SouhrnPři dohrávce Abandoned Places jsem už pomalu začal rozmýšlet nad tím, jak Evil's Doom shrnu, když tu mi na OldGames.sk padla do oka diskuse pod Abandoned Places, kde Wolfus doporučuje Striderovi rozehrát Evil's Doom. Možná to byla čistě náhodná asociace, ale vykouzlilo mi to úsměv na tváři, protože Abandoned Places a Evil's Doom mají k sobě docela blízko. A obě zmíněné hry pak mají docela blízko k sérii Realms of Arkania.
Všechny 3 hry by se daly označit za RPG simulace, neboli moderněji sandboxy. Sérii Realms of Arkania pohání robustní RPG systém v podobě systému DSA (Das Schwarze Auge), kterému je podřízeno prakticky vše. Od vývoje postav až po náhodné střety. K dispozici máte velký živoucí svět a absolutní svobodu. V podstatě nic vás netlačí do hlavní linky. Místo toho se můžete věnovat lovu, prozkoumávání všemožných zákoutí anebo můžete svůj čas trávit po hospodách
. Ať už jako štamgasti anebo jako potulní kumštýři, volba je čistě na vás. Svět Arkánie vám má co nabídnout.
Typická je pak dvojí hratelnost. Průzkum mapy probíhá v top-down pohledu, kdy si na mapě světa vyberete nějaký směr a družina se jím pokusí vydat. Hra přitom bere do úvahy typ terénu, roční období a denní dobu. Pokud je zima, tak vás třeba nepustí do hor, dokud si neseženete zimní výbavu. Nepřipravenost družiny má vliv i na různá onemocnění a další peripetie. Během odpočinku se musíte starat o jídlo a pití, plus máte možnost provádět různé doplňkové aktivity. Prostě jako v reálném životě. Nevýhodou je fakt, že vás tohle může po čase přestat bavit a začnete se poohlížet po příběhu a vedlejších úkolech. No a tady to trošku drhne, obzvláště u Blade of Destiny, kde je svět opravdu velký a hlavní linka je v něm dost rozptýlena. Navíc se beztak nevyhnete dlouhým přesunům a k tomu vás tlačí časový limit. No a pokud při tom všem narazíte na dungeon, tak se hra přepne do 1st person pohledu, což je právě ten druhý typ hratelnosti.
Abandoned Places vypadají zprvu jako klon Blade of Destiny, ale brzy zjistíte, že v nich chybí celá řada mechanik. Ostatně podrobnosti najdete v souhrnu k Abandoned Places, proto to zde nebudu rozebírat. Je to jakoby druhý extrém, kdy máte velký svět s absolutní svobodou, ale přitom v tom světě nelze dělat nic smysluplného. Je to zkrátka jen kulisa, do které je vsazen příběh hry a hra by fungovala stejně dobře i bez toho. A teď tu máme Evil's Doom, který si razí cestičku zhruba uprostřed mezi oběma extrémy.
Prakticky celý příběh hry je natěsnaný na malý ostrůvek jménem Noya, který kdysi obývala rasa obrů. Správním centrem Noyi bývalo město Titangel, které se v pozdějších dobách stalo svědkem konfliktu mezi obry a nově příchozí rasou lidí. Obři se nakonec stáhli do své původní domoviny a ostrov zůstal lidem. Noya má tedy svou bohatou historii, kterou vám místní rádi odhalí, stačí se jen zeptat. Je to poměrně přirozený proces, kdy začínáte jen s kusými informacemi a postupně si skládáte ucelený obraz. Díky tomu se mnohem snáze sžijete s prostředím a lépe na vás dopadne celková atmosféra hry. Po chvilce vám už Noya nepřijde tak cizí - znáte místní poměry, máte přehled o klíčových okamžicích historie, víte, co obyvatele trápí apod.
Je to věc, kterou vám Blade of Destiny nebo Abandoned Places takhle hezky nezprostředkují. U nich jsou detaily řešeny formou doprovodných materiálů (dodatky v manuálu nebo historie) a pořád přitom máte pocit, že jste o něco ochuzeni. V podstatě jde jen o zlomek / útržky veškerého lore, které se k onomu světu váží. U klasické kobky mi třeba absence lore nevadí, ale pokud jde o velký a živoucí svět, tak se o něm chci dozvědět co nejvíc. Nechci si po celou dobu připadat jako vidlák, který právě vyšel ze stodoly a nikdy nedošel dál než na okraj vesnice. Když už tu ten svět je, tak by to prostě neměla být jen kulisa. A Noya opravdu pouhou kulisou není. Dokonce to zachází až tak daleko, že se vám z toho na počátku hry zatočí hlava
. Paradoxně právě kvůli tomu jsem svou první rozehrávku nakonec vzdal, ale nebudu předbíhat.
Hra sleduje příběh barbara Vantana, který se nedávno stal svědkem násilných událostí v Tiberii. Lidé v okolních vesnicích umírali velmi brutálním způsobem, ale po pachatelích se vždy slehla zem. Přišli za soumraku a nikým nespatřeni pobili část vesnice a pak stejně záhadně zmizeli. Ani jednou po sobě nezanechali jediného svědka! Vantan jednoho večera nad celou událostí rozjímal, když tu náhle obloha potemněla a začaly jí křižovat první bleksy. Chvilku na to se rozpoutala nevídaná bouře a Vantan na pozadí hustých mraků spatřil děsivý obličej. Byl to obličej samotné Smrti!!
Smrt začala k Vantanovi promlouvat, ale k jeho uším se donesla jen část jejích slov. Jakoby se něco aktivně snažilo celý rozhovor překazit. Vantan pochytil jen něco málo a z toho mála mu v hlavě utkvěla jen dvojice slov - Ztracené legie. Vantan si byl jistý, že setkání se Smrtí nebyla náhoda, ale vůbec nechápal, jaký to mělo smysl a co se od něj nyní očekává. Vyrazil proto do nejbližšího města a navštívil místní knihovnu, aby se dozvěděl něco více o Ztracených legiích. Pátrání ho nakonec zavedlo až na ostrov Noya, kde se začíná psát nová kapitola Vantanova života.
Vantan dorazil na Noyu ve společnosti námořníka Bambooly, který tu funguje jako Vantanova opora a rádce. Nicméně Bamboolu je možné kdykoliv vyměnit za jiný charakter, na příběh to vliv nemá. Já si ho ponechal, protože mi to tak přišlo správné. Loď zakotvila v Titangelu a v tu chvíli jsme získali absolutní svobodu v tom, kam se vydat. Pravda, míst k navštívení na Noye zas tolik není, ale všude si můžete pohovořit s místními, dozvědět se něco málo o historii daného místa a významných postavách, nebo si nabrat vedlejší úkoly a doplnit si družinu o nové parťáky. Pokud to vezmete opravdu pečlivě, tak vás čekají hodiny průzkumu a v hlavním úkolu se nepohnete ani o píď. A to je právě to, co mě napoprvé zmátlo.
O Evil's Doom se totiž tradovalo, že jde o nedodělek. Když jsem pak po ostrově bezcílně bloumal a nedokázal jsem nají jedinou stopu, která by mě zavedla blíže k hlavnímu úkolu, tak jsem to prostě vzdal. Jednoduše jsem si myslel, že chození po ostrově je jedinou náplní hry
. Adventurní část hry je přitom skvělá, jen mi to v tu chvíli přišlo dost málo na to, abych pokračoval. Fígl přitom spočíval v tom, že jsem měl dobře naslouchat tomu, co mi Bamboola radil.
Na počátku hry se opravdu můžete vrtnout kamkoliv, ale o to náročnější pak bude hledat počátek hlavní linky. Vy totiž ani pořádně netušíte, co přesně hledáte. Na Noyu vás přivádí jeden klíčový pojem a nyní musíte zjistit, co to vlastně znamená a kde začít hledat. Je to v podstatě detektivní práce, kdy si na základě jednotlivých rozhovorů postupně skládáte celkový obrázek o proběhlých událostech. Ztracené legie vás odkáží na starý příběh, který se váže k hradu jednoho z prvních králů Noyi. Na to se postupně nabalí příběh o zradě obrů a rodinné trágedii v královské rodině. Pořád v tom ale nevidíte souvislost se Smrtí. Na Noye nacházíte jen podobné pozůstatky masakrů jako v Tiberii, ale pořád vám není jasné, co přesně by po vás Smrt mohla chtít. Z ničeho nic se objeví topic na téma čtyř jezdců a pomaličku vám to začne zapadat. Zdánlivé rozuzlení přijde až na konci prvního dungeonu. Nicméně v tu chvíli byste se radovali ještě předčasně, Castle of Lost Legions má 10 pater, která zaberou nemalý čas.
Pokud poslechnete Bamboolu, tak se na to všechno dá samozřejmě vykašlat, ale musíte mít na paměti, že na počátku opravdu nevíte nic a jste na všechno jen dva. Družina přitom může čítat až 4 členy a není úplně snadné jí doplnit. Prakticky všechny najmutelné charaktery po vás budou vyžadovat nějakou protislužbičku nebo finanční obnos (v tuhle chvíli dost vysoký). Přitom není úplně dobré omezit se jen na najmutelné charaktery v Titangelu. Další možní parťáci se nacházejí třeba v okolních vesnicích. Dokonce je důležité, jakým způsobem budete s potencionálními parťáky mluvit, protože si je tak můžete definitivně uzamknout. Další věcí je výměna najmutých parťáků. Je potřeba mít na paměti, že propuštěný parťák zmizí definitivně, takže musíte dobře rozmýšlet, koho najmout a koho propustit. Jedinou výjimkou je Vantan, kterého propustit nelze, neboť je to klíčový protagonista příběhu (Vantan nesmí ani zemřít).
Nesmím také opomenout další věc. Pokud budete příliš pospíchat, tak se v Castle of Lost Legions setkáte s nepříjemným překvapením, se kterým si nebudete schopni poradit. A horko těžko pak budete hledat řešení
. Rozhovory s NPC jsou pro hru opravdu klíčové a rozhovory navíc nejsou statické. Některé topicy se v průběhu hraní doplňují podle toho, jak postupujete v příběhu, takže se vyplatí NPC prokecávat opakovaně. Proto je dobré mít přehled o tom, kde se kdo nachází a co vám může nabídnout. Je to právě ohromný rozdíl oproti Blade of Destiny nebo Abandoned Places. Pořád máte pocit, že se něco děje a hlavně, že jste aktivní součástí toho všeho. Přirovnal bych to k hybridu mezi Blade of Destiny/Star Trail a Shadows over Riva - Noya je podobně jako Riva kompaktní, ale pořád tu máte i cestování po venkovních oblastech. Když to vezmu do detailu, tak detektivní složka Evil's Doom funguje hodně podobně jako v Rivě.
Samotné cestování po venkovní mapě je kupodivu dost zjednodušené, nicméně z některých náznaků cítíte, že to zřejmě mělo fungovat trošku jinak. Pokud jde o Evil's Doom jako komplet, tak bych ho určitě jako nedodělek nehodnotil. Za mě je to plnohodnotná hra, ale pokud se zaměříte na detaily, tak tu nějaké drobnosti najdete. A právě cestování je jednou z nich. V Titangelu se třeba dozvíte, že do hor byste neměli vyrážet bez patřičného vybavení, ale realita je taková, že je to hře úplně jedno. Nejspíš to mělo fungovat jako v Blade of Destiny, ale nakonec vás při přesunu po mapě nic neomezuje a chybí tu dokonce i nutnost odpočinku.
Družina sice vyžaduje jíst a pít, ale to platí jen o dungeonech. Jakmile se objevíte na mapě světa, tak se hlad, žízeň a případná únava pozastaví a projeví se opět až v dungeonu. Přitom jídlo a vodu si můžete už od počátku snadno doplňovat magií, takže to není žádný významný handicap. Já si toho tedy všiml až na konci Castle of Lost Legions, ale je pravdou, že jsem od hry čekal trošku jiný přístup
. Runová magie je tu totiž dost omezená a všechna důležitá kouzla jsou včetně kombinace run popsána v manuálu (moc kombinací ve hře popravdě není). Navenek jde o podobný systém jako v Dungeon Masterovi, ostatně inspiraci v DM našel i vývoj postav, byť ten je v Evil's Doom dost zjednodušený. Aby toho nebylo málo, tak hned ve vesnici za Titangelem najdete velmi schopnou kouzelnici, která je jen kousek od mistrovství!
Působí to na mě jako záměr. Jakoby vývojáři vydali Early Access a snažili se nejprve podchytit problémy v rozhovorech, designu dungeonů atd. Aby hráči kvůli tomu nemuseli příliš levelovat, tak jim do cesty přihodili OP postavy a prozradili jim kombinace run. Ostatně už Bamboola je v porovnání s Vantanem o nějaký level, dva výše. Téhle domněnce nahrává fakt, že si Olympia Entertainment Group vydávali Evil's Doom zprvu sami a teprve po spojení s distributorem oznámili vývoj Speciální Edice. V ní už měly být tyhle drobnosti nejspíše odladěné.
Poněkud nedodělaně působí i vývoj postav. Hra zná jen dvojici povolání - bojovník a mág. Přitom z popisu jednotlivých charakterů byste mohli nabýt dojmu, že každé ze základních povolání bude mít ještě své subtypy (pirát, klerik, druid ...), ale není tomu tak. Bojovníci mají dokonce jeden handicap. Podobně jako v DM tu platí, že postavy se ve svých povoláních zlepšují používáním příslušných dovedností. Jenomže bojovníkům je magie zapovězená, takže se mohou zlepšovat jen v úrovních bojovníka. Kouzelníci se oproti tomu zlepšují jak v úrovních mága, tak i v úrovních bojovníka.
Poznámka: ve hře se nachází postava ninji (bojovník), který by snad měl magii ovládat, ale nezkoušel jsem to, takže to berte prosím s rezervou.
Co je ale 100% nedodělané, je info o levelupu. Sice na obrazovce vidíte, že se vám postava zlepšila, ale na kartě charakteru chybí jakékoliv info o povolání a aktuálním levelu. Vidíte jen navýšené statistiky a to je vše.
Trochu zvláštně působí také absence kouzel pro léčbu otravy a nemoci. U otravy bych to ještě chápal, protože otrava je součástí hlavního úkolu, ale u té nemoci mi to přijde jako opomenutí. Není to delegováno ani na kněze v chrámu. Otrava a nemoc jsou tedy nežádoucí stavy, které vyléčíte jedině loadem.
Na druhou stranu to nejsou věci, které by vám zážitek ze hry měly zkazit. Level postav prakticky neřešíte, protože mnohem důležitější je zisk lepšího lootu a kooperace uvnitř družiny. Když mým bojovníkům v Castle od Lost Legions docházel dech, tak je na několika patrech zdatně zastoupila kouzelnice s fireballem (ta moje byla slabší než ta výše zmíněná). Získali jsme lepší zbraně a otěží se opět ujali bojovníci. Celý hrad jsme nakonec uhráli ve třech a šlo to. Pravda, obtížnost soubojů je napříč hrou lehce kolísavá, ale opět to není nic, co bych hodnotil jakkoliv negativně.
Obtížnost puzzlů bych hodnotil jako střední až lehkou. Ve hře dost pomáhá automapa (kouzlo), která vás prakticky nikdy nenechá na pochybách. Přesto je tu pár specifických puzzlů, které mohou docela potrápit
. Jedenkrát jsem zaváhal také a nechal se podat. Trochu matoucí může být i fakt, že některé klíče je možné použít opakovaně (jdou z klíčové dírky vyndat).
Jinak dungeony jsou nápadité a různorodé.
Na Evil's Doom je hodně vidět inspirace světem Barbara Conana a i styl vyprávění tomu odpovídá. Příběh jako takový je celkově dobrý, ale co bych určitě vypíchl, je finální rozuzlení. Je to něco ve stylu Zaklínače, kdy zjistíte, že jste po celou dobu byli pouhou loutkou. Před sebou máte jeden konec horší než druhý a přemýšlíte, do čeho jste se to proboha namočili?!
Evil's Doom byl příjemné překvapení a nebál bych se ho označit za hidden gems. Vzhledem k výše popsaným nedokonalostem bych to viděl na 85%. Devadesátku určitě ne, tu si získala série Realms of Arkania, která je z mého pohledu pořád o fous lepší. Nicméně pokud si netroufáte na Blade of Destiny nebo Star Trail, a přesto chcete zakusit obdobnou atmosféru v kompaktnější provedení, tak je Evil's Doom rozhodně skvělou volbou. Stejně tak si ho užijí fanoušci Rivy. Pokud vás ovšem adventurní část zmíněných her až tolik nezajímá a preferujete spíš propracovanější dungeony a našponovanější managament družiny, tak bych vám doporučil Abandoned Places.
Autor
Téma: (Elemir) - Evil's Doom (Přečteno 2999 krát)