Po přejití do druhé kapitoly se ve světě obnovily nějaké potvory, tak jsem jej zase celý prošel a nejprve je všechny vyhubil. V lese u dřevařů se objevili nějací ti mrchožrouti, divočáci, ale také třeba skřetí psi, kteří jsou pořád dost silní, aby hrdinu zabili. V mrtvé zemi se pak objevilo také pár nových potvor (ale ne moc). Po cestě k hoře na plážích se objevili nějaké krvavé mouchy, ještěrky a číhavci. V bažinách se hlavně objevili nějací nový močálový žraloci, což se hodilo kvůli jejich zubům (s nalezenými dračími kořeny jsem mohl vytvořit asi 2 další vylepšené lektvary síly). Taky se tam objevili nějací nový močáloví trubci a hlavně močáloví golemové, kteří zase byli dost silní, aby hrdinu dokázali i zabít. Jinak tam byli spíše slabší potvory, na plážích tak nějak obecně se objevily ohnivé ještěrky.
Taky jsem dostal nějaké nové úkoly. V táboře lovců jsem od svého kamoše (co mě oslovil hned na začátku hry) dostal za úkol vymyslet, jak donutit druhého lovce, aby furt nespal a začal pracovat. Vymysleli jsme, že bychom mu mohli znechutit alkohol a nakecat mu, že je to tím, že pořád spí. Kvůli tomu jsem musel jít za Olsou, aby nám poradila, jak toho docílit. Ta mi řekla o bylince kopyník a kde jí najít a co udělat. Byla kousek od pláže trosečníků. Po té jsem mu sebral víno z truhle, u alchymistické kolony namíchal speciální víno a vrátil mu jej. Víno mu nechutnalo, tak jsme mu nakecali, že je to tím, že spí a on začal pracovat. Nakonec jsem mu i řekl pravdu, jak to bylo, ale on ne jen, že se nezlobil, ale dal mi i dárek navíc.
Velitel lovců mi dal za úkol jít lovit červené žraloky. Měl jsem na ten lov jít právě s tím kamošem, co jsme před tím vymysleli ten úkol s chlastem. Taky nás varoval, že tam máme jít přes den, protože v noci tam těch žraloků bude víc. Kamoš chtěl jít v noci, abychom více vydělali a já souhlasil. V noci jsme se tedy vydali do bažin, nejprve něco popili v opuštěné chatrči a pokecali a pak vyrazili na lov. Žraloci tam tedy byli tři, ale byly z nich jen kůže, nikoliv zuby. Vůdce lovců mi vynadal, že jsme tam šli v noci, ale uznal, že jsem asi dobrej lovec. Taky říkal, že se mám časem stavit, že by pro mě mohl mít další úkoly.
Když jsem mluvil s Olsou v předchozím úkolu, měla nějakou depku a chtěla po mě, ať jí seženu nějaké bylinky v bažinách a v jeskyni nedaleko pláže trosečníků. Ty jsem tedy posbíral a pak se za ní stavil.
Pak jsme vyrazili na podivuhodné rande. Ve zkratce by se dalo říct, že mě nejprve pořádně zhulila, pak mě odtáhla do jeskyně a tam mě ojela. Ale po cestě jsme potkávali samé divné věci. Například číhavce, co se bál vody, nebo ovci, co chtěla jít do jeskyně, ale bála se. Uvnitř divnou ohnivou ještěrku, co trošku Olsu přismahla. Pak dále trojici goblinů, se kterými šlo mluvit a řešili, kdo má být jejich vůdce. Nebo harpyji, která nám věštila budoucnost. U všech těchto věcí jsme mohli i hodit řeč a já asi mohl, ale taky nemusel u Olsy zabodovat. Nakonec jsem mohl odejít, nebo se s Olsou vyspat. Při sexu se objevil obrázek, jak se spolu mazlíme. Tím to tak nějak skončilo. Nicméně jsem mohl po pár dnech ten vztah posunout dál, pokud bych jí sehnal dárky.
V táboře lovců jsem si u obchodníka mohl koupit novou zbroj, která byla trošku lepší, než ta ze stříbrňáka. Stála nicméně 6000 peněz. Těžko říct, jestli to stojí za to, já jí koupil, ale jsou to spíše vyhozené peníze.
Pak jsem vyrazil do města, kam mě hra posílala hned od začátku druhé kapitoly zjistit, co že se to tam vlastně děje. U brány místo stráží byli stráže piráti (vlastně piráti nahradili stráže tak nějak všude, kde byli a měli podobnou funkci). Nebyli nepřátelští (a jsou nesmrtelní). Ten u brány po mě chtěl 500 peněz, ale přeskákal jsem plot, abych to nemusel platit a později je už po mě nechtěl.
Ve městě se pak změnilo pár věcí. Asi 3 domečky byly zničeny. Zemřel i manželský pár, kde jsem muži dal ten oblbovací lektvar od Menese. Těžko říct, jestli je to následek toho, že jsem mu dal protilék, že kdybych mu jej nedal, možná by žili. Ale možná je to naopak jen řešení té "volby" a dopadlo by to tak či tak stejně, aby ta volba neměla žádné následky.
Dalo se zde promluvit s většinou zdejších obyvatel na téma piráti. Obecně asi nejzásadnější informace byla, že guvernér je zavřený ve vězení a stejně tak většina stráží a velitel stráží někam zdrhnul před bitvou a je tak považován za zrádce. Piráti ale jinak nikomu přímo neubližují. Bylo tedy dobře, že jsem guvernérovi nezaplatil ty 3000 denárů jako pokutu.
Taky tu měli piráti velkou loď (ta loď, co byla obchodníka, která mě mohl odvést z ostrova, byla potopená a samotný obchodník byl též ve vězení, tedy bylo jasné, že mě neodveze). U lodi byl i obchodník pirát, od kterého jsem koupil lepší kuš. Prodával i zbroje, ale mě žádné nenabízel.
Jednomu zdejšímu mužíkovi zemřela žena a pak jej strašila v noci, tak nemohl spát a chtěl po mě, ať zajdu na hřbitov a zjistím, co se děje. Zašel jsem tedy tam, prohlédl její hrob, ale zdál se být v pořádku. Zašel jsem ještě za správcem, ten mi dal nějaký lektvar, který mi umožnil být citlivější na duchy a v noci se tam vrátil. Zjevil se duch té ženy, nejprve přivolal kostlivce a pak mi řekl, že svého manžela straší, protože nesplnil její poslední přání, neboť chtěla být pohřbena u kruhu pod horou, kde je její skutečná láska. Správce hřbitova by souhlasil s přesunem její urny, ale jen, pokud s tím bude souhlasit její manžel. Šel jsem tedy za ním, ten souhlasil, ale jen, pokud přinesu její urnu nejprve jemu. Tak jsem šel zase na hřbitov, řekl to správci, ten mi dal lopatu. Lopatou jsem vykopal urnu (lopatu bylo třeba v inventáři použít na správném místě držením tlačítka akce a šipkou vpřed). Po vykopání jsem jí tedy nejprve zanesl jejímu muži. Ten říkal, že se mám vrátit další den. Další den byl mrtvý a v jeho domě byli zase kostlivci. Taky jsem našel jeho deník, ze kterého bylo jasné, že zabil toho pravého milovaného jeho ženy a že se jí to bál přiznat. Vzal jsem tedy ještě její urnu a odnesl jí ke kruhu (kousek od jeskyně zlobrů). Tím tento úkol skončil.
Mezi tím jsem promluvil se Sylvií. Nejprve chtěla navštívit jejího otce, ale stráže jí nechtěli pustit do vezení. Měla plán, že se převlékne za uklizečku, ale potřebovala k tomu prosté šaty. Chtěla po mě, ať zajdu za jinou ženou a koupím je (nevím, proč si tam nezašla sama, když to bylo od jejího domu asi 10 kroků). Ale nevzal jsem od ní peníze a řekl jí, že tozařídím. Zašel tedy za tou ženou, řekl jí, co a jak a ona mi dala hadry zdarma. Tak jsem je zanesl Sylvii a ona řekla, že mám dojít další den. Další den jsme se domluvili, že vyrazíme na rande.
A další den jsme na něj vyrazili. Nejprve chtěla jít na pole a zkusit tamní práci. Byla překvapená, že je to docela těžké a moc jí to nebavilo, tak jsme vyrazili na hřbitov. Tam jsme chvíli pokecali se správcem a pak vyrazili do tábora dřevorubců. Tam zase chvíli pokecali a pak chtěla jít již domů.
Další den jsme se sešli znovu a pokračovali v rande tam, kde jsme skončili, tedy v táboře dřevorubců. Odsud jsme vyrazili k mostu před horou a pak ke Stříbrnému jezeru. U stříbrného jezera mi zazpívala písničku.
A skončilo to sexem.
Asi jsem byl v sexu tak dobrý, že z toho byla natolik rozhozená, že se po návratu svlékla do spoďárů a odmítala se již obléct a zůstala tak již ve městě pořád.
Následně jsem se mohl rozhodnout, jestli budu ve vztahu s některou z těch žen pokračovat dál. Koupil jsem jim růže od zdejšího obchodníka a u malíře u stříbrného jezera koupil i jejich portréty.
Myslel jsem, že bych mohl chodit s oběma, ale asi to nejde, neboť po dialogu s jednou či druhou se ten úkol uzavře a ta druhá už pak ani nijak nereaguje (vůbec s hrdinou nemluví, ani není naštvaná, že se na ní vybodl). Přitom každá dá hrdinovi nějaký dárek. Olsa dá lektvar, co zvedne sílu o 5 bodů. Sylvie dá hrdinovi knihu, co zvedne ovládání jednoručních a obouručních zbraní. S oběma se taky hrdina domluví, že s ním odplují pryč z ostrova (ale dost o tom pochybuji, že se to stane).
Já si nakonec tedy vybral Olsu. Nicméně žádné další dialogy na to stejně nenavazují, nejde za ní kdykoliv třeba zajít a pomazlit se s ní, nebo vést nějaké romantické dialogy. Olsa dokonce ani nedá slevu na učení se alchymie a hrdina jí za to pořád musí platit.
Pak už nezbývalo nic jiného, než jít za zdejším kapitánem pirátů. Dalo se sice zaplatit 1000 peněz úplatek a navštívit guvernéra ve vězení, ale nic zajímavého neříkal. Tedy jediná možnost prostě byla jít za tím kapitánem. Ten chtěl, ať hrdina pracuje pro piráty a slíbil mu všechno možné, včetně odvozu z ostrova. Ono to obecně v království nevypadá moc dobře a zdá se, že jeho většinu ovládli piráti.
Během rozhovoru jsem mohl i odmítnout, ale nezdálo se, že by prostě byla možnost dělat něco jiného. Tak jsem to přijal. Poslal m za nějakým svým pohůnkem a ten mi zadal úkol, že mám vybrat daně od zdejších bohatých občanů. Mezi ně patřil zdejší boháč Remo (u něhož jsem byl ve sklepě), pak zdejší alchymista a pak zdejší vůdce rybářů. Každý měl zaplatit 200 peněz.
Až po tomto rozhovoru mě sám oslovila pravá ruka guvernéra, který stál kousek od zdejší kaple (ale byl na svobodě a mohl chodit i do domu guvernéra, který piráti obsadili). Ten mi řekl, že bych měl promluvit s guvernérem a že město ještě není ztraceno. Zaplatil jsem tedy 1000 peněz a šel za guvernérem, ale ten mi řekl jen to, že mám předstírat, že jsem s piráty a zjistit tak, co chtějí (to mě vyloženě nenapadlo).
Ve městě se tím rozhovorem s kapitánem pirátů tak odemkly některé nové úkoly.
Novic vody u svatyně mi řekl, že na hřbitově někdo vykrádá hroby a že bych to měl vyřešit. Na hřbitově bylo třeba promluvit se správcem, ten mi dal tip, kam se skrýt a čekat na zloděje. Místo bylo za zdejší kaplí (bylo třeba najít to správné, aby se spustila událost). Byli tam dva piráti, co kopali hrob. Při rozhovoru s nimi se tam objevil i duch, takže to byl rozhovor tři postav s hrdinou. Ve finále si hrdina mohl vybrat, jestli pomůže pirátům, nebo je pozabíjí. Obojí vedlo k vyřešení problému a přestali hroby vykrádat, nicméně lišilo se to odměnou.
Pokud jsem pomohl pirátům, objevili se tam dva kostlivci a duch se stal nepřátelským. Za zabití všech třech bylo možné získat 950exp. Piráti pak slíbili, že už na hřbitov ani nepáchnou. Správce hřbitova ale cítil, že jeden jeho přítel duch utichl a nebyl z toho moc nadšený.
Pokud jsem zabil piráty, objevil se duch a něco mumlal o rozházených kostech. Správce hřbitova byl spokojenější a dal mi lektvar obratnosti.
Já si tedy vybral tu druhou možnost a piráty pozabíjel.
Následovali úkoly s výběrem těch daní. Mohl bych sice na ty občany naléhat a asi by mi je dali i tak (nezkoušel jsem), ale lepší bylo ty úkoly splnit. Nebo si to alespoň myslím.
Remo mi nechtěl dát prachy, ale chtěl, ať piráty podvedu nějakou falešným amuletem. Aby to ale fungovalo, bylo třeba jej rozjasnit. S tím by mi mohl pomoci správce hřbitova. Šel jsem tedy za ním a ten mi řekl, že je třeba nejprve zabít bludičku a vzít její srdce a to dát do amuletu. Bludičky jsem našel dvě, jednu v lese u dřevařů nedaleko jeskyně s pokladem, který nemůžu vykopat a druhou u Stříbrného jezera kousek od malíře. Pak mi správce hřbitova amulet oživil a rozzářil. Rema šlo ale i vydírat skrz účetní knihu z jeho sklepa (což by asi bylo i lepší). To by pak dal hrdinovi dal místo 200 peněz 300.
Alchymista měl nějaký začarovaný pergamen, který mu nešlo otevřít. Chtěl po mě, ať na to přijdu a zanesu jej za někým, kdo se v kouzlech vyzná. Šel jsem tedy za Menesem, tam mi za 500 prodal recept na lektvar, který tu pečeť odstraní. Byla ale třeba ještě zvláštní přísada, kterou šlo najít v bažinách, nebo koupit od Olsy. Našel jsem jí tedy v bažinách (byla tam asi jen jedna) a vše jsem odnesl k alchymistovi do města. Ten byl nadšený, zaplatil mi ne jen náklady (500 za recept) a daň 200, ale přidal i něco navíc.
Poslední byl rybář. Ten chtěl přinést nějakou zkamenělinu, dal mi i mapu, kde by mohla být. To nebyl problém, byla na pláži trosečníků tam, kde na začátku byly dvě ohnivé ještěrky a trosečnice, co chtěla odvést do města. Když jsem mu jí přinesl, tak mi dal ale jen 100 peněz, neboť si vzpomněl, že jsem mu dřív dal na držku v rámci úkolu s rybářem alkoholikem, který chtěl pracovat u dřevařů. Tím jsem měl daně vybrány.
Potkal jsem i Gorna ( z původní hry), který se asi přidal k pirátům. Ten po mě chtěl, ať mu pomůžu se starou mapou, neboť se v ní nevyzná. Nějak jsem mu jí skrz dialogy doplnil, snad správně, těžko říct.
Ve městě mě ještě u jednoho domečku oslovil jeden člen městské stráže, kterému se povedlo se skrýt, odvedl mě do jednoho z domů, kde byl i druhý zraněný. Chtěli, ať jim pomůžu utéct z města. Během dialogu tam došli dva piráti, tak jsme je oba zabili. Po boji jsem posbíral jejich zbraně, což se nelíbilo těm dvou členům městské stáže (mysleli si, že kradu v domě) a tak mě napadli, tak jsem zmlátil i je. Když se probrali, převlékli se za piráty (kupodivu mrtvým pirátům jejich zbroje zůstali) a pak jsem mohl navrhnout, kam půjdou. Mohli jít na hřbitov, nebo za Olsou. Představa, že ohrozí Olsu se mi moc nelíbila, tak jsem navrhl hřbitov, ale ten se nelíbil jim, tak jsme šli za Olsou (tam jsme se přímo přesunuli skrz dialog). U Olsy jsem jim ještě domluvil, že mohou chvíli zůstat a vyléčit se. Tím úkol skončil. Později se objevili v táboře lovců, takže to přežili a zvládli.
Pak už nezbývalo nic jiného, než odevzdat daně kapitánovi pirátů. Ten mi peníze nechal a nechtěl je, ale dal mi další úkol. Najít velitele stráží, který zdrhl.
Abych jej našel, promluvil sem se zdejšími lidmi, ale nikdo nic moc nevěděl. Šel jsem tedy i do vězení za guvernérem, ten mi řekl, ať se zeptám i dalších členů stráží ve vězení. Jeden mi řekl o tom, že kapitán chodil ke kamennému kruhu kousek od tábora dřevorubců a druhý mě odkázal na obchodníka ve městě, který by o tom mohl něco vědět. Guvernér mi taky řekl, ať Valeria přesvědčím, ať pomůže městu a ať jej nezabíjím.
Obchodník mi řekl taky o té skrýši a prodal mi klíč (je docela možné, že by s ním šlo mluvit i bez rozhovoru s guvernérem a strážemi ve vězení).
Vyrazil jsem tedy ke kruhu. Zde od něj bylo třeba jít více k horám poblíž tábora dřevorubců, na ně vyšplhat a zde jsou dveře (byl jsem zde již dřív, ale nešli otevřít). Kapitán to tu měl docela dobře vybavené. Hlavně tu ale byl jeho deník, který jej usvědčoval, že to byl pěknej parchant. Při jeho čtení se tu ostatně i objevil a v rozhovoru s ním, jsem domluvil, že pomůže městu.
Pak jsem si mohl vybrat, co udělám. Buď o tom říct kapitánovi pirátů, nebo guvernérovi ve vězení. Šel jsem za guvernérem, ten mi dal dopis s pokyny pro tu jeho pravou ruku a řekl mi, že kapitánovi pirátů mám něco nakecat. Pravé ruce jsem dal dopis a ten se tak sešel s velitelem stráží (dal mi tisíc denárů, což pokrylo úplatek, abych se dostal do vězení) a já šel za kapitánem pirátů a řekl mu, že jsem velitele nenašel. Moc nadšený nebyl, ale vzal to.
Pak mi zadal další úkol, najít starobylé plány na dakkary, což byly ultra super lodě, které používali zdejší členi kultu Hatiret v době, kdy ještě žila a kdy útočili na království (je kolem toho celá historie, kterou si navíc každý vykládá jinak) a z této doby jsou na ostrově právě i ty ruiny různě po ostrově.
Ponechme stranou mé dost silné pochybnosti, že poměrně primitivní lodě, jako jsou dakkary (i dle toho, co je vidět ve hře) by měly být biď i jen v sebemenší věci lepší, než galera, co mají piráti v přístavu a že to působí poměrně směšně. Ale ukázalo se, že prostě právě tyto plány jsou pravým důvodem, proč piráti na ostrov připluli. Abych měl šanci cokoliv zjistit, musel jsem tak či tak jít za guvernérem do vězení, který jediný by mohl vědět něco o těchto plánech.
Guvernér mě nasměroval za kovářem v táboře lovců, který prý má model dakkaru v lahvi, ale nechtěl mu jí kdysi prodat. Šel jsem tedy za ním, nicméně tomu se ztratila žena (již na oslavách jí hledal - toto se autorům docela povedlo, neboť nejprve je mohl hrdina během oslav potkat, jak se dohadují, žena nechtěla, aby kovář bojoval v aréně na pěsti v rámci té soutěže. Ten v ní bojoval a pak i hrdinovi řekl, že se někde ztratila, ale neřešil to. Po návštěvě tábora lovců v druhé kapitole hrdina zjistil, že zmizel jeden z lovců a přidal se k banditům a nejspíše zmizel i s ženou kováře) a kovář byl nešťastný, že se mu žena nevrátila. A nyní již věděl, že je u banditů chtějí za ní výkupné 3000 peněz. Nabídl jsem mu, že mu s tím pomůžu. A dal mu 3000. On mi pak dal loď v lahvi, aniž bychom i jen na chvíli o ní mluvili. Druhá možnost byla mu říct, že potřebuji peníze na odjezd z ostrova, což jej moc nepotěšilo, pak jej požádat o model lodi a on by za ní chtěl peníze na výkupné. Tedy tak či tak by hrdina to musel zaplatit, ale jeden z dialogů moc nedával smysl.
Když jsem si prohlédl tu loď v lahvi, našel jsem klíč a skrytou mapu.
Na tomto místě jsem byl již dříve, takže jsem věděl přesně kde je. Je nedaleko tábora banditů, kde se dá vyšplhat přes ty "splhací" skály nahoru, kde je takové menší údolí s pár gobliny a loveckým psem a právě těmi dveřmi do hrobky. Nyní se sami otevřeli, když jsem se přiblížil.
Uvnitř bylo poměrně dost nemrtvých, počínaje zombiemi, přes kostlivce (jak slabší, tak silnější), nemrtvého mága až po gobliní kostlivce (těžko říct, proč tu byli ti). Hrobka byla i docela rozsáhlá.
Hlavní ale bylo najít zdejšího hlavního nemrtvého Havaldara, který měl u sebe klíč, deník a divný šutr.
Pak už stačilo odejít, nicméně před vstupem/výstupem z hrobky se objevil nějaký duch a vstup zavřel, místo toho se otevřely jiné dveře, kde byli nemrtví a nějaké místnosti s hádankami. V první bylo 6 otočných spínačů a nějaký text, který měl asi sloužit jako nápověda, které mačkat, aby se otevřely dveře dál. Při špatné kombinaci tam občas vyběhl nějaká ten další kostlivec. Já to moc neřešil a mačkal všechno, nakonec se dveře prostě otevřely. Pak tam byla místnost s nějakým příběhem, který je prý dobré si zapamatovat (těžko říct k čemu) a v další místnosti podlaha s nášlapnými deskami, kde bylo třeba jít po těch správných, jinak se vysunula past a hrdina umřel. Nějak jsem jí prostě prošel a pak jsem byl již na svobodě. Těžko říct, k čemu to celé bylo, když má hrdina u sebe tak či tak teleportační runu k Menesovi, kterou by nejspíše mohl kdykoliv použít (já to tedy ani nezkoušel, ale pochybuji, že by to nešlo).
Pak jsem musel jít do města za alchymistou, aby mi určil, odkud je ten šutr, co u sebe měl ten hlavní kostlivec. Ten mi dal mapu se značkou vedoucí do bažin. Taky jsem mu mohl ten šutr prodat za 1500, ale nechal jsem si jej.
Každopádně cesta dál vedla do bažin ke zdejším ruinám, kde byly dveře, které dříve nešly otevřít. Nyní s klíčem to šlo. Uvnitř se zase zjevil ten duch, co mě před tím zavřel v té předchozí hrobce, místo zavřel tak, že nešlo odejít a vyvolal 2 démony. Démoni byli nějací zmatení a nechovali se nepřátelsky, dokud se hrdina nepřiblížil, nebo je nenapadl. Každopádně je to poměrně těžký boj a nevím nevím, jak bych jej dával, kdybych neměl hrdinu tak rozvinutého.
Po boji byl ještě problém, co dál. Jelikož ven se jít nedalo. Měl by tu být nějaký spínač, či tak něco, ale nebyl nikde vidět. Nakonec jsem jej našel vedle sudu a stolu s alchymistickými věcmi, ale spíše jen náhodou, protože vidět nebyl. Po zmačknutí se každopádně otevřela knihovna a cesta dál do jeskyní.
Jeskyně byly zase poměrně dlouhé, bylo v nich hodně kostlivců, důlních červů (kupodivu nebyli nepřátelští vůči sobě navzájem).
Nakonec jsem došel až k duchovi, který nyní ale nebyl již nijak nepřátelský. Řekl mi něco o svých 1000 let starých rodinných problémech a tom, že byl obětí domácího násilí, které na něm provozovala jeho žena, i o tom, že jí utopil sesunutím obří mříže, když chtěla pláchnout i s plány na dakkary, aby je prodala nepřátelům a podobné blbosti. Mimochodem u té obří mříže, co zde byla jsem byl již dříve z druhé strany, když jsem se pokoušel obeplout celý ostrov.
Každopádně ve finále z toho vyšlo asi to, že jsem jej mohl napadnou a zabít (ale to tvrdil, že pak nikdy ty plány neotevřu, neboť jsou skryty v nějaké magické schránce). Nebo jsem mu je mohl donést a on by je zničil, pak by se proměnil na lektvar, který by mi dal hodně zkušeností. A nebo mu je přinést a on mi je dá dobrovolně (čímž jaksi nedávala smysl ta první volba). Já si je chtěl vzít, což jsem mu řekl a až nyní jsem pro ně mohl plavat k potopené lodi, kde je hrdina vzal. Pak jsem mu je dal a on mi tu magickou schránku otevřel. Ale těžko říct, co je lepší, jestli je vzít, nebo zničit.
Tím, že je mám, mi to nyní umožňuje je buď dát guvernérovi, nebo kapitánovi pirátů a nejspíše toto rozhodnutí bude zásadní - vyberu si tím asi stranu a již to nebudu moci změnit.
.
.
