Tak já proti romancím obecně nic nemám a může to být ve hře příjemné zpestření. Nicméně pokud se půl roku před vydáním hry neřeší nic jiného, než s kým půjde a s kým nepůjde mít romanci, kdo je hetero, kdo homo, kdo bisexuál a to si ještě pak lidé různé orientace stěžují, že není uspokojena jejich potřeba mít romanci, tak to je trochu už moc. Podle mě by měly postavy ve hře, které hráč potká, mít především vlastní osobnost, svůj vlastní styl, charakter, svůj vlastní cíl, kterého chtějí dosáhnout, ideálně i nějaké své vlastní tajemství, které hráč neví a které se může ale také nemusí dozvědět. Klidně může mít vztah i s chlapem, ne romantický, ale přátelský, i přes to může být velmi osobní a komplikovaný, pokud je ta postava napsaná dobře a hráč je i ochoten hrát tu roli a vžít se do ní. Protože RPG je o hraní rolí, hráč se musí do role, kterou hraje vžít a na chvíli se ideálně stát tou postavou. Pokud toto ve hře není, není to RPG hra. A todle se dá vytvořit mnoha věcmi, počínaje rozvojovým systémem, možností pracovat s věcmi, které hrdina nosí a které má rád, světem, ve kterém se pohybuje, i lidmi, které v něm potkává.
Mám za to, že zrovna zaklínač, pokud je to konrétně Geralt, to má trošku složitější a současně jednoduší, protože je to charakter, který je daný předlohou a stejně tak jsou dáni i ti jeho přátelé, i ti mají daný svůj charakter už knihou. Pokud by autoři ten charakter změnili a postavy by byly jiné, než v knize či povídkách, nebyl by to zaklínač a ti, co ty postavy z té literatury znají, by tomu nevěřili, nelíbilo by se jim to. Na druhou stranu je velmi obtížné se vžít do role Geralta, protože on je povahově daný a je jiný, než já. Já ho vlastně nemůžu příliš změnit, musím jej akceptovat takového, jaký je, tedy se do něj nikdy nevžiji. Pomoct tomu mohou ty postavy okolo, například Yen a její protivnost. Tam jsem se docela dokázal vžít do Geralta a toho, jak se asi cítil, když ho pořád ta furie komandovala. Ostatně Yen byla dobře napsaná postava ve hře, asi jako jediná a i odpovídala knižní předloze. Tedy jak čtenář, tak nečtenář, jí dokázal prožít. To se o ostatních postavách moc říct nedalo. A nedalo se to říct ani o světě, v kterém se Zaklínač3 odehrával.
Podle knižní předlohy je například Geralt proutník, co o jede každou babu. Vysazený je zejména na čarodějky. Proto takový je i ve hře a podle toho probíhají jeho vztahy s ženami. Ale pokud takový není hráč, pak se do toho vžije jen těžko.
A co se týče různých ras v ME, myslím, že romance by měla být o bytosti a o tom, jaká ta bytost je, ne o tom, jak vypadá, nebo jestli je člověk. Zrovna třeba v PT Annah byla určitý prototyp ženy. Drzá, protivná, současně ale milá a k sežrání. Nešlo o to, že to byla tiefling, nebo že měla ocásek. Podobně třeba Fall-from-Grace, měla křídla, byla to sekuba, ale o to nešlo, povahově to byl jiný prototyp ženy, hodná, moudrá, silná atd. Já třeba měl ty postavy rád a rád jsem i procházel ty dialogy s nimi.
Podobně by to mohlo být i v ME, tedy nejde o to, že jsou to mimozemské bytosti, ale o to, jaké prototypy, nebo archetypy žen to jsou a jaký komu imponuje. Ve hrách od Bioware jsou ostatně ty archetypy dané poměrně jasně a neustále se opakují. Pouze zestručnili dialogy a jde v nich o sexuální scénu. To napětí, které by ve vztahu mělo být, tam ale není. Nicméně ME2 není RPG hra a vžít se do role hlavního hrdiny tak či tak nejde, takže na tom tolik nezáleží.