Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Březen 19, 2024, 07:20:39
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: Dakrsiders  (Přečteno 1720 krát)

Yuyana

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 2236
Dakrsiders
« kdy: Březen 09, 2020, 18:24:42 »

Tákže. Teď, když jsem oficiálně odehrála skoro celou sérii (všechny díly, ale ne všechny uplně do konce) jsem připravená o tom napsat pojednání. Tentokrát nebudu nadávat jako u Dishonored, tahle série je hratelná a míra frustrace je v průměru relativně nízká. Navíc tu frustraci můžete aktivně vybíjet do nepřátel. Ale nějaká kritika bude.

V prvnim momentu bych se ráda zmínila o tom, že je z nějakýho důvodu doporučený hrát to s ovladačem, ale osobně nechápu proč. Hra je velmi dobře ovladatelná na klávesnici, stejně jako je na ní hratelnej Tomb Rider, nebo Legacy of Kain, nebo kterákoliv podobná hra. Nemám žádný potíže. Teda krom těch co jsou způsobený mym hernim stylem, že. Jsem dost čestná na to abych přiznala že když spadnu z útesu, tak to neni chyba ovládání.

Řekněme si to otevřeně, hra má příběh. Tato drobná vada mi v zásadě nevadí. Po očku ho sleduju, mám určitou představu co se děje, ale je to chaotický a nemínim k tomu dokupovat nějaký externí materiály. Nebylo sděleno v rámci hry - neexistuje. Osobně jsem proti tomu dnešnímu moru, eee přístupu, kdy je ke všemu 5 knížek a rozsáhlá sbírka komixů. Chtěj moje peníze? Ať udělaj další hru. Strife je na řadě, děkuji pěkně.

Ne že bych nebyla ochotná si přečíst knížku. Ale k tomu by došlo jedině tehdy, kdyby byly postavy/příběh zajímavější. V rámci hry. Je nutný mě nejprve zaujmout, a pak budu číst. Nefunguje naopak. Navíc ten příběh je taaak depresivní.

Se samozřejmostí sobě vlastní jsem začala sérii druhym dílem. Hlavní "hrdina", Death, mě zaujal svym Razielovskym vzhledem a tim jak je celá hra totálně LoK. Kdyby se teď přede mě postavil někdo z tvůrců hry a řekl, že o tý sérii nikdy neslyšel a ničim se neinspirovali, tak bych ho musela ubít židlí. Taky se mi líbí kůň. Jmenuje se Despair, ale řikám mu Mentolka. Jsem pozitivní člověk. Což neni ideální stav, teď, při epidemii.

Hraje se to velmi snadno, Death je strašnej ranař a vydrží prakticky cokoliv, jen občas padám do propastí. Jak už jsem řekla, neni to chyba ovládání, je to chyba toho že když je hra nová, člověk nemá postavu zmáknutou, neví kam až doskočí, jak se poznaj úchyty a tak dále. Když mezi tim hrajete hru kde maj postavy jiný schopnosti, snadno se stane že skončíte někde kde nemáte. Death neumí moc skákat, jen tak jako běhá po zdech. On ani nevypadá jako někdo kdo by měl umět skákat, je takovej těžkotonážní.

Naprosto zbožňuju tu kosu, co používá. Normálně jsou to dvě malý kosy, co se spojujou do jedný, a jsou prostě tak stylový. A systému posedlejch zbraní který krmíte jinejma zbraněma a ony podle toho pak maj schopnosti je naprosto super. Prostě si postavíš co chceš. Systém značení itemů ve stylu zelená/modrá/fialová je mi jasnej, humorný jak to začalo využívat tolik ostatních her.

Taky má talentovej strom! A já využívám vždycky jen ten první bojovej. Přijde mi to vhodnější. Kdyby autoři tvrdili, že neznaj WoW, tak opět, židle.

Jinak musim totálně pochválit animace, pohyby postav a tak, jsou příjemný. Miluju "koníčkování" po dřevěnejch trámech. A samozřejmě koníčkování v jízdnim smyslu. Kůň je velmi přijemnej. Dobře se na něm jezdí. Akorát když nabourám do zdi může bejt obtížný se z toho dostat. Líbí se mi, že postava netahá koni za otěže, jelikož žádný otěže nemá. Taky vás stresuje, jak maj koně ve hrách připevněný postroje? Naštěstí doba se mění a současný tvůrci jsou už schopný zadat do googlu "kůň" a podívat se jak to má vypadat.

Pak jsem zkoušela hrát jedničku, ale vůbec mi to nešlo. možná to souvisí s tim, že hned první boss je komplikovaní sviňka. Systém zabíjení je jasnej, systém míření ranged zbraní ne. Nejsem v týhle hře zvyklá mířit, člověk je 99,9% času melee. Bosse jsem dala, ale následně ztratila motivaci pokračovat.

No a rozehrála jsem trojku. Začátek byl velmi frustrující. Narozdíl od 1 a 2 ve trojce ta holka fakt nic nevydrží. Hodně smrtí, frustrující začátky, ale nakonec to šlo hladce a měnění forem byl zajímavej herní element. Holka je takovej Raziel, no.

A když už jsem dohrála trojku, byl čas vrátit se k jedničce. Myslim že jsem skoro na konci, ale ztrácim motivaci kvůli příběhu. Tim spíš že jsem hrála další díly a vim jak to dopadne. Nicméně je to zábavný.

Taky jsem zjistila, že je takovej jako že 4 díl. Samozřejmě jsem to musela prověřit. A byl to šok. Protože je to z takovýho toho Diablo úhlu pohledu a je to těžko hratelný, protože člověk neovládá kameru. Hodně nepříjemný, těžký na mozek, připadám si jak v LoK: Defiance s jejich běhama proti špatně řešený kameře. Ale člověk může běhat se Strifem a střílet všechni pistolkama, je to roztomilý. Docela mi to jde. Akorát hodně padám z útesů. Ta kamera mě deptá.

Pokračování textu příště, jsem v práci a lidi volaj.
IP zaznamenána

Yuyana

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 2236
Re:Dakrsiders
« Odpověď #1 kdy: Březen 11, 2020, 10:37:07 »

Tak, Yuyu opět hrála Darksiders Genesis místo spánku, a je čas si udělat zhodnocení. Vezměmě to formou sendviče, jedno pozitivum, jedno negativum.

Mimochodem, nehrajte hry místo spánku, neni to zdravý. Teď  jsem nemocná. Což znamená že mám volno a víc času na hraní. Hm... ono to nebude tak špatný.

+ interakce mezi postavama. Po třech dílech kdy člověk běhá sám a maximálně občas promluví s vendorem je to příjemná změna. Já jsem člověk co má raději postavy a dialogy než příběh.

- bugy. Řekněme si to otevřeně, hra dělá v týhle oblasti problémy. Když půl hodiny běháte po úrovni a hledáte co kde, a pak zjistíte že máte zabít mobku, která zmizela, tak se může stát že vám to mírně otráví hru. Mírně mě stresuje fakt že hra nemá klasický savy, ale můžete restartovat úroveň, kdyby došlo na nejhorší.

Pokračování doma.

Tak, jsem doma, takže pokračuju.

+ je to zábavný. Ve stylu baví mě to hrát a střílet nepřátele pistolkama, uhejbat jejich útokům, střídat postavy a tak.

- ... kamera. ach ta kamera. Je taková.. izometrická. Je to jako bejt zpátky v LoK: Defiance s jejich během proti kameře a skákánim naslepo. Nemáte na ní žádnej vliv. Kamera prostě je, a co víc, směrový šipky fungujou vzhledem k ní, a mě z toho trochu bolej prsty, blbě se to ovládá. Tohle byl špatnej nápad.

+ možnost konečně poznat Strifea. Chlapec je poslední kdo nemá vlastní hru. Teď už máme všechny jezdce. Beru to jako takovej spojler.

- moje smíšený pocity z poznání Strifea.

Poprvé v životě mám oficiální neschopenku, představte si. A je to teď moderní, doktorka hned věděla kde pracuju a už nemusim nikam nic nosit.

+ je to celkem humorný, byť takovym tim depresivnim způsobem.

- hra je poněkud krátká. Jop, finální boss doražen. Strife ho rozstřílel. Dvě anarchy formy jsem za ten boj použila. Dvě. Ale řekněme si otevřeně, chlapec patřil k těm lehčím.
« Poslední změna: Březen 12, 2020, 13:35:36 od Yuyana »
IP zaznamenána