Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

To jo, teoreticky si můžu nainstalovat libovolnou distribuci, začít můžu třeba samotným Debianem nebo Arch linuxem, ale otázkou je, jak si povede detekce síťovky, protože bez netu se pak případné problémy řeší blbě a běhat sem a tam s médii není zrovna to, co chci absolvovat. Proto mě šlo spíš o to, jestli mám alternativu v něčem, co je už odladěné a bude mi vyhovovat jakožto bývalému uživateli Slackware. Samozřejmě by bylo ideální mít systém s co nejméně balastu, ale na druhou stranu mi to na tom notebooku ničemu nevadí.

[Milhaus]

Tak odladěné jsou ty známější všechny, ale jestli ti na tom bez problémů půjde síťová karta, se s jistou říct nedá. Pokud je ale na ní ovladač, pak by jít měla.

Ale jednotlivé distribuce se prostě liší právě v tom, co obsahují a to počínaje gui, po všechny aplikace atd. Osobně bych dal asi přednost co nejodlehčenější verzi s tím, že si tam dám co chci sám. To to gui bych asi vybíral víc, no.

Vyzkoušel bych u těch doporučovaných ty live verze bez instalace, pak bys viděl.

[Milhaus]

Přechod z windows na linux si ale vyžádá nějaký čas a testování, co člověku nejvíce vyhovuje.

[Elemir]

To já vím, linux používám od roku 2002. Posledních 10 let sice sporadicky, ale jsou věci, na které se prostě nezapomíná

[Milhaus]

jo, já jej též delší dobu moc nepoužívám.

[Elemir]

Postahoval jsem si pár těch distribucí a asi to opravdu zkusím jednu po druhé, jak se mi to bude jevit. Akorát budu muset ještě kouknout, jak je rozdělený disk, abych si náhodou nesmázl záložní oddíl s recovery pro Windows 10.

K tomu se chystám ještě na jeden test. Chtěl bych přeci jen zkusit Windows 7, tedy nakolik to půjde, a to prostřednictvím Live USB. Všiml jsem si totiž, že v BIOSu je možnost přepnutí na Legacy systém, což se obvykle pojí právě s Windows 7. Tak si říkám, proč by to tam bylo, kdyby to deska notebooku neumožňovala? Další by byly Windows 8.1. Pokud by to přeci jen šlo, tak bych asi nejprve vyměnil HDD za SSD.

[Milhaus]

Můžeš na to zkusit použít různé aplikace, co usnadňují vytváření multi-bootů. Hodně zajímavá funkce u nich je možnost použít virtuální disk, jaký se používá u virtuálních PC (třeba virtualbox). Tedy na disku máš soubor VHD a v něm nějaký systém a pomocí aplikace upravíš boot-zavaděč, aby z něj spustil systém. Na tvém běžném disku tak nic nezměníš a PC je reálný a nikoliv virtuální.

Toto je na to asi nejlepší: https://neosmart.net/EasyBCD/
ale nikdy jsem to nepoužil.

[Elemir]

EasyBCD používám na úpravu boot menu, když mi např. desítky nechtěly nabídnout Windows 7. Docela šikovný prográmek. Na multiboot pak jde použít třeba ještě Yumi. Bootovat VHD image by asi šlo, ale pro sebe v tom výhodu nevidím.

Každopádně Live Windows 7 se nezdařil. Po více jak 5 hodinách přípravy USB to skončilo při bootu chybou a víc se v tom asi rýpat nebudu I když tady bych zrovna mohl zkusit využít existující VHD se sedmičkama.

[Elemir]

VHD jsem zkusil na svém stolním PC a vypadá to nadějně. Problém je akorát v tom, že ta instalace na VHD nemá ovladač pro USB apod., navíc ta kopie Windows není aktivovaná. Nicméně pro test, že půjdou Windows 7 na tom notebooku spustit, je to dostačující.

Edit: Windows 7 skutečně naběhly, takže nekompatibilita s procesorem N4000 nebude tak žhavá, jak se zdálo Pokud by se mi podařilo nějak zprovoznit grafiku a wi-fi, tak by to teoreticky mohlo být plně funkční. Otázkou ovšem je, jestli se to obejde bez dalších ovladačů, které už budou nejspíše dost specifické.

[Milhaus]

no, já myslím, že virtuální disk by právě docela výhoda byla, přijde mi to lepší, než rozdělovat disk na menší logické jednotky (zvláště v případě SSD). Tedy pokud to funguje dobře. Výhoda toho by mohla i být, že by se relativně snadno daly používat různé systémy.

Navíc by se tak pomocí USB dala víceméně vytvořit ta live verze u systémů, kde to nejde .

[Elemir]

Kdysi dávno si u jedné distribuce vybavuju nějakou Live verzi, co se spouštěla buďto nabootováním z CD, nebo prostřednictvím souboru v rámci hostovaného systému, což byl pravděpodobně taky nějaký virtuální disk. Teď zpětně si uvědomuju, že tam bylo jen doporučení ve formě čistého bootu, nikoliv že by ten virtuální disk sám něčemu vadil, takže to asi nemá žádnou extra režii navíc kvůli zápisům. Databáze vlastně fungují podobně.

Jako jo, pak by to mělo své klady, přinejmenším už jen kvůli snadné operaci se soubory (záloha/obnovení apod.). Asi to nakonec prubnu, ať vidím realitu. Vždyť si nakonec můžu nadělat VHD klidně ze všech distribucí a na tom notebooku už si to pak jen doladit. No, a hned mám zase práci na pár dnů

[Elemir]

Včera jsem se v rámci příprav jednotlivých VHD zaměřil na to, jak se mi daná distribuce jeví hned na první pohled a rázem to zůžilo můj výběr Seznam výše jsem okleštil a zároveň trochu doplnil:

Arch Linux
Debian
Slackware
OpenMandriva Lx
Fedora
OpenSUSE
Ubuntu
Manjaro

Arch Linux se ukázal jako správná hračka, která má navíc tu výhodu, že obsahuje utilitu pro přihlášení k wi-fi, takže by si měl poradit s celou řadou běžných čipů. Pro tvorbu vlastní okleštěné instalace je to asi ideální volba, navíc s dobře zpracovanou online dokumentací. Debian jsem už poté ani nezkoušel, protože to je v podstatě to samé, akorát z jiné větve linuxových distribucí (Debian patří stejně jako Arch Linux mezi základní distribuce, od kterých se pak odvozují určité směry vývoje). Slackware je jasný, to je taky základní distribuce, kterou mám hodně osahanou, ale nijak si nevybavuji, že by umožňovala přihlášení k wi-fi už během instalace navíc nedisponuje plnohodnotným balíčkovacím systémem, což jde proti mé potřebě o co nejsnazší instalaci a údržbu.

Tak, z těch user-friendly přibyla nově OpenMandriva Lx, potomek Mandrivy a původního Mandrake (na něm jsem s linuxem kdysi začínal). Mandriva je francouzská odvozenina od Red Hatu, stejně jako Fedora (to je v podstatě nekomerční Red Hat). Fedora mi už dřívě nevyhovovala, tak jsem jí rovnou přeskočil. OpenMandriva Lx zas měla ten problém, že se odmítla ve VirtualBoxu nainstalovat - pátrat po důvodech snad ani nebudu Mandriva měla totiž jednu podstatnou nevýhodu a tou byl fakt, že byla oproti Mandrake celkem problémová (v distribuci byl vidět jasný úpadek, takže mě problém ve VirtualBoxu vlastně ani nepřekvapil).

OpenSUSE je nekomerční derivát německé distribuce SUSE. Dříve jsem se jí z nějakého důvodu vyhýbal, podobně jako u Fedory. Důvodem byla zřejmě ta rozdvojená větev mezi komerčním a nekomerčním produktem, kdy to svádělo k tomu, že Fedora a openSUSE jsou nějaké nedodělky. Paradoxně mi openSUSE docela sedne a stala se tak jedním z kandidátů na ostrý test.

Manjaro je derivát Arch Linuxu a hned na začátku mě odpudil vzhledem. Instalace ve VirtualBoxu navíc skončila chybou. Když už tedy uvažovat o Arch Linuxu, tak si to snad raději uplácat z originálu

Ubuntu z toho nakonec po tom všem vyšlo jako fajn volba

[Elemir]

Abych Fedoře po letech nekřivdil, tak jsem si nakonec zkusil i jí Přeci jen, je to podobně jako SUSE jedna z kvalitních a univerzálních distribucí, akorát mi tenkrát prostě nesedla. Překvapilo mě, že Fedora používá v defaultu grafické rozhraní GNOME (stejně jako Ubuntu). Funguje tu však podobná diverzita jako u Ubuntu, kdy se u Fedory v rámci tzv. Spinů dá získat iso s jiným integrovaným grafickým rozhraním.

Ne, že by to bylo vysloveně nutné, grafické prostředí je možné volitelně doinstalovat a poté změnit, ale z pohledu uživatele je výhodnější stáhnout a nainstalovat již předpřipravený a odladěný balíček, který si předtím mohl vyzkoušet jako Live verzi - nainstaluje se právě to, co bylo v Live verzi přítomné. Navíc dneska už není uživatel omezen dostupností internetu, aby si postahoval, co potřebuje.

Problém Fedory je však množství nainstalovaných aplikací, protože Fedora v základu vyžaduje 12 GB dostupného místa. Ubuntu se přitom vejde do 10 GB, ale je to už na hraně. A to je právě ta nevýhoda, co naznačoval Milhaus - v rámci instalace dostanete i to, co nikdy nevyužijete. No a to byl jeden z důvodů, proč jsem už dříve Fedoru zavrhl.

Řešení to samozřejmě má, vše nepotřebné je možné odinstalovat. Díky balíčkovacím systémům to není žádný problém, protože se odstraní i to, co s odinstalovávanou věcí souvisí. Jenomže je to samozřejmě práce navíc, která je identická tomu, když se pustíte do manuální instalace nějaké základní distribuce. Škoda, že tohle u Fedory nebo Ubuntu nejde, ale zase na druhou stranu rozumím tomu, že tohle jsou distribuce pro začátečníky nebo ty, co se nechtějí už v ničem vrtat.

No, je to složité. Z pohledu běžného uživatele je tu zkrátka možná až moc vhodných distribucí, jejichž odlišností si všimnete až ve chvíli, kdy potřebujete provádět něco složitějšího přímo se systémem. Nicméně pořád u mě vede openSUSE a Ubuntu.

Krom toho jsem si teď všiml, že původní Mandrake, potažmo Mandriva, se ve skutečnosti rozštěpila do několika větví, přičemž jednou z nadějných je Mageia.

[Elemir]

VHD linuxu nejdou skrze BCD používat tak snadno, jak se zprvu zdálo. Problém je nejspíš v UEFI, na což EasyBCD předem upozorňuje. Zřejmě bych potřeboval systémy zavádět z GRUBu, což ale bude nejspíš další komplikace navíc, v tu chvíli už je prostě lepší ten linux nainstalovat rovnou na disk. Nerad bych si pokusy naslepo rozdrbal současné instalace.

Nicméně jsem se pohl zase o kousek dále, protože od rána testuji emulátor Amigy FS-UAE jako možnou alternativu k WinUAE (FS-UAE je na rozdíl od něj multiplatformní). Kupodivu jsem s ním pohořel na současné verzi Ubuntu, kdežto openSUSE a Fedora neměli s balíčky FS-UAE problém. Samozřejmě bych to mohl vyřešit kompilací, ale to je další z kroků, který chci vynechat Tím se mi výběr opět výrazně zůžil směrem k openSUSE.

Jinak pokud jde o FS-UAE, tak je mnohem intuitivnější než WinUAE. Ne, že by WinUAE bylo nějak extra komplikované, ale grafické rozhraní FS-UAE je přeci jen o dost skromnější a díky tomu je lepší pro zpracování tutorialu. FS-UAE navíc umí pár vychytávek, které mi ve WinUAE chybí, např. multinásobný výběr médií, mezi kterými se pak snadno přepíná bez nutnosti něco odpojovat a pak zase připojovat. Podstatně jednodušší je i přemapování kláves.

[Elemir]

Uf, kdybych býval věděl, do čeho se zas pouštím ... Napadlo mě nejprve nainstalovat openSUSE na hlavní počítač, ale jak jsem správně odtušil, úplně hladce to nešlo. Problém nastal s wi-fi, protože používám ASUS AC68 PCI, tak to vyžaduje neoficiální (rozuměj oficiálně nepodporovaný) ovladač. A aby to nebylo jednoduché, tak samotný chip je ve skutečnosti Broadcom BCM4360. Problém je v tom, že bez netu jsem musel rebootovat z Windows do linuxu a naopak a tahat to skrze binárky na flashce. Navíc jsou mezi balíčky závislosti, ale při druhém balíčku jsem to už vzdal a nainstaloval je oba bez toho. Naštěstí to stačilo a tak tenhle příspěvek už píšu z prostředí plnohodnotného openSUSE. Teď už jen vyřešit zavaděč. Na notebooku to bude zřejmě o dost snazší, protože ten má nějaký běžnější wireless chip.

Nyní se zkusím ještě jednou podívat na FS-UAE v prostředí linuxu, protože ve VirtualBoxu jsem měl problém s myší, která v prostředí emulovaného stroje byla poněkud zmatená ... aby ne, linux ve VirtualBoxu a v něm pak ještě emulátor Amigy .