Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Milhaus]

Vydal jsem se z Ostagaru do Denerimu, po cestě nás zase přepadli zplozenci, tetokráte byl jejich boss kouzelník opravdu hodně silný, ale Wynne dosáhla nějakého divného spojení s duchem, zachránila nás a naučila se novou dovednost. Pořád jsme ale museli ty zplozence pozabíjet, což se tedy nakonec povedlo.

V Denerimu jsem navštívil rovnou domek, kam nás vedl úkol Leliany. Tam byla ta mrcha, co jí chtěla zabít a co jí tak ubližovala, tak jsme jí dali nakládačku. Získal jsem tak pro Lelianu luk, který může nosit jen ona, ale který nemůže nosit, protože nemá obratnost. V dalším domečku nás napadl nějaký trhlý mág, vydávající se za někoho jiného a já našel deník vedoucí k útočišti, kde by měl být popel Andrasty. Nikdo po mně nic takového nechtěl, ale třeba se to bude hodit. Taky mě oslovil poslíček, že se se mnou chtějí setkat vrány v hospodě, neboť pro mě mají nějakou práci. Taky jsem tu dostal nějaké úkoly od různých spolků, pěvci chtěli vyčistit uličky od darebáků, mágové varovat jiné mágy nakreslením obrázků na dveře. Některé úkoly se daly splnit přímo zde v Denerimu, jiné nejspíše předpokládají cestu někam jinam. Taky jsem tu potkal takového zvláštního zrzka, který pro mě měl nějaké zlodějské úkoly. Mohl jsem pro něj plnit úkoly s kapsářstvím, nebo plížením, nebo obojí, já dělal tedy obojí. Nejprve jsem okradl nějakou ženu na tržišti, pak nějakou bojovnici o meč, která byla v obchodě s magickými kuriozitami, pak nějakého kupce o klíč a vyraboval mu truhlu na tržišti, čímž kapsářské úkoly skončili. Pak jsem se měl v plížit ve zdejší hospodě do nějakého pokoje. Kousek od hospody mě oslovil nějaký rytíř Landry a dožadoval se souboje, přesvědčil jsem jej, ať jde do háje.

Do hospody jsem šel nejprve s Lelianou, neboť Zevran neumí krást, vše zde okradl, vybílil ten pokoj, kam mě vedl úkol, dostal nějaké další úkoly od žoldáků, léčivé lektvary jsem jim mohl dát hned, ačkoliv oni si je stejně nevzali, i když odměnu mi dali. Další úkol byl, že jsem měl 4 dámám dát vědět, že jejich muži zemřeli. Jedna byla přímo na tržišti, tak jsem jí to řekl. Další by měla být někde v Denerimu a další dvě v jiných lokacích. V hospodě mi dal hospodský nějaké úkoly pro lotry, jako uklidit mrtvá těla různě po Denerimu a hodit je velmi nenápadně do studny poblíž hlavního sídla oltáře a podobně. Pak jsem vzal do party Zevrana a zašel pokecat s Vrány. Kupodivu jim nevadilo, že tam se mnou přišel, dostal jsem zaúkol zabít nějakého chlapa v Perle, což je zdejší bordel. Musel jsem si ale nejprve přečíst plakát na tržišti, abych věděl heslo.

Zrzek byl spokojenej s mým kradením v hospodě a dal mi další úkol, vybílit zdejší skladiště. Tam tedy se nedalo plížit, musel jsem všechny pozabíjet. Taky tu byla jedna z těch mrtvol, co jsem měl hodit do studny. Další byla kousek od studny v uličce. Takže dvě jsem měl. Zrzek pro zatím další úkoly neměl, asi si musím odemknout zbytek Denerimu.

Pak jsem vyrazil do zdejších uliček a pozabíjel zdejší chuligány. Vzpomněl jsem si na další skvělou kombinaci kouzel. A to sice "Moc kouzel" + "Vichřice" + "Bouře", což udělá tornádo století. Od této chvíle byl život zase o dost snadnější, jelikož často nepřátelé umřeli dřív, než  vůbec pochopili, kdo na ně útočí a já jen přepočítával expy za jejich zabití. Kouzla jsem se naučil díky knihám tajemných technik (stihl jsem již koupit 3, 1 ve věži, 1 od obchodníka v táboře a 1 od obchodníka v Denerimu).

Při cestě uličkami mě často přepadali v náhodných setkáních a v jednom takovém jsem našel zase lahvičku, co se rozpadla a objevil se tuhý přízrak, kterého bylo třeba zabít. V jedné z uliček po likvidaci banditů jsem našel mrtvolu templáře, z jehož deníku jsem se dozvěděl o skupině krvavých mágů, co zde v Denerimu operují, což mi dalo novou lokaci, kam jsem se vydal. V těch uličkách byli ještě některé další úkoly, například s těmi dveřmi krvavých mágů, které jsem měl varovat před templáři, nebo jeden z dezertérů pro žoldáky a podobně.

Vydal jsem se tedy do opuštěného domu, podívat se na ty krvavé mágy. V této lokaci se skvěle uplatnilo to ničivé tornádo. Leliana nejprve vždy skrz plížení nenápadně nakoukla, co je v místnosti a já pak mohl někde skryt za zdí tam hodit tu vichřici s bouří a sledovat, jak nepřátelé padají. V podstatě jsem tu ani s nikým nebojoval, až na poslední boj se zdejším šéfem, mocným čarodějem. Tím byl úkol pro mrtvého templáře z uličky vyřešen.

Pak jsem vyrazil do Perly, dostal jsem za úkol zde zmlátit nějaké žoldáky, ale nesměl jsem je zabít, což v podstatě znamenalo sejmout jejich vůdce, aby se vzdali. Mohl jsem je tedy i přesvědčit, ale myslím, že velitel městské stráže by měl větší radost, když dostali na kokos. Pak jsem se ještě naučil od zdejší bojovnice specializace Dualisty pro zloděje. Musel jsem si s ní tedy zahrát karty. V zadním pokoji byla poslední mrtvola, co bylo třeba hodit do studny a pach chlap, co jsem jej měl zabít pro Vrány. Ten se ukázal jako pěknej hajzl, takže dostal co si zasloužil, stejně bych jej sejmul, i kdyby mě o to Vrány nežádali, takto jsem za to navíc dostal odměnu.

Pak byl čas vrátit se na tržiště, po cestě v náhodném setkání jsem potkal kapitána stáží, který mě pochválil, jak jsem to vyřešil s žoldáky v krčmě, ale při té příležitosti nás napadli další žoldáci z toho spolku a ty jsme tedy již společnými silami všechny pozabíjeli. Kapitán se pak vrátil na tržiště s tím, že pro mě bude mít další úkol. Já tam ostatně šel také. Dokončil jsem některé ty úkoly z uliček, pro pěvce, hodil poslední mrtvolu do studny poblíž, řekl o úspěchu zdejšímu svobodnému mágovy, že jsem zachránil krvavé mágy, od kapitána stráží dostal další úkol, vyhnat žoldáky ze zdejší hospody, kam jsem měl stejně namířeno. V hospodě jsem oznámil úspěch hostinskému s mrtvolami a Vránám se zabitím toho parchanta v Perle, dostal jsem další dvě zakázky. Žoldáky jsem nemlátil, ale jen je přesvědčil, ať odejdou. Tím jsem měl Denerim nejspíše momentálně hotov.

Hlavní důvod, proč jsem šel na sever a do Denerimu, byl ještě kousek dál na severu a to sice Vojenský vrch, dlcčková pevnost šedých strážců. Vybavuji-li si to dobře, byla tam po dokončení osobní truhla, kam si mohl hráč dávat věci, což by se mi vážně hodně hodilo. Takže další má cesta bude tam. Původní důvod zastávky v Denerimu bylo, že jsem tu chtěl sehnat knihu Duchovního léčitele, což se tedy nakonec i povedlo a já se tak mohl naučit tuto specializaci. Další bude asi Tajemný bojovník.

[Milhaus]

Vojákův vrch je poměrně krátké dlcčko, nádvoří, první patro, druhé patro, věž a konec. Vše zde má takovou zvláštní atmosféru, všichni zde žijí v míru a harmonii, dokud nepřijde hlavní hrdina...

Boje zde obecně nestojí moc za řeč, na nádvoří jsou nějací kostlivci, v prvním patře kostlivci a démoni. Ve druhém patře je to asi nejzajímavější, hned po příchodu začne asi nejtěžší boj s místním démonem. Obludy zde sílí dle úrovně a navíc se zřejmě generují různé, dle úrovně hrdiny. Na nižší by asi hráč potkal spíše kostlivce, na vyšší asi spíše démony. Každopádně od démona v druhém patře jsem získal i slušnou magickou hůl.

Pak jsme potkali babičku Levio Drydena Sofii, kvůli které jsme sem vlastně šli, neboť Levi chtěl očistit jméno rodiny a dokázat, že byla hrdinka. Se Sofií jsme si hned padli do oka a byl jsem její oblíbenec, ale dlouho nám to nevydrželo. Ale získal jsem tak alespoň hezkou zbroj šedých strážců.

Pak jsme šli dál přes most, došli do věže, kde jsem prozkoumal nějaký výzkum a vypil lahvičku, která mi dala dvě nové schopnosti, spojené s rituálem šedých strážců a krvavé magie. Jedna by měla za cenu vlastního zranění obnovit manu a druhá působí nějaké škody nepřátelům.

Ve věži byl i nějaký pošahanec, ten co vlastně způsobil všechny zdejší problémy. Přesvědčil jsem jej, ať nám pomůže uzavřít závoj a odstranit tak z věže démony. Musím říct, že zde měl docela zajímavou výzdobu.

Museli jsme tedy zpět k místu, kde nás napadl silný démon, řekl nám, že bude uzavírat kruhy a my jej máme bránit před démony, kteří se zde budou objevovat. Souhlasili jsme. Čekali jsme tuhý boj s armádou démonů. Čekali jsme dlouho. V rámci čekání jsem si prohlédl i zdejší obraz. A pořád nic.

Pak jsem zjistil, že mág je asi již dosti starý a krapek senilní a že netrefil místo, kam měl jít odčarovávat onen kruh. Vylezl jsem tedy zpět ven na most a vrátil se zase hned zpět, opět se projel onen dialog, že budeme uzavírat portál a opět nic. Ještě jsem to párkrát tak zkusil a pak mě napadlo hned po dialogu pohnout partou do pravého rohu od dveří k mostu a mág konečně trefil kruh a objevili se démoni.

Naštěstí jsem to tedy mohl udělat, protože jsem Sofii zabil dřív sám, pokud bych se s ní domluvil, mohlo by to skončit bojem mezi mágem a Sofií (měl bych na výběr, komu pomůžu) a pokud bych chtěl pomoci mágovi, přesunul by nás po boji v animaci do místnosti s démony, ale dveře zpět na most by byly zamčené a nemohl bych dělat vůbec nic. Dolů by jít nešlo, na most též né, mluvit s mágem by taky nešlo, prostě past. Sofii bych taky tedy mohl přesvědčit, ať závoj uzavře sama před tím, než jí vyhovím s její žádostí, ale pak nevím, co by se dělo, protože jsem to nezkoušel. Teoreticky by ještě šlo mága na správné místo nějak posunout, třeba ohnivou koulí, nebo pomocí golema, ale já neměl ani jedno. Každopádně je hezké, že tento bug autoři ani za ty roky neopravili.

Po uzavření jsem ještě mágovi řekl, ať to vše napraví a on někam odešel. Leviho jsem přesvědčil, ať zůstane ve věži a pak už se tu nedalo dělat nic, tak jsem odešel do tábora a hned se zase vrátil. Již se zde nastěhovala celá rodina Leviho, Levi sám prodával nějaké věci (nic moc cenného neměl). Byl tu i bratranec kovář, který nám vykoval meč z meteorického kovu, který jsem našel v nějakém náhodném setkání. Ale zpět do věže se již jít nedalo, tak jsme vyrazili zase dál.

[Elemir]

Návrat do Hlubokých cest

Popravdě jsem se do Hlubokých cest vrátil asi ještě tak 2x, protože po vyřešení hlavní trpasličí linky v dungeonu jsem zapomněl na vedlejší úkoly, a když už jsem si vzpomněl na jeden, tak jsem zapomněl na ten druhý . Začnu tedy raději jimi. První vedlejší úkol se týkal bestie z Úniku, to je ten rozčtvrcený démon, co ho bylo potřeba složit na oltáři. Na levelu 16 už se z toho stala rutina. I když je pravdou, že v podobných soubojích začala velmi dobře fungovat Morrigan s živelnou magií. Až mě to docela překvapilo, jak se za chvilku dozvíte. Démona zmrazila, oslabila a to bohatě stačilo, abychom se do něj s Alistairem a Oghrenem pořádně zasekli. Druhý vedlejší úkol se týkal kusů rozlomeného meče, které je potřeba donést k sarkofágu v thaigu Ortanů.





Znovu jsme se vrátili na konec Mrtvých příkopů k plemenné matce a tentokrát družinu doplnila Wynne. Představa byla taková, že využijeme cestiček po obou stránách skály, u které plemenná matka stojí. Dostali bychom se tak mimo dosah jejích útoků a Wynne by tu mohla v poklidu léčit. Jenomže v praxi se ukázalo, že plemenná matka plive jed i za roh . Holt smůla. Wynne nahradila Morrigan, připravila sadu léčivých lektvarů a na bojišti jsme zůstali stát ve výchozí pozici.

Morrigan jsme nechali dělat svou práci a jen jsme odráželi útoky chapadel. Jakmile se chapadla stáhla, tak přišel čas na frontální útok, se kterým nám Morrigan vydatně pomohla zmrazením, oslabením a později i paralýzou. Během boje jsme se akorát museli občas k Morrigan vrátit, abychom jí osvobodili od přivolaných zplozenců a znovu se objevivších chapadel. K mému úžasu souboj proběhl poměrně rychle a spotřeboval jsem tak 2-3 lektvary. Prostě to byla úplně jiná situace než předtím. Přitom se toho zas tolik nezměnilo.

Cesta byla konečně volná a my se mohli vydat ke Kovadlině nicoty ...

Příchod nám okořenila průpovídka Hespith o Brančině zradě. V tuhle chvíli jsem neměl tušení, co to má znamenat, ale rozuzlení přišlo záhy. Kousek od nás zpoza skály vylezla samotná Branka! A aby toho nebylo málo, tak cestu za námi uzavřela kamenná stěna.



Byli jsme v pasti, ale Oghren to jaksi přehlédl a div by se na Branku radostí nevrhl, kdyby teda mohl, protože Branka stála dostatečně vysoko nad námi u něčeho, co byl kdysi asi tábor. Neměla příliš ponětí o tom, co se nahoře v Orzammaru stalo a v podstatě jí to bylo i jedno. Jediné, co jí teď zajímalo, byl Caridinův vynález, který se naneštěstí dostal do rukou zplozenců ... anebo to jsme si alespoň měli myslet.

Když jsme obešli trpasličí tábor, tak se na nás skutečně vrhlo několik vln zplozenců, ale tím veškerý zplozenecký útok skončil. Bylo dobré u toho poslouchat i Branky komentář, protože to krásně dokreslilo celou situaci. Caridin na cestě ke kovadlině nastražil různé pasti, které jsou stále aktivní a Branka se nerozpakovala obětovat členy své rodiny, aby cestu prozkomaly a klidně pasti deaktivovaly za cenu svého života. Proto mluvila Hespith o zradě. Někteří trpaslíci padli v boji se zplozenci, někteří se ve zplozence proměnili a jiní zahynuli při průzkumu cesty ke kovadlině. Dokonce jí nevadilo, když se trpasličí ženy proměnily v plemenné matky, protože přísun čerstvých zplozenců se jí také hodil. I oni posloužili k deaktivaci pastí. Branka je prostě ochotná obětovat cokoliv, jen aby se ke kovadlině dostala. Nyní je řada na nás, abychom to zkusili. Jedině pak nám Branka s naším úkolem pomůže.

Oghren byl jednáním Branky zklamaný, ale co se dalo dělat? Vzhledem k naší situaci nám popravdě nic jiného nezbylo, než Branku poslechnout a vyrazit vpřed. Problém byl spíš v tom, že jsem si nebyl jistý, nakolik jsme připraveni. Těžko říct, co nás vpředu čeká a jestli si vystačíme se zásobou lektvarů. Cesta ven se očividně otevře až po dokončení úkolu a to může trvat docela dlouho. V jeskyni je halda lyriových žil, takže pro mága je to asi v boji celkem ráj. Nicméně jsem neměl šanci to vyzkoušet.





Po jeskyni se zplozenci přišly na řadu místnosti s golemy a za nimi pak záhadná past v podobě otočného sousoší. Nad kruhovou deskou se čtveřicí kovadlin se otáčela čtveřice hlav, které vždy u každé kovadliny spawnuly jednoho ducha trpaslíka. Cílem je ducha co nejrychleji zničit, než se hlavy zase otočí, a kliknout na příslušnou kovadlinu. Tím se deaktivuje jedna past v hlavě. Pro deaktivaci druhé pasti je potřeba udělat to samé s dalším spawnutým duchem. Celkem je to tedy 8 soubojů. Z hlav přitom lítají nejprve blesky, pak nějaká hodně zraňující krev. Teprve když je hlava definitivně deaktivovaná, tak už z ní nelítá nic a nic se nespawnuje. Já si u toho naneštěstí vypnul AI postav, takže za polovinou úkolu jsem měl už co dělat a horko těžko jsem to dokončil na poslední chvíli s poslední stojící postavou . Nic by se nedělo, ono mi popravdě chvilku trvalo, než jsem pochopil, co se po mě chce, takže po případném loadu už by vše proběhlo v pohodě. Deaktivace pasti otevřela dveře do samotné kovárny, kde jsme se srazili s dalším golemem ...



Byl jím k našemu překvapení sám Caridin, tedy alespoň to o sobě tvrdil. Caridin nám pověděl příběh o vzniku golemů a co pro to musel udělat. Žádný z trpasličích kovářů nedokáže stvořit život, takže pro oživení golemů bylo potřeba obětovat skutečný život. Nejprve to byli dobrovolníci, později král Valtor začal posílat vrahy a jiné kriminálníky a nakonec došlo i na samotného Caridina. Jeho učni však nezvládli proces výroby šémové hůlky a tak si Caridin uchoval svou mysl (vidíte tu analogii se Shale?). Uvědomil si rozsah zločinu, na kterém se podílel a od té doby už jen hledal způsob, jak kovadlinu zničit. A v té chvíli nás dostihla Branka. Vůbec se jí nelíbilo, co Caridin navrhuje a začala protestovat. Prý je to jen její kovadlina a nikdo jí kovadlinu nevezme. Caridin mě proto požádal o pomoc, protože se začalo schylovat k boji.

Rozhodl jsem se pro Caridina. Ostatně Oghren začal považovat Branku za šílenou, takže mi tím dost pomohl. Měl jsem totiž obavy, že tohle s Oghrenem v partě nedopadne moc dobře. Caridin má k dispozici dva golemy, kteří se do boje zapojí, ale sám zůstane nečinný (něco ho blokuje). Brance se podaří další 4 golemy získat na svou stranu, takže má značnou výhodu. Zkusil jsem nejprve frontální útok přímo na Branku, ale ona pak začala kouzlit něco na způsob meteorického roje a do toho si vytvořila vlastní kopie, takže čtveřice jejích golemů mezitím rozsekala ty dva Caridinovi a pak se pustili do nás.

V druhém pokusu jsem na to šel už klasicky. Zredukoval jsem počet Brančiných golemů a zároveň jsem se u toho snažil ochránit Caridinovy golemy. Jakmile bylo bojiště předčištěné, tak jsme se společně s golemy vrhli na Branku a za chvilku bylo po všem.









Caridin nám poděkovat a požádal nás, abychom splnili svůj slib. Zároveň nám nabídl odměnu, proto jsem se otočil na Oghrena a nechal to na něm. On je ten, kdo tu ztratil nejvíc a tak má právo chtít něco na oplátku. Přál by si, aby se Branka vrátila, ale ví že to není možné. Nicméně stále je tu ta záležitost s volbou krále a nám by se nyní hodila pomoc paragona (přesně proto mám Oghrena rád, jako trpaslíci jsme prima dvojka). Caridin souhlasil a rozhodl se ještě jednou rozezvučet kovadlinu a ukul pro nás korunu pro budoucího krále. Máme jí nasadit tomu, koho uznáme za vhodného. Poté jsem splnil já svou část dohody a kovadlinu zničil. Caridin se s námi rozloučil a skočil do lávového jezírka.

V jeskyni je ještě jedna zajímavá věc a to pomník všem, kdo obětovali svou duši na oživení golemů. Oghren u toho utrousil, že by bylo dobré udělat si seznam, protože by to v Orzammaru mohlo někoho zajímat. A měl pravdu. Udělal jsem si opis a ten jsem předal překvapenému Správci vzpomínek v archivu.

Volba trpasličího krále

Z kovárny je možné přejít rovnou do sálu Rady, popř. zůstat a doprozkoumat Hluboké cesty. Zůstal jsem s tím, že si zaběhnu do Orzammaru k obchodníkům a podívám se, jestli se něco nezměnilo. Jenomže i po vstupu do města nás to přeneslo ihned do sálu Rady.



Slova se ujal Oghren a vypověděl Radě o nálezu Caridina, co se s ním stalo a jak nám ukoval korunu pro budoucího krále. Lord Harrowmont by Oghrenovi rád věřil, ale jelikož Oghren pracuje se mnou, tak má jisté pochyby, protože mě prý princ Bhelen uplatil. Počínající hádku zarazil správce Bandelor, který všechny vyzval k tichu a prohlédl si donesenou korunu. Potvrdil, že jde o práci paragona a koruna nese pečeť rodu Ortanů. Poté se mě otázal, koho Caridin vybral za právoplatného krále.

Opravil jsem Bandelora v tom, že Caridin sám nikoho nevybral, ale nechal volbu na mě, což se Harrowmontovi opět nelíbilo. Přitom jsem měl stále možnost zvolit za krále i Harrowmonta. Kdyby to věděl, tak asi tolik nerýpe a nezpochyňuje mé kompetence . Chvilku jsem opravdu váhal, ale nakonec jsem zůstal věrný svému původnímu rozhodnutí a zvolil jsem Bhelena.





Protesty byly jen vlažné a Bhelen po korunovaci nenechal nikoho na pochybách, že hodlá Orzammatu vládnout pevnou rukou. Jako svůj první čin nechal uvěznit a popravit lorda Harrowmonta! Zkusil jsem Harrowmontův trest zmírnit, ale Bhelen mi vysvětlil, že nyní je potřeba Orzammar sjednotit, takže s rozvraceči je potřeba skoncovat co nejdřív. No, v tom měl vlastně pravdu, byť si pořád myslím, že to nemuselo skončit popravou. Poprava Harrowmonta kupodivu nikoho ani příliš nepobouřila, čekal jsem, že se na nás ve městě někdo vrhne, ale dočkal jsem se maximálně několika ostřejších poznámek. Všichni volbu Bhelena tak nějak přijali a hlavně byli rádi, že se královská krize konečně vyřešila.

Bhelen mi po korunovaci slíbil, že nyní dodrží své slovo a jeho armáda je mi k dispozici. Až bude čas, tak mi přijdou na pomoc. Dostal jsem od něj za odměnu ještě Trianův palcát, obouruční palici jeho zesnulého bratra Triana.



Zaskočil jsem také na kus řeči za Rikou, která byla nadšená z toho, jak vše dopadlo. Rika a můj synovec se díky tomu dostali do popředí a je klidně možné, že po smrti Bhelena se novým králem stane právě Endrin.

Venku před královským palácem jsme potkali Kardola, vůdce Legie. Byl také rád, že Orzammar má konečně právoplatného krále a nabídl mi své služby v boji proti zplozencům. Krom regulérní trpasličí armády jsem tak získal i pomoc Legie.

[Elemir]

Příprava na sněm v Denerimu

V první fázi úkolu jsem se trochu unáhlil a dorazil i s družinou do Denerimu. Po nějaké době však bylo jasné, že se z tržiště asi nikam dál nepohneme a tak jsem začal přemýšlet, kde došlo k chybě. No jasně! Nejprve jsme se měli vrátit za arlem Eamonem do Rudoskalí .











Po boku arla Eamona jsme se poté přesunuli do jeho paláce v tržní čtvrti Denerimu, kam nás přišel přivítat regent Loghain i se svou věrnou dvojicí - arlem Howem a kapitánkou gardy ser Cauthrien. Padlo přitom i něco málo výhrůžek, ale pak se Loghain v poklidu odebral zpět do královského paláce.

Arl Rendon Howe udělal v průběhu hry docela zajímavou kariéru. V originu lidského šlechtice je Howe zrádcem, který nečekaně napadne svého přítele Bryce Couslanda, teyrna z Hornoživ. Vyvraždí jeho rodinu a sám se stane hornoživským teyrnem. Poté, co se Loghain stane regentem královny Anory, tak se za záhadných okolností ztratí Vaughan, právoplatný dědic denerimského arla Uriena (ten zahynul v bitvě u Ostagaru po boku krále). A tak se Howe stane i denerimským arlem.

Po rozhovoru s Loghainem nás arl Eamon zaúkoloval. Máme ve městě nastražit své oči a uši a pokusit se najít nějaké kompro na Loghaina. Od této chvíle jsem dostal zase plnou volnost. Po paláci arla Eamona se mohu pohybovat sám, podobně jako v táboře. Každý z parťáků pak stojí v různých částech paláce. Konečně máme něco jako bezpečný domov, po kterém všichni volali, ale venku mimo Denerim máme k dispozici i náš starý tábor. Po opuštění paláce se mi klasicky zobrazí nabídka připojení parťáků a objevíme se v tržní čtvrti.



Nicméně arl Eamon mě nabádal ještě k jedné věci. Až se v Denerimu trochu rozkoukáme, tak si s ním máme přijít promluvit o strategii. Jelikož jsem tuhle část měl již za sebou, tak jsem za arlem došel rovnou. Měl u sebe zrovna návštěvu - Erlinu, komornou královny Anory. Erlina vypadala lehce vyděšeně, ale důvodem jsem nebyl já, nýbrž důvod, proč za Eamonem přišla. Královna byla zadržena v sídle arla Howeho! Byla u Howeho na návštěvě, protože se chtěla dozvědět pravdu o smrti svého muže, krále Cailana, a jakou roli v tom hrál její otec regent Loghain. Howe jí místo odpovědi začal urážet a uvěznil jí v pokoji pro hosty. Erlina tedy přišla Eamona poprosit, jestli by královnu nezachránil.

Bylo mi divné, že by Loghain s něčím podobným souhlasil, ale Erlina rychle dodala, že i Cailana měl Loghain rád jako svého vlastního syna a přesto ho nechal zemřít. Anora by mohla dopadnout podobně. Ano, Loghainovi jde hlavně o moc a půjde klidně přes mrtvoly, stejně jako Branka. Howe by ostatně mohl Anoru obětovat a vinu shodit na arla Eamona a tomu je potřeba zabránit. Erlina na nás počká u Howeho paláce. Má k dispozici nějaké uniformy strážných, takže bychom se měli do paláce dostat celkem snadno a nepozorovaně. Howe nechal po zmizení Vaughana velkou část stráží vyměnit, takže strážní se navzájem příliš neznají a to by nám mělo pomoci. Tedy pokud se nebudu s nikým pouštět do řeči, pak by nás mohli odhalit.

Než se pustíme po stopách královny Anory, tak se na chvilku vrátím k popisu tržní čtvrti. Vezmu to trochu hopem a na přeskáčku.

Tržní čtvrť

Denerimská tržní čtvrť není příliš rozlehlá. Rozsahem zhruba odpovídá velikosti Lotheringu. Samotné tržiště je uprostřed čtvrti a nejzajímavější postavou je tu asi jen trpaslík Gorim, starý známý Oghrena. Bohužel, nabídka místních obchodníků není nijak zajímavá. Tedy z pohledu této fáze hry. Tržiště by se mi bývalo asi hodilo na počátku hry. Vlastně nesmím zapomenout ani na Liselle. Nic se u ní koupit nedá, ale za to se s ní dá pokecat na téma Orlais, odkud Liselle pochází. Je to opravdu zajímavý rozhovor, trochu v kontratsu s tím, jak na Orlais vzpomíná Leliana. Ostatně zkusil jsem si Lelianu vzít do družiny, ale nijak na Liselle nereagovala.





Poblíž tržiště stojí seržant Kylon, velitel městské stráže. Postěžoval si, že mu Howe dohazuje do hlídky samé budižkničemy a dokonce i kriminálníky, takže se městská stráž stává čím dál více nefunkční. Ví, kdo jsem, ale nehodlá to nijak řešit. Je mu jasné, že by mě jeho muži jen stěží dokázali zatknout. Místo toho mě požádal o pomoc. Perla, místní nevěstinec, má problém se žoldáky a Sanga požádala Kylona o zásah. Jenomže on tam nemá koho poslat. Souhlasil jsem a vydal se na cestu.

Perla stojí poblíž doků a funguje jako samostatná oblast. Uvnitř se krom zmíněných žoldáků a Sangy nachází ještě dvojice dalších zajímavostí. Žoldáky jsem ukecal, aby to vzdali a odešli. Sanga si sice přála, abych jim dal výprask, ale do toho se mi nechtělo, protože bych je musel zmlátit jen pěstmi. Za odměnu se mi zpřístupnily služby nevěstince .







Kousek od Sangy jsme byli svědky scénky, jak jedna žena s přehledem odzbrojila a zahnala trojici otrapů. Jde o Isabellu, kapitánku Zpěvu sirény. Opodál stojí její první důstojník Casivir, kterého se jde na Isabellu optat. Zaujala nás samozřejmě její technika boje, tak jsme se chtěli dozvědět víc. Isabella sama sebe nazývá duelistkou, ale pro podrobnosti jsme se museli optat přímo jí. Název specializace odráží její zálibu v duelech, ve kterých se postupně zdokonalila až na mistrovskou úroveň. Byla ochotná mě to naučit, ale až poté, co nad ní vyhraji v kartách. Není to zrovna férová hra a musel jsem začít také podvádět. Zadařilo se a specializace byla naše. Od té chvíle už ale nešlo s Isabellou normálně promluvit.

V uzamčené místnosti Perly nás čekalo také jedno překvapení. V tržní čtvrti jsem si všiml letáku, který v Denerimu naznačoval přítomnost sympatizantů Šedých strážců. Jejich základna by měla být právě v Perle a je potřeba se prokázat příslušným heslem. Je to ovšem past! Howeho elitní zabijáci takhle lákají všechny sympatizanty odporu a postupně je likvidují. Jenomže tentokrát si ukousli příliš velké sousto. Souboj trval jen chvilku a bylo po elitě.



Mimo Perlu se v Denerimu nachází ještě trojice, potažmo čtveřice samostatných čtvrtí, které jsou dostupné bez ohledu na sněm. Je to trojice bočních uliček a základna krvavých mágů. Všechny čtyři lokace jsou důležité z pohledu vedlejších úkolů, ale nebudu se jimi zabývat nijak podrobně. Nejdůležitější na tom všem je, že přesun mezi lokacemi v Denerimu může vyvolat náhodná setkání, která jsou zprvu častá a část z nich opět souvisí s vedlejšími úkoly. Např. další službička pro seržanty Kylona. Jedno setkání ale souvisí s družinou a je velmi nepříjemné.

Během jednoho z přesunů nas dostihl Taliesen, zabiják Antivanských vran. Byl rád, že se konečně setkáváme, ale taky byl zklamaný, že mezi námi nevidí Zevrana. Než však řekl cokoliv dalšího, tak se Zevran objevil a dali se s Taliesenem spolu do řeči. Taliesen nás přišel zabít, ale Zevran by mohl být ušetřen, pokud přistoupí na jeho nabídku a dokončí započatý úkol. Zevran nás ovšem odmítl zradit. Místo toho se připojil do družiny a byl ochoten za nás položit život. Problém byl v tom, že jsem s tím nepočítal a Zevrana jsem nechal nevycvičeného a s nic moc výbavou. Ani lektvarů jsem neměl moc, natož surovin na jejich případnou dovýrobu.

Zkusil jsem to, ale vypadalo to dost beznadějně. Musel jsem proto začít experimentovat s různým složením družiny a vymýšlet, odkud a jak nejlépe zaútočit. Přesila byla ohromná a Taliesen není žádné ořezávatko. Nakonec jsem to uhrál tak, že jsem zaběhl za roh za bránu, abychom setřásli alespoň část střelců a já, Zevran a Shale jsme poté urputně usekávali Taliesenovo pohůnky a Morrigan pod mým vedením mrazila a jiskřila co to šlo. Teprve pak jsme se vrhli na Taliesena. Na několikátý pokus to konečně vyšlo. Tady by se bývala nějaká hromadná paralýza opravdu hodila. Pro Zevrana jsme tak asi splnili vedlejší úkol, protože po smrti Taliesena se chystal z družiny odejít, ale povedlo se mi ho přesvědčit, aby zůstal.





Ale zpět do tržní čtvrti. Za seržantem Kylonem stojí dvojice domů. V jednom je obchod kováře Wadea a hned vedle bydlí Goldanna, Alistairova sestra. Goldanna je součástí Alistairova osobního úkolu a návštěva u ní nebyla zrovna příjemná. On tam chudák šel s tím, aby se rodina opět shledala, ale Goldanna se místo toho ukázala jako vypočítavá mrcha, co ze svého neštěstí viní právě Alistaira a rozhodla se na tom nyní vydělat. Ten pitomec jí opravdu přislíbil pomoc, ale zlobit jsem se na něj dlouho nemohl a tak jsem ho venku soucitně poplácal po ramenou.

Ve Wadeově obchodě prodává zboží obchodník Herren, což je parťák kováře Wadea. Herren je typický obchodník s vytříbeným sarkazmem, který si Wadea často dobírá. Wade vytřeštil oči, jen co se dozvěděl, že vlastníme šupiny dráčat. Nabídl se, že nám z nich zdarma vyrobí zbroj. Herren moc nesouhlasil, ale nebylo mu to nic platné. Nakonec jsem Wadeovi raději něco málo zaplatil, hlavně ať si dá záležet. Napříště jsem od něj získal lehkou dračí zbroj, která Lelianě padla jako ulitá. Stálo mě to 3 šupiny plus pár zlatých. Další 3 šupiny mi ještě zbyly. Možná si z nich časem taky nechám vyrobit další zbroj.





Vedle Goldannina domu stojí zlodějíček Slim Couldry, který zadává úkoly spojené s okrádáním občanů. Není to nic pro mě, tak jsem ho nechal být. Podobně funguje i barman v krčmě U Rozežraného šlechtice. Při prvním odchodu ze čtvrti nás ještě dostihl chlapec, který nám sdělil, že se po našich službách shání i Antivanské vrány ... hm, zajímavé . Najdeme je v zamčeném pokoji v krčmě. U Antivanských vran jde pro změnu o úkoly spojené s nájemnými vraždami, takže jsem to taky vynechal. A když už jsem v tom, tak v Denerimu funguje tabule Pěvců, Černokamenní žoldáci i tajemní mágové. Jejich úkoly jsem si ovšem nabral, u žoldáků to pak dokonce končí volbou vedení, kdy můžeme změnit, kdo cech povede - přidal jsem se na stranu Raelnora Hawkwinda a zabil jeho podlého syna Taorana.

Krčma U Rozežraného šlechtice je důležitá hlavně v době shánění důkazů proti Loghainovi, protože se zde schází různí šlechtici, kteří pak budou na sněmu hlasovat. Jinak je krčma jen místem pro pár vedlejších úkolů. Za krčmou se nachází magický krámek, ale opět s nic moc výbavou. Naproti krámku je prázdné skladiště a mezi nimi je dům spojený s Rudou Jenny - vedlejší úkol ze střetu se Zevranem.

Poblíž vstupu do čtvrti se nachází kaple Oltáře, u které stojí dvojice sester, Theochilda a matka Perpetua. Je dobré si s nimi promluvit, protože se dozvíte zase něco dalšího z víry o Stvořiteli. Matka Perpetua je trochu nekonvenční, což sestru Theochildu přivádí do rozpaků. Nedaleko od nich stojí ještě sestra Justina, která je spojená s vedlejším úkolem se ztracenými verši z chrámu v Útočišti.



Sídlo Krvavých mágů je taky celkem zajímavé, byť nejde přímo o lokaci tržiště. Hlavní náplní této lokace je hlavně boj se strážci a mágy, takže je to taková rozcvička v taktice. Dům je plný různých pastí, které mohou boje nepříjemně narušit. Finální konfrontace s vůdcem Krvavých mágů je však poněkud snadná. Stačí ho odlákat ze svatyně a on za družinou vyrazí skoro bez pomoci, takže nemá moc šancí. Alistair ho hned na počátku boje omráčil a pak už se vůdce na nic významného nezmohl.





Posledním klíčovým místem tržiště je jeden zapadlý dům v uličce naproti vstupu do čtvrti. Nachází se zde Marjolaine, bývalá Lelianina přítelkyně. Lelianu je nutné mít v družině, jinak do domu vejít nejde (je to Lelianin osobní úkol). Hned na úvod nás uvítali stráže a za nimi v pokoji už stála samotná Marjolaine. Zprvu nechtěla přiznat, že na Lelianu poslala zabijáky, ale pak otočila a pokusila se mě přesvědčit, že ta sladká tvářička nám celou dobu lhala a nic není takové, jak se zdá. V podstatě vylíčila Lelianu jako dokonalou mrchu bez skrupulí. Rozhodně jsem na to neskočil a Lelianu jsem podpořil.

Když došlo na finální rozhodnutí, tak byla Leliana ochotná na vše zapomenout a nechat Marjolaine jít. Prostě jen aby už zmizela z jejího života a nikdy se nevracela. Opravdu to jde, Marjolaine poté zmizí, ale nepřišlo mi to správné, tak jsem raději vyvolal konflikt, ve kterém jsme Marjolaine zabili. Není to úplně triviální boj, protože Marjolaine si na pomoc přivolá strážce a po stránách se v místnostech objeví dva mágové. Nicméně stačí couvnout do předchozí místnosti, tam zlikvidovat strážce a odlákat sem i Marjolaine. Po její smrti zbydou už jen osamocení mágové, na které jsme měli v tu chvíli dostatek času. Po Marjolaine zbyl hezký luk a lehce roztřesená Leliana, která si nejprve musí vše urovnat v hlavě.





Tak, to by bylo k tržní čtvrti vše. Je na čase navštívit Howeho.

[Elemir]

Sídlo arla Howa

Do sídla arla nejde vstoupit přímo, protože před hlavní bránou zrovna probíhají protesty. Bude lepší, když to vezmeme přes vchod pro služebnictvo. Cestou si nás ovšem všiml strážný na ochozu, takže jsme museli zlikvidovat jednu vyslanou patrolu. Kupodivu to nebylo až tak pohodové, což jak jsem pochopil, bylo jen varování, ať ty souboje hlavně nepodceňuji . Poblíž vchodu pro služebnictvo nám Erlina rozdala uniformy strážných a požádala nás, ať se na chvilku schováme do křoví a ona mezitím odláká strážné od dvěří. Jen pro jistotu. Udělali jsme, oč nás požádala.





Uvnitř Howeho sídla jsme se dle rady snažili nevzbudit pozornost. Na prvním patře je jen jedno krizové místo, kde k tomu může dojít a to je jeden ze zadních pokojů, který si jeden strážný vybral pro intimní hrátky se služebnou. Problém odhalení spočívá v tom, že v tu chvíli přestane fungovat krytí a družina musí začít bojovat. Na druhou stranu je to asi jedno, protože ve finále jsme museli stejně celé sídlo arla vybít. Jde jen o to, kdy a za jakých podmínek k tomu dojde.

V doprovodu Erliny jsme se dostaly až k zamčeným dveřím, za kterými byla uvězněna královna Anora. Potíž je v tom, že dveře jsou navíc zajištěny magickou ochranou. K jejímu odstranění budeme potřebovat mága, který kouzlo seslal. Prý bude nejspíš doprovázet arla, takže ho najdemem asi v Howeho komnatách na konci chodby. Hm, jenomže v zadní části krom rozdováděného strážného nikdo další nebyl. V truhle u vstupu do žaláře jsme sebrali dokumenty Šedých strážců a vydali se dolů. Docela nás zajímalo, kde Howe je a co tu dělají dokumenty našeho řádu?





Hned na úvod nás zastavil strážný, který už se nenechal naším vzhledem zmást a krytí bylo tím pádem fuč. Od této chvíle už se to bez bojů neobešlo. Ukázalo se, že bez taktiky to nepůjde, protože stráže snadno získavali navrch díky přečíslení nebo výhodám okolí - pasti apod. Museli jsme proto postupovat velmi obezřetně.

V celách se nám podařilo vysvobodit záhadného vězně, ze kterého se vyklubal Riordian, Šedý strážce z Orlais. Byl to Duncanův přítel a Alistair ho bezpečně poznal, takže jsme mohli Riordianovi důvěřovat. Šedí strážci z Orlais čekali dle domluvy na králův pokyn, aby se připojili k bitvě u Ostagaru, ale žádný pokyn nepřišel. Místo toho přišel dopis, ve kterém jim Loghain zakázal do Fereldenu vstup. Šedým strážcům z Orlais to bylo divné, navíc se jim doneslo, co se u Ostagaru stalo a tak chtěli zjistit podrobnosti. Vyslali proto Riordiana, neboť je to rodilý ferelďan a tak nevzbudí pozornost. Jenomže v tom se mýlili. Loghain věděl, kdo Riordian je a tak ho vlákal do pasti. Otrávil víno, které mu nabídl a omámeného Riordiana nechal vsadit do žaláře.

Dokumenty z truhly jsou soupiskou padlých u Ostagaru a obsahují i Duncanovy záznamy o nových rekrutech a obřadu Přijímání. Jak jsme se vzápětí dozvěděli, Riordian je schopný obřad provést, vše potřebné z denerimské základny pečlivě ukryl a ani při mučení nic neprozradil. Pokud zásoby najdeme, mohl by nám Riordian pomoct s obnovou řádu. I když moc nadějí tomu nyní nedává, je na to příliš málo času a jak jistě vím, ne každý rekrut rituál přežije. Jen pro ilustraci, krom krve zplozenců a lyria je potřebná krev arcidémona. Alistair poté Riordianovi poradil, ať se vydá do sídla arla Eamona, kde bude v bezpečí.



V mučírně jsme osvobodili další zajímavý přírůstek - Oswyna, syna banna Sigharda. Byl nám vděčný a určitě se o naší pomoci dozví jeho otec. Vida, konečně taky jeden hlas pro nás. Krom Oswyna jsou v místním žaláři vězněni ještě Soris a Rexel. Soris je elf z Odluky, kterého sem uvrhl Vaughan ještě za života svého otce arla Uriena, tedy před pěkně dlouhou dobou. Rexel je pro změnu neškodný blázen. Oba jsme propustili.

Ve vězení nám zbyla už jen jedna jediná místnost a za ní jsme zaslechli hlas arla Howa. Nijak jsme se nerozpakovali a vešli. Nebyl vůbec překvapený, spíš ho udivilo, že jsme Anoře skočili na lep. Královna prý ráda hraje hry, tím asi myslel politické hry. Dobrá, o tom si nedělám iluze, ale to je teď vedlejší. Howe je přesvědčený ve vítězství Loghaina a my mu v tom určitě nezabráníme. Obzvláště pokud budeme mrtví. A  s tím nás napadl.





Napoprvé jsem zkusil s družinou vycouvat, protože Howe má k dispozici strážné a dva mágy, jenomže to se ukázalo jako chybné. Problém je, že oba mágové stojí dost daleko od sebe, takže Alistair dokáže talentem omráčit jen nednoho. Nakonec jsem ale zůstal na místě, omráčil a sundal jednoho mága a poté jsme se vrhli na druhého mága, zatímco Morrigan mrazila. Po chvilce se nám podařilo Howa odizolovat a zbytek už byl rutina. Umírajíci Howe nám naposledy pohrozil a zdechl.

Za místností s Howem se nachází něco jako VIP cely. V jedné byl zamčený Vaughan a v druhé Irminric. Vaughana jsem odmítl pustit, byť je to právoplatný dědic zesnulého arla Uriena. Není to dobrý člověk a jeho podporu nepotřebujeme. Naproti tomu Irminric je templář a navíc bratr Alfstanny Eremon, která bude na sněmu hlasovat, takže druhý hlas pro nás. Irminric je zajímavý i tím, že se účastnil původního honu na Jowana (Krvavého mága z Rudoskalí). Málem by ho dostal, ale akci mu překazili teyrnovi muži. Tím myslel asi Loghaina. Poté skončil tady. Důvod je jasný. Loghain si potřeboval zajistit loajalitu Alfstanny, stejně jako Sigharda skrze vězněného Oswyna. To je prostě Loghainova taktika.





Magická bariéra padla a tak jsme mohli konečně dojít pro královnu Anoru. Celé první patro už bylo na nohou, takže jsme nejprve zlikvidovali všechny stráže. Poté jsme vyvedli královnu ven. Bylo mi divné, že je přestrojená do zbroje strážného, ale pak jsem pokrčil rameny a vyšli jsme k hlavní bráně. Jenomže tady nás zastavila ser Cauthrien v doprovodu dalších strážných.

Oznámila mi, že mě zatýká pro vraždu Rendona Howa a jeho ozbrojenců. Pokud se vzdám dobrovolně, bude mi možná prokázána milost. Zkusil jsem argumentovat, že jsem přišel osvobodit královnu, ale Cauthrien mi nechtěla věřit. Proto jsem pokynul Anoře, ať jí to vysvětlí sama, jenomže Anora předstoupila před Cauthrien a prohlásila, že jsem se jí pokusil unést. Hm, ta politika . Pochopil jsem, proč to Anora udělala. Nemůže svému otci věřit a rozhodně nechtěla, aby se dozvěděl, že šla k Howemu dobrovolně, protože by se určitě dovtípil, jaký byl důvod této návštěvy. Zajímalo mě, co se bude dít dál.

Cauthrien vydala povel k útoku a my zkusili couvnout co nejdál od střelců. I osamocená Cauthrien je však tuhý oříšek a nám ještě před bojem došly léčivé masti. S jejich dostatkem bychom nakonec Cauthrien udolali, ale takhle to byla patová situace. Potíž je v tom, že po zahájení úkolu s osvobozením královny se lokace uzamkne a nejde jí opustit. Nemohl jsem si tedy dojít pro zásoby a masti si dovyrobit. Jakmile nás Cauthrien porazila, tak jsme s Alistairem putovali do vězení v pevnosti Drakon.





Anora ovšem neběžela domů, ale za arlem Eamonem, aby mu oznámila, co se přihodilo. V patách jí byla Morrigan s Oghrenem. Morrigan se vůbec nelíbilo, jak Anora situaci vylíčila, ale Eamon nad tím jen mávl rukou. Důležité teď je, jak nás dostat ven.

Mezitím jsem se probral na studené podlaze. Alistair už byl při sobě a jen se optal, jestli si myslím, že máme nějaké šance na záchranu. Pověděl jsem mu, že pro nás určitě někdo přijde. Oghren by si tuhle příležitost určitě nenechal ujít. Alistair se jen škodolibě pousmál. Možná by se přidala i Morrigan a to už Alistair nevydržel a vyprskl smíchy . Popravdě jsem si mohl vybrat kohokoliv z týmu, ale Morrigan s Oghrenem mi přišli ideální. Alternativou by bylo, kdybychom se pokusili dostat ven sami.

Klíčem k úspěšnému vysvobození je moc neexperimentovat a držet se co nejkratší cesty do vězení. Morrigan se podařilo ukecat kapitána stráží, že mají pro pevnost zásilku z tkalcovny. Pravda, úplně hladce to nešlo, ale nakonec byla Morrigan přesvědčivá. Na nádvoří přišel na řadu Oghren, který falešným výstřelem z katapultu odlákal stráž od dveří. Za nimi už se to bez boje neobešlo, ale ty největší skupinky strážných už měli oba za sebou, takže to šlo. Ven už jsme pokračovali ve čtyřech a s plnou výbavou.







Po odchodu z pevnosti Drakon jsem zjistil, že se do pevnosti ani sídla Howa už nedostaneme. Obě lokace se opět znepřístupnili. Místo toho jsme tedy zašli do tržní čtvrti oznámit osvobození věznů z Howeho sídla (Sighard i Alfstanna jsou v krčmě).

Vrátili jsme se za arlem Eamonem, kde už nás čekala i Anora. Pokusila se omluvit za to, co předvedla a dodala k tomu i důvod. Nyní by nám ráda pomohla získat podporu sněmu, ale úplně bezištně to nebude. Anora by ráda, kdybych jí veřejně podpořil jako královnu. Podpora Alistaira by totiž vzbudila nedůvěru, neboť by to vypadalo, že Loghain měl pravdu a Šedí strážci se opravdu snaží ovládnout místní politiku. Eamon tak úplně nesouhlasi, přeci jen Alistair má v žilách skutečnou královskou krev, ale tohle je spor, který teď asi nevyřešíme. Podstatné nyní bylo, že nám Anora pověděla o problémech v Odluce, což je denerimská elfí enkláva. U Ostagaru bojovalo jen málo elfů, takže nemají důvod se bouřit. Muselo je rozzlobit něco jiného.

Anora po našem rozhovoru odešla do své komnaty a já si znovu promluvil s Eamonem. Příliš Anoře nevěří, ostatně ani já ne, ale přesto jsem navrhl, že nejlepší by bylo, kdyby si Alistair Anoru vzal. Tím by se spojila síla obou z nich a byl by to přijatelný kompromis. Navíc bychom neztratili nad Anorou kontrolu. Eamon souhlasil, Alistair už tolik ne . Zkusil jsem to proto navrhnout Anoře, která nebyla tak úplně proti, ale potřebovala by znát také názor Alistaira. Do celé záležitosti jsem musel zapojit veškerý svůj přesvědčovací um, ale nakonec souhlasili oba. Alistair se nebude plést Anoře do vládnutí, což ostatně ani nechtěl a Anora tak zůstane formální vládkyní Fereldenu, což jí zcela vyhovuje. Eamon byl překvapený. Bez Anořiny podpory by byl boj s Loghainem ztracený, takhle jsme zabili dvě mouchy jednou ranou.







Nyní byl čas vyrazit do Odluky a zjistit, co se tam ve skutečnosti děje.

[Elemir]

Odluka

Odluka se nachází kousek od tržní čtvrti, odkud sem vede přímá cesta. Samotná lokace není příliš rozlehlá a oproti očekávání zde nežijí jenom elfové. Obecně by se dalo říct, že Odluka je jednou z chudinských čtvrtí Denerimu. Elfové mají v Denerimu zakázáno nosit zbraně a celkově se k nim přistupuje jako k méněcenné rase. Jako trpaslík jsem tu působil jako pěst na oko, obzvláště s Oghrenem po boku.





Důvodem nepokojů je propuknutí epidemie nakažlivé nemoci. Všichni podezřelí z nákazy jsou i proti své vůli odváděni do karantény do místní nemocnice. Některým elfům se to ale nepozdává. Léčitelé občas popadnou někoho, kdo je podle nich naprosto zdravý a hlavně nemají od nemocných žádné zprávy. Místní mě poprosili, jestli bych se nepokusil dostat informace z léčitelů, s čímž jsem souhlasil.





Krom nákazy se v Odluce ukrývá ještě jeden úkol, který se váže k siru Ottovi a sirotčinci. Sir Otto je slepý templář, který v Odluce narazil na stopy zla, ale nedokáže ho lokalizovat. Požádal nás proto o pomoc. Máme mu hlásit všechny podivnosti, které v Odluce objevíme. Něco málo jsme našli v okolí sirotčince, ale dovnitř žádná cesta nevedla. Objevila se až ve chvíli, kdy jsme svoje zjištění Ottovi předali. Otto pak vyrazil do sirotčince s námi.

Čekal nás průchod opuštěnou budovou, ve které straší silnější démon. Konfrontace s démonem a jeho přízraky byla rychlá. Když už si Otto myslel, že jsme démona porazili, tak se démon znovu objevil, Ottu zabil a pak se vrhl na nás. Jakmile jsme démona znovu zabili, tak bylo definitivně po všem. V sirotčinci jsem našel ještě amulet, který patřil babičce bláznivé ženy před siročincem. Předal jsem jí ho a ona se uzdravila.





Venku před sirotčincem stojí žebrák, který má zvláštní smysl pro humor. Hned na začátku si ode mě vyžebral něco málo peněz a poděkoval. Když jsem vyšel ze sirotčince, tak už tu stáli žebráci dva a ihned mě oslovili. Byla to sice jasně vymyšlená historka, ale dobrá, přispěl jsem znovu. Při další návštěvě už tu stál zástup žebráků . Přispěl jsem nakonec i jim. Pro mě jsou to jen drobné a oni se spokojeně rozešli.

Za nemocnicí stál elfský strážný, který byl ochotný odejít a nechat nás, abychom se v klidu mohli do nemocnice vloupat. Mě ovšem zaujaly dveře o kus dál, které vedou do místních ubykací. Narazili jsme tu na vystrašeného elfa, který nám naznačil něco o tom, že stráže místní unášejí. Vždycky se pak vrátí a vejdou do pokoje správce. Skutečně jsme tu na pár nepřátelských hrdlořezů narazili. Další nás pak čekali venku na dvorku. Tady asi nejde o žádnou nákazu.

V domě naproti jsme se srazili s elfkou Denerou. Velmi rychle se ukázalo, že máme co do činění s cechem otrokářů. Bylo zvláštní vidět, že pro cech pracuje elfka, ale očividně jí to nevadilo. Neměl jsem chuť vyjednávat a tak došlo k boji.





Nebyl to zrovna příjemný souboj. Denera nebyla sama. Kolem sebe měla pár strážných a z další části místnosti na nás mířili lukostřelci. Denera je taky lučištnice, takže měla potřebu se různě stahovat a hlavně uvnitř domu se nedalo nikam moc skrýt, takže jsme byli pořád na mušce. Lukostřelce ke všemu chránily pasti.

Po likvidaci úvodní hlídky následovalo ještě několik drobnějších bojů. To nejhorší nás ale čekalo na konci skladiště, do kterého jsme se z domu dostali. V obležení strážných tu stál hlavní otrokář Caladrius - Krvavý mág! Prozradil nám, že tu pracuje se souhlasem regenta. Na oplátku pro něj plní určité služby. Má to ale háček. Jakmile sněm Loghaina potvrdí jako krále, tak budou otrokáři pro Loghaina zbyteční a budou se muset beztak stáhnout. Caladrius mi proto navrhl obchod. Za 100 zlatých mi předá důkaz proti Loghainovi. Pak odejde a vezme si sebou veškerý zisk a otroky. Nechtělo se mi vůbec vyjednávat, takže to skončilo bojem.

Všichni jsme couvli ob místnost zpět a Morrigan do skladiště seslala bouři. Nikdo nás nepronásledoval, všichni otrokáři zůstali uvnitř, takže ideální řešení. Jakmile byla většina otrokářů mrtvá, tak jsme se vyřítili na Caladriuse a porazili ho. Zkusil přijít ještě s další nabídkou, aby si zachránil svůj bídný krk, ale bez milosti jsem ho dorazil. Unešení elfové byli svobodní a poděkovali nám za záchranu.







Abych nezapomněl, v Odluce je také obchod, který vede elf Alarith, ale ani on neměl nic extra, co by se nám nyní hodilo. Snad jen jednu knihu s bonusem do dovedností.

Sněm

Problémy v Odluce byly vyřešeny a naše zprávy o otrokářích arla Eamona vyděsily. Nikdy by si nedokázal představit, že je ve Fereldenu něco takového vůbec možné. Očividně jsme získali hodně silný důkaz. Na mapě města se nám objevila aktivní značka královského paláce, kam jsme se ihned vydali.





Nečekaně jsme se tu srazili opět se ser Cauthrien. Tentokrát to vypadalo, že bychom se mohli i dohodnout. Já ale neměl po tom všem zájem. Jednak mě při našem prvním setkání urazila a při druhém nás vsadila rovnou do žaláře. Teď je na čase s ní skoncovat. K mému překvapení byla o dost slabší než v sídle arla Howa! Je zřejmé, že to byl předtím od hry záměr. Vzal jsem proto hned první pokus s frontálním útokem, který sice nebyl ideální, ale účel splnil. Jakmile Cauthrien padla, tak jsem si to vyříkal ještě s její ochrankou. Poté už nám nic nebránilo, abychom se sněmu zůčastnili.

Slova se ujal arl Eamon, ale do řeči mu skočil Loghain, který mezitím také dorazil. Začal očerňovat Šedé strážce a nabádal přítomné k obavám před jejich bratry z Orlais. Konečně jsem u toho také pochopil, proč nás Loghain obvinil ze smrti krále. Cailan byl poblouzněný legendami o Šedých strážcích a neuváženě se vrhnul do bitvy, která byla nad jeho síly (ano, i Duncan měl podobné obavy). To kolem pak byla spíš shoda náhod - obavy Loghaina z rytířů z Orlais, kterým zakázal vstup, nedokončené zabezpečení věže Ishal v Ostagaru atd. Když Loghain viděl, co se na bojišti děje, tak se rozhodl šetřit síly a zároveň se mu v hlavě začal rodit plán. Plán na převzetí moci. Vždyť Ferelden si zaslouží lepšího vládce než byl Cailan. Dávalo to smysl, ale nijak to nesnižovalo míru zrady, které se Loghain dopustil.





Pomalu jsem začal argumentovat proti a vpálil jsem Loghainovi pár jeho prohřešků včetně otrokářství. Karta se začala pomalu obracet, ale největší pomoc pro nás znamenal až příchod královny Anory. Postavila se svému otci a nás vylíčila jako zachránce. Loghain se rozčílil, ale když se šlechta začala přiklánět na naši stranu, tak prohlásil, ať o výsledku rokování rozhodne duel. Nechť rada vyhlásí jeho podmínky.







Loghain byl tuhý soupeř, ale nakonec padl. Uznal svou porážku a složil mi nečekaně kompliment. Nyní bylo rozhodnutí čistě na mě. Mohl jsem Loghaina ušetřit a okolnosti mě k tomu doslova tlačily. Anora najednou zapomněla na to, co všehno její otec národu provedl a se svou troškou přispěchal i Riordian, který navrhl, aby se Loghain podrobil rituálu Přísahy. Byla by škoda plýtvat takovým potenciálem a Loghaina prostě jen zabít. Anora přitakala, že to je správná volba, protože rituál je pro smrtelníky nebezpečný a bude to čistě na osudu, jestli ho otec přežije. Stačilo se ale podívat na Alistaira a bylo jasno.

Ne! Tenhle muž nás u Ostagaru zradil. Zemřelo kvůli tomu mnoho našich přátel. Zemřel král Cailan. I poté se nás snažil několikrát zabít, stejně jako se pokusil zabít arla Eamona. Podporoval otrokáře a vydíral šlechtu. Loghain si nic než smrt nezaslouží. A taky to dobře věděl a proto trest přijal, i když Anora protestovala.

Popadl jsem meč a jedním sekem jsem mu přeťal krční tepny.




 
Nyní nastal čas dostát svému slibu královně. Všem jsem oznámil její sňatek s Alistairem, který Anora potvrdila. Aby se mi Alistair trošku pomstil, tak mě na oplátku jmenoval velitelem armády. V soukromí mi pak ještě dodatečně vynadal, že se stalo přesně to, čemu se celý život snažil vyhnout. Nikdy nechtěl vládnout. Musel jsem mu slíbit, že mu budu i nadále stát po boku.



Arl Eamon mezitím odcestoval do Rudoskalí, kde začne připravovat armádu na boj se zplozenci. Až budeme připraveni, máme za ním dorazit.

Jak se zdá, před námi je samotné finále základní kampaně, což by byla škoda uspěchat. Proto jsem se rozhodl, že nyní je čas vstoupit do příběhu dodatečných DLC. Moje postavy po sněmu dosáhly levelu 20, ale jak se zdá, není to jejich konečný level.

[Yuyana]

Co se týče Loghaina, tak taková veselá možnost je ho nabrat a nechat ho obětovat se později. Aby jeho smrt k něčemu byla. On je zajímavá postava a osobně mám slabost pro jeho dabéra. Samozřejmě ho zásadně zabíjim, o tom žádná, ale stejně.

Je zajímavý, jak máš vždycky uplně jiný preference ohledně společníků :-D. Já nesnášim Oghrena, vlastně mám takovou tendenci předstírat, že neexistuje. Ale potěšim tě, v DA:A je to společník, kterej abych tak řekla postoupil do dalšího kola, takže si ho ještě užiješ.

Leliana mi nikdy nedala ten svůj quest. Nevim, co dělám špatně, vztahy máme dobrý.

Nikdy se mi nepovedlo porazit Isabelu v kartách. Museli jsme to řešit sexem ve třech. Naštěstí k tomu nebyly animace.

[Elemir]

Teď mě tak napadá Yuyu, vůbec si nevybavuji, jestli si hrála ME? Mě totiž v DA přijde, že jsem nakonec skončil u charakterově podobné sestavy. Já mám pro tyhle charaktery nějak slabost, obzvláště pro ty kombinace . Alistair je v té družině teda skoro omylem, ale potíž je v tom, že Leliana mi nevyhovuje zaměřením, tak toho naivního ňoumu dělá právě Alistair.

Na druhou stranu to asi není jen ME . V NWN 2 jsem to taky zajímavě splácal a o PS:T ani nemluvě.

[Milhaus]

Já Isabelu porazil pomocí kapsářství. Já si Oghrena ani nepamatoval, že ve hře byl. K trpaslíkům jsem šel vždy jako poslední možnost a když se přidal, již byl úplně mimo můj zájem.

Wynne mi nyní zadala další úkol s nějakým učedníkem u elfů. Což se hodí, protože tam mám právě namířeno.

Ale dobrý je, že krom Alistaira a Morrigan jsou všichni společníci nepovinní, některé hráč ani nemusí vůbec potkat, třeba Lelianu, nebo Stena. Některé může sám zabít, třeba Wynne, nebo Zevrana. Blbý je, že na Morrigan jakožto kouzelnici, nelze spoléhat. V podstatě by se klidně mohlo stát, že hráč vlastně ani žádné společníky mít nebude.

[Yuyana]

Nehrála, neni to můj žánr. Na druhou stranu chápu, to s těma stejnejma partama, mám Zevrana, psa a Shale, pak hraju BG3, a mám Astariona, Halsina a Mintharu... :-D A ano, Halsin se počítá jako pes, v životě jsem ho neměla v partě neproměněnýho na nějaký zvíře :-D.

[Elemir]

65 hodin 14 minut ... nějak jsem v tom hektickém finále zapomněl na vznešenou saň, ale co se dá dělat . Finále bylo docela zajímavé, hlavně jsem chvilku předtím konečně došel k rozhodnutí v romancích. Uvidím, jestli se pustím hned i do datadisku, nebo to zatím nechám být.

Na Vojákově vrchu jsem to udělal trošku jinak, pak to popíšu, protože jsem tam měl nepříjemný bug. Čekal jsem ale jinak od těch DLC trochu víc.

[Elemir]

Ještě taková drobnost k instalaci češtiny ...

Zkoušel jsem rozehrát některá doplňující DLC, ale ta zůstala kupodivu v angličtině. Autoři balíčku z RPG Citadely sice varují před kombinací češtiny s antivirem Avast, ale jelikož Shale fungovala c CZ normálně, tak jsem to neřešil. Skutečně ale bylo potřeba Avast na chvilku vypnout a češtinu přeinstalovat. Nyní už je vše OK.

[Milhaus]

Já se u elfů stal tajemným bojovníkem. Přesně mi to vyšlo, že jsem si odemkl tu specializaci a v následném boji s kostlivci jsem dosáhl 14 level.

Taky jsem zkoušel ty proměny Morrigan, v pavoučí podobě jí to vcelku sluší. Teoreticky by brzy měla též mít možnost se naučit druhou specializaci (jestli to společníci můžou), tak přemýšlím, co jí naučit. K ní by se asi více hodila krvavá magie, ale ta se mi nelíbí (i když je asi hodně mocná). Tak s ní možná také udělám tajemného bojovníka. U Wynne by to mělo být asi jasný, tak možná brzy budu mít 3 mágy v těžkých zbrojích .

I když z Wynne bych mohl také udělat krvavého mága, ať je sranda. Ale tuto specializaci jsem tedy zatím neodemknul. Asi se odemyká někde jinde, možná v Rudoskalí.

Bylo by asi obecně lepší mít s hlavním hrdinou si tuto specializaci mít možnost odemknout hned jako první.

Dobré je, že hra nerozlišuje mezi výdrží a manou, takže zbroje/zbraně, co dávají bonus do výdrže, jej dávají do many. Blbý je, že únava ze zbrojí funguje stejně a v hodně těžkých zbrojích se spotřeba many za kouzla zvýší klidně i o 50%. (třeba v nezastavitelné zbroji)

[Yuyana]

Pánové, ten mód co jsem sem prdla nedávno, je tam furt ještě, nemusíte řešit, kde se co odemyká :-D.

[Milhaus]

To já chtěl odemknout poctivě a i pracovat s tím, co je. (neresetovat společníky) I když teoreticky bych nemusel, protože jsem již dřív všechny specializace odemknul, jen ne na steamu. Spíše mě láká mód, který přidá do tábora truhlu.