Elemir: Tak teď jsem si přečetl ten tvůj post o restech, a zjistil jsem, jak zázračně doslova a do písmene shodně řešíme stejnou věc :-) Resty, a v podstatě povinnosti, skoro na bázi nechtěné povinnosti. Já jsem na to před chvíli naspal vlastně post ve vedlejším vlákně (dohrál jsem chci dohrát).
Nákupy, úplně stejně - Age of Wonders, kdysi vytoužená, rozehraná, ale nikdy nedohraná a automaticky jsem si pořídil zbytečně 2 a 3 díl. Galactic Civilization 2 - jednou dohraná, už jsem se k ní nikdy nevrátil a přes to jsem zakoupil 3. díl. Podivné je, že mě pořád baví Moo koncept, ale u těch zakladatelů. Moderní duchovní nástupci mě nikdy tolik nezaujali (budiž čestnou výjimkou Stellaris, která ale vypadá značně oldschoolově).
Hraní her jsem začal dělit regulérně na dvě etapy - devadesátková éra = koníček se vším všudy včetně sběratelství. Hry po roce 2000 = ne vždy úplně chtěná povinnost, absolutní neschopnost získat si k většině těch her ten samý vztah, jako jsem měl k hrám devadesátkovým a to tehdy navíc kolikrát jen na základě recenzez časáku.
Sbrka na GoGu, STEAMu, Uplay, Epicu - digitální balast, který mi už připomíná ztřeštěné stahování jakéhokoliv abandonware jen proto, že je to k dispozici. absolutně tam necítím hodnotu, vyjímaje teda GoGu, který pro mě znamená příjemnou zálohu a instalačku pro devadesátkové DOS hry, které mám nakoupené v krabicích na disketách, které jaksi už nemám do čeho vložit.
Nejraději, kdyby to šlo, bych si z digitálních knihoven smazal vše, co jsem třeba vzal jen z principu, že to bylo zadara nebo v akci za dolar. Prostě si v tom udělal pořádek. člověk si tak nějak kolikrát uvědomí,že uplynulo 5 let jako nic a s ničím jsem pořádně nehnul, tak kdy se pak asi dostanu k tomu všemu, až mi bude třeba 75, když bůh dá a bude mi zbývat třeba poslední pětiletka?
Škoda, že neumím jako mnozí lidé hrát bez pocitu závazku a povinnosti. Oni třeba klidně hrají, baví se, ale jakmile dojdou do bodu, že je to už nebaví tak moc, tak toho nechají a klidně hru nikdy nedohrají a netrápí je to. Mě vždycky hrozně. Nemluvě o tom, že mám tendenci hrát celé série, že to není jen o jedné hře.
Asi mám fakt nejraději časy, kdy hry byly nedostatkové zboží a byl jsem odkázán na to, co mi kamarádi donesli na disketách a hrál jsem všechno, každičká hra se počítala, protože jich bylo třeba jen 30 dohromady, různých žánrů a po tom zbytu jsem mohl jen tak toužit na d stránkami časopisu a těšit se, že si třeba jednou za čas dvě - tři z nich seženu. Možná proto teď nejraději sahám po stařičkých menších i třeba ani ne osmdesátkově a více hodnocených hrách. Připadají mi méně svazující. Zahraji si teď Darkmere a vím, že to není extra epické na 100 hodin a vím, že mě nečeká druhý, třetí, čtvrtý až kdo ví jaký stejně rozsáhlý díl.
Mimochodem ještě jsem to nestihl abecedně seřadit, ale zrovna nedávno jsem si vytvořil stránku toho, co bych si chtěl ještě zahrát či dohrát....hrůza :-)
https://ringohrani.blogspot.com/p/plan.html