Nějakých 62 hodin za mnou a jsem v Rasmuře, potažmo mám odemčený i teleport do Devonie ...
Ve Varaskelu to bylo docela krušné. Ani ne kvůli obtížnosti, ale poušť bere zřejmě více zásob než sněhová pláň Karragy. A jelikož je ve Varaskelu všechno tak trochu z ruky, tak jsem musel velmi často chodit doplňovat zásoby, což obnášelo kolečko Varaskel - Valegarn - Cunavarn nebo Varaskel - Hadiros - Nabros - Velegarn ... apod. V jednu chvíli jsem zamířil i do Pernitie kvůli úkolu a měl jsem co dělat, abych se vůbec do vesničky vrátil - stihl jsem to prakticky na chlup, kdy mi zásoby u cedule klesly na nulu

. Mohl jsem sice použít teleportační kámen, ale proč jím plýtvat?
Nicméně před průzkumem Varaskelu jsem si prošel ještě Hadiros. Je tu pár běžných soubojů na úrovni soubojů v Nagiře a pak spálená zahrada s několika hlídkami lehčích verzí démonů. V jižním cípu Hadirosu je slušná zásoba rostlin s jídlem, což se občas hodí. Nejtěžší bylo dostat se přes hlídku prince Khornila v bráně a pak pročistit zahradu.
Hra mi sice u démonů píše lehkou obtížnost, to se mi stává i teď v Rasmuře, ale souboje jsou přitom dost na hraně, protože řada těchto potvor působí vysoká dodatečná zranění (v desítkách HP), čímž se ty souboje mohou snadno zvrtnout - démoni a havrani krvácení, pavouci otravu. Při té příležitosti jsem si vzpomněl, proč preferuji omračující družiny. Je to právě kvůli takovýmto soubojům, protože zrovna pavouky jde omráčením snadno vyřadit a pak jsou ty souboje pohoda. U havranů je to navíc víceméně nutnost, protože pohybujícího se havrana je vůbec těžké zasáhnout.
Ve Varaskelu jsem pak nejprve pročistil koryto řeky a do toho jsem sem tam sejmul něco na poušti, protože varaskelský teleport je mimo vesnici, takže se musí jít kus přes poušť. Poté jsem dočistil poušť a nakonec Síň hrdinů. Ve věži jsem sundal strážce, vzal si lampu a na úplné finále jsem navštívil hrobku Merganta. V oltáři Kersketa jsem si vzal své první trvalé požehnání (diamant ze Sorrentie) a hned na to jsem si došel pro trvalé požehnání i do Sorrentie k soše Alnaet (knihu života jsem dostal už předtím od Caleba v Hadirosu).
Po varaskelském dobrodružství mohla moje zlodějka zvýšit svou první dovednost na úroveň 30 - hvězdice. Stalo se tak ještě na levelu 29, protože jsem někde v průběhu hry našel i patřičnou knihu dovedností. Chvilku poté jí následoval Gaulen s bylinkařením, také předtím našel knihu. No a ještě chvilku poté byli Shiva a Gaulen první, kdo dosáhli levelu 30 i jako samotné postavy. Stalo se tak na počátku Rasmury.
V Rasmuře jsem co nejrychleji prošel do vesnice a aktivoval si teleport. Bylo to prozíravé, protože nedlouho poté se mi znovu po dlouhé době ohlásily přepadovky pekelnými psy. Zas o kus tužší, ale tentokrát už mou družinu zdecimovat nedokázaly

. Konečně!!
Pro bonus za vyčištění cesty jsem musel ještě porazit celou řadu pevných hlídek, ale stálo to za to. Akorát prastarý ogr mi dal zabrat. Souboj přežila jen jedna postava. Ostatně podobně to dopadlo se strážcem ve věži Času ve Varaskelu, kde se mi družina pobyla mezi sebou

. Jako na potvoru jsem jim zapomněl před soubojem odebrat zbraně a loadovat se mi taky už nechtělo.
Když už jsem prastarého ogra sundal, tak jsem zkusil rovnou cestu do Devonie. Hned první přepadovka zlodějů mi však ukázala, že tady se ještě moc zdržovat nechci. Porazil jsem jí, ale taky jsem se poté co nejrychleji posunul k teleportu, abych si ho aktivoval a zmizel. Tím pádem mám přístupnou i Devonii, ale nejprve dopořeším Rasmuru. Mám tu ještě neprozkoumanou trojici jezer, další hrobku a další čarodějnici ...
Rasmura je po Varaskelu příjemným místem, konečně nemusím tolik řešit zásoby jídla. Jinak herním časem se kvapem blížím k 600 dnům. Družina je v rozpětí levelů 28 (klerička a bardka) až 30.