Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Mě se Lara vyhnula, až časem se mi tu někde objevila nějaká trojka či co, ale jen jsem to zkusil a moc si z toho nepamatuji. Ono tohle se pro mě začíná stávat problémem obecně. U některých dlouho nehraných her, si vybavuji určité pasáže, ale mnohem více než dříve se mi něco překrývá napříč několika hrami. Už si nejsem kolikrát jistý, jestli jsem danou hru opravdu zkoušel, nebo je to jen obraz vytvořený na základě toho, že jsem o hře četl a něco málo z ní viděl. U Lary je však klika v tom, že si jasně vybavuji tu postavičku při skocích apod.

[Yuyana]

Mě se jasně vybavuje obrovskej čtvercovej zadek, kterej zakrejvá můj výhled, zatim co se topim, protože nemůžu pod vodou najít páčku. Nostalgie... :-D

[Ringo]

Elemir: Tak teď jsem si přečetl ten tvůj post o restech, a zjistil jsem, jak zázračně doslova a do písmene shodně řešíme stejnou věc :-) Resty, a v podstatě povinnosti, skoro na bázi nechtěné povinnosti. Já jsem na to před chvíli naspal vlastně post ve vedlejším vlákně (dohrál jsem chci dohrát).

Nákupy, úplně stejně - Age of Wonders, kdysi vytoužená, rozehraná, ale nikdy nedohraná a automaticky jsem si pořídil zbytečně 2 a 3 díl. Galactic Civilization 2 - jednou dohraná, už jsem se k ní nikdy nevrátil a přes to jsem zakoupil 3. díl. Podivné je, že mě pořád baví Moo koncept, ale u těch zakladatelů. Moderní duchovní nástupci mě nikdy tolik nezaujali (budiž čestnou výjimkou Stellaris, která ale vypadá značně oldschoolově).

Hraní her jsem začal dělit regulérně na dvě etapy - devadesátková éra = koníček se vším všudy včetně sběratelství. Hry po roce 2000 = ne vždy úplně chtěná povinnost, absolutní neschopnost získat si k většině těch her ten samý vztah, jako jsem měl k hrám devadesátkovým a to tehdy navíc kolikrát jen na základě recenzez časáku.

Sbrka na GoGu, STEAMu, Uplay, Epicu - digitální balast, který mi už připomíná ztřeštěné stahování jakéhokoliv abandonware jen proto, že je to k dispozici. absolutně tam necítím hodnotu, vyjímaje teda GoGu, který pro mě znamená příjemnou zálohu a instalačku pro devadesátkové DOS hry, které mám nakoupené v krabicích na disketách, které jaksi už nemám do čeho vložit.

Nejraději, kdyby to šlo, bych si z digitálních knihoven smazal vše, co jsem třeba vzal jen z principu, že to bylo zadara nebo v akci za dolar. Prostě si v tom udělal pořádek. člověk si tak nějak kolikrát uvědomí,že uplynulo 5 let jako nic a s ničím jsem pořádně nehnul, tak kdy se pak asi dostanu k tomu všemu, až mi bude třeba 75, když bůh dá a bude mi zbývat třeba poslední pětiletka?

Škoda, že neumím jako mnozí lidé hrát bez pocitu závazku a povinnosti. Oni třeba klidně hrají, baví se, ale jakmile dojdou do bodu, že je to už nebaví tak moc, tak toho nechají a klidně hru nikdy nedohrají a netrápí je to. Mě vždycky hrozně. Nemluvě o tom, že mám tendenci hrát celé série, že to není jen o jedné hře. 

Asi mám fakt nejraději časy, kdy hry byly nedostatkové zboží a byl jsem odkázán na to, co mi kamarádi donesli na disketách a hrál jsem všechno, každičká hra se počítala, protože jich bylo třeba jen 30 dohromady, různých žánrů a po tom zbytu jsem mohl jen tak toužit na d stránkami časopisu a těšit se, že si třeba jednou za čas dvě - tři z nich seženu. Možná proto teď nejraději sahám po stařičkých menších i třeba ani ne osmdesátkově a více hodnocených hrách. Připadají mi méně svazující. Zahraji si teď Darkmere a vím, že to není extra epické na 100 hodin a vím, že mě nečeká druhý, třetí, čtvrtý až kdo ví jaký stejně rozsáhlý díl.

Mimochodem ještě jsem to nestihl abecedně seřadit, ale zrovna nedávno jsem si vytvořil stránku toho, co bych si chtěl ještě zahrát či dohrát....hrůza :-)

https://ringohrani.blogspot.com/p/plan.html

[Elemir]

Ringo: toho po roce 2000 mám naštěstí většinu za sebou. Her, které bych chtěl opravdu dohrát, je díky tomu málo. Z pohledu dungeonů jsou to tak 4 hry, u RPG jde jen o D:OS 2 a Pillars of Eternity, všechno ostatní jsem ochotný hodit přes palubu (tedy vyjma GreedFall). Blackguards mě třeba moc nezaujali, stejně tak Two Worlds. SW Knights of the Old Republic asi taky ještě dojedu, to bych asi měl

Z akcí a toho ostatního už asi nic, resp. pokud mě přepadne nutkání nějakou novodobější akci rozehrát, tak mám dost her na výběr, ale nijak mě netrápí, jestli je nikdy nerozehraju. V podstatě jsem dohrál jen ty hry, za které jsem zaplatil plnou částku, to ostatní jsou různé slevy nebo akce zdarma. Díky tomu se dostávám na pomyslný konec té "modernější" části seznamu a tím mi může začít bobnat jeho druhý konec

Dneska bych k nákupu her rozhodně přistoupil jinak. V tomhle se mi právě líbí moje účty na Uplay a Originu, kde mám opravdu jen to, co jsem měl v plánu rozehrát a taky jsem toho většinu dohrál. Teď když to vidím, tak je to hrůza, protože dost peněz jsem vyhodil zbytečně namísto toho, abych si hru koupil až tehdy, když jí budu chtít opravdu hrát. Ve výsledku mě ty slevy přišly tedy dost draho

U starších restů mám akorát obavy, abych se nenechal strhnout akcemi a strategiemi. Sice se od těhle žánrů držím dále, ale pořád je v nich dost her, které mě lákají, ale u toho je zase výhoda, že to nejsou extrémně dlouhé hry. Dalším nebezpečím je opětovné hraní již dohraných titulů. S tím jsem před lety při tvorbě seznamu restů nepočítal a byla to chyba.

[Ringo]

2Elemir: Já jsem si třeba myslel, že mám devadesátkovou éru tak nějak uzavřenou z toho, co chci získat nebo hrát. Ale není to vlastně pravda, začínám podvědomě sahat po titulech, které jsem kdysi zahodil s tím, že to dostalo jen 70% a tudíž to je nic moc, nic, čím bych ztrácel čas. Jenže jaká chyba, u mnohých těchto her se skrývají drobné zábavné klenoty, které třeba nevynikají originalitou, grafikou, která by tehdy ohromila, přes to je v ní určitá dávka nostalgického a roztomilého pixel artu, který kolikrát dnes vynikne pozitivně mnohem více, než tehdy. Některé nehitové tituly mě ale už lákaly kdysi dávno, takové ty drobné Genesie, Fantasy empires, Strongholdy, Genhis Khan 2 (který dostal jen 60% ve Score, ale už od té recenze jsem věděl, že tu hru strašně chci, o pár let později jsem ji i záskal a je to naprostá pecka, takže mnohdy dochází i k rozporu  hodnocení v časopise s mým vlastním pocitem ze hry. Když jsem po roce 2010 začal sahat po titulech jako Lands of Lore nebo Menzoberranzan, u kterých jsem měl závazek, že na ně nesáhnu železnou tyčí, jaké bylo mé překvapení, že mě bavily, přitom jsem mohl ten čas věnovat nějaké moderní vysoko hodnocené pecce, ale já radši sáhl po tomhle. Takže seznamy, co jo, co ne a co možná jsou strašně proměnlivé. Každopádně u mě zatím vládne tendence sáhnout vždy po starší klasice než se vrhat do nějaké moderní, byť vyachválené hře. O to je to celé těžší a nutí mě to do pozice začít třídit, vtěsňovat a ještě více než kdy dříve dělit hry na starší, které beru a nové, které zkusím dát do pozice - není to povinné. A hlavně, oprostit se od povinnosti zahrát si hru jen proto, že už jsem si ji koupil v nějaké akci na STEAMu nebo GoGu :-) Například nakoupené Avernumy a Geneforge dopadnou tak, že je prostě asi hrát nebudu.

[Elemir]

2Ringo: ona ta shovívavost ke starším nebo původně hůře hodnoceným titulům není asi nic neobvyklého. Bylo co hrát a bylo toho stále dost, takže nebyl důvod zkoušet něco méně lákavého. Nehledě na to, že se to muselo nejprve sehnat a zabíralo to místo. Já se navíc zpátky ani neohlížel. Možná proto jsem taky dlouho žil ve světě, kdy se mi dařilo rozehrávat hry, které mě bavily a vesměs šlo o dobře hodnocené tituly. Málokdy jsem sáhl po něčem méně známém. Nejvíc vlastně experimentuju s novodobými dungeony.

Je hodně her, které mě zaujaly a nehrál jsem je. Na plno z nich si ani nevzpomenu. Všechno jsou to však hry z 90' a přelomu milénia. Novodobé strategie mě třeba nelákají, pro mě to nemá kouzlo těch starých kousků. Výjimkou z možné hratelnosti jsou akorát hry z ranku ranného 3D, to musí být opravdu kvalitní titul, abych to skousl (pokračování Betrayal at Krondor asi nedám ). Extra kapitolkou je série Wing Commander a Star Trek, to jsem vždycky strašně chtěl hrát, ale dneska se k tomu už nedokážu dokopat.

[Ringo]

Elemir: Tak strategie jsou zrovna tím, co u novodobých titulů skousávám asi nejvíce, láká mě Endless Space, Planetfall. Stellaris mě nadchla neskutečně. Problém mám spíše s RPG a adventurami. Ony jsou sice graficky některé i jako líbivé, ale nevím čím to, po nakoukání obrázků mě obvykle brzy začnou nudit. U pixelartových starých titulů se vždycky těším, jak to bude vypadat dále. U novodobých RPg je mi to fuk, vím, že to bude vypadat....no prostě jakože dobře, ale nudně.

Co se týče Wing Commanderů, strašně se mi líbí příběhovost těch filmových dílů WC 3, 4, 5 (a to jsem fimlečky ve hrách vždy nesnášel, vždy jsem chtěl kreslenou grafiku, ale tady to prostě nějak sedlo, podobně jako v Gabriel Knightovi 2 nebo Under A Killing Moon a dalších dílech Texe).

WC3 jsem i dohrál, byť s bad endingem :-) Pořád mám i jakési nutkání si pořídit Wing Commandery v krabicích. Pro mě je WC na počítačích vlastně obdoba toho, co jsou pro mě ve filmech Star Wars.

Jinak ta touha po starších titulech, to mám vlastně už z dob roku 2005. Já si třeba koupil PS2 kvůli Dragon Questu 8, který vypadal úžasně a taky je to super mega hra, ale namotivovalo mě to si zahrát dosud před tím nehrané starší díly DQ na SNESu a dokonce i NESu a nemohl jsem si pomoci, místo abych pořádně hrál další tehdy moderní hry na PS2, tak jsem chytl totální závislost na tom, dohrát všechny dostupné RPG na SNESu a musím říci, že mě snad všechny bavily více než ty tehdejší moderny na PS2, byť šlo taky o dobré hry.

[Elemir]

Na úvod jedno videjko



Ringo: proti novodobým strategiím nic nemám, u nich je vlastně realistická grafika celkem fajn, ale mě u strategií chybí ta atmosféra devadesátek, kdy se do tiché místnosti linula směsice samplů ze SoundBlastera a tak

U Wing Commanderů mě právě uchvátily ty filmové sekvence, to bylo na tu dobu pro mě něco úžasného. Já jsem s touhle technologií nikdy neměl problém, záleželo taky na tom, kdo to jak implementoval a jak dobrá byla vůbec ta samotná hra. C&C Red Alert jsem si zpětně pořídil právě kvůli těm sekvencím, byť realtime strategie jsou něco, co nedávám.

Konzole mě naštěstí moc netrápí, to bych se jinak z těch restů nikdy nevyhrabal

[Elemir]

Solasta: Crown of the Magister je venku z Early Access a vypadá to, že můj pocit s lepší "implementací" D&D 5e než u konkurenčních Baldur's Gate 3 byl správný. Solasta má celkově lepší hodnocení od hráčů a na GOGu je rozdíl mezi ní a BG3 dokonce dost výrazný. Popravdě se moc nedivím. Lariani na to nejdou vysloveně špatně, ale nebylo to zatím úplně ono. BG 3 drží pohromadě hlavně ten svět, což samo o sobě nestačí. Každopádně BG 3 v Early Access zůstává, takže Lariani můžou ještě haldu věcí upravit a třeba se i inspirovat.

Ven se už pomalu valí i Dungeons & Dragons: Dark Alliance, takže Wizards of the Coast to skutečně myslí se vzkříšením D&D ve videoherní branži vážně. Teď bude možná zajímavé sledovat, jak si ty tituly budou vzájemně konkurovat. DA bude podle gampelay videí trochu jiný zážitek, ale celkově by to mohlo přilákat mnohem více lidí, protože to bude mnohem více akčnější. Dokonce by to mohlo zaujmout MMORPG komunitu, což je podstatně větší masa lidí.

Zaujala mě u toho ještě jedna věc. Když vezmu počet hodnotících hráčů na Steamu, tak BG 3 má tu základnu 2x větší jak Pathfinder a ten jí má zas 4x větší jak Solasta (byť tady je nutno vzít v úvahu, že Solasta teprve vylezla z Early Access a narozdíl od Larianů byli hráči asi mnohem více obezřetnější s možným nákupem zajíce v pytli). Přesto jde o dost značné rozdíly. Skoro bych řekl, že čím kvalitnější je hra, tím menší okruh hráčů zajímá

[Yuyana]

Přístup lidí ke kvalitě mě děsil vždycky, ať už se jedná o elektroniku, jídlo nebo počítačový hry. U všeho platí, že čim víc energie do toho investujete, vim pravděpodobnější je, že lidi radši vyhlásej výrobkem roku nějakej šunt. Jako já chápu, že všechny ty bugy a nelogičnosti ve hrách můžou bejt humorný, že, bethesda, že? ale platit za ně nemusim.

[Elemir]

Je to tak, ani se vlastně už teď nedivím, proč někteří vývojáři otevřeně mluví o tom, že nějak extra šperkovat hru je vlastně kontraproduktivní, protože je to stojí čas a peníze, ale ten zisk je vlastně jen dobrý pocit Myslím, že něco na ten způsob padlo i u Almost Human po vydání Legend of Grimrock II, kdy pak ohlašovali zbrusu novou hru, která už nepůjde ve šlépějích Grimrocku. Věřím tomu, že Lariani taky půjdou cestou nejmenšího odporu, protože BG3 bude obří hra, ale pokud budou prodeje nižší, tak by na tom prodělali a ještě by to schytali od fanoušků D:OS, že měli místo toho vytvořit plnohodnotné D:OS 3. U BG 3 navíc hrozí, že ta velikost hry už předem dost lidí odradí.

Jinak jsem dneska zjistil ještě jednu zajímavost a kupodivu se taky týká Dungeon & Dragons Včera jsem si u Jvempire přečetl článek Dungeons & Dragons 3 - Jaká pravidla hry využívají? a trochu jsem se zarazil u spojení Sword Coast Legends a D&D 5e. Já jsem si myslel, že ta hra je mnohem starší a je postavena ještě na D&D 4e, tak jsem dneska musel nakouknout. On je to ve skutečnosti rok 2015, tedy 6 let stará hra. Nějakou dobu už se ani neprodávala, ale Steam klíč se dal celkem v pohodě sehnat. Nicméně na konci března tohoto roku n-Space definitivně vypnuli servery (registrace, multiplayer), takže hra je definitivně mrtvá - kdo jí má koupenou, tak tomu už zůstane, ale půjde jen v offline módu.

Pokud jde o D&D 5e, já si totiž SCL spletl s Dungeons & Dragons: Daggerdale, ty jedou na D&D 4e.

[jvempire]

To je fajn, že to opravdu někdo čte :-) Jinak já jsem částečně díky tobě hezky ponořen v Neverwiteru a není to špatné. Akorát jak se spouští více těch kampaní naráz, tak je to dost matoucí, bude to chtít nějaké priority. Co BG3, bude to podle tebe stát za zahrání?

[Elemir]

Jj, já to určitě čtu Tyhle tématické články mám rád. U Neverwinteru se připrav na dlouhé měsíce, standardní délka kampaní je 6 neděl. Doporučuji to hrát po dvou až třech najednou. Nejdelší je Tyranny of Dragons a Storm King's Thunder, kde odemčení endgame contentu trvá podstatně déle. Výhodou je, že s novým škálováním obtížnosti můžeš klidně do pekelných kampaní, kde se dá získat slušné vybavení.

BG3 určitě ano. Mám k tomu Early Accessu sice pár výhrad, ale líbila se mi volnost řešení úkolů a ani příběh není špatný. Vysloveně se mi nelíbí akorát mechanika parťáků a jejich úchylky, protože v tom vidím možný průšvih. Lariani naštěstí dost dají na komunitu, takže o výsledek se nebojím. Pokud by ses však zeptal, jestli bych znovu šel do BG3 nebo sáhl spíše po Solastě, tak upřímně nevím Solastu znám jen z gameplay videí a část toho, co se mi třeba u BG3 na soubojích nelíbilo, má Solasta vyřešené lépe.

[Elemir]

Tak jsem pomalu začal upravovat sekci Might and Magic I a chtěl jsem samozřejmě začít tím nejobtížnějším, tedy mapami. Při tvorbě několika map pro Moonshades jsem si osahal DJův Dungeon Mapper a vcelku jsem s ním byl spokojený, jenomže pár drobností mi v něm přeci jen chybí (nějaké ikonky atd.).

Vzpomněl jsem si proto na Grid Cartographer, který by se dal označit v podstatě za profi nástroj, byť jeho počátky byly mnohem skromnější. Narozdíl od Dungeon Mapperu je Grid Cartographer placený a nabízí hned 2 možnosti (verze) - Gamer Edition za 19.99 USD a Professional Edition za 49.99 USD. Hlavní potíž není ani tak cena, jako avizované omezení současné verze na Windows 10.

Nechtěl jsem moc riskovat, co kdyby to nakonec na Windows 7 nefungovalo, a tak jsem šel do Gamer Edition. Výsledná cena byla díky dani o 5 USD vyšší, takže jsem trošku zaskřípal zubama. Softík nicméně funguje v pohodě, takže paráda. Nj, ale poměrně brzy jsem zjistil, že možnosti Grid Cartographeru mě zrovna neoslnili (pro ty moje účely). Není to zrovna to pravé ořechové, od placeného softíku jsem čekal více. Největší překvapení přišlo ve chvíli, kdy jsem chtěl svůj výtvor vyexportovat - Gamer Edition tohle neumí!

Chvilku jsem vážně uvažoval, že bych edici upgradnul, ale vypláznout dalších 7 stovek mi přišlo už docela dost. Svůj výtvor jsem namísto toho típnul Bandicamem a k dalším úpravám jsem použil Gimp ... ano, kvůli tomu jsem vyhodil 5 stovek oknem Ve výsledku to dopadlo tak, že jsem si vytvořil vlastní sadu ikonek, které mi v Grid Cartographeru chybí nebo mi nevyhovují na Dungeon Mapperu a Grid Cartographer používám jen pro hrubý nástřel mapy a detaily piluju v grafickém editoru. Na to jsem mohl samozřejmě použít i Dungeon Mapper.

Bude to sice nyní trvat déle, ale alespoň to bude vypadat dle mých představ. Příště si podobný "zlehčováky" raději odpustím

[Elemir]

Udělám menší výjimku, protože mě následující událost docela pobavila, byť ve finále to samozřejmě k smíchu není Už jsem se opravdu k podvodu jménem Dungeons of Aledorn nechtěl vyjadřovat a spíš jsem se snažil na tuhle událost zapomenout, ale tuším že to bylo u gameplay videa k Innferno - Beyond 7th Circle, kde jsem zmínil nepochopení nad propagací této "hry" na Games. Nejmenoval jsem jí přímo, ale zaujalo mě, že nějaký týden na to vyšel po roce "čekání" update z vývoje

Pro rychlé připomenutí situace okolo vývoje hry jsem našel souhrnný článek Tajemství Dungeons of Aledorn, který to bere opravdu hezky popořádku. Žádné zbytečné podrobnosti a v neutrálním tónu. No, já naproti tomu tak neutrální samozřejmě nejsem, viz S českým fantasy RPG Aledorn to po letech vypadá nadějně. Zahrajeme si ho za rok. Případně doporučuji kouknout přímo na citovaný blogový příspěvek.

Opět snůška slibů a důvodů, proč něco nejde. Na jedné straně je údajně hotové kvantum práce, vypadá to dokonce na celou jednu kapitolu, no ale my jako vývojáři ještě rok počkáme a pak bychom (možná) spustili Early Access. A samozřejmě neopomeneme zmínit rizika, takže za rok zas budeme fňukat, proč se to nepovedlo a kdo všechno za to může ... Dojem mám pořád stejný - ve skutečnosti neexistuje nic signifikantního. Vždyť to už začíná vypadat tak, že tvůrci ani neví co tvoří. Co s tím má najednou společného Baldur's Gate? Vždyť to je jinak koncipovaná hra. A obráceně, kdy se například do hry dostala úvaha o možné změně povolání postav? Klidně ať to jede třeba na základě OGL, to je celkem jedno, ale už by bylo záhodno přestat slibovat a opravdu ukázat něco konkrétního.

Je dost her, které opravdu vyšly a zasloužily by si více pozornosti, vždyť třeba takové Vaporum: Lockdawn nebo Operencia ani nemají na Games recenzi, hlavně že o Aledornu vyšla halda článků a věnovaný mu byl i nějaký ten Fight Club. Ten Kickstarterový podvod to nijak neodčiní, to už jim prostě zůstane přišité navěky. Můžou to akorát zmírnit tím, že opravdu dostojí svým slibům, ale to musejí udělat oni sami, ne jejich "advokát" z Games.