Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Po dohrátí Areny jsem tak trochu propadl euforii a začal jsem spřádat plány, kterak bych mohl při jednom sfouknout i Daggerfall, ale jak dny pomalu ubíhaly, tak mi došlo, že opět vedle sebe cpu dvě docela rozsáhlé hry. U Areny jsem si za dosažený čas mohl tak trochu sám, ale Daggerfall je po obsahové stránce poměrně bohatší a s nějakou stovkou hodin rozhodně počítám. Nakonec jsem se rozhodl, že ze hry už nevycouvám, ale zatím si nejsem jist, zda-li jí budu věnovat opravdu veškerý dostupný čas, nebo to pojmu poněkud volnějí. To se teprve uvidí.



Volba verze a instalace hry

K instalaci Daggerfallu jsem využil Anniversary Edici staženou přímo ze stránek Bethesdy. Jedná se ovšem v základu o verzi 1.0, na což je potřeba dávat pozor! K instalačce je naštěstí přiložen i poslední oficiální patch 1.07.213, takže není nutné nic dalšího stahovat. Chvilku jsem sice rozmýšlel nad neoficiálními patchi, ale pak jsem se rozhodl, že hru odstartuji bez nich a časem uvidím.



Zprovoznění Daggerfallu není úplně triviální, protože se ve skutečnosti jedná o zkomprimovaný obsah původního CD. Nejprve je tedy nutné archiv rozbalit do nějakého adresáře, ten připojit do DOSBoxu a hned k němu připojit adresář DFCD jako CD-ROM. Z něj totiž probíhá samotná instalace. Tenhle krok je společný jak pro instalaci, tak i pro samotné spouštění hry, takže jsem si rovnou vytvořil klasickou dvojici konfiguračních souborů pro DOSBox zástupce hry. Obsah "autoexecu" je:

@ECHO OFF
mount C c:\Hry\Daggerfall -freesize 1000
mount D c:\Hry\Daggerfall\DFCD -t cdrom -label Daggerfall
c:
cd\dagger
dagger
exit

Před samotnou instalací jsem akorát zaremoval poslední 2 řádky, protože zatím není co spouštět. On je kdyžtak návod přiložen přímo k tomu archivu, ale mě přijde užitečné, když to tu takhle v kostce vypíchnu.

V DOSBoxu pak stačí skočit na D, spustit INSTALL a vybrat

Install the Game to Your Hard Drive -> Change the Install Size -> Huge

tím se zvolí maximální velikost instalace a poté Yes, This Install Size is Fine.

Instaluje se do předpřipraveného adresáře C:\DAGGER, na tom není potřeba nic měnit. Výhoda instalátoru je v tom, že je myšoidní, ale jakmile instalace skončí, tak dojde na výběr zvukovky a tady se instalátor přepne do klasického klávesnicového menu. V DOSBoxu v pohodě funguje volba Autodetect, takže to dle očekávání najde Sound Blaster 16 a nastaví mu příslušné parametry (IRQ by mělo sedět s nastavením v configu DOSBoxu). Tím je ovšem nastavený jen zvuk, dodatečně je potřeba nastavit ještě Midi (taktéž Sound Blaster 16). Zvuk i Midi je možné rovnou otestovat, ale mělo by to být v pohodě.



Poté se instalátor ukončí a skočí na C:\DAGGER, čehož lze ihned využít k instalaci patche 1.07.213 - stačí zadat soubor DAG213.EXE a odkliknout. Patch 1.07.213 je kumulativní patch, takže v sobě obsahuje všechny předchozí patche.

V USA vyšel pro Daggerfall ještě bonusový přídavek, který byl dostupný jen v limitované edici hry pro zákazníky distribuční společnosti CompUSA, ale jelikož se nejedná o standardní součást hry, tak jsem ho vynechal. Ostatně pokud by někdo chtěl kompletní isntalačku Daggerfallu včetně bonusu a neoficiálních patchů, tak stačí zajít na stránky UESP, což asi ani nemusím zmiňovat. Ostatně UESP mi bude v případě nouze opět k ruce.

V adresáři DAGGER si určitě povšimněte souboru FIXSAVE, je k němu i textový návod, protože Daggerfall je pověstný svými bugy a jedna skupina bugů souvisí se špatně zapsanými objekty úkolů v save pozicích. Podobně soubor FIXMAP, který eliminuje duplikáty názvů měst (spouští se už během instalace patche 1.07.213). Základní prevencí je ovšem časté ukládání a ukládání na vícero pozic (Daggerfall poskytuje 6 slotů).

Tvorba postavy

Hrátky s instalací a zprovozněním hry jsou za mnou a nyní je na čase hru spustit. Dostupné save pozice nemám samozřejmě žádné, ale hned na úvod musím podotknout, že Daggerfall jsem již 2x rozehrával, přičemž jsem se úspěšně dostal i z úvodního dungeonu, ale nakonec jsem se rozhodl, že Daggerfall narozdíl od Areny rozehraji úplně znovu. Důvodem je hlavně volba povolání, kterou jsem si chtěl nyní mnohem lépe promyslet.

A tady vřele doporučuji otevřít manuál, protože hra má poněkud komplexnější volbu charakteru. Je to už hodně podobné Morrowindu, ale těch možností tu je ve skutečnosti přeci jen více. Na začátku se zobrazí mapa Tamrielu, která slouží pro volbu rasy. Podobně jako v Areně, i tady přináší volba rasy celkem zajímavé bonusy (jsou víceméně shodné), takže jsem si poprvé mohl rvát vlasy za svou nerozvážnost u Areny Norda už určitě ne, takže mi zbyla trojice Breton, Dark Elf a High Elf. High Elf má imunitu na paralýzu a zvýšenou odolnost vůči magii, což není špatná kombinace, ale Breton má tu imunitu vůči magii ještě lepší a paralýzu lze nejspíše pořešit lektvarem podobně jako v Areně. Jelikož jsem tentokrát chtěl nějaký meziobor, tak mi padl zrak právě i na temné elfy, protože ti mají zas dobré předpoklady pro boj a magii zároveň. Vyhrál to nakonec Dark Elf, tedy konkrétně Dark Elfka Shiva





U volby povolání naběhla hned dvojice možností, jako obvykle šlo o možnost vybrat si povolání zodpovězením otázek, nebo si vybrat přímo. U přímé volby se pak schovává ještě možnost custom povolání, což byl můj cíl. A tady nastává druhá část legrace - k dispozici je 35 dovedností (skillů), mezi nimiž se volí primární a sekundární skilly (tady tzv. Major Skills). V Daggerfallu se totiž už neleveluje podle dosažených zkušeností, ale na základě pokroku v dovednostech. Volba správných dovedností je proto klíčová.



Primární a sekundární skilly mohou být 3 od každého a jako inspirace mi posloužila kombinace těchto skillů u předdefinovaných povolání. Vedle těchto dvou skupin se poté volí ještě 6 Minor skillů, kam jsem nacpal vše ostatní, co mi přišlo nějak užitečné. Postava umí ve skutečnosti všech 35 skillů, ale jen těhle 12 bude mít vliv na její rozvoj.



Mým cílem byla postava na způsob křižáka, nebo chcete-li paladina. Každá dovednost má navíc svůj řídící atribut, takže jsem si musel vytvořit nejenom vhodnou kombinaci dovedností, ale musel jsem tomu přizpůsobit i rozvržení atributů. Tohle všechno se tvoří v tzv. ClassMakeru, který k tomu celému obsahuje stručnou nápovědu. Defaultní postava začíná s 50 body v každém atributu (max je opět 100), přičemž platí, že každý atribut lze zvednout až na úroveň 75 bodů a snížit minimálně na 10 bodů, ale v průměru musí hodnota všech atributů zůstat 50, což znamená, že někde přidáte a jinde zas pro změnu uberete (ukazatel distribuovaných bodů musí ukazovat 0).

Tahle volba se pak projeví později, kdy vám hra umožní narollovat si atributy k obrazu svému a přitom vezme v potaz, co preferujete a na čem vám naopak příliš nezáleží. Jak jsem již zmiňoval, je to poněkud komplikovanější, ale podobně jako u řady jiných komplexnějších systémů tu jde především o Wow efekt. Když se nad tím zamyslíte a projdete si první levelup, tak vám dojde, že máte pořád dost možností, jak si postavu správně zkorigovat. Během levelupu totiž dostáváte 4-6 volných bodů k rozdělení do atributů, takže těch stovek se prostě jednou dočkáte

Ale ani tímhle celá legrace ještě nekončí, protože na řadu přijde volba výhod a nevýhod (pozitivní a negativní statistiky). To je taková krásná volba, která rozhoduje o tom, v čem bude vaše postava vynikat a v čem naopak ztrácet. Hodně mi to připomněolo pozitivni a negativní vlastnosti v Realms of Arkania. Výsledkem je snížit ukazatel rychlosti postupu v dovednostech, protože pak je možné tuhle rychlost vyměnit za větší přísun bodů zdraví při levelupu (maximum je 30, minimum 8). Poslední volbou je reputace u jednotlivých frakcí.





Obě možnosti jsou čistě volitelné, narozdíl od RoA si toho nemusíte všímat a nechat to být tak, jak to je. Byla by to ovšem škoda, protože já takto své elfce přihrál imunitu na paralýzu a magii, čímž jsem pořešil to, co mě činilo nerozhodným u výběru rasy. Jako není to asi ideální kombinace, navíc u pozitivních a negativních statistik si nemůžete brát záměrně protichůdné volby (např. imunitu na nemoc vs kritickou náchylnost k nemoci). Magii bych asi pořešil kombinací vysoké Willpower a kouzel, ale jak se znám, určitě se mi nebude chtít tolik kouzlit Chci tím spíše demonstrovat všechny možnosti, které Daggerfall při tvorbě postavy nabízí.

Po skončení tvorby vlastního povolání jsem vyskočil ven a najel znovu na volbu postavy, čímž mě to hodilo na obrazovku, kde jsem zadal své elfce jméno a poté jsem jí mohl narollovat a doupravit atributy. Hned poté jsem mohl přiřadit do každé ze skupin skillů 6 bodů. Další volba mě ovšem překvapila - v Daggerfallu lze zvolit rychlost monster podle reflexů hráče (jinými slovy, ušít si rychlost hry sobě na míru). No, nechal jsem to na průměru.





Nejsem si úplně jistý, zda-li jsem stvořil přesně to, co jsem chtěl, ale jak už jsem zmiňoval, ta postava o nic nepřijde. Zřejmě to tu bude fungovat podobně jako v Morrowindu, kdy si šlo klidně namaxovat všechny dovednosti - všechno to byla prostě jen otázka času a možná i peněz. Tvorba postavy mi zabrala krásné 2,5 hodiny a hodně mi v tom pomohla UESP Wiki díky přehledným tabulkám, kde byly dobře vidět různé souvislosti. Je to skutečně výtečný pomocník.

Hurá do hry

Intro Daggerfallu je docela působivé. Neuběhlo příliš let od událostí v Areně a znovu se setkávám tváří v tvář cisaři Urielu Septimovi VII. Klidně bych si mohl myslet, že jsem to stále já, jeho zachránce a letitý přítel z Areny, ale to by jaksi kolidovalo s faktem, že v Daggerfallu začínám opět od píky.

Naše setkání proběhlo za poněkud zvláštních okolností, ale současná situace v císařství si to žádala. Provincie Tamrielu zachvátil chaos a vzájemné šarvátky a při jedné z nich padl na bitevním poli král Lysandus, vládce provincie Daggerfall. Lysandus byl loajálním panovníkem a byl hlavně Urielovým blízkým přítelem. Jenomže po své smrti se stal součástí děsivé kletby, která ho přivedla zpět a Lysandus nyní i se svou armádou specter ohrožuje svou bývalou državu. Císař mě požádal, abych se na druhý den vypravil lodí do Daggerfallu a zjistil, co nebo kdo stojí za Lysandovou kletbou. Krom toho mi císař sdělil, že před několika lety poslal královně Myniseře, Lysandovo ženě, dopis poněkud osobního charakteru, ale dopis nikdy nedorazil. Pokud bych ho našel a zničil, císař mi bude vděčný

Edit: v dobách Daggerfallu byl Tamriel roztříštěn na celou řadu menších územních celků, takže Daggerfall je jen malá provincie uvnitř oblasti, kterou známe pod názvem High Rock. Teprve později došlo ke slučování provincií ve větší celky a ty se pak překrývaly přímo s celými oblastmi. V Areně dokonce existovaly ještě městské státy, kdy každé město mělo svého panovníka. V Daggerfallu už se provincie skládá z mnohem většího počtu měst a osad.





Chvilku poté jsem usnul a ráno jsem se dle nařízení císaře vypravil do Daggerfallu ... eh, to se mi zase nepovedlo. Sice hraji za elfku, ale bohužel se nedokážu vcítit do role ženy, tak mi prosím odpusťte, že tu budu opět hovořit sám za sebe No, nepovedla se ani cesta, protože loď během bouře ztroskotala a já se s vypětím všech sil jen tak tak dostal ke břehu. Nebyla to ovšem tolik očekávaná písčitá pláž, ale pískem pokryté dno temné jeskyně ...



Grafika Daggerfallu ušla od Areny notný kus cesty a jako novinka přibyl tutorial. Ten sice funguje trošku podivně, ale dá se klidně vypnout. Co jsem se dočetl, tak on beztak po opuštění úvodního dungeonu přestane fungovat úplně. Hned na úvod jsem se lépe seznámil s UI hry, protože oproti Areně mám nyní možnost kouzlit a celkově je UI bohatší.







Bohatší jsou i možnosti enginu, který nyní nabízí např. rozhlížení, ale má také jedno negativum a tím je 3D zobrazení automapy. Nejedná se totiž o klasické 2D zobrazení pohledem shora, ale mapa zároveň zobrazuje hloubku pohledu a je možné si jí prohlížet po vrstvách. Je to podobné automapě ve Wizards & Warriors, ale není to tak přehledné. Je to možná tou grafikou. Na obrázku níže jsem vybral zrovna úsek, který je asi dobře rozklíčovatelný, ale v Privateer's Hold jsou i místa, která vypadají na automapě na první pohled jako změť různobarevných pixelů.



Privateer's Hold není naštěstí nijak komplikovaná, takže jsem se za chvilku orientoval po paměti. Holt to už nejsou ty ploché dungeony z Areny, ale máme tu komplikované a výškově členité prostory podobně jako v Ultimě Underworld. Zajímavé ovšem je, že si Privateer's Hold pamatuji z předchozího pokusu trochu jinak. Poznávám určité místnosti, ale jako celek mi to už tak povědomé není. Přitom příběhové dungeony jsou stejně jako v Areně designované ručně.

Podobným překvapením byla tuhost místních potvor. Privateer's Hold je obecně dobrý ukázkový dungeon, kde se toho dá podobně jako v Imperialním vězení Areny dost naučit, ale předtím jsem tu rozhodně takové problémy neměl. Než jsem se nadál, tak Shiva nečekaně zemřela. Mohl za to imp, který mě překvapivě usmažil svým útokem. Jednak mě zarazilo, že se mu to podařilo, protože já si doposud myslel, že útok impa je magický, a také mě překvapilo, že je imunní na moje zbraně ze železa. Imp však nebyl jediný tuhý protivník, ale na místní humanoidy jsem záhy vyzrál s pomocí kouzla Chameleon, až mě v tu chvíli zamrzelo, že jsem Shivě do vínku nenadělil backstab. Nefungovalo to ovšem na kostlivce, které jsem navíc nedokázal skolit vůbec. S povděkem jsem přijal první levelup a bez dalšího zdržování jsem vyrazil na čerstvý vzduch.



Opravdu netuším, co se změnilo, ale byl jsem rád, že jsem vůbec přežil. Nasbíraný loot nestojí ani za řeč, ale potěšilo mě, že v dungeonu se dalo bez problémů spát a nevšiml jsem si ani žádného spawnování potvor. Když vynechám tvorbu postavy, tak mám za sebou 1,5 hodiny ve hře a nyní mě bych měl poslechnout tutorial a přesunout se do nejbližšího města.

Edit: tak jsem udělal pár drobných chybek, které plynou z defaultního nastavení ovládání. Dodatečně jsem zjistil, že padlé nepřátele lze normálně obírat, což se mi jaksi nedařilo, ale na vině je asi horší možnost interakce v kurzorovém módu - sebrat mi šlo jen něco. Proto jsem prakticky nic nenalootil. Rozhlížení lze navíc zapnout přímo na myši, takže před pokračováním si ovládání hry trochu překopu a do Privateer's Hold se ještě jednou vrátím (dungeon se mimochodem po opuštění resetnul, takže tahle vlastnost bude asi s Arenou společná).