1. kapitola Atlantidy mě nakonec překvapila svou délkou, protože jsem v ní podle všeho strávil 12 hodin. Je to sice úplně nový svět, ale na první pohled není Elysium nijak velké, takže to lehce mate. Důvodem bude nejspíše design úkolů a vertikální členění Elysia. Hodně času jsem tak strávil různým přesouváním mezi vzdálenými body.
Příběh má jasnou nosnou linku s možností ovlivnit jen různé drobnosti kolem, na výsledek to nemá prakticky žádný vliv, což je zřejmé už jen z toho, že beztak musíte plnit úkoly pro všechny frakce a ty úkoly jdou kolikrát proti sobě, takže podle toho se pak přelévá vaše "oblíbenost" v rámci dané frakce.
Pozor, budu výrazně spoilovat!!
Ústředním motivem Atlantidy je trojice simulací z prostředí světa řeckých bohů. Leyla se tu má skrze Kassandru nebo Alexia naučit ovládat (a pochopit) vliv hole Herma Trimestra, kterou dostala od jedné ze zmíněných postav. Vliv hole je u netrénované postavy poněkud zhoubný, otravuje mysl nositele, což je na Leyle dost zřetelné, v simulaci pak byl zářným příkladem tohoto vlivu samotný Pythagoras, otec Kassandry a Alexia.
První simulace obsahuje řecké podsvětí a začíná v ráji - Elysium. Je to takový privátní kousek podsvětí, který stvořila bohyně Persefoné, manželka Háda, který jí kdysi do podsvětí unesl. Vzhled Elysia je podřízen náladám bohyně, ale vcelku se jedná o malebnou krajinku plnou "života" ... no, smrtelníků je tu ve skutečnosti jen pár
Kassandře se dostalo vskutku milého přivítání, kdy jí Persefoné vyhodnotila jako hrozbu a poslala na ní své stráže. Boj se strážci Isu je o něco komplikovanější kvůli jejich speciálním útokům, ale jelikož beztak adrenalinové útoky moc nevyužívám, takže třeba zmražení adrenalinu mi prakticky nevadilo. Taktiku jsem tedy obměnil jen nepatrně.
Problém činí hlavně větší skupiny stráží, protože pak se dá docela snadno chytit do pasti různých efektů a občas jsem hru podezříval z toho, že blbne pohyb. Když jsem se třeba dostal moc blízko pevné překážky a kolem mě to začalo různě vybuchovat, tak se mi nedařilo nikam uskočit apod. Namísto toho mě to přešpendlilo na místě a mohl jsem čekat akorát tak na smrt.
Po úvodu s Persefoné se mi za zády vyloupl Hermés, který mi pověděl něco o holi a jak zkrotit její síly a hned mě také požádal o pomoc. Hermés je takřka slepým obdivovatelem Persefoné a zároveň jejím skrytým ochráncem. Jenomže hned první úkol mě seznámil s potížistou Adonisem, který potají punktuje převrat a Hermés mě požádal, abych Adonise nějak zklidnil. Adonis není mrtvý, je to svým způsobem Persefonin vězeň a i přes svou lásku k Afroditě je také Persefoniným milencem
Netuším, nakolik hra dodržuje řeckou mytologii, ale Persefoné se nakonec rozhodla Adonise uvěznit definitivně a on už nesmí Elysium opustit. Na konci první kapitoly se vlastně ukáže, že on tu možnost měl, ale sám se jí dobrovolně zřekl - holt k hrdinovi má setsakramentsky daleko
Nj, tím mě ovšem Hermés navedl na linku k povstalcům, což je přesný opak toho, co po mě chtěl. Opravdu se to nedá udělat jinak a než jsem se nadál, tak jsem začal Adonisovi pomáhat s převratem. Je to jeden z trojice hlavních úkolů. Další možností je navštívit čarodějnici Hekaté nebo se vrátit zpět s Hermovi. Zprvu se zdá, že máte velkou volnost, jak příběhem Elysia projít, ale je to jen zdání. Každý z těchto úkolů musíte prostě podstoupit, protože bez toho se nedá dostat dále. A právě podle toho, jak se pak v těchto úkolech budete rozhodovat, tak se to projeví ve finále 1. kapitoly.
Adonis je jasně proti Persefoné, Hermes se naopak snaží Persefoné ochránit stůj co stůj. Mezi nimi stojí Hekaté, která je Persefoninou blízkou přítelkyní a jejím jediným spojením mezí ní a Persefoninou matkou Démeter. Hekaté však pomáhá Kassandře z čistě zištných důvodů - chtěla by získat Persefonin trůn pro sebe. V principu jde tedy o to, koho se rozhodnete více naštvat.
Hekaté mě přinutila pokračovat v oslabování Persefoné, to je právě podmínkou Adonisova povstání, ale krom toho má poněkud vypečené úkoly, které by seděly spíše vysloveným zlounům
Tady mě to právě zarazilo a přestal jsem Hekaté důvěřovat. Navíc se mi podařilo zcela nevědomky na Hekaté ušít boudu, která později zafungovala jako odplata za to, že mě Hekaté bodla na konci 1. kapitoly pověstný nůž do zad. Hekaté jsem tedy v rámci jejích úkolů povětšinou zklamal a trochu jsem tím Persefoně otevřel oči.
Hermés po mě chtěl pro změnu protiakci vůči Adonisovi, na což jsem zprvu kývnul, ale jeho poslední úkol jsem striktně odmítl, což vedlo k boji mezi mnou a Hermem. Než jsem však Herma zabil, tak zasáhla Hekaté, která i přes mou neochotu jí pomáhat se najednou tvářila, že náš spor s Hermem je mnohem větším nebezpečím pro její plány, a jako že mi mé předchozí selhání tedy odpouští.
V samotném ději je i několik drobných zvratů, nebo lépe řečeno překvapení, protože Adonisovo spiknutí je mnohem rafinovanější a celkově jsem v Elysiu narazil na přemíru intrik a zrady. Příběh první kapitoly není vůbec špatný, jenom je holt striktně nalinkovaný a asi by to z mé strany chtělo bývalo jinou posloupnost plnění úkolů. Jenomže já si hodně dlouho myslel, že mám ve volbách mnohem větší volnost, takže mi pak ten děj nenavazoval tak, jak zřejmě vývojáři plánovali.
Někde v této části děje do celé záležitosti zasáhne i samotná Persefoné, která se o povstání dozvěděla a požádá mě o zabití generála, který má vojsko povstalců vést. Za odměnu mi slíbí oživit jednu z blízkých postav ze života Kassandry (Foebe nebo Brassida). Tím generálem je ovšem Kassandřin dědeček Leonidas, kterého jsem v rámci úkolů pro Adonise sám naverboval (Leonidas je jediná známá postava ze základní hry, kterou jsem v Elysiu našel). Persefoně jsem nevyhověl, ale dovedl jsem jí namísto Leonida jiného zrádce (z úkolu pro Herma). Podmínku Persefony jsem tím sice nesplnil, ale bohyně mě alespoň nechala prozatím být. Na tento úkol má asi vliv i jedna z voleb u Adonise, takže to možná má i jiné řešení.
Zbytek děje už se nesl v postupném oslabování Persefonina vlivu v trojici oblastí, což obnáší podobné aktivity, jako je tomu u porážky vůdců v základní hře. Před samotným finále mě ovšem Persefoné povolala ještě jednou a poslala mě najít Hekaté a zjistit, co má ta čarodějnice za lubem. Hekaté jsem našel a v utajení si vyslechl rozhovor mezí ní a Hemem. Každou část rozhovoru je potřeba potvrdit při běžící časomíře, ale obecně platí, že postava má jen 2 bezpečné pokusy poslouchat a při třetím už je načapána. Moc jsem to nehrotil a nezkoušel jsem, co udělají další volby. Ten rozhovor je navíc udělaný tak, že vás to nutí spíše jen poslouchat a poslouchat co nejvíce
Zprvu se totiž zdá, že Hekaté a Hermes mluví o něčem jiném a mají úplně jiné úmysly.
S informacemi jsem zaběhl za Persefonou a Hekaté obvinil. A tady se mi právě hodilo, že jsem Hekaté slepě nedůvěřoval. Sice jsem se přiznal k punktování vzpoury proti Persefoně, ale bez pomoci Hekaté bych se nemohl dostat k několika věcem, o kterých mohla vědět jen ona. Rozhovor přerušil útok povstalců, který probíhá podobně jako dobývací bitva a během ní jsem čelil i jedné ze dvou Persefoniných dohlížitelek, které jsem nechal na živu (dohlížitelky jsou celkem 3 a každá brání jednu z trojice oblastí, ve kterých je potřeba zlomit Persefonin vliv, jejich zabití však není bezpodmínečně nutné, jak jsem později zjistil).
Výhrou dobývací bitvy však bitva ještě nekončí, protože mě čekalo další utkání s Hermem, tentokrát to byl o poznání tužší boj. Herma jsem opět nemohl nedorazit, protože nyní zasáhla pro změnu Persefona, která Herma za toto selhání shodila z útesu. Jo, takhle dopadá slepá oddanost. Persefona je v rámci celé 1. kapitoly líčena jako tyranka, proto není složité se zhostit role rebela, ale osobně bych si dokázal představit i alternativní dějovou linku, protože charakter Persefoné se dá snadno pochopit, tedy hlavně to, proč se takto chová. Pokud jsem to však dobře pochopil, Persefoné představuje Řád, proto to asi nejde.
Po boji s Hermem mě čekalo druhé kolo rozhovorů s Persefonou, kde se jasně prokázalo, že Hekaté má v povstání také prsty. Nicméně dopadla lépe než-li Hermés, Persefona jí jen dala "dar" pravdomluvnosti, takže Hekaté je odsouzena mluvit už jen pravdu, což je pro proradnou čarodějku více než-li dostačující trest
Nejlépe dopadl Adonis, který dostal od Persefony svolení Elysium opustit. Ještě před svým odchodem se přimluvil za mírnější trest pro mou maličkost, ale moc to nepomohlo, o chvilku později stála Kassandra tváří v tvář rozzuřenému Kerberovi
Boj je to docela hnusný, obzvláště po tom všem předchozím bojování, kdy jsem si nemohl dostatečně odpočinou. Vůbec se mi nedařilo. Hned ráno jsem však na to naběhl ještě jednou a lehce jsem upravil Kassandře dovednosti a výzbroj. První pokus mi sice o fous nevyšel, ale u druhého jsem byl opatrnější. S Kerberem nemá moc smysl bojovat na dálku, je to delší a tím pádem náročnější na koordinaci (pejsek plive dost nebezpečné ohnivé koule), takže jsem se to snažil uhrát na kontaktní boj. Problém je akorát jeho změna útoku při polovině zdraví, kdy má ohnivý útok i na blízko, na což jsem při prvním pokusu právě dojel, ale tomuhle útoku se dá celkem v pohodě vyhnout, protože je včas vidět, co chce Kerberos udělat. Je potřeba se co nejvíce držet Kerberovi za zády a uskakovat před jeho údery tlapami a kousáním.
Blbé je, že mě v druhé třetině souboje už natolik bolely prsty od klikání, že jsem se držel už jen silou vůle
Kdyby ten souboj byl jen dlouhý, jako tomu bylo u jiných předchozích bossfightů, tak je to ještě v pohodě, ale on je i dost náročný na koordinaci a frekvenci klikání (ohnivé koule mají větší záběr a chybka v úhybu je tak jen otázkou času, proto je lepší tenhle útok minimalizovat, ale na blízko je zase potřeba rychleji klikat). Řekl bych, že boj s Kerberem je výrazný upgrade souboje s Minotaurem. Pro mě už tohle opravdu nějak není.
Konec spoilování ...
A teď ještě jednou k dovednostem
Při odemykání nových typů útoků jsem si všiml, že dovednostní body lze cpát ještě do posílení určitých typů poškození, čímž by se dala dobře kompenzovat míra damage. V Elysiu jsem dostával dovednostní body i za plnění určitých aktivit, takže bylo jaksi zvláštní, k čemu by mi všechny ty body byly. Odemknutí všech dovedností je k ničemu, a i tak by mi body zbyly, proto bylo zajímavé zjistit, že si např. mohu posílit útok při cílení na hlavu nebo poškození při boji se zvířaty apod. Ta variabilita vývoje postavy je tedy mnohem větší, než by se mohlo zdát. Nejde to samozřejmě zvyšovat do nekonečna, jde např. max. o 20 investovaných bodů, ale rázem to také může být +200 procent damage navíc. Když se k tomu pak přidá možnost úpravy poškození zbraní, tak je to rázem mnohem zajímavější.