Konec tlachání, administraci webu jsem taky hodil stranou ... no, vlastně před chvilkou jsem uzavřel svých pár prvních zajímavějších hodin hraní, takže jdeme na to ...
V rámci příprav jsem si vytiskl svoje čtverečkované archy, původně určené pro starší díly Might and Magic a popadl tužku. Chyba lávky. Tužka není špatná, ale má jednu velkou nevýhodu - málo odstínů šedi
Pastelky zrovna v práci nefasujeme, takže první komplikace byla na světě. No, když už mám pro ty čtverečkované archy předlohu v Excelu, tak proč nakonec Excel nevyužít i k poznámkám? Hru jsem nechal běžet na notebooku a na desktopu jsem si otevřel Excel. Sice jsem si občas pletl myši, ale jinak se to ukázalo jako dobrý nápad
Jak jsem později zjistil, hra automapu má (ne manuál jsem ještě stále neotevřel
), ale ta moje tvorba se mi líbí více, lépe se mi podařilo proniknout do struktury města a hlavně si můžu k políčkům psát komentáře.
Thorwal je jedno z opravdu velkých a živoucích měst, což je dáno zejména tím, že se jedná o hlavní město Arkanie. Po ulicích se sice neprohání žádná viditelná NPC, navíc dohled je omezený, ale přesto je v nich docela rušno. Ani nepočítám, kolikrát už se mě někdo pokusil okrást, nebo kolikrát jsem narazil na podivné existence. Většina věcí je tu podřízena denní době - obchody na noc zavírají, do hospody se před polednem nedostanete apod. Pokud jde o obyčejné domy, majitelé se k vám také chovají různě. Někdy si s vámi krátce popovídají, jindy vás rovnou vyženou, nebo dostanete příležitost se k nim vloupat (nezkoušel jsem).
Promluvit si lze ostatně s každým NPC, které je tomu nakloněno. Přínáší to právě nejzajímavější chvilky, protože můžete volit i tón rozhovoru. Pochlebováním si třeba můžete zajistit lepší ceny v obchodem, ale klidně taky můžete pozurážet celé město. V souvislosti s rozhovory nesmím zapomenout na hospodu, to opravdu stojí za to vyzkoušet
V Thorwalu je plno hospod, ostatně ono je tu znásobené v podstatě všechno, takže když už jsem vlezl asi do 4. hospody, tak jsem se neudržel a koupil pití všem. Hospodský byl ochotný utrousit i nějaký ten klep a než jsem se nadál, tak přede mnou stála další runda. Nic jsem si neobjednával, prostě jsem nedostal na výběr
Čas od času si ke mě i někdo přisedl, zaplatil mi pití a podělil se o nějakou tu zajímavost. Ty hospody opravdu žijou. Nevýhodou akorát je, že jsem si nestačil dělat poznámky, protože čas v hospodě běží jakoby realtime, tím pádem se ty situace střídají bez ohledu na odklikávání informačních oken. Po dalších několika rundách jsem to vzdal a raději vypadl, tedy Ulgara a Lathii musel zbytek družiny podpírat
Když už jsem měl zmapované 3/4 města, došlo mi, že vlastně nevím, co tu mám dělat. Úkoly mi nikdo nezadal, byť čas od času nějaký ten náznak nasměrování z úst NPC padl. Zdejší ambasády také nikoho nepřijímají. Nakonec se ukázalo, že to nejzajímavější je v poslední čtvrtině města. Narazil jsem tu na obchodníka, který funguje jako bankéř a na pobřeží v osamocené rezidenci (Otterskin) už čekal Hetman Tronde, o kterém jsem se dozvěděl už v hospodě. Jen na okraj, Hetman je podobně jako Jadra titul. Pověděl mi o tisícičlenné armádě orků pod vedením blíže nespecifikovaného orčího vůdce, která se shromažďuje v horním údolí Bodiru. Cílem je nepustit je k Vilnhome. A jak to udělat? Zastrašit orčího vůdce a to nejlépe Grimrinem, zbraní legendárního Hetmana Hyggelika. Jenomže jak víme, Hyggelik zahynul právě při tažení na orky, takže Grimrin je ztracený někde hluboko na jejich území. Od Trondeho jsem dostal povolenku do městské zbrojnice a radu nalézt přímého Hyggelikova potomka, Isleifa Olgardssona ve Felsteynu. Bezva
Nic dalšího už ve městě dělat nejde. Nakoupil jsem boty, šípy pro elfku, lano, pokrývky a vyrazil ven z města. Cestování tu probíhá dvěma možnými způsoby. Buďto "navštívíte" ukazatel nebo přístav (zatím jsem nenarazil na loď). Ukazatel zaktivní mapu světa, ale dostupný bod na mapě je předem dán, takže se jen díváte, jak se vám na mapě kreslí linka vaší cesty. A v tuhle chvíli přišlo další překvapení. Družina toho moc neujde, než jsem se nadál, sama si řekla o odpočinek a naběhla obrazovka kempu s řadou dalších činností.
RoA je dost komplexní hra. Obstarávání jídla a pití je tu základ a ty přikrývky jsem také nekupoval pro nic za nic
Ve fázi kempení lze postavy poslat sbírat bylinky, nebo právě lovit jídlo a hledat vodu. Jenomže poslat taky nemůžete kde koho. Některá povolání jsou v tomto ohledu užitěčnější, než-li jiná. Když se dostatečně vyblbnete, tak přijde na řadu určení trojice postav na hlídku. Teprve poté může družina bezpečně zalehnout, resp. bezpečně si ustlat pod přikrývkou, aby postavy nenachladly. Počasí tu má nemalý vliv.
Noc uplynula a já stanul na pokraji osady Vaermhag. Je opravdu malá a protože je na pobřeží, tak je tu i přístav (zase bez lodi). Nic zajímavého jsem nenašel, tak jsem si vyzkoušel kempit poblíž osady a nakonec vyrazil skrze ukazatel směrem do Varnhome. Cesta dlouhá, opět naběhla obrazovka kempení, nalovil jsem, konečně našel i vodu a rozestavil hlídky. No a pak to přišlo. Konečně!
Místo mapy světa naskočila bojová obrazovka. Přepadovka orky jak vyšitá. Ulgar byl zrovna na hlídce, ovšem na druhém konci bojiště a jediný, kdo se probudil byla Eona. Ostatní ještě vesele spali. Nj, a tady se ukázal jeden významný handicap ... kdybych já si pamatoval, které jméno které povolání představuje
Boj tu jinak probíhá v izometrickém pohledu s rozdělenou družinou, je tahový a bojiště je rozděleno čtvercovou sítí (4 směry útoku, šikmý směr tedy odpadá). Postavy pak jedou na akční body. Než jsem se zorientoval, byli orci u spících postav. Během chvilky jsem navíc zjistil, že si klidně můžu trefit vlastní postavu, Lathia střelila Elemira přímo ukázkově. Další věcí je, že si postavy můžou překážet, opět, Lathií jsem musel po bojišti dost chodit, aby měla při střelbě volný výhled. To samé u kouzlících postav. Ono je hodně znát, když ten diagonální směr útoku zmizí. Pořád je potřeba zaujímat pravoúhlé postavení, což znamená, že díky menšímu množství akčních bodů se mi postavy po velkou část boje jen přeskupovaly. Ale zvládl jsem to a příště už to bude lepší
Každá z postav dostala 342 zkušeností a po orcích zůstala slušná výbava. Na boj jsem se opravdu těšil, protože v novějších hrách se už před lety tahle komplexita začala vytrácet.
Musím říci, že za těch několik hodin jsem toho ve hře prožil docela dost a řadu prvků ještě ani neobjevil. Ve chvíli, kdy jsem začal tento příspěvek psát, jsem si navíc uvědomil, že ani to málo nejde nijak jednoduše popsat. Těch závislostí je tolik ... prostě to si chce vyzkoušet
Jak už jsem psal, manuál jsem stále nevytáhl, opravdu zatím nebyl důvod. RoA je jednou ze sérií, která stála za inspiraci jiným hrám, takže to zkouším tak nějak intuitivně a postupně nabírám nové vědomosti přímo ve hře. Tipuju, že se budu k některým věcem často vracet, zpřesňovat je a dopňovat, ale tak o to tu přeci jde. Po boji jsem zamířil do chrámu, nikoliv abych se vyléčil, ale abych hru uložil ... jj, chrám tu hraje celkem důležitou roli, ale o tom zas příště