Nakonec mi to vyšlo na 42 hodin celkem, takže poslední třetina byla docela rychlá a bylo to vidět i ve hře.
Ve Staré Wyzimě mě dost nemile překvapilo, že jsem tu neměl nikoho, u koho bych měl schovanou svou truhlu, takže jsem byl nucen některé věci rovnou kvůli místu v inventáři vyhazovat. Krom Bílé Rayly tu navíc nebylo možné mít romanci s nikým dalším, ale to se dalo čekat. Za nelidi by to byla Toruviel (ta ve verzi za řád skončí na šibenici) a za neutrála jsou to sestřičky v lazaretu (těm jsem mohl nyní leda tak pomoci se surovinami). Rayla pak při útoku na barikády zahynula, v tom se to od ostatních verzí neliší (zastřelil jí Yevinn).
Havranova zbroj taky nijak nepřekvapila. Má sice trošku jiné statistiky a ková jí řádový plátnéř, ale jinak nic extra. Při její kompletaci jsem beztak prolezl všechny 3 tajné krypty v bažinách, takže ani o to jsem se neochudil. Vzhledem k výcviku Geralta to byla jen formalita.
Splnil jsem v podstatě vše, co jsem měl zadané. O Berengara jsem při souboji s Javedem přišel, to prostě nejde uhrát, ale alespoň jsem pak přišel na taktiku, jak Javeda sundat celkem bez problémů (využít jeho posloupnosti útoků a "kličkovat" mezi tím). Sigfried zradu velmistra nechtěl přijmout, ale nakonec rezignoval a slíbil pomoc. Ostatně král Foltest mu poté vedení řádu předal. V tomhle mě hra trochu překvapila, protože ze Sigfrieda se vyloupl docela sympaťák, ovšem v závěru to hra zase trošku upravila, protože naznačila takovou předzvěst pogromu, za kterou se řád později postavil. Holt moc korumpuje i ryzé charaktery
V souvislosti s útokem nelidí ve Wyzimě bylo zajímavé setkání se Zoltanem na nábřeží, který mě v podstatě obvinil ze zrady a od té doby jsem na něj až do konce hry nenarazil. Setkání s Yevinnem mi ovšem dalo za pravdu, že odboj je stejná pakáž jako řád
Ve finále jsem měl z konce poněkud smíšené pocity, něco podobného jako u trojky, když jsem nechal Radovida žít. Jinak těch změn v samotné hře už potom tolik nebylo.
Po letech jsem si tak splnil odehrávku za řád a už nikdy více