Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Říjen 15, 2019, 00:56:41
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -
Strana: [1] 2 3 ... 10
 1 
 kdy: Říjen 14, 2019, 21:42:21  
Založil BohemianBard - Poslední příspěvek od Yuyana
Řikám to pořád a řeknu to zas, Gothic má super ovládání, nesmírně pohodlný. Ale na myš zapomenout, jak píše kolega. Myš neexistuje.

Co se týče mýho vztahu ke hře, mám radši jedničku, je to takový jednodušší a čistší.

 2 
 kdy: Říjen 14, 2019, 18:29:37  
Založil BohemianBard - Poslední příspěvek od Milhaus
Gothic1 je snadný. Gothic2 též, Gothic2a (nebo-li gold verze, což je v současnosti jediná, co seženeš) je těžší.

Na ovládání je třeba si zvyknout, ale pokud se ti to povede, pak je naopak to ovládání hodně dobrý a máš hrdinu hodně pod kontrolou (narozdíl od jiných her, včetně trojky).

Obecně platí, že bych doporučil hru ovládat čistě na klávesnici a nepoužívat myš (max na rozhlížení po okolí). Pravou rukou ovládat směrové šipky pro pohyb mimo boj a pro ovládání směru seků během boje. Na levou ruku doporučuji si ovládání trošku upravit, osobně to mám nastaveno tak, že tlačítko akce mám jako V, skok mám na klávese c a plížení na klávese x. Dále jsou důležité úkroky vlevo a vpravo. Zatímco na směrových šipkách (pravá ruka) by kávesy měly spíše otáčet hrdinu, tak na levé ruce klávesy nejspíše A a D, by měly dělat úkroky - tedy krok doleva/doprava).

Během bojů pak, pokud je nepřítel zaměřen (při tasené zbrani vidíš jeho jméno a životy), se můžeš pomocí těchto úkroků otáčet kolem něj v kruhu. Funguje to jak se zbraní na blízko, tak na dálku. Tedy pokud budeš mít tasený třeba luk, uvidíš jméno nepřítele a zmačkneš úkroky, budeš se pohybovat v kruhu kolem něj a neztratíš jeho zaměření, což je dobrý třeba na uhýbání vůči nepřátelům, kteří útočí na dálku. Při boji na blízko se úkroky můžeš dostat nepříteli do zad a zároveň se vyhnout jeho útoku. Když budeš chtít zaútočit, zmačkneš tlačítko akce a některou z šipek. Osobně doporučuji při boji na blízko spíše používat šipky doleva/doprava, než šipku dopředu. Krýt se můžeš zmačknutím šipky dozadu, ale to má smysl jen proti nepřátelům, kteří jsou vybavení zbraní na blízko. (proti třeba zvířatům to smysl nemá).

Když se todle naučíš, budeš mít při každém boji kontrolu nad děním. Pak se ještě musíš naučit, jak reagují různí nepřátelé a jak s nimi bojovat. Například všichni chňapavci se dají snadno odlákat od zbytku smečky a zabít je jednotlivě, největší blbost je na ně vystřelit na dálku a vyprovokovat celou smečku.

V g1 je trošku neohrabané ovládání při sbírání předmětů, nebo vybírání truhel, kde zase musíš zmačknout klávesu akce a pak ještě šipku dopředu. V g2 je toto už vychytaný.

V g1 strašně záleží na zbroji a zbrani. Zbraň určuje, jaké nepřátelé jsi schopen vůbec zranit, protože se slabou zbraní některé prakticky vůbec nezraníš. Zbroj pak naopak je zásadní pro tvé přežití a v lepší zbroji tě někteří nepřátelé už téměř nebudou zraňovat. Todle je třeba trošku vychytat a zjistit během hry, na co máš a na co ne.

Co se týče zbraní, je to v g1 relativně snadné a můžeš získat nejsilnější jednoruční zbraň ve hře (Scarův meč) již v první kapitole na hradě ve Starém táboře od Scára, pokud mu dáš na tlamu. K tomu potřebuješ trošku slušnější zbraň, jinak jej moc nezraníš. Můžeš v Novém táboře v hospodě na jezeře třeba zmlátit Silase a získat jeho sekeru, s ní zmlátit Larese v Novém táboře a získat jeho sekeru a s ní pak lupnou postupně po jednom Scara, Ravena i Arta na hradě a získat jejich zbraně. S těmito zbraněmi obecně, pokud se naučíš obě úrovně jednoručních zbraní a sílu, již dokážeš zranit a zabít všechno ve hře.

Se zbrojí je to horší, neboť ty budeš získávat v rámci kapitol a postupu ve hře. Na začátku hry můžeš dostat kalhoty kopáče zadarmo v Novém táboře od předáka Svobodného dolu (což ti i pomůže dostat se do hospody na jezeře). Je to nejhorší zbroj. Můžeš si též koupit kalhoty kopáče ve starém táboře (jiné než ty v novém), nebo od strážce před vstupem do sektářského tábora zbroj novice (nejlepší zbroj jakožto neutrální). Nejvíce zbrojí pak získáš tak, že se přidáš ke Starému táboru, získáš zbroje stínů (jednu dostaneš, druhou koupíš od Diega). Jakmile se budeš můct stát strážcem, dostaneš na výběr, jestli chceš být mágem ohně, nebo stráží, nicméně můžeš se stát obojím (nejprve si domluvit, že se přidáš k mágům ohně a ať začnou s přijmacím rituálem, tomu se ale vyhnout, jít za Gomézem stát se strážcem - lehká zbroj stráží, vysekat gobliní jeskyni, odevzdat almanach, od Stoneho a získat střední zbroj stráží a až pak se stát mágem ohně a získat roucho mágů ohně a koupit si vznešené roucho mágů ohně). Později se pak ještě staneš žodlákem nebo mágem vody, dle volby. Pak získáš zbroj z důlních červů (za všechny frakce), pokud se naučíš 6 kruh magie, tak i zbroj nekromacera od Xardase a nakonec Zbroj z magické rudy, kterou si můžeš nechat ve Starém táboře u kováře Stoneho vylepšit, což je nejsilnější zbroj ve hře. Tedy takto můžeš získat asi 13 zbrojí (ne všechny je nutné získat).

Ale ten efekt, že získáš lepší zbroj, je hodně znatelný. V g1 ti můžou též výrazně pomoci prsteny a amulet neporazitelnosti, které zvyšují všechny odolnosti, což má pak též značný efekt a v dané kapitole s odpovídající zbrojí se ti odolnosti zvednou tak, že budeš nezranitelný i pro obludy, které by tě zraňovat správně měly.

V g2 to funguje trošku jinak. Také získáváš lepší zbroje postupem ve hře, ale ten efekt tam není znatelný tak moc. Ale pořád je to důležité.

Jinými slovy, pokud nebudeš schopen něco zabít, počkej si, až postoupíš v hlavním ději a získáš lepší zbroj, případně zbraň. V G2 by si třeba neměl v druhé kapitole zabíjet skřety, protože by pro tebe měli být v této fázi hodně silní, ale dá se je zabít, pokud chceš a zvládneš to. Pokud ne, ve 4 kapitole je dáš jak malinu.

 3 
 kdy: Říjen 14, 2019, 12:17:49  
Založil Ivan - Poslední příspěvek od Milhaus
Před vstupem do pevnosti zrovna provozovali nějaký vášnivý dialog. Byla tam celá partaozbrojených fanatiků v čele s Alexandarem, což je mimo jiné můj cíl, kterého mám zabít v rámci zakázky od Osamělých vlků. Tady měl ale docela slušnou ochranku, kterou bych nedal. Tento Alexandar je asi hlavní zdejší boss a důvod, proč všechny černokněžníky chytají a zavírají v této pevnosti. Taky tu byla nějaká jeho přicmrdávačka, která se jmenovala Kladivo. Už podle názvu bylo jasné, že i jí se bude rozumné vyhnout. Zrovna tu vyslýchali nějakou ještěřanku, u které měli podezření, že pomáhá černokněžníkům utéct z otrova. Nejspíše to je ta, na kterou čekala elfka, kterou jsme potkali venku.

Rozhodl jsem se, že se těmto fanatikům prozatím vyhnu a do pevnosti šel jinou cestou, přes nedaleký žebřík, který vedl na hradby. Příliš nevím, co za smysl má mít pevnost s žebříkem z venkovní strany, ale když už tam byl, tak proč jej nevyužít.

Na hradbách jsme potkali nějakou zdejší bachařku - strážkyni, všichni tito mučitelé kouzelníků si říkají mistři/mistryně, tato koknrétní se jmenovala Mistryně Řebřička, nebo tak nějak. Kupodivu jí nijak nevadilo, že jsme tam šli, asi to bylo tím, že měla své problémy a hledala nějakého Miguela, nebo co. Nic jsme o něm nevěděli, ale slíbil jsem jí, že se po něm kouknu.

Kousek dál odsud byla bandička nějakých karbaníků, kteří se nás snažili zapojit do hry. Po chvilce jsem přišel na to, že podvádí a ještě po chvilce na to dalo slovo slovo a začla bitka. Dali jsme jim tedy nakládačku, měli u sebe nějaké fajnové věci, které se hodily. Pak už vedla cesta dolů z hradeb po schodech, se zdejšími vězni většinou příliš smysluplný pokec nebyl, ale v některých stanech se dalo občas ukrást něco cenného, třeba kousky oblečení, jen jsme pak museli rychle utéct pryč, aby nás nechytli, dokud je nepřešlo hledání zloděje.

Jeden zdejší kouzelník kousek od schodů z hradeb nám zadal úkol, že chce najít rukavice teleportu, které ovšem sežral nějaký krokodýl na pláži. Kousek od ní nějaká žena postrádala dceru. Od ní kousek již byla hlavní brána do pevnosti, kterou jsme tak tedy obešli. Byl zde i oltář a asi další teleport, u kterého jsme potkali jednu lidskou kejklířku, která byla též ochotná se k nám přidat. I z ní jsem udělal vyvolávačku, páč vyvolávat obludy má své výhody.

Taky tu nějací pobudové obtěžovali nějakou elfku a chtěli po ní peníze. Rozhodl jsem se, že elfce pomůžu, využil své znalosti psance a sehrál společně s ní divadlo, že je to nebezpečná vražedkyně napichovačka, díky čemuž ti pobudové dost vyměkli a nechali jí být. Elfka pak šla do nějaké jeskyně a chtěla, ať jdu za ní.

Něž jsem tam šel, ještě jsem si prohlédl zdejší obchod nějaké ženy, ta má v rámci zboží kouzla vyvolávání a tedy se od ní dá koupit třeba kouzlo vyvolání strašidla, nebo totemu. Prozatím jsem neměl peníze, ale alespoň jsem jí prodal všechny možné věci, co jsem již našel. Taky jsem u ní ukradl nějaký kousek oblečení a utíkal pryč, dokud jí nepřešlo hledání zloděje. Vybíral jsem další truhle a věci, byla zde uzavřená hlídaná brána do asi hlavní části pevnosti, kam mě pustit nechtěli. Kousek od ní měla stan nějaká nemocná žena, která měla v nabídce obchodu kouzla z magie nekromacie. I v jejím stanu jsem ukradl nějaké hadry a zase utek dolů k pláži. Zde měla stan nějaká lečitelka, které jsem dal alkohol, aby "vyléčila" svého pacienta a pak jí ukradl nějaké rukavice a utekl na vzdálenější opuštěnější pláž, kde byla spousta mrtvol.

Na této pláži byl nějaký chlap, ale ne úplně lidský, ale spíš nějaký dost divný, praštěný a asi hodně nebezpečný. Chtěl po mně řebřičku, což byla kytka, kterou jsem našel za stanem nemocné ženy, takže jsem mu jí dal. On mě na oplátku nezabil a navíc mi dal nějaký prstýnek a mumlal něco o tom, že hledá ženu Řebřičku, nejspíše tu, kterou jsme potkali na hradbách. Ze zdejších mrtvol jsme vybrali, co se dalo a šlo zase zpět směrem k léčitelce.

Kousek od ní byl pes, který nám řekl, že hledá nějakou kamarádku fenku, která se ztratila a když jsme jej podrbali na bříšku, dal nám i nějaký klíč, ale nevím, k čemu přesně je.

Taky tu byl vstup do jeskyně, kam šla elfka, které jsme pomohli a tak jsme tam zašli. U vstupu byl ještěřan obchodník, na kterého zapůsobila má vojenská minulost. Měl vcelku slušné zboží a dali se u něj koupit dovednosti válečniství. Ještě kousek od něj byla nějaká elfka vědkyně. Když jsme k ní přišli, přihlásila se Lotha, moje bárdka, co se ke mně přidala, že s ní chce mluvit. Když se spolu tak bavili, nějak té mojí bardce hráblo v bedně a něco jí posedlo, nebo co a chtěla tu elfí věštkyni zabít. Rozhodl jsem se pomoci elfce a tak jsem musel bardce dát na hubu, aby se vzpamatovala. Když jsem jí bacil správným způsobem do hlavy, tak jí to přešlo a byla zase sama sebou. Pak jsem si konečně mohl s elfkou věštkyní pokecat sám, aniž by nás někdo rušil. Mluvila trošku zmateně, ale hlavně chtěla zachránit nějakého jiného elfa, kterého zajala zdejší banda padouchů. V jeskyni ještě byla ona elfka, které jsem pomohli, která nám dala nějakou odměnu. Taky tu byly nějaké děti. Jeden zdejší klučík si s námi chtěl zahrát na schovávanou a když jsme jej dvakrát našli, ukázal nám tajnou jeskyni. Museli jsme si tedy zvětšit vstup lopatou, ale uvnitř byl nějaký duch - kostlivec, napíchnutý nějakým mocným kopím na zeď. Žádal nás o uvolnění. Zkusil jsem to, ale moje síla (10) nebyla dostatečná. Ještěřan - inkvizitor na tom byl se silou lépe (12) a kopí vklidu vytáhl. Ukázalo se, že je to docela silná a mocná obouruční zbraň a tak sí jí zrovna nechal. Kostlivec byl rád, nicméně stále to neuvolnilo jeho duši a tak nám dal nějaký klíč a požádal nás, ať zrušíme jeho prokletí. To ale vyžadovalo dostat se dovnitř pevnosti.

V jeskyni se nic dalšího dělat asi nedalo a tak jsme s ní vylezli a pokračovali dál po pláži, rabovali věci a tak vůbec. Potkali jsme nějakéo elfa, který nám dal po rozhovoru lano a prodával kouzla vody, u jednoho domečku se bavila nějaká dvojička chlapíků a jejich rozhovor skočil smrtí jednoho z nich. Taky tu byl nějaký ještěřan obchodník, který prodával kouzla země.

Vrátil jsem skoro na stejné místo, kde jsme již byli po přelezní hradeb, cesta zde vedla na pláž, kde nás nejprve napadl nějaký maniak - nájemný vrah, který chtěl zabít ještěřana-prince. Taky tu byla nějaká žena, která měla hodně věcí na srdci a když jsme vyslechli její příběh, dala nám nějakou odměnu. Dále na pláži opravoval loď trpaslík "Bestie", který byl ochotný se přidat do naší party. Řekl jsem mu, že má být bojovým mágem, což je jeho nejoblíbenější povolání. Zjistil jsem, že parta může mít maximálně 4 členy a ty už jsem jaksi měl, tudíž se už přidat nemohl. Prozatím jsem to tedy nechal být a šel dál na pláž.

Takto jsme došli až na pláž, kde byli tři krokodýlové, které bylo třeba utratit. Jeden z nich měl u sebe rukavice s teleportem, což se dost hodilo. Taky tu byly nějaké mrtvoly a věci, vše jsme sebrali. Jedna mrtvola měla u sebe deník, kde se psalo o nějaké tajné kryptě strašného mága.

Vrátil jsem se zase zpět do centra tábora, kde měla sídlo ta partička nebezpečných pobudů, kteří věznili elfa. Jejich šéf hledal nějaké ukradené zboží a podezíral elfa, že mu jej ukradl, ten přísal, že to nebyl on a tak jsem s šéfem udělal dohodu, že najdu jeho zboží a on pustí elfa. Byla zde u nich i obchodnice, co prodávala dovednosti ničemů a nad ními jedna členka této party prodávala dovednosti lovců. Tudle krásnou dívku jsem trošičku balil a zdá se, že se jí to líbilo, protože se se mnou domluvila, že jestli se nám podaří utéct, sejdeme se v nějakém jiném městě.

Šéf bandy hledal bednu pomerančů a všechny rozhovory, ať už s lidmi nebo krysami, vedly k tomu, že po pomerančích voní jeden ještěřan, který má brloh na pláži. Tak jsme tam šli. Ještěřan spal ve svém pelíšku a byl to nějaký věštěc, nebo co, prostě během snů měl různá vidění. Když jsem jej oslovil, přihlásil se Rudý princ - můj ještěřan a chtěl s ním mluvit. Nechal jsem jej, měli nějakou společnou vizi, nebo co. Po té jsem si s ním mohl promluvit i já a vymámil z něj přes dialogy, aby mi dal ukradený "pomeranč". Ono tydle pomeranče byli lehce nadívané nějaku kytkou s drogovým efektem, což byl důvod, proč jí ten šéf bandy tak hledal. Ještěřen taky prodával kouzla magie ohně.

Když jsme získali pomeranč, vrátili jsme se k bandě, ale než jsem šéfovi pomeranč dal, šel jsem do zdejší arény, která byla kousíček od jejich brlohu. V aréně se dalo pokecat s nějakými zdejšími bojovníky, nebo fanatiky. Zdálo se, že je to nějaká sekta, která uctívá "Jednoho" a "Jedním" se může stát ten, kdo vyhraje boje v arénách (nejspíše bude asi více arén po celém světě). Jedna zdejší žena mě odměnila za rozhovoru s ní nějakým magickým očarováním, které mě chránilo před magií, ale ostatní mí společníci jej neměli. Souhlasil jsem, že se přidám a zkusím v aréně své štěstí i společně s mými společníky.

Byl jsem následně přesunut do oné arény, kde hned začal boj. Nutno říct, že zdejší bojovníci byli docela nabušení a byl to boj opravdu dost těžký. Byl zde pes, asi nějaká kněžka-kouzelnice, lučišnice a válečník a všichni byli nějací naštvaní a chtěli nás zabít. Dalo mi dost práce tento boj vyhrát, aniž by padl některý můj splečník. Navíc v aréně byly i truhle, které jsme museli vybrat dřív, než jsme všechny nepřátelé zabili, jelikož pokud padl poslední nepřítel, byli jsme zas přesunuti pryč. Tedy jedna postava se musela vydat je vybrat. Já tedy nejprve zabil všechny krom kouzelnice a až pak začal řešit truhle a kouzelnici si přitom udržoval polomrtvou a nakonec jí dorazil. Za výhru v aréně z nás byli šampioni zdejší arény, což bylo asi dobře. V aréně si nic dalšího dělat nedalo a tak jsem vylezl ven zpět za tou partočkou pobudů, co chtěli pomeranč.

Když jsem šéfovi pomeranč předal, chtěl po mně jméno pachatele a když jsem mu jej odmítl říct, začala bitka. Taky jsem se díky tomu stal "hrdina", čehož se pak dá využívat v dialogách. Bitka to nebyla snadná, nicméně dívka, co patřila do jejich party a kterou jsem před tím sbalil a co prodávala dovednosti lovce, se přidala na naší stranu a v boji nám pomohla. Nevím, jestli by to udělala, pokud bych jí nesbalil. Po boji jsem získal vcelku pěkné zbraně a věci, z mrtvoly obchodnice s dovednostmi ničemi navíc vypadla i nějaká knížka s nějakou dovedností. Taky jsme zachránili onoho elfa, který mi dal nějaký amulet a chtěl ať seženu pomoc pro elfku věštkyni a řekl mi o cestě, jak utéct z ostrova. Pak prchnul do jeskyně za ostatními elfy. Vydal jsem se tam, elfka věštkyně byla dost nadšená, ale pomoci utéct pryč nechtěla. Ale dala mi nějakou tu odměnu.

Šel jsem tedy zase po pláži, kolem místa, kde spal ještěřan s pomeranči. Z povzdálí jej sledovala elfka (příběhová hrdinka), která se ke mně mohla po poněkud dramatickém dialogu přidat. Řekl jsem jí, ať se stane stínovou válečnicí. Její oblíbené povolání je lotr, ale stínový válečník mi přišel trošku užitečnější, hlavně kvůli tomu, že umí už od základu krást. Abych ovlinil místo v partě, vyhodil jsem ještěřana (vydal se zpět na místo, kde jsem jej potkal), ale zapomněl jsem z jeho inventáře vzít věci, které u sebe měl. Elfové mohou jíst končetins mrtvol a získávat z nich informace a znalosti. Jelikož jsem měl už plný batoh ruk, noh, těl a hlav, nechal jsem jí, ať všechny sní. Většinou to nepřineslo nic moc užitečného, krom nějakých vcelku nedůležitých informací, ale díky jedné lahodné asi hlavě, se naučila jednu dovednost ničemi (adrenalin), kterou by jinak jakožto stínový válečník neuměla (uměla by jí jakožto lotr). Těžko říct, jestli by se nenaučila i další z těch jiných končetin, pokud by uměla i jiné schopnosti nebo magie.

Elfka chtěla mluvit také s tím ještěřanem vizionářem, tak jsme za ním zašli, během rozhovoru jej tak trošku zapíchla. Tedy ještěřan zdechl tak či tak, ale tušil jsem, že se to stane. Z jeho mrtvoly alespoň vypadla nějaká kouzla magie ohně. Elfka následně chtěla mluvit s šéfem té partičky pobudů, který to už ale jaksi měl za sebou a tak měla smůlu.

Vydal jsem se ven z pevnosti, opět přes hradby, po cestě promluvil s mistryní Řebřičkou, ukázal jí prsten a řekl jí, že "muž", kterého hledá, je na pláži. Ta se tam ihned vydala. Já šel zpět přes tajnou jeskyni až ke zlaté truhle na útesu, kam se nedalo dostat a pomocí kouzla teleport v rukavicích si jí přenesl k sobě a vyraboval jí. Zkoušel jsem i teleportovat elfku k díře na dalším útesu a prolézt skrz, ale to se pak objevila v nějakém vězení v pevnosti a to jsem zatím nechtěl a tak jsem vrátil čas a neudělal to. Nicméně pomocí kouzla teleport jsem jí přesunul na most s liánou, kam jsme nebyli schopní vylézt, aby vyrabovala zdejší truhlu a celé to tu prozkoumala. Pak jsem zašel zase za ještěřanem, bardka letěla z party a nabral jsem ještěřana, abych získal věci.

Pak jsem se vrátil do města, tentokráte již hlavní branou, takže jsem byl svědkem tamního dialogu a výslechu ještěřanky, co pomáhá utéct vezňům a její následné popravy Kladivem. Naštěstí proti mě nic neměli a prostě pak odešli, ačkoliv Alexandar mě určitě poznal. V pevnosti jsem vyhodil elfku a nabral trpaslíka Bestii. Jakožto bojový mág používá dvě jednoruční zbraně, zejména sekery a já pro něj nějaké fajnové věci již delší dobu měl a tak jsem mu je dal. Stavil jsem taky za mágem, co chtěl rukavice teleportu, ten se vydal ven z pevnosti, nejspíše k oné díře na útesu, kterou jsem již dřív našel s tím, že za ním mám zajít.

Taky jsem se stavil u zdejší obchodnice, co prodává dovednosti vyvolávání, koupit kouzlo vyvolání strašidla a totemu. Zde mě ta obchodnice krapek překvapila, jelikož i ona uctívala "Jednoho" a věděla, že jsem se stal šampionem zdejší arény. Díky tomu byla ochotná sundat mi můj obojek, ale jen mě, společníkům ne. Po té, co mi jej sundala se všichni zdejší vězni, včetně ní samotné divili, kde mám obojek. Takový obdiv mi nevadil, horší bylo, že všem strážím zde se to příliš nelíbilo a jakmile mě zmerčili, měli tendenci mě zavířt do vězení. Když to zkusil jeden pochůzkář, dostal na držku i s jeho psem.

Šel jsem ještě na pláž, kde byl Miguel a Řebřička. Ukázalo se, že je to její otec a jeho stav je zřejmě následkem zdejší "léčby" černokněžníků a že mu to udělala přicmrndávačka Alexandara Kladivo. Řebřička z toho nebyla zrovna nadšená, ale došlo jí, že jeco v pevnosti špatně a rozhodla se mi pomoci s útěkem a dala mi nějaký klíč, asi od hlavní brány vnitřní pevnosti.

Zdá se, že v pevnosti už toho moc co dělat dále není. Kde najít fenku pro zdejšího pejska jsem nezjistil, stejně jako to, kde použít klíč od něj. Taky nevím, kde je ztracená dívka, kterou hledá její matka. Zbylé úkoly, co mi zůstaly zřejmě vedou ven z pevnosti, respektive vedou do další části pevnosti, přes kterou bude nutné utéct a asi tam budou i ty s tou fenkou a dítětem.


Všechno v pevnosti tedy asi tak nějak vede k tomu, že se hrdina dostane do vnitřní pevnosti a přes ní ven a je tedy asi několik cest, jak se toho dá docílit. Konkrétně přes osvobození elfa, pomoc Řebřičce, nalezení rukavic teleportu, výhry v aréně, sejmutí obojku a následné uvěznení strážemi ve vězení.

 

 4 
 kdy: Říjen 14, 2019, 10:27:51  
Založil Ivan - Poslední příspěvek od Milhaus
Ostrov, na kterém jsem se objevil byl překvapivě vcelku velký. Kousek od místa, kde jsem se vyskytl byl teleport, který jsem aktivoval a který nejspíše slouží k rychlému cestování. Taky tu bylo jedno z dětí, co byly na na lodi, nějaké truhle na rabovačku a tak.

Pak cesta vedla už jen jednou možnou cestou, po chvilce jsem narazil na menší pláž, kde byly nějaké další štěnice prázdnoty a mrtvola, štěnice chcíply, mrtvola přišla o věci. Kousek dál jsem potkal Rudého prince, což je ještěřan, který patří mezi příběhové hrdiny. Nejprve byl rád, že jsem jej na lodi zachránil a tak ani nechtěl, abych byl jeho otrok, jak jsme se domluvili ještě na lodi. Pak se rozhodl, že se ke mně přidá. Během toho jsem mu mohl říct, čím má být a co má umět. Řekl jsem mu, ať se stane inkvizotorem, což je bojovník, co rád do věcí mlátí palicí a přitom využívá některé formy magie, především asi nekromacii.


Každý tento hrdina, co se může přidat má nějaké oblibené startovní povolání, třeba tento ještěřan je zřejmě bojovník, nicméně u dialogu mu může hráč říct, že se má stát jakýmkoliv povoláním, které ve hře je. Pokud si hráč nějaké vybere, bude tato postava ovládat přesně ty schopnosti, co by měl hlavní hrdina, pokud by si to povolání na začátku vybral. Také bude mít odpovídající zbraně nebo výbavu. Společníci se drží úrovně hlavního hrdiny a pokud se přidají do party v době, kdy se už hlavní hrdina povýšil, budou mít získané body za povýšení již přiděleny do vlastností a dovedností odpovídajícího povolání (tedy hráč si je akl nemůže v tuto chvíli rozdělit podle sebe). Výhodné tak nejspíše je, získat do party všechny společníky co nejdříve to je možné a projít tyto dialogy s nimi, pokud si hráč chce je pak dále rozvíjet jinak.

Pak jsme šli dál, po cestě jsem sbíral různé mušličky a vybíral různé truhle, dokud jsme nedošli k nějakému dalšímu dítěti, co si hrálo s mušlemi. Všechny jsem jí sebral. Kousek dál byla pevnost, kam jsem ale prozatím nešel, ale spíše jí obešel a prozkoumával dál venkovní oblast. Byl zde nějaký kopec, nebo trosky starého mostu, kde byl opuštěný tábor, kde se dal sehnat další spací pytel (užitečné), nějaké krámy a hlavně lopata (extra důležité). Kousek dál byl tajný průchod - jeskyně, která byla zarostlá chvojím, před ní jsem našel díky vnímání zakopaný poklad, který jsem mohl pomocí lopaty vykopat a získat tak nějaký milovaný luk a zbroj.

Po té, co jsme prošli tou tajnou cestičkou, jsme potkali kostlivce, který se snažil stahnout ksicht s nějaké mrtvoly, ale neměl na to potřebné nástroje. Byl to další hrdina, který se ke mně po rozhovoru přidal. Řekl jsem mu, ať se stane vyvolávačem jako já a tak jsme mohli už dva vyvolávat strašila a totemy. Kousek od nej byla na útesu vidět nějaká díra, jenže se k ní nedalo dostat, ale byla zabarikádovaná a tak se alespoň dala rozbít ona věc, co jí blokovala. Kousíček od sud na dalším útesu, kam se nedalo jít, byla hezká zlatá truhla, jenže byla moc daleko i pro mojí telekinezi na první úrovni a dokonce i pro telekinezi ještěra, který jí měl na druhé úrovni. Nechali jsme to tedy pro zatím být.

Pak se tu dalo vyšplhat po liáně, před ní byl ale na zemi jed. Kostlivcovi jed nevadil, naopak se jím léčil, nám ostatním se to zas tolik nelíbilo. Ta jsem jed spálili ohněm, protože ještěřan má nějaký dračí dech nebo co. Navrchu byla malá holčička, s kterou šlo pokecat. Zde se ukázalo, že strašně moc záležína tom, s kterou postavou s ní mluvím. Protože hlavní hrdina s ní třeba moc nepokecal, zatímco kostlivec jí mohl obejmout a utěšit, zacož mu dala holčička nějakou odměnu navíc. V táboře byla ještě nějaká elfka, která čekala na nějakou ještěřanku, která jí měla pomoci utéct. Nic moc smysluplného se jí ale říct nedalo.

Pak šlo jít přes tábor až k moři a zde si mohl kostlivec promluvit s želvou díky perku mluvení se zvířaty. Želvy byly nějaké očarované a hodně divné a když jsme se přiblížili k další, větší želvě, tak nás všechny napadly. Sejmluli jsme je tedy a obrali zde nějaké mrtvoly, rozbili zamčenou truhlu s věcimi a také objevili další zakopaný poklad, který se dalo vykopat lopatou. Pak už tu nic nebylo a tak jsme se vrátili zase zpět ke skrytému průchodu, kde jsme našli první zakopaný poklad.

Odsud jsem pokračoval dál do míst, kde jsme ještě nebyli, abychom to tu prozkoumali. U jednoho křížku se dal najít další zakopaný poklad, ale chtělo to vlastnost vnímání mít na trošku vyšší úrovni (alespoň asi na 11). Po vykopání se objevila zombie, která nám chtěla dát nakládačku, ale nenechali jsme se.

Kousek od ní byl ještě starý rozbořený most, kam vedla cesta přes liánu, ale po ní se nikomu z nás tam nepovedlo vyšplhat a vždycky jsme spadli, tak jsme to nechali být. Tuto venkovní oblast před pevností jsme tak prošli asi celou a už se nedalo jít nikam jinam.

 5 
 kdy: Říjen 14, 2019, 08:49:15  
Založil BohemianBard - Poslední příspěvek od BohemianBard
K sérii Gothic mám trochu love-hate vztah. Na jednu stranu úžasná a temná atmosféra s netypickou zápletkou v prvním díle, na druhou stranu ale příšerné ovládání a celkově vysoká obtížnost. Oba dva díly jsem nedohrál ironicky ve stejném místě- druhé kapitole. V první mě vždycky sežrali důlní červi, ve druhé zase rozmašírovali skřeti a dračí chňapavci. Samozřejmě jsem si  myslel, že na tyto oblasti moje postava zatím nemá, ovšem ani po vyčištení oblasti od slabších protivníků jsem pořád na to neměl. Vzteky jsem je odinstaloval mrmlajíc o "příšerném level designu"  ;)
Nicméně znovu jsem dostal chuť na to je pokořit a budu i rád za případné rady. Jak je vidno z příspěvku výše, nejhorší problém mi dělá boj hlavně kvůli krkolomnému ovládání (slova hereze: zlatá trojka   ;D). Nemám holt patřičný grif.
Tímto zahajuji své snažení.

 6 
 kdy: Říjen 14, 2019, 07:28:32  
Založil tono - Poslední příspěvek od tono
Já jsem se asi před rokem ptal, a společně jsme se tu shodly, že prostě v základní hře i s datadiskem, nelze dosáhnout úrovně 40. Pokud jste tedy splnil achievement tak pravděpodobně, díky tomuto módu.

Tento MOD som objavil len pre pár mesiacmi, takže to ním nebolo. Ale po prvom dohraní som skúšal editovať nejaké súbory tejto hry ;) Inak s pôvodnou verziou z DVDčka bolo takmer možné  dostať sa až na 40 level. V súčastnej verzii sa nedá dostať ani na L39 a to dokonca aj keď máš vytvorenú "ideálnu" partiu.

 7 
 kdy: Říjen 11, 2019, 13:45:33  
Založil tono - Poslední příspěvek od veka
 Já jsem se asi před rokem ptal, a společně jsme se tu shodly, že prostě v základní hře i s datadiskem, nelze dosáhnout úrovně 40. Pokud jste tedy splnil achievement tak pravděpodobně, díky tomuto módu.

 8 
 kdy: Říjen 11, 2019, 12:38:30  
Založil tono - Poslední příspěvek od tono
Dobrý den, prosím vás, pokud si tento mód nainstaluji a překročím level 40, tak to znamená, že se mi v Uplay splní achievement (na maximum). Který v základní hře bez tohoto módu splnit nezle?

Hmm je to možné. Nemám to ale už ako odskúšať, lebo všetky achievementy som splnil niekedy pred 5 rokmi :)

 9 
 kdy: Říjen 11, 2019, 10:49:18  
Založil tono - Poslední příspěvek od veka
Dobrý den, prosím vás, pokud si tento mód nainstaluji a překročím level 40, tak to znamená, že se mi v Uplay splní achievement (na maximum). Který v základní hře bez tohoto módu splnit nezle?

 10 
 kdy: Říjen 10, 2019, 16:41:18  
Založil Ivan - Poslední příspěvek od Milhaus
Konečně vyšla čeština na druhý díl, bez toho rozšížení, tudíž jsem se jal hru instalovat a hrát v její původní, klasické verzi. Na steamu a nejspíše i na gogu se nainstaluje ona definite edice, nicméně po spuštění hry si může hráč vybrat, kterou verzi chce hrát ve spouštěči a čeština prostě funguje v té klasické verzi.

Po počátečních rozpacích, za koho hrát, respektive za jaké povolání a jaké schopnosti mu dát, jsem se nakonec rozhodl pro vyvolávače.

To, že budu hrát za hlavní postavu příběhového muže z nějaké vlčí smečky jsem věděl hned a jinou příběhovou postavu jsem ani nezkoušel. Ve hře si totiž člověk může vytvořit postavu svojí vlastní tím, že si vybere rasu, dá jí nějaké jméno, nastaví nějaký ty blbiny, jako vzhled, hlas a podobně a pak povolání, vlastnosti, schopnosti, talenty a tágy. Příběhové postavy jsou podobné, jen mají svojí vlastní munulost vytvořenou už autory a také následně i nějaké vlastní cíle a úkoly ve hře. Tyto příběhové postavy pak během hry i potká a přidají se k hrdinovi do party. Pokud nehraje hráč za žádnou z nich, tak nejspíše všechny, pokud za jednu z nich hraje,tak tu logicky nepotká. Příběhové postavy mají ještě asi nějaké unikátní schopnosti, které běžné postavy nemají a taky unikátní tágy, které se používají jako volby během dialogů. Tágy mají i nepříběhové postavy vytvořené hráčem, ale ty jsou více univerzální. Vznikají třeba skrz rasu, povolání, nebo si je hráč může asi vybrat. U příběhové postavy si je vybírat nejde.

Věděl jsem hned, že budu hrát za Vlka, ale problém byl v základním povolání a schopnostech, které má. Ono povální jsou jako v jedničce defakto ne tak důležité a rozhodují jen o výbavě hrdiny na počátku (kterou stejně ani hned na začátku nemá), jinak se ty povolání dají upravit jakkoliv, tedy klidně si může hráč vybrat třeba kouzelníka a změnit jeho schopnosti, aby byl specialista na boj s palicemi a neuměl jediné kouzlo, stejně tak vlastnosti a podobně se dají upravit.

Můj první pokus byl za tuláka, což je specialista na luky a nějakou tu magii. V magii jsem mu ale předělal a naučil ho magii vyvolávání a v ní nějaké kouzlo, pomocí kterého lze vyvolávat nějaké strašidlo. (něco asi jako pavouk v jedničce).

S touto postavou jsem tak zkusmo projel začátek a velkou část druhé lokace, kam se hráč dostane s Radostí. Nakonec jsem se ale rozhodl zkusit i jiné věci a začít znovu. Další volbou tedy bylo povolání stínového válečníka, což je takový jakože zloděj/vrahoun s dýky, který může bodat do zad a i toho jsem naučil vyvolávání. Když jsem si vyzkopušel jeho schopnosti, zkusil jsem to ještě do třetice za normálního vyvolávače, který má magickou hůlku a štít, kouzlo vyvolávání má už od počátku a jinak žádnou další magii neumí. Nicméně jsem jej naučil i magii vody a kouzlo déšť, kvůli jedné události přímona lodi, které se nedá zabránit bez tohoto kouzla.

Ze sociálních dovedností, které fungují podobně jako magie a bojové finty, jen se v nich neučí schopnostem, jsem se naučil Kouzlo štěstí, abych nacházel občas cennější poklady.

Ze schopností krom deště jsem jej naučil ještě vyvolat to strašidlo a taky vyvolávat kouzelný totem, což jsou obojí hodně užitečná kouzla. Strašidlo se může pohybovat a útočit na nepřátelé, moc toho nevydrží, ale i dává vcelku slušné rány. Totem může stát jen na místě, kam je vykouzlen, každé kolo vystřelí na náhodného nepřítele nějaké kouzle, podle toho, jakého je totem typu. Typ se mění dle toho, na jakém povrchu totem stojí (na jaký je zakouzlený), tedy buď na žádný, nebo na kaluž krve (krvavý totem), jedu, vody, ohně a podobně. Na totem můžou nepřátelé útočit a vydrží jen jednu ránu, na druhou stranu lze každé kolo vyčarovat jeden, tedy v delších bojích jich může být na bojišti klidně 5-6. A co hlavně blokují nepřátelům cestu, takže se skrz ně dají zastavit, nebo zpomalit.

Jako vrozený talent jsem jej naučil pijavici, díky které se může hrdina léčit v kalužích krve nepřátel (nebo i své vastní).


Nutno říct, že hra se v některých věcech změnila o proti jedničce a nejvíce asi právě ve tvorbě a rozvoji postavy. Ale příjde mi, že i způsob vyprávění není tak hravý, ale spíše vážnější.

-------------------------------------

Probudil jsem se jako zajatec na lodi, která mě převáží do nějaké pevnosti, jelikož mě mí věznitelé berou jako černokněžníka ovládajícího pramen, instalovali mi na krk magický límec, který mi pramen brání používat. (V případě příběhového hrdiny, jako je Vlk to znamená, že nemůže vyčarovat své unikátní kouzlo vyvolání vlčí duše. Všechny ostatní kouzla, co umí, ale vyvolávat může.)

Mučitelská místnost, kde jsem se probral, byla v podpalubí a nejnižším patře. Kupodivu mí věznitelé mě ale nechali zde se volně pohybovat a nezavřeli mě do cely, což byla jejich osudová chyba. Nejprve jsem vyraboval všechno, co šlo a co nebylo hlídané a taky pokecal se zdejšími NPC postavami. Většina byli bachaři (ale je zde i ona partička příběhových hrdinů, za které může hráč i hrát). Příliš smyslupné se komunikovat tu však s nikým nedalo.

Rozhodl jsem se svým věznitelům pomstít a začal je pomalu postupně po jednom zabíjet. (A maximalizovat zisk expů z lodě. Při první rozehrávce jsem šel dle úkolů postupně za někým, u koho jsem se měl zapsat, jenže místo dialogu byla loď napadena, všichni zdejší vojáci zabiti, všichni příběhoví hrdinové omráčeni a hráč mohl uniknout pryč. Při druhé rozehrávce jsem byl už odvážnější a chytřejší.)

Začal jsem s tou, co mi dala kolem krku límec. Nejde jí ale jen tak napadnout, protože to by se do boje přidaly další 3 vojáci o kousek dál a to bych nedal. Chtělo to chytřejší plán, jak jí odlákat dál a tam jí dát na hubu. Využil jsem tak jejích reakcí na krádež a převlečen za sud, jsem jí ukradl před nosem knížku. Stála přímo u ní, takže si jejího zmizení musela všimnout. Pak jsem nechal sud sudem a útikal dál do místnosti a dál od dvěří a chodby, kde jsou ti další vojáci. Hlupačka začala hledat pachatele krádeže a jakmile mě uviděla, šla za mnou, což byla její druhá osudová chyba. Dokonce měla tu drzost mě chtít prohledávat, ale moje vyvolaná bestie a několik totemů jí to vysvětlily.

Podobně jsem postupoval i dále na chodbě s dvěma vojáky, kteří hlídali místnost s jejich velitelkou a mrtvolou. U mrtvoly ležel na zemi rozbitý límec, který šlo ukrást a na jehož krádež velitelka reagovala tím, že šla hledat pachatele. Tím mi naběhla do pasti a já si jí odlákal zase do místnosti, kde mě mučili. Moje vyvolané staršidlo a totemy jí to pak zase vysvětlili, kde udělala chybu. Tadle velitelka byla nebezpečná tím, že používala luk, tedy útok na dálku a nemusela mě pronásledovat až dolů, ale mohla zůstat stát u dveří, čímž by se do boje zapojili ti další vojáci. Tedy to chtělo trošku opatrnost.

Po boji jsem používal spací pytle, spánek v nich mi nejen vyléčil životy, ale i mě řádně posílil krátce do dalších bojů. Tydle pytle se dají najít na lodi v hojném počtu a je to velmi užitečný předmět.

Zjistil jsem, že zdejší vojáci jsou úplní idioti. Všimnou si klidně i krádeže, kterou nemohou vidět, také vyšetřují vraždu jednoho z vězňů, ale to, že jim člověk zabije velitele pár metrů od nich, toho si nevšimnou, takže se s nimi dá pak klidně po boji bavit. Ti poslední dva na chodbě, kteří hlídali místnost s mrtvolou, byli trošku oříšek, protože odlákat se už nedali. Nicméně šlo zabarikádovat dveře pomocí vyvolaných totemů a tak se ke mně ani nedostali.


Ve hře se změnil systém brnění. Každá postava má ukazatel fyzického a magického brnění. Fyzické reaguje na fyzické údery, magické na kouzla. Aby bylo možné postavu zranit, je třeba jí tuto obranu nejprve snížit na nulu a až pak postava dostává poškození. Tedy pokud jsem třeba vyvolal svoje strašidlo, které dává fyzické poškození a totemy s kozli, které též způsobují fyzické poškození, tak ti té postavě celkem rychle sníží fyzickou zbroj na nulu, ale pokud bych chtěl na tu postavu útočit magií, měla by pořád plnou magickou zbroj a tedy by trvalo dlouho, než bych jí svými útoky začal zraňovat a je tedy lepší na ní též útočit fyzicky. Postavy se štítem díky štítu si navíc mohou zbroje obnovit a zvednout, čímž se boje s nimi stávají docela zdlouhavé. Zrovna ty dvě postavy na té chodbičce, mají obě štíty.

Nakonec jsem napadl i vojáky v místnosti s dalšími vězni (příběhovými hrdiny), zde se ti příběhoví hrdinové přidají na stranu hráče a nastane slušná mela. Byli tu tři vojáci a pes a největší problém tohoto boje byl získat co nejvíce zkušeností a nenechat se předběhnout od těch krvežíznivých chamtivců v podobě ostatních vězňů. Protože nejspíš pokud hrdina postavu nezraní, nebo není u ní, tak se to nepočítá, jako že s ní bojoval a expy asi nezíská. Nebo je prostě někdy získá někdy ne. Před bojem je taky dobrý zavřít dveře k veliteli, nebo co to je, protože pokud se do boje zapojí i ty postavy v poslední místnosti, spustí se sekvence se zabitím všech. Postavy mají u sebe taky dost předmětů, které se jim vygenerovali díky obchodování. Pokud možno je dobré jim během obchodování vzít jídlo a prodat jim krámy, jako hrnce a podobně, protože jídlo během bojů jedí. Pokud by člověk s nimi před tím neobchodoval, tak ty předměty mít u sebe nebudou po jejich smrti.

Takto se dá s hrou na začátku jemňounce vyjebnout, za každého zabitého vojáka je asi 100exp a zkušeností je málo a rostou pomalu a stejně chcípnou a nedá se s nimi nic dělat.


Pak už nebylo co dělat a musel jsem se jít za zdejším úpředníkem zapsat jakožto nový vězeň, tedy jít do poslední místnosti, kterou jsem ještě nevykuchal. Klíč od dveří měla jedna ta mrtvola zdejšího vojáka, nebo se tam dalo dostat rozbitím dvěří ve špižírně. Od dveří vedoucí do špižírny se klíč dal najít kousek od jejich dvěří, ale ten otevřel jen jedny dveře, ty další ve špižírně, vedoucí do kajuty archiváře, je možné jen rozbít.

Po rozhovoru s posledními živými vojáky v tomto patře, jsem se probudil na zemi z mrákot. Všichni vojáci co přežili mojí prohlídku tohoto patra lodě (všichni tři), byli mrtví. Všichni vězni omráčení. Celá loď se třepala, bylo jasné, že bude dobré co nejrychleji vypadnout. Nejprve jsem vyraboval tuto kajutu a získal tak konečně zbraně, které mi byly nejbližší.

Ve vyšším patře se dálo rabovat a rabovat a rabovat a taky rabovat. Téměř nic jiného se tam dělat nedalo. Žádný sud, bedna či mrtvola nezůstala ušetřena. V jedné cimře byl čokl, nepůsobil moc přátelsky a tak ho moje strašidlo bacilo a totem dorazil. V další zamčené cimře, kam bylo nutné dveře rozbít, byli dva živí vojáci. Nejprve jsem je ukecal po dobrém, aby mě nenapadli (což mě naplnilo zkušenostmi) a pak jsem je zabil, což mě též naplnilo stejným množstvím zkušeností. Pak tam byl v jedné cimře s lebkou na dvěřích nějaký jed, který by mě zřejmě hnedka zabil na místě, alespoň tedy dle papírku, který jsem našel u jedné mrtvoly společně s klíčem od té cimry. Nevím jistě, co v místnosti se mělo dělat, krom 3 mrtvol vojáků a stojanu s mečem, které jsem vyraboval, tam asi není nic, nebo se tam nedalo jít, aniž bych se zabil. Pravděpodobně pokud bych byl nemrtví, mohl by tu místnost s jedem projít, aniž by mi to ublížilo. Ostatně v místnosti vedle byl jeden příběhový kostlivec, ale dialogy s ním nikam nevedli a nedalo se jej ukecat, aby třeba do té jedovaté místnosti šel a prohledal jí. Většina věcí, co jsem v tomto patře našel, byla vcelku bezcenná, snad až na zlatý pohár na jednom stole.

Pak už nezbývalo, než jít na palubu. Po té, co jsem tam vylezl, hned mě napadly nějaké štěnice. Moc nevydržely, jednu chvilku jsem jim dokonce fandil. Po boji jsem taky zjistil, že mé zkušenosti dosáhly nějakého zlomového momentu, nebo co a já se naučil novým věcem. Jednak magii země a jednak telekinezi a taky tedy trošku vlastnosti, konkrétně za bod inteligenci a za bod paměť.

Na palubě hořelo, což šlo uhasit kouzlem deště. Né, že by to bylo nezbytné a dalo se to tu projít i bez něj až k záchranému člunu, kde byli nějací prchající děti a chlap. Jedno dítě chtělo, abych zachránil další přeživší a já mu nedokázal říct ne. Jsem prostě dobrák od kosti a o tom, že jsem tam skoro všechny vykuchal, jsem mu nic neříkal. Musel jsem zase zpět do podpalubí, naštěstí díky plácnutí jednoho chňapadla zdejšího krakena, který byl obmotán kolem celé lodi, se rozbila bedna, která tam uvolnila přímý průchod.

Než jsem tam šel, ještě jsem si prohlédl palubu a zjistil, že na druhé straně než záchraný člun, je kormidlo a u něj kapitánka lodi s nějakým vojákem. Jenže tu bylo také hodně sudů s olejem a také tu hořelo. Když jsem se moc přiblížil, jedno chňapadlo krakena zasáhlo sud oleje, ten se hned vznítil od ohně a podpálil skoro celou palubu, hlavně olejovou skvrnu, co vedla až ke kapitánce a která končila dalším sudem s olejem, který hned vybuchl taky a tím kapitánku i vojáka úplně usmahl. Ale lze je zachránit právě díky kouzlu déšť.


Bez kouzla déšť to asi nejde. Není to moc důležité, protože ani s jednou tou postavou nelze mluvit - hrdinu úplně ignorují, hra asi nepočítá, s tím že přežijí. Ale lze je zabít za 200 exp a získat nějaké věci a ono kouzlo deště se tak či tak hodí i pozdeji ve hře.

Když jsem je teda zachránil, abych si je mohl zabít sám, vydal jsem zachraňovat přeživší v podpalubí po žebříku u záchraného člunu. V již dobře známé místnosti s vězni, se objevili asi 4 štěnice, zdejší vězni už ožili a nebyli omráčení a tak s nimi bojovali. Buhužel. Bylo tak nanejvýš složité uspokojit mou touhu po vědění a zlikvidovat ty štěnice jako první a nenecat se předběhnout. Jakmile to skončilo, všichni utekli nahoru na palubu a já za nimi. Pak se to ale nějak zvrhlo, kraken se nějak naštval, nebo si možná trošku uprcl, každopádně loď šla ke dnu i se mnou. Když jsem se tak spokojeně topil a umíral si, někdo mě najednou oslovil a nějaké světlo mě vytáhlo na břeh.

Probral jsem se na ostrově s velkou Radostí a s chutí a elánem jej začal prozkoumávat.




Strana: [1] 2 3 ... 10