Skočím teď hodně zpět, do dob datadisku Procitnutí (Awakening) k DA: Origins. Už to nebudu podrobně deníčkovat, z pohledu celkového děje to totiž nemá přímý vliv na budoucí dění, ale setkáme se tu s dvojicí postav, které časem způsobí v Thedasu velkou a hlavně nevratnou změnu.
Příběh DA: Inquisition se odehrává 10 let po porážce arcidémona. V datadisku Procitnutí a přídatných DLC k jedničce se čas posune zhruba o 3 roky dopředu, ale pak je tu ještě sedmiletá pauza, kterou pro změnu překlene DA2 (příběh začíná na počátku invaze zplozenců, tedy souběžně s jedničkou, a končí chvilku před DA:I).
Na konci jedničky jsme s družinou porazili arcidémona a došlo ke společné rozlučce v Denerimu. Poté si šla většina parťáků po svých, vyjma Oghrena, ale to bych předbíhal
. Já se stal vůdcem Šedých strážců a pro řád jsem získal původní území arla Howa - arling Amaranthine. Měl to být jakýsi test, nakolik je řád schopen spravovat svěřené královské statky. Hlavním městem arlingu je pobřežní město Amaranthine a sídlem arla je Šedá tvrz na jihovýchodě země, která se měla stát mým novým domovem. Zde jsem měl obnovit řád a začít vládnout. Rodina Howa byla kompletně vykázána a degradována.
Na cestě do pevnosti mě doprovázela členka stráže Mhairi, ale náš společný příjezd nezaskočil jen místní osazenstvo, ale i dotírající zplozence ... ano, pevnost byla ve chvíli našeho příjezdu plně pod útokem! V průběhu osvobozování pevnosti jsem se shledal s Oghrenem, který se ke mě ochotně přidal. Dalším možným parťákem mohl být uprchlý mág Anders, kterého jsem ale zprvu poslal pryč, protože mi přišlo, že se své templářské eskorty zbavil ... jak bych to ... no, tak nějak nečestně. Vlastně mi bylo jedno, co se v dotčené místnosti stalo, Anders mi prostě přišel krajně podezřelý. Bohužel jsem se s ním o chvilku později znovu setkal a tentokrát už jsem ho přijmout musel.
Útok zplozenců byl nejenom nečekaný, ale zároveň byl i dost podivný. Jednak to, jak se do pevnosti tak rychle a bez povšimnutí dostali, a také to, že je vedl zplozenec, který dle očitých svědků mluvil! Zplozenci přirozeně mluvit neumí, tedy alespoň ne našimi jazyky. Jejich verbální schopnosti jsou dost atrofované, ale jak se ukázalo, zvěsti nelhaly. Na ochozu jsme se setkali s Odumřelým, který na nás opravdu promluvil v našem jazyce. Naneštěstí držel jako rukojmí našeho správce pevnosti, takže došlo dle očekávání k boji, který mluvící zplozenec prohrál.
A teď poskočím pro změnu o kus vpřed
. Hlavní zápletka datadisku se zdánlivě točí okolo souboje Šedých strážců s novou rasou zplozenců, kterou vede tzv. Architekt. Jde přitom o jedno velké nedorozumnění, protože Architekt poslal Odumřelého do pevnosti se vzkazem, ve kterém žádal náš řád o pomoc. Jenomže se to zvrtlo, protože žádost se týkala naší krve! Zplozenci totiž časem přišli na to, že když se napijí krve Šedých strážců, tak získají jejich vhled na svět, tedy něco podobného, co provádějí Šedí strážci se zplozenci (během obřadu Přijímání). Jde tedy o jakýsi opačný postup, který zplozencům umožňuje pochopit ostatní rasy a zbavuje je jejich vražedných sklonů. Do budoucna by to mohlo vyřešit celý problém se zplozeneckými invazemi, ale má to samozřejmě jeden háček.
Architekt byl jedním z prvních, kdo prohlédl a byl také prvním, kdo začal s krví Šedých strážců cíleně experimentovat. Samozřejmě to nebylo nic etického a do pokusů zamíchal i zotročené příslušníky běžných ras. Vzniklo tak několik úrovní hybridů. Někteří umřeli, jiní přežili, ale neodpovídali Architektovým představám, tak je prostě ponechal svému osudu. Jedním z takových hybridů byla Matka. Ano, je to ten samý typ potvory, co rodí další zplozence, akorát tahle mluví a má svou vlastní inteligenci.
Matka se rozhodla Architektovi, svému tvůrci pomstít, a tak si kolem sebe začala tvořit armádu věrných. Většinou běžných zplozenců, ale získala na svou stranu i jednoho mluvícího - Prvního. Holt zplozenci nezískávají pitím krve jen vhled, ale získávají i veškeré kladné a záporné charakterové vlastnosti. Je pak čistě na nich, zda-li podlehnou svodům, jako se to stalo v případě Prvního. Ostatně tohle mě časem dovedlo k přesvědčení, že hromadná změna zplozenců s pomocí naší krve nemusí konflikt se zplozenci zcela vyřešit.
Po likvidaci hrozby v pevnosti mě krom nového vyšetřování čekaly i správcovské povinnosti. Ty se tykají samotného arlingu a tak mě čekaly časté výpravy do hlavního města. Je to hodně běhání a hodně na přeskáčku. Přitom se dá dost věcí minout, protože děj se průběžně posouvá a část možností se definitivně uzamkne. Například se mi nepodařilo dodělat některé úkoly pro společníky. Hned na úvod jsem začal novým Přijímáním.
Mhairi nepřežila, Oghren a Anders ano. Docela úspěch, byť mi Mhairi bylo líto, protože mi přišla sympatická. Další přijímání už se ale nekonalo. Důvodem byl právě výše zmíněný posun děje, kdy jsem přijímání dalších členů prostě nechtěně přeskočil.
V lese jsem do družiny získal elfí kouzelnici Velannu, jejíž sestru unesl Architekt. Nakonec se ukázalo, že sestra se rozhodla sloužit Architektovi dobrovolně, protože věří v jeho věc se změnou zplozenců. V ruinách trpasličího města jsem pro změnu objevil příslušnici Legií Sigrun, velmi sympatickou trpaslici. Časem se ke mě přidal ještě Nathaniel, syn arla Howa, který slídil v pevnosti a byl za to uvězněn. Bez váhání jsem ho propustil a nechal jsem ho, aby si odnesl rodinné věci, kvůli kterým se vlastně do sídla vloupal. To, že mě chtěl původně zabít, jsem ponechal stranou. Časem jsem Nathaniela opět potkal a vyříkali jsme si to. Nakonec se ukázalo, že je to skvělý chlapík. Bohužel, zlodějku už mi dělala Sigrun a Nathaniel ani tak úplně neodpovídal mým požadavkům na talenty, takže jsem ho bral jen kvůli odemykání truhel. Posledním členem družiny se stal duch jménem Spravedlnost ...
A tady to teď bude zajímavé. V rámci hlavního děje jsem se v močálech dostal do Úniku, ve kterém se skrývá záhada místní vesnice a přilehlého panství. V něm kdysi žila baronka, která si prodlužovala život na úkor místních panen. Navíc vesnici začal ohrožovat drak a tak se baronka rozhodla provést démonský rituál. Draka sice zničila, ale časem se baronka a obyvatelstvo jaksi vytratili. Kam? Na to už si nikdo nedokázal vzomenout, protože k tomu došlo před mnoha lety.
Záhada močálu se začala vyjasňovat ve chvíli, kdy jsme zde objevili protržení Závoje. Celá vesnice včetně panství se jaksi přesunula do Úniku a my se tu objevili zrovna ve chvíli, kdy tu "dobrotivý" duch verboval vesničany k útoku na panství. Duch se jmenoval Spravedlnost a pomohl nám v boji s Prvním, který se v Úniku objevil s námi ... vlastně to byl právě První, kdo nás sem dostal, protože na nás baronka přichystala lest.
Poslala Prvního, aby nás sem přenesl, protože pochopila, že bychom jí mohli pomoci ven. Samozřejmě ne dobrovolně, vedlo to k boji s Prvním, kterého pak baronka využila místo nás a pomocí jeho energie unikla skrze Závoj. Po návratu do močálu se Spravedlnost zmocnil těla mrtvého Šedého strážce Kristoffa (toho jsme se mimochodem přišli původně hledat), protože jinak by v našem světě nedokázal přežít a společně jsme se pustili do baronky, ze které se dle očekávání vyklubal démon.
Velanna, Sigrun, Oghren ani Nathaniel nehrají v dalším příběhu mimo datadisk žádnou roli, ale to samé neplatí o Andersovi a Spravedlnosti. Průběžné debaty s Andersem ukázaly, že Anders není tak nesympatický, jak se zprvu zdálo. Jako mág není příliš spokojený s rolí Oltáře, který mágy uzavírá pod dohledem templářů do Kruhů. Jeho útěky jsou ale spíše demonstrativní, vždy se nakonec nechal bez odporu chytit.
To se ale postupně začalo měnit, obzvláště po zkušenostech jakožto člena Šedých strážců. Okusil skutečnou svobodu a to se mu zalíbilo. Jen připomenu, že Šedí strážci mohou rekrutovat kohokoliv a na Šedé strážce se poté nevztahuje běžná spravedlnost, takže Anders je jako Šedý strážce chráněn i před zákony Oltáře. No, ne všichni to respektují, a tak jsem byl nucen o Anderse v Amaranthinu bojovat s jeho novou eskortou, kterou do arlingu přivedl král Alistair ... přitom Alistair vydání Anderse sám zamítl, ale templáři prostě neposlechli a počíhali si na nás.
Anders se netají tím, že by se rád vyvázal i z povinností našeho řádu. Jeho konečnou metou je prostě úplná svoboda, ve které by se nemusel bát o svůj život jen proto, že je mág. A to samé by přál i ostatním mágům.
Spravedlnost je v našem pojetí dobrý duch, kterého by šlo popsat nejspíše rolí paladina. Prostě spravedlnost a zákon za každou cenu. Jeho chápání světa smrtelníků je však omezené, protože mrtvé tělo Kristoffa mu například neumožňuje sdílet emoce, k dispozici má jen Kristoffovy vzpomínky a to, co sám kolem vidí. Není to dokonalé, ale učí se rychle. Spravedlnost je ve svých úsudcích rozvážný a nepodléhá momentálním náladám, které jsou typické pro živé bytosti. A to je důležité vypíchnout, hlavně z pohledu DA2.
Ale teď zpět. Pátrání po zplozenecké invazi mě nakonec dovedlo do doupěte Matky, kde mi Architekt nabídl pomoc. Tedy pokud mu pomohu s proměnou zplozenců. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem si řekl, že První si taky změnou prošel a pak klidně podlehl svodům baronky. Nikdo mi nezaručí, že proměnění zplozenci budou sekat dobrotu a tak jsem se rozhodl Architekta odmítnout, což vedlo k boji. Poté jsem zabil i Matku a tím příběh datadisku skončil.
V rámci DLC Hon na čarodějnici, které časově následuje právě až po datadisku, jsem vyhledal Morrigan a rozloučil se s ní. Poté jsem dle jednoho vyjádření v DA2 zmizel neznámo kam.
Autor
Téma: Dragon Age: Inquisition (Přečteno 142204 krát)