Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Akt IV

Posezení na břehu jezera (odraz potopeného města).



Příchod Geralta na scénu.



Noční pohled na břeh - v popředí socha Paní Jezera.



Paní Jezera osobně.



Legenda o Svatém Grálu.



Zaklínač Berengar



Lesy v okolí krypty na břehu (v popředí je Berengarův tábor).



Pobřeží za dne.



Okolí vesnice.



Kupec Julián



Starosta Tobias Hoffman



Celina



Všímavé děti.



Alina



Adam



Toruviel



Ostrov černého rybáka



Drama na polích.



Ani ta o Sněhurce nesmí chybět ...



Noční pohled na pole.



Další noční pohled na pole - rejdiště polednic.



Souboj s požíračkou.



Skřeti v kryptě.



Trofejový nekrofág Ureus.



Bílá Rayla



Návrat do Wyzimy.

[Elemir]

Ještě než se vrhnu do začátku 5. kapitoly ... udělal jsem si hezkou tabulku přehledu levelů vs talenty vs investované body do dovedností a zjistil jsem, že i kdybych dosáhl levelu 50, nebudu moci vycvičit vše a hlavně v plnném rozsahu. Dneska jsem totiž dospěl v jednu chvíli ve hře k rozhodnutí, že není důvod se dále dusit nízkými úrovněmi dovedností a zvedl jsem u preferovaných větví úrovně. Vybodl jsem se akorát na další větvení v úrovních, dost dovedností z toho totiž souvisí se speciálnimi stavy, takže mi to zatím přišlo jako zbytečné plýtvání talenty. Meče mám třeba komplet na 4. úrovni, ale jen v té základní větvi. Zbylo mi tak pořád dost bodů, které můžu zainvestovat do úzké specializace (např. zlaté talenty jsem ještě vůbec nerozděloval).

Celkově jsem se k dnešku vyhoupl na level 35 a opravdu přituhlo. Na sobě mám stále jen tu základní zbroj, ocelový meč vlastní výroby a stříbrný od Paní Jezera. Zrovna to krytí Geraltovi moc nejde. Ale je to samozřejmě soupeř od soupeře, nejvíc dávají zabrat plechovky, protože perfektně oplácej. Akorát jsem se k tréninku odhodlal docela pozdě, takže nemohu porovnat, jak by se to po něm zlepšilo ještě ve Staré Wyzimě. Skoro si to říká o to, že bych si měl Zaklínače projet ještě jednou Třeba sž dneska jsem ocenil vlvi brousku na meče. Stejně úspěšně ignoruju nátěry a petardy, což je asi škoda.

Wyzimské nábřeží po n-té

Král Rybář mě dovezl na wyzimské nábřeží, kde mě už netrpělivě čekal Vincent Meis a ještě netrpělivěji Zoltan. Na nábřezí si lze promluvit i s Radovidem, ale je to spíše jen zdvořilostní rozmluva. Od Carmen jsem se dozvěděl něco o Shani, hlavně to, že už jsou spolu kamarádky Naše cesty s Marigoldem se zde rozešly a protože Marigold slouží místo truhly v hospodě, nacpal jsem mu vše, co jsem nepotřeboval a vyrazil se Zoltanem do Staré Wyzimy. Jednotky Řádu se na mostě spawnují, ostatně to teď bude častý jev všude. Chvilku jsem přemýšlel, že bych na nich zkusil polevelit, ale asi to nemá význam. Těžko říci, kolik bych jich musel na jeden level zabít Namísto toho jsme si to zamířili rovnou k bráně.

Akt V začíná

Brána se otevřela a rázem jsem byl o akt starší. Samozřejmě to nemohlo začít jinak, než-li animací. Král Foltest je již ve městě a na obhlídce, což vyprovokuje Veverky v ulicích a pokusí se ho napadnout. V tu chvíli mu na pomoc přispěchá Jakub de Aldersberg, velmistr Řádu. Jakub je poměrně zajímavá postava, už v Bahnicích padla zmínka o jeho ambicích. Řád planoucí růže se původně jmenoval Řád bílé růže, ale poté co ho Jakub ovládl, tak ho celkem radikalizoval. Za rouškou všeobjímající dobroty je ve skutečnosti skupina fanatiků, která věří v Bílou zimu a její očistné účinky. Starší rasy považuje jen za přežívající relikt, co tu nemá už co pohledávat. Vlastně je to taková banda pseudospasitelů O to jsou ale nebezpečnější, protože oni té své roli opravdu věří. Není nikterak divu, že Foltest nechce Jakubovi svěřit velení vojsk, ostatně Foltest necítí přílišné sympatie ani k čarodějkám. Jakub je navíc jakýsi hybrid rytíře-čaroděje.



Dobrá, trochu předběhnu Po úvodu ve Staré Wyzimě jsem měl možnost se s Jakubem potkat ještě jednou a to v bažinách u hřbitova. Zachránil mě a mým nelidským spojencům krk. Měl přitom poměrně zajímavý dialog, kdy prohodil něco na způsob, že si dobře pamatuje to moje zaklínačské pseudofilozofování a na konci rozhovoru nic za pomoc nechtěl, prý mi jen splatil moji dřívější péči. Tohle je totiž fáze příběhu, která mi dřív docela zamotala šišku a moc mi to v tom nepasovalo. Ke stejnému závěru o identitě Jakuba jsem dospěl už tenkrát, ale teď jsem si dal mnohem větší pozor, abych si to dal (a budu dávat) do souvislosti. Podle mě je to zřejmé, jen ten motiv stále chybí:

Spoiler: ukázat

Jakub a Alvin je dle mého názoru jedna a tatáž osoba, ostatně nejsem v tomhle názoru osamělý , viz např. Speculation about Alvin. Ve třetím díle se objeví celkem zajímavá zpráva adresovaná Geraltovi, která je podepsána A. Asociace z toho byla jasná, ale opět mi to vyznělo poněkud neurčitě a přímo to nic nepotvrzuje. Jak Alvin, tak i Jakub jsou zřídla a Alvin je znám svou schopností cestovat časem. Jeho znalost Geralta je pak až obdivuhodná. Zmizení Alvina v Akt IV je trvalé a nejspíše se vrátil do své doby, tedy minulosti.

Z dnešního pohledu mi přijde příběh jedničky nedotažený. Celá tahle linka a konec hry jsou podivné. Jakoby CD Projekt RED původně zamýšleli mnohem košatější zápletku, ale nakonec to okleštili a vypadlo z toho vzájemné provázání. Je zajímavé, že podobný pocit jsem měl i z trojky Ale to teď není důležité.

Animace skončila a Foltest si mě pozval na kobereček Stejně tak Velerada a de Wetta. Triss tu sice také nechyběla, ale ta se svým způsobem stala Foltestovo politickým vězněm. Krále kupodivu nezajímal ani tak ten bordel venku, jako stav princezny Addy. Opět se stala strigou, takže po letmém seznámení s názory ostatních jsem skončil na soukromé audienci. Úkol byl jasný a ještě jsem si s Jeho výsostí stihl zahrát kostky Foltest je poslední v řadě úkolových hráčů a taky je z toho pěkný balík. Málem bych zapomněl, jak jsem si ve 3. aktu stěžoval na finance, tak ve 4. se to vylepšilo, ale až u Foltesta jsem zjistil, že jsem někde přišel k hotovému jmění, protože jsem měl najednou 8000 orénů a nevím, kde jsem to vzal

Pokud jde o královský palác, myslel jsem si, že byl původně přístupnější, ale skoro nikam se nedalo jít. Na konci bude ještě přístup do zahrady, ale měl jsem právě za to, že to šlo rovnou. Trojková verze je jinak dost věrná, byť je samozřejmě vyšperkovanější.





Z paláce jsem neodešel dveřmi, ale skrze kancléře a animaci vylodění jsem se objevil ve Staré Wyzimě. Pod schody už čekal Zoltan. První úkol - dovést dvě skupinky uprchlíků do špitálu. Jednoduché, ale jen potud, než vyběhly první hlídky Řádu. Všudypřítomné oddíly Veverek mocně pomáhaly, ale chvilkama jsem měl co dělat. V tuhle chvíli mi poprvé přišel na mysli trénink a zvednout si dovednosti, ale překonal jsem to Ve špitále už čekala Shani a moc mile mě neuvítala. Takže jsem zas vystřelil a šel si obhlídnout dostupný zbytek čtvrti. Narazil jsem tak na laboratoř Kalksteina a kovárnu trpaslíka z Klášterní čtvrti.

Před špitálem jsem si nabral z vývěsky pár zaklínačských zakázek a vešel znovu do špitálu. Shani už byla o poznání milejší, dokonce projevila starost o má zranění, ale rozhovor přerušil kontur Řádu a jeho družina, přišli dorazit raněné a zatknout Shani. Párkrát jsem si zaloadoval, ale nakonec padli. Raněných je po městě dost a nejde jen o válečná zranění, pro úplnost připomenu, že ve městě řádí mor. Když jsem vyšel ven, čekala mě už Toruviel. I té jsem musel pomoci. Přišla podpořit Yevinna, ale než jsme se mu vydali vstříc, dokončili jsem načatou romanci ze 4. aktu Yevinn měl poměrně ambiciózní plán, jak nahlodat sebevědomí hlídek Řádu a úspěšně se pokusil o atentát na Raylu Bílou. Díky tomu byla cesta ven volná a já se společně se Zoltanem a dalšími uprchlíky ocitl po pás ve vodě.

Hřbitov v močálech

Voda by ani tak nevadila, ale ta grupa potvoráků, co se na nás valila. Navíc Archespory v pozadí ... no nic hezkého. V tuhle chvíli se na scéně objevil právě Jakub a proběhl výše zmiňovaný rozhovor. Cesta byla volná a Zoltan vzal uprchlíky do nedaleké jeskyně. Na mě tedy zbylo bloudění močálem.

Orientace je tu poněkud horší, protože opravdu nejde moc vidět díky porostu. Je to tu samý utopenec a topivec. Většina důležitých bodů jsou pak jeskyně s nenápadným vchodem, vyjímkou je jen samotný hřbitov. Prolézat většinu míst mě nutí pouze dvě věci - vedlejší úkol od šlechtičny Antoinetty (mám jejím 3 bratrancům donést finanční obnos, samozřejmě každý je v jiné jeskyni) a shromažďování surovin pro Havranovu zbroj. Zaklínačská zakázka pro druidy už je jen třešnička na dortu, protože ti mají jeskyni zrovna nejblíže startovní pozici.

Za zmínku stojí dva zajímavé mechanismy portálu, které se aktivují správnou sekvencí (kombinací) znamení Aard a Igni. Jeden je v opuštěném dole, druhý v jedné jeskyni uprchlíků - poblíž boxera Zdenka (samozřejmě nejprve jsem si s ním střihl duel). Zrovna ten u Zdenka vede do laboratoře po nějaké Agnes z Glanville, což byla podle Witcher Wiki první lidská čarodějka. Zůstal tu po ní zajímavý svitek Určitě to souvisí s Havranovo zbrojí, ale mám takový divný pocit, že jsem asi nemusel tak pečlivě hledat už ve 4. aktu, protože jeden identický kus jsem našel i v samotné Havranovo kryptě. Uvidím, ještě mi zbývá krypta pod hřbitovem a pak Azarův tábor.



Za včerejšek asi komplet, ale na chvilku se vrátím ještě na úvod do Staré Wyzimy. Z první návštěvy Shani v lazaretu jsem ve skutečnosti nevycouval ani tak dobrovolně, jako že mě vytáhla temerská hlídka. U nedaleké věže je prý striga. Ze strigy se ovšem vyklubal zajímavý mutant a u toho nesměl chybět ani Kalkstein. Je vidět, že Azar začal experimentovat. Jsem zvědav, co alchymista zjistí, konečně se mu splnilo toužebně očekávané přání pitvat "zaklínače"

[Elemir]

Další obrázky z Akt V

Vstup do Akt V - Foltest na obhlídce.



Král Foltest



I na romantiku se čas najde.



Návrat do Staré Wyzimy.



Tam někde je východ ze čtvrti.



Nebylo to nutné, ale prevence je lepší, než-li medicína.



Konec Bílé Rayly.



Krypty v bažinách.



Hřbitov v bažinách.

[Elemir]

Podařilo se mi zas o něco pokročit, ale bohužel jsem se vlastní chybou dostal, řekněme, do slepé uličky, takže se budu ještě v save vracet. Příliš jsem pospíchal po lince Akt V, až jsem vynechal podstatný úsek a znenadání vlítl rovnou do Epilogu. Vlastně si nejsem tak zcela jistý, zda-li jsem neminul ještě něco (např. nemohu najít trpasličího zubaře, pro kterého jsem měl další zuby -> nanešěstí jsem jeden asi potratil, takže není zas tak podstatné ho najít).

Její veličenstvo striga

Na hřbitově mi zbyla už jen krypta se strigou a dvě trofejové potvory (bruxa Lilly a garkain Vesper). Obě trofeje lze získat v pohodě, akorát blbé je, že vzít lze jen jednu, takže jsem to stejnak musel udělat nadvakrát. Mistr lovčí se nachází u druidů v jeskyni, je to tedy pro vyzvednutí odměny kousek. Jenomže jsem od něj obdržel pouze peníze, což mě tak napadá, že on má asi ještě nějakou další volbu rozhovoru po oznámení všech zakázek. Naneštěstí budu stejnal loadovat, jak jsem zmínil výše, tak ho zkusím prokecnout ještě jednou.





U krypty už čekal Velerad, který mě chtěl aktivně doprovodit dovnitř, ale nikam jsem nespěchal. Hezky jsem si odpočinul do půlnoci a pak si pořešil trofej Lili. Teprve po 3:00 jsem vlezl do krypty. Fígl je celkem jednoduchý. Protože chci Addu odčarovat, musím se strigou v kryptě vydržet od půlnoci do rána a to je dost náročné na utíkání. Hra si celkový čas nehlídá, takže čím později tam vejdu, tím kratší dobu mi to zabere. Velerad se mnou samozřejmě nešel jen tak, okamžitě za mnou zavřel mříž



Striga už čekala u svého sarkofágu, takže začala klasická hra na kočku a myš. Obíhal jsem kolem sarkofágu a snažil si strigu nepustit k tělu. Z minula vím, že zabít jí není obtížné, ale to jsem opravdu nechtěl. Dvakrát se jí podařilo mě omráčit, ale zranění z toho bylo lehké, nic co by nepořešila přirozená regenerace. Je to opravdu jen o té koordinaci pohybu, protože v průběhu času zhasíná postupně 5 svíček na sarkofágu a každé zhasnutí znamená, že je Geralt přesunut přímo naproti strize, takže je potřeba po ukončení animace okamžitě uhnout.



Povedlo se, hodiny uběhly rychle (co svíčka to 1 hodna, v tom je ten fígl, já to smrskl do hodin dvou ) a Adda opět přišla k sobě, mnohem pokornější a vděčná. Sice jsem jí slíbil doprovodit na povrch, ale ona cestu zvládla sama. Ze sarkofágu jsem sebral Osrittův deník a rovnou si odskočil přes Poutníkův kámen do tajné chodby, kde jsem sebral Minstrelovi poznámky, předmět potřebný pro dokončení zbroje. Jak vidno, za rebely lze zbroj dokončit až po "porážce" strigy.

Jenom ještě v rychlosti k Osrittovo deníku. Osritt je ten týpek, co ho v intru hry striga zabije, když ho Geralt rozváže a nechá prchnout. Byl to ctitel Addiny matky, který nikdy neunesl, že měla poměr se svým bratrem (Foltestem) a ještě nenarozené dítě proklel. Adda se narodila mrtvá a byla pohřbena ve Starém hrádku, což bylo původní sídlo Foltesta. Jenomže nebyla zas tak úplně mrtvá, sedm let rostla a sílila jako striga. A zbytek už znáte Pokud jde o to, kdo kletbu obnovil, tak ten se nám za chvilku představí sám



Starý hrádek

Velerad mi za vyřešení strigy poskytl ocelový meč D'yaebl a nasměřoval mě na Starý hrádek, kde prý najdu řešení problému se Salamandrou. Bohužel jsem se nechal příliš unést a zapomněl se vrátit do Staré Wyzimy, aby mi kovář vyrobil zbroj. Naštěstí mám jeden prozřetelný save

Hned na začátku mě uvítal de Wett a nechtěně se přiznal, že to byl on, kdo obnovil Addinu kletbu. Nikoliv pro slávu Salamandry, on se chtěl s její pomocí dostat jen k moci a pak Salamandru odkopnout - naivní blázen Udělal jsem tedy to, co by udělal i Azar a de Wetta zabil. V podhradí krom potvor nic zajímavého není, ale po cestě nahoru k hrádku je to samý mutant a dokonce Azar s "oživenou" Raylou Bílou. Tu na mě úspěšně poštval, ale i když je Rayla docela tuhá, pár Igny to pořešilo za mě. Tužší byl spíše boj s mutanty na nádvoří, ale do toho už zasáhl i Yevinn a pár trpaslíků.







Yevinn mi poté ukázal cestu do katakomb, kde jsem se postupně prosekal až k cestě do laboratoře. Opět mě odchytil Azar a seslal na mě kostěje, což je takový tuhý přerostlý krab. Jenomže dost pomalý, tak jsem s ním kroužil kolem pilíře a smažil ho Igni. Občas jsem si i sekl, ale je to riskantní, umí pár triků, jak mě omráčit, povalit, oslepit ... prostě nic žádoucího pro boj Po jeho smrti jsem získal ingredienci pro mutagen. A tady mám i ten spásný save





Další setkání s Azarem následovalo o kus dále a tentokrát to byli dva tuzí přerostlí mutanti, ale opět pomalí. Taktika velmi obdobná, akorát jsem podcenil finále. Myslel jsem si, že si poté budu moci odpočinout, takže jsem se pustil i do přímé konfrontace mečem. Byla to chybka, po boji mě Azar teleportoval rovnou k sobě na "finální" bojiště. Naštěstí mi na pomoc přispěchal Berengar, který se mi takto odvděčil za mírové řešení v Akt IV. Naneštěstí moc nevydržel (Berengar je normálně smrtelný) a není divu, Azar nám do první konfrontace na Blatech nějak zesílil a umí podobné fintičky jako kostěj. Podpálení nefungovalo, naštěstí umím rychle utíkat, takže to skončilo u klasické honičky, občas jsem ho povalil Aardem a párkrát si sekl. Trvalo to sice dlouho, ale k úspěšnému cíli to vedlo taky Přišlo mi, že tenkrát jsem ho porazil mnohem snadněji, dokonce Berengar přežil - asi jsem měl přeci jen už lépe potrénováno, protože si pamatuju, že ani de Wett se nezmohl na odpor, tentokrát jsem s nim normálně bojoval). Každopádně tuhle část si dám kvůli zbroji ještě jednou.



Venku mě opět čekal Yevinn, se kterým jsem poté odplul do Wyzimy na schůzku s Foltestem. Přítomem byl i Radovid (vlastně Addu jsem nakonec zachraňoval pro něj ), protože oba panovníci mezitím uzavřeli spojenectví s cílem rozprášit Řád a jeho Agenty. Ostatně o vlivu velmistra Jakuba jsem se dozvěděl právě u Azara, po jeho smrti jsem použil zrcadlo v laboratoři, Jakub v něm žádal o posily mutantů. Rád by nastolil nový řád, akorát mu v tom překáží jedna věc - já





Honba za velmistrem

I nová Wyzima je v žalostném stavu. Hra se přesune do Klášterní čtvrti, ale je to tu samá barikáda a oheň. Cestou jsem narazil na Sigfrieda v doprovodu mutantů, nezbylo, než-li ho zabít. Je to stejný fanatik jako velmistr. Postupně jsem se tak v kombinaci průchodu přes ulice a domy dostal do čtvrti nelidí a od umírajícího rytíře získal klíč do stok. A tady jsem se zasekl, ve stokách je totiž Zeugl ...



Uvědomil jsem si, že tenkrát tu se mnou byla Triss, která nás průběžně léčila, ale nyní mám po boku Yevinna Taktiku si vybavuju, ale asi nejsem opravdu ještě dostatečně vycvičený. Level mám 38, talentů dost, takže zítra s tím něco udělám. Celková herní doba je zatím necelých 52 hodin, pokud se vrátím ke staršímu save, přijdu o cca 2 hodiny.



Jenom ještě poznámka k obyvatelům. Ve Wyzimě se dá narazit na pár známých - Vasku, Poustevníka, Novicku ze špitálu a Vivaldiho (ve sklepě je ghúl Vetela a otravná dívenka z Bahnic). Novicka mi připomněla jednu pasáž příběhu, pověděla mi totiž příběh Carmen, která se nyní chystá vdávat. Během léčby Vincentovo lykantropie jsem od Carmen zjistil, že její pravé jméno je Helga, ale už mi to nedocvaklo. Jedná se o zapuzenou dceru otce Fury, což byl onen fanatický kněz ohně v Podhradí. Zmiňovala se o ní Abigail.

[Elemir]

Co se nevešlo jinam (ke konci Akt V + Epilogue)

S Jean Pierrem jsme se mohli potkat už při první návštěvě Blat, poptával pár vlčích kožešin, aby se mohl stát Mistrem lovčím nebo případně kapitánem stráží. Jak vidno, jeho sen se mu vyplnil.



Pohled z hradeb Staré Wyzimy směrem na hřbitov v bažinách.



Opět v bažinách kolem hřbitova.



Pod Starým hradištěm.



Pohled na Wyzimu směrem od Starého hradiště. Geralt se dívá přímo na wyzimské nábřeží. Schválně, co se vám na tom obrázku nezdá? Ano, žádné stopy probíhající občanské války



Obdobný pohled na Wyzimu, ale tentokrát přímo ze Starého hradiště.



Pohled na Starou Wyzimu z mola pod Starým hradištěm.



Opět pohled z mola, ale na wyzimské nábřeží.



Pohled z mola na Staré hradiště.



Pohled směrem na Bahnice z břehu pod Starým hradištěm.



Nádvoří Starého hradiště (u studny stojí Yevinn).



Stará Wyzima, Klášterní čtvrť. Pohled na trpasličí ubytovnu.



Stará Wyzima, Klášterní čtvrť. V domě napravo bydlel Vivaldi.

[Elemir]

Změna názoru ...

Nakonec jsem to včera udělal ještě jinak. Vrátil jsem se až k save s polednicí v Bahnicích a dokončil celou kapitolu jako neutrál - při přepadení ve vesnici jsem se na elfy vykašlal. Pro Toruel to má špatný konec, jak mi Yevinn později řekl, v jedné z bitev zahynula.

Počátek Akt V začíná velmi podobně, rozdíl je ovšem vidět už na mostě mezi Starou a Novou Wyzimou. Nepřátelští jsou nyní všichni - jak jednotky Veverek tak i jednotky Řádu, holt cena za neutralitu. Podobně je to i v samotné Staré Wyzimě. Mírně změněný je i rozhovor s Foltestem, který ocenil mou neutralitu (on si jí bohužel nemůže dovolit). Soukromý rozhovor pak vedl k tomu, že mám jiný zápis o Triss - potvrdilo to milenecký vztah, jako spojenec Veverek jsem dospěl k tomu, že je to jen velmi blízká přítelkyně. Zřejmě má volba frakce na tohle vliv.

Na počátku ve Staré Wyzimě mě místo Zoltana uvítaly dvě sestry z wyzimského špitálu, které chtěly doprovodit do lazarteu k Shani (do lazaretu se nyní chodí zadními dveřmi). Chvilku to trvalo, protože díky všudypřítomným útočníkům jsem byl neustále v bojové pohotovosti, tak nešlo otevřít dveře. Kupodivu se všichni zajímali spíše o sebe, takže na mě útočil jen málokdo. Shani byla opět chladná a opět přišel temerský voják, že u věže je striga. Nezbylo, než ho následovat.

Boj s mutantem a následná konverzace s Kalksteinem (pro nevycvičeného je mutant docela oříšek, ale s výcvikem to není žádný soupeř):



Jakmile jsem se vrátil do lazaretu, Shani byla opět milá a opět jsem si užil přepadovku lazaretu. Jenomže tentokráte o fous tužší - nejprve naběhli Veverky a poté Řád, tedy 2x tolik, než-li při zvolené frakci Naštěstí jsem se rozhodl změnit styl boje už v Bahnicích a rozdělil jsem dovednosti tam. Od té doby cvičím celkem pravidelně. Je to opravdu znatelný rozdíl, proto mi včerejšek taky zabral jen necelých 8 hodin hraní, abych vše dohnal (vlastně o kousek předběhl, protože jako neutrál už jsem zeugla porazil). Byly chvilky, kdy si nepřátelé ani neškrtli.

Přepadovka v lazaretu (skupinový styl má jednu nevýhodu, rytíři Řádu umějí docela slušně blokovat, proto tolik prohmatů naprázdno):



Je fakt, že po tolikerém hraní vím, co si můžu dovolit a je opravdu zbytečné se dusit s nízkými úrovněmi dovedností. To už jsem si mohl rovnou zvolit vyšší obtížnost hry. Pro ilustraci ukázka rychlého stylu ocelového meče, kde je hezky vidět, jak se skládají jednotlivé sekvence seků a postupně narůstá i rychlost útoku (ta potvora je jinak odolná na ocelový meč a rychlý styl ... alespoň déle vydržela ).



Po boji v lazaretu mě Shani požádala, zda-li bych jí nedoprovodil do močálu ke hřbitovu, potřebuje si vyzvednout léky od druidů. Musím říci, že mě to za neutrála baví více, škoda jen, že už si přesně nevybavuju, jak to vypadalo, když jsem si místo Triss volil v romanci právě Shani, ale asi o mnoho jinak ne. V bažinách mi klasicky pomohl velmistr, ale rozhovor už byl taky místy jiný. Padl tam náznak, odkud má Jakub o mě novější informace, vypadá to, že jsme nějakou romanci sdíleli Dotyčná má prý vícero jmen. Triss to není, Shani taky, s Carmen jsem nic neměl ... no, těžko říci, nikdo mě nenapadá, krom princezny Addy. Adda vs striga a hlavně byla spolčená se Salamandrou.

Po rozhovoru mě Shani opustila a já si to namířil zpět do lazaretu a za Kalksteinem. Do lazaretu proto, protože obě sestřičky pro mě mají dárek, akorát nesmí být poblíž Shani ... ano, je to kartička romance Na Kalksteina mě pak navedla samotná Triss během rozhovoru u Foltesta, protože za neutrála má Havranovu zbroj na starosti právě on. V základu požaduje to samé, kyrys, kus originální zbroje, minstrelovo poznámky a magickou formuli čarodějky Agnes z Glanville. Kyrys je jasný, buďto ho šlo najít už v akt IV v kryptě s Berengarem, nebo je v kryptě Havrana, stejně jako kus originální zbroje. Minstrelovo poznámky jsou v kryptě strigy na hřbitově a magická formule v kryptě v táboře uprchlíků (tam kde je boxer Zdenek). Vypadá to tedy, že minstrelovo poznámky jsou pojící prvek, takže nakonec za žádnou frakci/neutralitu nelze zbroj sestavit dříve, než-li dojde ke konfrontaci se strigou.

Pro úplnnost sem dodám všechny lokace a přístupy pro kompletaci Havranovo zbroje (vesměs vše v akt V):

Spoiler: ukázat

Fragment zbroje Kobuse De Ruyter - krypta na břehu v akt IV, Havranovo krypta (cesta napravo)

minstrelovo poznámky - krypta strigy na hřbitově

část originální zbroje - Havranova krypta, cesta nalevo

gnómské zařízení (dvoufunkční recirkulátor, za nelidi) - Starodávná krypta v dole v bažinách, přístup přes Poutníkův kámen je Igny-Igny-Aard

litanie Svatého Řehoře (za Řád) - Starodávná krypta v kryptě strigy na hřbitově, přístup přes Poutníkův kámen je Aard-Aard-Igny

magická formule čarodějky Agnes z Glanville (za neutrála) - Starodávná krypta v táboře uprchlíků (tam kde je Zdenek), přístup přes Poutníkův kámen je Aard-Igny-Aard

Ještě než se vrhnu na Staré hradiště, mám tu jeden postřeh z odkletí princezny Addy. Nakonec je to asi časově nezávislé a "boj" vždy trvá stejně dlouho. Schválně jsem tam přišel až chvilku nad ránem a končil po 6:30 ráno, to už byly svíčky samy o sobě zhasnuté



Smysl toho osvobození mi pak došel později, nevím, jestli jsem to předtím jen přehlédnul, ale Triss se u Foltesta zmiňuje o tajném plánu a byla by ráda, kdybych se rozhodl správně. Osvobození Addy totiž znamená, že Foltest bude více nakloněn jednání a vyslechne Lóži, která mu slíbí pomoc s opětovným nastolením pořádku v Temérii. Oficiálně se tak Triss z politického vězně dostane do role poradce

Poznámku mám i ke kompletaci trofejí a trpasličímu zubaři. Na zubaře jsem si dal obzvláště pozor. U opevnění Staré Wyzimy je ještě jedna vež, kde bývala mučírna a tady má náš zubař novou ordinaci Odměnou za kompletaci série zůbů (Zdenkův je mezi úkolovými předměty) je ocelový meč Runový sihill z Mahakamu. Ten mi nabídl ve volbě i Mistr lovčí, který dává za kompletaci všech deseti trofejí na výběr mezi ním a stříbrným mečem Měsíční břit. Ohledně stříbrného meče je to spíš taková berlička pokud mineme Aerondight od Paní Jezera, protože ten mi přijde vcelku lepší a hlavně má klasický tvar. Měsíční břit sice poskytuje bonus 100% ke zranění (Aerondight má bonus 60%), ale to je všechno, tvarem je to zahnutá čepel. Vzal jsem si proto Runový Sihill od zubaře a Mista lovčího už vynechal.

Zůstal mi tak jen Azar Javed. Cesta k němu byla rychlá. Místo Yevinna mi na nádvoří pomohla Triss a vstup byl přes kryptu. Zbytek je totožný. Myslel jsem, že Berengara udržím naživu, ale Azar si mě dokázal udržet od těla a jak mohl, tak masíroval přednostně Berengara. Asi mi chybí nějaká dovednost, anebo to možná ani nejde. Souboj byl každopádně rychlejší, i když stále ne triviální.

Do epilogu jsem vstoupil s čistým štítem, co se úkolů týče. Foltes opět pochválil mojí neutralitu, akorát už ne tak dokonalou, protože přeci jen si stranu vybrat musím, tedy pomoci jemu Cestou do stok jsem narazil na Sigfrieda, bojovat nechtěl, tak jsem ho nechal. Podobně jsem nechal o kus dále žít Yevinna, který mě označil za zrádce a snažil se na mě hodit vinu za smrt Toruviel. Boj se zeuglem byla jen formalita, Triss mě sice neléčila, ale házela blesky. To hlavní však stejnak zbylo na mě. Musím říci, že mám najednou ten vztah k Triss úplně jiný. Do audience u Foltesta byla dost odměřená, ale jak takhle se mnou putuje, tak si všímám, že se něco změnilo. Asi je to opravdu jen o tom, jak jí kdo zkousne ve třetí kapitole, byť si stále říkám, že pokud by ve dvojce nebo trojce byla Shani, asi bych neváhal

Nyní mám akorát dilema. Buďto dokončím hru jako neutrál, nebo ještě dotáhnu tu část za elfy a střihnu si obě verze. Zatím nejsem rozhodnutý, ale asi to dojedu za obě strany a do dvojky si přesunu save za neutrála. Do budoucna by mi tak zbyla jen hra za Řád, což vyžaduje volby už od začátku 3. kapitoly a tak daleko se mi už teď vracet nechce.

[Elemir]

V noci jsem se dostal k finále a dodělal poslední 3 videa se sekvencemi příběhu. Ze screenshotů není už moc co ukazovat, poslední část hry se odehrává v ledové pustině, což si asi každý dokáže představit i bez nich Načnu tedy část rekapitulace.

Naposledy jsem hlásil, že mám dle GOG Galaxy odehráno zhruba 52 hodin, přičemž bych měl za návrat o pár save zpět ubrat asi tak 2 hodiny. Nakonec to číslo nechám, protože rozdíl v save je pouze něco málo přes hodinu a hlavně v jeden den mi Galaxy zablbla, takže vím, že ten čas i tak o pár hodin nesedí (měl by být o kousek vyšší, tipuju právě 1-2 hodiny). Dohrál jsem to za obě příběhové cesty, co jsem si otevřel, pokud to tedy sečtu, tak za nelidi to celkem je 55-56 hodin, se hrou za neutrála jsem se pak dostal dle Galaxy až na 62 hodin 27 minut (cca 10 hodin hry od úkolu s polednicí v Bahnicích). Hra za neutrála byla tedy rychlejší, ale důvod jsem již popsal dříve - pravidelné rozdělování dovedností. V obou variantách jsem skončil na levelu 39.

Herní doba mě vskutku překvapila, vždycky jsem si myslel, že první Zaklínač je časově náročnější, alespoň jsem z toho měl ten pocit. Na druhou stranu, na to, že je oproti trojce podstatně menší, tak je to slušné skóre. Protože tu vlastně není nic, co by tu dobu uměle natahovalo (např. souboje, nesmylsné zdlouhavé pobíhání apod.). Je tu uplatněna klasická příběhová pyramida, přesto největší herní doba je nakonec věnována střední části hry a ke konci se obsah zužuje.

Pod vlajkou Scoia'tael

Hru za nelidi už jsem přiblížil předminule, s Yevinnem jsem se dostal až k zeuglovi a během boje několikrát odpadl. Nezbylo proto, než-li se vrátit kousek zpět do domku a rozdělat si ohýnek. Docvičil jsem pár zajímavých dovedností, posílil moc znamení apod. a vydal se na zeugla znovu. Dopadlo to skoro stejně jako za neutrála, akorát jsem byl nakonec rychlejší

Teď mě v souvislosti s tou rychlostí napadá, že jsem něco přeskočil ... Samozřejmě, se save jsem se vrátil před boj s Azarem a naklusal zpět do Staré Wyzimy k trpasličímu kováři, abych si nechal zkompletovat elfí Havranovu zbroj. Zašel jsem i za trpasličím kovářem, ale úkol nesplnil, protože mi chyběla lebka barghesta. Tak jsem si alespoň došel za Mistrem lovčím pro Runový sihil, který jsem ihned zařadil mezi aktivní výzbroj.

Před Azarem jsem si opět udělal save a zkusil namíchat pár zajímavějších lektvarů, hlavně Vrbu, která brání sražení na zem. Úkolem bylo Berengara udržet na živu, ale hra dělá opravdu vše možné, aby to nešlo Podařilo se, v podstatě jsem Azara instant killnul, ale jako na potvoru mi spadl do příkopu, takže jsem si nemohl vzít loot. Load a znovu a pak znovu a ... nakonec jsem to vzdal. Je to hodně o štěstí, jak se Berengar zrovna postaví a jak se mi podaří postavit mezi něj a Azara. Ke cti mi je, že jsem Azara usekal ještě dole a celkem rychle. On je jako protivník opravdu tužší jen kvůli těm speciálním útokům.

Ale teď zas zpět. Po soubojem se zeuglem je cesta do chrámu celkem přímočará, výlez ze stok je ve slumech, tedy kousek od něj. Yevinn ale moc dobře nedopadl, venku ho pár mutantů zranilo, takže dále už se mnou nemohl. Uvnitř jsem si s Jakubem popovídal, vlastně mi ředvedl monolog na téma Bílé zimy a ja se on rád chytne role mesiáše. Když už jsem se to s ním chystal skoncovat, transportoval mě do svých vlastních představ. Objevil jsem se na ledové pláni, která představuje zbytky Wyzimy a okolí (poznat je jen vstup do chrámu ...).

Průvodkyní je mi iluze Triss, která mi tu vypomáhala a cestou jsem potkal několik významných NPC, která ke mě měla promluvu (Abigail, Toruviel, Divoký Hon, Sigfried, Alvin, Adda). Krom Honu a Sigfrieda se mi ostatní snažili pomoci, tedy vyjma Alvina, ten se tu jen mihl a beze slova zmizel. Do toho jsem v pravidelných intervalech narážel na projekci Jakuba, který postupně odhaloval části svých úvah. Není pochyb, totožnost Jakuba je opravdu zřejmá, tohle prostě už nemůže být ani spekulace:

Spoiler: ukázat

Jakub = Alvin

Před troskami nějakého chrámu mě Triss opustila a rovnou jsem přešel do stavu meditace, tak jsem toho využil. Namíchla jsem si pár lektvarů (opět hlavně Vrba a pak lektvar na zvýšení množství zdraví, co kdyby ... ) a rozdělil pár bodíků do dovedností. První boj byl s mutanty, pak teprv se samotným Jakubem a když už jsem ho chtěl dorazit, zasáhl Divoký Hon. Rád by si ho vzal, ale byl jsem proti, takže jsem musel porazit ještě Hon. Nic složitého, vlastně jsem celou pustinu proběhl velmi snadno na jeden zátah. Zdraví a energie se tu regeneruje celkem rychle sama o sobě. Konečně jsem mohl Jakuba zapíchnout. Ocelový meč mi odrazil, tak jsem ho jako každou jinou nestvůru zapíchl stříbrným mečem V ruce se mu blyštil dwimeritový amulet ...

Poté jsem se objevil na zahradě paláce ve Wyzimě, promluvil s Marigoldem, pověděl mi o tom, že Yevinn už musel odejít, sebral jsem pár věcí z těla Jakuba a šel za králem. Ještě předtím se mi však spustilo video s rekapitulací vlivu volby hry za Scia'tael:



Jako správný neutrál

Za neutrála jsem navázal v místě za soubojem se zeuglem a hlavní kostra děje je shodná s hrou za Scoia'tael. Triss jsem před vstupem do chrámu požádal, zda-li by mi nemohla dát nějaké lektvary, neboť mi docházejí, tak se pro nějaké ihned odteleportovala, naivka jedna Konečně jsem byl sám a mohl si to jít s Jakubem vyříkat.

Drobná změna nastala až v ledové pustině, namísto Toruviel jsem tu měl Celinu (v podobě půlnočnice) a se Sigfriedem byl i Yevinn. Překvapení bylo až na konci, ne dějové, ale technické. Jako na potvoru jsem zapomněl na lektvar Vrbu a první kolo projel Opravdu nejde ani tak o dovednosti, ty jsem v tuhle chvíli nezvedal vůbec, ale odolnost proti sražení je klíčová. Tohle se mi na Zaklínači prostě líbí, hra je ideálně vyvážená. Vím, pamětníci prvních verzí hry by se mnou zajisté nesouhlasili, ale v Enhanced Edition je to už poladěné. Buďto si efekty zvednu určitými větvemi dovedností a když si zvolím jiné, pořád mám možnost čerpat bonusy z alchymie apod.

Po návratu do reálu mě čekala poněkud jiná rekapitulace:



A samozřejmě, za obě varianty bylo i hezké outro, které přibližuje děj, který přinese druhý díl hry:



Finální zhodnocení

Z dnešního pohledu je už o poznání těžší něco hodnotit, ale Zaklínač je pořád hrou, která nemá moc konkurence a to dokonce ani ve svých pokračováních. Je vystavěn přesně tak, jak to mám u podobných her rád. Zbytečně nenatahuje děj ani hratelnost, byť zrovna ten děj je takový ... no, u toho konce mám pořád smíšené pocity Dost věcí je zřejmých až díky tomu, že už znám děj z pokračování. Na druhou stranu, jednička vůbec nevyžaduje znalost knižní předlohy, tedy alespoň mi to vůbec nechybělo. Je to prostě hra na motivy Sapkowského, nic víc. Na ultimátní hodnocení to není a protože hlavním cílem hraní bylo porovnat jednotlivé díly vůči trojce, musím hodit stranou i nostalgii. 90%

[Elemir]

Po třetí dohrávce trojky jsem se zase chtěl alespoň na chvilku kouknout na jedničku, ono to k tomu zkrátka svádí Prostě si pár věcí připomenout a nasát atmosféru. Nicméně v jedničce mi zůstal ještě jeden typ restů, a to jsou bonusové moduly.

Netušil jsem, co od toho přesně čekat, tak jsem ani moc nespekuloval a vybral si jeden z přeložených modulů - Cena neutrality. Na počátku si hráč klasicky volí obtížnost a rozdělí si body talentů dle svého uvážení (Geralt tu vystupuje jako pokročilý zaklínač, což sebou nese možnost rozdělení stříbrných talentů). Musím říci, že jsem trošku zaváhal, jak v obtížnosti, tak i v talentech. Trojka je oproti tomu už casual záležitost Zvolil jsem střední obtížnost a talenty rozdělil ve stylu neutrála, což se později ukázalo jako chybka

Herní doba se odhaduje zhruba na 2 hodiny, ale mě to stálo nakonec 4 hodiny. Důvodem je plnění vedlejších úkolů, které ztěžuje nadmíra respawnu a celkově hodně nepřátelské prostředí. Zpočátku jsem se musel znovu sžít s bojovým systémem jedničky a pak pravidelně čelit vcelku tuhým potvorám, které se co část dne kompletně obnovovaly. Potíž byla v tom, že ohníčků k meditaci je pomálu a hlavně chybí na nejvíce exponovaných místech. O nic lépe jsem na tom nebyl s alchymií, protože jsem krom dvou úvodních Vlaštovek dokázal připravit už jen jednu další, takže je tu i nouze o lektvary, což je u střední obtížnosti docela průšvih Hlavní příběh však jde opravdu splnit poměrně rychle, v tomto ohledu je to docela lineární záležitost.

Geralt se na zimu vracel do Kaer Morhen, ale v údolí řeky narazil na tábor jistého prince, kterého doprovázela ctižádostivá čarodějka Sabrina Glewissig (to je ta, co jí král Henselth nechal ve dvojce upálit). Oba hledají princovu sestru a dědičku trůnu, jenomže ne proto, že by jí chtěli na trůn pomoci, ale spíše jí od něj odpomoci Princezna Deidre je totiž údajně stižena kletbou Černého Slunce ... ano, tenhle motiv byl opět vzkříšen v trojce v rámci druhého datadisku, kdy měla být kletbou stižena Syanna.

Hra se s tím ovšem nijak nepáře a neukrývá zápletku do zbytečných dialogů, naopak jde přímo k jádru a to je to, co se mi na jedničce vždycky líbilo - nedělat z kdejaké blbosti zbytečný román. Proto je ta atmosféra v jedničce tak hutná. Sabrina označila Deidre za monstrum a dala mi k tomu několik pádných důkazů. Na druhou stranu z ní bylo cítit, že její pohnutky nejsou zcela čisté a s princem do určité míry manipuluje, aby podpořila jeho zájem dopadnout Deidre za každou cenu. O tom, že za princezninou záští bude něco více, mě pak ujistila dcera hospodského, která s družinou přicestovala.

Vedlejší aktivity se týkají okolí kolem Kaer Morhen a je to vlastně jediná možnost, jak se do něj v rámci jedničky podívat. Zajímavé je to hlavně kvůli porovnání odlišností vyobrazení hradu a okolí mezi jedničkou a trojkou. U brodu stojí Lambert, což je první záchytný bod, který odkryje část příběhu za zaklínače, u nichž se právě Deidre schovala. Lambert je tu navíc jako jakýsi pomocný bod, protože na něj lze lákat potvory, s kterými mi pomáhal. Druhý v pořadí je Vesemir na hradě nebo Eskel v dolu. Vybral jsem si nejprve Eskela.

S Eskelem jsem si z počátku moc nepopovídal, protože v dole se usadily kikimory, které jsem mu měl pomoci pozabíjet. Při každé mezifázi mi pak pověděl kus příběhu o Deidre. Sama princezna je v podstatě dítětem překvapení, když kdysi Eskel využil svého zaklínačského práva, ale nikdy ho neměl v plánu uplatnit a tak o Deidre ani nevěděl. Díky této spojitosti je Eskel zaujatý a proto se později odmítl vyjádřit k volbě - Deidre by byla ráda svobodná, Sabrina jí chce naopak získat pro své výzkumy.

Při plnění vedlejšího úkolu pro Deidre se mi podařilo získat s ní romantický vztah, což jsem jaksi ani nečekal Celkově to tedy rozhodlo o budoucí volbě. Eskel a Vesemir se v mezičase přesunuli k brodu, takže pro plnění vedlejších úkolů jsem získal mnohem větší podporu v týlu, což se hodilo právě u plnění vedlejšáku pro Deidre, kdy jsem jim nakonec přenechal královskou wyvernu a jen si vybral odměnu.

Prošetřování záležitosti okolo Deidre vedlo k neurčitým závěrům a nakonec jsem si musel vybrat sám. Rozhodl jsem se pro smírčí řešení, ale to se díky odporu Sabriny zvrhlo v masakr v táboře. Z Deidre se nakonec vyloupla spíše rozmazlená a zákeřná princeznička, což nebylo ani tak vlivem nějaké kletby, jako spíše její skutečné povahy. O smírčí řešení vlastně ani neměla zájem a tak přišla na řadu druhá volba, kdy jsem jí i přesto všechno dal šanci a vypoklonkoval jsem Sabrinu, jakožto strůjce veškerého toho "zmatku". Ostatně Sabrina byla tím katalyzátorem, který spustil celý sled událostí, které k tomuto vyvrcholení vedly. Nebýt jí, nikdy by Geralt nemusel tuhle záležitost řešit, ale to by Sabrina v podstatě popřela pověst čarodějek a Lóže

Příběh tedy končí ve smyslu výběru menšího zla. Nejhůře nakonec dopadl Eskel, kterého Deidre v rozčilení v táboře napadla a způsobila mu jizvu v obličeji, která je pro něj od té doby tak typická. Modul Cena neutrality je tedy v podstatě docela zajímavým pojítkem k některým budoucím událostem a osvětluje pár zajímavostí, které se vyskytnout v pozdějších dílech. Pro mě bylo příjemné se znovu setkat i s tím suchým humorem, který je pro jedničku tak typický a mnohem více mi k celkové atmosféře hry sedne. V trojce si ho hráč bohužel moc neužije.

V rámci příběhu je možné svést i Sabrinu, jak jsem se poté dočetl, ale není to zrovna triviální.

[Elemir]

Když už jsem s tím začal, tak jsem dojel ještě modul Vedlejší účinky. Marigold se jako obvykle dostal do problémů, když se rozhodl svést ženu wyzimského radního. Aby si ulehčil svůj pobyt ve vězení, půjčil si od jistého Klikaře 2000 orénů, jenomže splácení zůstalo nakonec na Geraltovi

Celý děj se odehrává v chudinské čtvrti Wyzimy, která se až na drobnosti neliší od verze z hlavního příběhu hry. Je zde např. vysvětlena díra za klášterem Sv. Lebedy apod. Do řady domů známých postav se nelze dostat a vlastně zde vůbec chybí většina známých postav.

Úkoly jsou tu hezky řazené a provázané, hodně to připomíná část z hlavní kampaně hry. Způsobů, jak dosáhnout konečného cíle, je více, ale protože se mi podařilo poměrně snadno získat hned přes 3000 orénů, rozhodl jsem se pro čistě mírové řešení. Ono to z počátku vypadá složitě, ale hodně pomůže hraní kostek a pěstní souboje, o zbytek se pak postará ještě zdejší mecenáš umění, popř. je možno obchodovat s podomním prodejcem (vzácnosti nakradené v domech apod.). Vstupu do stok jsem se nakonec vyhnul, klíč jsem sice získal, ale nic mě do nich už nevedlo a vlastně to bylo i zbytečné.

Zabralo mi to 3 hodiny a kvalitou to opravdu za zkoušku stojí. Ostatně pasáž z chudinské čtvrti je pro mě na výši i v hlavní části hry. Docela mile mě překvapilo, že Geralt do dobrodružství nevstupuje jako ostřílený zaklínač, takže jsem s radostí získával knihy k učení bylinkaření a získávání trofejí, jeden prostě nikdy neví, kdy bude třeba odkup trofejí významnou složkou výdělku Časově je to očividně zařazeno před hlavní kampaň, zmíněna je zde akorát bitva u Soddenu. Pravděpodobně jde o úsek 10 let před koncem dvojky. V modulu se objevilo několik námětů/odkazů, které se pak objevily/byly rozvedeny v třetím díle. Asi mi v tomhle ohledu chybí ještě znalost knižní ságy, ale už takhle to dává ucelený obrázek.

[Elemir]

S raností zaklínačské kariéry šel o kus dále (či zpět? ) mod Deceits. Ten se kompletně odehrává ve vesnici Bahnice, tedy v kulisách toho, co je známé už z hlavní kampaně. Geralt sem dorazil už před léty při cestě do Lan Exeteru a i tenkrát tato víska skrývala pár temných tajemství.

Mod je záležitost zhruba na 2,5 hodiny a je konstruován podobně jako Vedlejší účinky - úkoly na sebe plynule navazují a opět je smyslem hry nashromáždit určitý finanční obnos - jo, je to opět dohromady 3000 orénů Nevýhodou Deceits je, že je němý, doprovázený jen anglickými titulky. Angličtina je dobře srozumitelná, ale ten zvuk opravdu chybí, působí to docela divně. Po dohrátí jsem pak zjistil, že Deceits není oficiální mod, ale je to počin jednoho fanouška v rámci soutěže. Na kvalitě to ovšem znát nijak nejde, je to poskládáno zcela v duchu originální hry.

V hospodě jsem se srazil se seržantem Norisem, který zde nahání jistého zločince, co pláchl z vězení. Zdejší bylinkářka by pro změnu ráda pár ingrediencí z masožravých kytiček a ve vsi zas mají problém z nedostavěným mostem a vraždou. Ano, jde pořád o ten samý most

Zavražděna byla dcera zdejšího zámožného obchodníka a vrahem je údajně bývalý kovářův pomocník, o kterém jsem mezi tím zjistil, že je to ve skutečnosti onen zločinec, kterého hledá seržant Noris (novicka Věčného ohně Lena se lehce podřekla a zbytek mi dopověděl kovář). Nj, jenomže s obchodníkem taky není něco v pořádku a když jsem si s utečencem popovídal, tak se ukázalo, že se smrtí jeho dcery opravdu nic společného nemá a své předchozí kariéry se vzdal díky Leně, takže jsem mu dal navíc druhou šanci a nechal ho být.

Jenomže do problémů se mezi tím dostala Lena, která měla z obchodníka divný pocit a právem. V noci jí skrze teleport unesl do svého sklepení a mě přepadla dvojice jeho pohůnků. Z obchodníka se vyklubal Černý mág, který se prostřednictvím lidských obětí pokoušel udržet kontrolu nad vyvolaným démonem. Boj to byl trošku tužší, ale to spíše díky nějakému drobnému bugu v pohybu postavy. Odměnou mi za dosavadní snahu bylo něco přes 2400 orenů, takže zbývalo pořešit už jen zbytek a jeden úkol pro bylinkářku.

V hospodě se konal pokerový turnaj, jenomže zápisné bylo 300 orénů a výhra "jen" 800 orenů. Na požadované 3000 orenů jsem se musel dostat odprodejem dražších předmětů. Kameník poté vyrazil opravit most a mě zbyl poslední úkol pro bylinkářku - najít megamasožravku.

Nebylo to úplně snadné, v celém údolí po ní nebyla ani stopa, ale pak jsem si vzpomněl na to, že masožravky obvykle vylézají v noci, tak jsem počkal do půlnoci a na jih v roští od ruiny jsem jí našel. Ležela vedle ní mrtvola dívky se zajímavým předmětem, ale ten mi byl k ničemu. Nejspíše sloužil pro vyřešení jednoho zvláštního setkání s půlnočnicí v ruinách - bohužel tu jsem už předtím zabil. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než odejít po zčásti opraveném mostě ...

Vzhledem k tomu, že Geral začíná v Deceits na malém levelu, tak jsem během plnění úkolů minimálně o 2 levely poskočil, ale zcela postačí, když se dobře rozdělí body hned z počátku, nějakou extra výhodu tu beztak získat nejde. Jako přídavek je Deceits pěkné, byť je to tedy docela krátké. Na druhou stranu lze peníze rozfofrovat za knihy učení apod., a pak si prostě začít vydělávat jako zaklínač na plný úvazek Jenomže na to je dostupná oblast zase malá, takže by to asi začalo brzy nudit. Největším zážitkem z Deceits však bylo počasí, zdejší mlha za plného deště je opravdu něco, co stojí za zhlédnutí. Obzvláště když se čas pomalu přelije přes soumrak do noci a na pozadí začnou vyskakovat noční potvory. Vůbec si nevybavuji, že bych tohle zažil v Bahnicích v původní hře.

[Elemir]

Wraiths of Quiet Hamlet je další z fanouškovských přídavků, takže opět bez dabingu. Normálně bych se do uživatelských výtvorů asi nepouštěl, ale na druhou stranu CD Projekt do Enhanced Edition vybral opravdu dobré kousky, takže jsem nad tím přimhouřil oči

Základem je stejně jako u Deceits vesnička Bahnice a její okolí, ve Wraiths of Quiet Hamlet je však mapa místy výrazně modifikována a vesnička dostala jméno Quiet Hamlet. Změny se týkají hlavně oblasti ruin, které hrají za určitých okolností klíčovou roli (cesta k mostu je přehrazena oploceným remízkem a samotné ruiny vypadají také trošku jinak). Na mapě navíc chybí dost ohnišť, kde by se dalo odpočívat a odpočívat nelze ani v hospodě. Po splnění úkolu pro zdejšího ovčáka lze ovšem přespávat u něj.

Hned na počátku hry je Geralt zastaven jistým Kalgorem, který ho najme na vyřešení záhady okolo zdejších přízraků, jež o půlnoci sužují vesnici svými skřeky. Zatím na nikoho nezaútočily, ale nikdo neví, co od nich čekat. Prvotní fází úkolu je sběr informací od všech možných obyvatel, přičemž začne na povrch klasicky vyplouvat mnohem hlubší motiv okolo výskytu přízraků.

Přídavek je opravdu ukecaný, ale dobře srozumitelný. Tam kde jsem tápal s řešením, bych tápal i v češtině, protože řešení hlavního úkolu není tak triviální, jak by se na první pohled mohlo zdát. Během výslechu vesničanů začalo na povrch pomalu vyplouvat, že Kalgorovo bohatství má nejspíše podivný původ a shodou okolností se ve vsi objevil noc po smrti syna zdejšího starosty. Brzy začalo být tedy jasné, že je potřeba se Kalgorovi dostat nějak na kobylku, ale netušil jsem jak.

Hlavní úkol je v této fázi podpořen vedlejším úkolem právě od starosty, takže při setkání s přízraky jsem díky Kalidovo píšťalce mohl ověřit, že jedním z přízraků je opravdu Kalid, syn starosty a přízraky tu pasou po odvetě. Jenomže zabít je, není trvalé řešení, druhý den se objeví znovu atd. V hospodě jsem také na přílišnou pomoc nenarazil, lze se tu akorát účastnit pěstních zápasů. Řada zdejších pojmenovaných NPC navíc nemá kupodivu žádný hlubší význam, nemají totiž ani žádné dialogy.

Během tápání po řešení jsem si odběhl k jedné romantické odbočce Ve vesnici žije dívka jménem Vesna, která při koupání ztratila prsten s tyrkysem. K prstenu se lze dostat skrze hlavní linku - rybář vylovil zvláštní rybu, která prsten spolkla. Vybrat si od Vesny romantickou odměnu však není tak snadné, protože jí matka hlídá na každém kroku, takže první rande skončilo s pár boulema na hlavě Druhý pokus vyžaduje počkat na Vesnu před jejich domem v hodině duchů, ale ani to není zrovna snadné. Posečkal jsem do půlnoci, přičemž jsem narazil právě na přízrak Kalida a pak jsem musel před domem jen tak stát skoro až do rána, kdy Vesna teprve vyšla (pokus o vstup do domu jinak končí vyhazovem). Nakonec se tedy zadařilo

Na druhý den už jsem opravdu netušil, co dále. Kolem ruin se neustále respawnují masožravky a v noci tu pobíhá trojice přízraků, ale nebylo tu nic zvláštního k nalezení. V deníku jsem taky moc stop nenašel, ale pak mě napadlo jít si popovídat s Vesnou a jelikož jsem jí nikde nezahlídl, tak jsem vešel k nim domu a shodou okolností si všiml, že v domě je vstup do sklepa. V něm ležel její nemocný otec a od něj jsem se právě dozvěděl za kus kuřecího klíčovou informaci Hra mě už dříve nenápadně upozorňovala, že Vesna má nemocného sourozence i rodiče, ale nenapadlo mě hledat otce, nemocná mi přišla matka Otec mi pověděl, že okolo ruin bych měl nalézt kosti obětí a ty pak spálit.

Moc mi to nedalo a šel jsem si preventivně popovídat se zdejší kněžkou Melitelé, třeba mě navede na lepší způsob, jak kosti najít. Dobře, že jsem tak učinil, protože spálení kostí je jedna možnost řešení. Po rozhovoru s Vesniným otcem se mi totiž aktualizoval úkol tím způsobem, že nyní mám dost informací, abych se rozhodl pro jedno z možných řešení, čehož jsem si nevšiml. Existence přízraků není samozřejmě nic normálního a pokud jsem chtěl znát důvod jejich přítomnosti, nemohl jsem je prostě jen zapudit. Kněžka mi poradila, ať se v noci dostavím k mostu, což jsem taky učinil.

Na mostě zrovna došlo k přepadení obchodníka a vůdcem bandy nebyl nikdo jiný než Kalgor. Bez obalu se přiznal i k vraždě Kalida, ale podcenil moje síly a odplata byla na světě Obchodníka jsem pak doprovodil do hospody a získal od něj léky pro kněžku. Jakmile jsem léky kněžce předal, dostihla mě Vesna a požádala mě, abych pár dní posečkal, až se všichni uzdraví. Bude tu prý velká oslava a jelikož jsem nepospíchal, tak jsem si na závěr příběhu mohl užít nefalšovanou vesnickou zábavu Taková opravdu milá tečka za skoro pěti hodinami hraní.

Zprvu mě modifikace moc nezaujala, ono už fakt není ohledně zápletek co vymýšlet, a když jsem opět viděl mapu Bahnic, tak jsem jen čekal variaci na klasiku, jako bylo Deceits. Ovšem přídavek překvapil opačným přístupem, kdy v podstatě hned v úvodu vyjevil zločin a pak mě nechal hledat důkazy a motiv. Geralt zde opět vystupuje jako začátečník, jediným rozdílem oproti Deceits je, že umí bylinkařit a znamení může sesílat jen v noci. Odtud pak pramení nevýhoda odpočinku, protože křesadel je omezený počet a zapálit si oheň pomocí Igny lze tedy jen v noci Peníze tu jinak nehrají moc roli, vše potřebné se dá v podstatě najít i bez nákupu. Geralt navíc vyinkasuje odměnu za přízraky rovnou na začátku.

[Elemir]

Damn those Swamps! je hodinové dobrodružství, které se odehrává na mapě bažin. Zajímavé na něm z počátku je, že bažiny jsou v podstatě prosté jakýchkoliv potvor. Narazil jsem jen na přátelské vlky, v jejichž blízkosti mě však přepadla slepota a občas i v průběhu průzkumu bažin se mi rozostřil obraz. Jediným interaktivním prvkem byla trojice postav ve vísce (převozníka nepočítám).

Od dvou jsem dostal dva vedlejší úkoly - posbírat 5 speciálních bylinek a zabít tlupu topivců před chýší dále v mokřadu (to je ta, kde v původní hře sídlí kanibal). Po splnění obou se ve vísce objevila holčička, která hledala svou panenku. Zapomněla jí prý v cihelně, ale tam jsem jí nedokázal najít, takže mě tam poslala ještě jednou. To už jsem byl úspěšnější - předal mi jí jistý topivec, který se podivoval nad tím, že já se podivuji nad jeho vzhledem, protože on rozhodně topivec není Vrátil jsem se zpět, ale holčička mě prohlásila za cizího a vůbec neměla o úkolu s panenkou potuchy. Pak zmizela v jednom z domů.

Tím jsem jaksi vyčerpal všechny možnosti. Prošel jsem proto zbytek bažin a v táboře druidů jsem narazil na zvláštní obelisk, se kterým však nešlo příliš interagovat. Přitom jsem měl v deníku zápis o runách na něm. Bylo to poněkud matoucí, protože všechny vstupy do interiérů jsou v této modifikaci uzamčené, takže jsem netušil, co dál. Pak mě ale napadlo pokusit se znovu vejít do domu, kam zmizela holčička a měl jsem úspěch.

Nebylo v něm nic, ale když jsem vylezl ven, byli vesničané pryč a ulicí se procházela postava Paní jezera. Měl jsem jí následovat. Na konci vesnice zmizela a zbyla po ní mapa, která mě odkazovala na dříve nalezený obelisk.

Došel jsem proto k obelisku a nyní už s ním interagovat šlo. "Klik" na každou z run mě přenesl do extra dungeonu, kde jsem musel porazit avatara příslušného živlu a získat runu. Tuhý byl akorát golem, než jsem si všiml, že mi do výbavy přibyl na chvilku palcát, se kterým jsem ho snadno udolal. Dungeony jsou jinak výseče dungeonů ze samotné hry, pokud se nemýlím, všechny 4 úseky jsou z bývalé Foltestovo tvrze, kde se v samotné hře usídlil Azzar Jared.

Po vložení run do obelisku se znovu objevil přízrak Paní jezera, tentokráte poněkud živější, ale nebyla to Paní jezera, nýbrž nymfa Elei. Pověděla mi, že jistý alchymista otrávil zdejší vody a tím pádem jí oslabil, takže výsledkem je poněkud pokroucená realita. Elei mě požádala, abych to s alchymistou skoncoval a otevřela mi vstup do jeskyně.

Alchymistou byl bývalý absolvent nilfgaardské univerzity medicíny, odkud byl pro pochybné pokusničení vykopnut. Léta už hledá lék na krvácivou horečku, ale moc se mu nedaří. Jeho současný pokrok sebou očividně nese neblahé vedlejší účinky. Vyslechl jsem si ho a rozhodl se ho nezabít, poslal jsem ho místo toho dále na sever, kde možná budou mít pro jeho pokusy větší porozumění.

Elei z toho moc nadšená nebyla, ale přesto mi poděkovala. Závěrečné outro pak ukazuje události let poté, kdy se alchymistovi podařilo získat kýženou substanci a mimo jiné pomohl s morovou nákazou, která poté přišla, takže vlastně velmi pozitivní konec mého rozhodnutí.

Damn those Swamps! je spíše odpočinková záležitost, Geralt je tu opět jako nováček, vlastně je hodně na počátku, ale to vzhledem k malé akci vůbec nevadí. Mě na tom všem spíše zaujalo, že řada nápadů z těhle modifikací byla později jakoby využita v Zaklínači 3. Např. Wraiths of Quiet Hamlet přinesl myšlenku pálení ostatků, ze kterých monstra vzešla a Damn those Swamps! má svého pokračovatele v úkolu bylinkářky z Touissantu, kdy se Geralt sjede houbičkami a taky mu to trochu pocuchá realitu. U toho pálení ostatků si třeba nevybavuju, že by to v jedničce nebo ve dvojce bylo.

[Elemir]

The Wedding je předposlední modifikace ze seznamu Enhanced Edition a je to v podstatě 1 hodinu a 45 minut dlouhé pobíhání sem a tam a čtení dialogů. Hodně špatně se to díky tomu popisuje, je potřeba to zažít, protože to stojí opravdu za to

Na počátku se Geralt probouzí z momentální indispozice a zjišťuje, že je na své vlastní svatbě. Jeho vyvolenou nemůže být nikdo jiný, než-li Triss Geralt má na sobě velmi slušivou košili, která se záhy stane cílem mnoha narážek - bodejť by ne, když má klasický ženský střih Že něco na celé situaci není v pořádku, začne prosakovat během rozhovorů. Na svatbě se totiž sešla celá řádka postav, se kterými se Geralt kdy setkal a to včetně jeho nejbližších, zaklínačů.

Je tu hodně různých narážek, některé očividně na knižní ságu, ale pokud jde o postavy ze hry, tak jejich dialogy mi přišly zcela srozumitelné, poněvadž jsem byl v obraze. Krom známých postav se zde nachází jistý Ganfaf, který sebou tahá jistého topivce a oba jsou v hledáčku Talara. Občasné výkřiky Ganfafa a komentáře Talara zcela bezpečně ukáží na odkaz Pána prstenů

Ostatně jediným úkolem v celém příběhu je vyzvednout si svatební prstýnky od Marigolda, ale tomu je naneštěstí ukradl Ganfafův topivec a hodlá je vyměnit pouze za šťavnatou rybyššškuuu Nejprve jsem pobíhal mezi všemi přítomnými a Tris si nechal na konec. Ony se totiž rozhovory odemykají postupně, takže některé postavy sice zprvu svoje dialogy vyčerpají, ale po nějaké události třeba zase pokračují dále. Ostatně pokud jde o dialogy, ty jsou předem dané, žádné možnosti k dispozici nejsou.

Triss mi hned na úvod vynadala, že se určitě snažím ze svatby vycouvat, a že se nějak podezřele motám kolem královny Addy a Sabriny Glewissig. Pak mě poslala dál bavit hosty. K úkolu s prstýnky se tak asi nejde dostat dříve bez ohledu na to, kdy se s Triss promluví. Druhý rozhovor s Triss byl na téma košile a teprve po další sadě rozhovorů (až úchylných) s jinými vybranými protagonisty došlo na samotný úkol.

Mezi tím měl pěknou vsuvku Lambert, který napráskal Eskela, že měl na Kaer Morhen před návratem Geralta krátký poměr s Triss. Vlastně ne poprvé Dojde i na pěsti a konečné stvrzení přátelství, jak už to tak mezi zaklínači školy Vlka bývá. Všichni si připijou pálenkou z dýně, což je ostatně současný silně projímavý trpasličí výkřik módy a jdou si zase po svých. Když už jsem načal zaklínače, při prvním rozhovoru se Sabrinou se do toho připletl právě Lambert a měl tam vsuvku směrem k ději Ceny neutrality a posledního setkání zaklínačů s touhle čarodějkou.

Když už konečně došlo na prstýnky, vlítla na scénu Shani, která se mě snažila svatbu s Triss rozmluvit. Popohnala mě k útěku, ale nakonec to skončilo v ložnici, kam vzápětí dorazila i rozzuřená Triss a Shani knockautovala. Následující noc s Triss však skončil dosti nevábně a Geralt se nakonec z toho všeho probouzí na zemi ve společnosti Zoltana a Marigolda Holt přemíra alkoholu vede k podivným halucinacím

Vzpomněl jsem si u toho na rozlučkový večer Geralta, Marigolda a Zoltana v jedničce, The Wedding měl být nejspíše rozšířením události, co po té bujaré pitce musela zákonitě následovat Musím ocenit zejména to množství dialogů, s tím si dal někdo opravdu dost práce. Je to vtipné a plné zajímavých narážek. A hlavně je to opravdu šílené Škoda, že se ty neoficiální modifikace nedočkaly překladu, tady bych to docela uvítal, protože po hodině čtení už jsem přeci jen přestal dávat pozor, je to zkrátka už moc pro někoho, kdo v aj běžně nečte. A opět škoda absence dabingu. Narazil jsem i na jeden fatální bug, ale naštěstí se mu dá vyhnout (jde o jeden pěstní zápas s trpaslíky, kdy dotyčný najednou v boji zmizí).

Nyní už mi zbývá poslední z modifikací a konečně si po letech můžu odškrtnout kompletní obsah EE edice.

[Elemir]

Merry Witchmas je už vskutku čirá šílenost, která mi zabrala rovných 5 hodin Ve stručnosti by se děj dal shrnout do věty: "... a Geralt se vydal zachránit Vánoce." Je to v podstatě jedna velká parodie na všechno možné, vlastně cokoliv je zde zmíněno má svůj předobraz, jen jsou pozměněny názvy a je to uzpůsobeno reáliím Zaklínače.

Děj se odehrává opět v chudinské čtvrti Wyzimy a začíná poměrně nemastně-neslaně. Geralt se při cestě do Kaer Morhen stavil ve Wyzimě, aby vydělal ještě nějaké orény na zimu a jako obvykle skončil nejprve v hospodě. Hostinský se mu svěří s podivnými událostmi na zdejším hřbitově, za kterými stojí podivný kult čarodějnic, které se rozhodly odvrátit Ilithino proroctví tím, že zruší zimu ... tedy aby to opravdu dokázaly, musí se nejprve zbavit Otce Witchmase A tenhle úkol padne právě na Geralta. Cesta k cíli je trnitá a lemovaná řadou menších úkolů a službiček, během nichž si to celé může Geralt ještě rozmyslet.

Projít je potřeba opravdu vše, včetně stok. Různá dostupná místa se otevírají postupně, takže jsem se vyhnul i možným pochybám v posloupnosti činností, vše je to podřízeno samotnému postupu v ději. Ohledně čarodějnic jsem se rozhodl pomoci jen hostinskému v jeho osobním úkolu, ale po setkání s Otcem Witchmasem jsem se rozhodl nekazit přirozený řád věcí a přidal jsem se na jeho stranu. Čekal mě v tu chvíli zdánlivě jednoduchý úkol - potěšit čtveřici pacientů zdejšího špitálu.

Mno, jenomže špitál je v této době spíše blázincem, takže jsem se dostal do kolotoče plnění zvláštních přání - donést fisstech jednomu z nich, svést zdejší obří sestru Helgu, abych získal její šaty pro realizaci útěku jiného pacienta apod. Ostatně romantický večer s Helgou mě bude ještě dlouho strašit Krom své obří postavy má ještě jednu drobnou vadu ... Ostatně při troše nepozornosti se dá ve špitále dojít ještě jedné úhony a to skočit na lep zdejšímu deviantovi

Přídavek ovšem myslí i na bojové sekvence, takže krom stok je přístupná i krypta na hřbitově, která obsahuje velmi zajímavé překvapení - projít kryptou je přitom nutné kvůli propustce do špitálu. Není to tedy úplně triviální záležitost a došlo i na pečlivější volby talentů. Jeden souboj na hřbitově byl dokonce dost tuhý, tedy než jsem dotyčné potvoře přišel na "slabinu". Příběh s mými volbami končil pozabíjením čarodějnic a po odchodu ze hřbitova naskočilo outro.

Merry Witchmas je opravdu příběhem už mimo, ale je to docela milá tečka za všemi přídavky Enhanced Edition. Bez ohledu na ty šílenosti to má hlavu i patu, takže se to hraje dobře a nemá to hlavně hluchá místa. Těm pěti hodinám jsem se docela divil, jeden by neřekl, že to trvalo tak dlouho, což ale ostatně svědčí o množství obsahu v tomto přídavku.

Každopádně pro dnešek toho bylo opravdu tak akorát a jsem rád, že už to mám za sebou. Bylo to příliš mnoho skákání od jednoho k druhému a z pohledu hry a příběhu má význam znát jen ty dva oficiální přídavky. Pokud jde o znovuhratelnost, tak u některých přídavků to má skutečně smysl, ale upřímně mě to zas tolik neláká. U Merry Witchmas se třeba klíčové rozhodnutí provede ještě v první hodině hraní, takže by mě čekalo opakovat 4 další hodiny a to už bych dneska nedal Uvidím v budoucnu. No a pokud jde o samotného Zaklínače, tak mě tahle dvoudenní exkurze prozatím stačila. Rozehrávat zatím nebudu Chybí mi vlastně jen jeden příběhový konec, ale za ty dva jsem si některých lokací užil dost, takže bych přišel o část atmosféry, což by byla škoda. On je prostě rozdíl vejít do chudinské čtvrti poté, co se do ní probojujete skrze úvod hry a podhradí, nebo do ní vstoupit bez problémů skrze přídavky. Jenomže díky těm přídavkům jsem si oživil dost vzpomínek, které by mi nyní překážely ... nehledě na to, že mám rozehráno něco jiného

[Elemir]

Jak se dalo čekat, nakonec mě to nalomilo a přeci jen jsem ještě téhož večera hru komplet rozehrál. V současné chvíli mám za sebou 36 hodin a stojím na nábřeží před vstupem do Staré Wyzimy. Jsem tedy zhruba ve 2/3 hry.

Je to již celkem 4. rozehrávka, ale přesto jsem narazil na pár překvapení a věcí, které jsem si pamatoval trochu jinak, popř. jsem si je nevybavil vůbec Vrátil jsem se k romanci se Shani a protentokrát jsem se rozhodl vypomáhat řádu. Drobnou vyjímkou byla akorát výpomoc Toruviel s jídlem, ale to už nemá na děj vliv. Změnu jsem udělal i v tréninku postavy, kdy opravdu pečlivě rozděluji body co nejdříve, tím pádem držím Geralta slušně vytrénovaného a je to na průchodu hrou znát, obzvláště co se týče klasických zásekovějších míst s boji. Nicméně hard obtížnost jsem nezvolil, nechal jsem to na střední. Skutečně je nyní znát, že rozdíl mezi střední a hard bude opravdu hlavně v těch lektvarech.

Z pohledu alchymie jsem od počátku pečlivě zkupoval knihy učení, což dost zahýbalo s financemi a teprve v Bahnicích jsem začal konečně vydělávat. Ve Wyzimě mi dost pomohlo, že jsem se z počátku vydal do bažin a překousl ten tužší začátek. Pomohlo mi to jak s penězi, tak i s levelováním (získal jsem navíc ocelový meč Harval). Díky tomu jsem ovšem trochu naboural některé úkoly.

Netušil jsem, že je to možné, hra sice nikde nevytuhne na nevyhodnocených podmínkách, ale občas některé komentáře přestanou dávat smysl (typický příklad, udělám něco, čím předběhnu zadání a zadavatel to v rozhovoru neakceptuje a rozpovídá se, jako bych to měl teprve dělat a něvěděl jsem, o čem je řeč). Stává se to však spíše u souvisejících úkolů, kdy jeden úkol otevírá možnost k vyřešení další fáze jiného úkolu. Zkrátka ne všechny možnosti jsou odladěné pro všechny možné kombinace.

Hra taky občas neakceptuje některé volby v dialozích a byť jsem si dříve něco vybral, tak mi hra najednou podsune, že jsem předtím zvolil jinak. Nejvíce mě to praštilo do očí u banketu v Novém Narrakortu, kdy se se mnou Triss bavila tak, jako bychom měli normálně romanci - měla úplně ty samé dialogy. Záměr tvůrců to určitě nebyl, protože se jednalo o rozhovory mezi čtyřma očima, takže se to nedá vysvětlit ani tím, že se jednalo o nějaké předstírání.

Musím také přiznat, že jsem s některými volbami měl nyní mnohem větší problém a mnohem více jsem si začal uvědomovat, že mě jednička také tlačí určitým směrem. CD Projekt navíc u trojky udělal jednu fatální chybu, kterou si asi neuvědomili, když vztah s Triss vysvětlili ztrátou paměti, protože Triss v jedničce jasně říká, že měla s Geraltem vztah i před tím (je to i v polském dabingu ). Vzhledem k tomu začátku je vlastně přesun k Shani taky takový drobný nesmysl, ale je alespoň ospravedlnitelný.

Horší to bylo s elfy, protože bez ohledu na jejich podivné jednání, které přetrvalo po celou trilogii, je ve hře plno náznaků k dobám, kdy se k nim Geralt choval vřele, zatímco u řádu je jasně naznačeno, že se jedná o nebezpečné fanatiky. Ale co naplat, za řád je to jediný konec, který mi ještě chybí. Tedy pokud vynechám ještě dvojí příběhovou linku díky klíčové volbě hned na Kaer Morhen. To je svým způsobem docela sviňárna, protože kvůli tomu by bylo potřeba odehrát v podstatě celou hru znovu U dvojky to bylo vyřešeno z pohledu alternativního postupu lépe.

4. rozehrávka navíc trpí ještě jednou věcí, kterou si nyní více uvědomuju, a to je permanentní pobíhání sem a tam. Když to člověk hraje poprvé, tak se plnění úkolů většinou prolíná, ale já se tentokrát rozhodl plnit některé úkoly přednostně a pak jsem se jako na potvoru stejnak musel vracet. Opravdu se tenhle přístup nevyplatí, ale pokud jsem si chtěl udržet finanční hotovost, tak jsem prostě musel - snažil jsem si co nejméně vydělávat odprodejem věcí, takže zakázky byly z počátku můj hlavní příjem.

Pendlování mezi náklonností u rytířů a nelidí mě dovedlo k dalším zajímavým změnám. První citelná změna je vztah obou kovářů v Chrámové čtvrti Wyzimy ke Geraltovi. Nejprve se mnou chtěl po pomoci Sigfriedovi ve stokách obchodovat řádový kovář a jakmile jsem vypomohl Vivaldimu, tak to byl zas trpasličí kovář, což vydrželo až do osvobození rukojmých na hřbitově, kdy jsem prvně zcela jasně podpořil řád. Není to však jediná změna, díky přesunu na stranu řádu se mnou nic nechtěly mít ani elfky

Je pravdou, že jednička má prostě svoje mouchy, z nichž řada vyplyne až po opakovaném hraní a v souvislosti s následujícími díly, ale nic to nemění na tom, že atmosférou je mnohem hutnější. Když Geralt poprvé zahučí do sra..k ve stokách, tak mám pocit, že v nich opravdu stojím apod. Celé to místo vypadá dost nevábně, narozdíl od stok v trojce a opravdu to není jen použitou paletou barev. Když to tak vezmu, nejtemnější atmosféru měl v trojce vlastně jen datadisk Srdce z Kamene, který tím překonal úvodní Velenské dobrodružství. To dojelo zase pro změnu na "roztahanosti", v tomhle je příběh Olgierda von Everec konzistentnější. Ale dost trojky, na tomhle celém je podstatné jen to, že dojem ze Zaklínače žádná nostalgie nekřiví.