Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Milhaus]

Rozehrál jsem tuto hru, kterou tu asi všichni znají, ale pro mě je to asi úplně nová hra. Pořád si totiž nejsem jistý, jestli jsem jí někdy v minulosti chvíli hrál, nebo nehrál. Podle toho, že si nic z toho nepamatuji, spíše asi ne a pletu si to s Crusaders, ale je taky možné, že jsem byl od počátku k té hře skeptický a zkusil jí jen chviličku a nechal toho a tedy se do hry moc nedostal.

Původně jsem měl obavy, že je to čistokrevná akční mlátička, kde jediným cílem je zabít všechno co se pohne, ale jak to tak hraji, řekl bych, že je to spíše dungeon. Hráč tam spíše řeší to, jak se dostat dál, nebo jak splnit nějaký úkol, než zabíjení nepřátel. Přitom obejití přímého boje s nepřáteli, pokud to jde, je součást toho puzzle a hráč má různé možnosti, co udělat, ať už na nepřátelé něco shodit, nebo naopak nepřátelé shodit někam, využít pasti a podobné místa, nebo se nepřátelům vyhnout úplně a prostě kolem nich proklouznout. Důvody jsou k tomu asi dva, jednak hrdina nezískává zkušenosti za zabité nepřátelé, ale získává jen body do rozvoje za splněné úkoly a jednak nepřátelé jsou poměrně dost tuzí a na mnoha místech se i zřejmě neustále obnovují.

Tedy ne, že by se ve hře nebojovalo, nebo že by se bojovat nedalo a jsou tam i vyjímky, kde přímo úkol zadává, aby hrdina něco zabil, nicméně je prostě mnohdy lepší projít dál elegantněji a i rychleji, ušetřit tak třeba lektvary. Některé obludy asi ani nejde zabít bez použití nějaké finty. Ve hře je taky poměrně dost omezený inventář, který se rychle zaplní a je těžké říct, co vyhodit a co ne. Navíc lze mít od užitečných položek, jako lektvary atd, jen omezený počet, tedy hrdina si je nemůže naškudlit po stovkách na pozdější část hry. Ve hře je i jídlo, ale zdá se, že jíst nutné není (bohužel, nebo možná naštěstí).

Rozvojový systém je poměrně hodně jednoduchý. Hráč si na začátku nevybírá povolání, ani zaměření, ale udělá to až v průběhu hry a může rozvíjet, co chce. Za splněné úkoly hrdina dostává různé množství vědomostních bodů a ty pak může dávat do schopností, které též stojí různé množství VB. Schopnosti jsou pak v různých kategoriích a větvích, základní rozdělení je bojovník, mág. Větve v nich se pak zaměřují třeba spíše na boj na blízko, nebo na lukostřelce, nebo v případě magie na klasického elementárního mága, nebo spíše na klerika. Body věnované do schopnosti pak většinou dodají nějakou novou schopnost, nebo kouzlo a často se na ně váže i možnost používat nalezené předměty. Třetí kategorie se asi hodí všem, zvyšuje se v ní třeba množství životů, nebo many, jsou zde i zlodějské schopnosti, včetně možnosti při plížení bodnout nepřítele dýkou do zad, nebo jej okrást a podobně. Nicméně i přes to, že je rozvoj primitivní, zdá se funguje a je významný.

[Milhaus]

Začal jsem zostra, neboť můj učitel, nějakej mág, mě vyslal očorovat nějaký krystal do nějakého podzemí. Přitom mě i učil, jak mám sekat mečem a podobně, což ukazovalo, že moc dobrý učitel to nebyl, když celý můj dosavadní život probendil kravinama a sekat mečem mě učil až na poslední chvíli, kdy se po mně sápala zombie. Ale někdy je třeba prostě přejít od teorie k praxi a tak jsem tu zombii rozsekal na kašu. Nebylo to snadné, ale nakonec jsem z podzemí ten šutr vážně ukradl a zmizel.

Můj učitel z toho měl dost radost a naznal, že už umím všechno, co mě může naučit a vyslal mě i s krystalem za nějakým mágem. Nenechal mě jít sám a seznámil mě s nějakou svůdnou dívkou Xanou, která se na mě hned vrhla a asi jsme spolu měli sex. I když těžko říct, moc si z toho nepamatuji a spíše mi přišlo, že ona vniká do mě, než já do ní.

Vyrazil jsem na koni do města, kde žil ten můj nový učitel a mág. Příjezd nicméně neproběhl zrovna hladce, celé město se připravovalo na útok nekromacerů a jejich nemrtví, kteří v té době byli zrovna zřejmě k nezastavení a zrovna při mém příchodu asi na město zaútočili. Včetně kyklopa. Bojovat s nimi by nemělo v mém pojetí žádný smysl a tak se to zvrhlo na statečný a poněkud nekoordinovaný útěk. Při útěku jsem se držel hesla, že nemusím být první, stačí když alespoň nějací další utíkající budou za mnou. Nakonec se mi povedlo dostat se až na hradby a zavířt za sebou mříž, takže se ke mně nemohli dostat ghúlové, kterých bylo plné město. Byla tu i balista, kterou jsem sejmul kyklopa na náměstí a stal se hrdina města. Alespoň na těch 5 vteřin, než na to všichni zapomněli.

Ale stačilo to na to, aby mě pustili do města dále. Pokud mě ale zde viděli, že lezu někam, kam nemám, nebo dokonce beru něco, co mi nepatří, neváhaly zdejší stráže ani na vteřinu, aby mě mohli zabít. I tak jsem našel na půdě jednoho domu skryté místo s nějakým pokladem a další zbytečnosti. Taky jsem potkal nějakou holku, která se jmenovala Leanna a která byla čistě náhodou žákyní toho mága, za kterým jsem přijel a asi ne náhodou na mě čekala, aby mě za ním odvedla. Xana, která měla cestovat se mnou a která nikde nebyla, asi používala nějaké divné šmírovací zařízení, jelikož viděla vše, co já a nezapomněla to uštěpačně komentovat. Přitom na Leanně si dala obzvláště záležet a viditelně si nepadli do oka. Ať tak či tak, nového mistra jsem našel, předal mu krystal a začali spolu plánovat expedici do nějakého starého chrámu, ale byl jsem tak vyčerpán, že jsem si musel jít lehnout. Měl jsem dost divný sen, kdy ta krásná dávka Xana, co jsme spoulu asi měli sex, nebyla zas tak krásná, ale spíše to byla nějaké zlá démonka a ani ten můj bývalý mistr nebyl tak hodnej, jak to vypadalo, když jí nechal, ať mě posedne. Ale asi to byl jen sen.

[Milhaus]

Mí mistři mají poměrně krátkou životnost, jelikož v noci došlo k přepadení města a domu mého nového mistra Černou gardou. Těžko říct, jak se do města dostali a co dělali zdejší stráže, kteří mě ještě před pár hodinami byly ochotné zabít kvůli každé kravině, každopádně se situace dost zkomplikovala. Xana mě nabádala, ať hlavně získám zpět krystal, což se snadno řeklo, ale mnohem hůř dělalo, když byly všude členi černé gardy a já ani nebyl v domě a musel jsem najít cestu, jak se tam dostat. Cestu jsem hledal všude, od sklepa až po střechy, ale nakonec jsem se za mistrem a Leannou dostal právě v čas, abych viděl, jak jej nějaký nekromacer zabil a nějaký ghúl začal drhat i s krystalem.

Leanna sice byla zraněná, ale kašlal jsem na ní a vyrazil na honičku po střechách za ghúlem. Nakonec jsem jej dostihl v nějakém skladu, kde jsem se musel dostat přes černou gardu, co to tu hlídala, najít klíče a dostat se do podzemní části. Ale ani v podzemí to snadné nebylo, nakonec se mi ale povedlo se prokličkovat až k místu, kde nějaký šéf nekromacerů držel vězně a něco dělal s krystalem. Xana mě upozornila, že jen nekromacer je velmi mocný a že nemám šanci a že bych měl nějak krystal znovu očorovat, ale na to jsem potřeboval odvést pozornost nekromacera i jeho stráží. K tomu dobře posloužili zdejší vězni v klecích, které jsem pustil, pak rychle čubl krystal a zmizel ve stokách.

Stokou jsem prolétl jak se dalo, dokud jsem nenarazil znovu na Leannu, která mi řekla, že bych měl obsadit loď, kterou bychom pak mohli odplout na tu expedici do chrámu. Musím říct, že ta holka není zrovna nenáročná a i když to asi myslí dobře, má dost nereálné nápady. A co je horší, jejich nereálnost si uvědomuje a tak je přehazuje na mě, abych je udělal já. Ono jako obsadit loď plnou černé gardy, je prostě blbost. Ostatně o tom jsem se přesvědčil hned, když jsem k ní zkoušel přijít blíž a hned na mě začali střílet z balisty.

Bylo jasné, že normálně po molu to nepůjde, tak jsem musel do vody a doplavat k zádi, tam utopit jednoho vojáka a skrz nákladní výtah se dostat do podpalubí. I tam byli vojáci a dokonce i nějací nekromaceři, ale poradil jsem si s nimi a postupně se dostal až do místnosti, kde byly balisty a mohl tak zlikvidovat jejich obsluhu. Odsud už to byl kousek na palubu lodi, kde jsem opět zlikvidoval nějaké vojáky a nekromacery a vysunul lávku, aby ta pipina, co mě za úkolovala, mohla veleváženě nastoupit na loď i se svými kumpány, nějakými mágy, kteří do té doby nehnuli zadkem. Ale tím to nekončilo, jelikož léoď nemohla odplouti ihned a tak jsem jí ještě musel ubránit před útoky černé gardy. Ubránit loď a sebe by problém nebyl, horší bylo udržet na živu Leannu, po které neustále stříleli všichni lučišníky a ona tancovala na palubě jak splašená.

Nakonec se to ale povedlo, následně mě Leanna zatáhla do prázdné kajuty a už už to vypadalo, že mě asi znásilní, což Xana nezapomněla svým typickým způsobem komentovat. Nakonec mě před Leannou zachránil nějaký člen posádky, který nám oznámil, že můžeme odplout, jak se vrhl na kotvu, abych jí uvolnil a vyrazili jsme. Uvidíme, jestli cesta proběhne hladce a co tam najdeme.

[Milhaus]

Na ostrově měli mít mágové bezpečnou základnu a Leanna si byla jistá, že to bude v pohodě a najdeme v chrámu nějaký mocný artefakt, o kterém nikdo nic neví, k čemu je a co dělá, ale asi byl důležitý, protože i Xana chtěla, ať jej získáme. Leanna si ale byla jistá asi jen 5 vteřin po připlutí, jelikož hned po té zjistila, že na tábor zaútočili orkové a goblini a všechny zabili a že jich je plný chrám. Navíc tu poletoval nějaký drak. Leanna se rozhodla, že to všechno zachrání a pustila se do těch orků, tedy byl zase největší problém jí udržet na živu, jelikož je jasně praštěná. Taky jsme museli najít vůbec cestu do toho chrámu a taky teda utýct před drakem.

To se tak nějak všechno povedlo a dostali jsme se do první části chrámu. Ale tam jsme toho moc dělat nemohli, jelikož jsme se nemohli dostat přes zavřené dveře. Musel jsem tak celý tento chrám prolézt křížem krážem a snažit se najít nějakou cestu k jakémusi zařízení, které dodávalo energii do zdejšího chrámu a do kterého bylo třeba umístit krystal. To bylo velmi složité, když nepočítám mraky orků, pavouků a další havěti, zůstával tu pořád dost neprostupný chrám samotný, plný mříží, zavřených dveří, nefunkčních výtahů a zavalených chodem. Taky jsem musel zabít draka, ale jelikož bych proti němu neměl šanci, musel jsem vymyslet fintu jak na něj a vylákat jej pod padající mříž a tu pak zavřít, aby zdechl. Taky jsem zabil svého druhého kyklopa a tentokráte přímo, což nebylo vůbec snadné, protože byl zřejmě zbraněmi i kouzli nezranitelný, ale to, že na něj schodům sochu a pak jej bodnul mečem do oka, nějak nečekal a následně zhebl.

Taky jsem tu našel hodně zajímavých věcí, z čehož nejzajímavější byl zlodějský luk, díky kterému jsem mohl vystřelit šíp s lanem do dřeva a pak přes ta lana lézt do míst, kam bych se jinak nedostal, nebo se vyhnout nepřátelům. Ještě větší zábava to začla být, když jsem tu našel toulec s neomezenými šípy a mohl si tak střílet, jak mě napadlo. Ale celkově tu bylo hodně pěkných věciček, především za speciálními dveřmi, které šlo otevřít jen speciálním klíčem. Většina mi byla na nic, jelikož jsem šel primárně cestou magie a uměl pár zlodějských triků.

Každopádně nakonec jsem to zařízení, do kterého bylo třeba vložit krystal našel a i to udělal, na čež došel za mnou velitel zdejších orků a chtěl si to se mnou rozdat na férovku v boji muže proti muži mečem. Pokud jsem to čímkoliv porušil a použil třeba hůl, nebo kouzlo, vrhla se na mě celá jeho banda a já tak nějak vyhodnotil, že bude snadnější zkusit porazit jen čistě ho, což se mi tedy nakonec i povedlo, ale boj to vůbec snadný nebyl, zvlášť když sotva umím držet meč. Ale povedlo se, došel jsem zpět za Leannou, kterou zrovna obtěžovali dva ghúlové, neklamné znamení, že zloun nekromacer šéf, se blíží. Tidle ghúlové byli docela dost silní, ale díky kouzlu, které je zmrazilo a správnému kopanci, se mi je povedlo shodit do jámy s ohněm, kde zhebli. Leanna otevřela díky své magii nějakou mříž a když jsem proběhl skrz, dorazil nekromacer samotný a zabil jí. Konečně. Svoboda! Už nebudu muset jí pořád dělat chůvu a s vypětím všech sil se snažit zajistit, aby nezhebla.

[Milhaus]

Já se dostal do části další, kde jsem objevil nějakou sochu pavouka. Xana mi řekla, že do nich musíme najít nějaké spešl šutry, díky čemuž nám otevře cestu k tomu artefaktu, který hledáme. Xana tak převzala roli Leanny a začla mi zadávat nesplnitelné úkoly, jelikož v této části chrámu nebyli skřeti, ale zombie, které vydržely strašně moc a navíc se objevovaly stále další a další a tak s nimi nemělo smysl bojovat. Hodně se tu tak uplatnil ten zlodějský luk a skákání po laně, díky čemuž jsem se jim ve většině případů vyhl. Získal jsem tak ostatně i jeden z šutrů. O další šutr jsem musel bojovat s nějakým nemrtvým kouzelníkem, ale boj s ním nebyl tak těžký, jako to se k němu vůbec dostat a vůbec k němu najít cestu. V podstatě jsem na něj narazil náhodou. Další šutr jsem získal tím, že jsem omylem spadl z výšky a se štěstím dopadl přímo do nějakého jezírka. Ale i zde byla různě skrytá místa, jejichž hledání nebylo taky snadný, ale každej poklad se hodí.

Když jsem získal všechny šutry a aktivoval sochu pavouka, otevřel mi dveře do místnosti s artefaktem, nějakou pavoučí korunou, nebo co to bylo. Zdejší socha na mě sice poslala nejprve nějaké pavouky, ale když viděla, že nemají šanci, vzdala to a korunu mi uvolnila. Po jejím nasazení jsem o sobě zjistil věci, které si raději nechám pro sebe a nebudu se jimi chlubit. Ale řekněme, že jsme si s Xanou byli zase o něco bližší a měli spolu ještě hlubší pouto, než kdy dřív. Dokonce jsem mohl vzít na sebe její podobu, tedy ne podobu totálně sexy kočky, ale její pravou podobu. To se hodilo, jelikož po té, co jsem korunu získal, se tam objevil ten boss nekromacer, korunu mi sebral a zabil mě. Xana mě ale z lásky oživila, jen příliš pozdě, jelikož mezi tím mě skřeti stihli hodit na hromadu mrtvol a okrást o batoh a všechny věci. Bez nich jsem proti nim neměl šanci, ale v proměně na Xanu zas neměli šanci oni a já tak dostal zpět svůj bágl i s věcmi.

Zbývala poslední věc, dostat se z chrámu pryč. Což šlo docela dobře. Tedy, dokud jsem nenarazil na třetího kyklopa, který byl opět asi nezranitelný, ale který opět nečekal, že na něj shodím klády dřeva a píchnu jej do oka. Pak jsem šel po cestě dál, uvidíme, kam až mě zavede.

[Elemir]

Možná si tenkrát zkoušel demo. Okolo DMoMM byl docela hype, kde se hodně zdůrazňovalo využití prostředí a hlavně hodně lidí od toho čekalo klasické RPG, takže si to dost lidí vyzkoušelo.

Nekonečné nepřátele jsem ve hře nezaznamenal, stejně tak respawn. Pravda, místy je těch potvor moc, ale vždy jich byl konečný počet. Xana je nejlepším prvkem hry, je to sukuba, která se Sarethem splyne, takže využívá jeho smysly. Něco podobného je i v Baldur's Gate 3, kdy jeden ze společníků má "dvojí" identitu, ale Xana je úžasná pro ty komentáře Škoda, že je to démonka. Příběh je jinak docela zvláštní směska, identitu svého učitele znáš a díky Leanně pak poznáš identitu jejího otce, což je docela zvláštní kombinace. Nevím, jestli to pak bylo vysvětleno třeba v Heroes 6. Hodně modelů ze hry bylo využito v Might & Magic X.

[tono]

Vo svojej dobe to bola geniálna hra. Už demo bolo super. Ničenie prostredia, RPG prvky atď. Hrozne mi pripomínala sériu Gothic, kde zase dominoval príbeh.

[Milhaus]

Nekonečné nepřátele jsem ve hře nezaznamenal, stejně tak respawn. Pravda, místy je těch potvor moc, ale vždy jich byl konečný počet. Xana je nejlepším prvkem hry, je to sukuba, která se Sarethem splyne, takže využívá jeho smysly. Něco podobného je i v Baldur's Gate 3, kdy jeden ze společníků má "dvojí" identitu, ale Xana je úžasná pro ty komentáře Škoda, že je to démonka. Příběh je jinak docela zvláštní směska, identitu svého učitele znáš a díky Leanně pak poznáš identitu jejího otce, což je docela zvláštní kombinace. Nevím, jestli to pak bylo vysvětleno třeba v Heroes 6. Hodně modelů ze hry bylo využito v Might & Magic X.

jo, to že je to démonka vím, ale hrdina to v té době nevěděl. Nyní už to ví i on .

Mě teda přišlo, že se zombie v chrámu neustále obnovovaly, zabil jsem 3, objevily se další tři a furt dokola, dokud mě to nepřestalo bavit a nepřelezl jsem je pomocí zlodějského luku a lan.

[Milhaus]

Útěk z chrámu probíhal relativně dobře a v klidu, tedy jen do okamžiku, kdy jsem se snažil přeskákat nějaké ruiny a z vody pod nimi na mě nevyskočil obří červ. V tu chvíli jsem zažil 5 minut největších stresů celého života.


Ono bojovat s ním nemělo význam a moc míst, kam se před ním schovat, tu taky nebylo. Šel po mě, jak slepice po žížalách.


Naštěstí jsem našel jednu slepou odbočku, kam se sice sápal, ale nemohl se ke mě dostat a to, že mu smrdělo z huby, mu taky nepomohlo. Navíc jsem si všiml, že bych mohl použít svůj oblíbený zlodějský luk a zkusit utéct oknem ve stěně, jen to chtělo správné načasování.


Když se mi konečně podařilo mu zdrhnout, musel jsem ještě skočit dolů do věže, kde teda naštěstí byla voda a já si tak zachránil krk. Pak už to šlo dobře, prolezl jsem pár tunelů, skopnul pár skřetů z útesů, vyhnul se pastím, sjížděl na lanovkách a mnoho podobných věcí.


Na konec se mi povedlo najít konečně konec těchto nekonečných chodem a dostal jsem se z chrámu. U pláže jsem potkal známého vojáka s loďkou, který mě odvezl do města. Čekal jsem, že si ve městě chvíli odpočinu, možná i prodám, nebo vyměním ty krámy, co jsem našel a uvolním si svůj bágl, který byl už napěchovaný k prasknutí, ale nic takového, nebyl čas a rovnou jsem vyrazil po stopě nekromacera zlouna šéfa, do jeho brlohu.

[Milhaus]

Vydal jsem se tedy do sídla samotného nekromacera zlouna šéfa s cílem mu zakroutit krk. Na první pohled vypadala jejich pevnost vcelku pěkně, trošku děsivě, ale určité kouzlo měla.


Na další pohledy už to bylo jen děsivé a hnusné. Překvapivě tu bylo i dost nepřátel a nebylo zde zas tolik možností, jak se jim vyhnout bez boje, tak jsem je alespoň kopal, aby padali z velké výšky a neotravovali, jak se jen dalo. Nicméně i tak jsem musel vytáhnout víc ze svého repertoáru ničivých sil a častěji opravdu bojovat. Na druhou stranu jsem byl přece jen už o dost silnější, takže to nebyl zas až takový problém. Jen bych tedy čekal, že budu odolnější proti ohni, když jsem to, co jsem, zvláště pak v přeměně a že mě tedy zdejší nekromaceři svými ohnivými kouzli moc nezraní, ale nebylo to tak. Překvapilo mě, že tu nebyli skoro žádní nemrtví, ani zombie, ani kostlivci, jen velmi málo ghúlů a žádné další podobné bestie. Ti nekromaceři jsou prostě divní.

Pevnost nekromacerů nebyla moc velká a brzy jsem se dostal až do nejnižšího patra, kde by měl mít komnatu ten zloun nekromacer šéf. Ale asi jsem zahl do špatných dveří, páč po sjetí výtahem na mě skočil obří pavouk.


Nutné říct, že zdejší pavouci, úplně všichni, jsou docela děsiví, hlavně tím, jak skáčou a taky tím, že jsou jedovatí. Tomuhle navíc taky smrdělo z huby. Co však bylo mnohem horší, bylo to, co jsem v jeho doupěti našel.


Ano, Leannu. A ani nebyla mrtvá, jak jsem doufal. Přemýšlel jsem, že jí tam nechám zhebnout, ale nakonec jsem jí přece jen z pavučin uvolnil. A to byla chyba, jelikož se ke mně zase přivtěřila a já zase musel zajistit, aby přežila, když se rozhodla tancovat mezi nepřáteli.

Pak jsem už konečně našel tu komnatu toho šéfa zlouna a našel jeho deník (což bylo velmi obtížné nenajít, když to byla megaobří kniha uprostřed místnosti). Dozvěděl jsem se, že chce nějak zlikvidovat mého fotra a že při té příležitosti hodlá obětovat celé město lidí. rozhodl jsem se, že mu v tom zabráním a tak se vydal hledat cestu zpět z pevnosti. Po cestě už zbývalo jen pár nepřátel, ale s Leannou za zadkem byl i jeden nepřítel vážný problém. Ale nějak jsem to zvládl a vyrazil stokami zase do toho města.