Nakonec jsem se rozhodl, že přeci jen nějaký souhrnější příspěvek za třetí rozehrávku sepíšu. Důvodem je mimo jiné připravovaná část se screenshoty, kterých mám opravdu požehnaně a rád bych z toho sestavil nějakou menší galerii.
Do třetice jsem Odyssey rozehrál opět za Alexia, hlavní rozdíl mezi oběma rozehrávkami za tuto nekánonickou postavu je v tom, že jsem předtím neměl k dispozici datadisky, ty vyšly až v době druhé rozehrávky, kdy jsem si obě DLC prošel s Kassandrou. K tomu jsem se rozhodl, že změním některá dřívější rozhodnutí, abych viděl, jak moc se dá děj Odyssey ovlivnit, potažmo nakolik to dokáže vyvolat zdání změn, které bych jako hráč opravdu vnímal jako změny.
V tomto ohledu mě Odyssey zklamala, protože skutečných voleb, které mají vliv na příběh je velmi málo. Naopak, hodně voleb spěje ke stejnému cíli. Je tedy jedno, co si zvolíte. V principu jde jen o to, jakou cestu k cíli si vyberete - po dobrém nebo po zlém, s pokorou nebo s arogancí atd. Na první rozehrání to moc vidět nejde, pokud tedy netestujete všechny volby metodou save/load. Překvapil mě akorát úkol okolo povstání vedené Kyrrou, což je postava, se kterou může mít Alexios romanci. Té jsem se schválně vyhnul a čekal jsem tedy, že se dá dohromady s Táletem (spartským vůdcem, který přišel Kyře na pomoc). Jenomže Táleta na hostině otrávil týpek, kterého jsem někdy předtím (hooodně předtím) v nějakém úkolu ušetřil
Bohužel, takových okamžiků je ve hře opravdu málo.
První DLC mi přišlo za Alexia mnohem schůdnější, což je logické, protože jako chlapovi mi romance s perskou dívkou sedla lépe, než tomu bylo v případě Kassandry a jejího perského manžela (Natakas)
Alexiova manželka se jmenuje Neema, ale jinak je celý příběh schodný jako u Kassandry. Je to dost lineární dobrodružství, což vzhledem k efektivitě "systému" voleb je vlastně plus a je to takový návrat do systému Originu, který mi sedl mnohem více. Alexiův syn Elpidios je opět začátkem větve assassínů v Egyptě - jeho potomkem je Aya, manželka Bayeka. Tohle je vlastně další zajímavost, protože Elpidios je dle kánonu synem Kassandry a Nataka, takže klíčová pokrevní linie pak pokračuje přes Ayu. Jenomže hlavní postavou Originu je ve skutečnosti Bayek.
Druhé DLC je na tom s linearitou podobně, což je dáno opět sevřením příběhu do menšího rámce, tentokrát navíc rozčleněného do tří samostatných kapitol (lokací/map). Opět jsem se snažil o jiné volby, ale efekt je jen kosmetický. V Elyssiu jsem se díky spolupráci s Hermem vyhnul bossfightu s ním, ale stejně ho to stálo život. Snažil jsem se totiž o jakousi neutralitu mezi znesvářenými stranami, ale moc to nejde. Například výsledek spolupráce s Hekaté, kterou jsem celou dobu sabotoval, vyšel naprázdno. Přitom se to zprvu tvářilo tak, jako bych si zadělával na nějaký budoucí problém, jenomže realita je taková, že to vyšumělo do ztracena. Hádova říše pak proběhla úplně stejně, ale to je i tím, že druhá část DLC je o poznání kratší. Nyní stojím na počátku třetí části, ale zatím jí rozehrávat nebudu.
Ještě před druhým DLC jsem si střihl přídavek s dovolenou na Korfu, což je jakési zakončení Alexiovo pouti, kde jsem si prožil některé události, které jsou v původní hře jen okrajově zmíněny - proč přestalo Leonidovo kopí fungovat a jak Alexios přišel o své dovednosti. Je to poměrně krátké lineární dobrodružství.
Jelikož mě zajímaly i časové údaje a vývoj Alexia, tak jsem si schválně udělal pár poznámek. Základní hru jsem skončil na levelu 62 s herní dobou 124 hodin, přičemž 2/3 herní doby zabral průzkum světa (konkrétně 85 hodin). Plno vedlejších úkolů jsem si nechal na později, abych viděl, jak moc velký vliv na postavu mají - před jejich plněním byl Alexios na levelu 58, vedlejší úkoly tedy přihrály další 4 levely. Dovolená na Korfu přinesla jeden level a zhruba 2 hodiny hraní. První DLC vyšlo na 8 hodin hraní a level Alexia poskočil na 68. První část druhého DLC přinesla level 75 a 11 hodin hraní, druhá část pak level 79 a 9 hodin hraní. Pokud bych v základní hře nevynechal dva vedlejší úkoly, tak bych byl přesně level 80, ale to je spíš jen shoda náhod, protože dost zkušeností se získává i dalšími aktivitami, které se mi náhodně pletly do cesty (aktivně jsem je nevyhledával). Oproti rozehrávce za Kassandru jsem tedy o 4 levely výše a přede mnou je ještě jedna část DLC.
No, ale to nejzajímavější na celé rozehrávce je fakt, že tomu assassínskému příběhu nyní rozumím lépe, za což vděčím tomu, že jsem minulý rok odehrál většinu AC série. Hodně drobností mi předtím unikalo nebo přišlo nesmyslných. Teď je ten obrázek mnohem ucelenější. Nicméně dohrávat to budu už víceméně z povinnosti, protože po současných 152 hodinách už je toho moc a hra mě nemá do třetice čím jiným překvapit.
Autor
Téma: Assassin's Creed: Odyssey (Přečteno 47657 krát)