Zajímavá diskuse :-)
Já tedy spadám do kategorie 40 + pár měsíců a s hrami to mám asi takhle:
na konci základky na konci 80. let to byly pařby s kámošem na Atarku a jelikož bylo jeho, pamatují si jen pár grafických vjemů z té doby, ale zaboha si nevzpomenu na názvy her, které jsme hráli a vlastně mi žádná nepřirostla k srdci a dokonce bych řekl, že mě to bavilo, když jsme hráli, ale jakmile jsem to neviděl, tak mě nenapadlo, že bych to chtěl mít doma a hrát doma.
Těsně po roce 1990 mě jiný kámoš pozval domů a tam měl obrovský sloup, PC, vedle stejně vysoký sloup byl reprák. Ukazoval mi hry GP moto, Prince of Persia a hlavně a to jsem čuměl s otevřenou huibou, Kings Quest V, GODS a Sherlocka Holmese, tu adventuru tuším od EA. A tam jsem najednou cítil, že to musím mít doma.
Asi někdy v roce 92 mi taťka koupil dělo jak sviňa, 286 s matematickým koprocesorem za neuvěřitelných tehdy skoro 40 000 (dneska se tomu směji, bylo to v době, kdy už nastupovaly 486 DX). Nicméně, tady se začaly psát dějiny mého hraní a naštěstí jsem zažil úžasnou dobu her dělaných pixel artem ve VGA grafice a dodnes ji považuji za nejlepší, vyšly legendární hry, které byly tehdy naprostými vrcholy žánru, ať už šlo o dungeony jako EoB 1, 2, Black Crypt (na Amize, který jsem mohl jen závidět při čtení časopisu Excalibur), Lands of Lore, Ultima Underworld, Might and Magic 3 a 4, Wizardry VII (dost možná asi nejlepší dungeon všech dob, když se nad tím zamýšlím) nebo spousta adventur od Sierry, Lucasu (Indiana Jones IV, dodnes pro mě nejlepší adventura všech dob) a pak strategie, Civilization (opět dost možná nejlepší strategie všech dob - jasně, pokračování ji překonaly, lae jde o koncept), Master of Magic, Colonization, Battle Isle II, Ufo Enemy Unknown, The Settlers....
Jsem rád, že jsem trefil tuhle dobu, protože (a to nemyslím nijak arogantně ani povýšeně) ti, kdo tohle nezažili, nepochopí a bohužel tohle se už neopakuje a nikdy opakovat nebude. Každá herní éra je jiná, ale tahle byla podle mě TOP, byl to předěl, kdy hry ještě nebyly mainstreamovým průmyslem a šlo o jakýsi underground, hry tvořené v podstatě hráči, herní časáky tvořené pro hráče pařany s jistou domáckou nesvázanou atmosférou, Excalibur, následně první generace Score cca do 30 čísla, než se to v 96 začalo lámat a vše, jak hry, herní průmysl tak i časáky se vydaly jiným směrem, který už mi neseděl. Samozřejmě dnešní generace hráčů si mávnou rukou a řeknou si, tvl. dědek vzpomíná s nostalgickou slzou v oku, jaké to bylo v pravěku, ale podle mě ty zážitky, kdy se pokoutně sháněly hry a každá byla poklad a vůbec se neřešilo, jestli je nová nebo stará, nová byla každá, co se dostala domů, i když vyšla před pěti lety, jsou neopakovatelné. Oni dnes kliknou na STEAM akce a mají za pár šušňů kdejakou kravinu, zatímco kdysi hry vycházely v krásných kartonových krabicích s tištěnými manuály. Přirovnal bych to asi k hudbě, kdy vinyl je sběratelská záležitost, zatímco ty knihovny iTunes, co mají lidi naskládány v compu nejsou nic.
Jinak ke stylu hraní, dle návodu atd. Paradoxem je, že v době toho undergroundu byl návod a mapy v časáku doslova bonusem a člověk měl dojem, že to k té hře doslova patří a klidně dle toho třeba hrál, hry byly i o dost těžší a nebály se hráče potrápit pixel huntovým zákysem třeba na měsíc bez pohnutí se dále. Hrál jsem tehdy hodně her, ale spousta klasik, co jsem nasbíral, k těm jsem se dostal vlastně až v moderní éře, MM1 jsem dohrál teprve snad před 4 léty, Blade of Destiny taky (tady se přiznám, že jsem si v cluebooku hledal, kam jít dále, protože ty města tam byly docela bezpředmětně prázdné a bloudit v nich bylo riziko, že nestihnu časový limit hry). Co je ovšem zajímavé, tak v dobách, kdy nebyly internety, tak jsem dost často do návodů koukal. Dneska, kdy ty internety jsou, se naopak snažím do návodu nekoukat a kouknu až v největší krizi. Kdysi jsem dungeony vítězoslavně jel podle map v časáku, dneska si je sám mapuji a vlastně se dostávám tak do té správné nálady první poloviny 90. let.
Tož tak nějak. KAždá doba má své, člověk zpohodlní, hraji i nové hry (strašně mi učarovaly metroidvaniovky jako Ori and the blind forest nebo Hollow knight, anaopak ty moderní izo RPG nehraji vůbec) a u mnohých si říkám, ty jo, fakt pohodlné ovládání, žádné trápení se s proklikáváním se x okny do inventáře a podobně, nicméně, jakmile se mi do rukou dostane starý VGA kousek, na vše nové zapomínám a pařím o 106 jako za mlada :-) Jinak jsem našel zalíbení taky v japonských RPG a může za to Baldurs Gate, respektive jeho pokračování a pokračování Ice Wind Dale. Ty mě tak otrávily, že jsem začal lovit v konzolových vodách a dobře jsem udělal. A nepřekvapivě mě nejvíce uchvátila SNES éra, tedy opět hry z let 1990 - 1996
A ještě se dotknu těch herních webů, na specializované jsem nechodil nikdy, takže je vlastně s podivem, že tu čas od času někdy kouknu, je to dost tím, že to fórum je tady docela dost i obšecné a není to jen o Might and Magic a já bych se na specializovaném webu k dané hře uměl bavit jen v případě, že bych ji zrovna aktuálně hrál. Moje cesty tedy vedly přes MAGEO, RPGhry, Oldgames no a teď tak chodím se s některými občas rozčilovat na Databázi Her, kde jsem původně vůbec nechtěl být, ale tak nějak z jakési situace vyplynulo, že jsem tam udělal registraci a chodím tam klábosit. Problém u mě je dost to, že se neumím koncentrovat na několik webů, nejraději se pohybuji na jednom, tam soustřeďuji veškerou aktivitu a snažím se to neštěpit. A navíc v době Facebooku je pro mě opravdu obtížné se vykecat na FB a pak věnovat čas ještě pokecu na dalších webech :-) Člověk pak více kecá než hraje :-)
Autor
Téma: Koutek úvah a rozjímání o hrách (Přečteno 279534 krát)