Přispěvatel: Elemir Leden 03, 2018, 19:47:42
Není to asi jen vlivem DOSBoxu, ale v jedničce si třeba nevybavuju, že bych vnímal nějaké kroky, leda tak náraz do zdi byl jasně slyšet :) Ve dvojce se stačilo projít už jen po dřevěné podlaze. Přirovnal bych to zhruba ke skoku mezi Wizardry 6 a 7. Malý detail, ale mnohem lépe to podkresluje atmosféru hry. UU2 už asi číselně nemá kam růst, osobně jsem spíše zvědav, jestli mě u ní dostihne prokletí prvního dílu, protože podle všeho je UU2 nadesignovaná odlišně a přitom jednička byla přesně to, co mám na kobkařině rád. A byl to stejný důvod, proč mě "primitivnější" Eye of Beholder I chytl více, než jeho opěvovaný mladší bratříček ;)
Hra neumožňuje import, což mě ani nijak nepřekvapilo. Způsob povolávání Avatara je daný a co jsem hlavně z intra pochytil, UU2 nemá s jedničkou nic společného. Jestli jsem to dobře pochopil, dvojka vychází už přímo ze série Ultima a navazuje na trilogii o Avatarovi. V tomhle nemám tak úplně jasno, protože v UU1 třeba o Guardianovi nepadlo ani slovo. V jedničce jsem navíc pracoval pro Lorda Almricka, kdežto ve dvojce je ústřední postavou již Lord British.
Nicméně jsem to nijak nehrotil a sáhl jsem znovu po hraničářce Eoně. Rok si v klidu odpočívala, nabírala na váze a flákala se, takže jí síla klesla na 26 bodů :) Spolu s tím jí zakrněly dovednosti, takže se sekyrou začíná pod deseti body. Měl jsem chuť jít do nějakého extrému směrem dolů, ale pak jsem si řekl, že bych toho taky mohl litovat a udělal jsem tedy jen těchto pár úprav.
V pokoji jsem začal poměrně mazácky Eonu vybavovat a v rychlosti jsem proběhl kus 1. patra, abych se komplet dovybavil. Sekeru a štít jsem někomu čmajzl, ale asi to dotyčnému nebude vadit, ostatně situaci budu zachraňovat já ;) Nakradl jsem toho vlastně více, takže před vstupem do sálu už jsem byl docela slušně obtěžkaný. Zkusil jsem i komunikaci s přítomnými NPC, ale situace značně hoří, takže mě každý odkazuje na Lorda Britishe. V tuhle chvíli jsem hru prozatím ukončil a s příštím spuštěním začnu se standardním deníkem ...
Přispěvatel: Elemir Leden 05, 2018, 23:22:40
Hned v úvodu mohu akorát konstatovat, že ve hře přituhlo. Nevím, nakolik je to o něco horšími statistikami, ale už to není taková legrace jako v jedničce. Na 3. patře jsem třeba narazil na bezhlavé zombie, které jsem v jedničce v pohodě zabíjel a tady je to na 20 ran, přitom se trefím zhruba každým 4-5 úderem :D Jako na potvoru jsou navíc tyhle zombie ve skupinách. Boj s pavoukem mi naopak přišel podobně tuhý, ale otrava jako negativní stav je tu taky zdá se nebezpečnější. Navíc tu nejsou zatím fontánky zdraví. V současné chvíli už jsem level 6, ale musel jsem si to opravdu vybojovat. Beholdera už jsem taky potkal, ale ten je zatím tak nějak mimo mé možnosti :D
Časově jsem na tom 7 hodin 45 minut, takže zhruba jedno patro v UU1 ... nicméně tady jich mám už 5, akorát jsou menší a provázané. Ráno zkusím sesmolit první zápis, protože si musím hlavně utřídit poznatky. Smysl výpravy do stok tuším, v kapse mám flétnu a někde bych měl sehnat rezonanční melodii, kterou naruším Black Stone, ale zrovna jsem se dostal do situace, kdy nevidím cestu dále, takže je jasné, že jsem něco přehlédl.
Přispěvatel: tono Leden 06, 2018, 13:28:05
Citace
tady jich mám už 5, akorát jsou menší a provázané
Tak to Ťa čaká v L5 veľké prekvapenie :) Level 6 myslím v zámku ani nie je. Že si sa ty prebojoval do inej hry :D
Přispěvatel: Elemir Leden 06, 2018, 18:42:31
Dneska jsem se doškrabal na level 7 hraničáře a už na šestce jsem dotrénoval sekery (šlo mi to až na level 18, tedy o 10 bodů). S tím jsem pak naběhl na beholdery a už to bylo celkem v pohodě. On ten markantní rozdíl asi opravdu vzniká hlavně díky velikosti dovedností. Takhle mi to přišlo podobné, jako boj s beholdery v jedničce. Obtížnější je to jen o to, že ve dvojce se leveluje pomaleji, takže případné dorovnání zabere dost času, navíc trénink dovednosti postupuje bod po bodu, nikoliv jako u modliteb v jedničce po skocích.
Dneska se mi líbil jeden prvek z interakce s NPC. Na počátku hry jsem si se všemi promluvil a tuším Iolo mě poslal vyšetřovat do stok. Miranda pak působí jako styčný důstojník, u kterého se mám čas od času hlásit s pokrokem. Od Mirandy se pak dozvídám, kdo by si se mnou chtěl promluvit. No a jak jsem postupoval, tak si mě takhle pár NPC porůznu volalo a pokaždé jsem se dozvěděl novou klíčovou informaci - NPC jakoby vyšetřují souběžně se mnou, takže takto si jakoby vyměňujeme svoje poznatky. Když už jsem si dneska nevěděl rady, co mi asi uniká, tak mě Nylus (nebo tak nějak :)), poslal do knihovny. Už jsem si jednou ty svazky prohlížel, ale nic mě na první pohled netrklo, nyní jsem si však dal více záležet a asi mám stopu :D Stejně tak mě upozornili na rezonanční frekvenci apod.
Je to hezké právě v tom, že to dává té interakci úplně jiný ráz a opravdu se tu cítím jako součást týmu, který společně nad něčím bádá. K těm NPC prostě nechodím jen tak, abych si vyposlech nějakou smyčku, ale ta NPC reagují i na můj postup.
Mrzí mě akorát jedna věc. Sem tam jsem sledoval nějakou diskuzi o Ultimě a v UU2 jsem poměrně rychle pochopil, že ta NPC kolem mě nejsou neznámé postavy, ale s mnohými jsem měl už prožít kus dobroružství. Ty postavy mi sice v kostce řeknou, co dělali od našeho posledního setkání, ale u některých by mě hodně zajímalo, co tomu všemu předcházelo. V tomhle se UU2 od jedničky hodně liší.
Přispěvatel: Richmond Leden 06, 2018, 19:01:24
Přispěvatel: Elemir Leden 06, 2018, 19:19:34
Jako napadlo mě, že bych možná mohl hraní UU2 přerušit a pohledat mezi Ultimami, ale už to zkousnu tak. Já jsem čekal spíše něco po vzoru UU1, kdy to pozadí nebylo nutné znát. Takhle mě to mnohem více zavazuje samotné Ultimy rozehrát, jenomže za současné situace na tom budu stejně, protože bych to pak musel vzít po sobě, abych byl stále v obraze, což by mi zas rozhodilo jiné plány. Proto taky váhám s deníkem, tohle všechno tam musím nějak zohlednit a na úvod jsou toho opravdu kvanta a moc se mi do toho nechce :D
Přispěvatel: tono Leden 06, 2018, 19:36:43
Na gogu myslím bolo niečo oskenované safe passage through Britannia alebo aj clue book.
Přispěvatel: tono Leden 06, 2018, 19:59:40
Přispěvatel: Elemir Leden 06, 2018, 20:05:31
Přispěvatel: Elemir Leden 06, 2018, 20:13:45
Přispěvatel: Richmond Leden 06, 2018, 20:23:13
Přispěvatel: Elemir Leden 06, 2018, 20:52:26
Přispěvatel: tono Leden 06, 2018, 21:01:54
Citace
krásně fialová je pouze v americké edici,
Presne túto mám len som nevedel že to je USA verzia. Hru som kupoval v Írsku :)
Už je to doba čo som to hral prvý krát. Boli časy keď som sa tam orientoval lepšie než v práci :)
Len jedinú vec stále neviem a to kde sa dá použiť hadia soška "serpent statue" ?
Přispěvatel: Richmond Leden 06, 2018, 22:01:55
Kouknul jsem ještě na to zasazení do světa Ultimy a skutečně to je rok po událostech v U7:Black Gate a těsně přes Serpent Isle, což je datadisk k U7 (ten datadisk je skoro obsáhlejší než samotná Black Gate!).
Přispěvatel: Richmond Leden 06, 2018, 22:04:26
Nebývá to pravidlem, ale US verze jsou většinou lépe vyvedené. U EU verzí mi to někdy přijde jako kopie z kopírky :)
Ono to často i tím, že tam museli vměstnat německý, španělský a italský popisky, takže pak se tam toho tolik nevešlo.
Přispěvatel: Elemir Leden 07, 2018, 15:11:57
Zkoušel jsem u krystalu hrát a sledovat případnou změnu světel, ale nic se v souvislosti s hraním nedělo. Když už jsem se k podobnému testu vracel po několikáté, napadlo mě krystal obejít. Ani nevím proč, snad jsem si počítal výběžky u paty krystalu. V tu chvíli jsem si všiml, že jedna ploška krystalu je trvale světlejší, tak jsem se k ní přiblížil, že na ní kliknu, ale najednou jsem byl přenesen na 1. patro kamsi jinam :D
Preventivně jsem loadnul, abych vyloučil nějaký omyl, ale je to tak. Jak jsem na to koukal, vzpomněl jsem si na červený krystal v automapě, na kterém se dají přepínat svazky map. Tuhle funkcionalitu jsem objevil už dříve, ale bral jsem to jen jako klasický přepínač, aby to příliš nekomplikovalo mapu samotnou. Nyní mi ovšem došlo, že tenhle krystal souvisí s krystalem a jeho ploškami na 5. patře hradu.
Konečně jsem dosáhl nějakého posunu a hlavně to vypadá, že můžu uzavřít záznam pro úvodní pátrání v hradu. To by bylo hodně blbé, kdybych selhal hned takhle v začátku :D
Přispěvatel: tono Leden 07, 2018, 17:52:15
Inak v mape to prepínanie levelov 1 až 8 je trochu zavádzajúce. Neznamená to automaticky že v lokácii v ktorej sa momentálne nachádzaš je 8 levelov aj keď sa to dá naklikať. Mapa je proste univerzálna a niektorá lokácia bude obsahovať až L8.
Přispěvatel: Elemir Leden 07, 2018, 20:06:35
Ale jinak dobrý, 5 hodin se jen tak potloukat není zas tak špatné. To jsem se naopak z toho zcestí dostal docela rychle :D Pořád mi tu zůstala trojice nedostupných míst, takže jsem se mohl ještě plácat ve snaze pořešit je. Nicméně na jedno místo bych potřeboval levitaci, což mě dovedlo k podrobnému průzkumu nalezených lektvarů a svitků, takže nyní alespoň vím, co všechno ve skladišti zas svým pokojem mám.
Edit: tak to za krystalem bylo taky docela zajímavé :) Že jsem skončil v goblinním vězení, mě ani tak nepřekvapilo, ale že jsem hned na druhé úrovni věže málem vytuhl, to ano :D Mám save před vstupem do krystalu, takže si to beztak střihnu znovu, ale na 2. patře je docela zajímavé puzzle.
Jak už člověk hledá rovnou složitosti, tak mi chvilku trvalo, než mi docvakla jeho podstata. V cestě dále brání dvojice dvěří. Jedny se musejí vyrazit, protože klíč od stráží k nim nepasuje. Před nimi je u nich na zdi nápis o bezpečnostní kontrole. Jasně, takový nápis není ve vězení překvapením, ale on je přitom dost klíčový ;) Za dveřmi je krátká chodba a další dveře. Ty také odemknout nejdou a nejdou ani vyrazit (hezky jsem si u nich načnul sekeru). Přitom oboje dveře jsou stejného typu. A tady přichází na řadu ten nápis a vzpomenout si, jak se kontrolní procedura ve věznici provádí - první dveře je potřeba nejprve zavřít, pak se teprve ty druhé odblokují :D
Je to docela nápadité, a to jsem měl obavy, že by mě dvojka nemusela bavit tak jako jednička.
Přispěvatel: tono Leden 07, 2018, 22:19:45
Spoiler: ukázat
A takisto aj celá veža sa dá riešiť minimálne 4 spôsobmi. Nezabudni sa zastaviť v kuchyni :)
Přispěvatel: Elemir Leden 07, 2018, 22:32:18
Přispěvatel: tono Leden 07, 2018, 22:54:35
Citace
takže bych nakonec skončil bez zbraně
To že nemáš poriadne vybavenie znamená že si ešte nebol v zámockej zbrojnici ;) Opravovanie predmetov je potrebné trénovať povedzme ako kúzlenie. Keď nebudeš kúzliť nebude ťa chcieť NPC povýšiť a to aj keď budeš mať volné skills body. Preto keď niekde zbadáš nákovu skúšaj na nej nepotrebné predmety opraviť až kým sa nerozpadnú na prach.
A keď už si spomínal tú flautu. Niekde som čítal že ak ju pravidelne používaš(hráš na nej), tak sa tvojej postave zvyšuje objem v pľúcach a potom dokáže postupne nosiť viacej vecí v inventáry :)
Přispěvatel: Elemir Leden 09, 2018, 22:25:46
Dvojka obsahuje lehce upravený engine jedničky, ale už hned po spuštění bylo zřetelné, že hra je o něco svižnější, byť reakce na ovládání jsou pořád takové zvláštní (postava v defaultu je opět v poklusu). Leč tohle hře nijak nevyčítám, holt jsem se stále nedokázal sžít s ovládáním a ty prsty se mi na klávesnici skládají automaticky jinak :D U jedničky jsem předtím zapoměl zmínit, a je to právě díky malým rozdílům v samotném enginu hry, že existuje společný patch, který umožňuje nativní hraní UU1 a UU2 na Windows XP. Já ovšem zůstanu věrný DOSBoxu.
Na začátku hry mě překvapila ještě jedna věc, což možná souvisí s vybranou verzí hry, a tím je předvyplnění automapy 1. levelu hradu poznámkami o pozici důležitých NPC. Ono to tak úplně nesedí, protože NPC mají něco jako svůj denní rytmus, ale pro hrubou orientaci je to použitelné. Ono je stejně potřeba se se všemi nejprve seznámit a udělat si vlastní poznámky. Je mi akorát divné, že by to byla nějaká forma tutorialu, ale pokaždé si to zapomenu ověřit přes GOG verzi.
Na úvod ještě zmíním, že obě Ultimy Underworld se designově poměrně liší, resp. dvojka je z pohledu psaní deníku poněkud komplikovanější, takže se obávám, že budu muset jednotlivé kapitoly uzavírat vždy po větších celcích, aby to dávalo nějaký smysl. První zápis do deníku bude proto podrobnější a pokusím se v něm shrnout i některé typické rysy dvojky.
Na hostině u Lorda Britishe
Ultima Underworld: The Stygian Abyss (UU1) začíná poměrně neutrálním intrem a podobně působí počátek Propasti. Jen někdo, kdo zná sérii Ultima, by si začal postupně skládat střípky do sebe. Pro hraní a pochopení příběhu jedničky to však není nutné. Krabicové balení navíc obsahuje příběhový dodatek s názvem Memoirs of Sir Cabirus, který případně osvětlí události příchodu Sira Cabira a jeho snahu o vytvoření prosperující kolonie uvnitř Propasti. Podobný dodatek má i dvojka, jmenuje se A Safe Passage Through Britannia.
Ve své podstatě je příběh UU1 nezávislá epizodka, jejíž kořeny sahají až k Ultima IV: Quest of the Avatar, tedy abych byl přesný UU1 využívá reálie objevené právě ve čtvrtém díle Ultimy. Znalost příběhu Ultim nebo příběhového dodatku UU1 se hodí např. pro pochopení Cabirovo Talismanů, kterých je 8 a každý v sobě ukrývá jednu z tzv. ctností. Pokud bych si ten dodatek býval přečetl, věděl bych, že Ring of Humility prostě musí být jedním z talismanů, protože Humility je právě jednou z ctností. Na druhou stranu to skutečně není nutné, UU1 lze opravdu hrát zcela nezávisle, a o to více si nyní jedničky považuju. Je to sice občas o tápání, ale ta hra řadu věcí tak nějak vysvětlí sama. Neměl jsem tudíž pocit, že bych byl o něco významně ochuzen.
U dvojky je to ovšem jinak. Příběh Ultima Underworld II: Labyrinth of Worlds (UU2) začíná rok po událostech v Ultima VII: The Black Gate a volně na ně navazuje. Normálně by to nebylo na obtíž, ale problém je v tom, že hráč se v hradu Lorda Britishe setkává s řadou "známých" NPC, ke kterým jaksi nemusí mít žádný vztah a chápat jejich postoje, protože je prostě nezná. Docela mi to vadí, jelikož jednotlivá NPC ke mě chovají různou náklonnost (sympatie) a já přesně nerozumím tomu pozadí proč a jak, nebo čím jsem to vysloužil. Vlastně já bych to pozadí naopak hodně rád poznal, takže pokud jsem byl v případě UU1 k rozehrání série Ultima teprve jen nahlodán, nyní už jsem pevně přesvědčen, že si jí budu muset zahrát :D Vztah Ultim a Ultim Underworld lze po stránce příběhu zhruba přirovnat vztahu série Might and Magic vůči sérii Heroes of Might and Magic. Škoda jen, že jsem se v tomto ohledu předběhl, protože zrovna Ultima IV: Quest of the Avatar byla první komplet Ultimou, kterou jsem si pořídil ... ostatně byla zdarma na GOGu ;)
Intro začíná pozvánkou Lorda Britishe na Festival of Rebuilding, který se koná při příležitosti prvního výročí porážky Guardiana. Vše probíhá bez obtíží, ale jen do té doby, než se všichni uloží k spánku. V tu chvíli hrad Lorda Britishe pokryje krystalická struktura s příznačným názvem - Black Rock. Není to nic jiného, než-li dílo samotného Guardiana, který tím osazenstvo hradu uvěznil a odsoudil k pomalé smrti. Moje hrdinka se tak probouzí do poměrně zoufalé situace a její jedinou povinností je hlásit se u Lorda Britishe.
S postavou jsem se příliš nepáral, opět jsem sáhl po hraničářce Eoně, a naházel jsem jí trochu nižší statistiky než v UU1. Hned v pokoji jsem se dostal k základní výbavě a zbytek mě čekal ve skryté místnosti za pokojem. Na tu jsem však přišel o něco později, takže jsem se nejprve proběhl po hradě a pár věcí si poctivě, leč nadobro, vypůjčil ;) Ono to není od věci, protože jsem si opět jako hlavní zbraň zvolil sekery a ty jsou v počátku hry dostupné přesně 2!
A tady se trošku předběhnu, abych tomu dodal ten správný punc vážnosti :) V UU1 jsem nouzí o zbraně rozhodně netrpěl a klidně jsem si mohl poškozené kusy obměňovat jak se mi zlíbilo, jenomže to v UU2 právě nejde (tedy alespoň v mém případě). O první sekeru jsem přišel poměrně brzy, prostě se mi definitivně rozpadla, takže s druhou sekyrou jsem byl nucen hledat způsob, jak jí udržovat v dobré kondici. Naštěstí jsem Eoně do vínku nadělil opravování. Bylo to vůbec poprvé, co jsem si tuto dovednost v sérii Ultima Underworld vyzkoušel. Poblíž zbrojnice na 2. patře se nachází kovadlina, přes kterou se oprava provádí. Nicméně s ní mohu opravovat jen kovatelné věci, tedy plechy a ocelové zbraně. 7 bodů je dostatečných, ale pořád je potřeba počítat s tím, že se oprava zvrtne v další poškození, takže save před opravou je na místě.
Před rozhovorem s Lordem Britishem nemá smysl s kýmkoliv jiným hovořit, všichni mě odesílali právě za ním. Lord British se spolu s většinou NPC prochází v trůnní místnosti (severní část hradu). Jak už jsem psal, cestou na audienci jsem hrad pečlivě prolezl a trochu se dovybavil. Samozřejmě jsem se přitom kochal novými detaily, se kterými UU2 přišla.
Z rozhovoru s Lordem Britishem byla jasně cítit naléhavost celé situace. Black Rock je velmi zvláštní substance, která odolává fyzickým vlivům i magii. Má dokonce schopnost potlačovat magii uvnitř své struktury, o čemž jsem se brzy přesvědčil, když jsem při jednom z dalších rozhovorů požádal Lorda Britishe o vyléčení. Do rozhovoru se brzy přimíchala Miranda a hned po ní Patterson. Po chvilce úvah jsme dospěli k názoru, že si budeme muset pomoci sami a Lord British hned poté rozdal příslušné rozkazy - každému přidělil úkol dle jeho schopností. Nystul s Nelsonem mají prozkoumat možnosti zničení krystalu, bojovníci se mají postarat o bezpečnost a ochranu a já se mám odebrat do nižších pater a najít možnou únikovou cestu. Miranda nám všem bude dělat styčného důstojníka, takže se s ní mám čas od času podělit o své poznatky. Ona je pak předá všem zainteresovaným a naopak mě upozorní na případný pokrok u ostatních (tohle je poměrně klíčová informace a rozhodně se jí vyplatí řídit).
Jenomže porada neprobíhala v přílišném utajení, ono to ani vzhledem k povaze krystalu moc dobře nejde, a tak nám do ní vstoupil Guardian a slíbil svobodu každému, kdo mu bude ochotný sloužit.
Teprve po rozhovoru s Lordem Britishem jsem si mohl jít popovídat se všemi přítomnými NPC na hradě. První byl Iolo, od kterého jsem se dozvěděl, že se byli spolu s Duprem podívat ve stokách a zahlídli tam hordy monster. Stoky prý nebývaly nikdy bezpečné, ale současná situace je mnohem horší a mohla by vést k nežádoucí panice uvnitř hradu. Iolo byl zároveň první postavou, kde jsem postřehl, že bych jí měl asi znát. Navíc jsem během rozhovoru zjistil novinku ohledně dovedností, protože ty se nyní učí skrze NPC. Iolo trénuje střelné zbraně a plavání.
Levelování funguje podobně jako v UU1, po každém levelupu získá postava možnost tréninku v dovednostech. Rozdíl je jen v tom, že je potřeba vyhledat příslušného trenéra a za každý trénink se pak dovednost zvedne jen o 1 bod (v UU1 se dovednost zvedala po skocích). Počet tréninků je daný levelem a ochotou příslušného trenéra. Já se zase trošku předběhnu, ale ve stokách jsem "osvobodil" jedno NPC, které mě může za úplatu cvičit zlodějské dovednosti, tak jsem to cvičmo zkusil a začal navyšovat Lockpick (páčení). Jenomže jsem zase brzy skončil. Nikoliv, že bych neměl volné tréninkové body, ale dotyčné NPC chce nejprve vidět, že své dovednosti využívám. Je to tedy další novinka, kterou jsem v souvislosti s UU2 objevil.
Dalším navštíveným byl kapitán stráží Geoffrey. Dá se u něj učit Attack a Defense. Geoffrey se často nachází v pokoji vedle vězení, takže nebudu příliš odbíhat. Vězeňský blok má na starosti Syria, bývalá žákyně De Snela, který kdysi sešel na zcestí a zřejmě mám podíl na jeho skonu. Syria mě tedy nemá zrovna v lásce, ale je ochotná mě učit boji beze zbraně a boji s mečem. Dalším specialistou na zbraně je Dupre, který učí palcát a sekyry. Zprvu jsem to nějak přehlídl a dlouho jsem po hře pobíhal jen se svými základními osmi body :) Dupre mi samozřejmě zopakoval objev, který učinili společně s Iolem ve stokách. Vlastně mě nepřímo zaúkoloval, že bych to měl jít prošetřit a vrazil mi do ruky ošoupaný klíč. Patterson je starostou Britannie a jako takový mě může vycvičit v umění diplomacie. Trošku jsem u toho nedával pozor, mě tahle skupina dovedností moc nezaujala už v jedničce, takže když jsem o něco později navštívil Lady Tory, byl jsem trochu překvapen, že mi nabídla možnost trénovat charisma, protože to jsem si původně spojil právě s Pattersonem.
Lady Tory se po hradě prochází v doprovodu Julie, což je poměrně zajímavá postavička. Jednak je trenérkou řemeslných dovedností (odemykání, odstraňování pastí a opravování) a pak je až nezdravě podezřívavá. Bez jakýchkoliv servítek mi sdělila svoje pochybnosti o Feridwynovi a Syrii. Hm, ono by to mohlo působit jako plácnutí do vody, ale je pravdou, že Guardian nemohl provést svůj plán bez toho, aniž by mu někdo zevnitř nepomohl. Feridwyn má ke mě také odtažitý vztah, prý mne doprovází jen samé pohromy, ale v tu chvíli jsem měl na paměti spíše rozhovor s Nell. Noc před objevením krystalu jí nad ránem probudil zvláštní šepot z trůnní místnosti, ale když se šla podívat, nikoho v ní nespatřila. V tu chvíli hodiny ukazovaly 4 hodiny ráno. Chtěla mi tuto informaci jít sdělit, ale v ten samý okamžik se objevil krystal a nedlouhou poté začal k přítomným promlouvat Guardian, takže na to úplně zapoměla.
Dalšími z přítomných NPC jsou Charles, bratr Nell a Nana. Nana není s celou situací spokojena, vadí jí hlavně laxní přístup Lorda Britishe, tak jsem se jí snažil uklidnit, ale moc to nezabralo :) Od Charlese jsem se dozvěděl, že jeho sestra si před nedávnem vzala umělce jménem Caroccio. Charles jejich sňatek nepřijal s nadšením, ale Nell je šťastná a to je hlavní. Caroccio zůstal i s jejich synem mimo hrad, což jsem se dozvěděl pro změnu z rozhovoru s Nell.
Nejpřínosnější byl pro mě v tuhle chvíli první z rozhovorů s Mirandou, protože ta mě ihned odkázala na Nystula a Nelsona. Navštívil bych je samozřejmě i tak, ale v tento okamžik se právě ukázala klíčová role Mirandy, protože od této chvíle vím, že nemusím pokaždé všechny znovu obíhat, ale stačí si promluvit jen s Mirandou. Ostatně ona sama mě na to upozornila ;) Nystul si myslí, že kdybychom se dokázali dostat ke knize kouzel, která krystal vytvořila, mohl by celý proces opět zvrátit. Zároveň mě upozornil, že uvnitř krystalu lze sesílat jen jednoduchá kouzla. Nystul je mimochodem autorem A Safe Passage Through Britannia. Jako kouzelník navíc vyučuje Casting a Manu.
Nelson se pro změnu rozpovídal o samotné struktuře krystalu. Každý z těchto Guardianových výtvorů prý uvnitř sebe sama obsahuje vlastní zmenšenou kopii. A hned poté mi řekl věc, kterou jsem jaksi nechtěně potlačil, a která se stala zdrojem mého budoucího několikahodinového zákysu ... dovnitř každé z těchto forem krystalu lze vstupovat :D Později mě totiž jiná Nelsonova informace svedla dokonale na zcestí a tohle jsem si musel objevit svépomocí. To je přesně ten důvod, proč se vyplatí dělat si pečlivé poznámky a to pokud možno ihned :) On to tedy není zrovna převratný hint, protože je to jen polovina nápovědy, ale postačilo to k tomu, abych se zaměřil na mnohem komplikovanější řešení, než abych vycházel z poznatků zjištěných přímo na místě u kopie krystalu. Postupem času totiž začne Nelson mluvit o rezonanční frekvenci, na kterou krystal reaguje a já se poté upnul na hledání konkrétní melodie pro flétnu.
Úvodní kolečko rozhovorů jsem měl za sebou a v ruce jsem držel ošoupaný klíč ke stokám od Dupreho. Nikam jsem se s ním ovšem nedostal. Na prvním patře už nebylo krom skrytých zamčených dveří nic k objevování a na druhém patře jsem narazil na stažené mříže a zamčenou zbrojnici. Vrátil jsem se proto do svého pokoje a chvilku dumal. Automapa mi zobrazila možnou skrytou chodbu na severu pokoje, tak jsem to zkusil a dostal se tak do extra místnosti, kde jsem našel další část výbavy pro Eonu, tedy sekeru a hlavně vak na runy + runy In, Bet, Ort, Jux a Sanct. Další dveře mě zavedly do skryté chodby kolem hradu a nakonec i k hledaným dveřím do stok.
Přispěvatel: Elemir Leden 09, 2018, 22:28:50
Stoky začínají na 3. patře, což mě trochu zmátlo, protože jsem přitom jaksi přeskočil 2. patro, kde jsem v tu dobu znal jen dvojici chodeb. Nejprve mi tu něco nesedělo, ale pak jsem si řekl, že tomu nechám volný průběh. Ono toho totiž ani moc vymyslet nejde a přede mnou se pomalu rýsovalo kombinované procházení pater. Z pohledu deníku je to složitější, ale časem se naštěstí ukázalo, že jednotlivá patra jsou oproti UU1 poměrně malá, takže by to nemuselo vadit. Hned v úvodu na mě bafl můj první protivník - netopýr. V téhle souvislosti bych měl zmínit, že ne každá potvora ve stokách je automaticky nepřátelská a není tedy nezbytně nutné vše zabíjet. Překvapením je třeba kolonie přátelských pavouků nebo neškodní lurkeři.
V první místnosti za rohem jsem narazil na zloděje Fissifa. Není tu zrovna legálně a rozhodně mu nebylo vhod, že jsem ho takhle snadno vyhmátl, leč nyní jsme všichni vězni Guardiana a to celou situaci poněkud mění. Fissif mi zlehka nastínil, co mě ve stokách čeká a vrátil mi mé kapesní hodinky ;) Ty mi ukradl přímo z pokoje, podobně jako se zmocnil klíče ke zbrojnici. Potíž je, že klíč ztratil při potyčce s nějakými zelenými obry. Časem mi došlo, že těmi obry myslel nejspíše gobliny, ale klíč jsem nikde neobjevil. Kapesní hodinky používají stejný časový interval, jako je v reálu, herní hodina tedy skutečně trvá jednu naší hodinu.
Fissifa jsem mohl nechat být nebo ho zatknout. Zprvu jsem ho skutečně nechal být, ale když jsem se dostal k zákysu s kopií krystalu, tak jsem se nakonec odhodlal pro Fissifovo uvěznění. Vyřešil jsem to smírem, nechal se totiž poměrně snadno ukecat. Fissif pak slouží jako sekundární učitel zlodějských dovedností, každý trénink ovšem stojí 3 zlaté mince ;)
V další místnosti jsem narazil na vytuhlé bezhlavé zombie, které jsem po pár pokusech nechal raději být a odkráčel jsem k zavřené mříži na SV patra. Je to první větší puzzle ve hře. Na sever od první mříže je další mříž, která se dá snadno nadzvednout, ale cesta k ní vede přes jakýsi systém propadel, které se v pravidelném sledu otevírají a zavírají (mizí části podlahy). Pád přitom není nijak nebezpečný, protože končí v izolované nádrži na 4. patře, odkud je snadný výstup zpět po schodišti nahoru. Lurkera v nádrži tedy nepočítám, tomu jde snadno utéct :)
Cesta na východ vede do menšího bludiště chodeb, ale za zmínku stojí snad jen chodba zcela na východě, která vede do brlohu dvojice beholderů. Hodně dlouho jsem s nimi nebyl schopný bojovat, po zobmiích to byl už druhý typ nepřítele, se kterým jsem sváděl marný boj, přitom v jedničce jsem si oba tyto typy potvor podával celkem snadno. UU2 je ovšem o poznání tužší, ale když jsem o několik hodin později docvičil sekery na 18 bodů, začalo se vše opět obracet v můj prospěch a jako první to pocitíli právě beholdeři. Jenomže k tomu jsem musel nejprve dosáhnout na level 6 a to není v UU2 tak snadné, jako tomu bylo v jedničce ;) U beholderů jsem našel zamčenou truhlu, ze které po rozbití vypadl jen nějaký nezajímavý loot a runy.
Mnohem zajímavější je cesta na jih, která vede k centrální části stok. Jedná se o rozlehlou místnost plnou vody, skrze níž vede cesta po vrcholku zdí ve tvaru + (zdi se navíc na několika místech dynamicky zdvihají a klesají). Zprvu jsem měl obavy, že průzkum vody mě bude stát dost zdraví, ale nakonec jsem se topil jen zřídka. Ono to opravdu působí jako nehluboká stoka a tento dojem umocňují odbočky z centrální nádrže, v nichž je voda zřetelně zakalená. Oproti jednotvárné modré hladině z jedničky je to příjemné zpestření a lépe to podtrhuje atmosféru. O patro níže jsem pak našel dokonce klasickou bažinu brčálové barvy :)
3. patro je z celé čtveřice pater pod hradem nejrozlehlejší a přitom se tu bojuje poměrně zřídka. Prolezl jsem ho křížem krážem, ale nakonec mi tu beztak zůstaly dvoje zamčené dveře a možná oblast nad vodopádem, kam se bez levitace zřejmě nedostanu. Jedny dveře se dají pořešit snadno, protože se k nim dá dostat i z druhé strany, takže jejich smysl je jen znepříjemnit průchod danou částí patra. Klíč jsem k nim bohužel nikde nenalezl.
Ze stok se dá na několika místech sestoupit na 4. patro, nejbezpečnější cesta přitom vede po schodišti ze západní části stok. Podle popisu Fissifa jsem se objevil v krysí díře, což je kousek od tábora goblinů. Bylo mi to však divné a vydal jsem se na 4. patro pro změnu východním schodištěm. Přede mnou se v tu chvíli odkryla rozlehlá jeskyně s centrálním jezerem.
Kolem jezera se to hemží červy a ve vodě číhají nedočkaví lurkeři. Na břehu jezera jsem našel opuštěný prut, který jsem si ihned přivlastnil :) Jídla není nikdy dost a čerstvá rybička taky ujde :D Na severu je dvojice menších jeskyní. V té na západ je několik bezhlavých zombií a v jednom rohu se povaluje lucerna. V jeskyni na východ je kolonie přátelských pavouků. Tedy přátelských jen do té doby, dokud se jim nepokusíte ukrást vejce. Zombie jsem časem pořešil všechny, přeci jen lucerna je ten nejlepší zdroj světla, jaký se dá v Ultimě Underworld fyzicky použít. Stálo mě to ovšem plno loadů a postupného lákání zombií po jedné.
Na JZ se nachází tábor goblinů, odkud se dá projít na východ přes krysí díru až k menší bažině, kde jsem se poprvé setkal s reaperem. Porazit ho nebylo snadné, dokázal jsem to až po výcviku seker, ale odměnou je jen kolem se povalující loot. Krysí díra je zcela nečekaně plná krys, ale jsou vesměs přátelské. V jednom výklenku je pak šedá krysa, která si tu hlídá svou hromádku uzrálého sýra.
Vrátil jsem se proto do tábora goblinů a popovídal si se zdejším osazenstvem. Goblini jsou celkem 3 a jde o lovce z povrchu, kteří zde byli zrovna na lovu, když se všude kolem vynořil Black Rock. The Dripper je nemocný a rozhovor s ním není nijak poutavý. Bezejmenný goblin mi poděkoval za zabití červů kolem jezera a za odměnu mi strčil do ruky rybu ... hm, pěkně prolezlou červy ;) Povedlo se mi z něj dostat ještě krátké info k Fissifovi, ale nic podstatného, jen že goblini nemají v lásce zloděje. Jediný Rogwump je sdílnější, navíc jsem k němu byl uctivý, takže mi to oplatil stejnou měrou. Během rozhovoru na téma jídlo se z něj dá vytáhnout úsměvná historka s létající rybou.
Čekal jsem, že bych zde mohl naleznout ztracený klíč od zbrojnice, ale nikde po něm není ani stopy. Rogwump přitom upozorňuje, že sem stoky čas od času přinesou roztodivné věci z pater výše. Možná jen špatně hledám :)
Na jezeře v centrální jeskyni se nachází malý ostrov a na něm je vstup na 5. patro. Cesta vede úzkou chodbou až do další větší jeskyně, kde se uprostřed na ostrůvku nachází zářící krystal. Ano, jde o kopii velkého krystalu kolem. Krystal chrání nějaké silové pole a bylo chybou, že jsem se tímto polem nechal hned na počátku odradit. Nechal jsem totiž krystal být a šel doprozkoumat zbytek patra. Na JV jsem našel další východ, který mě k mému překvapení vrátil na 2. patro, ale tentokrát jsem se dostal z druhé strany zamčené mříže, takže jsem jí mohl nyní pohodlně otevřít za pomoci řetězu na zdi a získal jsem tak rychlou spojku 5. patro - hrad.
Když už jsem byl u toho, šel jsem si znovu popovídat s několika NPC do hradu a samozřejmě jsem si rovnou popřerovnal inventář. Charles mi sdělil svoje obavy o zásobu pitné vody, ale těžko říci, jestli s tím dokážu něco udělat. Od Charlese jsem zašel za Iolem, abych mu pověděl, jak to vypadá ve stokách. Nelsonovi jsem sdělil své informace o krystalu a na oplátku jsem si vyslechl jeho úvahu o rezonanční frekvenci. On to nemyslel špatně, ale já tu informaci použil jinak, než jak bych nejspíše měl ;)
Miranda mi přetlumočila obecnou skepsi z mých objevů pod hradem a poslala mě za Nystulem. Ten mě opět nasměřoval zpět do tunelů, ale moc konkrétní nebyl. Patterson mě pro změnu odkázal na knihovnu, jenomže ani její prohlídka nepřinesla nic nového. V té době jsem měl za sebou 7 hodin 45 minut, tedy poměrně slušný nástup, ale najednou se začaly věci komplikovat. V následujících hodinách mě čekalo už jen bezcílné bloudění po objevených lokacích a hledání cesty vpřed ...
V té době jsem poslal Fissifa do vězení, dotrénoval sekery na 18 bodů a naučil se používat kovadlinu. Mezitím jsem se několikrát stavil u kopie krystalu a zkusil si u ní pohrát s flétnou, leč bez efektu. Trvalo skoro 5 hodin, než jsem zcela náhodou přišel na něco, co mi pomohlo kopii krystalu lépe pochopit a tento poznatek pak náležitě využít.
Zkoušel jsem zrovna jednu z rozcviček s flétnou a sledoval, zda-li krystal nějak zareaguje. Nic se nedělo a tak mě najednou napadlo, že bych mohl spočítat, kolik má krystal plošek atd. V tu chvíli jsem si od severu všiml, že jedna ploška je světlejší a zkusil jsem se k ní přiblížit, že na ní kliknu. Jenomže v tu chvíli jsem byl přenesen kamsi na 1. patro mimo hrad. Napoprvé jsem preventivně loadnul, abych se ujistil, že to nebyl nějaký omyl :) Při pohledu na krystal a automapu jsem brzy pochopil, co se asi přihodilo a jaká je souvislost mezi kopií krystalu na 5. patře a krystalem v automapě. Najednou to bylo logické a bylo by to logičtější mnohem dříve, kdybych si býval udělal poznámky hned :D Ale nevadí, stane se.
Časem jsem se po tom všem dostal až na 13,5 hodiny, přičemž Eona je nyní level 7. Do nově objevené lokace jsem zkusil cvičmo nahlédnout, ale poté jsem se rozhodl, že pokračovat budu až poté, co si sesumíruju veškeré dosavadní poznatky, což jsem právě nyní dokončil ;) Zítra mě tedy čeká postup do Goblinní věže a hned v úvodu budu řešit dilema, jakým způsobem to provedu. Cestou jsem nasbíral celkem slušnou výbavu, sice nic extra, ale oproti začátku jsem na tom viditelně lépe.
Přispěvatel: tono Leden 10, 2018, 08:53:51
Přispěvatel: Elemir Leden 10, 2018, 15:39:13
Prošel jsem ploškou krystalu a vzápětí se objevil mimo známou oblast hradu. Opět jsem byl na 1. patře, ale na automapě se nyní rozzářila severní ploška krystalu. Překlikáváním na plošky a střed krystalu se pak dá přesouvat mezi svazky map. Zavřenými dveřmi jsem prošel s pomocí sekery a objevil se ve skladišti. Poblíž stojící bedny jsem našel nákupní lístek, na kterém je požadavek na 20 sourweed a 15 loaves poori bread. Dál jsem raději ani nečetl, sourweed ani nevím co je, nic podobného jsem zatím nenašel :) Přesto jsem se otočil zpět do hradu, protože musím beztak o svém objevu informovat Mirandu a ve skladu a spíži jsem si zkusmo nabral co nejvíce chleba.
Miranda byla z mého objevu nadšená a poslala mě za Nystulem. Myslí si, že nově objevený svět by mohl obsahovat klíč, ale já tento názor tak úplně nesdílím, tak jsem odpověděl s lehkou skepsí. Nystul byl taktéž nadšený, protože tenhle objev znamená, že Guardianova magie narušila přirozené bariéry mezi světy. V současné chvíli tedy víme minimálně o třech sférách existence (Nystul do toho samozřejmě započítává Zemi, o které jinak nepadne ani slovo, leč existence Britannie a Země jako paralelních sfér je základem lore ;)). S tím jsem se vrátil zpět do Goblinní věže, jak jsem si tento nový svět označil.
Cestou ke krystalu jsem pořád přemýšlel, co by sourweed mohlo být. Už jsem si tak nějak zvykl na různé zkráceniny, kterými se to v UU obecně hemží, ale nejvíc mě zaujalo to množství. 20 ks čehokoliv je dost, obzvláště pokud to vypadá na zeleninu. Té jsem zatím moc nepotkal. Nicméně mě napadlo otevřít svůj vak s bylinkami a došlo mi, že jde možná o nějakou z rostlinek, tak jsem posbíral 20 ks obyčejných rostlinek a uvidím.
Stráž ve vězení věže po mě požadovala heslo a tentokrát jsem nebyl nijak zbrklý. Zcela bezelstně jsem se označil za poslíčka a stráži předal nákupní lístek jako důkaz. S tím mě stráž pustila ven do dalších pater. Na 3. patře mé maskování málem selhalo, jeden z goblinů si mě dovolil označit za opici, ale dobrá, nechal jsem to být ... Aby toho nebylo málo, hned poté jsem vlezl jednomu goblinovi omylem do sprchy :D Cestou ven mě opět jeden goblin popíchl, tak jsem se lépe podíval a mezi gobliny si všiml jednoho pojmenovaného - Freemis. Musel jsem zkousnout pár urážek, ale povedlo se mi z něj vymáčknout, že slouží Guardianovi.
Na 4. patře jsem potkal goblina Janara a k mému úžasu také dva lidské otroky (Felixe a Marcuse). Janar je mnohem sdílnější a uctivější. Působí tu jako stráž kuchyně a je to mimo jiné bratranec Regenta, goblinního krále. Janar mi vysvětlil, že Regent není královo pravé jméno, ale říkají mu tak proto, že je technicky vzato jen zástupce Guardiana. Nicméně jistá autonomie tu funguje. Spolkl jsem jízlivou poznámku, co se mi drala na jazyk, ale mírný sarkazmus jsem si přeci jen neodpustil. Zřejmě jsem se trefil Janarovi do noty a potěšil ho vzájemným porozuměním situace, jenomže hned na to jsem musel zkousnout mnohem více, protože jsem byl nucen popřít smysl svobody, za kterou tu vlastně celou dobu bojuju :D Jenomže jsem nechtěl vyvolat žádný konflikt, ostatně zůstane to jen mezi námi ;)
Při zemi jsem se držel i během rozhovoru s Felixem. Přiznal jsem mu, že jsem Avatar, ale na otázku, co mě sem zavedlo, jsem mu odpověděl, že zatím nemám dostatečný přehled o zdejší situaci, abych k tomu zaujal nějaký postoj, což je ostatně pravda. Felix mi prozradil, že býval princem z Fyrny a on a jeho muži se staly prvními obětmi války s gobliny. Goblini si obzvláště potrpí na otroky z řad aristokracie (to ostatně naprosto chápu :)), ale od doby svého uvěznění nemá Felix žádné informace o tom, co se stalo s jeho muži. Jediný, kdo by mohl celou situaci zvrátit, je jistý Bishop, ale i ten byl gobliny poražen, byť si mnozí mysleli, že je to nemožné. Někde o patro výše prý najdu kapitána stráží Borne a poblíž něj jsou cely ... nesjpíše v nich najdu další odpovědi. Nyní mám jít, stráže se vracejí každých 20 minut. Zkusil jsem se otočit ještě na Marcuse, ale ten mě rovnou odmítl.
Na 5. patře se nachází uzamčená zbrojnice a kovárna. Do zbrojnice jsem se ani nepokoušel probíjet, dveře jsou beztak opancéřované, ale v kovárně jsem se srazil s nešťastným goblinním kovářem. Pokouší se vyrobit rukavice z fraznia, ale nedaří se mu to. Bylo mi ho jaksi líto, a i když to byl úkol od Guardiana, tak jsem mu poradil, že lepší bude jako základ použít ocelové rukavice a ty teprve frazniem potáhnout. Byl nadmíru potěšen a za odměnu jsem si mohl jeden pár rukavic vyžádat. Z těch variant pomoci mi to přišlo jako nejschůdnější, spíše mě překvapilo, že jsem znal řešení.
O patro výše jsem se konečně setkal s Bornem a musel jsem začít malou lstí, byť jsem se hned poté málem podřekl. Ostatně on i Borne nemluví tak zcela pravdu ;) Rád by z Bishopa získal veškeré informace o strategii rebelů, aby mohla tato válka konečně skončit. Nicméně tu nejde o nějaké smírně řešení, goblini mají nejspíše v úmyslu si lidi podmanit. Bishop stále věří, že si pro něj jeho přátelé přijdou a osvobodí ho. Mno a teď nastala těžká chvilka rozhodování ... Mohl jsem to samozřejmě ihned ukončit a dále to neprotahovat, ale nakonec jsem se rozhodl tuto maškarádu dohrát do konce a dál jsem se vydával za Lorca Batan, nového vyšetřovatele. Souhlasil jsem, že Bishopa zlomím a od Borne jsem dostal rukavice z fraznia a heslo meander. To jsem sdělil stráži před Borneho pokojem a získal jsem tak vstup na sedmé patro.
7. patro je jen další hlídaná oblast, za její objevení jsem ovšem získal nějaké zkušenosti a Eona poskočila na level 8. Heslo jsem tu musel zopakovat ještě jednou a skrze další vstup jsem vešel na 8. patro. Jde čistě o vězeňskou oblast a velmi rychle jsem pochopil, k čemu rukavice z fraznia slouží - díky nim se dá projít skrze silové pole před Bishopovo celou. Bishopovi už lhát nešlo, což jsem ani neměl v úmyslu a podobně jako Felixovi jsem mu prozradil, že jsem Avatar. Zeptal jsem se ho na příčinu války a Bishop mi pověděl, že to byli goblini, kdo Guardiana vyléčili a uzavřeli s ním dohodu. Ačkoliv lidé nad gobliny vítězili, zemi postihla sucha a dobytek napadl mor. Tuto informaci jsem získal už od Felixe, ale nyní to dávalo v celém kontextu mnohem větší smysl. Bishop má kupodivu dobré vědomosti o jiných realitách a prozradil mi, že komunikace mezi světy je mnohem jednodušší, pokud mezi nimi existuje vzájemná symetrie a nemusí jít nutně o geografickou polohu. Měl bych prý vyhledat jistou kouzelnici poblíž pouště, ale její jméno mi neprozradil, neboť Guardian by mohl celu odposlouchávat. Předal jsem Bishopovi druhý pár rukavic z fraznia, ale ještě než zmizel, pověděl mi o dalším krystalu, který se tu před deseti dny zjevil.
Zřejmě jsem zvolil nejlepší možný způsob, jak celou situaci vyřešit. Moje důvěra v Bishopa vzrostla ve chvíli, kdy mě před předáním rukavic upozornil, abych nezapomněl na druhý pár, jinak bych tu mohl skončit místo něj. Klidně si to mohl nechat pro sebe ;) A naopak, já mohl předstírat, že jdu druhý pár teprve sehnat a mezitím ... nj, jenomže co jsem se vlastně dozvěděl? Bishop mi neřekl nic podstatného, jen mi udal směr.
Na patře mi zůstala ještě jedna zamčená cela s nějakým goblinem. Podobně jedna cela na patře s Bornem. Pomalu jsem si přichystal zbraň a sestoupil o patro níže. K mému překvapení na mě nikdo nezaútočil, Bishopovi zřejmě stačilo dostat se jen mimo silové pole a pak zmizel s pomocí magie, takže nikdo tu o jeho útěku zatím neví :D Z Borneho jsem získal malou lstí heslo beacon, za nějž od Janara dostanu klíč k dalším celám. Když už jsem byl u toho, tak jsem z Borna vymámil blackrock gem, o kterém mluvil Bishop.
Od Janara jsem získal svazek klíčů a hned na patře s Bornem jsem si otevřel celu, ve které jsem našel trola Garga. Rozhodl jsem se pro minimalismus a s úsměvem na rtech ho pobídl k otevřeným dveřím a popřál mu mnoho zábavy :D Stráž i Born byli v tu ránu mrtví a já získal mocného spojence ... no, správně řečeno, někoho, kdo za mě odvede špinavou práci ;) Poněkud jsem se zalekl efektu, tak jsem loadnu a vrátil jsem se nejprve ještě na vězeňské patro, kde jsem osvobodil goblina Milena, bývalého poradce krále. Milenus byl ovšem zároveň zvědem rebelů, a proto skončil zapomenut ve vězení. Důvodem pro jeho "zradu" byl fakt, že si jako jeden z mála uvědomoval, že dohoda s rudým titánem (Red Titan) je připraví o vlastní suverenitu, což se také stalo - faktickým vládcem je Titan neboli Guardian. S tím jsem mu pokynul k otevřeným dveřím a Milenus za chvilku zmizel ve stínech.
Nyní mi tedy zbyly opravdu už jen dvě možnosti. Buďto se v tichosti vytratit, nebo pomoci i zbylým lidem, což nejlépe provedu osvobozením Garga. Abych řekl pravdu, neměl jsem zrovna důvod se přiklánět ani na jednu stranu konfliktu, ale byl to nakonec Bishop, při jehož vzpomínce jsem si řekl, že to nenechám být a vězně osvobodím. Garg byl opravdu pečlivý, zabil úplně každého nepřátelského goblina ve věži, takže na mě nic nezbylo :) Z mrtvoly Borna jsem si vyzvedl další svazek klíčů a jeden z nich zrovna pasoval ke zbrojnici. Truhly byly zapastěné, ale to je to nejmenší. Odemknul jsem si je dalším klíčem od Borna, kterým se očividně odemykají všechny zamčené truhly ve věži. Nic extra jsem nenašel, mnohem užitečnější byla truhla v rohu, v níž jsem našel kroužkové brnění.
Cestou dolů jsem si promluvil s Felixem, už si balili, takže mi jen popřál hodně štěstí. Garg opravdu všem ušetřil mnoho práce. V noclehárně jsem v truhle našel další rukavice z fraznia, takže je vidět, že hra měla několik pojistek, jak zdejší úkoly zvládnout. Goblinní kovář měl navíc u sebe trojici run, ale nic co bych už neměl. Podle dopisu ze zbrojnice mu měli pomoci k rychlejší práci. Zřejmě se jedná o skrytou nápovědu k nějakému kouzlu (šlo o runy Rel, Ylem a Sanc). Ve věži mi zůstalo dost lootu, nejspíš bych měl všechno užitečné nejprve odnosit, ale jak jsem brzy zjistil, v hradu mě odchytne Miranda a posune příběh dále, takže si budu muset zřejmě udělat ještě jedno překladiště na 2. patře hradu. Na druhou stranu, přístup do věže mi nejspíše zůstane, takže by to možná byla zbytečná práce navíc.
Časem jsem se pohnul o 4 hodiny 45 minut, tedy na celkových 18 hodin 15 minut.
Přispěvatel: tono Leden 10, 2018, 16:29:31
Přispěvatel: Elemir Leden 10, 2018, 18:37:06
Přispěvatel: tono Leden 10, 2018, 21:13:44
Přispěvatel: Elemir Leden 12, 2018, 15:55:58
Od včerejšího večera jsem tu řešil docela zapeklitý zákys a už jsem opravdu nevěděl kudy kam. Indicie se mi namísto sbíhání rozbíhaly a pletlo se mi tu moc věcí do sebe. Když jsem se před půl hodinou rozhodl napsat příspěvek a pomalu se chystal rezignovat, tak mě napadlo ještě jedno řešení. Klidně bych už býval podlehl, ale dotyčný se stejným problémem si na to taky přišel sám a řešení nesdělil, čímž mě vlastně zachránil :D
Šlo o to, že jsem se nějak zamotal s řešením dvou dalších světů a neodemkl se mi čtvrtý a teď jsem nevěděl proč a na čem to vlastně záleží. Bylo jasné, že jsem něco přehlídl (vyslovený bug jsem zatím zavrhl), ale pomohlo mi až zpětné listování screeny rozhovorů. Šlo o radu od Nystula, kterou jsem měl na paměti už od rána, ale teprve nyní mi došlo, co se mi vlastně snažil Nystul naznačit. Přitom jsem zrovna včera během psaní deníku použil podobný příměr, akorát už jsem ho jaksi nedokázal hned zužitkovat.
Klidně to prozradím, deník mi ještě chvilku zabere, protože musím zpracovat i třetí svět. Druhým světem v pořadí je Killorn Keep, kde jsem od Altary dostal úkol zabít slídivého impa. Dostal jsem k tomu speciální dýku a hrubý popis, kde se vyskytuje. Nj, fígl je ovšem v tom, že Altara nemluví o Killorn Keep ;) Navíc jeden z jejích dialogů vede k ještě většímu zmatení. U Nystula se časem objeví poznámka, že bych si měl pročíst A Save Passage Through Britannia a podívat se na funkčnost Guardianovo magie, tím myslí konkrétně symetrii. A to slovo je sakra důležité. Včera mi totiž při procházení Killorn Keep přišlo, že tohle místo jsem už jednou viděl a skutečně, pevnost je podobná hradu Lorda Britishe. Pak už jen stačilo, abych si vybavil ohnivou stěnu na 4. patře a věci se daly do pohybu :D
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2018, 03:19:49
Při cestě do hradu jsem se u kopie krystalu otočil a zkusil na něj použít blackrock gem, ale bez výsledku. Šel jsem proto nahoru a v jídelně mě sama od sebe odchytla Miranda a ihned mě odeslala za Nystulem. Nijak jsem nepospíchal a místo toho jsem si šel odpočinout. Zdál se mi podivný sen o skupině nájezdníků, kteří vpadli do jiného světa. Netuším, co to má přesně znamenat, ale je možné, že Guardianova magie oslabila bariéry mezi světy natolik, že skrze ně mohou procházet i jiní.
Nystul si blackrock gem pečlivě prohlédl a pak pronesl magickou formuli. S tím mi kámen vrátil. Blackrock gem je nyní na omak teplý a Nystul mě poslal do stok, abych si trochu zaexperimentoval. Snažil jsem se z něj vytáhnout něco kloudného, ale moc jsem jeho plánu neporozuměl, tedy až na to, že spojení obou struktur by mělo vyvolat odezvu, která naruší integritu krystalu. Proč a jak? Opravdu nevím, Nystul se v této části odkázal na Black Gate. Nj, nejsem magicky příliš nadaný, tak se asi ani nesnažil :)
Poznámka: časem mě hra sama donutila povinně přečíst A Safe Passage Through Britannia, tak jsem měl možnost se konečně lépe seznámit s tím, co se v rámci Ultimy VII dělo a jak spolu tyhle Guardianovské struktury souvisí.
U kopie krystalu jsem si po chvilce všiml, že se jí střídavě zvýrazňuje trojice fazet (plošek) - severní, severovýchodní a východní. Když jsem použil blackrock gem, tak severní fazetka zůstala již trvale světlá, vlastně zesvětlala ještě více. Ty dvě další dále na střídačku přeskakovaly. Šel jsem opět za Nystulem pro vysvětlení. Byl trochu překvapený z výsledku, protože tohle tak zcela nečekal, ale pověděl mi, že bych podobných kamenů měl najít více, protože narušení symetrie by mohlo krystalové kouzlo oslabit. Neváhal jsem a vyrazil skrze severovýchodní fazetku do nového světa.
Kousek od místa teleportu mě zastavila stráž a pověděla mi, že se nacházím v Killorn Keep. Pak se strážný zarazil a položil mi obligátní otázku - co že tu vlastně pohledávám? Odpověděl jsem, že jsem Avatar a strážný mě poté odkázal za jistou Mystell. Pak si mě ještě prohlédl od hlavy k patě a při pohledu na mé oblečení mi sdělil, že bych se měl dobře seznámit se zdejšími zákony. Bodeť by ne, jen jsem se otočil, tak jsem na zdi spatřil banner Guardiana ;)
Prostor přede mnou mi připoměl tržiště a s hudbou na pozadí jsem pochopil, že se nacházím někde v pouštní oblasti. První mi do rány přišel kupec Merzan. Snažil se mi nabídnout očarované předměty a kouzla, ale já bych raději informace, na což mi opáčil, že o Mystic Blade of Rognak a podobných nesmyslech nic neví ... sakriš, zase nějaký meč :D Uhnul jsem tedy otázkou směrem k platbě a zjistil jsem, že konečně můžu prodat některé z "cetek", co jsem si v hradě nasyslil - drahé kameny, zlaté předměty apod. Merzan zřejmě mění nabídku každý den, ale pro dnešek neměl nic, co by mě zaujalo ... tedy ono by zaujalo, ale ne za ty ceny :D (Merzan má nakonec stále stejnou nabídku.)
Jak jsem se od Merzana otáčel pryč, vrazil jsem do mladého muže ve zbroji. Byl to Relk, kapitán stráží. Mám si s ním přijít čas od času popovídat, ale v tu chvíli už jsem se dostatečně vzpamatoval z prvního úleku a vybafl jsem, jakto že zná mé jméno. Killorn Keep je prý malá pevnost, pak mi přidušeně zopakoval svou nabídku a kvapně odkráčel. Hm, zas tak malé mi to tu nepřijde :) Pobaveně jsem cosi špitl na kolem procházející kočkovitou šelmu a vzápětí jsem zůstal stát jak opařený. Kočka mi s klidem odvětila, že na ně nemám mimo stáje mluvit, abych zbytečně nebudil pozornost!
Uprostřed tržiště jsem narazil na kupce Bishayie, ale nebyl to zrovna příjemný chlapík. Očividně tuhle profesi nemá rád, leč to není můj problém a ani důvod, aby si svou zlost vyléval na mě. Řekl jsem si, že to tak úplně nenechám a oslovil jsem ho znovu, tentokrát jsem ho zlehka urazil já, ale nakonec jsem se přeci jen na jeho nabídku podíval. Prodává jídlo a nějakou tu výzbroj, nic co bych potřeboval. Posledním obchodníkem na tržišti byl Aron, ale ani ten mě svou nabídkou nepřesvědčil. Na jihu tržiště jsem si všiml vyschlých fontán, ale to by bylo ze zajímavostí vše. Vlastně na SZ tržiště se nachází něco jako obchod řezníka, kde se povaluje něco málo masa a sekera bez majitele ;) Tady se musím pozastavit nad tím, že sekery jsou opravdu docela vzácné zbraně, v Goblinní věži jsem také narazil jen na jednu a to přímo v kuchyni.
Tržiště jsem opustil SZ ulicí a kousek dále jsem napochodoval do obytné části, kde jsem v jednom z pokojů potkal kouzelnici Altaru. Chtěl jsem to vzít nějak civilně, bez toho Avatara, ale jednak to nešlo a pak Altara beztak nevěděla, kdo nebo co to je. Zkusil jsem jí to vysvětlit, ale jenom jsem celou situaci zkomplikoval, tedy lépe řečeno jsem Altaru ještě více zmátl. Nakonec mě odeslala za Mystell. Altara bude zřejmě dalším z učitelů magie, ale zatím se na toto téma odmítá bavit.
Mystell obývá pokoj hned vedle, tak jsem toho rovnou využil. Jenomže jsem se velmi rychle dostal do úzkých, Mystell po mě chtěla zodpovědět pár otázek a teď bylo na místě zauvažovat, jak moc pravdomluvný vzhledem k okolnostem budu. Jsem přeci jen na území ovládaném Guardianem, ale zase na druhou stranu, o Avatarovi tu zřejmě nikdo neslyšel (tedy krom Relka, kterého podezřívám z toho, že ví více, než by se mohlo zdát). Ale tak jo, prubl jsem to zcela popravdě a Mystell to očividně pobavilo, prý mám dobrý smysl pro humor :) Ve stejném duchu jsem odpověděl na otázku, odkud jsem a to už moc šťastné nebylo. Ono tedy nebylo z čeho vybírat, takže jsem pochopil, že si svou "novou" identitu musím nejprve někde vytvořit. S tím jsem Mystell opustil.
Z pokojů jsem sešel jižně do velké nocléharny. Tajným vstupem se dotud dá dostat ke vchodu do sklepení, ale místo toho jsem se otočil a vydal se na východ pevnosti. Došel jsem do velké sloupové síně a přepadl mě pocit známého. Kolem mě prošla jistá postava a já si myslel, že mám snad deja-vu. Vypadala jako Lord British, ale byl to Lord Thibris. Raději jsem se otočil a kvapně odkráčel do chodby na východ, která mě dovedla k Chirlovi do stájí. Není moc upovídaný a jak jsem zjistil, i on moc nechápe mé otázky. Tenhle svět je vskutku podobný tomu v Britannii, ale přesto je výrazně jiný.
Ve stájích jsem zalezl do jednoho ze čtyř boxů a promluvil si s kočkovitou šelmou (trilkhunem nebo též trilkhaiem) jménem Blackie. Trilkhai se dorozumívají telepaticky a Blackie navíc ihned poznala, že nejsem z tohoto světa, což silně upoutalo mou pozornost, protože ve zdejším světě mají trilkhaie za jakýsi druh domácího mazlíčka, takže možná ani o jejich schopnosti mluvit neví. Ostatně Blackie mi to hned vzápětí potvrdila. Potřebovala by ode mě určitou pomoc - potřebují svého agenta v pevnosti. Blackie si rychle získala mou náklonnost díky své upřímnosti. Samozřejmě pro trilkhuny nebylo lehké se na mě s důvěrou obrátit, ale Blackie ví, že je díky jedné ze svých ctností nezradím ... takže ona skutečně rozumí tomu, co je Avatar. Blackie potřebuje ověřit nějaké příběhy z historie své rasy a uvitala by, kdybych dokázal najít někoho, kdo by se o tyto znalosti podělil.
V kotci vedle jsem navštívil trilkhai Beauty, která mě odkázala na žíznivou Josie naproti. Chtěl jsem si to ulehčit, tak jsem šel doproběhnout zbytek patra, abych našel nějakou vodu, ale místo toho jsem skončil na chvilku v SV části 2. patra, kde jsem pomlátil haldu krys. Pro vodu jsem tak nakonec musel zpět k sobě do pokoje. Josie mi byla vděčná a za odměnu mě varovala před Relkem. Prý je mi podobný, ale ne tak docela a měl bych se před ním mít na pozoru. Relk navíc někam ukryl blackrock gem.
Zašel jsem ještě do kuchyně, jak jsem si část se vstupem na SV 2. patra pojmenoval (časem jsem se dozvěděl, že je to ve skutečnosti místní krčma). Je tu další trojice pojmenovaných NPC. Ogri je sluhou a je to zároveň dobrý zdroj informací o pevnosti. Lord Thibris je prý zarmoucený ze ztráty banneru Killornu, kterým je modrý orel. Jeho předek o něj kdysi přišel při boji s démonem Praecorem Lothem. Ogri navíc vyučuje Lore. Lobar je opilý mladý strážník, který slouží pod Relkem. Netoužil po výměně jmen, prý má radši nezávaznou konverzaci, ale nakonec to z něj vypadlo, protože jsem se začal zajímat o důvod jeho pití. Před pěti lety byl vyhlášeným šampiónem, přezdívalo se mu Young Mors Gotha. Jenomže pak najednou začal slyšet vnitřní hlasy, které ho lákaly do služeb Guardiana. Chtěly, aby pro něj zabíjel své lidi. Lobar nepodlehl, ale zadarmo to nebylo. Brzy zjistil, že alkohol dokáže hlasy udržet na uzdě a tak propadl pití. Sdělil jsem mu své porozumění a stali se z nás přátelé - Lobar vyučuje meč.
Posledním NPC v kuchyni je Kintara. Dá se s ní celkem nezávazně popovídat, ale hned při otázce na místo odkud je, mě napadlo, že to je přesně ten typ informací, které hledám pro Mystell. Kintara mi pověděla i něco více o pevnosti a hlavně její poloze. Killorn Keep je prý na severu pouště a tady mi docvaklo to, co mi povídal Bishop v Goblinní věži. Zřejmě tady v pevnosti hledám onu ženu, jejíž jméno mi neprozradil. Potvrdila mi navíc to, že Killorn Keep se opravdu vznáší ve vzduchu. V pevnosti je i jedna uzamčená místnost, o které již vím, je hned vedle kuchyně, ale Kintara o tom dále nechtěla mluvit, mám to prý probrat s Ogrim. Pak mi ještě pověděla o speciální droze, která při správném namíchání umožňuje ve snu spatřit jiné světy, zrovna očekává jednu z jejích zásilek. Ogri nic dalšího v dialozích neměl, tak jsem se zase odebral pryč.
Vzhledem k informaci o létající pevnosti jsem si řekl, že Killorn Keep by nemusela mít mnoho pater a tak jsem se rozhodl, že bych mohl zkusit ještě druhý vstup na 2. patro. Po chvilce jsem však narazil na strážného, který se divil, jak jsem se sem vůbec dostal. Stojí tu z rozkazu Guardiana, tak jsem zkusil malou lest, ale neprošlo to a musel jsem se otočit zpět. Zatím nechci nic řešit silou. Mimochodem tohle je ta místnost, o které mluvila Kintara. Ty dvě na 1. patře lze otevřít násilím.
Varování Blackie před Relkem bylo oprávněné a pointu jsem mohl vytušit už při rozhovoru s Lobarem. Byl to právě Relk, kdo se po Lobarovo vzepření stal Guardianovo sluhou. Vybafl jsem na něj s informací o blackrock gem v domnění, že bych ho mohl nalomit, ale Relk tasil meč a byl jsem nucen ho zabít. Zbyl po něm Guardianův pečetní prsten, ale mám problém ho sebrat ze země tak, aby to nikoho neštvalo. Minimálně Bishay se vždy stane nepřátelským. Už jsem zkoušel Relka zabít i u vyschlých fontánek, ale Bishay vidí nějakým zázrakem i sem :) Jinak zabít Relka nebylo tak snadné, měl docela výdrž. Kvůli testům alternativ jsem to musel podstoupit hned 4x.
Zbyl mi na rozhovor už jen Lord Thibris. Chvilku jsem zmateně četl jeho odpovědi a dával si je do souvislosti s tím, co vím o Lordu Thibrisovi od Ogriho. Lord Thibris je totiž pamětníkem bitvy s Praecor Lothem a za něj došlo ke ztrátě banneru. Thibris mi na věk odpověděl, že na to nemá jasnou odpověď. Možná je to tím, že čas plyne v různých sférách jinak, nebo prostě jen on stárne velmi pomalu. Praecor Loth byl barbarský král, který nepřijal nabídku Guardiana a tak Guardian vyslal Thibrise, aby ho porazil. Jestli jsem to nyní celé dobře pochopil, tak Praecor Loth vládl v jiném světě, ale to se teprve uvidí. Thibris Lotha porazil, resp. ho zahnal daleko na sever, kde Loth svým zraněním podlehl a jeho tělo bylo pohřbeno žehem. Lothova mohyla ukrývá mocný roh, který má sílu ničit stavby, ale používat ho mohl právě jen Loth. Navíc cesta k rohu není zrovna snadná. Mapa byla kdysi rozdělena na 8 dílů a ty se nyní nacházejí na různých místech mohyly. Když už jsem u toho, banner Kilornu tehdy nesl do bitvy Lord Killorn, Lord Thibris nebyl v té době ještě vládcem.
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2018, 03:23:52
V tuhle chvíli jsem měl kolečko rozhovorů za sebou a musím konstatovat, že UU2 je dost ukecaná :) Jedinou možností bylo zajít za Mystell a zjistit, jak si vedu při kompletování odpovědí na její otázky. Mystell mě ovšem zprvu překvapila otázkou na Relka. Slyšela, co se stalo. Lord Thibris věří, že to byla nehoda, ale ona si to tak zcela nemyslí, nicméně mě z ničeho neobviní, ale nadále bych se měl vyvarovat jakýchkoliv neuvážených činů. Zabití Relka asi nebylo to nejlepší, co jsem mohl udělat, ale jak už jsem psal u UU1, nechci tu zrovna testovat všechny možné alternativy a většinou budu pokračovat v tom, co jsem načal. Holt Relka jsem vyzpovídal dříve, než bych našel případnou alternativu, to se prostě stává ;) Teprve při dalším rozhovoru přistoupila Mystell na zodpovězení otázek.
Hodilo se mi opravdu vše, co jsem se dozvěděl, včetně Guardianovo ctností. Na místo původu jsem odpověděl, že pocházím z Javry ze země Mashan. 7. ctnost je pak Silence (ona je to ostatně jediná odpověď, která ujde, ostatní jsou Avatarovi ctnosti a na ty se tu přeci nehraje). Jenomže to není vše, na řadu přišel test loajality. Mám vyzpovídat Altaru, protože Mystell si myslí, že je to nepřítel Guardiana - bingo, našel jsem hledanou ženu z Bishopova vyprávění, ale zároveň jsem se opět ocitl v nepříjemné situaci.
Moc možností mi nezbylo, tak jsem za Altarou rovnou zašel. Altara usiluje o místo ve Vysoké radě, ale to je zároveň pozice, která by mohla odpůrcům Guardiana pomoci, proto má Mystell takový zájem na odhalení pravdy. Je to podobné jako u Bishopa, kdy jsem musel souhlasit s něčím proti ctnostem, abych se dostal ke kýženému cíli, protože ono to ani jinak nejde - tím myslím po dobrém, musím si naoko hrát na zlouna. Teprve nyní se Altara rozpovídala a klidně jsem jí přiznal, že nejsem žádný přítel Mystell. Altara tohle gesto ocenila a byla ochotná mi vyjevit veškeré tajnosti. Skutečně je to špeh, což mě nijak nepřekvapuje, ale Altara je také zdatný kouzelník, který se zabývá studiem jiných realit, prostě je to takový Nystul téhle sféry :) Rozhodla se mi pomoci a poslala mě do sklepení na SV, kde se mám střetnout s jednou bytostí. Na cestu mi do ruky vrazila speciální čepel. Zkusil jsem s ní promluvit ještě jednou a dostal jsem navíc vynadáno za zabití Relka. Zbytečně tak prý poutám Guardianovu pozornost, když mu zabíjím jeho šampióny. Navrhl jsem jí pro případ krize útěk do Britannie, ale to rezolutně odmítla.
Co měla Altara na mysli, jsem už věděl, protože při předchozí návštěvě sklepení jsem narazil na teleport, který mě vzal kamsi k poletující lebce. Dotyčná lokace se neobjevila na mapě a nefungoval tu kompas. Cílem bylo proběhnout chodbou za lebkou a v další místnosti pomocí spínačů otevřít "kluziště". Chodba je ovšem klikatá a skládá se z pohyblivých bloků. Kompas je potřeba nahradit vlastním orientačním smyslem. Nicméně chodba je ve skutečnosti tvarovaná do kruhu a je potřeba se dostat do chodby přesně naproti. Kluziště je horší, protože se tu jednak bojuje a pak postava je po něm doslova vláčena nechtěnými směry. Na konci kluziště je potřeba projít skrze jednu z ohnivých stěn, čímž postava vlítne zpět do normální reality a objeví se na 2. patře v cele se dvěma bezhlavými zombiemi. Na zemi tu ležel hranatý blackrock gem. Zombie jsem porazil, gem sebral a nahoře si řetězem otevřel skrytou chodbu ven.
Tím jsem ovšem pořešil jen své vlastní zájmy, Altara stále čeká na výsledek, což me tak trochu zarazilo. Myslel jsem si, že mluví právě o tomhle puzzle a impech v něm, ale asi to tak není. Dýka od ní je jinak celkem prima, dají se s ní v pohodě rozbíjet zamčené dveře v pevnosti, aniž by se rozbíjela, takže jsem toho hned využil ve sklepení, kde jsem se dostal k nějakému červenému prstenu. Dvojice zavřených místností na patře není nijak významná, jedna je pokoj nějakého velitele, druhá je zbrojírna s kovadlinou. Zůstaly mi tak jen jedny hlídané dveře ve sklepení, ale na jejich strážce si musím nejprve zvednout bojeschopnost.
Poznámka: v téhle době se začal formovat můj druhý mnohahodinový zákys. Hlavním důvodem byl ne zcela pochopený předchozí rozhovor s Altarou. Rozhovor jsem si kvůli možnému konfliktu odpovědí vůči úkolu od Mystell projel nejprve nanečisto, a když jsem pak začal snímat screenshoty, tak jsem ten rozhovor vzal hopem a ke všemu přes jiné odpovědi. Chytil jsem se tak stopy, kterou jsem ne zcela pochopil a navíc jsem si jí uzpůsobil vzhledem k dosavadním poznatkům :) Je to něco takového, jako když čtete určitý text a přitom vyslovujete jiná slova. Pak to proberu podrobněji v samostatném záznamu.
Vrátil jsem se proto do Britannie a u Nystula si nechal očarovat blackrock gem, abych mohl uzamknout další portál. Chvilku jsem sledoval, jestli to opravdu vedlo ke kýženému efektu a hned poté jsem vyrazil za Duprem. Toho jsem sice našel, ale cestou jsem si popovídal i s ostatníma a nechtěně jsem zabředl do věcí, které bych momentálně raději vynechal :) Iolo našel ve sklepě vyděšeného Pattersona v objetí velkého pavouka, protože Patterson se citíl blbě za své chování vůči Dupremu a tak se rozhodl, že mu donese víno. No a dopadlo to takhle :D Když už jsem byl u toho, tak jsem poslechl Mirandu a zašel za Nanou, aby mi sdělila, co jí trápí. Jde o postavení členů ve společnosti, které je předem dané a neměnné. Nana by ráda předložila oficiální stížnost, ale lepší bude, když se do toho vložím já ... tedy já se do toho sám nechtěně namočil, takže jsem odkráčel ještě za Lordem Britishem a ten o tom prý pouvažuje. S 25 body v sekyře a dobrým svědomím jsem mohl konečně odejít zpět do Killorn Keep.
Strážný u dveří byl ještě tužší, než jsem čekal. Jakmile jsem ho pořádně zranil, změnil se v démona. Naštěstí v této formě je snadněji zasažitelný a mnohem lépe se mi časovaly údery. Když démon padl, přistoupil jsem ke dveřím a odemkl je klíčem nalezeným na druhé straně sklepení. Uvnitř jsem spatřil lávovou nádržku, pár bludiček a dva létající mozky :) Mozky byly přátelské, ale přesto jsem na ně zkusil zaútočit. Boj to byl rychlý, z každého mozku zbyly dvoje oči, ale vedlejším efektem boje byl fakt, že tyhle dvě podivné kreatury udržovaly pevnost ve vzduchu, takže jsem tím nechtěně zapříčinil nekontrolovatelný pád. Nezbylo, než loadnout.
O to víc jsem byl nyní zmaten, jak splnit úkol pro Altaru, protože už mi na mapě nezbylo nic a v mezidimenzi, přes kterou jsem šel pro blackrock gem, taky nic není. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem si řekl, že tady už toho mnoho nevymyslím a nechám to zatím být. Řešením Killorn Keep jsem strávil krásných 9 hodin, za což můžou zejména dialogy, kterých bylo v této části hry požehnaně a samozřejmě do toho musím započíst tápání okolo úkolu pro Altaru, protože např. do mezidimenze apod. jsem se vracel opakovaně a zkoušel přitom různé možnosti, jinak by se to do těch sedmi hodin asi vešlo. Celkově jsem tedy na čase 27 hodin 15 minut.
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2018, 03:25:38
Z Killorn Keep jsem vyrazil rovnou do třetího dostupného světa. Nebyl důvod se někde zdržovat, protože případné změny jsem postřehl a zaznamenal už během tápání okolo úkolu od Altary, takže v hradě mě nic nového nečekalo. Po vstupu do východní fazetky krystalu mě naopak čekal nádherný pohled na zamrzlou pláň před sebou. Z kochání mě však vzápětí vyrušilo propadnutí ledem a hned na to na mě vystartoval sněžný červ. Je o poznání tužší, než jeho příbuzní z jeskyní, ale není třeba tak nebezpečný, jako jedovatí červi z jeskyní pod hradem. Led se pode mnou propadl ještě mnohokrát. Není to nic nebezpečného, jen je to nepříjemné, obzvláště pokud zrovna bojujete, protože při pádu do vody se automaticky schová zbraň. Později jsem si všiml, že místa propadu lze snadno poznat podle husté sítě drobných direk na povrchu sněhu/ledu (jako sníh po dešti).
Na místě setkání s červem jsem našel batoh se zásobami a zpoza rohu se po chvilce vyřítila trojice kostlivců. Místo odkud přišli, jsem identifikoval jako tábořiště. Našel jsem tu další dva batohy a poznámky. Zanechala je tu výprava, která se sem vydala hledat starodávné město Anodunos. Mezi poznámkami byl i fragment mapy, kterou jsem si mohl nechat připojit ke své automapě, ale mapka je pak naneštěstí doplněná rozsáhlou poznámkou, takže to vadilo mým vlastním poznámkám. Navíc jsem na to přišel docela pozdě, takže mi ten fragment už ani nemohl nic nového prozradit.
Z tábořiště jsem vyšel zpět na planinu a rozhodl se, že průzkum ledovce povedu systematicky po obvodu a tak jsem vyrazil podél stěny na západ. Než jsem se nadál, začal jsem se nekontrolovaně řítit vysokou rychlostí vpřed ... naběhl jsem si totiž na hladký led. Není to jediné podobné místo na mapě, ale tohle je dost rozlehlé a dá práci, aby se postava projela opravdu všude a hlavně jí dokázat nasměrovat na sever, kde je další zapomenutý batoh. Po kluzkém ledu se dá hodně pomalou chůzí jít celkem normálně, ale zabere to hodně času a není to tak úplně jisté. Stačí opravdu málo a postavu už nejde dost dobře ovládat. I malá mapa je v tu ránu časově náročná :) Naštěstí už není nutné se sem vracet, cesta po východním okraji je pak mnohem jednodušší.
Poznámky výpravy hovoří i o zdejších hrozbách, kterými jsou kočkovité šelmy a yetti. Yetti jsou nebezpeční hlavně na dálku a pokud jsou ve větší skupině, protože házejí sněhové koule a zásah koulí je poměrně bolestivý. Navíc mi přišlo, že koule postavu mírně zabrzdí. Boj pak ztěžuje ještě křehký led, to mě občas opravdu pilo krev. Nejhorší je právě to, že postava po pádu do vody zastrčí zbraň. Ideální situace je, pokud se led proboří ve chvíli, kdy na něm yetti stojí, protože oni neumí plavat a je to pro ně konečná, ale zase tak postava přichází o body. U ledu je krom toho potřeba dávat bacha i na odkládání předmětů, jednou jsem si takhle přesunul nalezené batohy na tenký led a pak jsem na něj šlápl - všechno se v tu ránu utopilo :D
Na jihu se nachází vstup na další patro, které je rozlehlejší a je tu více kluzišť ;) Středem patra pak protéká částečně zamrzlá řeka. V jeskyni na západě jsem našel postavu jménem Mokpo, ale zatím jsem se rozhodl, že s ní rozhovor začínat nebudu. Místo toho jsem se vydal na jih, kde jsem se doklouzal na malý hliněný výběžek a na zemi našel blackrock gem. Poněkud mě to překvapilo, nečekal jsem, že ho najdu tak snadno. Z výběžku jsem seskočil do řeky a rozhodl se plavat proti proudu na sever. Tím jsem se dostal zpět na úroveň vstupu a obklikou pak k němu přes ledovec došel. Západní část patra jsem měl tedy komplet a šel jsem si promluvit s Mokpem. Skoro jsem toho až zalitoval :) Mokpo není tak úplně při smyslech a má dojem, že tohle celé je jen sen a nic kolem není reálné, tedy ani já ne. Přitom je zajímavé, že si uvědomuje reálnou hrozbu od yettiů, ale bylo na něm vidět, že během rozhovoru často upadá do transu. Zatím nevím, co si o tom všem mám myslet, tak jsem ho nechal jeho přeludům a vrátil se k řece. Na SV jsem si všiml dalšího vstupu směrem nahoru, ale proteď jsem ho bez povšimnutí minul a místo toho jsem přeplaval po proudu do JV cípu mapy, kde je další kluziště s yetti a jedna speciální nádržka. Její smysl mi zatím unikl, tváří se to jako zakalená voda, ale vystupuje to až na úroveň ledové plochy, což normální voda nedělá.
Teprve nyní jsem prošel zmíněným východem a ocitl se opět na prvním patře, avšak mimo dosud objevených oblastí. Přede mnou byla zeď s dveřmi a vedle se rýsovalo něco jako průhledná postava. Byl to Sentinel 868, který strážil vstup ke kontrolnímu centru. Byl docela ukecaný, ale netušil jsem co s ním a hlavně se mi ho podařilo naštvat, takže jsem se boji nevyhnul. Bylo to rychlé a vypadnul z něj klíč od dveří. Za nimi mě čekala dvojice puzzle, ale nejprve jsem se rozhodl prozkoumat zdejší vodní tok. Voda je tu totiž tekutá, takže to zvýšilo můj zájem o průzkum, ale odměnou mi byla jen jedna skrytá stavba, pár run a drahokam. Vydal jsem se proto nahoru po cestě. Přes první puzzle jsem prošel velmi snadno, žádné dlouhé přemýšlení to nevyžadovalo (možná bych to ani jako puzzle nenazýval).
Druhé puzzle už byla samotná přístupová cesta do kontrolního centra, která je tvořená pohyblivým bludištěm. Bludiště se ovládá (formuje) čtveřicí ovládacích prvků a postup je popsaný na svitku na zemi. Bohužel text je jen částečně čitelný. Kousek od ovládacího panelu je pak teleport do budiště, tak jsem ho zkusil nejprve nanečisto. Poté jsem zatáhl páku dolů a hned napoprvé jsem trefil kombinaci pro odkrytí cesty až k zamčeným dveřím kontrolního centra. Nyní mi tedy chyběl způsob, jak dveře otevřít. Svitek hovoří o klíči, ale to může být klidně i konkrétní nastavení ovládacích prvků. Nakonec jsem se rozhodl pro lehkou kombinatoriku, abych zjistil, jak se bludiště postupně mění. Při pohledu na mapu jsem pak usoudil, že jedno místo opravdu vypadá jako neodkrytý výklenek, který by mohl ukrývat fyzický klíč. Znovu jsem se proto začetl do svitku a po pár pokusech jsem z toho vydedukoval správnou kombinaci.
Klíč: páka + přepínač + řetěz nahoru, knoflík vymáčknout
Cesta ke dveřím: páka + přepínač dole, řetěz nahoře, knoflík zamáčknout
V ovládacím centru byl jen řetěz, za který jsem zatáhl a přečetl si krátké info v boxu o pohybu kamenů. S tím jsem odešel a vypravil se zpět na druhé patro. Trochu jsem se děsil, že budu hledat nějakou drobnou změnu, ale hned jak jsem sešel k původně zamrzlému korytu řeky, tak jsem zjistil, že led zmizel pod přívalem tekoucí vody. Řeka komplet rozmrzla a naproti se objevil vstup do soutěsky směrem na sever. Zanedlouho jsem se objevil na prahu města Anodunos.
Nález města mi lehce zhatil přízrak Guardiana, který mi naznačil, že tohle je budoucí osud Britannie, ale co už, hlavně že zas zmizel ;) Ve městě jsem se dostal jen do několika budov. Od trojice masivních dveří nemám žádný klíč a těžko říci, jestli jsem jen něco minul, nebo klíč získám později. Město je navíc rozdělené na dvě části, v té druhé jsem se dostal do obou domů a ke všemu i do skryté místnosti v jednom z nich (pomohl mi nerozbitný meč od Altary). Dům zřejmě patřil významnému mágovi, našel jsem tu totiž věšteckou kouli, runy a svitek s pár kouzly.
Nejzajímavější nálezy jsou ovšem k mání už v první části města. Jednak je to svitek, který popisuje původ té zakalené vody na JV mapy (těžilo se tu Filanium) a dodává k tomu, že to bylo jediné místo, které nezamrzlo. Druhým je pětice květin s halucinogeními účinky (to jsem zjistil až o něco později) a třetím je duch Beatrice.
Beatrice bývala vůdkyní města Anodunos. Bylo to krásné a prosperující město, které žilo z příjmů z těžby Filania. Jenomže po Filaniu toužili i jiní a jak už to tak bývá, skončilo to válkou. Mágové Anoduna přišli s myšlenkou, že by kvůli porážce nepřítele uzavřeli spojenectví s Guardianem. K tomu také skutečně došlo a Anodunos válku vyhrál. Jenomže časem požadavky Guardiana přesáhly rámec spojenectví a Beatrice si v tu chvíli uvědomila pravou povahu jejich dohody. Bylo však pozdě, Guardian zemi už dávno vyčerpal a odpor lidí potrestal mrazivou smrtí. Jediná Beatrice tu zůstala připoutána neznámou silou. Já ten důvod samozřejmě věděl, je jím přítomnost Guardiana a tak jsem Beatrice slíbil pomoc - rozhodl jsem se Guardiana z této sféry vypudit. Jak to udělám, zatím nevím, ale jak se říká? "Slibem nezarmoutíš."
Mrazivý svět byl o poznání rychlejší (4 hodiny 15 minut), byť ještě nemám splněn úkol pro Beatrice. Absence většího množství NPC a tím pádem i většího množství rozhovorů byla znát. Obě patra jsou vesměs bojová a postup zpomaloval jen kluzký led a kombinované procházení pater. Při návratu do hradu jsem si všiml, že okolí krystalu na 5. patře je taky pokryté lehkou námrazou, což možná souvisí s tím, co mi před vstupem do Anoduna pověděl Guardian. Celkově jsem se dostal na čas 31 hodin 30 minut.
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2018, 03:26:46
Jak už jsem popisoval, Killorn Keep jsem předevčírem opouštěl s tušením, že se mi tu rýsuje nový zákys. Teď zpětně se tomu musím spíše zasmát, protože jeho důvodem byla svým způsobem prkotina. Navíc jsem si spočítal celkový čas a není to zas tak strašné, jen 6 hodin 45 minut. Přitom jsem stihl pořešit věci, které bych beztak musel udělat.
Na počátku stál poněkud nešťastný rozhovor s Altarou v Killorn Keep, kdy jsem se příliš sebevědomě spolehl na svou paměť. Jeho jednotlivé body jsem si dal okamžitě do souvislosti s tím, co jsem v pevnosti již objevil a jako bych se stal slepým vůči možnosti, že by to mohlo být úplně jinak. Vůbec jsem třeba nebral v potaz možnost, že se nejedná o Killorn Keep! Přitom ono to v tom rozhovoru s Altarou je. Ostatně já žádal Altaru o pomoc s Guardianem a ona mi prozradila, co bych měl udělat (je logické, že to nebudu dělat někde mimo dotčenou realitu). Jenomže i tohle jsem si obrátil a vzal jsem to jako službu něco za něco - já pro ní splním úkol tady na tom místě a ona mi pak s něčím pomůže. Korunu tomu zasadil dialog, který Altara poté opakuje až do splnění úkolu. V něm totiž jasně říká, že imp je stále ve svém ledovém doupěti. A teď babo raď :D
Dýka, kterou mi Altara poskytla, mi měla zpřístupnit cestu k impovi skrze ohnivé stěny a zároveň to je jediná zbraň, která ho dokáže zabít (zranit ho lze každou zbraní, ale zabít nikoliv). Mezidimenze, která mě dovedla k blackrock gem v Killorn Keep, obsahuje jak ohnivé stěny tak i impy. Moje první úvaha tedy byla, že mi jeden nejspíše utekl. Když už jsem byl u toho, tak jsem celý prostor opravdu důkladně prozkoumal. Časem jsem se totiž stavil u Altary a povšiml si toho dialogu s ledovým doupětem. Hledal jsem tedy nějaký skrytý vstup, protože jsem se začal domnívat, že jsem minul nějakou další místnost, neboť tady nikde led nebyl.
Efekt to nemělo žádný a nakonec jsem se rozhodl, že bude nejlepší přejít o svět dále a pokusit se od tohoto zákysu odpočinout. Mrazivý svět mě v tomto ohledu moc nepomohl, protože tady bylo ledu zase habaděj :) Jenomže se mi zdálo divné, proč bych měl hledat impa tady, když mrazivý svět s Killorn Keep nesouvisí. Byl jsem celkem vyčerpaný a tak jsem se ani nezabýval deníkem, jen jsem si típal screenshoty. Když jsem byl hotov i zde a zbyla už jen Beatrice a její úkol, tak jsem se vrátil zpět k úkolu s impem. Celý problém totiž nevznikl ani tak kvůli tomu, že bych ty úkoly chtěl mermomocí pořešit, ale hra mě odmítala pustit dále, takže bylo jasné, že mi něco chybí. Průšvih byl v tom, že jsem si celou situaci vlastně zkomplikoval, protože jsem si k původnímu zákysu přisypal i jiné úkoly. Začalo tedy nové kolečko procházení Killorn Keep.
Šel jsem dokonce tak daleko, že jsem začal hledat velmi obskurní možnosti. Např. teleport do mezidimenze má v každém ze čtyř rohů zapálenou svíčku, kdežto výstup má svíčky jen tři. Tak jsem začal svíčky různě ubírat. Sliboval jsem si od toho změnu souřadnic výstupu, ale nakonec jsem došel k tomu, že pokud se z teleportu všechny svíčky odeberou, tak přestane úplně fungovat (vrátit už je nelze) a to je veškerá změna v souvislosti se svíčkami :) Pevnost jsem dokonce nechal spadnout, abych se podíval, jestli někdo nemá něco speciálního, ale ani to k ničemu nevedlo. S každým takovým nápadem jsem byl čím dál více přesvědčen, že Killorn Keep není to pravé místo a možná vůbec nejde o ten quest a impem, ale posunout mě má něco jiného.
Jenomže ani návrat do mrazivého světa nebyl příliš plodný. Zdánlivý zlom nastal až ve chvíli, kdy jsem v Anodunu utrhl čtveřici květin a zkusil je sníst a poté ulehnout ke spánku. Vzpoměl jsem si u toho na rozhovor s Kintarou. Efekt byl působivý. Objevil jsem se ve snové dimenzi a před sebou jsem měl ve stojanu blackrock gem ve tvaru srdce. Při jednom z pokusů jsem narazil na Mokpa a pomalu začínám tušit, co se okolo této postavičky děje. Ovšem vázlo praktické využití.
Mezi jednotlivými nápady jsem postupně odbíhal do hradu Lorda Britishe, takže jsem paralelně plnil ještě úkoly pro NPC v hradu. Syria si postěžovala na bojovou techniku Geoffreye, Feridwyn zase na otravného Pattersona, který už pije krev snad všem. Bylo mi ho líto, tak alespoň z mé strany se mu dostalo podpory. Lord British uznal Naninu stížnost za oprávněnou a chystá se provést reformu. Nana byla s výsledkem jeho rozhodnutí nadmíru spokojena. Později se mi Nana svěřila, že se jí Guardian snaží lákat na příslib rovnostářské společnosti, ale nemám se bát, ona tomu nevěří. Dupre je celý nesvůj, rád by získal povolení k průzkumu jednoho z nově dostupných světů, ale ví, že nemůže. To Nelson se raději oddává studiu jiných realit na dálku a pomalu o nich získává hlubší informace. Nystul mi zopakoval prvek symetrie v Guardianovo magii a prý bych si měl pro lepší pochopení nalistovat příslušnou pasáž v A Safe Passage Through Britannia. Učinil jsem tak a o nic moudřejší jsem nebyl :D
Dobře jsem si ovšem zapamatoval rozhovor s Lady Tory, která vlastně tohle kolečko rozhovorů načala. Sdělila mi své obavy z pocitů, které vycítila z Feridwyna. Lady Tory má výborné schopnosti empatie a sleduje jimi zejména bývalé členy tzv. Společenstva. To bývala svého času Guardianova zástěrka, jak utajit svůj vliv v Britannii. Mezi bývalé členy patří třeba Patterson a právě Feridwyn, který podle Lady Tory skrývá svůj nedávný kontakt se zlem. Nemůže však říci, jestli ten kontakt nebyl třeba nechtěný a Feridwyn se to jen bojí přiznat z obav, aby nestrhl negativní pozornost. V současné situaci by to bylo zcela pochopitelné.
Postup s krystalem jsem tedy neudělal žádný a nepomohlo ani hraní na flétnu :D Pomalu jsem začal rezignovat a během kafe jsem si otevřel fórum na GOGu, abych si prolítl názvy topiců, jestli neuvidím něco povědomého. Ultimám Underworld se toho věnuje kupodivu málo, což je na jednu stranu potěšující, ale pak je taky jasné, že tenhle zákys asi není běžný. Nakonec jsem měl štěstí, jeden topic vypadal podobně a hlavně neobsahoval žádnou odpověď. V tu chvíli jsem alespoň věděl, že v tom nejsem sám. Dotyčný řešení našel svépomocí, ale už se o něj nepodělil, takže jsem se ani nic nedozvěděl. Nicméně mě to nakoplo a rozhodl jsem se ještě nevzdat.
Znovu jsem si vytípl rozhovor s Altarou a opět se začetl do A Safe Passage Through Britannia. Na správnou cestu mě vrátilo nečekaně slůvko symetrie, protože někde vzadu jsem si vybavil svůj výrok o podobnosti obou pevností a pokud šlo o vodu a oheň, tak jsem si vybavil 4. patro pod hradem Lorda Britishe. Moc jsem si od toho nesliboval, ale šel jsem se podívat. Když jsem pak spatřil nově otevřenou chodbu, tak ve mě hrklo. Hra najednou nabrala spád a za půl hodiny jsem se posunul k dalšímu světu ... no, nanečisto, dneska si to raději ještě jednou zopakuju ;)
Že to byl hloupý zákys? Ano souhlasím, teď zpětně si musím klepat na čelo, ale upřímně, v průběhu jeho řešení mi myšlenky utíkaly na všechny strany a nedokázal jsem najít bod, od kterého bych se smysluplně odrazil. Čím víc jsem pak nad tím dumal, tím to bylo horší. Důkazem je i to, že jsem na řešení ve skutečnosti přišel oklikou, namísto toho abych si pořádně přečetl tan dialog s Altarou a znovu se nad ním zamyslel. Zatím jsem to tedy uhrál, ale pomalu přestávám věřit tomu, že to bez návodu dám. Je to už druhý větší zákys a přitom nijak zapeklitý. Celkový čas 38 hodin 15 minut, Eona je na levelu 10.
Přispěvatel: tono Leden 13, 2018, 19:54:03
Spoiler: ukázat
Prvá úloha od Altary sa robí pod hradom. V jednom dialógu sa o tom aj hovorí.
Spoiler: ukázat
To spustenie priehrady sa dá tak isto preskočiť.
Citace
Lord British uznal Naninu stížnost za oprávněnou a chystá se provést reformu.
Toto bol dobrý ťah. Ono sa totiž občas stalo že všetky NPC v hrade začali štrajkovať(stávkovat)
a hra predčasne skončila. Riešil to aj nejaký patch, ale aj tak.
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2018, 11:22:17
Po včerejším úspěchu s posunem vpřed jsem se vrátil v savu o pár hodin zpět, v podstatě až do bodu, kdy jsem měl pořešené záležitosti NPC v hradě. Experiment s rostlinkami z mrazivého světa jsem tím pádem odložil na příště, ale budu ho mít samozřejmě stále na paměti ;) Nyní už se nehodlám zdržovat dalším tápáním, pokud mohu bez problému pokračovat.
Z Killorn Keep jsem se urychleně navrátil do Britannie a sešel na 4. patro, abych v ohnivých stěnách vyhledal a zabil impa Listenera. Načal jsem ho sekyrou a dorazil dýkou od Altary. Dýka se po zabití impa definitivně rozpadla.
Altara mě pochválila a slíbila mi pomoc. Předala mi černou perlu s mocným očarováním, která je základem jednoho artefaktu, ale bohužel nezískala všechny potřebné ingredience a tak se o zbytek musím postarat sám. Budu k tomu krom zmíněné perly potřebovat ještě ametystové žezlo a vzácná vejce pavouka. Až budu vše mít, tak se u ní mám zastavit. Vejce jsou nejjednodušší, nacházejí se v doupěti pavouků na 4. patře pod hradem, takže to mohu vzít při jednom, ale žezlo bude nejspíše v nějakém z dalších světů. Krom perly jsem od Altary získal jako zvláštní poděkování trojici run - An, Corp a Quas.
S Altarou si jde při řešení úkolu s impem tak trochu pohrát. Tahle postava a její dýka je natolik klíčová, že Altaru vlastně nejde ani zradit (o nerozbitelnosti dýky už jsem psal dříve). Cvičmo jsem jí zkusil naprášit Mystell, což se udělá tak, že se Mystell předá ona dýka. Altaru to samozřejmě naštve, ale hned jsem od ní dostal nabídku na reparát a po jeho přijetí mi dala novou dýku. Mystell pak prohlásí cosi o podvodu, protože ta první dýka, kterou chce Mystell ukázat Guardianovi jako důkaz, se promění v obyčejnou dýku a Mystell tak Guardiana značně zklame. Dále už s ní není řeč. Napadlo mě u toho, jestli je to náhoda, nebo je UU2 dělaná tak, že se nejde omylem vyšachovat, a pokud máte schované vše, tak musíte hru vždy dohrát. Napadl mě jediný kiks - vhodit klíčový předmět do vody, což dobrovolně samozřejmě nikdo neudělá. On i ten teleport do mezidimenze v Killorn Keep jde asi obejít (Levitace ?).
Vrátil jsem se na 4. patro pod hradem. Krystal zůstal v nezměněné podobě, takže jsem vystoupal do samotného hradu, kde mě čekalo nemilé překvapení. Lady Tory byla zavražděna! Zrovna jsem se dal do rozhovoru s Mirandou, která mě odkázala na Nystula a Pattersona, když přiběhl strážník Jenner a sdělil nám, že Julia našla Lady Tory probudnutou ve svém pokoji. Miranda mě okamžitě pověřila vyšetřováním.
Abych byl upřímný, smrt Lady Tory pro mě nebyla až takovým překvapením. Když si vezmu její empatické schopnosti nebo obavy, se kterými se mi svěřila, tak bylo jen otázkou času, než Lady Tory zjistí, kdo z osazenstva hradu je zrádce, který pomohl Guardianovi s krystalovou magií. Zřejmě k tomu došlo právě nyní a Lady Tory musela zemřít. Podezřelých je vlastně celá kupa, protože nemohu jednoznačně na nikoho ukázat a to ani na bývalé členy Společenstva, protože ti si přeci museli být jistí tím, že budou první, na které padne podezření. Předně jsem vyloučil Nanu a Pattersona. Stejně tak pochybuju o možných důvodech někoho z mých "známých". Nicméně bych neměl předjímat, dokud jsem s vyšetřováním ani pořádně nezačal, abych se zase sám nesvedl na špatnou stopu :D
V této chvíli už je možné navštívit nový svět skrze krystal, ale vyšetřování má přednost. Ostatně pravidelné rozmluvy s NPC jsou klíčové a jsem rád, že to není jen nějaká nezávazná vata, ale má to opravdu smysl. Dialogy NPC se zřejmě posouvají bez ohledu na mou ochotu s NPC mluvit, takže je možné, že bych mohl některé události klidně minout a vytvořit si tak chybný úsudek. Oproti UU1 je to další krok vpřed.
Smrt Lady Tory očividně otřásla většinou lidí v hradu, někteří jako Iolo prostě nemohou ani uvěřit, že by se mezi námi mohl pohybovat zrádce. Zlo prý muselo přijít ze stok! Podobného názoru je i Syria, která se jako jedna z mála rozpovídala více. Charles naopak podezírá Feridwyna, ale je to hlavně kvůli Feridwynovo povaze a předchozímu spolčení se Společenstvem. Nell se třeba nechtěla o vraždě bavit vůbec, tedy bylo to její přání, které jsem bez problému respektoval. Geoffrey mi prozradil, že Lady Tory byla zřejmě zabita speciální dýkou, která se před nějakou dobou ztratila ze zbrojnice. Jako poslední jsem si nechal Julii, která taktéž poukázala na Feridwyna. Slíbil jsem proto, že se na to kouknu.
Prohlédl jsem si ještě pokoj Lady Tory. Byl celý zakrvácený a po Tory zbyla na zemi runa Kal. Pro klid duše jsem proběhl ještě celý hrad, ale žádné hmatatelné stopy jsem nenašel, takže jsem se odebral zpět do podzemí a do nově otevřeného světa. Vyšetřování bude chtít nějaký čas, důkazů je v současné chvíli zoufale málo. V podstatě jde jen o spekulace. Nyní je na strážích, aby zabránily dalším vraždám.
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2018, 11:23:31
Když jsem došel ke krystalu, ukázalo se, že se mi zpřístupnily hned tři další světy - JV, J a JZ. Rozhodl jsem se ovšem pro systematický průzkum a vešel jsem do JV fazetky. Na druhé straně mě čekal dosti bizardní svět s výškovým členěním a hned v úvodu jsem se objevil mezi dvojicí potvor jménem vorz. Už jsem sahal po sekeře, když jsem si všiml, že vorzové se rozhodně nechystají zaútočit. Do výšek se dá dostat s pomocí pérovacích plošin a občas je potřeba si vypomoci ještě vlastním skokem kvůli prodloužení doletu. Na JZ jsem se v jedné místnosti střetl s inteligentní bytostí jmnénem Futurian.
Nejprve jsem si chtěl místnost kolem prohlédnout, ale když jsem si stoupl do vody v rohovém výklenku, ukázalo se, že voda tu slouží jako dopravník a za chvilku jsem se ocitl ve skladišti. Našel jsem tu několik zajímavých předmětů, ale rozhodl jsem se prozatím na nic nesahat. První kontakt s novou rasou se jaksi nevydařil, nejsem schopný porozumět řeči Taloridů, jak se tato rasa nazývá. Futurian mi možná trochu rozuměl, ale ruku do ohně bych za to nedal ;) Budu muset nejprve najít způsob, jak celou situaci pořešit. V další místnosti směrem na západ jsem našel Talorida jménem Eloemosynator, což mi bylo povědomé, protože tohle jméno je na jednom ze svitků ze skladiště u Futuriana.
Další v pořadí byla dvojice Taloridů se stejným jménem Dialogician. Pokus o rozhovor vypadal nadějně, bylo to sice kostrbaté, ale srozumitelné. Narazil jsem ovšem na trošku jiný problém. Hned na úvod jsem se dostal do nelogické situace, kdy jsem byl z pohledu obou protagonistů v načatém dialogu jaksi navíc, ale brzy jsem zjistil, že ta dvojice velmi ráda diskutuje mezi sebou a často mění témata. Odpověď na otázku tak může chvilku trvat a hlavně to docela mate :) Několikrát jsem se musel k dané větvi otázek vracet a oni si mezitím pořád mleli to svoje, takže jsem za chvilku znejistěl, jestli je to skutečně jen nějaká smyčka, kterou můžu bez problému odklikávat, nebo se ten dialog mění a měl bych raději zbystřit.
Postupně jsem se procházením dialogů dozvěděl, že účelem Dialogicianů je napomáhat při komunikaci mezi Taloridy, protože jak se zdá, běžný způsob komunikace tu příliš nefunguje. Ono to vysvětlení je na první pohled trošku kostrbaté, z počátku jsem z toho taky moudrý nebyl, ale začne to dávat smysl ve chvíli, kdy se časem dostanete do řeči s ostatními Taloridy a poznáte jejich historii. Taloridé jsou totiž něco jako živoucí databázové servery a každý z nich se specializuje na něco jiného. Pro vzájemnou komunikaci mezi různými druhy je pak potřeba znát přesné názvy klíčů (klíčových frází) a to je právě úkol Dialogicianů. Na základě optického vjemu předmětů apod. zaznamenávají příslušné fráze. Místnost vedle slouží jako volně přístupná knihovna, kde si lze některé z těchto frází přečíst. V případě komunikace pak mohou Dialogiciani sloužit jako prostředník. Krom tohoto zjištění jsem narazil i na zmínku o Guardianovi, ale bylo to takové dost neutrální, bez emocí.
Svět Taloridů je opravdu velmi zvláštní místo, ale během bloumání chodbami jsem na severu našel něco, co mimo jiné také hledám - ametystové žezlo. Místnost s žezlem je poněkud podezřelá, nechce se mi věřit, že by to bylo tak snadné, tak jsem raději nechal žezlo být a nejprve si celé patro komplet projdu. Krom žezla potřebuju najít blackrock gem, což je pro mě v tuto chvíli prvořadý úkol a samozřejmě musím přijít na způsob, jak komunikovat i s ostatními Taloridy. Na SV jsem narazil na Talorida Runekeepera, který má kolem sebe rozházené runy Kal a další má pak ve svém skladišti. Dovolím si malou vsuvku, runa Kal je shodou okolností jediná věc, která zůstala po Lady Tory ;) Zbytek patra jsem proběhl v rychlosti, abych se jen podíval, kde co je. Každý pokus o rozhovor s dalším druhem Talorida totiž dopadl úplně stejně.
Přeskakování do uliček položených výše se neobešlo bez úrazů, někdy se prostě stane, že plošinka při couvání postavu nečekaně odhodí do značné výšky a ta se pak během pádu zraní. Patro je sice z pohledu cest a výškového členění symetrické (výškově je poskládané do kaskády), ale během procházení jsem si všiml, že na některých místech se vyskakuje snáze než na jiných. Neúspěšné výskoky pak mohou mít na svědomí úbytek zdraví. Nakonec tedy došlo i na spánek a během něj jsem měl další podivný sen s nájezdníky. Jejich velitel mi poslal "pozdrav" ze shledání s Lordem Draxinusem.
Na západě a východě se dá šachtou seskočit o patro níže. Podzemí celé struktury tvoří velké lávové jezero s cestičkou po obvodu. Na severu je zbytek nějakého bojiště (?) a pod skálou je vidět výběžek do nepřístupné části chodby, která zasahuje až pod místnost s ametystovým žezlem nahoře. Zřejmě jde o nějakou past, což jsem tak nějak předpokládal, ale potvrdím si to až později. Na zemi jsem tu našel prázdný svitek a vosk. Uprostřed lávového jezera je ostrůvek a na něm jsem našel hledaný blackrock gem. Na jihu se v místnosti nachází Talorid Vorz Ductosnore a za ním je na zdi něco jako šílené puzzle :D
V první chvíli mě málem přepadly mdloby, protože jsem si představil, jak v té změti přepínačů a pák hledám nějakou kombinaci, ale přijde mi to tak komplikované, že to asi nakonec žádnou roli hrát nebude. Ze zdi tohoto mechanismu lze sundat předmět s názvem Delgnigzator, ale zatím jsem ho tu nechal viset. Primární bude nyní přijít na to, jak přesně s Taloridy komunikovat.
S tím jsem zašel do knihovny k Dialogicianům a pořádně si pročetl všechny svitky. Jsou to záznamy různých frází, mezi nimiž vyniká akorát svitek, který se zmiňuje o Delgnigzatoru, ale to je hlavně tím, že mám možnost si tento svitek spojit s konkrétní věcí. Jen tak z legrace jsem zašel sebrat ametystové žezlo a úplně bez problému se mi to podařilo, žádná past se nekonala. Jakmile si zajdu ještě pro vejce, tak to zkusím donést Altaře. Třeba je to opravdu takto snadné :) Ve skladišti jsem sebral šedý kámen s cedulkou Controller Crystal M4Y8 (vlastně jsem vzal oba krystaly, jak ten šedý tak i ten červený). Hnedle vedle jsem popadl svitek s popiskem For Eloemosynator a to včetně kolem rozhozených resilient sphere a storage krystalu. S tím vším jsem se pak vydal za Eloemosynatorem.
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2018, 11:24:29
S překvapením jsem zjistil, že Eloemosynator se mnou navázal telepatické spojení a ve chvilce zvládl můj jazyk. Sice je to opět lámané, ale čitelné. Časem mi došlo, že jsem předtím Eloemosynatora přeskočil, proto jsem na tuhle možnost narazil až nyní. Přitom rozhovor s ním je klíčový, protože díky němu zvládnou můj jazyk i ostatní Taloridi (od tohoto okamžiku jsem s nimi mohl normálně mluvit). Právě v této chvíli jsem si navíc uvědomil, jak Taloridi fungují. Eloemosynator sám o sobě hovoří spíše jako o věci, což je dost zvláštní, protože se jednoznačně jedná o živou bytost. Navíc i já jsem se musel představit svou funkcí nikoliv jménem, takže jsem začal pomalu tušit, že ty jména Taloridů nejsou skutečná jména, ale jsou to názvy funkcí, které daný Talorid plní. Rozhovor na téma Guardian opět připomínal spíše úryvek z encyklopedie, pro cokoliv dalšího mi chyběly patřičné fráze. Zašel jsem ještě za Futurianem a ten mě odeslal za Historianem (sídlí hned vedle), takže to vypadá, že se věci skutečně pohnuly správným směrem.
Historian je poplatný svému jménu, tedy přesněji své funkci. Taloridi kdysi tvořili komplexní kolonie, které fungovaly jako jeden jediný organismus, ale v průběhu vývoje se jednotlivé části (jednotky) osamostatnily, což se ukázalo jako výhodné a efektivní. Původní sdílené vědomí se lehce přerušilo a došlo k vyšší specializaci a dělbě práce. Původní kolonie nefungovala o mnoho jinak, ale osamostatnění třeba umožnilo provádět průzkum na různých místech současně. Jednoho dne pak přišel Guardian a nabídl jim další "evoluční" vylepšení. Jenomže míra volnosti, se kterou Guardian přišel, vedla časem k rozpadu vzájemné spolupráce a mezi Taloridy se začala prohlubovat komunikační propast. Jednotliví Taloridi se stali natolik specializovanými, že si prostě přestali rozumět. Historian si myslí, že to byl Guardianův záměr a považuje ho proto za zlo. A je to právě Guardian, který je zodpovědný za jednotlivé role Taloridů a jejich řízenou interakci. Taloridé v současné době často produkují věci, které nesouvisí s jejich životem a jejichž smysl jim uniká, ale nemohou s tím nic dělat.
Už nebyl důvod to nijak protahovat a nabídl jsem Historianovi pomoc. Pověděl mi o změně programu reprodukční komory Taloridů (Bliy Skup Chamber). A důvod? Taloridi měli před několika generacemi trojí pohlaví, ale Guardian to v rámci efektivity skrouhl jen na jedno. Jenomže krom toho pozměnil mnohem více a získal tak ohromnou moc nad životem Taloridů, protože nyní o jeho podobě rozhoduje on sám. Bliy Skup Chamber je místem, kam odchází staří Taloridé, a kde se poté rodí Taloridé noví. O tom "co" se narodí, rozhoduje program komory. O funkci komory se dá více dozvědět od Talorida s funkcí Bliy Skup Ductosnore. Vorz Ductosnore o patro níže pak zodpovídá pro změnu za produkci vorzů. Problém je v tom, že chyba je už u samotných Ductosnore, kteří nemají možnost do procesu významně zasahovat. Jsou vlastně natolik zjednodušení, že jsou v roli pouhých dělníků. To se ostatně týká i jiných typů Taloridů.
Historian ví díky své funkci o existenci datového krystalu, který v sobě ukrývá původní vzorec programování. Měl bych ho najít na skládce o patro níže, kam byl před tisíci lety vyhozen a měl být zrecyklován (to je to místo, které jsem původně označil jako bojiště :)) Konvertor natěstí pracuje velmi pomalu, takže bych měl mít šanci krystal zachránit. Konkrétně se jedná o krystal s označením E0Y2, ale to je celkem podružná informace, krystal tam beztak leží jen jeden. Na další postup se mám zeptat Futuriana, protože to už je otázkou budoucnosti.
Futurian je celkově zvláštní Talorid. Předně je na něm zajímavá dokonalá znalost jazyka, což Futurian vysvětlil tím, že v budoucnu budou naše rasy v blízkém kontaktu. K přeprogramování komory budu potřebovat tři věci: krystal E0Y2, o kterém mi pověděl Historian, pak budu potřebovat krystal M4Y8, ten má Futurian ve svém skladu (stejně jako jiné propriety o nichž ví, že se budou v budoucnu hodit ;)) a pak budu potřebovat Delgnigzator. Věc má ovšem háček. Abych se do Blyi Skup Chamber dostal, budu muset zabít Blyi Skup Ductosnore. Je to nutná akce, protože je to jediný způsob, jak se do komory dostat. Zabitý Ductosnore bude do pár minut automaticky nahrazen novou kopií. Mezitím se však otevřou dveře do komory a budu mít čas provést vlastní úpravy. Měl bych se ovšem nejprve zastavit u Talorida s funkcí Data Integrator, abych se seznámil se způsobem použivání Delgnigzatoru.
Ještě než jsem odešel, sdělil mi Futurian varování před vorzy. Jelikož znal budoucnost a můj podíl na ní, tak Guardiana přede mnou varoval. Guardian proto zvýšil produkci vorzů a započal s jejich přeprogramováním, takže je velmi pravděpodobné, že mě už brzy začnou napadat. A měl pravdu, po odchodu od Futuriana došlo k prvním útokům a musel jsem vorzy začít zabíjet. Není to ovšem nic problematického.
Na patře níže jsem poblíž lávy sebral datový krystal a šel si promluvit s Vorz Ductosnore. Ten je zodpovědný za tvorbu vorzů a taky už jich měl pár v zásobě :) Jeho chyba to ovšem nebyla, on sám neví, proč na mě ty potvory útočí (to vím ale já) a tak jsem se s ním rozloučil a sebral mu Delgnigzator z jeho komory. Poté jsem zašel za.
S Data Integratorem jsem mluvil už předtím, ale pořád mi nebylo jasné, co s krystaly dělat (jaksi jsem napoprvé přehlídl drobnou nápovědu na konci rozhovoru). Integrator tak úplně nerozuměl mým otázkám, potřebuje mnohem přesnější zadání, tak jsem musel dle jeho rady zaběhnout za Dialogicianama a získat od nich vysvětlení. Naštěstí už byli informováni Futurianem, takže pro mě připravili svitek s nápovědou. Shodou okolností je to tentýž svitek, který mě v jejich skladu zaujal.
Data Integrator měl nyní v nabídce další dialogy, resp. se mu zpřesnilo znění otázek. Informační krystal mám zasunout do fialové zásuvky a Delgnigzator doprostřed do modrého kruhu. Co udělat s kontrolním krystalem je odvislé od toho, co od něj požaduju. Pokud se ptám na ekzor rezonanci (617 gigamoogz), pak ho mám strčit do žluté zásuvky. Až budu hotov, mám zatáhnout za řetěz.
Hru jsem před komorou uložil a vytasil sekeru. Nemám rád, když musím na někoho zaútočit bezdůvodně, ale holt to dělám pro dobrou věc ... Ductosnore padl a komora se opravdu otevřela. Uvnitř jsem se řídil radou od Data Integratoru a výsledkem byl přeprogramovaný Blyi Skup Ductosnore, který se dal ihned do práce na opravách. Odměna mě čekala u Historiana, ale byla jaksi ... no, teleportnul mě na ostrov uprostřed lávy o patro níže, že tu prý najdu blackrock gem, jenomže ten já si odtud už dávno vyzvedl :D Když mluvil o lávě, tak jsem čekal alespoň dračí botky nikoliv toto, ale co se dá dělat, alespoň mě může hřát dobrý pocit, že jsem zachránil Talorus.
Na Taloru jsem zřejmě i pár akcí minul, např. z rozhovoru s Runekeeperem mi vyplynulo, že by ho možná šlo přeprogramovat k tvorbě jiných druhů run. Kousek nad Blyi Skup Chamber je pak menší místnost, kde jsou dva značně opotřebené svítící krystaly a přepínač. Možná to souvisí s šedým krystalem ze skladu Futuriana, protože jeden svitek s frázemi o šedém krystalu mluví. Každopádně si to připíšu na okraj do možných restů a časem uvidím.
Talorus není nijak velký, ale postupné louskaní jeho záhad mi beztak zabralo nějaký čas navíc. Spolu s částí Nečekané události, kde jsem popisoval události okolo vraždy Lady Tory, to dělá rovných 6 hodin, přitom na Talorus jich připadá zhruba 5. Původní záznam deníku vypadal trošku jinak, nebyl takto uhlazený a věcně srovnaný :) Místy byl plný doměnek, úvah a spekulací, přesně v souladu s tím, jak jsem postupně pronikal do společnosti Taloridů a skládal si jeden střípek vedle druhého. Ono se to špatně vysvětluje, ale na počátku jsem byl dost zmatený a řada věcí mi nedávala jasný smysl. Hodně věcí mi docházelo až zpětně, kdy už jsem znal další kousek od jiného Talorida a mohl ho vložit na správné místo této skládačky. Dělá to z Taloru mnohem pamětihodnější místo, než by se mohlo na první pohled zdát. Celkový čas 44 hodin 15 minut, Eona je na levelu 11.
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2018, 11:24:48
S blackrock gem jsem se zastavil za Nystulem a poté jsem se vydal na 4. patro pro pavoučí vejce. Pavouky jsem už jednou naštval krádeží svitku, takže jsem musel být opatrnější, ale stejnak jsem dva rozzuřil natolik, že jsem je musel zabít. Se všemi třemi proprietami jsem vyrazil do Killorn Keep za Altarou, aby mi z nich složila kýžený artefakt. Netušil jsem, co přesně z toho vznikne, ale to mě vůbec netrápilo. V horším případě bych to hodil do skladu a nechal to být.
Jakmile Altara dokouzlila, předala mi do ruky nádhernou hůlku a doplnila to krátkým vyprávěním. Guardianova magie způsobila trhlinu napříč světy, skrz níž se veškerá magie transformuje a unikající energie pak slouží jako posilující zdroj magických schopností Guardiana. Hůlka sice nedokáže Guardianovu magii přemoci, ale dokáže zabránit toku energie z daného světa. Musím proto navštívit každý z připojených světů a najít místo, které je s Guardianem nějak spjaté. Tam se pak hůlkou dotknout země a vyčkat (stačí klasický klik na hůlku). Potíž bude akorát v tom, jak tato místa identifikovat. V každé sféře by však měl být někdo, kdo mi přinejmenším správný směr naznačí. Zřejmě měla na mysli rozhovory s NPC na různá témata, při kterých z nich občas vypadnou nějaké zajímavosti k místopisu.
Když už jsem byl u toho, v Killorn Keep je takovým místem zřejmě engine room, tak jsem do ní ihned zašel a hůlku otestoval. Země se zatřásla a to bylo vše ... ano opravdu je to vše, zkusil jsem hůlku použít i na jiných místech v pevnosti a nikde to už podobný efekt nezpůsobilo. Řekl bych, že hůlka bude řešením i pro Beatrice z mrazivého světa. S tím jsem se vrátil ke kameni a chtěl použít očarovaný blackrock gem, abych stabilizoval portál na Talorus, ale pak jsem se rozhodl zajít za Mirandou a byl jsem překvapen z nové dialogové možnosti - Mirandy se lze zeptat, kde už jsem transfer energie přerušil. Sdělila mi, že Guardian už nemůže čerpat energii z Killorn Keep, takže jsem se skutečně trefil. Mimochodem díky této dialogové možnosti jsem se konečně dozvěděl, jak se jednotlivé světy doopravdy jmenují, ale opravovat se již nebudu.
Uzavírání toku energie mě zaujalo natolik, že jsem rovnou zamířil ještě to Goblinní věže a dalších světů. Cestou jsem se zastavil u Garga a přátelsky si popovídal. Dotčené místo jsem našel v bývalém Bishopovo vězení. V mrazivém světě to bylo místo s kašnami na náměstí v Anodunu, což jsem tušil dle předchozího rozhovoru s Beatrice, kdy jsem se ptal, jak to celé začalo. Beatrice mi poděkovala a konečně mohla v pokoji odejít. Přemýšlel jsem, že bych rovnou utrhl halucinogenní květiny, ale nechám to na jindy. Možná se časem dostanu do domů kolem, tak ať mám pořádný důvod se sem vracet. Na Taloru to pak byla Bliy Skup Chamber. Zajímavé na celém postupu bylo i to, že s ukončením transferu energie z mrazivého světa zmizela jinovatka z okolí krystalu pod hradem. Nyní už mi zbyla jen aplikace očarovaného blackrock gem na krystal a klasické kolečko po NPC v hradu.
Miranda mě po návratu odeslala za Charlesem. Ten prý učinil nějaký vyjímečný objev ve starém skladišti, ale nechtěl prozradit, co našel. V hradu jsem si nemohl nevšimnout vyschlé fontánky, problém s vodou začíná být tedy neůnosný. Nebylo proto divu, že většina rozhovorů se točila okolo možných zdrojů vody a byl jsem mimo jiné pochválen za nález vody mimo Britannii. Dupre se třeba dobrovolně přihlásil na výpravu do mrazivého světa, který by se měl stát novým zdrojem této cenné tekutiny.
Charles našel starý klíč, ale těžko říci, ke kterému zámku patří. Prý je spojen s osobou jedné čarodějnice, ale to už je hodně starý příběh. Původně jsem si myslel, že by mohl odemykat truhlu v knihovně, ale k ní nepasuje. Napadlo mě tedy zajít do stok a zkusit oboje zamčené dveře na jihu. A skutečně mi otevřel zamčenou místnost, kam jsem se na počátku hry zkoušel prosekat. Uvnitř jsem nalezl nemluvného ducha a starou truhlu, ze které vypadl další klíč a moonstone. Klíč mi opět nic neříkal a k truhle v knihovně taky nepasuje. Tím mi tak nějak nápady došly :) Časem na jeho využití možná přijdu, ale proteď hledání zanechám a vyrazím do dalšího světa.
Příliš se to nezdá, ale byť jsem byl navenek s aktivitami popsanými výše rychlý, přesto mě to stálo 1 hodinu 45 minut. Dostal jsem se tak na rovných 46 hodin. Jen pro zajímavost, od konce minulého zákysu přes Talorus až po další svět je to dohromady 7 hodin 45 minut, takže je vidět, že ten průměr na svět a dění kolem je u mě +/- stejný. Je otázkou, jak se to bude vyvíjet dále, ale zatím to vypadá, že bych 100 hodin překročit neměl. Spíš čekám podobnou délku jako u UU1.
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2018, 11:26:56
Ani jsem nestihl nikam dojít a zcela znaven jsem ulehl a usnul. Ráno jsem si šel popovídat s Charlesem, zda-li nebude o klíči něco vědět, ale výraz v jeho obličeji dával tušit, že klíč by měl být to poslední, s čím bych si měl dělat starosti. Charles se včera dozvěděl o třech nálezech otráveného jídla, přitom při nedávné kontrole skladu bylo vše v naprostém pořádku. Pak mi pošeptal, že za to určitě může Feridwyn, ale nemá proto důkaz. Podezřeních proti Feriwdynovi přibývá, ale já mohu jedině čekat, dokud skutečný pachatel neudělá chybu. S tím jsem se otočil a odešel na 4. patro, kde jsem vstoupil do jižní fazetky krystalu.
Objevil jsem se v malé místnosti s tajnými dveřmi, odkud jsem se dostal do velkého sálu. Naproti mě stál u zdi mladě vypadající mág Elster. Moje přítomnost ho očividně překvapila, chvilku si dokonce myslel, že jsem jeden z profesorů a přitom mi sdělil, že signální tlačítko na zdi nefunguje. Hm, asi jsem se ocitl u nějaké zkoušky mladých adeptů magie. A taky že jo, Elster je studentem Scintillus Academy of Magic. Pověděl mi, že studium na akademii trvá 9 let a poté mají studenti možnost přihlásit se ke zkoušce. Tedy pokud se cítí připraveni. Zkouška je poměrně nebezpečná a Elster se zrovna necítil připravený, proto si své rozhodnutí rozmyslel a rozhodl se zkoušku odložit. Jenomže tlačítko, které mělo přivolat zástupce akademie, je rozbité a Elster už tu trčí 63 let! Obává se, že se v akademii něco stalo, a proto pro něj nikdo nepřišel. Jediná cesta ven tak vede skrze splnění testu. Mno, co teď? Mág nejsem, tak snad to nebude problém :D Popřál jsem Elsterovi hodně štěstí a vyrazil vstříc svému osudu ...
Vedle Elstera stojí bedna s jídlem, takže bych neměl příliš strádat. Od návštěvy Taloru jsem si totiž všiml, že během odpočinku už spím klidněji a lépe se mi tak regeneruje zdraví. Kousek od Elstera je místnost se dvěma výklenky a ovládacími prvky. Na zemi pak leží kniha Mages Digest (issue 1018). Výklenek s ciferníkem a pákou je ve skutečnosti potravinový automat, ale vyžaduje to samozřejmě peníze :) Nechal jsem ho proto být a vyrazil dveřmi na východ.
Před dveřmi leželo pouzdro na mapy a uvnitř byla trojice svitků. Jde o pravidla ke zkoušce. Nemám podvádět a odnášet majetek akademie. Trochu mě zarazil akorát třetí svitek o maně. No nic. Vstoupil jsem za dveře do dalšího sálu. Naproti mě byla trojice zamčených mříží a na zemi ležela prázdná krabice. Chvilku jsem tápal, ale jak jsem chodil podél zdí, tak jsem slyšel přepínače. Koukl jsem se tedy na podlahu a pečlivě sledoval, co se bude dít. Našel jsem tu trojici nášlapných plošin v řadě, ale jsou poměrně špatně vidět. Bednu jsem tedy použil k zatížení jedné z nich, abych zjistil, co plošiny dělají. Plošina na sever otevřela prostřední mříž a za ní jsem se za chvilku dostal do boje s rojem mongbatů. Je tu nějaký trigger, který je při aktivaci vyvolává a jak jsem během boje couval a následně tvořil výpady, tak jsem si povolával nové a nové mongbaty :D Páka na zdi ovládá mříž, ale jinak tu není nic zajímavého. Severní chodba obsahuje také páku a střeleckou past. Už jsem se začínal obávat, že mi něco uniká, ale smyslem testu je vybrat si správnou chodbu, tedy tu s označením exit :)
Druhé patro je ledová jeskyně, velikostí zhruba jako větší sál. Směle jsem vykročil a než jsem se stačil rozkoukat, už jsem plaval v kanálu v proudu vody. Většina plochy je totiž pokrytá silně kluzkým ledem, takže se mi tu náramně hodil trénink s mrazivého světa. Cílem testu je pomocí tlačítka otevřít mříž na severu a projít až k pohyblivému mostu přes lávovou propast. Na druhém konci je exit. Na patře se nebojuje, je to opravdu jen o trpělivosti.
Třetí patro tvoří místnost s lávovým jezírkem, ve kterém je několik řad sloupů o dvou výškách. Smyslem testu je přeskákat na druhou stranu a přitom si pomocí tlačítek na stěnách otevřít východ. Problém je ta dvojí velikost sloupů, takže skákání je trochu o trpělivosti a hledání optimální cesty. Ideální je aktivovat tlačítko na jihu, aby se vysoký sloup snížil a zpřístupnila se cesta ke schodišti na začátek. Tím se postava vyhne nechtěnému vstupu do lávy při návratech. Pak se aktivuje tlačítko na severu a směrem od začátku se přeskáče po vysokých sloupech až k východu naproti. Na konci je důležité si přečíst obě cedulky, protože ta druhá obsahuje perfektní věc - máte na zem položit kouzelnickou hůlku z 2. patra :D Naštěstí jsem si loot třídil, byť jsem měl vzhledem k pravidlům testu trochu obavy cokoliv sbírat, ale hůlky jsem strkal do bedny, tak snad se trefím.
Čtvrté patro připomíná hromadu rozsypaných kostek. Je to velká místnost, výškově dost členitá a plná potvor, které postup znepříjemňují. Cílem je najít zlatý a stříbrný klíč, kterými lze odemknout exit na SV místnosti. Na patře se opět nachází kouzelnická hůlka, takže poučen předchozím úkolem, jsem jí raději sebral. Patro jsem musel samozřejmě prolézt celé. V JV rohu je pro případ nouze potravinový automat.
Páté patro tvoří místnost, ve které jsou na severu a na jihu zamčené dveře. Směrem na západ je trojice výklenků s nášlapnými deskami a na stěně je v každém z nich vždy jeden přepínač. Šlápnutí na desku znamená změnu nastavení přepínače v jiném výklenku, takže je potřeba si u jedné zdi vyzvednout hůl a všechny přepínače přehodit s její pomocí (všechny nahoru). Tím se odemknou dveře na jih. Dveře na sever jsou odemčené od počátku, ale končí mříží (řetěz poblíž jen spawnuje kostlivce.) Na zemi před mříží leží kouzelnická hůlka a moonstone. Při hrátkách s kostlivci jsem shodou okolností dosáhl na level 12, ale pokud by si někdo myslel, že v tom ti kostlivci sehráli nějakou významnou roli, tak mohu prozradit, že za kostlivce je jen 5 xp :D V chodbě na jihu se dá najít klíč k mříži a skrze mříž vede cesta k exitu.
Šesté patro začíná nevinně, ale brzy se z toho stane noční můra kartografů. Nachází se tu totiž bludiště s teleporty :) Není to naštěstí žádný extrém, teleporty jsou vidět a číslováním jsem se dostal na 11 (+ navíc ještě dva speciální teleporty). Z počátku je dostupná jen jedna místnost, v níž uprostřed mezi sloupy leží pastí chráněný klíč a vak s kouzelnickou hůlkou. Klíč otevírá dveře do menšího systému chodeb, kde je možné najít dva typy teleportů. Hnědé vrátí hrdinu úplně zpět na začátek testu a s údajnou penalizací (to tvrdí tabulka poblíž), modré pak teleportují hrdinu různě po patře. V chodbě s červenou podlahou je umístěn potravinový automat. Cílem testu je dostat se k teleportu na 7. patře, odkud se už poté nejde vrátit (leda hnědým teleportem).
Sedmé patro je hodně podobné druhému patru. Rozdíl je hlavně v tom, že namísto lávy je pod sloupy voda a sloupy samy o sobě tvoří puzzle. Nejprve jsem skočil do vody, abych si místnost celou odkryl a pak jsem se rozhlídl po sloupech. Je jich celkem 20, ale kousek od začátku je vidět, že jeden chybí. Na vrcholu každého sloupu je pak modrá šipka orientovaná určitým směrem. Zkusil jsem si vybrat nejkratší cestu k východu, ale jak jsem po sloupech začal skákat, tak jsem si všiml, že mi určité sloupy mizí přímo před očima. Nějakou chvíli trvalo, než mi došlo, že ta šipka na sloupu hraje poměrně klíčovou roli. Směr šipky totiž ukazuje na sloup, který po doskoku zmizí. Musel jsem si tedy nejprve udělat schéma šipek a pak si cestu znovu naplánovat. Když už jsem byl u dveří, tak jsem zjistil, že nemám klíč a musel jsem si to celé zopáknout ještě jednou :D
Osmé patro je finální a sestává ze čtvercové místnosti s kaskádovitě poskládanými stupni. Na každém stupni je pak několik teleportů. Smyslem testu je najít takový teleport, který postavu dostane o stupeň výše (vyskočit nejde). Chyba znamená návrat na dno a vyvolanou potvoru (síla potvor roste podle dosaženého stupně). Vzhledem k symetrii místnosti je snadné procházet teleporty na slepo a označit si jen ten správný, takže jsem si do mapky moc nepsal. Nakonec jsem teleporty chodil zcela po paměti. Problém je trochu s potvorama, konkrétně s impy. Už v Killorn Keep jsem při boji s nimi lehce zuřil, protože dost často se stane, že imp ve vysokých místnostech vyletí ke stropu a pak ho nejde zasáhnout. Na druhém stupni patra jsem našel kouzelnickou hůlku a pečlivě jí uschoval. Na posledním stupni je pak teleport ven z místnosti.
Teleport mě přesunul jen o kousek dále, protože na 8. patře je i Scintillus Academy of Magic. Z akademie se dá snadno dostat ke dveřím do chodby s teleportem do zkouškové místnosti, což je podstatné hlavně kvůli budoucímu odchodu zpět do Britannie. Eona mi při průchodu do chodby postoupila na level 13. Nicméně v akademii není něco v pořádku, v tom měl Elster pravdu. Chodby jsou tiché a v jednom pokoji jsem skrze věšteckou kouli zahlédl místnost s pentagramem.
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2018, 11:29:37
Hned na začátku se u stolu povaloval lístek s hodnocením studentů. Elster je v něm vedený jako incomplete. V místnosti vedle je zmíněná věštecká koule a zamčená truhla. Po rozbití jsem z ní získal dopis pro mága Kalariona, kde mu Rovilar píše, že runy Tym a Vas dobře ukryl. V dalších místnostech je možné narazit na zprávy, které zlehka osvětlují, co se v akademii přihodilo. Mág Devrow v jedné z nich popisuje objev interdimenzionálního rušení, které by mohlo signalizovat, že se cosi mocného blíží k jejich planetě. Svá zjištění by rád přednesl koncilu. Jiná zpráva je adresována Rovilarovi, kde mu koncil povoluje zřídit tréninkový vault pro adepty, ale z důvodu bezpečnosti ho má umístit mimo prostor a uzamknout. Klíč se ovšem válí za jednou postelí :) V jedné z místností jsem našel skrýš, ale vstup byl zamčený, tak jsem si musel vypůjčit odhozené zbraně mágů, protože bych si nerad rozbil svou sekyrku :D Na zemi ležel kroužek z fraznia (fraznium circlet), který se dá použít jako čelenka.
Pentagram se nachází ve velkém sále na konci hlavní chodby akademie. Kousek před ním jsou zamčené dveře, kam pasuje klíč nalezený u postele (za chvilku se k tomu vrátím). Uprostřed pentagramu leží blackrock gem a kolem jsou rozházené runy. Pečlivě jsem si je prohlédl a runu Hur si přidal do sbírky. Nyní mi chybí už jen runy Tym a Vas ;) Pentagram je navíc místem vstupu Guardiana, takže jsem tu mohl použít hůlku od Altary.
Přes zamčené dveře jsem se dostal k trhlině do prázdnoty (mezidimenze). Uvnitř jsem nalezl cestičku a zamčené dveře, ke kterým pasoval ten samý klíč. Z cestičky se dá jinak snadno spadnout, což vede k pádu do sálu s pentagramem. Kousek dále jsem narazil na další dveře a vedle se v prázdotě vznášel spínač. Byl naneštěstí mimo dosah a ani použití hole nebylo nic platné. Musel jsem to vzít s rozeběhem a modlit se (pár loadů to trvalo). O kus dál jsem narazil na vodní kanál. Je značně rozvětvený a hlavně temné stěny kolem působí zajímavou iluzi, takže se mi běžně stávalo, že jsem minul nějakou odbočku a všiml si jí až poté, co jsem se otočil. Orientace je tu vůbec problém, protože automapa v prázdnotě nefunguje a nefunguje tu ani kompas. Cílem je najít přepínač a tím si otevřít dveře do další části.
Další úsek se odehrává na suchu a opět je potřeba najít přepínač k zamčeným dveřím. V tuhle dobu jsem se stále ještě obával pádů a tak jsem se hodně snažil, abych se držel cestičky. Za dveřmi jsem seskočil na fialovou plošinu a červeným teleportem jsem se přenesl k lávovému jezírku v místnosti se třemi dveřmi. Dveře po stranách obsahují pomůcky k otevření dveří naproti (řetěz a klíč). Není to ovšem tak jednoduché, jsou tu navíc dva démoni (jeden v místnosti naproti a jeden v místnosti napravo). Naštěstí jsem měl z Killorn Keep praxi, takže mě to nerozhodilo. Démon je v podstatě takový trochu rychlejší yetti.
Otevřené dveře odkryly fialový teleport, který mě vykopnul do malé nádržky, odkud se dalo vystoupit na další část pevné cesty, ale po pár zatáčkách jsem zůstal poněkud zmaten stát. Najednou jsem se objevil na úplném začátku u výstupu. Čekal jsem, že mezidimenze tu má nějaký smysl, třeba že tu mám něco najít, ale tohle se zkrouhlo na pouhý průchod. Nechtěl jsem to rozhodně vzdát a začal jsem celou cestu procházet od začátku a zkoumat její jednotlivé úseky, ale moc moudrý jsem z toho beztak nebyl. Několikrát mi na mysl přišel sen vyvolaný požitím halucinogeních rostlinek z mrazivého světa, ale i to mi nakonec přišlo příliš komplikované. Prostor je tentýž, ale ta vidina má podle mě jiný význam. A pak se to stalo.
Dostal jsem se znovu do nádržky před koncem a jednu zatáčku jsem jaksi nestihl vybrat. V tu chvíli jsem se ocitl v místnosti s truhlou :D Při bližším průzkumu okolí jsem zjistil, že zdejší stěny už jsou pevné, spadnout tedy není kam a to platí i o cestě venku. Na tu jde dokonce vidět, protože iluzorní černá stěna je z této strany průhledná. Truhlu jsem otevřel a pokochal se lepším lootem. Vypadlo z ní i pár run, ale rozhodně ne ty, co jsem čekal. Nedalo mi to a zkusil jsem místnost prozkoumat ještě jednou. Než jsem se nadál, prolítl jsem silovým polem do další místnosti. Jenomže ta byla prázdná! Nejdříve mě zaujalo samo silové pole. Došlo mi, že průchod skrz něj je odvislý od vlastnictví předmětu z fraznia, k čemuž by dobře posloužila čelenka z akademie, ale já mám stále nasazené rukavice z Goblinní věže, takže mi to mohlo být jedno ;) Nevím, co mě napadlo, nebo jestli mám tak dobrý zrak, ale jak jsem tak koukal na podlahu, tak jsem na ní prostě klikl ... poklop odlítl a přede mnou se vysypal ještě lepší loot :D Drahokamy posázená sekerka a runy Tym a Vas - Rovilar se opravdu činil, lepší úkryt vymyslet nemohl. Nyní mám runový vak kompletní.
Konečně mě přepadl kýžený pocit zadostiučinění a mohu si Scintillus Academy of Magic odškrtnout jako kompletní. Na počátku jsem byl docela rád, že Elster byl jediné NPC, se kterým jsem musel mluvit, protože po těch předchozích částech jsem si chtěl alespoň na chvilku odpočinout a nebýt toho závěru, tak by to tak i bylo ;) Testy akademie jsou docela pohodové, nic zákysového. Časové prodlevy mi vznikaly spíše kvůli koordinaci pohybů při skocích apod., jinak to docela odsýpalo. Hodně se mi líbila ta vsuvka s odložením hůlky na 2. patře, protože mě to celkem vyděsilo a na dalších patrech jsem se snažil mít neustálý přehled, odkud co mám. Přitom ono na tom vůbec nezáleží, to druhé patro je jediné, kde hra něco takového chce :D Přesto jsem pořád čekal, že mě někde na 8. patře hra vyzve, abych na zem položil předmět xy ze 4. patra. Jak málo stačí, aby se hra stala napínavější. Opravdu jsem se smířil s tím, že to jedu nejprve na zkoušku a teprve při druhém průchodu už pojedu na jistotu. A musím říci, že je únava znát, ani na chvilku jsem v tempu nepolevil. Jinak Scintillus Academy of Magic mi potvrdila symetrii světů.
Časově jsem se dostal na svůj průměr, akademie mi zabrala 7 hodin 45 minut, ovšem hodina z toho bylo bloudění v mezidimenzi. Celkový čas je 53 hodin 45 minut.
Přispěvatel: tono Leden 15, 2018, 19:04:24
Přispěvatel: Elemir Leden 16, 2018, 21:53:14
Přispěvatel: Elemir Leden 16, 2018, 21:54:01
Obligátní kolečko po NPC v hradu proběhlo zcela v poklidu. Jen Dupre, Iolo a Patterson mi chtěli neco sdělit, ale na to jsem přišel během běžných rozhovorů, Miranda nereagovala ani poté, co jsem použil blackrock gem z akademie na krystal. Iolo mi sdělil své obavy z neznámých světů, které by mohly klidně zapříčinit naší zkázu. Dupre se pak musel podělit o svůj dojem z mrazivého světa a brzy na to se již naplno rozběhly dodávky vody. Patterson tak trochu slídil ve skladišti a jako náhodou našel svitek, který popije zásobu Filania na Taloru, prý je ukryté někde poblíž lávy. Tím jsem rozhovory ukončil a vydal se skrze JZ fazetku krystalu do nového světa.
Objevil jsem se uvnitř kamenných chodeb a o kousek dále jsem narazil na rozrušeného Krilnera. Myslel si, že mě posílají Dorstagovo mágové nebo Zaria. Ať tak či tak, jeho úkryt už není prý bezpečný, tam mě poprosil, abych ho nezotročoval. Chvilku jsem si myslel, že si dělá legraci, ale kdo ví, jaké tu mají zákony a čím se Krilner provinil. Nabídl mi, že na oplátku najde způsob, jak mi být užitečný. Rázně jsem tohle nedorumění ukončil a se zájmem si vyslech vše, co mi může o zdejším světě povědět.
Zdejší svět je dost násilnický a hlavní slovo v něm mají zbraně. Krilner bojoval v aréně, ale není to zrovna rozený válečník, takže měl štěstí, že ho jeho první protivníci ušetřili. Později proto utekl do těchto jeskyní, kdy se nyní skrývá. Pits of Carnage, jak se celému komplexu říká, jsou ve své podstatě vězením, ze kterého není úniku. Jeho východ hlídá sám Guardian (asi ne osobně, le na tom nesejde ;)). Uvnitř komplexu jsou celkem 4 arény, v nichž si mohu vydobýt respekt. Jako nově příchozí se boji zcela jistě nevyhnu, ale měly by mi stačit tři vítězství. Nakonec jsem se Krilnera zeptal na magický kámen. Pokud je to ten, který si myslí, tak ten prý vlastní Dorstag, ale nebude snadné ho získat. Dorstag je zdejším šampiónem a mistrem kušníkem. Přímo ho napadnou nebude možné, protože má početnou ochranku, takže ho budu muset vyzvat ... tedy pokud pro něj budu rovnocenným soupeřem.
Cestou dále jsem potkal nasupeného válečníka a pokusil se s ním navázat kontakt. Jenomže než jsem se nadál, tak jsem ho nevím čím urazil a vyzval mě na souboj. Ale jo, když si o to řekl ... ;) Vybral jsem arénu země a po druhé ráně se odporoučel k zemi. Nejvíce mě ovšem potěšila rostlinka, co rostla mezi ostatky předchozích válečníků. Připomíná mi ony halucinogenní rostlinky z mrazivého světa.
Nedaleko arény země žije Jospur. Je to přátelský stařík a tak trochu drbna. Pověděl mi o zrádnosti druhého patra a mohl jsem se ho optat na Zarii, ale s tou si prý mám jít promluvit klidně sám. Jospur navíc pořádá gladiátorské zápasy, samozřejmě za peníze (5 zl za zápas) a zkusil mě do nich uvrtat. Odměna závisí na počtu protivníků, maximum je 5. Není to tak úplně od věci, protože pro boj si lze vybrat konkrétní arény a zřejmě tak jde splnit podmínka pro zisk slávy. Jen je mi proti srsti boj čistě pro zábavu.
Na JV jsem se srazil s bojovnicí, která mě bez váhání vyzvala na souboj v aréně, aniž bych cokoliv řekl. Zkusil jsem jí nejprve odmítnout, ale k boji beztak dojde, tak jsem loadnul a vzal arénu vzduchu. Vypadá to, že někteří obyvatelé mě opravdu nenechají na pokoji. Později jsem zjistil, že ona byla jediná, komu se vyhnout nejde. Z arény jsem vyrazil na SZ, kde jsem našel dům Dorstaga, ale mluvit jsem s ním zatím nezkoušel. Na SV je pak vstup o patro níže.
Poblíž příbytku Jospura jsem našel mága Zogitha. Není tak silný, jak by rád byl a je velkým obdivovatelem kouzelnice Zarii, u které by se rád učil. Jenomže nemá dost peněz ani na jídlo. Nabídl jsem mu pomoc, s čímž velmi rád souhlasil. Potřeboval by získat runu Flam. Hm, to není zrovna běžná runa k sehnání, mám pocit, že jsem jí zahlídl v mezidimenzi akademie, ale to není zrovna cesta, kterou bych chtěl znovu absolvovat. Budu si to muset dobře promyslet.
Cestou po obvodu jsem prošel skrze ubykace bojovníků až ke skrytým dveřím do příbytku Zarii. Dá se sem dostat i běžnou cestou, ale ve dveřích je zraňující past ve tvaru runy Flam. Když jsem na Zarii pohlédl, došlo mi, že jsem v oblasti symetrické ke Killorn Keep - Zahria mi připomíná Altaru. Zahria se při mém podivu nad přítomností mocného mága v těchto končinách zmínila o Zoranthovi a tohle jméno mi vůbec nebylo neznámé. Když jsem v Goblinní věži mluvil s Gargem, předal mi dopis od Bishopa, ve kterém mě Bishop tuším před mágem jménem Zoranthus varoval. Podle Zarii je to skvělý mág, ale značně excentrický, najdu ho někde na druhém levelu. Se Zariou je ovšem těžká řeč. Je respektovanou bojovnicí, ale to není respekt, který by jí tolik těšil a je poněkud popudlivá. Její ambice jsou mnohem vyšší a jednou by se ráda stala vládkyní této díry. K tomu však potřebuje porazit Dorstaga, jenomže ten správný čas ještě nepřišel. Jeho práce s kuší je natolik legendární, že se musí nejprve připravit. Na to z ní vypadla posloupnost run Grav Sanct Por. Zarii je zřejmě také možné vyzvat, protože několik dialogových odboček jí dovede naštvat a jedna otázka přímo směřuje na výzvu.
Nakonec už mi na 1. patře zbyl jen Dorstag. Těch přátelských a upovídaných NPC tu kupodivu moc není. Dorstag na mě k mému překvapení nepůsobil jako namyšlený bojovník, projevil jsem mu proto trochu úcty a dokázal to ocenit. Až časem vyhraju pár zápasů v aréně, mohl bych se klidně stát jeho bodyguardem. Odvážil jsem se zeptat na blackrock gem a Dornstag mi s klidem odpověděl, že ho používá jako kámen pro štěstí. Dodalo mi to odvahy a zkusil jsem být více osobnější a otázal se ho na důvod, jak se bojovník jako on vůbec do díry dostal. Šlo v podstatě o zradu, Dornstag musel být za svého dřívějšího života nějak "významnou" osobností, ale více mi neprozradil, to jen hádám. Odvětil mi totiž, že tady dole jsou předchozí činy bezvýznamné. Přiznání, že pocházím odjinud, už však bylo moc, Dornstag to pochopil jako dobrý vtip a málem jsem si za to vysloužil jídlo :D
Tím jsem tak nějak skončil základní průzkum a připravil se k odchodu do hradu Lorda Britishe. Sekerka z mezidimenze v akademii je sice prima, ale má jako doprovodný efekt fireball a nejednou jsem mu neunikl ani já sám :D Musím si proto vyzvednou svou starou dobrou sekyru. Byť jsem přeci jen kousek podzemí nakonec prozkoumal. V hradu mě během třídění inventáře napadlo, že už je vzhledem k situaci možná čas, abych popřemýšlel o změně vybavení jako celku. Potíž byla jen v tom, že jsem si do skladu nanosil řadu zbrojí ve špatné kvalitě a tudíž bylo nutné vybrat vhodné kousky a opravit si je.
9 bodů v opravování je dostatečných tak na botky a rukavice. Jak jsem totiž zjistil, úspěšnost stoupá nejenom s počtem bodů v dovednosti, ale podle typu předmětu. Zaběhl jsem proto za Julií a vytáhl opravování na 15 bodů, což mi už zajistilo docela dobrou šanci na opravu samotných zbrojí. Najednou jsem neměl problém opravovat i kroužkové věci, což mi předtím dost selhávalo. Zklamalo mě akorát to, že nemohu zkovávat rozbité předměty. Výstroj jsem tedy nakombinoval tak, že jsem navlíkl plechové botky a nohavice, nechal si frazniové rukavice a kroužkovou kapuci a na sebe jsem přehodil kroužkovou zbroj. Kožená zbroj mi doteď vystačila, ale tohle k sobě lépe ladí :) Někde po cestě jsem viděl i plátovku, ale asi jsem jí nevzal, protože ve skladu jí nemám. Ve skladu mám jinak dost věcí, některé na pohled lepší už jsem mohl mít dávno, ale jak jsem brzy zjistil, řada z nich je prokletých :)
K dovednostem mám ještě drobnou poznámku. Pořád mi vrtalo hlavou, jak je to s těmi body do tréninku a teprve teď jsem si všiml, že hra počet bodů vypisuje hned na začátku seznamu dovedností :) Jinak trénink opravování byl po dlouhé době to jediné, co jsem zatím krom seker zvedal. Pořád si body schovávám co kdyby. Dorstag třeba mluvil o svém meči, takže se pořád tak nějak připravuju, že možná na přezbrojování dojde.
Přispěvatel: Elemir Leden 16, 2018, 21:55:12
Podzemí se skládá jakoby ze dvou částí - centrální jeskyně s pár menšími odbočkami a pak jsou tu severní chodby. V jedné z nich jsem našel dobře ukrytého zemního elementála s truhlou. Boj to byl docela vyrovnaný, ale stálo to za to. V truhle jsem našel drahokamy zdobený štít, který ihned nahradil můj buckler. V jeskyni s beholderama jsem našel drahokamy posázenou sekeru, ale dostal jsem se zrovna do úzkých s nosností. Naštěstí jsem to vyřešil snězením jedné ryby :) Byla by škoda to tu nechat (sekera není očividně prokletá) a vracet se do hradu se mi taky nechtělo.
Cesta hlavní chodbou mě dovedla k malému puzzle s měnící se podlahou, ale bylo snadné odhadnou vzor a bezpečnou cestu. Naproti v místnosti jsem zahlédl trojici přátelských kostlivců. Přes místnost jsem se dostal až k mostu přes centrální jeskyni, který vede do jeskyní naproti, kde jsem našel několik různých varování před pokračováním. Chodba na jih mě dovedla k petagramu - někomu se tu očividně kdysi něco nepovedlo. Na zemi ležely runy An, Kal a Mani. Pokud si z UU1 dobře pamatuju, z této kombinace se dá vyvolat pomocník. Chodba na východ ukrývá menší puzzle se zamčenými místnostmi. Mříže se otevírají porůznu tlačítky, ale každé tlačítko krom otevření přilehlé mříže jinou mříž zavře. Není to ovšem nic složitého, stačí sledovat cestu vpřed a je to jen na 3 tlačítka. To čtvrté je jen pro zmatení situace a o pátém raději pomlčím ;) Na konci nově otevřené chodby jsou zapastěné dveře a za nimi se skrývá komnata mága Zorantha ... okamžitě jsem zařadil zpátečku :D Prozatím s ním nechci mluvit, tak jsem se vydal zpět a chodbou na sever.
V jeskyni na severu jsem se srazil s naštvaným démonem. Myslel jsem si, že když není hned nepřátelský, tak bych s ním mohl promluvit, ale hned mě napadl, takže jsem holt musel tasit zbraň. Chodba dále vede až ke schodišti na 3. patro. Byl jsem trochu překvapen, ale těch pater tu bude opravdu více. 3. patro začíná jako velké bludiště. Na SZ jsem narazil na místnost s pokladem, ale vstup je chráněn zpětným teleportem a dvojicí zamčených mříží po stranách. Fígl je jednoduchý, pořád sebou tahám hůl, kterou je potřeba přehodit páku za mříží a je to :) Jenomže jsem přetížený, takže jsem to tu musel nechat. Směrem na jih jsem objevil na několika místech reapery, z nichž nejhorší byl jeden osamělý černý reaper na západě. Uprostřed jeskyně je výklenek s tlačítkem, které otevře orb za zdí. S ním se dá vysledovat skrytá místnost, u níž jsem si myslel, že se fyzicky nachází na východě za zamčenými skrytými dveřmi.
Neměl jsem po ruce zrovna nic, co bych mohl postrádat, tak jsem přezbrojil na svou původní sekeru a načal jí až do stavu badly worn, pak jsem se vrátil k posázené sekyře a dveře už jen zlehka dodělal. Až se vrátím do hradu, tak obojí opravím. Za dveřmi je nepříjemná fireballová past a v chodbě na konci je místnost s nemrtvými a naštvaným lichem. Jenomže tato místnost je čtvercová, takže to očividně není ta z orbu. Lich mě překvapil, čekal jsem kouzelníka a on se do mě pustil mečem. Samozřejmě neměl tím pádem šanci. Od změny výstroje si občas připadám jak menší tank, ale reapeři jsou třeba pořád dost nebezpeční. Pomalu jsem při léčení dojedl zásoby ryb a chystal se na přesun do hradu.
Ještě předtím jsem došel na jih patra, kde bydlí přátelský trol Blog. Blog sbírá různé druhy kamenů a ve své sbírce má mimo jiné bílé a černé kameny. Okamžitě jsem si přitom vzpomněl na jeden svitek s frázemi z Taloru. S Blogem si lze zahrát hru, ale neměl jsem zrovna žádný kámen při ruce, tak jsem ho chtěl vyzpovídat. Pak jsem si ovšem vzpoměl, že mám v batohu grey rock právě z Taloru, tak jsem to zkusil ještě jednou. Blog byl přímo unešen a optal se mě, zda-li si může kámen ponechat. Samozřejmě jsem souhlasil, konečně mám pro ten kámen využití a Blog mě nazval svým přítelem. Mimochodem, je vidět, že ty Futurianovi věcičky pro věci budoucí mají opravdu smysl ;) Ještě že jsem si je uklidil zvlášť. Zkusil jsem se Bloga zeptat na blackrock gem, ale nebyl si jistý, o čem mluvím, tak jsem stočil téma k Dorstagovi a to už věděl. Protože jsem přítel, tak mi v případě nutnosti pomůže, ale nyní bych měl jít, aby si to vše mohl promyslet. Krom toho mi dovolil, že si můžu vzít cokoliv z jeho sbírky, což možná časem využiju, kdo ví ...
Tak úplně mi to nedalo a zašel jsem do komnat Zorantha. Na konci místnosti jsem našel dveře do další místnosti, která už více vypadala jako to, co jsem viděl v orbu. Našel jsem tu dvě knihy. Pojednání o démonech a přehled lektvarů (asociace barev a účinku příslušného lektvaru). Nakonec jsem se rozhodl, že se Zoranthem cvičně promluvím. No, asi na té zprávě od Bishopa něco bude, Zoranthus během chvilky poznal, že nejsem z této dimenze ... Hm, kam jsem jen ten Bishopův dopis dal? Á tady je :) Heh, ... do not omit ..., to není vynechej, jak jsem jenom mohl ten zápor přehlídnout? :D Dobrá, začal jsem znovu a lépe.
Zoranthus má značný přehled o dalších dimenzích a mnoho z nich sám navštívil. Krom toho jsem od něj dostal lekci z historie a neopoměl jsem se ho zeptat na důvod, proč je tady. Jeho svět byl vždy plný respektovaných válečníků, ale boje na život a na smrt bývaly vzácné a otroctví bylo zcela nemyslitelné. Pak přišel Guardian a s ním změna. Život se stal mnohem drsnějším a násilnějším. Ti nejhorší a nejméně zvladatelní nakonec končí tady v díře, kde žijí a umírají, jak je jim zrovna přáno. Pits of Carnage jsou tak jedno velké vězení, kde končí všichni vyvrhelové z povrchu, kteří jsou nevhodní pro začlenění do života na povrchu. Důvodem chaosu je mimo jiné boj o místo v Guardianových elitních složkách, které pak mají tu čest plundrovat jiné světy (to nejspíše vysvětluje ty mé sny o nájezdnících). Zoranthus se zde ukryl, aby mohl Guardianovi lépe vzdorovat. Času je však málo, brzy už bude Guardian příliš silný, aby se mu mohl kdokoliv postavit.
Poslední dobou upnul Zoranthus veškeré své síly k polapení démona vzduchu (džina) a v tomto svém úkolu uspěl. Pověděl mi o obtížnosti celého procesu, který vyžaduje vhodnou nádobu a její pečlivou přípravu. Ta mimochodem zahrnuje lázeň v roztoku Filania ... proto mi začalo být divné, že by mě Bishop od rozhovoru se Zoranthem odrazoval, naopak mi to hezky zapadá do některých mých objevů. Klíčová informace přišla záhy. Během propuštění uvězněného Džina je možné spatřit Sigil of Binding, svatyni umístěnou v Nicotě. Má to ovšem jeden háček, uvězněný džin nebude zrovna nadšený a svému vězniteli se bude chtít pomstít. Zkusil jsem Zorantha o nádobu požádat s tím, že jsem se nabídl jako dobrovolník, ale tak snadné to nebude. Prý provedeme jistou výměnu. Před nějakou dobou zmizel jeho kolega, který se zabýval výzkumem snů a s ním i Sceptre of the Deadly Seeker. Zoranthus by se rád dozvěděl novinky o svém kolegovi a uvítal by návrat žezla. No a jsem doma, proto jsou v tomhle světě taky halucinogenní kytky :D Hledaným kolegou nebude nikdo jiný než Mokpo.
Nyní jsem měl na výběr několik možností. Lekce z historie mi poskytla aliby pro boje v aréně, nyní nemusím mít výčitky svědomí ani z placených soubojů. Mohl bych tedy jít splnit úkol s arénami a stejně tak bych se mohl připravit na bloudění sny. Nakonec jsem se rozhodl nejprve pro návrat do hradu a vyklizení inventáře. V podzemí jsem si nalovil pár rybiček na večeři a vystoupal nahoru. Ještě ve sveřích mě zastavila Miranda, že se cosi děje s Nelsonem a měl bych za ním proto urychleně vyrazit. Nelson je spolu s Pattersonem ve svém pokoji, takže jsem si šel nejprve pořešit své záležitosti. Za poslední dobu jsem nabral hned 2 levely, takže když jsem mířil do kovárny, napadlo mě, že bych mohl zase něco potrénovat, ale pak jsem si to rozmyslel a šel si jen opravit výzbroj. K mému překvapení nelze drahokamy posázené předměty opravovat! Tak jsem alespoň opravil to, co šlo.
Štouravost Pattersona a jeho šmejdění v knihovně přineslo výsledky. Nelson mi začal vyprávět příběh o Batal Thaam, jedné z prvních kouzelnic, která se navíc zabývala blackrock a jejím vlivem na éter (hm, zajímavé, jak to slovo vlastně přeložit, vím, co se má na mysli, ale jaksi mě nenapadá český ekvivalent a Prázdnota nebo Nicota vlastně taky nejsou přesné termíny). Ten vliv může být samozřejmě i opačný. Patterson byl poněkud nedočkavý a chtěl přejít rovnou k věci, až jsem ho musel utišit, což Nelson kvitoval s povděkem. Nakonec Nelson přeci jen přešel od teorie k praxi, tedy k použití jednoduchého runového kouzla, ale než to stačil doříct, Patterson mu s omluvou podřízl krk ... huh, tak tohle jsem nečekal. Poté se Patterson vrhl na mě. Zkusil jsem na něj nejprve promluvit, ale nemělo to správný efekt, tak jsem tasil a Pattersona zranil, bohužel rána byla silnějsí, než bych si býval přál. Když už klečel na kolenou, objevil se mu ve tváři překvapený výraz a zvolání směrem ke Guardianovi, který ho v tuto těžkou chvíli i přes jeho věrnost opustil a pak se na mě osočil a obvinil mě z falešného přátelství s tím, že jsem ho stejně nikdy neměl rád. Přesto mě nakonec požádal, abych předal jeho omluvu Judith ... poté zemřel.
Do zad mi vpadly překvapené stráže, tak jsem jim popravdě sdělil, co se stalo a vyrazil jsem za Lordem Britishem. Cestou jsem se zastavil za Feridwynem a sdělil mu svou omluvu za předchozí podezření. Patterson zabil nejen Nelsona, ale předtím i Lady Tory, o čemž svědčí dýka, kterou po zabití Nelsona upustil na zem. Nicméně nemám z Feridwyna nejlepší pocit, možná jsem neměl být tak unáhlený, ale jedna zhrzená bytost už tu stihla napáchat dost škody, není čas na zbytečné riskování. Pořád musím mít na paměti, že Nell mluvila o hlasech, nikoliv o jednom hlasu. Nálada v hradu značně poklesla. Nejzajímavější rozhovor byl se Syriou, která s úctou pronesla, že na to jak špatný bojovník Patterson byl, tak obdivuje jeho odvahu postavit se mi bez zbroje a neozbrojen. Ve své zbabělosti nakonec dokázal najít více odvahy než mnozí z nás. Po smrti Nelsona se zpřístupnily zbylé dva světy.
Sešel jsem ke krystalu na 4. patro a připravil se na přechod do snového světa. V první vizi jsem potkal překvapeného Iola, který se podivoval nad tím, co dělám v jeho snu. Optal jsem se ho na pár podrobností, ale získal jsem jen informaci, že žezlo vlastní nějaký červený démon. V dalším snu jsem potkal Mokpa a ten mi pověděl o zkouškách cest, ale tím se to jen zkomplikovalo. Další ze snů jsem zkusil už jen cvičmo. Potkal jsem v něm Bloga a ten mi pověděl o posloupnosti testů. Nevím, přijde mi to celé nějak divné. Sen trvá poměrně krátce a moc v něm dělat nejde. Navíc rostlinek je omezeně, to bych si takhle mohl snadno vyčerpat. Možná jsem na správné cestě, ale používám špatnou metodu, tak jsem to raději ukončil. Někde na okraji mysli mi vytanulo znění jednoho receptu, nejspíše jsem se skutečně předběhl, ale to uvidím teprve časem.
Rozhodl jsem se sejít do The Pits of Carnage a pořešit arény. Ani nevím proč, ale v každé aréně jsem si dal pět soupeřů v různé kombinaci počtů. Některé arény jsou takticky jednodušší než jiné, takže záleželo na tom, jak snadno v dané aréně dokážu získat výhodu. Využil jsem samozřejmě gladiátorských zápasů, což mi přihrálo nějaké peníze, jídlo a loot. Nebylo to úplně triviání a hlavně to bylo zbytečné :D Po absolvování každé arény jsem šel za Dorstagem a než jsem domluvil, rozrazily se dveře a dovnitř vstoupil nasupený Blog. Dorstag se v úleku chytl za svou jizvu na tváři, takže jsem velmi dobře pochopil, jaký vztah mezi nimi panuje :) Blog si vyžádal blackrock gem a Dorstag mu ho roztřesenýma rukama předal :D Hm, tohle přátelství se mi opravdu vyplatilo, Blog mi kámen s úsměvem předal. Dorstag zůstal nasupený a chtěl mě vyzvat na férový souboj, ale odmítl jsem ho, už nemám důvod s ním bojovat. V příbytku Dorstaga se navíc na zemi povaloval bílý kámen, tak jsem si ho vzal. Zbylo už jen najít místo vniku Guardiana, což jsou ruiny přímo na severu 1. patra.
U zdánlivě jednoduchých pater je vždy zrádné předjímat časovou náročnost, protože jednoduchý design vůbec neznamená, že to bude jako celek nějak rychlé. Napočítal jsem rovných 11 hodin! Je pravdou, že dneska se toho událo dost i v hradu a nějakou chvilku jsem bloudil i ve snech, ale i tak mě to překvapilo. Eona je po dnešku level 15 a celkový čas je 64 hodin 45 minut.
Přispěvatel: Elemir Leden 17, 2018, 17:37:51
Včera mě trošku dojmuly souboje v arénách. Já vím, hodnocení technické stránky starých her jsem se rozhodl nebrat v potaz, ale to neznamená, že o tom nebudu psát vůbec. Boj 1 vs 1 popř. 1 vs 2 je tak nějak v pořádku, ale při boji s větším počtem nepřátel se ukazuje, že to ovládání a reakce postavy jsou špatné. Původně jsem si myslel (bylo to už u UU1), že velkou roli hraje kombinace klávesnice a myši, kdy si myší nechtěně rozhazuju směr pohybu, ale ve dvojce se čím dál více ukazuje, že už sama hra pracuje s chůzí divně.
Pokud jde o pravoúhlé směry (pro jednoduchost sever, západ, ...), tak je to OK, ale jakmile má postava jít do šikma, tak trajektorie pohybu neodpovídá tomu, co byste čekali. Dám příklad, stojím na místě a protivník je na JV. Nasměruju se na něj a vyrazím. Namísto toho, abych stanul v jeho čele, tak ho s přehledem minu. Do toho je problém s defaultním poklusem, který z toho dělá ještě "lepší" zážitek a samozřejmě nepřítel taky jen tupě nestojí. Zkoušel jsem samozřejmě hrát i bez myši, abych si ověřil, nakolik je to tím.
Při boji s více protivníky je to o to horší, že je potřeba sledovat i ty ostatní a z bojiště se rázem stává dobrý chaos. Na větším prostranství se to dá, ale jakmile je ten terén členitý, tak je to prostě divné. A to jsem si myslel, že bych se konečně pustil do System Shocku, ale jestli to v něm funguje podobně, tak nevím. V UU1 to moc nevadilo, ale jak jsou v UU2 potvory tužší, tak je to více na očích. S tímhle ovládáním asi nikdy moc kamarád nebudu ;)
Jinak nadšení ze hry mě stále ještě neopustilo, byť wow efekt z jedničky už zlehka vyprchal. Výhodou je, že dvojka na to jde jinak - vzala to více přes příběh a k tomu skokově mění prostředí. Tady je ta stovka jasná. Musel bych jinak mnohé překopat. Možná byla právě chyba v tom, že jsem se tenkrát na Ultimy Underworld vybodl, protože jsem mohl žebříček odpíchnout od nich. Pokud bych totiž přistoupil na to, že UU2 není stovková, tak 95% jí dám určitě a UU1 bude oscilovat okolo 90%. Ravenlofty by zákonitě klesly pod 90% a asi by to bylo více odpovídající, nj jenomže to bych takhle mohl překopávat donekonečna :D Podle mě by se asi fakt nedalo řídit, u mě ty pocity jasně převažujou.
Přispěvatel: Richmond Leden 17, 2018, 18:16:36
Souboje obecně v UU nejsou nějak valné, takže s těmi výtkami plně souhlasím :)
Přispěvatel: tono Leden 17, 2018, 20:15:07
Citace
Ale oba díly řadím fakt k tomu nejlepšímu, co kdy v žánru cRPG vzniklo.
Súhlas. Ono v tom čase toho moc na porovnanie ani nebolo. Pred UU som hral nejaké krokovacie dungeony typu Dungeon Master alebo Eye of the Beholder. Po UU2 som márne čakal že sa roztrhne vrece s podobnými hrami. Jeden pokus síce bol. Niekedy koncom roka 1993 vyšiel ShadowCaster. Pre mňa neskutočne nudná hra a myslím že ani GOG ju už nemá v ponuke. Dobrá bola Lands of Lore a neskôr The Elder Scrolls: Arena. Na Might and Magic 6 sme si museli počkať až do 1998.
Áno systém súbojov v UU je slabší ale vždy je to lepšie ako mačkať Ctrl, alebo klikať na ikonu meča :) Na tú dobu to bolo prevratné, rovnako ako to že sa v hre dá volne rozhliadať a to nielen do strán, ale aj dole a hore. Stačí to porovnať s Wolfenstein 3D ktorý vyšiel len o rok skôr.
Přispěvatel: Elemir Leden 18, 2018, 06:59:53
U UU je to složitější, protože to jsou v podstatě dvě samostatné hry s odlišným designem. A teď je tu zase nějaké měřítko objektivity, které mi říká, že dvojka je opět o krůček dále, ale ... a teď jsem u samotného pocitu z hraní a těžko soudit :) Zatím jsem dvojku nedohrál, takže by to bylo předčasné a hlavně já dvojku rozehrával už s určitými očekáváními a obavami a nyní jsem překvapen, že ty obavy byly zbytečné, takže to opticky vypadá lépe.
Ty skoky o 5% jsou asi moc, ale přeci jen bych řekl, že mi dvojka tentokrát sedí o kousek lépe. Jde hlavně o ten příběh a jak se situace v hradu proměňuje. Moje počáteční výtka k návaznosti NPC na Ultimu už se taky obrousila, protože jsem si postupně s těmi postavami nějaký vztah vytvořil. Je to hodně zajímavá proměna. UU1 má ovšem přesně ten design, který mám nejraději a správný pocit beznaděje. U té dvojky přeci jen tuším, že ta hra bude čekat, ale u jedničky jsem se občas přistihl při myšlenkce, jestli mi náhodou neběží nějaký časový limit. Proto jsem rád, že jsem sáhl po stovce rovnou a tím jsem to jaksi vyřešil :D
Jinak to porovnání mezi hrama moc nejde. Ultima Underworld je nejstarším cRPG s jednou postavou, které hraju. Navíc je problém mezi sebou srovnávat hry s volným a krokovacím pohybem. Většina her pak navíc vsadila na družinu. Pro mě je nejblíž až ta Arena. ShadowCastera třeba vůbec neznám. Pak až Dungeon Hack a Anvil of Dawn.
Přispěvatel: tono Leden 18, 2018, 14:50:55
Přispěvatel: Elemir Leden 18, 2018, 17:08:17
Přispěvatel: tono Leden 18, 2018, 17:25:23
Přispěvatel: Richmond Leden 18, 2018, 17:54:45
tono: Lands of Lore tenkrát možná byl takový pro větší masy hráčů, ale z dnešního pohledu to rozhodně není jednoduchý dungeon, speciálně v pozdějších fázích hodně tuhne obtížnost.
Přispěvatel: Elemir Leden 18, 2018, 20:47:35
Ono to jako hecnutí může být dobrý, skoro si mě Richmonde až nalákal, že bych to měl prubnout, ale to opravdu nemůžu ;) Wizardry 8 osobně tipuju okolo 130 hodin, k tomu bych tenhle rok rád dojel M&M I a jak obecně koukám na ty svoje herní časy, tak už jenom s tím jsem na pokraji léta. A já ty M&M už musím dojet, ať mám alespoň jednu sérii komplet. Pak pořád reálně uvažuju o Wizardry V, popř. vytřít všem zrak s Wizardry IV :D Ale teď vážně, asi Ultimy odložím, nebo zkusím tu první trilogii, to by snad mohlo být schůdné (budu v závěsu za tebou, takže bych věděl, do čeho jdu). Ishary asi taky nebudou nic malého a to bych rád sjel hned jako komplet trilogii + mám zlehka rozehrané Crystals of Arborea. Bohužel zas nedojde na GoldBoxy :( V Dark Queen of Krynn už jsem měl připravené postavy, ale jaksi mi nezbyl čas (mělo to být překvapení).
tono: Lands of Lore jsem zvažoval právě před UU1, to určitě projedu.
Přispěvatel: tono Leden 18, 2018, 23:04:46
Citace
Ishary asi taky nebudou nic malého
To si mi pripomenul všetky tie nádherné hry na Amige čo sme s bratom hrávali. Okrem série Ishar napríklad Abandoned Places, Legends of Valour alebo Litil Divil na ktorom som zlomil kovový joystick :)
Přispěvatel: Richmond Leden 19, 2018, 08:11:00
Přispěvatel: Elemir Leden 20, 2018, 09:52:59
Nad tím Isharem tedy pouvažuju ;)
Přispěvatel: tono Leden 20, 2018, 12:40:11
Citace
s posledním světem přišlo mírné rozčarování nad některými věcmi
Nebodaj si sa stratil, lebo tento svet sa nemapuje ? :D Tak ako ostatné aj tento sa dá hrať rôznymi spôsobmi a dokonca sa dá celý preskočiť ;)
Přispěvatel: Elemir Leden 20, 2018, 14:47:37
Přispěvatel: tono Leden 20, 2018, 17:20:39
Citace
Rozčarování je spíš nad smyslem toho světa
To bude otázka pre niekoho kto pozná celú ságu Ultima. Ja viem len že kúsok tohoto sveta bol už na konci UU1 a kúsok si mohol prejsť aj v Magickej akadémii UU2.
Přispěvatel: Elemir Leden 20, 2018, 17:26:12
Spoiler: ukázat
Nyní bych měl ten kámen v podzemí nějak dodělat, k čemuž asi slouží Lothův roh, ale na něj mám malý dech a přemýšlím, co by s tím šlo dělat. Démona od Zorantha se mi bezpečně vyvolat nepodařilo, byť jsem se snažil zaopatřit potřebný lektvar a dodržel jsem postup. Asi mi něco uniká. Hlavně doufám, že to nesouvisí s rohem :) Krom toho jsem dostal druhý dopis od Bishopa, ale dotyčnou osobu jsem nikde nezahlídl. Dám si kafe a třeba mě něco napadne :D Čekal jsem trošku rychlejší spád.
Ten svět asi nějaký význam má, ale mě tu přišel úplně zbytečný. Já to pak ještě rozeberu v deníku. Ono když už teď vím, co v něm jde všechno udělat, tak to nějaký smysl má, ale místama mi to přišlo docela překombinované, úplně stačí, že je to kombinované s těmi halucinacemi po kytkách.
Přispěvatel: tono Leden 20, 2018, 17:41:38
Citace
se mi bezpečně vyvolat nepodařilo
Predpokladám že tvoje telo je teraz porcelánové :) Doporučujem navštíviť biely teleport...
Přispěvatel: Elemir Leden 20, 2018, 22:43:19
Přispěvatel: tono Leden 20, 2018, 23:59:18
Spoiler: ukázat
A od koho máš džina ? V hre sú fľašky dve.
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2018, 14:42:04
Edit: hlavně už si musím dávat dost bacha, protože hra mi v hradu dost často ničí save pozice a k tomu jsem zjistil, že mi občas mizí předměty.
Přispěvatel: Richmond Leden 21, 2018, 15:32:18
jsem zjistil, že mi občas mizí předměty.
HA!! Takže přeci jen! Já kdysi dvojku nedohrál, protože mi chyběl nějaký předmět, který jsem ale v inventáři měl. Přičítal jsme to bugu, a hrát znovu se mi to nechtělo. Ale mazar1234 mi na DH tvrdil, že v UU2 žádné bugy nejsou, tak jsem to bral, že jsem možná tenkrát ten předmět vyhodil. A vono možná je to opravdu vada hry?
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2018, 16:02:10
Inventářový bug se projeví tak, že se hra odmítne uložit a náhodně smaže některé objekty (smaže se i příslušná save pozice). Při troše štěstí lze tento okamžik odhadnout, např. když zkonzumuješ něco z hromádky jídla, tak ti nezmizí jen jedna položka, ale komplet celá zásoba (např. místo 1 ryby z 20 zmizí všech 20). Všiml jsem si, že hodně se to vyskytuje právě ve chvíli, kdy máš v inventáři okolo 15-20 položek jedné věci.
Náhodné mazání pak probíhá při přechodu mezi lokacemi do postižené oblasti. Když jsem teď naposledy šel do hradu, tak jsem musel ještě v podzemí vyházet pár věcí, jinak mi třeba zmizela jedna z těch lahví s džinem. Ona ta lahev z Astrální sféry je obecně jaksi náchylná na mizení. Měl jsem třeba kliku, že jsem si jí všiml hned po výstupu z teleportu, protože pak na ní vlez jeden z vorzů a láhev prokazatelně zmizela. Musel jsem tedy loadnout. Kdo by jí přehlídl, tak má asi smůlu - tedy pokud je nějak klíčová.
Nejsem si jistý, jestli mi zůstalo úplně vše, protože jsem si toho všiml pozdě. V horším případě tu mám savy, ale vracet se mi nechce, protože i během toho tápání čas od času něco pořeším. Nedělám si akorát poznámky, protože mě to za současné situace přestalo bavit, takže bych to dohromady už nedal ani podle screenshotů. Z toho co si myslím, že jsem ještě nijak nepoužil, mám asi vše, takže nyní vyrazím ještě na Talorus a pak do Lothova vězení, kde mi zbyly nedořešené mříže.
Mě to přijde moc překombinovaný. Něco mi naznačuje, že bych to mohl celé dopořešit magií, ale já nejsem schopný kouzlení, protože se specializuju jako bojovník. Pokud jde o džina a ten lektvar, to byla taky náhoda, že lektvar mám, protože z té haldy lektvarů jsem našel jen jeden Iron Flesh a pokud bych ho vypil dřív, tak nemám nic. Proto mi to přijde jako nesmysl, že by to mělo být tak klíčové. A jestli jsem už něco ztratil, tak jsem v pytli úplně. Stejně tak to Filanium, vždyť já s Pattersonem vůbec nemusel mluvit a věděl bych kulový.
Přispěvatel: tono Leden 21, 2018, 16:18:38
Džin k dokončeniu stačí len jeden a kúzlo Iron Flesh sa okrem vykúzlenia dá aj kúpiť od obchodníka v Killorn Keep.
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2018, 16:25:52
Edit: tak jsem schválně koukl a on prodává úplně jiná kouzla, Iron Flesh rozhodně ne.
Edit 2: jo on má vlastně ještě tu dodatkovou možnost, kouzlo nikoliv, ale na lektvar se dá doptat skrze ní ;) Lektvar je ovšem úplně stejný, jako mám.
Přispěvatel: tono Leden 21, 2018, 17:00:26
Citace
Casting mi neumožnilo kouzlit cokoliv od 4. kruhu výše
Hmm to je zvláštne lebo v tomto pokročilom štádiu hry som dokonca už aj za postavu bojovníka kúzlil lietanie, gate travel alebo zastavenie času, aj keď občas sa kúzlo nepodarilo (backfires). Jediné miesto kde sa dajú použiť kúzla len do určitého kruhu je samotný zámok L1 - L5.
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2018, 17:41:04
Edit: mám ozkoušeno a v ostatních lokacích mi kouzla vyšších kruhů skutečně fungují, ale jak jsem psal, pro mě to význam nemá.
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2018, 18:23:57
Spoiler: ukázat
Zbytek už bych měl asi pořešit snadno ;)
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2018, 18:42:36
Přispěvatel: tono Leden 21, 2018, 18:55:37
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2018, 22:15:29
Schválně pak kouknu, jak jinak to šlo ještě zakončit, protože já k tomu svému finále využil knihu od Mors Gothy. Přitom na roh od Lotha šlo zahrát i svépomocí, ale asi bych musel znát melodii. Nyní si otevřu finální lahváče a mohu slavit :D
Přispěvatel: tono Leden 21, 2018, 23:52:56
Tiež som sa tešil ako použijem Lothov roh ;)
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2018, 05:38:07
Po aktivaci blackrock gem z The Pits of Carnage se v hradu neudálo nic extra zajímavého, jen Iolo si byl ochotný popovídat trochu více, ale jde v podstatě jen o filozofování nad mými činy a jejich důsledky, které mi Iolo postupně předkládá už delší dobu - nyní šlo o mé pronásledování Guardianem napříč světy. Těžko soudit, jestli volba odpovědi má nějaký hlubší význam, protože tyhle typy rozhovorů (má je třeba i Dupre) lze probrat ze všech stran, tedy klidně lze postupně odpovědět všemi způsoby. Je to rozdíl oproti některým dřívějším rozhovorům, kde šlo zvolit jen jednu variantu a rozhovor poté skončil a už na něj nešlo navázat. Po rozhovoru jsem se šel na pár hodin prospat a hned na to jsem vyrazil skrze západní fazetku krystalu do nového světa.
Objevil jsem se v místnosti s několika východy a podobné bylo i okolí dále. Nicméně nejedná se o žádný labyrint, cedulka opodál mi prozradila, že jsem v hrobce Praecora Lotha. Co jsem si vybavil z Killorn Keep, nyní bych měl najít 8 kousků map. Hned přede mnou leželo plátové brnění a nějaký další loot, ale to vezmu až při nějaké cestě směrem do hradu, teď jsem zamířil na jih do sálu s kostlivci, kde leželo poudro na mapy. Hm, mohl bych ho sebrat, ale kostlivci to asi nepochopí v dobrém, takže jsem si udělal značku do mapy a vyrazil pro změnu na JV. Ostatně na každou ze světových stran vede z počátečního bodu chodba, na jejímž konci je nějaké puzzle, potvora nebo zamčené dveře/mříže a pouzdro s mapou. Teoreticky bych tak měl všech 8 kousků mapy najít už na 1. patře.
Na JV jsem narazil na vodní příkop a zamčenou mříž, kam lze doskákat jedině přes sloupy. Přeplaval jsem kanálem až na východ, kde jsem na ostrůvku svedl boj s ohnivým elementálem a ze země sebral první pouzdro s částí mapy. Kanál vede dále na sever, ale končí slepou uličkou. SV chodba pak vede k zamčeným dveřím (později jsem je zkusmo otevřel kouzlem, klíč k nim totiž v hrobce není, ale krom jednoho s hrobkou nesouvisejícího dopisu za nimi nic není). Vzal jsem to tedy přesně opačně na JZ, ale i zde jsou zamčené dveře, tentokrát za pomoci pěti přepínačů. Čekal jsem nějakou kombinatoriku, ale smyslem rébusu je pouze přehodit každý z přepínačů dolů a je to. Jediná komplikace tkví v tom, že po přehození jednoho spínače se jiné přesunou do výšky, takže na ně postava nedosáhne, ale to mě vůbec nerozhodilo, vytáhl jsem hůl a přehodil je s její pomocí :) Co bych se s tím přeci patlal :D Poté jsem stiskl tlačítko u dveří a za nimi sebral část mapy (řetěz na zdi dveře zavírá).
Poznámka: hůl je v UU2 docela často využívaný artikl pro manipulaci s ovládacími prvky a musím přiznat, že kdybych to neznal z jedničky, tak bych u některých puzzlů asi docela tápal. Poprvé se využití hole objevilo ve Scintillus Academy of Magic, kde je jedinou "nápovědou" hůl opřená o zeď, ale tlačítka by šlo nejspíše pořešit i jinak. Kouzelníci by například mohli sáhnout po telekinezi. Nějaké slovní objasnění jsem ve hře nenašel. Holí nelze ovládat akorát kruhové přepínače.
Chodba na západ vede do místnosti se dvěma hliněnými a jedním železným golemem, tak jsem odtud také vycouval a napochodoval jsem raději do SZ chodby. Ta je částečně zřícená, takže jsem musel použít krumpáč na odklízení balvanů. Na konci jsem nalezl blackrock gem a drahokamy vykládanou sekeru, která se později ukázala jako významný orientační bod. Severní chodba vede skrze místnost plnou mírumilovných pavouků ... tedy zatím ;) V rohu mají vajíčka, takže předpokládám, že při pokusu o jejich sebrání pavouci bez váhání zaútočí.
Na severu je v chodbě plaketa, která uvádí datum pohřbu Praecora Lotha a před touto plaketou se mi zjevil Guardian. Když jsem se otočil na jih, spatřil jsem schody nahoru. Ve východní chodbě je tu navíc tlačítko, po jehož stisku se v chodbě na západě objeví útržek mapy. Nyní jsem to vzal do sálu s kostlivci a zkusil mapu vzít. Dle očekávání následoval boj s přesilou, ale roztáhl jsem si kostlivce po chodbě, takže to šlo. Na JV jsem v místnosti přeskákal na jižní sloup, který slouží jako spínač pro mříž na východě a poté jsem přeskákal do nově otevřené místnosti pro další kousek mapy. V batohu jsem našel nějaký longsword, ale pořád nemám potrénované Lore, takže nemám tušení, co je to zač.
V pouzdře jsem měl v tuto chvíli 5 kousků mapy. U golemů jsem žádnou nenašel a cesta na SZ je, jak jsem již uvedl, zborcená, takže případná místnost za ní je klasickou cestou nedostupná. U zamčených dveří na SV jsem přišel na to, že ve východní stěně jsou skryté dveře do místnosti s mapou, takže už jsem měl 6 kousků. Podle nápisu za železným golemem jsem usoudil, že další díl mapy bude mít jeden z nich, tak jsem je musel napadnout a opravdu, kousek mapy vypadl ze železného golema. Mapky dohromady skládají podobu třetího patra, ale možná se dá obejít i bez nich (bez posledního kousku určitě, protože nemám nejmenší tušení, kde by mohl být). S tím jsem vyrazil na druhé patro.
Na druhém patře je kousek od vstupu první křižovatka. Cesta na východ končí zborceným stropem, cesta na západ vede ke kanálu. Cestou jsem našel halucinogenní rostlinku a Guardianův pečetní prsten. Cesta na jih vede do krypt a různě zborcených chodeb. Je tu plno náhrobků, kolem nichž rostou další halucinogenní kytky a pohybují se tu neklidní nemrtví. Někteří mají jména, ale nechal jsem je prozatím být a vydal se ke kanálu. Voda tu teče silným proudem, ale na sever se dá s trochou úsilí doplavat. Je tu jedna místnost, kde leží drahokamy posázený palcát. Na jihu je jen soustava místností s hroby. Kolem rostou opět květiny, tak jsem je komplet vysbíral, protože není důvod se sem v budoucnu vracet. Nyní nastal nejlepší čas pro vyzpovídání duchů.
Molloy byla za svého života krejčí a patřila mezi vyvolené služebnictvo, které mělo Lotha doprovázet na onom světě (Molloy byla upálena společně s tělem zesnulého Lotha). Pověděla mi o posledních událostech z války s Guardianem a prozradila mi existenci spolku označené jako Trojice, ale příliš konkrétní už nebyla.
O nic lépe nedopadl rozhovor s duchem Trystera. Ten mě nejprve požádal, zda-li bych mu nedosnesl jeho kosti, které prý poznám podle drahokamy posázené sekery poblíž. Musel jsem se vrátit na první patro a do SZ chodby, kde na konci u závalu původně ležela ona sekera a sebral jsem kosti poblíž. Trystero byl rád a z ducha se v tu ránu proměnil v kostlivce. Dozvěděl jsem se od něj, že o kosti přišel už před mnoha staletími, kdy došlo k poslednímu útoku na hrobku a Lethe (jeden z Trojice) při ústupu strhl strop chodby. Tím mi Trystero naznačil, kde mám hledat místo pro použití žezla od Altary. Neméně důležitá byla informace o halucinogenním účinku zdejších květin. Trošku mi to potvrdilo mou domněnku, že moje předchozí pokusy s halucinacemi byly předčasné. Teprve nyní se vlastně dozvídám klíčové informace.
Hrobka úplně na jihu patra patří Heleně, manželce Lotha. Nezačal jsem zrovna ideálně, ale velmi rychle jsme si můj původ vyjasnili :) Helena a Loth byli pohřbeni odděleně a jelikož duchové nemohou místo svého odpočinku opouštět, tak mě poprosila, abych za jejím manželem zašel a promluvil si s ním.
Cesta k Lothovi vede skrze Company of Three (ona Trojice), což je trio mocných válečníků, kteří původně bojovali po Lothově boku, ale po jeho smrti každý z nich propadl svým vlastním démonům. Loth jim za svého života významně pomohl a bez ohledu na jejich původ a předchozí činy je s plnou důvěrou dosadil do vysokých pozic. Během ústupu na sever se Trojice snažila Helenu chránit, ale všudypřítomná beznaděj jí nakonec uprostřed mrazivé tundry dohnala k sebevraždě. Lethe, Morphius a Lord Umbria se však rozhodli pro klam a i po své smrti udržují Lotha v přesvědčení, že válku vyhráli, čímž tu jeho ducha v podstatě uvěznili. Nemám s nimi mít proto žádné slitování. Celý příběh je navíc starý už 700 let.
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2018, 05:38:59
Po sestupu na 3. patro jsem se k mému štěstí ocitl v oblasti, od které zrovna nemám část mapy, takže jsem pochopil, že to byl záměr a osmý útržek asi opravdu ani neexistuje, proto se jedná hned o počátek patra. Kousek od vchodu korzuje duch Silana, služebníka Guardiana, který si myslel, že si vydobude slávu nálezem Lothova rohu. Zprvu prý měl docela štěstí a hravě procházel přes všemožné pasti, ale pak ho štěstí přeci jen opustilo a to ve chvíli, kdy se v jedné chodbě srazil s kostlivcem a nechtěně se nabodl na jeho otrávenou dýku. Nedlouho poté smrtelně onemocněl a zemřel.
Třetí patro je už jen podle složených útržků dost spletité a záludné. Složení mapy má však i jednu nevýhodu - nelze do ní psát vlastní poznámky, takže jsem byl odkázán jen na ty, co v ní už jsou. V JV části jsem aktivoval nějaký řetěz a páku. Ostatní páky v této části patra jinak souvisí s mřížemi. Vůbec netuším, k čemu ta dvojice slouží, ale to bylo v tuhle chvíli beztak jedno. Zřejmě ovládají něco jiného a s tím mě napadlo, že byť na mapě vidím mnohem kratší cestu k exitu, tak to tak snadné asi přeci jen nebude a budu muset nejprve něco přenastavovat a to něco bude po celém patře :) Předem prozradím, že to byla zbytečná obava, cest k exitu je skutečně několik, liší se akorát svou obtížností. Jižní cesta se zdá zprvu schůdná a vypadá jako snadné spojení JV a JZ části patra, ale brzy jsem narazil na obtížnější překážku, kdy jsem nedokázal zavřít dlouhé propadlo (tlačítko je mimo dosah a jak jsem později zjistil, ani z druhé strany to nejde uzavřít). Musel jsem zpět ke vtupu a na sever, kde je menší bludiště chodeb s pastmi. Budu tu muset zatížit nášlapné plošiny a k tomu budu potřebovat posbírat všemožné zbytečnosti.
Hm, připadal jsem si jako v Anvil of Dawn, plošiny se nedají zatížit jednou věcí, ale čekalo mě pendlování sem a tam a sbírání všeho možného, abych těch několik užitečných plošin dokázal vůbec zatížit :D Některé plošiny jsou zaznačené na automapě, jiné ne, zkusil jsem však zatížit všechny, které mi přišly nějak důležité. Potíž je akorát v tom, že některé předměty podléhají zkáze a zrovna kosti se ukázaly jako nevhodný zatěžkávací materiál - fireball z pasti je dokáže usmažit na prach a ten je logicky mnohem lehčí :D Pár plošin jsem proto musel zatěžkávat znovu a lépe. Na severu jsem pak přes malou nádržku došel ke stěně se zamčenými skrytými dveřmi. Otevírá je kombinace tlačítek na světové ružici v pořadí S, J, V, Z. Odtud už se dá pohodlně dojít k exitu, ale nejprve si ještě zkusím projít zbytek patra. U těhle dveří je potřeba počítat s tím, že se mohou zavřít a ze strany exitu je nelze otevřít!
Na JZ jsem narazil na soustavu mříží s tlačítky, ale nějak se mi nepodařilo objasnit způsob, jak se dostat do centrální místnosti kousek na sever. Byť jsem tu zkoušel všemožné kombinace a to včetně následného obcházení celé JZ oblasti až zeshora k druhé mříži. Nakonec jsem to vzdal, třeba to ani nebude nutné vyřešit. Ve výklenku nad severní mříží jsem našel grey stone a poblíž jižní části mě v místnosti čekal excelentní black sword a dýka. Pečetních prstenů Guardiana už mám taky požehnaně a tady se jich válela přímo hromada, ale netuším, k čemu mi vůbec budou, proto jsem další už nebral.
Směrem na SZ je soustava dvou zapastěných místností. Jedna je plná fireballů a je tu potřeba odkrýt dveře za středovou stěnou a těmi pak utéci ven z jámy. V SZ rohu je navíc skrytá místnost, kde jsem našel zlatý prsten. Místnost na sever je pro změnu plná respawnujících se kostlivů, takže je potřeba odtud taky urychleně mizet. Ať tak či onak, vždy jsem se nějak mohl dostat k exitu na severu, takže smysl toho patra je opravdu v tom, aby si tu každý našel tu svou schůdnou cestu, než že by ho musel prolézat celé ... tedy pokud zároveň nestojí o lepší loot ;) Zlatý prsten se třeba o chvilku později ukázal jako prsten regenerace. Směrem od exitu se dá otevřít zkratka do středu patra, odkud se pak dá snadno dostat k východu na 2. patro.
Na 4. patře jsem došel k zamčené mříži a řetězu. Prní zatáhnutí uvolnilo podivnou mlhu a druhé pak otevřelo mříž. V místnosti za ní už mě čekal lich Morphius, první z Trojky. Za svého života to býval legendární zloděj, kterému kdysi Loth hodně pomohl, takže mu za mnohé vděčí a i nyní mu svůj dluh hodlá splácet. Hm, zajímavé, oddaný služebník, to ne zcela odpovídá tomu, co mi o Morphiusovi pověděla Helena. Navíc mě považuje za služebníka Guardiana, a toho i po těch letech stále nenávidí. Morphius zřejmě zbystřil můj zmatek ve tváři a tak to zkusil nejprve po dobrém, prý bych měl odejít a Heleně nevěřit. Moc se mi to nepozdávalo a tak jeho trpělivost nakonec přeci jen došla a s tím přišel poměrně vyrovnaný souboj.
Z místnosti s Morphiem vedou masivní dveře, ale jsou bohužel zamčené. Po důkladné prohlídce jsem ve východní stěně našel skryté dveře a těmi jsem mohl projít skrze krátkou chodbu do místnosti s pastí. V jednom rohu je zapastěná truhla se železným klíčem a naproti jsou dřevěné dveře (taktéž zapastěné). Klíč je potřený nějakým jedem, takže nemá smysl se léčit dříve, než se rozbijou dveře a vezme se klíč (klíč je navíc fake, lepší je tu truhlu vůbec neotevírat). Dveře jdou obejít, dá se k tomu využít právě ta truhla a přes ní vyskočit na sloup s kládou. Ta končí na protějším sloupu, u kterého jsou skryté dveře s chodbou do části za dřevěnými dveřmi. Zpátky už mi to nešlo, takže jsem ty dřeěné dveře přeci jen musel rozbít (použil jsem k tomu sekeru nalezenou v místnosti nahoře, abych si zbytečně nerozbíjel tu svou ;)). V místnosti za dveřmi je páka, s níž se otevírají masivní dveře nahoře.
V nově zpřístupněné místnosti je lich Lord Umbria a není tu rozhodně sám. Má k ruce dva hliněné golemy, takže jsem se poněkud vychytrale zbavil nejprve jich ;) Umbriovi to kupodivu nevadilo. Ono jde Umbriu zprvu vůbec obejít. Cestu dále však blokuje silná iluze prostorové trhliny a v místnosti na východ jsem se nedokázal na první pokus popasovat se zdejším puzzle. Při návratu se však spustil trigger a Umbria mě rovnou napadl. Musel jsem proto loadnout a zahájit rozhovor na dálku. Není to klíčové, ale byla by škoda ten rozhovor vynechat. Umbria v něm byl překvapen, že jsem prošel přes Morphia, ale dal mi taktéž na výběr v poklidu odejít (což v mém případě už stejně nešlo). Boj je potřeba vést na krátkou vzdálenost, protože Umbria je zdatný kouzelník a navíc umí levitovat, takže krom fireballů hrozí, že se vznese mimo dosah zbraní na blízko. Po definitivní smrti z něj vypadly runy Vas, Hur a Flam (tu budu moci darovat Zogithovi v The Pits of Carnage).
Místnost na východ obsahuje vodní nádrž a soustavu sloupů, které se z ní tyčí. Přeskákat po sloupech není tak snadné, protože jejich vrcholy obsahují vracecí teleporty. Teleport však není po celém vršku sloupu, ale týká se jen určitých segmentů na dlážděné podlaze o velikosti 3 x 3. U sloupu je tedy potřeba určit, po kterých segmentech se dá pohybovat a s jejich pomocí pak přeskočit na další sloup atd. Je to hodně o trpělivosti, navíc uprostřed cesty lítá fireball, který to celé ještě více znepříjemňuje. Trvalo mi dlouho, než jsem na princip sloupů přišel, je to jeden z těch hodně otravných puzzlů, ale částečně by šel asi obejít magií. Jeho smyslem je totiž přeskákat na druhou stranu k pentagramu a z něj pak stačí odebrat jednu jedinou svíčku, čímž se iluze trhliny v chodbě rozplyne. Nemám vyzkoušeno, jak funguje telekineze, ale pokud s ní jdou přenášet předměty, pak je to asi další možné řešení, protože ke středu místnosti se dá přiblížit s poměrně menší námahou.
V další místnosti už mě čekal ještě více překvapený lich Lethe, bývalý Lothův generál a nejodolnější z těch tří. Vypadla z něj taktéž runa Flam a excelentní black sword. Na východ od něj se dá projít skrze vodopád, kde jsem okamžitě zahučel do bažiny plné potvor. Z démona poblíž jsem vymlátil klíč ke dveřím a za nimi zatáhl za řetěz. Nyní jsem mohl konečně vstoupit do hrobky Praecora Letha.
Jen tak tak jsem se zastavil na okraji příkopu, který nebyl zprvu vůbec vidět. Pode mnou protékala žhavá láva a v protější místnosti jsem zahlédl průsvitnou postavu. Jenomže tu jaksi chyběl most a vlastně vůbec jakákoliv možnost se přes příkop dostat. Chvilku jsem tam jen tak stál a přemýšlel. Chtěl jsem začít rozhovor na dálku, ale Loth mi najednou zmizel někam hlouběji do místnosti a tak jsem se rozhodl popadnou veškerou odvahu a vykročil jsem vpřed. Hm, skleněný most ... ;) Rozhovor s Lothem byl rychlý, prokázal jsem mu úctu, kterou si i po smrti zajisté zaslouží a vyhnul jsem se jakýmkoliv lžím. Loth zprvu nechtěl věřit, že Guardian válku vyhrál a on zemřel, ale postupně se mu navrátila část paměti a tento stav uznal. Za odvahu a mé čisté srdce mi předal roh a rozplynul se. Jak ho použít, to už si prý musím zjistit jinde. Spolu s Lothem zmizeli všichni neklidní nemrtví a konečně tak všichni došli věčného pokoje. Z pohřební komory jsem si vzal jen zástavu Killornu.
Po návratu do hradu jsem si promluvil s Mirandou, která mě odkázala za Nystulem, ale nejprve jsem si šel uvolnit inventář. Nystul se podivil nad tím, že jsem získal Lothův roh a pak nahlas zauvažoval, že jeho síla by nám mohla pomoci zničit krystal. Poté jsem mu předal blackrock gem na očarování a šel ho použít na krystal do podzemí. Po aplikaci kamene se v hradě už nic nezměnilo, tedy až na inventářový bug, který mi zrušil jeden batoh a save pozici. Musel jsem hru restartovat a načíst o kousek zpět. Pár posledních minut jsem si tak musel dát ještě jednou ;) Hrobku Praecora Lotha mám za sebou ... uf :)
Lothova hrobka byla po dlouhé době rozlehlým dungeonem a výsledný čas tomu zcela odpovídá (10 hodin 30 minut). Největší kus si vzalo 3. patro a pak bloumání nad puzzle na 4. patře. Celkově jsem se tak dostal na čas 75 hodin 15 minut. U Eony jsem si všiml, že level 15 je nejspíše konečný a dále už neroste, byť zkušenosti se načítají dále. Spolu s tím jsem časem zjistil, že Eona za překročení určitých zkušenostních stupňů dále dostává dovednostní body, což není špatné. S trochou píle a kupou času by tak šlo nejspíše potrénovat vše. Nicméně vysoká specializace je podle mě v UU2 mnohem důležitější. Nyní už můžu klidně předběhnout, na konci hry se mi nepodařilo to, co právě v UU1. Těch bodů je prostě méně, než by odpovídalo počtu modliteb u svatyň v jedničce, takže běžným hraním by mi to vyšlo na 4 plné dovednosti a 1 vycvičenou do poloviny. Je to tedy o jednu komplet dovednost méně, ale to berte trochu s rezervou, protože hodně záleží i na počátečním hodu u klíčových dovedností - když je vysoký, je potřeba méně hodů na kompletaci dovednostními body.
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2018, 05:40:02
Ethereal Void neboli Astral Plane je posledním světem dostupným skrze krystal pod hradem Lorda Britishe, ale v podstatě se nejedná o žádné nové nebo neznámé místo. Je to přesně tentýž svět, do kterého se dá podívat skrze sny způsobené halucinogenními květinami. V první chvíli jsem z toho neměl přílišnou radost, na závěr jsem si přeci jen představoval něco jiného, navíc je to svět, který mi k srdci vůbec nepřirostl a rovnou mohu prozradit, že Astral Plane je spojena s dvojicí nejtužších puzzle ve hře. Její problém spočívá v tom, že na první pohled není vůbec jasné, co se tu má dělat a komplikuje to právě fakt, že se do ní dá nahlédnout už mnohem dříve skrze sny. K mému údivu jsem totiž zjistil, že veškeré předchozí snové rozhovory s NPC se skutečně udály a dotčené postavy nyní reagují tak, jako že už jsme spolu mluvili. Tenhle fakt je přitom poměrně klíčový k pochopení celého světa a smyslu těchto snů, jenomže celá skládačka do sebe zapadá jen pozvolna a místy to docela drhne :)
Při zpětném pohledu už mi to přijde srozumitelnější, ale zprvu jsem byl z Astral Plane skutečně otrávený. Není to samozřejmě úplně první místo, kde se dá s Astral Plane setkat, její část byla už v Scintillus Academy of Magic a byl to podobně "otravný" prvek. Nicméně jsem v tomto kousku získal dost užitečných poznatků, které jsem nyní mohl aplikovat v mnohem větší míře. Astral Plane je přesně podle své definice prázdnotou, ve které pak plavou jednotlivé objekty - v tomhle případě různé cestičky, plošinky a podivné stavby. Na první pohled se to nezdá, ale vše je striktně pravoúhlé. Funguje tu totiž stejná iluze jako v Scintillus Academy of Magic, kdy jsou některé objekty lemovány černou stěnou, která pak splývá s černým pozadím. Když se na to zaměříte, tak je to v tom docela dobře vidět, ale někdy to dokáže být matoucí. Jdete např. po cestě a po jedné straně máte nějaký výrazný objekt, který vám ovšem po pár krocích zcela nečekaně zmizí. Zprvu to docela komplikuje orientaci a pro ještě větší zmatení je řada bodů propojena teleporty :) V Astral Plane ke všemu nefunguje automapa a kompas, ale mírný handicap se z toho stane jen v jednom místě.
Místo vstupu do Astral Plane začíná poblíž vstupu do stavby s názvem The Shrine of Spirituality, což je přesně ta stavba, kde se nachází blackrock gem ve tvaru srdce. Potíž je v tom, že vchod se nachází ve výši a Eona nekompromisně přistála na cestičce hluboko pod ním. Sny v tomhle případě taktéž nic neřeší, protože během snů se lze po Astral Plane jen pohybovat a manipulovat s předměty, nic si však nelze strkat do inventáře, respektive inventář nelze používat vůbec a ve snech nejde ani bojovat, byť se to tu všemožnými potvorami jenom hemží. Po cestičce se dá snadno dostat k místu, které by se dalo označit jako uzel, neboli křižovatka. Je to plocha, odkud jakoby začínají jednotlivé trasy různých barev, ale to jakoby tu má svůj význam, protože přímo spojená je s uzlem jen červená a modrá trasa, bílá trasa se třeba nachází dost ve výšce. Při popisu uzlu je podstatná ještě zmínka o velké stěně, ve které se nachází východ a na níž jsou zobrazeny barvy většiny tras ve formě svislých pruhů (žlutá, červená, modrá a fialová).
Moje první rozhodnutí vycházelo ze snového rozhovoru s Mokpem, kdy mi poradil, že klíčová je pro mě modrá trasa. Krom toho jsem měl na paměti Blogovu radu o posloupnosti tras a jedno naznačení jejich smyslu. Každá z tras prý ukrývá určitý druh výzvy a pokud splním všechny 4, tak by se mi měla objevit skrytá pátá trasa. Když jsem si barvy přepočítal, vyšlo mi z toho, že se nejspíše jedná o bílou trasu, protože ta nemá na zdi svůj pruh a není z uzlu normálně dostupná. Nj, jenomže to byl chybný předpoklad, ale to jsem nyní ještě nemohl vědět ;)
Modrá trasa mě přes pár teleportů dovedla na velkou modrou plochu, kde jsem potkal podivného mága jménem Prinx, který navíc neovládal mojí řeč. Něco po mě chtěl, ale moc jsem jeho posunky nepobral, tak jsem to prozatím nechal být. Časem třeba nějaký vhodný předmět najdu. Po obvodu plochy jsou další teleporty a nad jedním z nich se vznášela bludička. Dá se s ní normálně komunikovat, ale její otázky ve mě vzbudily jisté pochybnosti. Ptala se mě na osud Bishopa a nebyl jsem si jistý, zda-li jí říct pravdu, nebo si pravdu raději nechat pro sebe. Nakonec jsem se rozhodl pro pravdu a asi jsem dobře udělal, protože bludička zná historii Trilkhai, takže jsem tak splnil úkol pro Blackie z Killorn Keep. Naproti teleportům vede z plošiny cesta z pohyblivých kvádrů, ale jak jsem již psal, Astral Plane je krom jiného plná nepřátelských potvor, takže jsem byl brzy zahnán na ústup. Na řadě tak byla červená trasa.
Od snu s Duprem jsem věděl, že žezlo pro Zorantha má démon a démoni se nacházejí právě na červené trase. Průchod po cestách byl v pohodě, ale jeden z teleportů mě vyplivl na počátku stavby, kterou jsem opět znal ze snů a nedokázal jsem tu dlouho přežít. Na snech z Astral Plane je zajímavé právě to, že postava je v nich normálně zranitelná a skutečně to může po probuzení skončit smrtí. Stavbu hlídá několik ohnivých elementálů a impů. Nejprve jsem zkoušel bojovat na otevřeném prostranství, ale pak jsem zjistil, že výhodnější je utéct za bránu stavby a tím potvory rozdělit. Kousek od brány je menší stavba a v ní je hledaný démon. Boj s ním je trošku o nervy, několikrát jsem při něm umřel, ale nakonec padl ;) Sebral jsem žezlo a vyskákal k teleportu. Cesta ven vede skrze několik dalších úseků a teleportů červené trasy. Na jejím konci je teleport, který mě vyhodil na bílou pyramidku stejnobarevné trasy.
Trošku mě to překvapilo, ale neměl jsem se čeho chytit. Na pyramidce bylo zajímavé jen to, že každá dlaždice, na kterou jsem stoupl, se zbarvila do červena. Napadlo mě, že bych mohl schválně obarvit všechny dlaždice, ale nějak se mi do toho nechtělo, poněvadž mi to přišlo v tuhle chvíli jako nesmysl. Kousek od pyramidky je bílá plošina s orbem, který zobrazuje vnitřek The Shrine of Spirituality a na opačnou stranu je bílý teleport. Skrze něj jsem se dostal do místnosti s teleporty a pentagramem na zemi. Na zdi pak byla cedulka s nápisem, ale podstatný kus nápisu chyběl. Teleporty mě po chvíli dostaly na bílou cestičku a odtud už jsem snadno našel cestu do uzlu.
Během bojů s potvorama jsem zjistil, že z cestiček se dá seskočit na jakési dno, takže pode mnou není žádná nekonečná propast. Na modrou a červenou trasu se dá na několika místech vyskočit zpět, ale krom toho tu je několik zelených plošin, které fungují jako teleport přímo k uzlu. Přemýšlel jsem při tom, co dále a napadlo mě, že na fialovou trasu by se možná dalo snadno přeskočit z jiné cestičky. Jedno takové místo je hned kousek od uzlu. Teleporty mě brzy dopravily do místnosti s Blogem, takže nyní jsem si s ním mohl popovídat oficiálně. Dokonce jsem si s ním mohl zahrát zajímavou hru, ale užitek z toho nebyl žádný. Vydal jsem se nahoru a po chvíli jsem skončil v dalším úseku trasy, kde jsou velké trampolíny. S jejich pomocí se dá přeskákat až na cestu, která končí velkou hlavou, jejíž ústa slouží jako vchod do prazvláštního bludiště. Uvnitř je vše černobílé a graficky velmi zjednodušené, ale orientace je ve skutečnosti triviální. Na konci mě čekal teleport, který mě opět vyplivl na bílé pyramidce. Přitom jsem si všiml, že dlaždice pode mnou zfialověla.
Jenomže ani nyní mi to neseplo a i kdyby seplo, pořád by to byla jen část úspěchu ;) Zbyla mi už jen žlutá trasa, která končí taktéž v bludišti, ale tentokrát mnohem komplikovanějším, protože tohle bludiště je sofistikovanější a hlavně je výškově členité. Vzal jsem to postupně úsek po úseku a podle levé ruky. Během toho jsem se srazil s Mystell, která mi pověděla, že jí Guardian odeslal do snů hledat Sigil of Binding, který by se měl nacházet na bílé trase, takže nyní už jsem věděl, co ten neúplný nápis u pentagramu označuje. Po chvilce bloudění jsem se dostal k místu, odkud se dalo vyskákat nahoru nad bludiště a odtud jsem se dostal k pohyblivé zdi, za níž se ukrývala čtvercová místnost se dvěma nepřátelskými mozky. Z jednoho vypadla dvojice očí, tak jsem je sebral a teleport v rohu mě přepravil do místnosti s bílou pyramidkou.
U očí mě naopak docela rychle seplo a vrátil jsem se na modrou plošinu k mágovi. Oči jsem mu předal a tím si vysloužil odměnu - dostal jsem svitek s nějakým kouzlem (později jsem zjistil, že jde o Létání). Nj, jenomže tím jsem se vlastně nikam neposunul, tak jsem se otočil k východu a s žezlem jsem zaběhl za Zoranthem. Dostal jsem od něj láhev s džinem a znovu jsem si nechal zopakovat jeho radu. Potíž byla jen v tom, že jsem žádný lektvar Iron Flesh neměl. Zkusil jsem proto Merzana v Killorn Keep, ale úplně mi vypadlo, že on má ještě dobře ukrytou dialogovou volbu, kde se ho dá doptat na něco speciálního :) Byl jsem v této době opravdu už docela unavený tápáním a jaksi mi to přestalo myslet. Pořešil jsem alespoň Blackie a Ogrimu jsem předal standardu Killornu. Od Blackie jsem se dozvěděl o jisté Mors Gotha, která se chystá napadnou pevnost nedaleko odtud, čímž měla na mysli hrad Lorda Britishe. O něco později jsem se podobnou informaci (varování) dozvěděl z dopisu od Bishopa, který mi předal Garg v Goblinní věži - zavítal jsem do ní právě při hledání lektvaru. Ogri mi za standardu prozradil informaci o engine room v Killorn Keep, ale to už pro mě nemělo žádný význam, na tohle jsem si přišel sám. Lektvar se mi nakonec podařilo najít na 3. patře The Pits of Carnage - byl v batohu, který předtím hlídal černý reaper.
Samozřejmě mě napadlo, že krom lektvaru bych mohl Iron Flesh pořešit kouzlem, ale udělal jsem přitom poměrně fatální chybu. Podobně jako u Merzana jsem si nevybavil jednu klíčovou informaci od Nystula nebo Nelsona. Jeden z nich mě na počátku hry varoval, že krystal v hradu blokuje vyšší magii. Už kvůli lektvaru jsem si u Ogriho vycvičil Lore na maximum, abych si mohl věci identifikovat a nyní mě kvůli magii čekal trénink Many a Castingu. Jenomže ani na maximech jsem nebyl schopný nic silnějšího vykouzlit, tak jsem sešel ke krystalu na 4. patro a zkusil to zde. Jenomže taky nic. Vzdal jsem to a loadnul. Naneštěstí jsem pokračoval v save pozici, kde jsem měl Manu potrénovanou na 17 bodů, čehož jsem si všiml docela pozdě. Pořád jsem totiž spekuloval nad tím, jestli by nebylo vhodné přesedlat na meč a každé neuvážené rozdělení bodů by v takovém případě bylo hrubou chybou, protože těch bodů opravdu není mnoho. Ale co se dalo dělat, v horším případě jsem měl v plánu vytáhnout mnohem starší savy a dát si Astral Plane třeba znovu.
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2018, 05:40:44
S lektvarem jsem se vrátil do Astral Plane a zamířil si to rovnou k Sigil of Binding, abych pořešil alespoň toho džina. Někde v skrytu jsem doufal, že možná džin je tím klíčem k blackrock gem ve svatyni. Jenomže lektvar nezabral a džin mě pokaždé rozsápal. Několikrát jsem si během pokusů pročetl Zoranthovo radu, ale bylo mi dost divné, co by měla mít příprava nádoby společného se mnou jako osobou, která chce džina upoutat v sobě. Navíc mi nebylo jasné, jak bych to provedl. Roztok Filania jsem nikde neobjevil a to ani na Taloru, jak mi Patterson prozradil. Jediným zdrojem byl mud v Ice Caves, ale mud nejde do ničeho nabrat a ani koupel v něm nebyla k ničemu. Dokonce jsem během koupele zkusil vypít Basilisk Oil a chvilku se topit, aby se to jako smíchalo, ale stále nic :D
Na řadu přišla opět The Shrine of Spirituality a blackrock gem. Při jedné z úplně prvních návštěv Astral Plane skrze sny se mi podařilo blackrock gem vzít a hodit naproti do vstupu. Zůstal tam ležet na podlaze mezi ankhy. Napadlo mě, že by se tenhle poznatek dal využít, protože ke vstupu do svatyně jsem se nyní mohl přiblížit s pomocí svitku Létání (projít vstupem však nejde a vzhledem k mřížím okolo oltáře by to bylo beztak zbytečné). Problém byl ovšem v tom, že se mi najednou žádný z hodů nedařil. Zkusil jsem tedy něco jiného. Kámen padal dost často mimo a někam do hlubiny, tak jsem začal spekulovat, jestli má svatyně nějaké dno, nebo vhozený předmět někam propadne a já ho pak časem najdu na jiném a dostupném místě. Vyletěl jsem proto ke vstupu a zkusil jím něco prohodit. Předmět se odrazil od neviditelné stěny a bylo vymalováno :D Proto jsem tím vstupem nemohl projít. I kdyby se mi bývalo podařilo blackrock gem ke vstupu hodit, nemohl bych ho nakonec sebrat.
V poněkud zoufalé situaci jsem se vrátil do uzlu a přemýšlel jsem, co mi uniká. Už jsem chtěl zase odejít, ale jak jsem se zadíval na zeď, tak jsem si všiml, že z původní čtveřice barevných pruhů zbyl na zdi už jen modrý pruh a v tu chvíli mi to teprve seplo. Jasně, modrou trasu jsem předtím nedokončil celou, tak jsem na ní hned vyrazil a prošel až na její konec, kde jsem s pomocí trampolíny proskočil teleportem a skončil na pyramidce. Modrá barva dlaždice pode mnou byla dost výmluvná a tentokrát jsem to nenechal být. Vybral jsem si z nějakého důvodu žlutou a dlaždice komplet přebarvil. Pyramidka zežloutla a poblíž orbu na plošince se objevil žlutý teleport do bonusové místnosti s lootem. Teleport mě pak vrátil do uzlu, odkud jsem skrze fialovou trasu doběhl zpět k pyramidce.
Nyní jsem zkusil modrou barvu, která mi pro změnu přihrála teleport do bonusové místnosti modré trasy a hned poté jsem si zopakoval kolečko s fialovou trasou. Při seskoku na jednu z dlaždic mě ovšem zaujala opět žlutá barva, vždyť tu už jsem měl před chvílí! Spíš bych čekal, že se znovu objeví až po dalších barvách. Jenomže tahle byla nějak sytější ;) Jasně že jo, tohle je totiž oranžová a je to barva The Shrine of Spirituality :) Oranžový teleport mě pak skutečně dopravil dovnitř, ale jen na cestičku kolem středového sloupu, takže k oltáři nahoře jsem neměl šanci se dostat. Navíc oltář chrání mříže, takže ani s kouzlem Létání bych si nepomohl. A v tuhle chvíli se právě hodí halucinogenní kytičky, protože s jejich pomocí jsem se dostal k oltáři, vzal blackrock gem a prohodil ho skrze mříže na cestičku pod sloupem. Po probuzení jsem ho jen sebral :D
Celý smysl Astral Plane tedy spočívá v tom, že průchodem každé z tras si odemykáte příslušné barvy, a když si odemknete všechny 4, tak se zpřístupní oranžová barva. Po objevení oranžové trasy se navíc zpřístupní rychlý teleport mezi uzlem a bílou pyramidkou, která je jinak společným koncovým bodem všech tras. Vnitřek svatyně je zároveň místem pro použití hůlky od Altary. Z těch bonusových místností má větší význam snad jen fialová a červená místnost. Ve fialové se dá nalézt další nádoba s džinem a v červené se ukrývá trol Rawstag, kterého jsem potkal jako mladého a hloupého trola v jedničce. Nyní je z něj vážený náčelník :)
Nakonec jsem si tedy notně oddychl. Přesně jak jsem na počátku psal, je to dílek k dílku a teprve ke konci začne Astral Plane dávat smysl. Později jsem dokonce zjistil, že jeden z klíčových hintů lze získat zcela mimo Astral Plane, ale dost záleží na volbě dialogů. Po první konzumaci halucinogenních kytiček se u Mokpa v Ice Caves objeví nový dialog, při kterém mu jde nabídnout pomoc se zaopatřením květin. Jakmile však dojde na věc, tak Mokpo couvne s tím, že to možná není nejlepší nápad a měl by konečně začít žít reálný život v tomto světě. Samozřejmě jsem ho v této myšlence podpořil, ale taky mě zajímalo, co by se stalo v opačném případě. Mokpa jde skutečně překecat a on si květinu vezme. Během snění pak postupně prozradí cestu skrze fialovou trasu a smysl bílé pyramidky. Byla to ovšem náhoda, narazil jsem na to při hledání úplně něčeho jiného.
Astral Plane mi jako taková zabrala 9 hodin - počítám tedy jen čas do vyřešení zákysu s blackrock gem, protože k Astral Plane se vztahuje i láhev s džinem, ale to proberu zvlášť. Jak už jsem psal, nejprve jsem byl docela otrávený a dokonce jsem začal uvažovat, že to bude důvod ke sražení hodnocení, ale při zpětném pohledu to zas tak strašné není. Astral Plane je sice nezáživná a matoucí, ale to řešení je vlastně docela přímočaré, jen to odvození pouhým pozorováním trvá poněkud déle. Být to nějaká standardní lokace, tak se nad tím ani nepozastavím. Možná jsem si to zbytečně zkomplikoval s těmi "předčasnými" sny, protože už v Ice Caves mi bylo jasné, že ta vidina bude hrát nějakou podstatnou roli, takže jsem si to měl nechat až na vhodnější chvíli. Zbytečně jsem si tak rozkouskoval rozhovory s NPC a přišel jsem o ucelený přehled hintů, leč to není chyba hry, ta to naopak udělala dobře, protože mě to dokonale svedlo na zcestí. Volba byla na mě. No, ale je to za mnou a zbývá snad už jen poslední zákys ...
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2018, 05:41:42
Radost z pořešení Astral Plane zastiňoval už jen zákys s džinem. Nebyl jsem si hlavně vůbec jistý, nakolik je ten džin pro dokončení hry důležitý a nález druhé láhve v bonusové mísnosti fialové trasy mě ještě více zmátl. Do toho i ta zmínka o invazi Mors Gotha. Namísto toho, aby se mi jednotlivé možnosti sužovaly do jednoho bodu, tak jsem tu měl několik náznaků různými směry. Na paměti jsem musel mít i poslední slova Nelsona o jednoduchém kouzlu, která jsem si nyní spojil s Lothovým rohem. I bez Nystula jsem pochopil, že roh je klíčem k rozbití krystalu, ale na jeho použití potřebuji nějakou magii, která mi umožní z rohu něco kloudného vyloudit. Na druhou stranu jsem si říkal, že hra přeci musí počítat s tím, že jako čistokrevný bojovník potřebuju alternativu, která vynechá veškeré kouzlení. Byla by to jinak docela slušná podpásovka, ale na druhou stranu v mém případě byla Eona nechteně potrénovaná, takže by mohla klidně kouzlit i osmý kruh. Vrátil jsem se proto k úvahám o Mors Gotha.
Bishop mi v dopise sděloval, že tahle mocná válečnice má u sebe knihu, která by se mi mohla náramně hodit. Jenomže dobrovolně mi jí nedá. Což o to, problém byl spíše v tom, kde Mors Gotha hledat ;) Tušil jsem, že má spojitost s Killorn Keep, ale v pevnosti jsem nenašel žádné stopy. Rozhodl jsem se proto v rychlosti proběhnout všechny světy ještě jednou. Moc se mi teda do toho nechtělo, ale beztak jsem potřeboval ještě jednou navštívit Scintillus Academy of Magic, takže jsem se do toho pustil. Akademie pro mě byla klíčová díky rozhovoru se Zogithem, který mi prozradil, že Zoranthus je jejím absolventem. Možná jsem při předchozí návštěvě něco přehlédl a někde jsem vynechal tajnou laboratoř s ingrediencemi. Jenomže jsem nikde nenašel ani stopy po Mors Gotha ani speciální ingredience. Z akademie jsem si odnesl akorát dva Basilisk Oil. Nic vzácného, jeden už jsem našel dříve.
Čas neúprosně ubíhal a řešení nikde. Při pendlování mezi světy jsem se zastavil i v Ice Caves u mudu, ale jak už jsem popisoval v předchozí části, ani různé kejkle s koupáním a konzumací Basilisk Oil k ničemu nevedly. Pomalu jsem se smiřoval s faktem, že budu muset na nápovědu kouknout. Předtím jsem si však uvařil kafe a ve vzpomínkách si ještě jednou proběhl každý ze světů a zkusil si rovzpomenout na něco, co by mi mohlo nějak pomoci. A skončil jsem opět u mudu.
Zoufalé pokusy občas vedou k nečekaným výsledkům, byť by se to mohlo tvářit jako pitomost. Pořád jsem musel mít na paměti kompletní znění návodu od Zorantha a pořád jsem přemýšlel o smyslu uvedených příprav. Jak smíchat Filanium a Basilisk Oil? Samozřejmě tím nejjednoduším způsobem, prostě vhodit Basilisk Oil do mudu :D Když naběhla hláška "The thick oil permeates the mud.", tak jsem radostí málem vyskočil ze židle. Řešení jsem tedy odhadl už dříve, jen jsem na to šel špatnou cestou a bylo dobře, že jsem se tím nenechal odradit. Okamžitě jsem se v roztoku vykoupal a poté si zaběhl do engine room v Killorn Keep, kde jsem si stoupl do jezírka lávy. Glazura na mě krásně vytvrdla a tím jsem splnil první podmínku ze Zoranthova návodu. V Sigil of Binding jsem do sebe kopl lektvar Iron Flesh a rozbil láhev s džinem. Žádná rychlá smrt se nekonala, namísto toho se džin usídlil ve mě a já mohl konečně pokročit dále. Celá tahle peripetie mi zabrala rovných 6 hodin.
Po opuštění Astral Plane jsem kolem krystalu spatřil čtveřici po zuby ozbrojených vojáků z Killorn Keep, takže jsem pochopil, že k setkání s Mors Gotha dojde až nyní. Tohle byl ovšem jen předvoj. Takticky jsem couvl a vojáky si rozdělil. V hradu nahoře se kupodivu nic neudálo, takže jsem byl mírně překvapen, co dělat dále. Vyšel jsem z typu uniformy a navštívil proto samotnou Killorn Keep. Altara mezitím zmizela a nechala mi tu dopis na rozloučenou. V pevnosti jsem si nemohl nevšimnout znásobeného počtu vojáků, což kupodivu nesla nelibě i Mystell. Zaběhl jsem za Lobarem, který se po smrti svého předchůdce stal kapitánem stráží. Doufal jsem, že od něj získám více informací, ale doufal jsem marně. Proběhl jsem ještě podzemí, ale nic. Nakonec mě napadlo, že bych mohl znovu prohledat uzamčený pokoj v noclehárně.
Klíč jsem stále neměl, tak jsem dveře před zraky stráží rozmlátil a vstoupil. Stráže moc nadšené nebyly, ale mnohem méně byla nadšená obyvatelka pokoje - Mors Gotha :) Vedle ní jsem na zemi spatřil knihu, zřejmě tu, co hledám, ale nedostal jsem možnost se k ní přiblížit. Mors Gotha to nejprve zkusila jakoby po dobrém, ale šampión Guardiana se prostě nemůže stavět na úroveň Avatara, takže na řadu přišly zbraně. Mno, očividně nechtěla nic ponechat náhodě, takže mi do zad povolala komplet osazenstvo noclehárny, měl jsem celkem co dělat, abych se z pokoje prosekal ven :D Okamžitě jsem zamířil do skryté chodby k engine room a tady si vojáky vylákal po částech. Mors Gotha byla docela tuhá. Před návštěvou Killorn Keep jsem zvedl sekery na maximum a agresivitu na 25, ale ta sekerka v ruce nebyla už žádné terno. Když jsem Gothu dostatečně zranil, objevil se jí za zády rudý teleport a něco jí vtáhlo dovnitř. Zkusila protestovat, protože kniha zůstala v jejím pokoji, ale bylo jí to prd platné. Tím lépe pro mě ;)
Knihu jsem popadl a neprodleně s ní vyrazil do hradu za Nystulem. Mág byl nadmíru spokojený, konečně jsme měli v ruce něco, co nám společně s Lothovým rohem pomůže krystal rozbít, ale než jsme si stihli vysvětlit podrobnosti, vřítila se místnosti rozčilená Julia a vykřikla, že hrad je pod útokem. Otočil jsem se ke dveřím a v nich stála Mors Gotha! Nystul požádal Julii, aby ho neprodleně dostala do trůnní místnosti, zatimco já si to vyřídim s velitelkou. Boj s Gothou probíhal nyní podstatně snáze, protože jsem měl k dispozici dlouhou chodbu východního křídla hradu, takže jsem mohl lépe koordinovat své útoky a úhyby. Tentokrát už jí nic nezachránilo. Cestou do trůnního sálu jsem pobil zbylé vojáky a připravil se na velké finále.
V sále už čekali všichni, tedy až na jednoho a tím byl Feridwyn. Toho jsem našel v jeho pokoji a byl jako vždy poněkud sarkastický. Čekal jsem, že by z něj mohlo padnout nějaké doznání, ale asi se opravdu jen stranil kolektivu. Vrátil jsem se proto do sálu a zkusil si se všemi krom Nystula promluvit, leč to bylo zbytečné, všichni mě odkazovali právě na mága a naléhavost celé situace. Nakonec jsem tedy s Nystulem promluvil a vypustil džina ;) Hrad se otřásl v základech a krystal začal praskat ...
Od konce zákysu s džinem až do finále hry uběhly 3,5 hodiny, takže pokud to nyní celé sečtu, dostal jsem se na celkových 93 hodin 45 minut. UU2 tedy není o tolik delší než jednička, ale těch zákysových míst bylo o poznání více. Nakonec jsem si dokázal poradit bez návodu, ale bylo to opravdu jen o fous :) Těší mě to o to více, že po počátečních dvou zákysech jsem v podobný úspěch ani nedoufal. Ale na druhou stranu jsem to zase nechtěl tak snadno vzdávat, což bývá často moje největší slabina. Rozvaha se tentokrát opravdu vyplatila. 100% zůstává bez ohledu na Astral Plane v platnosti, ale už si nejsem jistý tím, že by UU2 byla byť jen o fous před UU2. Ona ta hra přeci jenom ke konci trochu ztratila dech. Každopádně nějaký souhrn plánuju, ale nejprve si budu muset dát oraz.
Přispěvatel: tono Leden 24, 2018, 10:10:53
Inak nájsť všetkých 8 častí mapy v Lothovej hrobke sa podarí len málo komu. Ak pôjdeš pred koncom hry do zámku JZ L4, dostaneš od jedného goblina sošku hada, ktorá ale ako som už písal neviem k čomu je. Dobrý ester eeg je keď otvoríš zamknutú truhlu v zadnej miestnosti u Nystula. Nystul sa nezdá :D
Denníček vyzerá luxusne a to vrátane náhľadov. Jak si nájdem trochu viac času v kľude si ho celý vypočujem.
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2018, 14:49:03
Včera jsem koukal na mapy do cluebooku a vynechal jsem toho jen minimum, právě třeba ta truhla v knihovně mi je záhadou, protože klíč jsem k ní nikde nenašel a rozbít nešla. Stejně tak jsem nenašel použití pro klíč ze zamčené sekce L3 (heavy key). K ničemu známému mi nepasoval. U goblinů na L4 jsem se stavil při hledání Mors Gotha (po tom prvním útoku u krystalu), ale ničeho jsem si nevšiml. Zbrojnici jsem taky během hry neotevřel, ale klíč je jinak v tom bordelu za reaperem na L4, přesně jak si naznačoval, že v té místnosti je něco, co hledám. Vůbec se nedivím, že jsem si ho nevšiml, protože on je vidět jen z jedné strany a za hodně specifických podmínek. Krom něj tam z jedné kytky vypadne drahokamy osázený meč (klikal jsem už na úplně všechno :)). Na L3 zbyl ještě ten výklenek nad vodopádem, ale to šlo jedině se svitkem Fly od Prixe a to mi přišlo jako škoda používat. Je tam jen bedna se slabým lootem.
V hrobce Lotha jsem krom osmého dílku mapy nepořešil ty mříže a vynechal jsem jeden nebo dva secrety. V jednom měl být klíč od dveří za Morphiem na L4, v druhém tuším vesta, co by mi pomohla s tou ohnivou sekerou. V Pit of Carnage mi na L3 chyběla místnost viditelná skrze orb, ale dost mě překvapilo, že je tam, kde jsem si původně myslel, že má být :) Tu místnost s lichem jsem totiž prohledával horem dolem a žádný vstup jsem prostě nenašel. A najednou koukám, ona je s ní podle cluebooku opravdu spojená. Pak už mi zbyly jen zamčené domy v Anodunu. U řady těch zamčených truhel/dveří tipuju, že by to šlo bývalo kouzlem, ale to bych to musel ke konci hry oběhnout extra zvlášť.
Chybku jsem udělal i s Lore, protože jsem až do Astral Plane nebyl schopný nic identifikovat, takže jsem vše nosil jen do hradu na hromadu. Minul jsem tak haldu prima věciček a pořád jsem chodil jen v běžné zbroji a s obyč drahokamy posázenou sekerou. Dneska bych tedy pár věcí změnil, ale to je holt cena za první rozehrávku :D
Přispěvatel: tono Leden 24, 2018, 20:15:37
Citace
truhla v knihovně mi je záhadou, protože klíč jsem k ní nikde nenašel a rozbít nešlaDá sa otvoriť kúzlom open, ale keďže v zámku sa toto kúzlo nedá zakúzliť treba v L5 vojsť do nejakého sveta tam zakúzliť a takto ísť k tej bedni :) Môže sa stať že sa takto budeš musieť otočiť 2-3 krát, ale ide to. Alebo choď do krvavých jám a v tajnej miestnosti za Dorstagom je špeciálny super bomba :) palcát "unlocker" a tým to skúsiť otvoriť.
Citace
U goblinů na L4 jsem se stavil při hledání Mors GothaJeden s goblinov ti za odmenu daruje tú sošku, ale až pred koncom hry. Myslím že to je ten čo ti na začiatku daroval rybu. Nemá žiadne meno len proste "goblin"
Citace
klíč je jinak v tom bordelu za reaperem na L4Prvý krát som ho našiel úplne náhodou keď som tam spadol a nevedel sa odtiaľ dostať :)
Áno ten meč je na začiatok hry super. Ale kto ho tam nájde ? :)
Citace
Na L3 zbyl ještě ten výklenek nad vodopádemStačí zakúzliť chodenie po vode a skok. Je tam duch s ktorého vypadne prsteň ring of protection. BTW niektoré kúzla keď zakúzliš viackrát naraz znásobia svoj účinok, napríklad telekinézia. Ten zvitok lietania na rozdiel od UU1 je len jeden v hre. Používajú ho speedrunery. Dá sa získať aj tak že Prixa zabiješ.
Citace
klíč ze zamčené sekceNie som si celkom istý ale mám dojem že sa ním dá otvoriť bedňa ktorú strážia dvaja beholdery a ktorú každý na začiatku rozbije lebo je v nej lucerna. Inak lucerna sa dá nahradiť svietiacim kameňom, ale najlepšie svetlo je aj tak kúzlom denné svetlo.
Citace
Tu místnost s lichem jsem totiž prohledával horem dolem a žádný vstup jsem prostě nenašel
Áno presne tak je tam miestnosť ale bez dverí. Dá sa tam dostať kúzlom portal. Aj tú samotnú miestnosť kde bol lich nebolo treba vypáčiť. Stačilo pre ňou použiť kúzlo reveal ktoré odhalí tajný spínač.
Citace
zamčené domy v AnodunuKúzlom open, picklockom, špec. palcátom, alebo vyraziť mečom. Dobrá je aj dýka od Altary.
Citace
v druhém tuším vesta, co by mi pomohla s tou ohnivou sekerou
Tá vesta sa volne povaluje na zemi pri vchode do sublevelu na sv. Tá vesta je kožená a má ochranu pred ohňom vrátane firebalov, proste super vecička.
Citace
Chybku jsem udělal i s Lore, protože jsem až do Astral Plane nebyl schopný nic identifikovat
Na identifikáciu je lepšie používať kúzlo. Na predmety som požíval hneď tri kúzla. Prvé predmet identifikovalo, druhé ho opravilo na "excelent" a tretie ho magicky vylepšilo.
Je toho samozrejme v UU2 ešte omnoho viacej, ale na prvý záťah si toho väčšinou ani nevšimneš. Hlavne keď máš problém tú hru aspoň dokončiť :)
A čo kamene moonstone, aspoň tie si používal ? Keďže sú dva, dajú sa rôzne kombinovať.
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2018, 22:23:11
Moonstone jsem našel oba, ale nějak jsem proto nenašel využití. Z jedničky si pamatuju, že to souviselo s kouzlem, ale jak jsem magii ve dvojce zavrhl, tak jsem se ani nedíval, co všechno mám k dispozici. Napadlo mě, že by s pomocí moonstone šly řešit některé puzzle, např. ty různé sloupy, kdy by se moonstone přehodil a kouzlem by se k němu přeteleportovalo, ale nakonec jsem to nikde nevyzkoušel. Mřížemi třeba prohodit nešly, což by bylo bývalo mnohem zajímavější.
V Anodunu jsem dýkou od Altary odemkl jen ty domy na severu, dveře u barevných domů už s ní bohužel otevřít nešly.
Přispěvatel: tono Leden 25, 2018, 10:30:23
Citace
Moonstone jsem našel oba, ale nějak jsem proto nenašel využití.
Keď už si spomínal toho Andreja Anastasova tak v jeho návode na UU2 nájdeš jeden postup na ktorý som prišiel a ktorý som mu poradil :) Súvisí práve s moonstones a ľahkým získaním posledného gemu v Ethereal Void. Jeden moonstone položíš na zem napríklad vo veži goblinov. Zješ tú špeciálnu bylinu a do ruky si vezmeš druhý moonstone. Stlačíš F10(spánok) a keď sa ocitneš v tej svätyni, položíš tam moonstone na zem. Po prebudení zakúzliš gate travel vezmeš gem, vezmeš moonstone, použiješ Altarinu palicu a kúzlom gate travel sa vrátiš späť do veže ;)
Ešte jedna zaujímavosť ma napadla. V krvavých jamách v strede mapy medzi arénami sú počmárané steny nápismi. Na začiatku tam nájdeš niečo ako Dorstag rules a podobne. No a podľa toho ako riešiš tento svet tak sa menia aj tieto grafity ;)
Přispěvatel: tono Únor 04, 2018, 14:34:49
Na druhom obrázku je tá už viackrát spomínaná soška hada. Ak by náhodou niekto vedel čo s ňou, prosím napíšte to tu.
Přispěvatel: Richmond Únor 04, 2018, 18:11:51
Přispěvatel: tono Únor 04, 2018, 23:49:09
Přispěvatel: Elemir Únor 05, 2018, 06:53:42
Přispěvatel: tono Únor 05, 2018, 07:04:01
Citace
Nativní rozlišení je 320 x 200 px
No dokonca. Hru som hral na notebooku a na desktop som preniesol len posledné save, aby som mohol spraviť screenshot.
Přispěvatel: Richmond Únor 05, 2018, 07:16:29
Přispěvatel: tono Únor 05, 2018, 15:28:26
Přispěvatel: Elemir Únor 05, 2018, 19:09:29
Přispěvatel: Richmond Prosinec 15, 2018, 19:28:11
5 -1 -1 -1 sound
Hrál jsi to taky Elemire s tímto nastavením?
Asi vezmu cd z krabice a pojedu z něj.
Přispěvatel: Richmond Prosinec 15, 2018, 19:30:34
Přispěvatel: Elemir Prosinec 15, 2018, 20:36:43
Přispěvatel: Richmond Prosinec 15, 2018, 20:50:43
Přispěvatel: Elemir Prosinec 15, 2018, 21:59:30
Přispěvatel: tono Prosinec 16, 2018, 15:06:18
Přispěvatel: Richmond Prosinec 19, 2018, 15:48:46
Přispěvatel: Richmond Prosinec 19, 2018, 15:54:16
Přispěvatel: Elemir Prosinec 19, 2018, 18:06:47
Přispěvatel: Richmond Červenec 17, 2024, 14:22:03
Přispěvatel: Elemir Červenec 18, 2024, 22:39:04