Záhadná vražda a ještě záhadnější proroctvíEduardův dům se nachází na JV vesnice. Hned ve vstupní hale jsem našel zamčené dveře, které jsem se později pokusil otevřít páčidlem, ale bez úspěchu. Ostatně páčidlo nemá zdánlivě žádné využití, přinejmenším s ním nejdou otevřít ani jedny zamčené dveře ve vesnici, takže jsem postupem času zapomněl, že vůbec takový předmět vlastním. Z haly jsem se přesunul do obývacího pokoje, ale po Eduardovi ani stopy. Tedy abych byl přesný, stopy jsem našel, ale rozhodně nebyly toho druhu, které bych chtěl vidět. Nedaleko jedné z knihoven se po zemi táhl pruh červené barvy!
Ani jsem se nemusel sklánět, lepkavá tekutina na zemi byla opravdu krev a podle jejího množství tu nedávno došlo k něčemu opravdu ošklivému. Stopa končila pod knihovnou. Sebral jsem ze země kus utržené košile a chvilku jsem kolem knihovny přecházel. Pak mě napadlo do knihovny z jedné strany strčit. Moje intuice byla správná, za knihovnou se objevil skrytý průchod do Eduardovi pracovny a na zemi ležel samotný Eduard. Bohužel, byl již mrtvý.
Na zemi poblíž Eduardova těla se povalovaly 2 stříbrňáky, které jsem bez váhání sebral a kousek dále leželo hledané kladivo. Bylo zřejmé, že tady jsem skončil a tak jsem se i s kladivem vydal za Kirillem.
Kirill byl lehce překvapený, ale z jeho výrazu bylo zároveň zřejmé, že tady vlastně nešlo o nějaký banální úkol, což se mi vzápětí potvrdilo. Kirill se mi přiznal, že šlo o test a tím, že jsem dokázal Krvavé kladivo, jak se tento předmět správně jmenuje, najít, tak jsem splnil úvodní část pradávného proroctví.
Proroctví souvisí s Kairnovo kletbou, kterou tento obávaný tyran na údolí seslal, a v textu proroctví lze nalézt způsob, jak Kairna porazit a prokletí zrušit. Konečně jsem získal nějakou stopu a jméno toho, kdo zřejmě může za mé ztroskotání v této bohem zapomenuté pustině! Jenomže co teď? Kirill mi předal přepis textu s tím, že bych si ho měl lépe prostudovat a tak jsem svitek rozbalil a začal číst (text jsem trošku přeformátoval, aby byl lépe čitelný).
The Prophecy
From the ever dark sky shall he descent in a bird of steel,
Salvation for those who have been unrighteously damned.
He shall deny the part he is destined to play.
Until he finds a bloodiest tool most foul.
He must free a man cursed for curiosity's sake,
And dispel one dead but forced to serve.
A youth in madness he shall willingly heal,
The hanged man's grief must he unveil.
Seven lost souls have favors to ask,
Once appeased he shall be allowed to pass.
He shall find and slay the hound that hunts the night,
Claiming a purse of silver to serve his needs.
A hidden place he must pry from one quite mad,
And speak to evil incarnate, the Dark Lord's bane.
He shall turn aside the vampire's charms,
And stand strong aggainst claw and fang.
Then he must make his own most holy attack,
And the imprisoned light must be set free.
A true name must be spoken for Evil's power to wane.
He cannot falter, not even once, for it means his death.
And if he denies the Dark Lord his place of rest,
The veil of darkness shall be lifted,
And the evil reign of terror shall at last come to end.
Moc moudrý jsem z toho nebyl a ještě dlouhou dobu jsem si nebyl jistý, jak mi tohle má vlastně pomoci. Při podrobném studiu svitku však bylo zřejmé, že se jedná o 13 samostatných bodů, přičemž první věta byla zašedlá a dvě další při rozbalení svitku nejprve zčervenaly a poté taky zešedly. Jakoby mi svitek naznačoval, že jsem právě něco splnil. A opravdu, svitek slouží jako hint. Každá věta naznačuje další krok, který bych měl provést, než se budu moci posunout v příběhu dále, a pokud patřičný bod splním, tak příslušný text zešedne.
Při pročítání dalších bodů jsem se však mírně zděsil, protože jsem v tuhle chvíli vůbec nedokázal představit, co se za jednotlivými body může skrývat. Ale pozitivní na tom všem bylo, že mám 3 úkoly ze 13 za sebou a ani jsem se u toho pořádně nezapotil
Při pozdější návštěvě hospody mi v souvislosti se svitkem došlo, že při každém významnějším pokroku během pátrání se změní téma rozhovoru mezi Claudií, Gheorgem a Iuliem, což je pro postup ve hře klíčové.
Po rozhovoru s Kirillem jsem vyběhl schody a zamířil za Deidre. Moc se mi moje nová úloha zachránce nelíbila a tak jsem doufal v milé slůvko a příjemný úsměv od dívky, která pomalu začala vyplňovat mé srdce. Dostalo se mi obojího a v tu chvíli jsem věděl, že i kdybych neměl žádný důvod, tak pro tuhle dívku bych Kairna uškrtil klidně holýma rukama.
Deidre mi během rozhovoru předala stuhu do vlasů a pověděla mi o otcově vinném sklípku, což jsou zřejmě ony zamčené dveře ve sklepě. Bohužel, klíč má Kirill a nebyla tu žádná zřejmá šance, jak se do sklípku dostat. Vzpomněl jsem si totiž na Sophii v hospodě, která by se ráda nechala na sklenku pozvat, takže jsem pojal podezření, že bych se o ten sklípek měl více zajímat. Jenomže Kirill mě při dotazu na víno odkázal právě do hospody a barman Seth mi zase prozradil, že nemá na skladě nic, co by za to stálo. Holt to nejlepší víno má zrovna Kirill. Když už jsem tedy byl v hospodě, tak jsem zkusil prokecnout celé osazenstvo ještě jednou a díky tomu jsem se od štamgastů dozvěděl o jistém Borisovi na farmě na JZ údolí.
První krůčky po okolíDo téhle doby nebylo možné vesnici opustit, ale jakmile jsem se dozvěděl o Borisovi, tak se mi zpřístupnila mapa světa a na ní jsem viděl jak úvodní vesnici, tak i zmíněnou farmu. Mapa sama funguje jako fast travel, ale ještě než jsem na farmu zamířil, tak jsem došel ke krbu, neboť jsem si všiml, že u něj stojí nově příchozí - bard Jasha. Rozhovor s Jashou není nijak výjimečný, ale zaujaly mě jeho housle, protože už na první pohled bylo zřejmé, že se jedná o mistrovský kousek a tak jsem byl zvědavý, kterak k nim přišel. Jasha mi prozradil, že housle dříve patřili nadanému muzikantovi Khristianovi, ale více už mi prozradit nechtěl
Ve vesnici jsem byl hotov a tak jsem konečně zamířil na farmu. Samotná farma se přitom skládá ze dvou samostatných částí - obytné a stájí. O stájích jsem se přitom dozvěděl od Borisovi manželky Sylvy, která v kuchyni připravovala maso ... no maso, rozhodně jsem si nemohl nevšimnout toho ocásku, co jí z pod rukou vyčuhoval, ale budiž, třeba je v údolí bída o maso. S díky jsem odmítl ochutnávku a vyrazil jsem do stájí.
Je trochu zvláštní, že si Sylva s Borisem pochutnávají zrovna na krysách, obzvláště když mají stáje plné prasat a drůbeže, ale proti gustu ... Sebral jsem ze země alespoň vidle a ještě chvilku jsem tu jen postával a přemýšlel nad tím, jaký smysl vlastně návštěva farmy měla? Když vynechám Sylvino kuchařské "umění", tak Boris byl sice upovídaný, ale bylo to vesměs jen obecné tlachání. Na mě osobně Boris působil jako povaleč, který jen hledá výmluvy, proč se celý den válet v křesle. Sylva by prý ráda, kdyby pěstoval cibuli a česnek, jenomže zrovna česnek není v údolí k mání, takže nemá z čeho sázet. Jedno pozitivum to ale přeci jen mělo. Boris znal pozici místa ztroskotání, takže se mi na mapě údolí objevila nová lokace.
Jakmile jsem dorazil na místo, tak jsem byl vděčný za svou prozíravost a vidle v ruce. Než jsem se nadál, obklíčila mě trojice vlků! Boj to byl poměrně tuhý, nedařilo se mi příliš koordinovat jednotlivé výpady a úhyby, ale vidle jsou přeci jen účinnější než ten žabykuch, co mi hra na počátku poskytla, takže jsem vlky nakonec zdolal. Radost z vítězství mě naneštětsí brzy přešla.
Když jsem při sběru bylinek procházel kolem osamělého stromu poblíž pole, tak se z jeho kmene ozval lidský hlas. Na chvilku jsem ztuhl a podezřívavě jsem se na strom podíval, ale na první pohled jsem neviděl nic zvláštního. Hlas ovšem pokračoval a prozradil mi, že mám tu čest se zakletým vesničanem. Tohle mu prý udělal Kairn, který se vydal pátrat po troskách letadla. Nešťastník se zrovna procházel poblíž, když dorazili Kairnovi nohsledi a on se omylem prozradil. Rozhlédl jsem se kolem a na poli byla vidět jen hluboká brázda, načež hlas dodal, že Kairnovi nohsledi odnesli ocelového ptáka neznámo kam. S povzdechem jsem se otočil zpět ke stromu a na jeho žádost o záchranu jsem kývl ... ostatně co jiného by prokletý strom mohl po hrdinovi chtít?
Návštěva farmy a místa ztroskotání mi přinesly více otázek než odpovědí. Vrátil jsem se proto do vesnice a bez váhání jsem zamířil do hospody. Trojice štamgastů si zrovna povídala o šíleném knězi z nedalekémho chrámu, takže bylo nad slunce jasné, že se mi právě zpřístupnila nová lokace. Kněz byl nejenom šílený, ale hlavně si nepamatoval ani své jméno. Přesto jsem se ho opatrně vyptával dál. Nabídl mi celkem trojici služeb - požehnání, oživení a svěcenou vodu. Svěcená voda je prý účinná proti upírům, požehnání pak může zlepšit vlastnosti určitých předmětů, ale zrovna jsem u sebe neměl nic vhodného.
Nejzajímavější je oživení, což je poměrně komplexní rituál, ke kterému potřebuji popel dotčené osoby a kalich života. Jenomže kalich se jaksi v průběhu času ztratil, takže rituál v současné době provádět nelze. Trochu jsem se u toho pousmál, protože jsem si ihned vybavil zlatý kalich, který vlastní barman Seth. Jenomže tahle znalost je sama o sobě celkem k ničemu, protože jak jsem o chvilku později zjistil, Seth si mele pořád to samé, takže tu musí existovat jiný způsob, jak se k jeho kalichu dostat. Mno a pak je tu i samotný popel.
Potíž nastala v tom, že jsem jaksi ztratil přehled, koho se 4. bod proroctví vlastně týká. V podzemí chrámu jsem třeba našel vyčerpaného mnicha Piuse, který v ruce držel prokleté pero, co ho neustále nutilo psát. Byl z toho celý něšťastný, protože si už ani nepamatoval, kdy naposledy spal. On sám sice ví, jak kletbu zlomit, ale kdykoliv se pokusil postup říci nahlas, tak to prostě nešlo.
Zdánlivě jsem se dostal do úzkých, ale pomohla mi tak trochu náhoda, protože jak už to bývá, klíčem k podobným hádankám je obvykle ta nejjednodušší a tím pádem nejméně pravděpodobná možnost:
Jednoduše jsem Pia otázkou quill požádal, zda-li by mi pero nedal.
Pius málem skákal radostí do stropu, ale jenom pero pustil, tak usnul tvrdým spánkem. Získal jsem tak celkem nečekaný předmět, ale nebyl jediný. Při prohlídce dalších místností chrámu jsem našel ještě knihu The Crystal Innate, která popisuje magické vlastnosti modrých krystalů. Zatím jsem netušil, k čemu se text váže, a popravdě jsem se po tom ani nepídil. Pomalu jsem si začal zvykat, že Veil of Darkness je poněkud rozvláčná hra a časem mi smysl této knihy osvětlí sama. Poslení zmínka k chrámu bude patřit k zamčeným dveřím v podzemí, které zdárně odolaly veškerým mým pokusům o vypáčení.
Drobné zaváhání a cesta do tábora cikánůJenomže osvobození Pia nemělo s proroctvím nic společného, tedy přinejmenším se 4. bodem, takže tentokrát jsem se opravdu dostal do úzkých, protože příběh se zastavil a hra už mi žádný nový směr neodkryla. Sice jsem pomalu začal tušit, že oním prokletým je vesničan zakletý v strom, ale co ten popel? Jasně, musím strom spálit, ale jak? Lampu mám, ale nemám čím rozdělat oheň! Zkusil jsem proto obchodníka Iona, ale ten mi jen sdělil, že zápalky jsou velmi vzácné. Schválně jsem vyzkoušel, co vše se mi podaří v nabídce Iona objevit, ale moc úspěchu jsem neslavil, navíc mi to nedávalo vzhledem k situaci smysl. Nakonec jsem to nevydržel a nakoukl do návodu. Ihned poté jsem si mohl akorát tak drbat hlavu, protože řešení jsem měl celou dobu na očích:
Nejde ani o cigarety, namísto nich je potřeba od Kirilla získat dýmku a teprve s tou zajít za Sethem do hospody. Kdybych si Ionův tabák z nabídky obchodu spojil s dýmkou, tak by mě Ion při otázce na dýmku nasměroval právě na Kirilla.
Konečně si mě Seth všiml a chtěl mi připálit, jenomže v tu samou chvíli se opět rozpovídala trojice našich štamgastů, takže Seth mi vrazil zápalku do ruky a s omluvou odkráčel pryč. Nijak jsem neváhal, u Iona jsem koupil lampu a vyrazil k prokletému stromu. Jedním škrtem jsem zapálil olej a lampu hodil na strom. Ozval se jen chabý protest, protože strom v tu ránu vzplál jasným plamenem a za chvilku z něj zbyla jen hromádka popela.
Uf, to bychom tedy měli
Naštěstí tenhle akt zcela postačil k tomu, aby se štamgasti v hospodě znovu rozpovídali a prozradili mi, že Eduard před svou smrtí nechal doručit záhadný balíček kartářce Marii. Díky tomu se mi otevřel cikánský tábor, ve kterém jsem krom kartářky Marie našel Carmen a řezbáře Caroluse.
Carolus mi prozradil, že rád pracuje se vzácnými materiály a pokud bych při svých cestách na něco narazil, tak se mám u něj určitě zastavit. Carmen je místní bylinkářka, která bezplatně pomáhá potřebným. Její kouzlo tkví v tom, že na požádání dokáže zcela vyléčit mou postavu. Do téhle doby jsem vůbec netušil, jak se ve hře léčení provádí, protože vlci z pole mě docela pošramotili, a pokud by to šlo takto dále, tak bych nejspíše časem umřel. Později jsem ve hře začal nacházet i lektvary léčení, ale ty fungují na principu náhodného množství obnovených bodů zdraví, takže Carmen je zkrátka jistota a hlavně Carmen se nikdy nevyčerpá
Carmen pro mě měla ještě jedno překvapení - je schopná vyléčit nemocnou Natalii. Problém ovšem spočívá v tom, že na výrobu léčivého lektvaru je potřeba vícero vzácnějších surovin. Jednou z nich je semínko fenyklu, které jsem na počátku hry dostal od lékarnice Annabelle (je jenom jedno ve hře!), další surovinou jsou vlasy Natalie (ty má Josepův syn Anton) a třetí surovinou jsou listy květiny zoufalství. K tomu všemu je potřeba získat baňku, v níž se poté všechny tři ingredience smíchají.
S pokrčením ramen jsem odkráčel ke kartářce Marii a za jeden stříbrný jsem si nechal věštit z dlaně. Její blábolení mi nedávalo moc smysl, tak jsem se nakonec rovnou optal na Eduardův balíček a dostal jsem od ní úhlednou truhličku, ve které byl schovaný klíč. V tu chvíli jsem div nevyskočil samou radostí ze židle, protože tenhle klíč zcela určitě pasuje k zamčeným dveřím v Eduardově domě. O chvilku později jsem se o tom mohl sám přesvědčit.
Autor
Téma: (Elemir) - Veil of Darkness (Přečteno 8189 krát)