Než se do toho pustíme, tak tu mám ještě jednu, možná dokonce dvě novinky. Úvod deníčku jsem nově rozšířil o pár podrobností k instalaci hry, dodal jsem tipy a triky k samotnému hraní, popis kritických bugů a nabídl jsem k dispozici svoje savy, které kopírují postup popsaný zde v deníčku. Takže každý má šanci si některé věci ze hry vyzkoušet na vlastní kůži a nemusí kvůli tomu rozehrávat celou hru
.
Druhá novinka se týká vedlejšího úkolu se ztraceným synem (úkol z podhradí Kamelotu). Původně se tradovalo, že jde vlastně o jediný vedlejší úkol ve hře, který je navíc možné v klidu vynechat. Dneska jsem při natáčení videa narazil na zdánlivý rozpor, ale pak se ukázalo, že úkol se synem opravdu leží mimo hlavní dějovou linku. V jednu chvilku se mi totiž zdálo, že je na něj navázán trigger s výskytem dívky s dopisem, ale nakonec se ukázalo, že jsem to obří tlačítko na zdi prostě jenom znovu přehlídl
.
SouhrnJak už jsem na začátku deníčku zmínil, za vším vlastně stojí Ringův deníček. Tedy událost stará 6 let, kdy se Ringo se vší vervou pustil do hry a podařilo se mu jí celkem podrobně zmapovat a k tomu vyřešit pár letitých záhad. V té době jsem zastával názor, že Rytíři Grálu nejsou pro mě a s radostí je vynechám. Vůbec jsem se proto nerozpakoval a Ringův deníček jsem bedlivě sledoval. Šest let je šest let, za tu dobu jsem mnoho věcí úspěšně zapomněl, ale rozhodně ne všechno. Něco mi asi přei jen v paměti utkvělo, a když pak ve hře došlo ke specifickým situacím, tak jsem zřejmě zareagoval podvědomě správně. Těžko říci, jestli můj úspěch nepramení právě z této "schopnosti".
Když jsem si totiž nyní Ringův deníček znovu pročítal, a stejně tak diskuzi na Databaze-her.cz, tak jsem si samozřejmě pročítal i své vlastní reakce na Ringův postup a diskusi s ostatními. Body, které mi z popisu hry přišly tehdy obtížné/sporné, jsem ve své vlastní rozehrávce zvládl na výbornou, až je to právě podezřelé
. Na druhou stranu, tohle se špatně odhaduje. Vím, že jsme třeba s Ringem diskutovali o obtížnosti soubojů v některých částech hry. Z vlastní zkušenosti vím, že dokud si tyhle věci sami neosaháte, tak se to těžko hodnotí. Navíc záleží na okolnostech, vašem herním rozpoložení, momentální náladě, jestli vás hra chytla atd. Těch faktorů je spousta. Když budu dneska někomu tvrdit, ža Knightmare je až na dva finální bossfighty standardní dungeon, tak mi taky nebudete věřit
. Ostatně CRPGAddict u toho prskal docela dost. Klidně se může stát, že mě po pár prvních hodinách proklejete, protože to pro vás bude nehratelné. A naopak, pokud u něčeho, co mi nesedlo, napíšu, že je to hůř schůdné, tak si zase budete nechápavě klepat na čelo, protože to pro vás bude v pohodě.
Chci tím říct, že popis gameplaye je vždy zrádný, protože se snažíte ostatním zprostředkovat svou zkušenost s hrou a to ne vždy funguje. Zkušenost je zkrátka hůř přenositelná, nota bene pokud popisujete hry z okraje žánru. Pokud jste dopředu přesvědčení, že tohle není zrovna pro vás, tak už podvědomě hledáte důvody, jak se ve svém odporu vůči hře utvrdit. Obtížnost se najednou zdá nepřiměřená, grafika stojí za houby, grind je ztráta času atd. Když ale tu hru rozehrajete, tak najednou zjistíte, že realita je mnohem příznivější a po pár hodinách se začnete najednou bavit. Důležité je prostě to zkusit. A na to jsem musel v průběhu let přijít sám.
Jenomže proti této zkušenosti jde fakt, že pouštět se bezhlavě do okrajovek taky nemá valný význam, k tomu prostě musíte dospět přirozenou cestou. Nestačí k tomu jen herní nouze nebo hec s kamarády, vyžaduje to totiž určitou zkušenost a hlavně kázeň, protože se pouštíte do her, které nebyly dobře hodnoceny, obsahují kritické bugy, podivné mechaniky a hlavně vám nikdo nezaručí, že se vám je podaří dohrát. Strávíte tak desítky hodin s něčím, co by se ve výsledku dalo považovat za ztrátu času. Někdy to vyjde, jindy holt pokrčíte rameny. V tomhle ohledu jsem naštěstí klikař, ale teď si vemte, že potřebuji druhé přesvědčit o tom, že to nebyla jen klika a ta hra si opravdu tu pozornost zaslouží.
Na počátku rozehrávky jsem byl dost skeptický. Vlastně jsem Rytíře Grálu ani neměl v plánu. O rozehrávce rozhodly jen dvě drobnosti. Jednak jsem chtěl letost pokračovat v načaté lince dohrávek českých dungeonů a pak mě trošku popostrčilo zrušení downloadu na Oldgames.sk. České dungeony nejsou zrovna žádané artikly, které byste našly na zahraničních abandonware stránkách, takže jsem se začal shánět po zálohách a znovu se mi tak do rukou dostali i Rytíři Grálu. Když už jsem tomu tedy věnoval to úsilí, tak jsem se rozhodl, že je zkusím a uvidím. Nakonec by na ně asi došlo, ale letos by to určitě nebylo.
Hra zprvu dost drhne a pokud si nedáte pozor, tak budete mílovými kroky kráčet vstříc rychlému konci. Blbé je, že to neuvidíte hned, ale uvědomíte si to až po pár hodinách ve hře. A jelikož je hra zprvu čirým utrpením, tak to o to více zamrzí. Autoři se rozhodli pro pár podivně fungujících mechanik, které někdo nazývá exploity, ale podle mě jde ve výsledku o záměr. Chlapci z Centauri Production se pokusili vytvořit survival hru, která vám nedá nic zadarmo, ale moc si neporadili s balancingem a totálně zvorali ekonomiku, takže využívání exploitů je v této hře vlastně nutnost a nejspíš se s tím i počítalo. Na většinu z toho byste přišli sami, otázkou ale je, jak dlouho by to trvalo? Možná až příliš dlouho, takže byste s hrou mezitím vzteky třískli do kouta a už se k ní nevrátili.
Úplně první věc, která vás zarazí, je právě ekonomika. Rozprodejem lootu mnoho nezískáte, takže na nákup lepší výbavy budete moci zapomenout. To by ještě nevadilo, ale vše je neúměrně předražené a ani po několika hodinách hraní si nebudete moci dovolit nic lepšího koupit. Většinu peněz začnete navíc utrácet za jídlo, kterého není mnoho a jeho spotřeba je enormní (postava se poněkud rychle unavuje). Dříve či později tak začnete uvažovat, že směřujete k neodkladnému konci. Leda byste našli významný zdroj peněz. Vše se zhorší ve chvíli, kdy vás venku v lese otráví vlk skřetím dechem a za lektvar vypláznete 42 zl. Za ně byste si přitom mohli koupit 9 pecnů chleba a přežít tak pár odpočinků po náročných soubojích ... ale teď nepředbíhejme
.
Nabídka obchodů se po celou dobu hry nemění a nic se nedoplňuje. Jakmile vykoupíte jídlo, tak máte zdánlivě utrum. Pak už je alternativou jen alchymie, ale i ta má limity v počtu ingrediencí. Naštěstí si můžete v obchodech všimnout jednoho zázraku - obchodníci/alchymisté umí některé zboží množit. Prodáte obchodníkovi jeden pecen chleba a on z něj udělá 3. Prodáte alchymistovi lístky Camelie, on z nich udělá lístků pět. Je to lepší než perpetuum mobile.
Když budete prodávat běžný loot, tak si zas všimnete jiného nešvaru. Obchodník od vás odkoupí věci zhruba za polovinu jejich skutečné ceny, ale to platí jen pro předměty v bezvadném stavu. Pokud jsou předměty v horší kondici, tak dostanete jen zlomek ceny nebo taky vůbec nic (prostě ten předmět obchodníkovi jen tak věnujete). Ale jakmile se dotyčný předmět dostane obchodníkovi na sklad, tak je rázem opravený a za plnou cenu. Nejdřív vás to možná jako mě naštve, ale dá se toho skvěle využít.
Zbraně se ve hře rozbíjejí, stejně tak můžete venku v lesích nacházet poškozené zbroje (zbroje se jinak bojem nerozbíjejí). Běžné zbraně vám opraví kovář, dokonce zdarma, i když bude tvrdit něco jiného. Zbroje ovšem neopraví a dokonce neopraví ani načaté magické zbraně. Kovář opravuje jen totálně rozbité zbraně a u nich platí, že pokud se vám magická zbraň definitivně rozbije, tak jí kovář opraví jen do základního neočarovaného stavu. Když však magickou zbraň ke konci životnosti prodáte, tak jí kovář v rámci svých zázračných schopností opraví a vystaví jako novou. To platí i pro nalezené poškozené zbroje. Pokud máte dost peněz, tak si ty opravené kousky můžete koupit zpět, samozřejmě za plnou cenu.
Jak vidíte, jsou to drobnosti, na které musíte postupem času sami přijít, ale opravdu to není hned. Rytíři Grálu před vámi dlouho budou skrývat svůj skutečný potenciál a velmi snadno můžete podlehnout dojmu, že tohle za ty útrapy nestojí. Proto je lepší se před rozehrávkou seznámit s pár zakladními tipy, které vám počátek hry trochu zpříjemní a umožní vám do hry lépe proniknout. Kritický bude třeba už jen první levelup, který můžete neskutečně zmršit. Vzhledem k výše uvedenému je vám už asi jasné, že alfou a omegou hry jsou peníze. K čemu je vám namnožené jídlo nebo ingredince, potažmo opravené magické zbraně a zbroje, když na ně nemáte? Vše se točí okolo peněz a peníze si poctivě nevyděláte.
A tím se dostáváme k něčemu, co byste od hry o rytířích Kulatého stolu nečekali ... musíte se naučit krást jako straky
. Jde to proti všemu, co o ctnostných rytířích víte a popravdě mi to zprvu zkazilo celou imerzi. Nemohl jsem se s tím dlouho smířit a pořád jsem hledal způsob, jak to obejít, ale žádný takový způsob není. Obchodníci od vás vykoupí jen něco. Nemůžete třeba prodávat většinu lepších lektvarů nebo očarované prsteny a náhrdelníky. To jsou věci, které si můžete snadno tvořit sami, dokonce hned od začátku, ale nikdo to od vás nekoupí. Přitom by to byl skvělý způsob výdělku.
První levelup tedy není vůbec o zbraních, ale o dovednosti Kradení. Stejně tak nemáte žádnou volnost v dalších dovednostech, protože klíčem k úspěšnému přežití je pokročilá alchymie (dovednost Herba) a Meč (ostatní zbraňové dovednosti jsou ztráta času). Pokud si chcete navíc ulehčit řešení puzzlů v dungeonech, tak potřebujete Všímavost. Levelupů je přitom jen 11 a získané dovednostní body za levelup postupně klesají, takže musíte body rozdělovat s rozmyslem. Jak vidíte, pokazit se toho dá opravdu hodně a hra je v tomhle ohledu nemilosrdná.
Největší ránu vám hra zasadí hned za branami Kamelotu a jeho podhradí. První střet s žábou asi neustojíte a možná to bude i zbytečná snaha, protože s defaultní výbavou si moc neškrtnete. Po žábě pak přijdou vlci a ty už asi neupižláte vůbec. A i kdybyste je upižlali, tak s hrůzou zjistíte, že za žábu jste získali 1 xp a za vlka 2 xp! S tímhle přístupem se opravdu blbě leveluje. Grind v lesích vám prostě nepomůže, je to jen další důvod, proč se na řadu věcí ve hře vyfláknout. O to víc taky zamrzí, když první levelup zmršíte, protože další vás čeká až po dalších 110 zabitých žábách!! Opravdu skvělé vyhlídky, že? Chce to skutečně jistou míru sebezapření a prostě se kousnout a nepovolit. Když to vydržíte, tak se věci začnou brzy měnit k lepšímu, ale musíte tomu trochu pomoci.
První úkol ve hře vás zavede do města, takže první levelup je v podstatě jistota. Když ho nezmršíte, tak vás čeká zhruba půl hodina až 45 minut kradení, kdy si doplníte zásoby jídla a našetříte si na komplet mithrilovou zbroj (štít nepočítám). Kradení je nudná rutina, která funguje metodou save/load, protože štěstí je vrtkavé a většinou budete neúspěšní. Ale jakmile budete mít mithrilovou zbroj, tak na vás budou žáby a běžní vlci krátcí. Pomalu přijde na řadu řešení prvního úkolu, pak nepovinný dungeon opodál a za chvilku jste na levelu 5, protože za potvory v dungeonech je mnohem více zkušeností. Svět začne být veselejším místem, jen toho kradení se nezbavíte. Jen pro ilustraci, 50 pecnů chleba není žádná železná zásoba, za hru zkonzumujete chleba v řádech stovek kusů. O ingrediencích k přípravě lektvarů/kouzel ani nemluvím.
Kupředu vás potáhne dvojice věcí - příběh a povedený leveldesign dungeonů. Příběh je trošku ošemetný, já třeba docela zápasil s návazností hlavního úkolu, protože hra se s tím moc nepáře a nic nevysvětluje. Navíc pár věcí vás nechtěně přesvědčí o tom, že určitá forma interakce je zbytečná, protože předtím vám to 2x nefungovalo, tak proč to potřetí zkoušet znovu? Rytíři Grálu nabízejí ohromnou volnost a je to možná až na škodu, protože herní mapa je rozdělena na 156 čtverců, které můžete, ale nemusíte, všechny prozkoumat. Hlavní děj vás přitom povede skoro na jistotu, ale v lese se nachází i několik nepovinných dungeonů, které vám zajistí pár zkušeností navíc a něco málo lootu k prodeji. Jenomže je musíte nejprve objevit. Nic a nikdo vám o jejich existenci neřekne, dokud o ně sami nezakopnete.
Dungeony mě opravdu mile překvapily. Nejsou úplně triviální a sem tam se budete na určitá místa vracet, protože se vám budou zdát zprvu neřešitelná. Někde jinde ve hře se ale setkáte s podobným problémem, jehož řešení vám napoví a v tu chvíli vám dojde, co jste předtím minuli/nezkusili. Přesto jsem se v jednom nepovinném dungeonu zasekl a nedokázal se dostat dál. Občas mi dokonce přišlo, že některé věci asi ani nefungují, nebo je to fake pro zmatení hráče. A možná se na určitá místa dungeonů ani dostat nedá, byť vidíte jasné náznaky, že tam někde za tou zdí vpředu něco je.
Neméně povedená je i alchymie. Pro mě, jakožto kovaného alchymistu to byl ráj. Dovednost Herba vám umožní míchat lektvary a kouzla různých úrovní. Řídí se to velikostí dovednosti, ale stejně je vám to k ničemu, pokud nemáte zároveň dostatečnou inteligenci. Základní statistiky postavy se po celou dobu hry nemění, můžete si je upravit jen díky předmětům s patřičným bonusem. Je to dost limitující, specielně právě u alchymie, protože pokud výslednou směs nedokážete poznat (identifikovat), tak jí ani nemůžete použít. Můžete jí leda tak vylít, což je při ceně některých ingrediencí hodně bolestná zkušenost. Na recepty přitom můžete přicházet sami nebo jich plno najdete přímo v manuálu ke hře, popřípadě v knihách ve hře.
Boostnutí základních statistik je docela klíčové, krom inteligence jde zejména o sílu, která vám poté zpřístupní jednu záludnou mechaniku - vyrážení dveří a nadzvedávání mříží. Nefunguje to vždy a je k tomu potřeba konkrétní úroveň síly, ale musíte počítat s tím, že tahle mechanika je mnohdy součástí řešení puzzlů. Provádí se jednoduchým drcnutím do dveří/mříží šipkou vpřed. Někdy stačí jeden pokus, jindy jich to chce víc.
Potíž byla zpočátku v tom, že jsem se snadno v příběhu ztratil. Tedy abych byl přesný, dlouho jsem nedokázal najít jeho začátek, takže jsem se vydal do lesů a snažil jsem se nějaké vodítko najít v nich. Jenomže z průzkumu lesa se brzy stane nudná rutina a hra vám k tomu hází další klacky pod nohy. Většina lokací je tzv. prázdná, krom nějakého podřadného lootu v nich najdete maximálně pár ingrediencí, něco málo potvor a jinak nic. Výjimkou jsou naopak lokace, které jsou okořeněné o interakce v podobě teleportů nebo jsou v nich místa ukrytá za iluzorním křovím. Někdy je to jen zpestření, jindy je to naopak k vzteku, protože v lesích se nachází celkem dost dead endů. Pár lesů proto nejde prozkoumat do posledního políčka, protože by to byl zároveň váš konec.
Další záludností lesů je fakt, že sousední čtverce nemusejí být propojeny. Někdy musíte do vedlejšího čtverce pěknou oklikou. Rychlé cestování tu třeba je, i když se netýká všech lokací, ale je poměrně drahé. Většinou tedy musíte po svých a cestu si plánovat. Do toho vám hází vidle ještě počasí, hlavně zpočátku hry, kdy v lesích velmi často prší. Není to jen na efekt, v případě deště se v lese citelně setmí a oblohu začnou křižovat blesky. Kolikrát jsem při hromu nadskočil ze židle, protože to bylo dost nečekané. V té tmě máte oči doslova na stopkách, protože žáby jsou v tom zeleném podrostu ještě hůř vidět, takže veškerá vaše pozornost se ubírá tímhle směrem. Do toho zahřmí, následuje oslepující záblesk a vy nadskočíte ještě jednou, protože najednou před vámi stojí žába, kterou jste předtím neviděli a půlku zdraví máte v tahu.
Průzkum lesa se poměrně rychle stane rutinou, jak už jsem zmiňoval, ale kupodivu jsem se přistihl při tom, že mi to vlastně až tolik nevadí. Vpřed mě hnala motivace projít úplně vše. Sice to nemá valný význam, ale za ten pocit dobře odvedené práce to stojí
. Je to fakt přes 150 čtverců lesa. I když už máte souboje v malíčku a máte skvělou výbavu, tak každý čtverec zabere minimálně 15 minut. Pořád musíte plánovat jídlo a být ve střehu. Zbroj vás uchrání před řadou útoků, ale nezastaví úplně vše a sem tam skončíte s otravou, které si ani nemusíte všimnout. Jakmile hru uložíte, tak může být jediným řešením už jen alchymie.
Když třeba porovnám rozlohu lesů v Rytířích Grálu s Wizardry 7, tak to pocitově možná vyjde podobně. Rozdíl je akorát v tom, že lesy v Rytířích Grálů jsou opravdu vesměs prázdné a jejich procházení vám nic nepřináší. Lesy ve Wizardry 7 jsou přitom zdrojem cenných zkušeností a sem tam najdete zajímavý loot nebo důležitou postavu. A naopak. Výhodou Rytířů Grálu je, že nic nemusíte ručně mapovat. Automapa je dostatečně podrobná a navíc si do ní můžete vepsat vlastní poznámky.
Musím přiznat, že nebýt pár tipů do začátku, tak těžko říci, jestli bych udržel pozornost. Asi bych hru nevzdal, ale měl bych větší nutkání to vzít volněji a sahal bych asi častěji po návodu. S dungeony jsem si třeba poradil nadmíru dobře, byť pár hintů jsem samozřejmě využil, ale s hlavním úkolem to zprvu vázlo hodně. Za mě je ideál kombinovat hlavní příběh s průzkumem lesa. Tedy jít po hlavní lince a v okolí cílových destinací hlavního úkolu pak prozkoumávat okolní les. Anebo se na les vybodnout a jít jen po hlavním úkolu. Na první levelup stačí jen cesta mezi Kamelotem a městem a pak už další progress stejně stojí víceméně na dungeonech. Důležité ale je, že máte volbu a je to čistě na vašem rozhodnutí. Pokud to vezmete pečlivě jako já, tak počítejte klidně s 80 hodinami hraní.
A tím se pomalu dostáváme k závěru, kde bych měl zmínit nějaká výrazná negativa a těmi jsou bugy. V tomhle ohledu máte štěstí, protože v deníčku najdete popis hlavních kritických bugů. A to jak ode mě, tak i od Ringa. Díky jejich popisu se jim můžete snadno vyhnout a v případě levelovacího bugu máte nyní dokonce možnost ho vyřešit i bez zásahu do save pozic. Za mě tím padla jedna z velkých překážek a důvodů, proč se Rytířům Grálu vyhýbat. Ringo v tomhle ohledu odvedl kus práce a já už jsem alespoň věděl, do čeho jdu a mohl jsem se soustředit na detaily a možné řešení. Pokud vás tedy spíš než slabá hodnocení děsily právě bugy, tak nyní už nemusí.
Pro mě jsou Rytíři Grálu nakonec příjemné překvapení, ale u mě to opravdu zachránily až ty dungeony a příběh, který je podaný takovým odlehčenějším, skoro až parodujícím způsobem. Mě se tenhle přístup ovšem líbí, protože osobně nemám k legendě o Artušovi zrovna vřelý vztah. Možná i to bylo důvodem, proč jsem původně nechtěl dát hře šanci. Viděl bych to tak na 70%, ale klidně si 5% strhněte. V porovnání s Revolt of Don's Knights jsou Rytíři Grálu jasně lepší, ale pořád prostě musím brát v úvahu nevybalancovanost hry a zmršenou ekonomiku. V případě Rytířů je to zkrátka přešlap, který se nedá jen tak hodit za hlavu.
A jak je to s tou "okrajovostí" hry v rámci krokovacích dungeonů? No, top to určitě není, ale asi bych to neřadil ani na okraj. Když Rytíře Grálu porovnám třeba s Abandoned Places (oběma díly), tak Rytíři v sobě nesou jasnou přidanou hodnotu. Proto bych tentokrát hru doporučil prakticky všem kobkařům bez rozdílu. Nyní už jasně víte, do čeho jdete, a pokud vám popsané chybky nejsou vysloveně proti srsti, tak to za pokus určitě stojí.
Autor
Téma: (Elemir) - Rytíři Grálu (Přečteno 6949 krát)