Já měl kliku v příbuzných v Německu, takže právě díky tomu jsem se k určitým technologiím mohl dostat. Jenomže to zase končilo na hranicích, protože doma jsem nic analogického neměl. Invex jsem navštívil v roce 1998 a první CD mechaniku zblízka viděl až o rok později, kdy si jí kolega za tehdy těžce vydělané peníze z brigád pořídil

Pamatuju si, že za kopii cd si účtoval 40,- a při větším množství a známosti jen 20,-

Jenomže to se u toho PC muselo sedět a šeptat, protože hrozilo podtečení bufferu a tím pádem zničení CD. Když jsem si kupoval o generaci novější model té mechaniky, tak jsem za to dal už "jen" něco málo přes 5500,- Ten pokrok pak už šel velmi rychle.
Ve výpočetce jsme nic takového neprobírali, náš učitel byl zároveň náš matikář, takže jediné, co jsem poznal, byl Turbo Pascal a programování matematických úloh.
S tím posledním odstavcem naprosto souhlasím, protože tohle byla přesně moje RPG záhuba. Dostupnost her a honba za novými technologiemi. Přitom jsem si tak krásně vystačil s Heroes II a mohl v klidu projet dungeony. V tomhle mě právě zaujal jeden blogový příspěvek Dave de Sade, kde popisuje svoje tehdejší železo, jak byl omezen a musel kvůli tomu hrát starší hry, ke kterým si díky tomu našel cestu. Dneska bych si asi vytrhal vlasy, že jsem tak pospíchal. Bohužel mě tenkrát nezastavila ani linuxová éra, kde jsem dostal druhou šanci si tohle užít.
Nástup internetu pak prostě vše jen urychlil. Hodně jsem tohle pocítil u Legend of Grimrock, kdy člověk prostě ví, že se nemusí namáhat, prostě stačí na ten net kouknout ... přitom vím, že bych i ty hodně zapeklité hádanky nakonec dal :/ Opravdu, člověk si v dnešní době těch her nedokáže tolik užít a celkem se nedivím tomu, že se zjednodušují, protože ono na to zjednodušení se snadno zvyká. Byť tedy zrovna u Zaklínače 3 jsem zažil chvilku, kdy jsem si s radostí poskočil, že jsem ještě nepodlehl zcela. Byť mi hra napovídala jak mohla, stejnak jsem si u jednoho úkolu jel po staru. Zkrátka jsem ty indicie absolutně podvědomě přehlížel. Ale je to slabá náplast.
Docela mě potěšila ale jiná věc. Manželka, která tolik nehraje, se docela ráda dívá, jak hraju starší hry. Ona si u toho v klidu žehlí, podle mě to sice bere jako analogii nějakého z těch "prima" seriálů, ale do toho v klidu poslouchá můj komentář a občas mě i pochválí

Co víc si přát
