Asi se spíš ptáš na fantasy deskovky, ale taky zklamu. Prakticky jedinou fantasy deskovku co jsem hrál byla Hobit a ta byla mírně řečeno blbá. Nedávno jsem jí někde viděl v re-edici, ale pokud vyloženě nemáte doma malý špunty, neradil bych. Dospělým (a dospívajícím) to nemá moc co nabídnout.
Dostihy, to byla (a je) klasika. Tehdy to vlastně byla jediná pořádná hra, co u nás vyšla. Soudruh sice dbal na to, aby se ve hře neobjevil kapitalismus, ale musím říct, že to téma je v podstatě hezčí než originál Monopoly. Pak se tuším hned po revoluci objevila taková série her, byly v ní Maršál a špión, Fantom staré Prahy, Lovci pokladů - zejména fantoma a lovce jsme doma hráli pořád. Teď se semtam dostanu k Osadníkům, určitě stokrát míň než bych rád.
Dračák jsme zkoušeli na konci základky, ale nikdy nás nebavilo nastudovat pravidla pořádně a brzo jsme se na to vykašlali. V tom jak hrát dračák mi dali před pár lety lekci desetiletý kluci na táboře a to je taková milá historka. Když děcka měly polední klid, tak jsem si všimnul, že si tři kluci vždycky někam zalezou a jakoby si na něco hráli, děsně zaujatý, tak jsem se jich ptal a že prej hrajou dračák. Tak jsem jim nevykládal, že k tomu taky potřebujou tužky a papíry a kostky a hlavně ten tlustej sešit, protože vlastně udělali to nejlepší co mohli, vykašlali se na šílenosti kolem, otevřeli mozky fantazii a prožívali to dobrodružství minimálně stejně dobře, myslím si že vlastně líp. Ten jejich "dračák" byl opravdový význam zkratky RPG.