Breciliánský lesA jsem znovu v Breciliánském lese
. Popravdě mi moc možností nezbylo. Alternativou bylo vyrazit na západ do Zamrzlých hor nebo na východ do Denerimu. V obou případech by mě asi čekalo na popis náročné dobrodružství, tak jsem se rozhodl zajít do Breciliánského lesa, který už jsem v předchozí rozehrávce proběhl, takže jeho taje víceméně znám. Bohužel jsem v tuhle chvíli ještě netušil o problému s neaktivními DLC, takže mi na mapě chyběly další dva zajímavé body pro možnou rychlou návštěvu. Ale zpět k lesu.
Když se podíváte na mapu světa pozorněji, tak si zajisté všimnete, že namísto Lotheringu je nyní lebka, což znamená, že Lothering byl zničen hordou a už ho nelze znovu navštívit. Proto je dobré všechny zdejší úkoly splnit včas.
Při vstupu do lesa mě uvítala hlídka dálských elfů. Nebylo to však vřelé uvítání. Byli jsme vyzváni, ať se otočíme a vrátíme se, odkud jsme přišli. Hm, to je mi panečku elfí pohostinnost! Velitelka Mithra vypadala neústupně, ale to já také. Dožadoval jsem se audience u vůdce kmene, ale musel jsem nejprve Mithře prozradit důvod našeho příchodu. Usoudila, že náš požadavek je vskutku naléhavý a zavedla nás k archiváři.
Je to poněkud zvláštní označení pro vůdce kmene, ale titul archiváře vychází z tradice dálských elfů. Vůdce v nich má roli i jakéhosi archiváře, který v kmeni udržuje povědomí o starých příbězích a předává moudrost předchozích generací. Archivářem našeho kmene je Zathrian. Nebyl zrovna nadšený z našeho příchodu, obzvláště Ňouma se mu nelíbil, ale po chvilce zmírnil tón, představil se nám a požádal nás o totéž. Když jsem mu sdělil, že jsem Šedý strážce a jdu požádat dálské elfy o pomoc s Nákazou, tak jen pozvedl obočí a dodal, že kmen se bohužel nachází ve velmi špatné situaci, a proto se obává, že nebudou schopni slib dodržet. Poté nás vzal na malou procházku.
Naše kroky vedly do místní nemocnice, kde na lůžcích leželi zranění a blouznící elfové. Zathrian nám pověděl, že jde o oběti útoku vlkodlaků. Přítomnost vlkodlaků v Breciliánském lese není výjimečná, sahá hluboko do minulosti, ale dosud vlkodlaci nepředstavovali pro elfy vážný problém. Tohle bylo poprvé, co se odhodlali k tak masivnímu útoku. Podle všeho šlo o plánovaný a koordinovaný útok, což elfy překvapilo a vyděsilo zároveň.
Dovolím si drobnou odbočku k tradicím dálských elfů. Zkuste si teď na chvilku vybavit příběh o Andrastě a elfím vůdci Shartanovi, který mi v táboře družiny vyprávěla Leliana. Podobný příběh je možné slyšet i z úst místního vypravěče Sarela, liší se však podáním, který v případě Sarela staví elfy do role pouhých obětí. Pro připomínku. V dobách Tevinterské říše byl elfí lid postupně zotročen. Když lidská bojovnice Andrasta ve jménu Stvořitele povstala proti říši, tak se k ní přidali elfí vzbouřenci pod vedením Shartana. Elfové víru ve Stvořitele neuznávali, ale měli stejného nepřítele a tak Andrastě pomáhali. Když byl Shartan zabit a Andrasta upálena, tak elfové pokračovali v boji dál. Nakonec zvítězili a uzmuli si pro sebe kus země, který pojmenovali Dálie.
Dálští elfové, jak si začali říkat, obnovili stará náboženství a začali s budováním své nové říše. Jenomže smrtí Andrasty započal i vzestup víry ve Stvořitele, což časem vedlo k založení církve Oltáře a té byli dálší elfové i se svými bohy trnem v oku. Elfové tak znovu čelili hněvu lidí. Časem se situace uklidnila a elfové se rozdělili ve dvě různorodé větve. Jedni zůstali bydlet v lidských městech, druzí naopak odmítali svou novou roli přijmout a sdružili se do malých kočovných kmenů. Na počest této události pak jednotlivé kmeny dálských elfů putují jednou ročně do Breciliánského lesa, své původní domoviny Dálie, aby zde vzdali hold svým předkům.
Kmenové uskupení dálských elfů má i praktickou stránku. Elfové původně žili v Arlathanu a byli nesmrtelní. Teprve soužití s lidmi zapříčinilo, že první elfové začali umírat stářím. Dálové pro lidi používají výraz shemlenové, což znamená "rychlé děti". Čím déle spolu s lidmi žili, tím kratšího věku se dožívali. Největší pohromou proto bylo, když si elfí říši podmanil Tevinter a elfy zotročil. Jejich život se tím výrazně zkrátil. Dálští elfové se proto kontaktu s lidmi straní, protože věří, že se tím postupně obnoví jejich nesmrtelnost. První takovou vlaštovkou je archivář Zathrian, který žije už několik století.
V tomto ohledu je dobré si promluvit s Lanyou, Zathrianovou první. Lanya není původem dálská elfka. Zathrian ji kdysi zachránil ze spárů banditů, kteří přepadli povoz obchodníka, pro kterého její rodiče pracovali. Všichni až na Lanyu byli zabiti. Jen ona byla ušetřena a musela poté banditům sloužit. Po osvobození se neměla kam vrátit a tak zůstala se Zathrianovým kmenem. Postupně se vypracovala až na tzv. první, což znamená, že je potencionálním nástupcem Zathriana.
Ale vraťme se k Zathrianovi. Napadení a pokousaní elfové mají jen pramalou šanci se uzdravit, pokud nebude vlkodlačí kletba zlomena. To ale není tak snadné. Od vyravěče Sarela se třeba dozvíme, že vlkodlačí kletba je skoro stejně stará jako Zathrian a má původ ve vlkovi posedlém mocným duchem. Vlk dostal jméno Tesák a některé jeho oběti se po pokousání proměnily ve vlkodlaky. Od té doby se Breciliánským lesem šíří vlkodlačí nákaza, která vyhnala veškeré lidské obyvatele lesa (lidé zde na rozdíl od elfů žili usazeným způsobem života).
Tesák je oproti běžným vlkodlakům nesmrtelný a Zathrian si myslí, že pokud by získal jeho srdce, tak bude schopný provést očišťující rituál. Proto před týdnem poslal do lesa své lovce, ale doposud se žádný z nich nevrátil. Požádal nás tedy o pomoc a já souhlasil. Je zvláštní, co se tu přihodilo. Vlkodlaci jsou podle Sarela jen tupá nemyslící zvířata, a přesto dokázali nastražit past a vlákat do ní jinak obezřetné elfy. Něco se v lese prostě změnilo, ale co? Sarel nás varoval i před lesem samotným. V minulosti se tu událo mnoho bitev a rovnováha lesa tím byla narušena. Závoj je tu mnohem tenčí, a proto je les plný duchů. Dobrých i zlých.
Abychom si odpočinuli od kolečka rozhovorů, tak jsme se vydali do západní části lesa na procházku. Na první pohled je těžké uvěřit Sarelovu varování, protože les vypadá zcela poklidně. Nic nenasvědčuje tomu, že by byl plný nebezpečí. Názor jsme ovšem rychle změnili
. Kousek od vstupu do lesa se na nás vyřítilo několik vlků, přičemž hned dva se proměnili ve vlkodlaky. Nic obtížného, ale jako varování to stačilo. Tahle část lesa je totiž záludná v tom, že se tu v závislosti na postupu spawne několik potvor, takže zdánlivě vyčištěná oblast může o chvíli později obsahovat nové nepřátele.
Poznámka: Breciliánský les tvoří 3 samostatné oblasti. Úvodní část představuje samotný elfský tabor, na něj navazuje západní část lesa a na tu pak východní část lesa. Ve východní části najdeme ještě jeden dungeon, ale nebudu zatím předbíhat. Les má také jedno nepříjemné specifikum - vyměňovat členy družiny je možné jen v elfském táboře.
Od vstupu z tábora vedou do středu této oblasti dvě cesty. Jedna údolím po východním okraji a druhá jakoby středem kolem lesního jezírka. Obě se pak spojují v jednom místě, kde už na nás čekala vlkodlačí patrola. Vedl jí vlkodlak, který se nám představil jako Blesk a předal nám varování. Máme se otočit a vrátit zpět do tábora. S námi prý nemají žádný spor. Mám ale elfům vyřídit, že za své činy zaplatí stejnou kletbou jakou trpí vlkodlaci. Hm, zajímavé. Vlkodlaci nejenom elfy napadli, ale oni je zároveň záměrně nakazili. To vypadá skoro na pomstu, ale za co? No, to už jsem se nedozvěděl, protože trpělivost Bleska vyprchala a nakonec se nás rozhodl přeci jen napadnout. Po pár dobře mířených ranách se však stáhl a s ostatními vlkodlaky uprchl hlouběji do lesa.
Jakmile byla vlkodlačí patrola pryč, tak se nám odkryla střední část západního lesa a s tím i další souboj s vlkodlaky a posléze ještě se zlobrem a zplozenci. Severní odbočka cesty pokračuje podél potoka do východní části lesa, přičemž družina mine vyvrácený strom, který hlídá nepřátelský ent. Strom je klíčový pro jeden vedlejší úkol z elfského tábora, ale v tuhle chvíli s ním nejde nic dělat. Další zajímavostí středu lesa je náhrobek a zraněný elf. Náhrobek zatím vynechám, protože k tomu se vztahuje jiný úkol a ten bude ještě dlouho nad naše síly. Pokud jde o elfa, tak tím je jeden z lovců, které Zathrian vyslal ulovit Tesáka. Očividně se jim to nepodařilo. Elfa jsem popadl a vypravil se s ním do tábora. Jakmile nás Mithra spatřila, tak nám vyrazila naproti a elfa si převzala.
Ze středu západního lesa jsme se přesunuli k jeho východnímu okraji, odkud cesta pokračuje dál do východní části lesa. Jižní odbočka cesty nás zavedla mezi další nepřátelské enty a velký dub. Ten jediný na nás nezaútočil. Dokonce byl ochotný si s námi promluvit. Představil se nám jako nejstarší strom a bez okolků nás požádal o pomoc. Nedávno mu nějaký zloděj sebral dubové semínko, v podstatě jeho budoucího potomka, a dub se nyní obává, že zemře zcela osamocen. Přislíbil jsem mu pomoc.
Kousek od dubu se nachází opuštěný lovecký tábor. Na první pohled vypadá velmi zachovale, jako by ho lovci opustili teprve před chvilkou, ale něco je tu špatně. Tábor je možné prozkoumat, přičemž družinu postupně přepadává pocit únavy, ale dá se tomu vzdorovat. Když jsme se nakonec pokusili tábor opustit, tak nás zadržela neznámá síla a celé tábořiště se rázem změnilo v pohřebiště! Z poza srázu se k nám znenadání doploužil větší stín.
V předchozí rozehrávce jsem musel v tomhle bodě loadnout o kus zpět a tábořišti se vyhnout, protože stín začíná nějakým psychickým útokem, který vždy přežila jen Morrigan, takže boj byl předem ztracený. Nyní to bylo velmi rychlé a jen s pár škrábanci. Asi v tom hraje roli vyšší level postav.
Z procházky jsme se vrátili zpět do tábora a pustili se do posledního kolečka rozhovorů. Poblíž jezera se nachází ohrada hall, což jsou takoví kříženci jelenů, které elfové používají k tažení svých aravel, neboli "suchozemských lodí", jak lidé nazývají jejich povozy. Hally jsou krotká zvířata, ale mají svou hlavu. Elfové je nikdy neosedlávají a v tažení jim nechávají úplnou volnost, jak nám prozradila jejich pastýřka Elora.
Elora teď zrovna řeší nepříjemný problém. Jednu z hall nedávno napadl vlkodlak a poranil jí nohu. Hally se sice nemohou přeměnit ve vlkodlaky, ale vlkodlačí kousnutí je pro ně i tak smrtelně nebezpečné. Elora si neví s hallou rady, protože zvíře je příliš rozrušené a nenechá si ránu prohlédnout. Rád bych jí pomohl, ale je k tomu potřeba dostatečné úrovně znalosti přežití a tu já nemám vůbec. Budu se sem muset vrátit někdy později.
Podobně to bylo s dvojicí Gheyna a Cammen. Cammen je mladý lovec, který ještě neprošel zkouškou lovecké zdatnosti, ale už se stačil zamilovat do Gheyny a požádat jí o ruku. Jenomže Gheyna si nehodlá vzít nedospělého lovce. Problém je v tom, že Zathrian vzhledem k vlkodlačí hrozbě zakázal lovcům vstup do lesa, takže Cammen nemůže zkoušku podstoupit. Jedním z možných řešení je zkusit Gheynu ukecat, ale v tuhle chvíli jsem neměl dostatečný skill Nátlaku (je potřeba přinejmenším 2. úroveň). Odstranění vlkodlačí kletby totiž jako řešení nestačí. Cammen i tak zůstává pouhým chlapcem.
Další úkolovou postavou je lovec Athras, který mi odmítl prozradit, co ho trápí. Opět jsem narazil na nízkou úroveň Nátlaku. Já samozřejmě vím, co ho trápí, ale chtěl jsem to slyšet přímo od něj
. Kousek od Athrase stojí lovec Deygan, kterého jsme předtím v lese zachránili. Chtěl nám předat malý dárek, ale s díky jsme to odmítli.
Poslední důležitou postavou tábora je řemeslník Varathorn, který pro naši družinu plní funkci místního obchodníka. Zathrian mu předtím nakázal, aby pro nás připravil nějaké zásoby, které Varathorn uložil do truhly za povozem. Můžu si z ní vzít co chci. Když jsem se ho začal vyptávat, čím konkrétně se zabývá, tak mi pověděl o speciálním dřevu, které v lese roste. Elfové mu říkají kovoklest. Prý je to výtečný řemeslnický materiál, ale je také dost vzácný, protože ho elfové sbírají jen z padlých stromů. A jsme doma
. Varathorn mě požádal, abych mu nějaký kovoklest sehnal, takže stačilo dojít k padlému stromu v západní části lesa a nyní už z něj bylo možné kovoklest odebrat. Varathorn mi pak z něj chtěl něco velkého vyrobit, ale odmítl jsem s tím, že budou to dřevo potřebovat víc než já, tak mi z něj vyrobil alespoň prstýnek. A tím jsme měli táborové kolečko za sebou. Nyní tedy nezbylo nic jiného, než se vydat do východní části lesa.
Jak už jsem popisoval, do východní části lesa vedou ze západu dvě cesty. Severní odbočka ze západní části lesa vás dovede na mýtinu s patrolou rozzuřených vlkodlaků, kdežto východní směr vás dovede ke stádu hall, což je celkem bezpečné místo. Pro nás už vlkodlaci žádný větší problém nepředstavovali, ale v předchozí rozehrávce to nebylo zrovna příjemné setkání. Patrola tu obklopovala pojmenovaného vlkodlaka - Danylu. Danyla není nepřátelská. Pověděla nám, že bývala elfkou, ale když se proměnila ve vlkodlaka, tak musela z tábora utéct. Nechala tam přitom svého milujícího manžela, který jí nyní velmi chybí. Bohužel se nemůže vrátit, protože kletba je příliš silná a už jí nedokáže odolávat. Poprosila mě, jestli bych jejímu manželovi neodnesl na důkaz jejich lásky Danylyn šátek. Souhlasil jsem. Poté mě ještě požádala, abych jí zabil a ušetřil jí tím bolesti. Tady už jsem chvilku váhal, ale nakonec jsem souhlasil i s tím. V podstatě je to jedno, Danyla zemře tak jako tak, ale za milosrdnou smrt je approval.
Šátek jsem pak zanesl Athrasovi, protože Danyla byla to, s čím se mi nechtěl svěřit. Když jí vlkodlaci pokousali, tak skončila stejně jako ostatní v nemocnici. Jednoho dne však zmizela a Zathrian mu pověděl, že zemřela. Athras měl o tom pochybnosti, ale co mohl dělat? Pověděl jsem mu tedy pravdu a byl mi za to vděčný. Jako poděkování jsem od něj dostal přívěšek.
Cesta ve východní části lesa tvoří smyčku, takovou osmičku, takže je jedno, kudy se vydáte. Při hlubším průzkumu lesa jsme narazili na ruiny, které hlídala dvojice zlobrů. Je tu další náhrobek, tentokrát plně interaktivní, ale přivolá to silný přízrak a několik kostlivců, což bylo nad naše síly. Další náhrobek se pak nachází v chráněné části lesa. Všechny tři náhrobky pak slouží k jednomu vedlejšímu úkolu, ale jestli jsme si nedokázali poradit už s prvním přízrakem, tak to asi nemá smysl teď řešit
.
Kousek od ruin jsme narazili na stan, u kterého se zčista jasna zjevil potrhlý poustevník. Mluvit se s ním dá, ale za každou položenou otázku si vyhrazuje právo položit svou vlastní otázku. Měl jsem chuť ho rovnou sejmout, byť mě Morrigan varovala, že stařík oplývá mocnou magií. Nakonec to stejně nemělo smysl, protože poustevník se před útokem odteleportoval o kousek dál a vynadal mi. Musel jsem tedy přistoupit na jeho hru. Z předchozí rozehrávky jsem věděl, že tohle je zloděj semínka Velkého dubu, tak jsem nasměroval dotazy rovnou k tomuto tématu a žalud jsem vyměnil za nějaký prstýnek +3, co jsem v lese našel.
Velký dub byl nesmírně rád a za odměnu mi předal svou větev. Ta má hned dvojí použítí - jednak funguje jako běžná magická hůl, tedy ideální doplněk pro Morrigan, ale taky umí odstranit iluzi, která nám ve východní části lesa bránila projít k velkým ruinám (vždy nás vrátila zpět).
U velkých ruin jsme se znovu setkali s Bleskem a znovu to jaksi nedopadlo. Blesk zaútočil, a když mu začalo téct do bot, tak se odněkud zjevil bílý vlk a v rozběhu nás povalil. Tím umožnil Bleskovi a ostatním vlkodlakům utéct. O kousek dál stála ještě jedna patrola vlkodlaků, ale jakmile nás spatřili, tak se bez boje stáhli do ruin, aby chránili svou Paní. Hm, Paní? A já myslel, že jim velí Tesák.
Chvilku jsem rozmýšlel, v jaké sestavě se do ruin vydat, protože cestou budeme míjet zamčené truhly a pasti, takže by se nám hodila Leliana. Pak jsem si ale řekl, že to až k vlkodlačímu doupěti zvládneme s Morrigan a teprve poté se vrátíme do tábora pro výměnu. Heh, nakonec těch návratů bylo o něco víc ...
Autor
Téma: Dragon Age: Origins (Přečteno 20822 krát)