Zkusil jsem se vydat na průzkum východní části mapy, ale po pár dnech můj druid prošoupal boty, takže jsem další cestu hodně zvažoval. Nakonec jsem to riskl a šel. Ostatně zajímalo mě, jak se absence obuvi bude projevovat. Opotřebení obuvi je tak krom nadmíry nemocí novým fenoménem (v Blade of Destiny jsem to nikdy nezažil). Doufám, že se to nebude dít často
Došel jsem až na křižovku nedaleko osady na JV, ale protože odtud vede cesta i zpět směrem do Gashoku, tak jsem se nakonec preventivně otočil. V té chvíli si Elemir poprvé postěžoval, že bez bot se mu jde velmi špatně
Později jsem zjistil, že každé takové ohlášení znamená mírné zranění, ale jeho velikost je víceméně srovnatelná s tím, co si postava vyléčí během odpočinku. Přijde mi však, že postava bez bot družinu zdržuje, takže družina je nucená častěji odpočívat a postupem času se taková postava může zraňovat častěji (asi i v závislosti na terénu).
V polovině cesty jsem potkal skvadru rytířů s Baronem z Meresfeldu v čele. Nikterak jsem se nesnažil uhnout zcesty, takže byli nuceni kousek od mé družiny zastavit. Trošku jsem barona pošťouhl neutrálním dialogem a když se objevila sada odpovědí na orky, tak jsem mu popravdě řekl, že jsem si už nějakou tu bitvu vybojoval. Za odměnu se mi otevřel klasický dialog jako u běžných NPC, ale baron skousne max. 2 otázky a pak to ukončí. Po pár pokusech, kdy jsem se beztak nic nedozvěděl, jsem testování možností vzdal. O armádě orků kolem Lowagenu přeci vím.
Těžko řící, co mi tohle setkání mělo přinést, možná že až půjdu na sever, tak narazím na prima skupinku orků, se kterou by mi býval pomohl 
Všechny alternativy rozhovorů ale opravdu zkoušet nechci. Možná to také neznamenalo vůbec nic (pozn.: nakonec jsem opravdu na žádnou skupinku orků na severu nenarazil). Podobné eventy byly i v Blade of Destiny. Hezky to ovšem dokresluje atmosféru hry. U rozhovorů obecně platí, že postavy jsou různě ochotné s vámi hovořit. Někdo utne rozhovor po jediné otázce, někoho se můžete zeptat skoro na celý seznam topiců. Mezi odmítnutím a novou možností rozhovorů pak musí uplynout minimálně den - v ten samý den už se s vámi dotčená postava, která vás odmítla, bavit nebude. Horší je to právě u postav, které potkáte takto venku a pravděpodobně je taky vidíte naposledy. U nich je lepší si na výběr topiců dávat pozor. U topiců platí, že postava se s vámi bude bavit nejspíše jen o tématech, která souvisí s jejím okolím (typicky zeměpisné údaje, postavy apod.) a samozřejmě u topiců, kterým se liší od ostatních postav v okolí. Později jsem přišel ještě na jednu zajímavost. Na ten samý topic se můžete zeptat vícekrát, někdy se dozvíte další informace.Po dalším dni cesty jsem konečně dorazil do Gashoku a hned si to zamířil na tržnici. Krom bylinkářky už tu nikdo nebyl, tak alespoň Elemir prodal přebytek bylinek, protože ho už notně přetěžovaly (už nebyl schopný další bylinky sbírat, což mi po xy-tém pokusu začalo být dost divné, ale nejspíše to opravdu souvisí s tím přetížením). Nakonec jsem zamířil do hospody.
Spánek se ovšem zvrhl. V noci mě přepadl dav rozzuřených obyvatel města a nazval nás vrahy. Když začalo přituhovat, našli se v davu svědci, kteří potvrdili, že jsem Deregorna zabil poprávu. Skoro si až říkám, jak by to dopadlo, kdybych býval zabil i nevinné? Nicméně se prý mám z města klidit. Naštěstí se dá v hospodě dál spát, ale přišlo mi, že hostinská pokoj o bit na osobu zdražila. Docela jsem se obával, že mám v Gashoku úplně utrum a přišel jsem tak o bezpečný bod na mapě, opravdu jsem si proto oddychl. Opravil jsem zbraně a vyrazil opět na cesty.
Po objevené trase se mi šlo už mnohem rychleji, takže jsem během pár dní dorazil do Reichsendu (ona víska na JV). Je to opět jen osada prezentovaná chrámem a hospodou, ale každé další útočiště v okolí hor Finsterkammu je dobré. Kněz Gordal Namir mi pověděl něco bližšího o Finsterkopp. Je to prý nejvyšší kopec pohoří a zároveň střed všeho toho příšerného zla ... vím, testově jsem předtím nakoukl a uvnitř dungeonu se to hemží nemrtvými
Na nic dalšího zajímavého jsem nenarazil. Hostinská Ilvina Endares už o Finsterkoppe mluví jako o bájném trpasličím městě, ale moc těmhle pohádkám nevěří. Další trpasličí město v horách je Hiltorp (v půli cesty do Nového Lowangenu). Více na jih je prý trpasličí důl, ale raději se mám optat až v Nordhagu (tipuju, že to je osada úplně na jihu téhle části mapy). Najedl jsem se a vyrazil dále na jih.
Po cestě jsem potkal Susan Hender, ale nic užitečného mi nepověděla. Cestou dále jsem narazil na několik odboček do hor a jednu na východ, nicméně jsem se stále držel jižního směru a když už to nešlo, stočil jsem se více na východ. 27. Rondry roku 18 jsem tak dorazil do osady Nordhag, tedy lépe řečeno, vrazil jsem do jediného možného obydlí - hospody
Hospodská Zuliana Saldek není zrovna z nejpřívětivějších, tak jsem dle rady Ilviny Endares z Reichsendu zamířil rovnou k tématu Trpasličí díry a spol. Dozvěděl jsem se, že Finsterkoppen je v podstatě totéž, co Trpasličí díra a jak se k němu dostat. Tím se mi potvrdilo, že nalezený dungeon v horách je opravdu to místo, které přesně hledám. Trpaslík Ingramosch z tohoto města dokonce pochází, čímž mi to dává o něco větší smysl. Podle mě už není pochyb, Salamander Stone je ve Finsterkoppen.
Nevím, nakolik je to překladem, ale v průběhu hraní mi některé věci dlouho nedávaly smysl. Je fakt, že je potřeba mít na paměti vše, co se doposud ve hře řeklo, ale občas mi přijde, že se některé pojmy podivně smíchávají. Od Elsuriona v Kvirasimu víme, že Salamander Stone je v nějaké Trpasličí díře. U postav se proto Trpasličí díra objeví jako topic v dialogovém okně. Později to ovšem začne nějak splývat s Finsterkkopen. Vysvětlení je ovšem jednoduché, Trpasličí díra je obecné pojmenování pro trpasličí město, ve skutečnosti to nemá nic společného s doly apod. Nejvýznamnější Trpalsičí dírou je pak právě Finsterkoppen, což je zároveň nejstarší město v Arkánii.V tuhle chvíli už není kam spěchat. Kde je Finsterkoppen vím, takže je čas na průzkum hor a okolí. Docela se už začínám v tom trasování orientovat, jen kdyby to nebylo tak zdlouhavé. Cestou na východ jsem se srazil s patrolou deseti orků, ale po chvilce jsem je rozprášil a mohl pokračovat dále.
Hm, v horách je to i tak dost bloudění a hlavně jsem narazil na prima překvapení. Finsterkoppen není jen ten dungeon na západní straně Finsterkammu, ale ono je to dokonce skutečné město na povrchu. Oboje však spolu souvisí, protože na jedno patro Finsterkoppen Pit se můžete dostat i přímo z města. Píše se 5. Efferd, roku 18.
Město se skládá ze dvou fyzicky oddělených částí, což je dobře patrné u možnosti fasttravelingu. Přes trpasličí stráž se lze dostat do Finsterkoppen Pit, což už je dungeon, ale tahle část je normálně obydlená trpaslíky a je zde k dispozici většina služeb, které město nabízí. V jedné části Pitu lze najít vstup na další patro, ale v cestě stojí magicky uzavřené dveře, od kterých nemám klíč. Ve městě naneštěstí chybí prodejce zbraní, kterému bych rád rozprodal svůj loot, takže jsem po chvíli zjistil, že tu vlastně není nic, co by mě tu dále zdržovalo. Do Pitu znám naštěstí cestu z hor, takže klíč snad hledat nemusím. Nezbylo mi tedy, než se vydat dál a z města jsem zamířil na jih hor.
Cesta se brzy začala opět větvit, ale držel jsem se východního směru a nedlouho poté jsem našel již známkou stezku k osadě Nordhag. Odtud jsem se otočil a zamířil směrem přímo na západ, směrem na Yrramis. Cestou jsem potkal trpaslíka Hagebara, ale dostal jsem jen lekci ze zeměpisu. Na sever od této pozice mě přepadla patrola pěti orků, kterým jsem opět nedal šanci. Při boji jsem si všiml, že očarování funguje trošku jinak, než v Blade of Destiny. V BD bylo potřeba pozabíjet i očarované protivníky, tady prostě boj končí po zabití posledního "nepřátelského" protivníka. Nicméně očarování může vyprchat ještě před skončením boje (Tancuj už třeba taky není tak ultimátní kouzlo).
Pomalu jsem se ze všech stezek na jihu pohoří vymotal a nakonec zamířil k Yrramisu. Zhruba v polovině cesty mě přepadla další patrola orků, tentokráte podstatně silnější. Naštěstí orčí lučištníci nejsou zas tak nebezpeční, takže jsem nejprve usekal vlky, pak orky a trpaslík Valin šel mezitím vstříc lučištníkům. 24. Efferda jsem konečně dorazil do Yrramisu. Nyní si mohu říci, že jižní úsek Finsterkammu mám zmapovaný.
S Yrramisu jsem to vzal známou cestou na Gashok, ale v Novém Lowangenu jsem opět uhnul směrem k horám. Část cesty už jsem znal, takže to šlo dobře. Na rozcestí jsem zahnul na jih, jakoby směrem k podzemnímu městu a cesta mě pomalu dovedla k zátarasu, který už jsem objevil dříve, jen jsem předtím byl z druhé strany. Vrátilo mě to tedy zpět. Na spojce k již známé stezce na východní straně hor jsem potkal kozu, která mi blokovala cestu. Zkoušel jsem jí uplatit bylinkami, ale nakonec jí stačilo jen pohladit na nose
Na východní straně jsem se postupně dostal až do osady Reichsend, odkud jsem šel pro změnu na průzkum stezek zpět směrem do Gashoku. Elemir mi už na jihu hor boty odhodil, nejspíše byly nekvalitní, ale neměl jsem čas se o to starat. Na rozcestí směrem ke Gashoku prošoupala boty i Lathia a teprvě teď bylo rozhodnuto, jde se do Gashoku!
Průzkum stezek je už o poznání snažší, protože mám hotové výchozí body a díky trasování se dá jakoby osahat, kde ještě nějaké rozcestí je. Není tedy vysloveně nutné si dělat vlastní nákresky na papír, ale musím uznat, že napoprvé pro mě byla spleť stezek mírný šok. Hned jsem si pod tím představil množství možných kombinací a do toho nemoci a nedostatek vody Blade of Destiny je v tomhle ohledu jednodušší, protože o rozcestí se starají městské ukazatele a stezky samy se větví jen v několika málo případech. Celé je to opravdu jen o čase.V Gashoku jsem měl kliku, že zrovna fungoval trh. Všiml jsem si u toho, že se obchodníci na tržišti obměnují. Jsou tam sice stejné typy obchodníků, ale jsou to jiné postavy. Z Gashoku jsem vyrazil tou samou cestou, ale u hor jsem změnil směr. Cestou podél řeky jsem objevil vydru v železech, kterou jsem pustil na svobodu. Došel jsem až na křižovatku Gashok - Nový Lowangen, takže jsem udělal čelem vzad a vrátil se až na severní okraj hor, odkud jsem se vydal pro změnu jižně. Udělal jsem půlkruh po stezce okolo závalu a vydal se jedinou zbylou cestičkou, na jejímž konci je trpasličí osada Hiltorp.
Možností, co v Hiltorpu dělat, je více. Krom chrámu a hospody můžu vyrušit ještě kováře. S kněžkou Jornou jsem navázal rozhovor na téma Trpasličí díry, ale krom toho, že na tahle místa smí vstoupit jen Ingerimmovo kněží, jsem se nedozvěděl nic zajímavého. Navíc zpochybnila existenci Salamander Stone, prý by trpaslíci a elfové nikdy nepracovali společně. Hostinský Hubbert byl jen o trochu sdílnější, ale vše o čem mluvil, už jsem stihl zjistit odjinud. Navštívil jsem ještě kováře a nechal si u něj spravit Lathiin meč.
A nyní nastala zásadní otázka - kam dále? Mohl bych jít sice do Firstenkoppen Pit, ale pak jsem si řekl, že když jsem si tak krásně zmapoval stezky na východ od Lowangenu, že bych se mohl vrátit pro změnu na sever a projít stejným způsobem pohoří Salamanderstone. Vyrazil jsem proto do Gashoku a přes východní cestu kolem lesíka rovnou na sever.
Autor
Téma: (Elemir) - Realms of Arkania: Star Trail (Přečteno 19066 krát)