Přispěvatel: Elemir Srpen 29, 2016, 08:18:06
Originální řešení počítá s patchem, ale protože aktuálně používám GOG verzi hry, čeká mě trochu jiný postup. GOG verze je totiž kombinací disketové verze s CD verzí a na tu už patch nefunguje. Je proto potřeba provést manuální úpravu souboru pomocí hexaeditoru:
1) najít řetězec CHAR
2) za ním následuje sekvence z dvojic 00 a zhruba o 5 řádků níže (183 pozic) je přerušena číslem 10
3) číslo 10 nahradit za 00
4) to samé i pro další charaktery
Zvažuju samozřejmě i variantu, že použiju disketovou verzi hry a na ní případně patch.
Protože nebudu začínat od nuly, nebudu se ani vracet k rozvoji postav. Budu prostě pokračovat v tom, co jsem započal v Blade of Destiny (http://www.svetmightandmagic.cz/forum/index.php?topic=884.0). Pokud bych se rozhodl něco poladit, tak ono půjde vesměs spíše už jen o kosmetickou záležitost, to hlavní už je pevně dáno. Předpokládám, že s levely postav to vzhledem k nárustu potřebných zkušeností nebude v Star Trail tak žhavé.
Deník se pokusím doplnit o nějaké ty screenshoty, což mi u Blade of Destiny moc nevycházelo. Natípal jsem jich sice plno, ale nějak jsem to z lennosti vynechal :) I když rád bych dodatečně nějakou minigalerii do topicu připíchl.
Jinak jsem si včera při importu všiml ještě jedné zajímavosti. Postavy s levelem 6 mi zahlásily levelup na 7. Netuším zatím důvod, moc jsem to nesledoval, ale byl by to zajímavý start :)
Přispěvatel: Elemir Srpen 31, 2016, 12:00:37
Kid Faces:
po úpravě hexeditací:
a pro porovnání screenshot z Blade of Destiny:
Jak je z obrázků patrné, ve Star Trail doznaly některé portréty výraznějších změn. Ona celá dvojka vypadá vyšperkovaněji, ale mě osobně vzhled postav z jedničky vyhovoval více, holt jsem si na ně zvykl :)
Oprava bugu byla skutečně celkem jednoduchá, ona je ta číslice 10 široko daleko jediná, takže se to snadno hledalo. Oficiální patch jsem ani nespustil, chtělo to po mě ještě nějaký soubor, který u toho samozřejmě nebyl.
U volby verze hry nastal největší problém. Původně jsem chtěl pokračovat v GOG verzi hry, ale na to se nedá jednoduše aplikovat čeština, takže jsem sáhl po verzi z OldGames, která čeština již obsahuje. Jenomže pak jsem si stáhl ještě původní disketovou verzi a musím uznat, že to původní ozvučení je mi sympatičtější. Je to podobné jako u WoX, kde mě CD verze zrovna neuchvátila. Tohle si opravdu nechám až na Stíny nad Rivou ;)
V současné chvíli tedy testuji hlavně interface, který doznal mnoha změn k lepšímu a navíc je ve hře obsažen plnohodnotný deník. Osahat si budu muset i levelup, protože mi hra umožnila akorát zvolit atributy a na dovednosti jaksi zapomněla. Zkusím to pak v dalším příspěvku shrnout.
Přispěvatel: Richmond Srpen 31, 2016, 18:19:33
Tenhle deník budu číst oparně, protože dvojku jsem nikdy pořádně nehrál.
Přispěvatel: Elemir Září 01, 2016, 17:44:30
Těžko říci, nakolik by to šlo opravit. Hexaeditace dle postupu výše je totiž možná až poté, co se save z Blade of Destiny načte do Star Trailu, jinak má soubor totiž jinou strukturu! Docela mi to vadí, protože to narušuje smysl importu. Kdyby to všem ubralo stejně, tak je mi to jedno, ale že to jednu postavu katapultuje skoro až k dalšímu levelu, to už v pořádku vůbec není. Zkusím s tím ještě trochu polaborovat, třeba na něco přijdu. V horším případě to holt budu muset vzít a přimhouřit nad tím oči.
Edit: Napadlo mě ještě jedno řešení a to použít editor. Našel jsem tedy příslušný modul do UGE a upravím to podle posledního stavu po finální bitvě v Blade of Destiny. Je to rozhodně čistější zákrok, než to nechat tak, jak si to hra naimportovala. Jen doufám, že celý ten podivný import nebude mít ještě nějaké další vedlejší důsledky.
Mimo to jsem našel docela zajímavé ruské stránky pro Arkanii. Vůbec by mě nenapadlo, že tahle série je populární i tam :)
http://realms-of-arkania.narod.ru/games.htm
http://arkania.ucoz.ru/index/english_faq/0-5
Ono ostatně stáhnout příslušné UGE moduly odjinud ani moc nejde. Řada anglicky psaných zdrojů už třeba ani neexistuje.
Edit 2: Tak teď na Steamu čtu, že ono to rozhazuje i AT/PA hodnoty ... grrr ... Mno, budu si muset udělat asi větší rekapitulaci finálního save. Zkusím ještě schválně nainstalovat disketovou verzi Blade of Destiny, udělat finální save v ní a pak ho importovat do disketové verze Star Trail.
Přispěvatel: Elemir Září 02, 2016, 12:01:32
Během importu jsem přišel ještě na jednu záludnost. Když Star Trail pouštíte poprvé, hra vám dá podobně jako u Blade of Destiny vybrat, jaký mód chcete nastavit. Jenomže po importu se hra automaticky přepne do novice módu, takže je potřeba to manuálně přenastavit (nabídka se skrývá v okýnku nad kalendářem). Hru potom stačí jenom uložit a nastavení už zůstane.
Tím mám snad všechny peripetie okolo importu za sebou a nyní se s radostí vrhnu do samotné hry ... :)
Přispěvatel: Elemir Září 02, 2016, 15:58:29
Chvilku nato si ke mě přisedl obchodník Sudran Alatzer, který má o Salamander stone kupodivu také zájem. Elsurionovo řeči jsou prý jen pohádky a pokud kámen doručím Vindarii Leechbronn do Lowagenu, dostanu za to 1000 dukátů ...
Ať tak či onak, finance jsou opravdu problém. Po importu mi zbylo nějakých 360 dukátů, což není mnoho. Ještě že nemusím nic kupovat :)
Jak jsem již popisoval, Star Trail je oproti Blade of Destiny vyšperkovanější a doplněný o jemnější volby nastavení. Skrývají se pod nápisem Realms of Arkania na hlavní obrazovce. První jsem pošteloval rychlost zobrazování textu. Nakonec jsem totiž využil balíček hry od DJ z OldGames, který obsahuje i dabing. Jenomže text se poté dabingu přizpůsobil a něco šlo příliš rychle. Zároveň jsem pošteloval i jednotlivé hlasitosti.
Další položkou výběru pod nápisem je velká novinka hry - deník. Konečně se jedná o plnohodnotný deník, ve kterém lze vyhledávat a psát vlastní poznámky. Deník lze jinak vyvolat i speciální ikonkou v rohu herního okna.
Novotou září i automapa, která se už neskládá jen z různobarevných čtverečků, ale je mnohem detailnější a k jednotlivým čtvercům si lze dopisovat vlastní poznámky. Automapa dokonce disponuje funkcí fasttravelingu, kterou jsem o chvíli později začal využívat (není nutné procházet celým městem, takže se v něm snadněji orientuje, pokud chcete např. navštívit obchodníka a od něj potřebujete zase někam na druhý konec města - město musíte samozřejmě napoprvé prozkoumat, aby bylo kam cestovat).
Trošku nemile mě překvapilo pár změn v ikonkách, nebo posloupnostech akcí během odpočinku, ale nic hrozivého. Jen je to nezvyk.
Na druhou stranu se zas třeba zpřesnily jiné věci. Moje elfka může nyní v hospodě konečně uplatnit talent Tanec. V Blade of Destiny se dalo akorát tak hrát na flétnu, nebo předvádět akrobatické kousky a podvádět.
Po úvodním rozkoukání jsem se ještě za tmy vrhl do ulic Kvirasimu. Opět lze navštěvovat jakékoliv domy, ale už to není tak monotonní. Mění se postavy v domech a téma rozhovoru (dialog vést nelze, postava v domě jen sdělí nějakou informaci). Nicméně i na vyhazovy dojde :) Na západě města protéká říčka, kde jsem zjistil, že družina může překračovat vodní plochy, ale moje kouzelnice s tím má nějaký problém. V ulicích Kvirasimu sice stále nechodí žádná NPC, ale opět se zde vyskytují různé události. Valina už stačil profackovat nějaký jezdec. Nejspíše proto, že Valin je trpaslík.
Po nějaké době jsem narazil na domek léčitelky Daleone Morningdew, která nebyla zrovna nadšená, že jí ruším v takto pokročilou hodinu, takže její služby budou proteď za příplatek. Proběhl jsem zbytek města, ale na nic významného jsem nenarazil, tak jsem si šel dát šlovíčka do hospody.
V noci mě navštívil podivný cizinec, který mi oznámil, že z chrámu Phexa byla ukradena sekyra Star Trail, která je nyní v nějaké orčí pevnosti. Samozřejmě jí mám získat zpět. Takže hned na počátku už hledám dvě věci :)
Přespat jsem šel v podstatě jen náhodou, protože Kvirasim jsem si prohlížel v noci a to moc vidět nešlo, takže jsem chtěl nějak přečkat do rána. Pohled na Kvirasim za bílého dne je úplně něco jiného. Monotónní textura obydlí z Blade of Destiny je pryč. Typů domků je mnohem více, vše je barevnější a nad městem se na obloze prohánějí mraky. Opravdu škoda jen té absence NPC.
Rozdíl mezi nocí a dnem ukázal ještě jednu zajímavost. Obchody a spol. samozřejmě reagují na denní dobu, ale poblíž chrámu lze v noci vidět tři podivné konstrukce, které se za dne promění v obchodnické stánky.
Obchodování už teď funguje taky trošku jinak. Po odkliknutí nákupu se otevře okno s výběrem, která postava se pokusí získat slevu. Nic jiného už se nevolí (v Blade of Destiny se zadával počet procent od 0 do 50). Zboží má navíc u sebe uvedenu i zátěž.
Velkým překvapením ovšem je možnost libovolného ukládání hry. Nyní už hra družinu nepenalizuje ztrátou 50 XP za každé uložení mimo chrám.
Z Kvirasimu jsem zamířil k ukazateli a začal s přesunem na jih. V druhé třetině cesty k dalšímu městu jsem narazil na bojovníka, který mi prozradil něco více k Star Trail a nejspíše díky tomu se mi objevila možnost změny směru cestování.
Cestování je ve Star Trail mnohem napínavější, protože krom předdefinovaných cest lze další cesty nechat družinu vyhledávat, popř. klikat čistě na slepo. Jako na potvoru jsem se při tom ztratil a na řadu přišlo nemilé překvapení. Jak jsem v Blade of Destiny na nemoc jen tak nenarazil, tady to najednou začalo být jiné. Nakonec jsem bloudění zarazil vypnutím hry :) Budu to muset zkusit znovu a pro začátek se držet jen ověřených cest. Ono krom náhodných událostí a jednoho boje jsem beztak v horách Salamanderstone nic neobjevil.
Přispěvatel: Elemir Září 03, 2016, 17:01:40
Dlouhé cestování je však záludné. Zjistil jsem, že frekvence výskytu nemoci Numbskull se zvyšuje společně s žízní. Ne vždy se mi podařilo v přírodě vodu najít. Ve Star Trail poznáte nemocné postavy poměrně rychle, protože mají změněný i portrét. Horší je to s léčbou, protože v družině mám jen dva "specialisty" - elfku a druida, přičemž druid není v léčení zrovna moc zběhlý. K léčbě je však potřeba i patřičných bylinek a v tom je druid zběhlý naopak až až, takže se s elfkou hezky doplňují.
U cestování jsem zalitoval jen jedné věci. Měl bych si vytisknout něco na způsob slepé mapy a vyznačit si do ní možné odbočky od hlavních tahů, než to zase zapomenu. Možná to není pro hru podstatné, ale rád bych měl alespoň přehled. Poučen včerejškem jsem šel jen po hlavní cestě, ale nikdy bych nečekal, že oproti Blade of Destiny budou ty vzdálenosti tak dlouhé a těch skutečně navštívitelných měst bude tím pádem méně.
Po několika dnech jsem konečně do Gashoku dorazil, ale hned u brány mě na uvítanou střelili Lathii z kuše :D
O chvíli později jsem se dozvěděl, že tu elfy moc v oblibě nemají. Zdejší elfský mlynář nedopadl zrovna dobře, vesničané ho ho upálili přímo v jeho mlýně, což potvrdilo i následující pátrání.
V taverně Svellt Thaler nemají pro změnu v oblibě trpaslíky, poslal jsem tam tedy samotného Wurfa, jakožto největšího ochlastu družiny. Hm, už zákaz vstupu trpaslíků mě měl varovat, jde čistě o nealko hospodu :D Z krčmáře jsem však nic kloudného nevymáčkl, navíc jsem chytil zavíračku.
V Gashoku jsem jinak nenašel žádnou klíčovou postavu. Zkusím ještě nějaké drby v hospodách apod. ale moc si od toho neslibuji. Vést rozhovor s kýmkoliv může být dvousečné. Přílišné množství otázek může dotyčnou postavu naštvat a pak se odmítne s družinou bavit. Musím proto dobře volit, na co se ptát a co nechat být. Pokud se nic nedozvím, budu asi pokračovat dále na jih, směrem na Lowangen.
Přispěvatel: Elemir Září 04, 2016, 20:08:12
Když jsem uvažoval o úpravě pozměněných statistik pomocí editoru, napadl mě jako první samozřejmě editor UGE. Moduly pro Blade of Destiny a Star Trail tehdy vytvořil David Melanson (http://web.archive.org/web/19970723133752/http://www.ici.net/customers/overkill/overkill.htm) a do úvodu připsal krásný odstaveček ...
Anyway, anybody who's played the game knows it can be frustrating as all hell, especially with weird poison/herb/spell names that don't always make any sense (for example, "Lightning" is a blinding attack spell, NOT a lightning bolt!) Worse yet, in Advanced Mode, you've got to take chances on improving skills and spell abilities and...ARRGH! All this is great for the die-hard paper RPG'er who wants to keep track of eight zillion statistics, but for the average player, this can be quite frustrating...especially since you can't really see if you're any good at a skill before you try to use it if you play in Novice mode (which doesn't require you to do the skill gain rolls).
David v tomhle odstavečku perfektně popsal veškeré pocity, které člověka přepadnou při prvním kontaktu s hrou :) A to ještě mějte na paměti, že to je člověk, který v 90. letech aktivně hrál další cRPG, takže by to pro něj měla být vlastně rutina.
Když jsem před nějakou dobou zkoušel rozehrát Eye of Beholder, nebo se krátce podíval tuším na The Dark Queen of Krynn, tak mě u nich třeba tvorba postav přišla zcela jasná a neměl jsem pochyby. Ono u toho zjistíte, že všechna ta cRPG zhruba vycházejí z podobných kořenů a to orientaci podstatně usnadňuje. U Realms of Arkania je to ovšem jiné, jako by se někdo naschvál snažil všechny kategorie pozpřeházet a přejmenovat. Navíc vás hra zahrne haldou dovedností a kouzel, o nichž ani nevíte, co si o nich máte myslet a jestli je vůbec potřebujete :D
Od Lighningu jsem očekával přesně to, co David, stejně jako není potřeba diskutovat nad efektem Fireballu. A Lightning je opravdu první kouzlo, které se na dobrých 95% pokusíte v boji seslat ... protože to bude asi jediné kouzlo, jehož název se vám bude s něčím asociovat a budete ho ovládat na dostatečné úrovni :D Takové Bambaladam vám bude nejasné hooodně dlouho ;) Tohle opravdu frustrující být může, hlavně z počátku.
Přitom je zajímavé, že po čase už vám to nepřijde. U Star Trail se třeba začalo zjednodušovat, ale když se na ta zjednodušování podíváte, tak to jsou prostě věci, které v Blade of Destiny beztak zapadly mezi rutinu a nepřinášelo to hře nic navíc. Typickým příkladem je save za zkušenosti. Časem jste těch 50 XP za save ani nepoznali, protože každý rutinní boj vám vynesl 57 XP. Na expení postav přitom měly vliv hlavně úkoly.
Podobně handlování o ceně v obchodě. Když jste obchodníka svou nabídkou naštvali, mohli jste si zhoršit podmínky i u dalších obchodníků ve městě. Přitom ani vysoká hodnota smlouvání vám nezaručovala úspěch. Při nákupu a prodeji proto nebudete raději nic riskovat a budete všude psát nulu (tak jsem to činil já :) ). Tím je tahle mechanika ve hře v podstatě k ničemu. Teoreticky jste si v Blade of Destiny mohli pomoci dovedností odhadu ceny, která by vám měla ukázat reálnou hodnotu a podle toho jste pak asi měli smlouvat, jenomže zpočátku jsem se orientoval na úplně jiné dovednosti. Nehledě na to, že obchodníci prskali už při pouhém 1% slevy :D Ve Star Trail vám už postih za smlouvání nehrozí a smlouvání probíhá automaticky. Najednou má ta mechanika mnohem větší význam a tím pádem má význam i postava s vysokou hodnotou smlouvání.
O tanci už jsem psal přímo v deníku. V Blade of Destiny to byla jedna z dovedností, kterou jste stejně jako mnoho dalších podobně "zbytečných" dovedností mohli cvičit, ale nikde jste neměli možnost jí využít.
V dnešní době se často skloňuje zjednodušování her, ale ono je potřeba odlišit to skutečné zjednodušování od toho, které jen odstraňuje podobné věci, jako byly ty z příkladů výše. A odstraňuje je přesně pro ty samé důvody! Překombinovaný systém může na první pohled vypadat úžasně, ale je taky potřeba s tím ve hře umět pracovat, tedy aby to bylo pro hru přínosné. Star Trail se v tomto ohledu vydal správným směrem. Na úkor libovolného ukládání hry zvýšil frekvenci nemocí :D
Přispěvatel: Elemir Září 05, 2016, 21:59:29
Cestou do Nového Lowagenu je ještě před řekou rozcestí. Prvně jsem se zkusil vydat na východ podél řeky směrem do hor (Finsterkamm), ale na půli cesty jsem dostal nakládačku od tygrů, takže jsem byl nucen loadnout. Proto jsem to napodruhé neriskoval. V horách je nějaká další osada. Namísto toho jsem z Nového Lowagenu zamířil do Lowagenu, byť se odtud dá opět vydat i na východ nebo západ.
Cestou jsem potkal Antharona, což je podle svých slov tulák. Chvilku jsme poseděli a pak jsme se společně vydali na cestu (dovolil jsem mu se připojit). Kousek před Lowagenem mě ovšem upozornil na malou spojku jihovýchodně, která je sice delší, ale obejdeme tak armádu orků obléhajících Lowagen (táborem orků se dá i ze severu projít, ale musel bych tam nechat veškerou výzbroj, jak jsem později zkusmo zjistil).
Antharon je skutečně tulák (level 12) a přiřadí se do slotu pro NPC. Má docela silně vycvičené společenské dovednosti a ani zlodějina mu není cizí. Jinak je to v podstatě bojovník s bodnými zbraněmi a lukem. Jeho svaly určitě využiju, byť moje družina na tom není špatně. Je ovšem nutné si uvědomit, že ve Star Trail se dá začínat i od nuly, takže takové družiny určitě podobná NPC uvítají. Možná se mnou zůstane jen chvíli, ale na to jsem sám zvědav. V Blade of Destiny jsem NPC zkusil jen jedno (hraničářku) a úspěch to u mě neslavilo, takže jsem další ani nevyhledával (později se ukázalo, že ani ve Star Trail nejsou NPC zrovna terno, opět jsou v boji zcela neovladatelná).
Zkusil jsem se podle rady Antharona stočit po chvíli na jih a pak obloukem od jihu na Lowagen. Měl pravdu! Na okraji lesa jsem narazil na armádu orků. Pomalu jsem vycouval a vydal se směrem na jih do osady Svellt, kde je hospoda a chrám Tsy. Bezejmenné dny utekly a rok se přehoupl do nového - do Svelltu jsem dorazil 2. Praiose roku 18.
Kněžka Umora Miral mi v chrámu prozradila, že při cestě z Hilvally do Tjolmaru mám jít přes hory, abych se vyhnul lupičům u řeky. Netuším, proč mě varovala zrovna na toto, protože Tjolmar je odtud dost daleko, ale budu si to samozřejmě pamatovat :) Při rozhovoru na téma Thasch (pohoří na jihu) jsem se konečně dozvěděl něco kapánek zajímavějšího - přes Thasch najdu dva průchody k břehu Svallu a v horách je hlavně několik opuštěných trpasličích dolů, což by mohlo být vodítku na cestě za Salamander Stone. I když, na téma Trpasličí díra mi odpoví, že to se tu nedozvím, protože jsem přišel na špatné místo. Víc už jsem toho z ní nevymáčkl, ale nasměrovala mě alespoň do hostince.
Hospodu ve Sveltu vede Haldara Alberg. Od ní jsem se dozvěděl, že asi 10 mil odtud je na cestě do Andergast odbočka ke starému Yrramskému dolu. 30 mil na západ odtud je zas pro změnu opuštěný trpasličí důl, což by mohla snad být hledaná Trpasličí díra. Haldara se mnou kupodivu vydržela kecat skoro až do posledního dostupného tématu. Dozvěděl jsem se tak, že Yrram byl také původně osídlen trpaslíky, kteří se později přesunuli do Lowagenu, nebo o části orčí armády, která se přesunula do hor Finsterkammu.
Konečně se mi také začíná vyjasňovat, co je to Salmander Stone. Jedná se o magickou rudu, jejíž zásoby byly už před léty vyčerpány. V Norhusu se pak prý kříží obchodní stezka vedoucí do Rivy a Kvirasimu - trošku se v tom zeměpisu ztrácím, ale tak nějak alespoň tuším, jak si na mapě stojím vůči třetímu dílu, který se odehrává právě v Rivě. Ono v Kvirasmimu mělo třeba jedno NPC poznámku na Breidu, takže nebudu asi daleko ani od oblastí Z Blade of Destiny (mno, večer jsem si našel mapu Aventurie a ono je to přeci jen hezký kousek jinde ;) ).
Do Lowagenu asi nemá smysl se nyní pokoušet prosekat, byť bych se potřeboval zbavit nějakých zásob. Jenomže kam dál mi také není jasné. Zkouším se totiž orientovat podle mapy na Arkania.cz, což by mělo odpovídat tištěné mapě u hry, jenomže osady jsou pojmenovány jinak, než to vidím ve hře :) Yrramis je vlastně Svellt. Budu muset opravdu začít kuchtit vlastní mapu. Vydal jsem se nakonec na západ a poté se stočil na jihozápad, hlouběji do hor. Po jednom dni jsem narazil na skupinu orků, z které se během boje vyklubala slušná armáda, tak jsem to byl nucen vzdát. Navíc ti orci tu mají nějak víc HP. Druid je přetížený, takže nemůžu ani využívat kouzla oboru Dominance. Napodruhé jsem se tedy schoval do křoví a tlupu orků nechal projít kolem (bylo jich celkem 30). Mno, jenomže cesta dál se jen protahovala a kopírovala spodní úsek hor (okraj mapy) takže jsem zase v pytli :D Už jsem se dostal rozhodně dál, než jen 10 nebo 30 mil.
Nejhorší ovšem je, že ty boje jsou opravdu tužší a zrovna nemám bojeschopnou družinu. Atharon taky zrovna žádné terno není, to moje vlastní charaktery na levelu 6-7 to zvládají lépe. Budu muset zkusit jiný směr. Že bude cestování ve Star Trail až takhle komplikované, to jsem vůbec nečekal. Moje idea, jak jsem již konečně našel správnou stopu, se začíná pomalu rozplývat :D
Když to srovnám s Blade of Destiny, tak tam bylo cestování v podstatě pohodička, stejně tak pídění se po kouscích mapy :) Tady jen tuším, co asi hledám, ale směr už ne. Musím tedy přiznat, že jsem z Gashoku vyrazil aniž bych obyvatele pořádně prokecl, takže je klidně možné, že jsem něco minul, ale vracet se mi nyní nechce.
Jenom zopakuji, jak to s cestováním je. Řekl bych, že nyní už je mi to mnohem jasnější. Ono se dá normálně pohybovat po známých trasách, ostatně celou trasu si lze předem naplánovat. Družina pak pochoduje od bodu k bodu, takže na případné odbočky vás hra sama upozorní. Známé stezky jsou vesměs spojnice mezi městy a osadami. Druhou variantou je vydat se směrem, kterým žádná stezka nevede a nechat družinu cestu hledat. Je to o něco náročnější způsob (u téhle varianty nemůžete cestu předem plánovat), ale cesta se vám poté zanese do mapy jako známá stezka.
Zatím jsem objevem vlastních stezek nic zajímavého nenašel, tedy krom té skupiny orků. Skoro si spíš říkám, že bych se asi měl ve hře nejprve soustředit na průchod známými trasami, tedy pendlovat mezi městy a osadami.
Když jsem pak večer našel mapu Aventurie, došlo mi, proč to tak vlastně je. Star Trail se ve skutečnosti odehrává na mnohem větším kusu mapy, než tomu bylo u Blade of Destiny. Navíc není zdejší oblast tak hustě osídlena jako pobřeží. Tím právě ty dlouhé trasy dávají mnohem větší smysl. Je to úmorné, udělal jsem malé okružní kolečko kolem Svelltu a poté se stočil k horám na východ. Díky pár bojům mi moje postavy na levelu 6 skočily na 7 a já zažil další nepříjemný levelup - tentokrát jsem musel několikrát loadnout, protože bojovník se mi nechtěl naučit skoro nic a to jsem prostě už nedokázal zkousnout.
Stáhl jsem si i nějakou mapku z německého fanwebu. Je to sice v němčině, ale má alespoň větší formát, takže se na to lépe kouká. Popiskům samozřejmě nerozumím :D Rád bych si však udělal svou komplet slepou mapu, protože beztak plánuji, že bych Star Trail prokličkoval celý a o nápovědu zrovna moc nestojím. Ono stačí, že tam ty popisky jsou, rozumět jim nemusím, ale už vím, že bych danému místu měl asi věnovat zvýšenou pozornost.
Na závěr dnešního zápisu bych se rád zmínil obecně o bojích ve Star Trail. Oproti Blade of Destiny doznal boj několika drobných, ale jinak významných změn. Z nabídky zmizela volba čekat, místo ní postavy přecházejí do hlídání, tudíž hlídání už není akce závislá na počtu akčních bodů. Střelci a kouzelníci už nemusejí stát v přímé lince s cílem - střílet/kouzlit lze i do "zatáčky". Platí jen omezení na viditelnost - postava musí mít na cíl útoku přímý výhled. Horší je to s výpočtem AI, boj už není tak plynulý jako v Blade of Destiny. Je to samozřejmě detail, ale vidět to prostě je. Po boji už se nezobrazuje tabulka zkušenostního zisku, což je docela škoda.
Přispěvatel: Elemir Září 06, 2016, 14:38:03
A hned na úvod dalšího příspěvku zase stať o bojích poupravím :) Těch změn je přeci jen více. Dneska jsem absolvoval řadu různých bojů, takže jsem toho viděl zas o kousek více.
Z nabídky boje zmizela volba čekat, místo ní postavy přecházejí do módu hlídání, tudíž hlídání jako takové už není akce závislá na počtu akčních bodů. Původně jsem si myslel, že podobně svobodně si lze vyměňovat zbraň, ale výměna zbraně stojí 2 pohybové body (MP). U druhé zbraně ovšem stačí, aby jí měla postava uloženou ve svém inventáři, v Blade of Destiny mi tohle fungovalo jen u střelných zbraní. U mé družiny nejspíše mírně narostl celkový počet MP, protože postavy už nejsou tolik háklivé na přetížení a právě akce typu výměny zbraně. Ostatně bojovníci disponují větší silou, takže přetížení už nejspíše není takový extrém, který navíc snižuje omezená velikost inventáře.
V Blade of Destiny bylo přetížení noční můrou, protože když byl střelec přetížen a musel si vyměnit zbraň, tak mu kolikrát nezbyly body ani na zaujmutí výhodné střelecké pozice. Podobně u kouzelnických povolání, která také musela zaujmout pozici. Znamenalo to v podstatě ztrátu kola.
Střelci a kouzlící postavy to mají ve Star Trail jednodušší, protože už nemusejí stát v přímé (kolmé) lince s cílem - střílet/kouzlit lze i šikmým směrem (diagonálně). Platí však stejné omezení jako v Blade of Destiny. Postava musí mít na cíl útoku přímý výhled (platí pro přímý i šikmý směr). Pokud protivníka obklopíte skupinou svých postav, máte tedy opět smůlu.
U útoku jsem dlouho spekuloval, cože mi to pořád v jeho provedení ještě chybí. Ono mi to tedy popravdě nechybí, v Blade of Destiny to byla pro mě do určité míry zdržovačka. Jde o volbu typu útoku. V Blade of Destiny se z toho stane strašně rychle rutina, kterou děláte naprosto automaticky. Málokdy jsem využil něco jiného, než-li agresivní typ útoku. Ve Star Trail tohle zmizelo a hned po nakliknutí cíle postava útočí.
V souvislosti s výše popsaným stojí za zmínku ještě jedna věc, která se týká cvičení bojových dovedností. Když jsem postavám úspěšně naklikl další úroveň zbraňové dovednosti, očekával jsem standardní výběr, do čeho přidám bod - útok vs obrana. Jenomže nic takového mi hra nenabídla. Na tohle se budu muset při dalším levelupu ještě zaměřit.
Změny v boji jsou podle mého jednoznačně k lepšímu, byť v Blade of Destiny to mělo taky své kouzlo. Ono ostatně "zjednodušení" se vždy přijímají snáze, ale tady opět platí podobná argumentace, jako třeba u smlouvání. Pro mě byla volba typu útoku opravdu volbou navíc. Striktní pravidla pro směr střelby a obtíže spojené s výměnou zbraně pak zapříčinily, abych se na střelbu jednoduše vykašlal. Přitom ona ta striktní pravidla ve skutečnosti boj zjednodušují :) Je potřeba se na to podívat z pohledu nepřítele, který taky musel hledat vhodnou pozici a nebylo proto složité si střelce nebo kouzelníky držet snadno od těla. Ve Star Trail tahle výhoda padla a při prvním setkání se střeleckými jednotkami to hodně pocítíte.
Edit: Některé věci jsou ve Star Trail z počátku mírně matoucí, za což nejspíše může i to, že jsem družinu importoval a mám tak od počátku jistou výhodu. Postupně si tak např. vyvracím věci, o kterých jsem byl původně přesvědčen, že se opravdu značně změnily. Je proto dosti pravděpodobné, že budu tento příspěvek průběžně upravovat a doplňovat tak, jak bude počet absolvovaných bojů přibývat.
Přispěvatel: Elemir Září 06, 2016, 21:00:09
V tu chvíli bylo jasné, že že tohle už nezvládnu, ale rozhodl jsem se v průzkumu hor ještě chvilku pokračovat a vyplatilo se mi to. Na jedné odbočce jsem objevil vstup do dungeonu Finsteropp Pit. Tím to pro mě ovšem skončilo a nastal ten správný okamžik pro load :)
Na chvilku odbočím. Pomalu se s tím zdlouhavým průzkumem stezek smiřuji. Pokud to vypadá s družinou dobře, tak průběžně ukládám, ale jinak první pokus beru spíše jako testový, abych jen získal hrubou představu, kde co je a kudy dále. Nejvíc mě na tom vadí, že limitujícím faktorem ve hře je zásoba vody, takže každý odpočinek musím vyrážet pro vodu. Přitom jídla mi elfka nosí haldu, takže už to ani nemám kam dávat. Družina se mi tak zbytečně přetěžuje, ale vyhazovat to taky zrovna nechci. V Blade of Destiny jsem si klidně mohl dovolit odpočinky bez lovu a družina to zvládala dobře.
Po loadu jsem se vydal stejnou cestou, ale bandity jsem tentokrát pozabíjel. U dungeonu jsem se zase otočil a vydal si to směrem k západnímu úpatí. Hory v téhle části přejít nejdou, tak jsem si chtěl alespoň zmapovat západní svahy a pomalu se nasměrovat do Gashoku, kde bych rozprodal přebytky a loot. Z Gashoku poté plánuju vyrazit spíše do hor Salamander Stone a pomalu prozkoumat i celou výhodní část mapy. Ono nejvíce stezek je vlastně jen v horách, takže je to jen o trpělivosti a vzít to spíše nějak systematicky.
Cestou jsem narazil na zoufalého vesničana, kterému se rozlomilo kolo u vozu. Okamžitě jsem mu přispěchal na pomoc, ale jen jsem sundal zbraně z ramen, přepadl mě zbytek tlupy ze zálohy.
V Gashoku jsem zavítal do hospody poblíž náměstí . V noci mě vzbudil podivný lomoz z náměstí, kde jsem zahlédl několik zahalených postav, jak zapalují otepi dřeva (proto ten všudepřítomný popel). Ráno jsem se na noční scénu zeptal hostinského Rogullfa Obezniho, ale jen mě odbyl.
Na náměstí měla po ránu stánek jen bylinkářka Gerlanje (upozorní na ní i kněžka z chrámu Borona). Bohužel, o zahalených lidech nevěděla, ale dozvěděl jsem se od ní, že Artherion (elf z vypáleného mlýna), žije v lesíku kousek na východ od města.
Vydal jsem se proto na východ a na rozcestí zamířil do lesa poblíž. Po obtížné cestě jsem došel až k chatce, u které stál Atherion, ozbrojený lukem ... pověděl jsem mu, co se přihodilo a co vím a on mě na oplátku prozradil, jak to bylo s ním a kdo za tím asi stojí. Mimo jiné mi pověděl, že jediný, kdo ve městě není s těmi událostmi spojen, je právě bylinkářka Gerlanje.
Vrátil jsem se proto zpět do Gashoku a šel si s ní promluvit. Nově jí přibylo téma "Cizinci". Jeden z cizinců se jmenuje Valpor a pochází z Kusliku. Žil prý dvě budovy od hospody Night and Day (je to druhý dům na východ od hostince).
Rozhovor s Kuslikem je trošku těžkopádný, ale měl jsem na paměti, co povídala Gerlanje a rozhovor jsem nasměroval k tomu, aby mi pověděl o dalších cizincích. Dozvěděl jsem se hned dvě jména - Erholt z Tiefhosenu, který žije kousek na severovýchod od náměstí a Deregon z Thunderbrooku, který bydlí hned vedle chrámu Praiose.
U Deregona jsem musel vyrazit dveře (dříve tam tahle možnost nebyla), načež mě napadl nějaký bojovník. Bylo to rychlé, možný by to bylo ještě rychlejší, kdyby se mi Atharon do bitvy nepletl :D Dům jsem poté prohledal a našel kýžené dokumenty (dokumenty sekty Anathema, jíž byl Deregon vůdcem). Bohužel jsem nenašel jmenný seznam. Poté jsem zašel ještě za Erholtem, ale tenhle stařík na sektáře nevypadá, nechal jsem ho proto být. Místo toho jsem se vydal do lesa za Atherionem, který už mě čekal a nabídl pohoštění. Dostal jsem od něj Atherionův meč a Atherionův luk.
V Gashoku jsem po návratu narazil na náměstí na podivného kněze, ale když jsem chtěl zkusit další volby rozhovoru, tak jsem ho po loadu už znovu nepotkal. Náhodných událostí bude asi více. Např. poté, co jsem začal jít po stopě cizinců, tak mě v noci na ulici zastavil podivný muž, ze kterého se dalo vymámit, že dva z cizinců jsou vážení obchodníci a městu rozhodně neškodí. Ono jde totiž oba obchodníky mimo jiné taky napadnout a zabít, ale jen Deregon je ta správná osoba. Určitě toho tedy dost minu.
Během pendlování mezi Gashokem a lesem jsem si během odpočinku všiml ještě jedné věci. Lépe jsem si prohlédl sloty postav a radostně zajásal. Prsteny a náhrdelníky se konečně nasazují přímo na postavu. Slotů je na postavě oproti Blade of Destiny obecně více, ale zatím nemám nic, co bych do dalších dal.
Přispěvatel: Elemir Září 10, 2016, 10:39:24
Došel jsem až na křižovku nedaleko osady na JV, ale protože odtud vede cesta i zpět směrem do Gashoku, tak jsem se nakonec preventivně otočil. V té chvíli si Elemir poprvé postěžoval, že bez bot se mu jde velmi špatně :) Později jsem zjistil, že každé takové ohlášení znamená mírné zranění, ale jeho velikost je víceméně srovnatelná s tím, co si postava vyléčí během odpočinku. Přijde mi však, že postava bez bot družinu zdržuje, takže družina je nucená častěji odpočívat a postupem času se taková postava může zraňovat častěji (asi i v závislosti na terénu).
V polovině cesty jsem potkal skvadru rytířů s Baronem z Meresfeldu v čele. Nikterak jsem se nesnažil uhnout zcesty, takže byli nuceni kousek od mé družiny zastavit. Trošku jsem barona pošťouhl neutrálním dialogem a když se objevila sada odpovědí na orky, tak jsem mu popravdě řekl, že jsem si už nějakou tu bitvu vybojoval. Za odměnu se mi otevřel klasický dialog jako u běžných NPC, ale baron skousne max. 2 otázky a pak to ukončí. Po pár pokusech, kdy jsem se beztak nic nedozvěděl, jsem testování možností vzdal. O armádě orků kolem Lowagenu přeci vím.
Těžko řící, co mi tohle setkání mělo přinést, možná že až půjdu na sever, tak narazím na prima skupinku orků, se kterou by mi býval pomohl :D Všechny alternativy rozhovorů ale opravdu zkoušet nechci. Možná to také neznamenalo vůbec nic (pozn.: nakonec jsem opravdu na žádnou skupinku orků na severu nenarazil). Podobné eventy byly i v Blade of Destiny. Hezky to ovšem dokresluje atmosféru hry. U rozhovorů obecně platí, že postavy jsou různě ochotné s vámi hovořit. Někdo utne rozhovor po jediné otázce, někoho se můžete zeptat skoro na celý seznam topiců. Mezi odmítnutím a novou možností rozhovorů pak musí uplynout minimálně den - v ten samý den už se s vámi dotčená postava, která vás odmítla, bavit nebude. Horší je to právě u postav, které potkáte takto venku a pravděpodobně je taky vidíte naposledy. U nich je lepší si na výběr topiců dávat pozor. U topiců platí, že postava se s vámi bude bavit nejspíše jen o tématech, která souvisí s jejím okolím (typicky zeměpisné údaje, postavy apod.) a samozřejmě u topiců, kterým se liší od ostatních postav v okolí. Později jsem přišel ještě na jednu zajímavost. Na ten samý topic se můžete zeptat vícekrát, někdy se dozvíte další informace.
Po dalším dni cesty jsem konečně dorazil do Gashoku a hned si to zamířil na tržnici. Krom bylinkářky už tu nikdo nebyl, tak alespoň Elemir prodal přebytek bylinek, protože ho už notně přetěžovaly (už nebyl schopný další bylinky sbírat, což mi po xy-tém pokusu začalo být dost divné, ale nejspíše to opravdu souvisí s tím přetížením). Nakonec jsem zamířil do hospody.
Spánek se ovšem zvrhl. V noci mě přepadl dav rozzuřených obyvatel města a nazval nás vrahy. Když začalo přituhovat, našli se v davu svědci, kteří potvrdili, že jsem Deregorna zabil poprávu. Skoro si až říkám, jak by to dopadlo, kdybych býval zabil i nevinné? Nicméně se prý mám z města klidit. Naštěstí se dá v hospodě dál spát, ale přišlo mi, že hostinská pokoj o bit na osobu zdražila. Docela jsem se obával, že mám v Gashoku úplně utrum a přišel jsem tak o bezpečný bod na mapě, opravdu jsem si proto oddychl. Opravil jsem zbraně a vyrazil opět na cesty.
Po objevené trase se mi šlo už mnohem rychleji, takže jsem během pár dní dorazil do Reichsendu (ona víska na JV). Je to opět jen osada prezentovaná chrámem a hospodou, ale každé další útočiště v okolí hor Finsterkammu je dobré. Kněz Gordal Namir mi pověděl něco bližšího o Finsterkopp. Je to prý nejvyšší kopec pohoří a zároveň střed všeho toho příšerného zla ... vím, testově jsem předtím nakoukl a uvnitř dungeonu se to hemží nemrtvými :) Na nic dalšího zajímavého jsem nenarazil. Hostinská Ilvina Endares už o Finsterkoppe mluví jako o bájném trpasličím městě, ale moc těmhle pohádkám nevěří. Další trpasličí město v horách je Hiltorp (v půli cesty do Nového Lowangenu). Více na jih je prý trpasličí důl, ale raději se mám optat až v Nordhagu (tipuju, že to je osada úplně na jihu téhle části mapy). Najedl jsem se a vyrazil dále na jih.
Po cestě jsem potkal Susan Hender, ale nic užitečného mi nepověděla. Cestou dále jsem narazil na několik odboček do hor a jednu na východ, nicméně jsem se stále držel jižního směru a když už to nešlo, stočil jsem se více na východ. 27. Rondry roku 18 jsem tak dorazil do osady Nordhag, tedy lépe řečeno, vrazil jsem do jediného možného obydlí - hospody :)
Hospodská Zuliana Saldek není zrovna z nejpřívětivějších, tak jsem dle rady Ilviny Endares z Reichsendu zamířil rovnou k tématu Trpasličí díry a spol. Dozvěděl jsem se, že Finsterkoppen je v podstatě totéž, co Trpasličí díra a jak se k němu dostat. Tím se mi potvrdilo, že nalezený dungeon v horách je opravdu to místo, které přesně hledám. Trpaslík Ingramosch z tohoto města dokonce pochází, čímž mi to dává o něco větší smysl. Podle mě už není pochyb, Salamander Stone je ve Finsterkoppen.
Nevím, nakolik je to překladem, ale v průběhu hraní mi některé věci dlouho nedávaly smysl. Je fakt, že je potřeba mít na paměti vše, co se doposud ve hře řeklo, ale občas mi přijde, že se některé pojmy podivně smíchávají. Od Elsuriona v Kvirasimu víme, že Salamander Stone je v nějaké Trpasličí díře. U postav se proto Trpasličí díra objeví jako topic v dialogovém okně. Později to ovšem začne nějak splývat s Finsterkkopen. Vysvětlení je ovšem jednoduché, Trpasličí díra je obecné pojmenování pro trpasličí město, ve skutečnosti to nemá nic společného s doly apod. Nejvýznamnější Trpalsičí dírou je pak právě Finsterkoppen, což je zároveň nejstarší město v Arkánii.
V tuhle chvíli už není kam spěchat. Kde je Finsterkoppen vím, takže je čas na průzkum hor a okolí. Docela se už začínám v tom trasování orientovat, jen kdyby to nebylo tak zdlouhavé. Cestou na východ jsem se srazil s patrolou deseti orků, ale po chvilce jsem je rozprášil a mohl pokračovat dále.
Hm, v horách je to i tak dost bloudění a hlavně jsem narazil na prima překvapení. Finsterkoppen není jen ten dungeon na západní straně Finsterkammu, ale ono je to dokonce skutečné město na povrchu. Oboje však spolu souvisí, protože na jedno patro Finsterkoppen Pit se můžete dostat i přímo z města. Píše se 5. Efferd, roku 18.
Město se skládá ze dvou fyzicky oddělených částí, což je dobře patrné u možnosti fasttravelingu. Přes trpasličí stráž se lze dostat do Finsterkoppen Pit, což už je dungeon, ale tahle část je normálně obydlená trpaslíky a je zde k dispozici většina služeb, které město nabízí. V jedné části Pitu lze najít vstup na další patro, ale v cestě stojí magicky uzavřené dveře, od kterých nemám klíč. Ve městě naneštěstí chybí prodejce zbraní, kterému bych rád rozprodal svůj loot, takže jsem po chvíli zjistil, že tu vlastně není nic, co by mě tu dále zdržovalo. Do Pitu znám naštěstí cestu z hor, takže klíč snad hledat nemusím. Nezbylo mi tedy, než se vydat dál a z města jsem zamířil na jih hor.
Cesta se brzy začala opět větvit, ale držel jsem se východního směru a nedlouho poté jsem našel již známkou stezku k osadě Nordhag. Odtud jsem se otočil a zamířil směrem přímo na západ, směrem na Yrramis. Cestou jsem potkal trpaslíka Hagebara, ale dostal jsem jen lekci ze zeměpisu. Na sever od této pozice mě přepadla patrola pěti orků, kterým jsem opět nedal šanci. Při boji jsem si všiml, že očarování funguje trošku jinak, než v Blade of Destiny. V BD bylo potřeba pozabíjet i očarované protivníky, tady prostě boj končí po zabití posledního "nepřátelského" protivníka. Nicméně očarování může vyprchat ještě před skončením boje (Tancuj už třeba taky není tak ultimátní kouzlo).
Pomalu jsem se ze všech stezek na jihu pohoří vymotal a nakonec zamířil k Yrramisu. Zhruba v polovině cesty mě přepadla další patrola orků, tentokráte podstatně silnější. Naštěstí orčí lučištníci nejsou zas tak nebezpeční, takže jsem nejprve usekal vlky, pak orky a trpaslík Valin šel mezitím vstříc lučištníkům. 24. Efferda jsem konečně dorazil do Yrramisu. Nyní si mohu říci, že jižní úsek Finsterkammu mám zmapovaný.
S Yrramisu jsem to vzal známou cestou na Gashok, ale v Novém Lowangenu jsem opět uhnul směrem k horám. Část cesty už jsem znal, takže to šlo dobře. Na rozcestí jsem zahnul na jih, jakoby směrem k podzemnímu městu a cesta mě pomalu dovedla k zátarasu, který už jsem objevil dříve, jen jsem předtím byl z druhé strany. Vrátilo mě to tedy zpět. Na spojce k již známé stezce na východní straně hor jsem potkal kozu, která mi blokovala cestu. Zkoušel jsem jí uplatit bylinkami, ale nakonec jí stačilo jen pohladit na nose :)
Na východní straně jsem se postupně dostal až do osady Reichsend, odkud jsem šel pro změnu na průzkum stezek zpět směrem do Gashoku. Elemir mi už na jihu hor boty odhodil, nejspíše byly nekvalitní, ale neměl jsem čas se o to starat. Na rozcestí směrem ke Gashoku prošoupala boty i Lathia a teprvě teď bylo rozhodnuto, jde se do Gashoku!
Průzkum stezek je už o poznání snažší, protože mám hotové výchozí body a díky trasování se dá jakoby osahat, kde ještě nějaké rozcestí je. Není tedy vysloveně nutné si dělat vlastní nákresky na papír, ale musím uznat, že napoprvé pro mě byla spleť stezek mírný šok. Hned jsem si pod tím představil množství možných kombinací a do toho nemoci a nedostatek vody :) Blade of Destiny je v tomhle ohledu jednodušší, protože o rozcestí se starají městské ukazatele a stezky samy se větví jen v několika málo případech. Celé je to opravdu jen o čase.
V Gashoku jsem měl kliku, že zrovna fungoval trh. Všiml jsem si u toho, že se obchodníci na tržišti obměnují. Jsou tam sice stejné typy obchodníků, ale jsou to jiné postavy. Z Gashoku jsem vyrazil tou samou cestou, ale u hor jsem změnil směr. Cestou podél řeky jsem objevil vydru v železech, kterou jsem pustil na svobodu. Došel jsem až na křižovatku Gashok - Nový Lowangen, takže jsem udělal čelem vzad a vrátil se až na severní okraj hor, odkud jsem se vydal pro změnu jižně. Udělal jsem půlkruh po stezce okolo závalu a vydal se jedinou zbylou cestičkou, na jejímž konci je trpasličí osada Hiltorp.
Možností, co v Hiltorpu dělat, je více. Krom chrámu a hospody můžu vyrušit ještě kováře. S kněžkou Jornou jsem navázal rozhovor na téma Trpasličí díry, ale krom toho, že na tahle místa smí vstoupit jen Ingerimmovo kněží, jsem se nedozvěděl nic zajímavého. Navíc zpochybnila existenci Salamander Stone, prý by trpaslíci a elfové nikdy nepracovali společně. Hostinský Hubbert byl jen o trochu sdílnější, ale vše o čem mluvil, už jsem stihl zjistit odjinud. Navštívil jsem ještě kováře a nechal si u něj spravit Lathiin meč.
A nyní nastala zásadní otázka - kam dále? Mohl bych jít sice do Firstenkoppen Pit, ale pak jsem si řekl, že když jsem si tak krásně zmapoval stezky na východ od Lowangenu, že bych se mohl vrátit pro změnu na sever a projít stejným způsobem pohoří Salamanderstone. Vyrazil jsem proto do Gashoku a přes východní cestu kolem lesíka rovnou na sever.
Přispěvatel: Elemir Září 10, 2016, 11:45:34
Propojil jsem si jižní stezku podél pohoří s cestou Kvirasim - Gashok a pak se vydal na úplný východ. Cesta v těhle místech končí slepou uličkou, kde na mě ze zálohy někdo vystřelil šíp. Nenechal jsem se vyprovokovat, nejsem nepřítelem elfů a tak jsem v zápětí musel ustát mnohem větší salvu. Slabší družina by to asi nerozdýchala, ale my přežili. Po útoku mi hra nabídla zase cestu zpět a na první křižovatce jsem se vydal na sever přímo do hor.
O kus dále jsem narazil na elfku na losovi a později jsem došel do malé vísky, kde jsem si mohl promluvit s elfkou Fianaou Moonlight. Dozvěděl jsem se však o vzájemné nevraživosti mezi elfy a trpaslíky a elfy a lidmi. Salamanderstone je elfské území, kde nemají zástupce obou zmíněných národů příliš v lásce. Cestou na sever jsem opět potkal elfku na losovi, tentokrát na mě promluvila a pověděla mi, že los se dá snadno ochočit. Stezka se pomalu začala stáčet k západu a na palouku jsem potkal hrající si medvídě, které jsem samozřejmě nechal být. Na první křižovatce jsem se stočil na sever a ignoroval jsem všechny odbočky, čímž jsem se dostal na cestu do Kvirasimu. Ostatně bylo na čase, zásoba náhradních bot už mi došla (od průzkumu Finsterkammu používám Atharona jako nosiče náhradních bot, ukázalo se to jako velmi prozíravé).
Z Kvirasimu jsem se vrátil zpět na horskou stezku a teprve nyní jsem začal prozkoumávat odbočky a postupoval dále na jih. Nic spletitého, cestou jsem akorát narazil na rozzuřenou medvědici. V principu je jedno, jak se zachováme, medvědice ve skutečnosti brání medvídě a bez šrámů se to prostě neobejde. Dále na jih jsem narazil na potůček, kde si lze zarybařit, nebo naplnit měchy vodou. O kus níže se stezka napojuje na jižní spojku, takže jsem se vrátil a poslední možnou stezkou se vydal na cestu Kvirasim - Gashok.
Salamanderstone je oproti Finsterkammu podstatně jednoduší a když se to tak vezme, není tu ani nic k vidění. Pokud jde o boje, přijde mi, že to má simulovat jakoby lehčí lokaci, kde si může družina okoukat základní mechaniky hry. Finsterkamm v tomto ohledu taky není obtížný, ale těch nepřátel už bývá přeci jen více, byť orčí patroly jsou nejspíše pevně dané a neměnné. Mým favoritem jsou ovšem tygři. Jakmile jich je více pohromadě, je to na pováženou bez ohledu na level postav. Vše ostatní je oproti tomu legrace :) Záleží tedy na tom, co vám hra na počátku každého úseku mapy naservíruje. Je proto snadné nabýt dojmu, že mapa je dělena na úseky dle obtížnosti, ale tak to opravdu není. I u pevně daných setkání platí, že je to +/- vyvážené, nebo máte šanci se střetu vyhnout (viz patrola dvaceti orků u Yrramisu).
V souvislosti s obtížností jsem už kolikrát uvažoval, jak to asi musí mít úplně nové družiny, ale ono to nakonec bude nejspíše stejné, jako když jsem uvažoval nad tím, že samostatný Darkside of Xeen bude tužší. Realita byla samozřejmě jiná, Darkside se nakonec ukázal dobře vybalancovaný. Podobně mi to přijde právě i ve Star Trail. Řeším akorát jediný problém. Při průzkumu Finsternkammu jsem často využíval hostince okolních osad a teprve po návratu do Gashoku jsem si všiml, že penězi zrovna neoplývám a měl bych spíše šetřit. V Kvirasimu jsem se rozprodejem horko těžko dostal přes 100 dukátů :D Prakticky tak nemůžu nic extra nakupovat a na pováženou je i oprava zbraní. Anebo jinak, mám tak akorát na zajištění základní funkčnosti družiny.
Ze Salamanderstone jsem se nevydal zpět do Gashoku, ale rozhodl jsem se, že zamířím do protějších hor - Rorwhedu. Cestou jsem potkal nosorožce, které jsem nechal bez povšimnutí. V první fázi jsem celé pohoří obešel po severovýchodním okraji a na severu našel slepou uličku do Brinaských mokřin. Musel jsem se vrátit zpět.
Z mokřadů jsem se stočil přes severní okraj a chtěl jsem se pokusit obejít pohoří pro změnu ze severozápadu, abych si zjednodušil odhalení křížení stezek, ale co čert nechtěl, místo toho jsem uhnul příliš a 30. Firunu se obklikou dostal do města Tjolmar (nejzápadnější město mapy).
Poučen z Gashoku, nejprve jsem si město prošel, abych si odkryl automapu pro pozdější fasttravel. Cestou jsem potkal ženu, která na Antharona křičela, že mu hrozí velké nebezpečí a za 10 dukátů mu prodá amulet, který ho ochrání. Dobrá, koupil jsem ho. Nakonec jsem ho usmlouval na 8 dukátů :) Zcela dle očekávání, Eona nenašla v amuletu žádnou magii :D
V ulicích jsem opět potkal jezdce na koni, tentokráte udeřil Eonu, asi tu nemají v lásce pro změnu kouzelníky. V domech jsem nenašel nikoho přátelsky naladěného, jeden dům je navíc uzamčený kouzlem. Zatím netuším, co s tím. Na náměstí se nachází skladiště, které vede Hanthar Henkelbrandt. Podle něj má invaze orků co do činění se starodávným artefaktem Umrazivomym. Odkázal mě mezi řečí na zdejší podnik Red Lotus a k tomu mi prozradil, že Ingramosh býval častým návštěvníkem města a měl přátele mezi kováři. Oba zdejší kováři mě však při zmínce jeho jména vyhodili. Abych nezapomněl, ve skladišti si lze uschovat věci.
Návštěva Red Lotus se vyplatila. Erolfone Lotusdust mi prozradila, že Ingramosh často chodil do chrámu Rahjy a v sousedství Old Bridge má svůj výstavní dům (to je ten magicky zamčený dům). Prozradila mi, že kovářka je jeho dobrou přítelkyní, ale dost se změnila a nyní je obezřetnější. Za 5 dukátů jsem navíc mohl strávit noc v bordelu :) Ale svědomí mi to prostě nedovolilo :D Mno, ale informace mi byla v podstatě prd platná, pro dnešní den už se se mnou nikdo bavit nechtěl, tak jsem šel přespat do hostince k Boromilovi Bjalthornovi, který mi pověděl, že Ingramosh se stal v Tjolmaru z nějakého důvodu neoblíbený.
Druhý den ráno jsem se znovu vypravil do chrámu Rahjy a s kněžkou Rahjane Elvefield si pohovořil na téma Ingramosh ... najednou se rozpovídala :) Prý už se ve městě neukázal dobré dva týdny a začíná se o něj strachovat. Jenomže to bylo vše, nic jiného se ve městě nezměnilo, tak jsem 2. Tsa roku 18 Tjolmar opustil.
Z pro mě neznámé příčiny se mi najednou do mapy zakreslila cesta celým údolím Svelltdale. Vzal jsem to však postupně. Jižně od Tjolmaru je osada Norhus. Je v ní hostinec a osadu zrovna míjela loď, kterou si lze přivolat a využít. Od hostinského Endora Jorndala jsem se dozvěděl, že v Hillvala si můžu najmout loď (je tam přímo přístav) a sdělil mi poněkud znepokojivé informace o Ingramoshovi - údajně je vůdcem Tjolmarských zrádců. Vrátil se prý před nedávnem, předtím se schovával v Lowangenu (hm, ale tam mu mám přeci donést Salamander Stone :) ). Povídání hospodského by vysvětlovalo, proč nejsou v Tjolmaru trpaslíci oblíbení a nedávno jich 50 z města odešlo. Stejně tak, proč je Ingramosh "nezvěstný".
Z Norhusu jsem měl možnost odplout lodí přes Hilvalle do Tiefhusenu, ale rozhodl jsem se pro pěší přesun. V Hilvalle je opět hostinec a protentokrát i přístav. Od hostinské Taschanny Tardor jsem se dozvěděl, že v pohoří Rorwhed se usadili služebníci Bezejmenného. Teprve v Hillvale jsem měl možnost si další cestu naplánovat, takže jsem se opět stočil k pohoří Rorwhedu.
Kdo by to čekal, na úpatí hor stála orčí hlídka :) O kousek dále v horách jsem narazil na udržovaný most, ale z druhé strany byl strážený orčími kušníky. Riskl jsem to a pustil se s nimi do křížku. Tím jsem se dostal do samotného srdce hor, odkud vede hned několik možných stezek. Rozhodl jsem se držet severovýchodního směru, který mě dovedl na cestu směrem na Kvirasim.
Stočil jsem se opět na sever a objevil stezku do Nordhusu, odkud jsem se otočil a pokračoval napříč horami na jih. Po cestě mě čekala další silnější patrola orků. Most v horách byl k mému údivu znovu obsazený orky, ale co naplat, přejít jsem musel. Za mostem jsem namísto severovýchodního směru zvolil jihozápad a brzy musel uhýbat před lavinou kamení. Ta sice zatarasila cestu zpět, ale ono beztak není kam se vracet.
Jenomže to jsem si měl jen myslet. Po odpočinku jsem vyrazil dále na jih, ale moc daleko jsem nedošel a napadla mě dvojice tygrů. Normálně by to bylo v pohodě, ale družina nebyla zrovna v nejlepší kondici, takže následovalo pár loadů (podobné pevně dané přepadovky jsou na JV hor ještě dvě, je proto dost na pováženou sázet na jediný save, ale naštěstí jsem to zvládl). Při jednom loadu mě během spánku dostihl nějaký tulák, který mi za kus žvance prozradil něco o zdejších stezkách, ale taky mě okradl o 20 dukátů. Za další load jsem byl proto celkem rád. Když už se mi podařilo boj ustát, zvolil jsem jako další směr východ, protože na západ vede stezka očividně do města (Tiefhusen).
Narazil jsem na Barona z Hjaldornu, který moc přívětivě nevypadal, ale jakmile jsem složil zbraně, byl ochotný vystoupit zpoza skály a promluvit si. Pověděl mi o pochybném městě Rorwhed, což je předpokládám město v těchto horách (na mapě je vidět záznam, ale jak jsem o chvilku později zjistil, jde o město Rorkvell a ke všemu zcela zničené orky). Bylo to jediné téma, na které mi vlastně něco kloudného odpověděl. Po ukončení rozhovoru jsem pokračoval dále na východ, dokud jsem neprošmejdil i zbytek stezek a poté jsem unaven zamířil do Gashoku. Píše se 15. Phexe roku 18.
Za půl dne jsem tak prolezl skoro polovinu mapy. Svým způsobem mě objevování stezek začalo bavit, ale překvapila mě na tom jedna věc. Krom Finsterkoppen Pit jsem nenarazil na žádný další dungeon. Ingramoshovo obydlí v Tjolmaru vynechám, to může být jen prosté bojiště anebo taky vůbec nic. Jsem opravdu zvědavý na druhou hornatou polovinu mapy, protože to by jinak znamenalo, že "plonkových" lokací je tu oproti Blade of Destiny většina :) Koukl jsem schválně na zkušenostní zisk družiny z bojů a žádné terno to rozhodně není. Jedná se zhruba o 10 000 XP na postavu. Úkol jsem vlastně splnil jen jediný a to rasistický kult v Gashoku, od té doby jsem na nic jiného nenarazil.
Vlastně mě překvapila ještě jedna věc. Když jsem dorazil do hor byla už zima, přesto vůbec nevadilo, že nejsem patřičně vybaven. V Blade of Destiny byly hory v zimě prostě nepřístupné, nebo si družina musela opatřit zimní výbavu. Ve Star Trail je to jedno, jediný rozdíl je, že postavy během spánku bývají častěji zraňovány. Přitom si vezměte, že oblasti Star Trail jsou oproti Blade of Destiny více na sever :)
Přispěvatel: Elemir Září 12, 2016, 13:14:22
Cesta na jih mě dovedla k bažinám, kde mě hra vyzvala, zda-li bych se nechtěl za průchod bažinami pomodlit. Rozhodně jsem to neodmítl a po zaplacení 100 stříbrných jsem pokračoval dále. Bažiny jsou koncipovány podobně jako dungeon (je to extra oblast) a očividně se do nich dá vstoupit z více směrů. Hned první souboj ukázal, že průchod bažinami bude asi o trošku tužší, ale o pozastavení postupu bažinami rozhodlo spíše to, že bych se rád držel původního plánu a nejprve si prošel celou venkovní mapu, takže jsem loadnul a otočil se zpět.
Jižní cesta podél Rorwhedu neskýtá příliš zajímavostí. Jedna z oboček se stáčí na SZ, kde navazuje na cestu do Tiefhusenu a druhá míří JZ na rozcestí poblíž osady Svelmiia.
Svellmia je další z osad, ve které je přístav a hostinec. Zrovna jsem chytil loď, ale nemám v úmyslu jí použít. Za 9 dukátů je to do Tiefhusenu, za 12 dukátů do Hilvally a za 15 dukátů do Norhusu. Zkrátka vyslovená zlodějina :) V této souvislosti ještě zmíním, že přímá trasa Svellmia - Sibra - Tiefhusen je dostupná pouze lodí, pešky se musí kolem hod. Narozdíl od trasy Tiefhusen - Hilvalla - Norhus, kde se dá jít hned vedle řeky.
Když už jsem u té zlodějiny. Potkal jsem opět nočního tuláka (noční návštěva během odpočinku) a měl možnost si ho lépe proklepnout. Družinu okrade vždy, ale kolik si vezme zlata, závisí na tom, jak se k němu zachováte. Když ho rovnou vyhodíte, je to 50 dukátů. Když ho pustíte k ohni, ale nedáte mu jídlo, je to 30 dukátů. Když mu jídlo dáte, je to pak těch 20 dukátů. Nejlepší je se mu samozřejmě vyhnout úplně :D
Hospodský Jasgard Elsingor ze Svellmie měl dostupné nové téma - Baziny Svellt. Dozvěděl jsem se tak o těch potvorách, co jsem v rámci chvilkové návštěvy bažin potkal. Údajně to bývala hloupá zvířátka, ale nyní se chovají zcela jinak. Prý je za tím ještěrčí magie. Na téma orků mi pak prozradil, že orci obklíčili Tiefhusen, což poněkud mění situaci při cestování. Každopádně si to půjdu omrknout sám. Trpaslíky taky nemá zrovna v lásce, prý to byli právě oni, kdo pustili orky přes řeku Svellt.
11. Peraina roku 18 jsem tedy Svellmii opustil a vydal se na JV, abych se podíval směrem k bažinám. Vstup do bažin se hlásí stejně, jako tomu bylo z druhé strany směrem od Rorwhedu. Na mapě je vidět nějaká osada v bažinách, ale to bych asi do těch bažin musel opravdu zamířit. Místo toho jsem se proto otočil a vydal se zpět k nejbližšímu rozcestí. Původně jsem chtěl jít k Tiefhusenu, ale pak jsem si to rozmyslel a zamířil jsem JZ podél přítoku Svelltu.
Na jihu jsem po pár dnech dorazil do opuštěné osady Arsingen, ale hospoda byla naštěstí stále funkční. Poslední dny mám totiž problém shánět zásoby jídla. Trpasličí hostinská Garesha mi povýprávěla o zdejším pohoří Bloody Peaks. V horách je prý ukryto orčí město, ale samotných orků je v horách údajně poskrovnu. Důvodem má být konkurenční armáda bezvěrců.
Z Arsingenu je na mapě viditelný Yrramis, takže jižní směr jsem již zavrhl a 19. Peraina se vydal směrem na východ k Lowangenu, abych si odkryl i spodní vstupy do bažin. Na první odbočce do bažin jsem pak potkal osamocenou potvoru z bažin, ale jen mě sledovala a pak zmizela. Pomalu jsem došel až k těsné blízkosti Lowangenu, kde jsem opět narazil na orčí tábor. Vrátil jsem se proto kus zpět a zamířil do pohoří Thasch.
Jedné noci (někdy před 3. Ingerimmem)jsem měl opět nočního návštěvníka, ale tentokráte to byl lovec kožešin, který mi za posezení u ohně a kus žvance prozradil pár stezek - na mapě se mi objevila okružní cesta pohořím. Narozdíl od návštěvy tuláka jsem nebyl okraden :) Cestou jsem se proto stočil zpět na Ansinger, abych si nově odkrytou stezku prošel kvůli případným eventům.
Zkusil jsem se stočit na Yrramis a vypořádat se s patrolou orků, ale nešlo to :) Ropuší jed není ve Star Trail asi tak účinný a hlavně po pár kolech do bitvy naskočila další grupa orků, takže jsem to opravdu musel vzdát. Jednu noc jsem přespal v Yrramisu a poté se opět vydal cestou na západ až k okraji mapy. Potkal jsem jednu zvracející kozu a pak v dáli zahlédl velkou skupinku cestovatelů. O den později jsem zjistil, že nešlo o cestovatele. Srazil jsem se s celou armádou orků!
Ani jsem se nesnažil bojovat (ve skutečnosti na volbě nezáleží, dopadne to stejně bez ohledu na volbu) a nechal jsem se zajmout. Přišel jsem o veškeré vybavení a po několika dnech pochodu se zavázanýma očima nás orci dovedli do nějaké jeskyně v horách, kde nás zavřeli do cely. Uplynulo několik dní, než jsme se rozhoupali k činu. Vlastně tomu dopomohlo nastupující šílenství, kdy Lathia už nedokázala zkousnout vězeňskou stravu a orčího strážce umlátila miskou. 18. Rahja roku 18 se nám tak dostalo zdánlivé svobody - stojíme uprostřed orčí pevnosti, ozbrojeni jednou dýkou a skrajou a oděni jsme do starých šatů ...
Ne, opravdu to nebyl sen! Bloody Peak dungeon nebude procházka růžovým sadem. Pravděpodobně se jedná o ono město, o kterém jsem slyšel v hospodě v Arsingenu. V jedné z dalších cel jsem našel Praiodana von Tann, velitele královské gardy v Tiefhusenu. Spolu s orkem Thurazzem jsou to dvě nová možná NPC k najmutí. Jenomže co s Antharonem? Zkusmo jsem si prošel pár místností, ale nakonec jsem se rozhodl, že si Bloody Peak nechám na později. Jak se sem dostat vím, ale bez vlastní výbavy se teď nikde protloukat nechci :) Stejně jako v případě bažin se budu držet svého plánu a nejprve si projdu komplet venkovní mapu.
Odbočku k armádě orků jsem tedy vynechal a obloukem se stočil na sever. U řeky jsem narazil na úchvatný vodopád, který přímo vyzývá k obětování daru ... mno, pokud se pro to rozhodnete, sebere vám to polovinu vašich peněz, ale za odměnu to celou družinu výlečí. Já peníze potřebuji a zdravý jsem jak řípa :) Údolím podél řeky jsem 15. Rahji roku 18 došel zpět do Arsingenu, odkud jsem průzkumnou výpravu pohořím Thasch započal.
Poznámka k cestování: ve skutečnosti jsem si cestu na JZ k orkům otevřít mohl. Přišel jsem totiž na to, že cestování lze pomocí Esc přerušit a volby případně přenastavit. V půlce cesty se klidně můžete otočit zpět. Škoda, že jsem na to přišel až tak pozdě.
Thasch krom přepadení orky vlastně nic zajímavého nenabízí, ale projít ho je kupodivu také na dlouho. Důvodem jsou dlouhé úseky, které je potřeba absolvovat po etapách (družina vyžaduje častý odpočinek). Pokud jde o souboje, tak těm jsem se pomalu začal vyhýbat. Jsem trošku zklamaný z toho, že zkušenostní zisk z nich nestojí skoro za řeč a tak jsem začal ty méně výhodné obcházet loadem (tygry a spol. :) ). Na druhou stranu jsem si díky tomu ověřil, že některé neventové souboje jsou taky pevně dané (podobně jako trojice přepadení v pohoří Rorwhed) a vyhnout se jim nelze. O něco později jsem si potvrdil i domněku, že potvory se na mapě vyskytují v několika verzích tuhosti. Někdy jsem např. s vlky sváděl rovnocený boj, v jiném boji padali na jednu ránu. Podobně u orků. Od přepadovky JZ armádou orků jsem navíc preventivně začal postup ukládat na dvě save pozice, protože zálohy z měst jsou dost daleko a nerad bych kvůli tomu absolvoval celý průzkum západu znovu.
Přispěvatel: Elemir Září 12, 2016, 13:30:15
Do začátku roku 19 jsem odhalil zbytek cest jižní části pohoří a směrem od severního rozcestí k Arsingeru jsem se stočil opět na západ a na sever. Nový rok jsem tak strávil na cestách :) 11. Praiose roku 19 jsme se utábořili poblíž pramenu říčky Sibra (pracovní název), odkud jsme prozkoumali poslední stezku na jih a poté jsme se už nerušeně mohli věnovat střední části pohoří.
Po celou dobu jsem se snažil držet nejzápadnější stezky. V poslední čtvrtině hor nás přepadla kombinovaná tlupa čarodějů, střelců, druida a trpaslíka. Trpaslíka se povedlo očarovat, takže jsme si boj o něco zjednodušili. I tak to ovšem bylo nepříjemné. Střelecké jednotky mají v oblibě pálit do kouzlících postav, takže Elemir už se po očarování trpaslíka málem nestihl uklidit do bezpečí (i když ona pozice vzadu na bojišti bezpečí tak zcela nezaručuje).
Severozápadní směr jsem udržel až k řece, která teče směrem na Hilvallu. Chvilku jsem jí sledoval a zhruba na úrovni Tiefhusenu jsem družinu stočil na JV a kousek před Tiefhusenem na jih. Městu se tak dá elegantně vyhnout. U jezera jsem narazil na srub, ve kterém žije posutevnice, ale nic extra v nabídce rozhovoru neměla. Družina po souboji v horách mezitím zregenerovala, což se velmi hodilo, protože nás brzy zastavila dvojice tygrů. Lathia to docela odskákala, ale přežila. Souboje s tygry jsou opravdu nevyzpytatelné. Ty potvory mají dost velký damage a když se trefí, tak to stojí za to.
Chvilku jsem ještě korzoval kolem střední části až jsem 3. Robdry roku 19 skončil v osadě Sibra. Kupodivu zde není hospoda, ale jen chrám bohyně Tsy. Elemir naneštěstí prošoupal boty, tak mu Valin musel věnovat své. Zranění z terénu už byla neúnosná a trpaslík to přeci jen zkousne více. Horský terén je v tomhle ohledu dost nevlídný.
Dorazil jsem až k řece Svelt, kde jsem se musel zas otočit. Zjistil jsem, že ta známá stezka je nejspíše lodní trasa, o které jsem se dozvěděl tuším už v Yrramisu, proto se mi zanesla do mapy. Pěšky jí však absolvovat nelze (viz předchozí zápis o trase Svellmia - Sibra - Tiefhusen). Napoprvé mi hra družinu neotočila a byl to první bug, který jsem ve hře zažil - hra definitivně zamrzla. Jinak si musím Star Trail pochválit, stejně jako tomu bylo u Blade of Destiny. Obě hry šlapou perfektně.
Situace se začala pomalu zhoršovat. Prošoupaných bot přibylo a tak jsem byl nucen postavy přezout a chránit tak slabší nebo zesláblé členy družiny. Několik dalších soubojů tomu rozhodně nepomohlo. 17. Rondry roku 19 jsem začal uvažovat o možnosti, že bych Bloody Peaks opustil a vrátil se pro zásoby. Trasováním jsem ovšem zjistil, že už mi toho k prozkoumání moc nezbývá, v podstatě už jen 2 stezky. Vydal jsem se proto do Sibri, kde jsem měl v plánu družinu zregenerovat. Cestou jsem minul tábor banditů (chtěl jsem ho vyčistit cestou zpět, ale poté už tam nebyl). V chrámu Tsy v Sibri jsem obětoval 100 stříbrných a pomodlil se za zázrak - Tsa vyléčila celou mou družinu.
Ze Sibri jsem si to namířil na východ k Svelltu, kde se stezka elegantně stočila nedaleko řeky na jih a po pár bojových peripetiích jsem 29. Rondry roku 19 došel do Svellmie. Bloody Peaks zmapovány ... tedy až na tu krátkou stezku k Tiefhusenu, kam jsem zamířil o chvilku později. Namířil jsem si to proto do přístavu a obětoval 9 dukátů na cestu do města. V třetině plavby měla však loď nehodu a provirozní oprava taky moc dlouho nevydržela, takže v poslední třetině cesty kormidelník přirazil ke břehu a jen jsem stoupl na zem, vyskočila z křoví skupinka tuhých loupežníků. Boj byl lítý, ale všechny jsem je bez milosti poslal do říše Boronovi. Kormidelník samozřejmě pláchl, takže jsem zůstal trčet na břehu :)
Jedná se "shodou" okolností o to samé molo, na které jsem narazil severní stezkou ze Sibry, takže hra mě vrátila právě tímto směrem. 9 dukátů v tahu, ale pořád lepší, než drátem do oka - polovinu cesty mám ušetřenu. 6. Efferda mě převozník přepravil k bráně Tiefhusenu. Obležení orky se tudíž nepotvrdilo, tedy alespoň z této strany ;)
Do města se mi ale moc nechtělo. Koukl jsem na družinu a popřemýšlel, jestli by to zvládli do Tjolmaru :) Vypadá to, že jo. V nížiných oblastech to bez bot docela jde. Vrátil jsem se kus na západ a pak údolím říčky zamířil do Hilvalle. Převozník mě vzal přes řeku a v Hilvalle jsem si za 5 dukátů najmul loď do Norhusu, kam jsme dorazili 11. Efferda roku 19. Jednu noc jsme přespali a vydali se podél Svelltu do Tjolmaru.
Cesta trvala pouhý den. Ihned jsme úprkem zamířili do obchodu a nakoupili zásoby bot. V Tjolmaru nejsou naneštětstí trhy, takže nikde nelze rozprodat zbraně, ale to je jen detail. Hm, když to družina vydržela až sem, tak ten zbytek zvládnou taky. Z Tjolmaru jsem musel zpět do Nordhusu, odkud teprve vede cesta na západ do zdejších hor. Krátké rameno říčky na západní straně Tjolmaru sice vybízí k možné stezce, ale ta je ve skutečnosti dostupná jen z druhé strany hor. Ovšem není o co stát, na konci stezky je bazilišek, což je spolehlivý způsob, jak se dostat do říše Boronovi :D Co naplat, tohle se bez loadu prostě neobejde.
V této části hor vedou jen dvě dlouhé a nudné stezky, byli jsme proto rychle hotovi a 27. Efferda roku 19 jsme se opět objevili na břehu Svelltu u Tiefhusenu. Zbýval poslední úsek cesty - stezka východně k podhůří Rorwhedu. Chtě nechtě jsem tak museli do města, ale stačilo jen proběhnout na druhý konec přístavní cesty a použít východní ukazatel. 29. Efferda roku 19 jsem propojil poslední článek cesty a družina vyrazila do Gashoku. Počasí nám celkem přálo a do města jsme dorazili 8. Travie. Léto minulo a započal podzim.
V Gashoku jsem musel celých 6 dní počkat na trhy, abych mohl rozprodat loot. Další den mi zabrala oprava zbraní a teprve 22. Travie jsem objevil poslední neznámé stezky okolo Lowangenu, vše samozřejmě okolo bažin. O dva dny později jsme se s družinou ubytovali v Novém Lowangenu, kde se u dobrého piva rozhodne o dalším postupu.
Krom dvou záměrně neodkrytých stezek mi tak na venkovní mapě nezůstalo jediné místečko, kde bych vůbec nebyl. Celé to dobrodružství mi zabralo dobrých 20 hodin čistého času a zaplácl jsem tím dva dny intenzivnějšího hraní. Herní čas se posunul o rok a něco. Na počátku jsem měl sto chutí se na to vykašlat, ale po odkrytí Finsterkammu se to zlomilo a začalo mě to naopak bavit. Ostatně napoprvé je asi povinnost mapu prolézt křížem krážem. Napodruhé už bych se na to zcela určitě vybodl :D Důvod je velmi jednoduchý. Krom dvou dungeonů, bažiny a uvěznění orky jsem prakticky nenašel nic, co by stálo za řeč. Z pohledu zkušeností je to taky zanedbatelné, od počátku hry až po ukončení průzkumu je to jen nějakých 20 000 XP na postavu (netuším, kolik bylo za úkol v Gashoku, jestli tedy vůbec něco, ale bojem bych opravdu postavy moc nevylevelil).
Po tom všem mám takový pocit, že to hlavní se bude odehrávat v obou velkým městech, tedy Lowangenu a Tiefhusenu. Koketuju s myšlenkou, že bych do Tiefhusenu zamířil ještě teď, ale rád bych nějakou změnu, takže se půjdu konečně podívat na bajné podzemí Finsterkoppenu a pak uvidím.
Jen ještě malá technická. Bloody Peak dungeon mě dovedl k hloubání nad jednou významnou věcí, která družině nehrozí jen při zajmutí orky. Už na počátku deníku jsem psal, že jsem se pokoušel do Lowangenu dostat, ale musel jsem složit komplet výzbroj. V obou případech bych se tedy ocitl bez výbavy a těžko soudit, jestli bych jí ještě kdy dostal zpět. Pořád mi nešlo do hlavy, jak by se to dalo vyřešit. A pak jsem si vzpomněl na Tjolmar a skladiště. Problém je jen v tom, že postava po uložení věcí získá úpis a ten taky nesmí ztratit. U Lowangenu jsem skládal na zem jen výstroj, u zajmutí orky jsem však přišel úplně o vše, takže tam by to asi nefungovalo vůbec. Až se budu vracet z Finsterkoppen Pit, budu to muset vyzkoušet, protože minimálně ten Lowangen bude v tu chvíli aktuální.
Přispěvatel: Elemir Září 13, 2016, 14:46:38
Z nového Lowangenu jsem zamířil na jih k Lowangenu, obešel ho z východu a vyrazil směrem do hor Finsterkammu. Průběh cesty byl hladký, akorát v horách jsme museli strávit 3 dny odkopáváním závalu, který tu na nás před pár měsíci shodili bandité. 5. Borona roku 19 jsem vstoupil do Finsterkopp Pit, chodba za mnou se zřítila ...
Na úvodním patře není prakticky nic, jen jedna klikatá chodba, která končí u průlezu. Patro je pravděpodobně větší, ale to pro mě nemá nyní význam. Vyšplhali jsme do dalšího patra nahoru (dolu je to sebevražda), kde jsem zjistil, že se průlezem dá lézt stále výše. Průběžně jsem koukal na mapu, jestli nezahlídnu objevený úsek před bránou, který jsem prošel v rámci návštěvy města na povrchu. A opravdu se zadařilo, v páté úrovni se kýžená část objevila. Potěšilo mě, že jsem se nespletl a hlavně jsem měl zhruba představu o počtu pater. Předem však prozradím, že mě tahle radost vyšla docela draze, protože jsem kvůli ní klasicky přehlídl důležitý detail :)
Když už jsem byl nahoře, začal jsem průzkum vést právě odtud. V jedné místnosti je socha Ingerimma, ale jinak nic zajímavého. V místnosti poblíž průlezu jsem v truhle našel dva opasky síly (síla +5), vlčí nůž a podivný dokument s nějakou šifrou (chybí tomu samohlásky, ale je to vzkaz, kde hledat únikovou cestu z Lowangenu):
"T ztrcn rkv prv blhj Lwngn. Nstst prhldl jdn vchd. Njdt h a dstnt s vn z mst bz rz."
V další truhle byly elixíry a pár alchymistických návodů. Přemýšlím, jestli to mám všechno brát, nebo to tu raději nechat a vyzvednout to případně později. Opasky jsou ovšem hezké, takže uvidím :) V následující místnosti byla další dvojice truhel. Jedna pochybná a v druhé byl ještě složitější dokument, který tu ani nebudu citovat.
V jedné místnosti jsem narazil na oltář Ingerimma a jeho sochu. Na oltář lze obětovat nějaké peníze a u sochy lze zapálit louče (je potřeba mít zápalky - dají se na patře najít), což jsem udělal. Smysl toho všeho mi ovšem není jasný. Ostatně truhly a různé hromady jsou vůbec plné zajímavých věcí (páčidlo, lopaty, ...).
Z nejsvrchnějšího patra lze pohodlně sestoupit po schodech o patro níže. Hned v místnosti naproti je na zdi páka a v rohu nášlapná plošina. Obojí jsem tak nějak bezděky aktivoval. Zatím jsem nikde nemusel bojovat, ale za to pastí je zde celkem dost. V jedné místnosti za mnou zapadl balvan a byl jsem v pytli, postavy se za chvilku udusily ... no, nějak z toho není uniku :) Tedy pro mě ano, Eona ovládá teleportaci, ale bez ní to vypadá, že mi chybí nějaký předmět - na stěně je jedna páka a jedno ložisko bez páky.
V jedné z truhel jsem našel další pásy síly a pás snižující nekrofobii (-4). V jedné místnosti jsem byl po aktivaci páky napaden šesticí nemrtvých trpaslíků. Bojiště byla malá čtvercová místnůstka, kde se bojovalo po okrajích 1 na 1. Nic se však nezměnilo. Na severu čtvrtého patra jsou pak zavřené dveře, které nejde otevřít. Nakoukl jsem tam teleportací a je to jen dvoučtvercová slepá místnost :D Nakonec jsem sešel po schodech na další patro.
Tohle patro vypadá pro změnu jako důl. Zdejší klouzačka je zajímavý kousek, postava se skrze ní sklouzne do vedlejší místnosti, ale zároveň to rozděluje družinu. Zatím jsem to tedy nechal bez povšimnutí, ono to jde do vedlejší místnosti samozřejmě obejít. Krom latrýn jsem narazil na kus suti, ale nemám lopatu, abych mohl kopat (tu jsem záhlídl nahoře). V kovárně se také mnoho dělat nedalo. Jediná možná cesta mě dovedla k díře v podlaze, kterou bylo třeba přeskočit. Lathia to zvládla bravurně a uvázala na druhé straně lano, po kterém ostatní přeručkovali. Holt bez talentu to nejde :) Díra se dá z druhé strany zavřít pákou. U dveří jsem jinak rezignoval na paklíče, otevírání silou je nyní mnohem pohodlnější a bezpečnější :D
O kousek dále mi Eona částečně dešifrovala runy na oltáři (památníku), takže znám původního zakladatele města, což se možná bude hodit. Narazil jsem na malý hřbitov, ale nechal jsem mrtvé v klidu. Před vstupem na další patro jsem v jedné z truhel našel červené mince, ale zatím je brát nebudu.
Na dalším patře jsem se dostal do místnosti s nějakou centrální kašnou, kde na mě bez varování vybafly 4 gargoyly. Severně jsem pak našel původní průlez a za dveřmi kousek zpátky jsem dostal nakládačku od nemrtvých. Dobrá, zatím jsem to nechal a prošel jižním směrem novou trasou. Jenomže schody nevedly dolu, ale nahoru. Krom pěti propojených pater je tu tedy ještě jedno extra patro.
Je tu jen jedna menší místnost s oploceným bazénkem. Do vody mi někteří odmítli vlézt (Valin, Eona) a odpojili se. Nechal jsem je být a šel to prozkoumat. V jednom rohu bazénku mi Ulgar cosi vylovil. Ukázalo se, že se jedná o bezedný vak na vodu. Hm, to není špatné :) Zkusil jsem ve vodě chodit ještě nějakou chvíli, jestli vylovím i další, ale namísto toho jsem si po chvíli sáhl na nějakou potvoru a z vody jsem vystřelil jak namydlený blesk. Při odpočinku jsem zjistil, že on asi stačí jen ten jeden bezedný vak.
Vlastně to přišlo docela vhod, už při vstupu do bazénu mi družina zahlásila, že žízní. Na nejsvrchnějším patře jsou sice nějaké zásoby, ale to bych se musel vracet. A když už bych byl nahoře, není přeci problém jít rovnou do hospody (ovšem tohle byl těžký omyl, jak se za chvilku dozvíte).
Během odpočinku jsem zjistil, že družina může odpočívat klidně celý den. Je to dost znát na regeneraci zdraví a many. V Blade of Destiny mi dlouhý odpočinek chyběl, tam bylo maximum 9 hodin. Zásoby jídla se mi přitom nijak neztenčily, takže jsem nechal družinu odpočívat plné dva dny. Poté jsem se vrátil o patro výše a vyřídil nemrtváky.
Z jednoho vypadl kamenný amulet, ale hlavně je zde nějaké ovládací kolo. Na zdech vedle je pro změnu nějaká chemikálie, která se tváří spíše jako past. Valin otočil kolem, ale zdánlivě nic se nedělo, jen někde v dáli byl slyšet bublavý zvuk. Na tomhle patře vede ještě jedna zdánlivá cesta prasklinou v podlaze, ale nemám nic dostatečně dlouhého, aby tam dokázal někdo sešplhat a možná to ani nejde. Jsem trošku v koncích, ale nevadí, zkusím prošmejdit ještě patra nahoře, možná jsem něco přehlídnul.
Vrátil jsem se tedy až nahoru, kde jsem s překvapením zjistil, že mi kouzlo teleportace nefunguje, tudíž se z dungeonu nedostanu :D Bezva, opravdu jsem asi něco přehlídl. Pobral jsem tu nějaké lopaty, krumpáč, páčidlo, řetěz apod. Kdo ví, kde to všechno uplatním. O patro níž jsem našel v truhle kolomaz a kliku, která mi nejspíše chyběla v té místnosti, kde mě to uvěznilo a udusilo - hned to půjdu vyzkoušet.
Bingo, klika zapadla do otvoru s ložiskem, ale pořád ještě něco chybělo. Znovu jsem prozkoumal mechanismus a očividně má prasklý řetěz. Jaká klika, že mám sebou náhradní :D Nakonec se pomocí kliky odsunul kámen z protejší zdi a zpřístupnila se mi tak další část dungeonu. Každopádně jsem měl pravdu, pokud bych předtím neunikl pomocí Teleportace, byla by to pro mě jistá smrt, protože bych to bez těch věcí nedokázal opravit.
Došel jsem do podivné místnosti, kde jsem nalezl další truhlu a hlavně podivnou plošinu uprostřed (nakonec nedůležitá věc). Truhla mě přímo lákala k vybrání, ale jen jsem odklopil víko, uslyšel jsem za sebou ne zrovna vlídný hlas. Když jsem se otočil, stál tam gnóm. Nechal jsem ho mluvit. Dle nějakých zvyků chtěl ode mě dárek, ale nenapadlo mě nic vhodného krom náhradních paklíčů, tak jsem to nechal být. Moc nadšený nebyl, ale protože se mě chtěl zbavit, vytáhl nějaký zdobený klíč, ale taky mi dal prima hádanku:
"Zlata hlava a prec telo zadne. Pro krasu mou, kazdy muz rad padne. Rad mne vidis, prec slovem neuvitas. Ac zena, muzským jmenem mne nazyvas. Neomezenou mam moc, vladnu vsem. Znas mne? Vis kdo jsem?"
Měl jsem dva typy, buďto je řeč o slunci nebo o penězích. Jenomže nastal problém. Pokusy jsou celkem 3, gnóm pak v podstatě správnou odpověď řekne (prý MINCE), ale ať jsem zkoušel cokoliv, prostě mi to nechtělo nic vzít ... ani DUKAT apod. Pak jsem přišel na to, že se stačí jen pomocí teleportu vrátit a truhla vydá stříbrný klíč. Stříbrný klíč otevírá bránu do města, ale projít lze jen jednou.
Jenom si dovolím drobnou poznámku. Hra sice umožňuje do dungeonu vejít z hor, ale tím pádem si odříznete únikovou cestu. Bez stříbrného klíče tak nemáte šanci dungeon opustit. Pokud by Eona neovládala teleportaci, byl by to zkrátka definitivní konec, protože bych se k tomu klíči nedostal.
Na dalším patře lze kolomazí namazat vozík, který se pak může pohybovat po kolejích. Nicméně je to asi k ničemu. V chodbách na severu jsem mohl nyní kopat. V chodbě poblíž průlezu jsem nalezl červenou brož, velký měděný klíč a asthenitový nůž. Valin mi přitom poskočil na level 8. Prokopal jsem se celým zbytkem patra a našel kostlivce s podivným svitkem, který tak nějak souvisí s hádankou od gnóma a věcmi okolo kovárny. Teď už je mi to asi k ničemu :) Svitek se po přečtení rozpadl, ale udělal jsem si jeho screenshot (on se přepíše i do deníku):
"... Vlastnictvi ... Mince z kamene, jsme tvari v tvar budouci hadance ... Vchod do Ingerimmovy kovarny ... Chyceni ... Jak otevrit portal ... Musi to byt vinou Madevikovi svatokradeze ... Primereny trest, kdyz Madevik zahynul pod privalem kamenu ..."
Prošel jsem až na patro s bazénem, ale bazén tu již nebyl. S tím souviselo to kolo o patro vedle. Nyní je na podlaze vidět poklop, který nejde nazvednout, ale po pár pokusech se objevila nabídka, že to můžu zkusit páčidlem.
Konečně jsem se dostal až na patro, do kterého jsem se dostal z hor. Bohužel se odtud nedá nikam jít, takže nyní jsem asi už opravdu v pytli :) Otevřel jsem jedny nadějné dřevěné dveře, ale za nimi je jen zeď. Budu muset zase zpět. Obávám se, že to souvisí se sochou a oltářem na nejsvrchnějším patře.
Nebudu to protahovat, nakonec jsem byl nucen konstatovat, že jsem zakysl. A teď se vrátím k úvodní poznámce, kdy jsem díky radosti z nalezné souvislosti mezi dungeonem a městem na povrchu přehlídl drobnost. Kdybych se totiž býval u průlezu otočil, tak jsem se mohl pokusit vylézt ještě výše a našel bych klíč. Ona ta zeď v nejspodnější místnosti jsou totiž dveře. Hra se mi to snažila naznačit, ale mě to přišlo spíš jako bug :) Kdyby na té zdi bylo něco vyznačeného, tak neřeknu, stejně jako tomu bylo u dveří v Blade of Destiny. Byl jsem nucen nakouknout do cluebooku, ale to i věštecká koule by mi prozradila víc :)
Podle všeho mi chyběl i nějaký prsten, který jsem však vůbec netušil, kde hledat a hlavně mi nebylo jasné, jak mi pomůže s tou zdí. Hledání mi zabralo dost času, ale prsten je překvapivě zahrabaný v hromadě uhlí na důlních vozících v horním patře u brány (v místnosti se sochou Ingerimma). Vytáhnout ho není žádná legrace, ale legrace pro změnu je, že ten prsten opravdu zas tak podstatný nebude. Pak jsem teprve přišel na výše zmíněný klíč a konečně se dostal za zamčenou zeď. Prsten je důležitý pro nechráněnou postavu, která se pokusí přejít prostřední nášlapnou desku (deska v ohybu chodby), protože jí ochrání před žárem. Jenomže to je zbytečné. Stejný efekt poskytuje speciální oblečení z truhly vedle před touhle chodbou. Ke všemu stačí poslat dopředu jen jednu postavu. V jedné z chodeb je navíc odtok vody, ve kterém se může postava dokonale vymáchat, takže to má asi vícero řešení. Důležitý bude nejspíše opravdu jen ten klíč.
S prstenem však souvisí jiná věc a to je vize. To už jsem se čistě jen dočetl, osobně by mě něco podobného nenapadlo zkoušet. Postava, která si ohnivý prsten nasadí, je schopna podlehnout zajímavé vizi. Stačí na horním patře navštívit sochu Ingerimma, zapálit tři louče u ní a jít se podívat na oltář naproti na zdi. Vize souvisí s tím, co postava objeví po otevření posledních dveří dole.
Jako dobrovolníka jsem vybral Ulgara. Vyhodil jsem z inventáře vše nepotřebné a navlíkl mu speciální oděv (inventáře ostatních postav jsou zoufale plné, takže jsem to prostě musel zkusit jen na jednu postavu). Co vše je potřeba, to se popisuje v pětici pergamenů, které jsou v jedné z truhel ještě před dveřmi. Dostal tedy i louč a zápalky. Kamenný medailon jsem mu na krk navlíkl ještě předtím, abych si ozkoušel jeho případné magické vlastnosti. Ulgar u symbolu kovadliny zapálil louč a položil jí do kruhu symbolu. Dveře zmizely a on mohl dál. Pak už je to jednoduché.
Za dveřmi je kovárna, kterou spravuje golem. Stačí se s ním potkat, vyčkat co se bude dít, ukázat mu amulet na krku a chodbou na jihu si do truhly dojít pro Salamander Stone. Není to sice zadarmo, stojí to postavu meč, který golem kuje, ale jinak to asi nejde.
Vedle truhly se Salamander Stone je ještě jedna truhla s klenoty. Milým bonusem je 5000 dukátů ... jenomže je to poklad boha a na ten není radno sahat (postava je při přechodu přes nášlapné desky zabita a to bez ohledu na oblečení apod.). Napadlo mě, že bych to mohl vykrást kouzelnicí a pak se teleportovat, ale buhví, co by pro změnu tohle mělo za následky. Cestou zpět musel Ulgar oblečení vrátit, jinak se neobjeví schody na předchozí patro. Dungeonem jsem už jen proběhl až nahoru, po cestě vzal červené mince z truhly v horních patrech a to bylo vše. Na svitky jsem už zapomněl.
Městem na povrchu jsem jen proběhl a skrze hory se vydal do Yrramisu, odkud jsem měl v plánu jít konečně do Lowangenu. Už nad Finsterkoppe v horách na mě mávala pochybná postava, která mi tento směr radila. Těsně před Lowangenem byla pro změnu podivná postava opačného názoru. Každopádně jsem to zkusil. Orčí hlídka mě samozřejmě obrala o většinu věcí a aby to nebylo málo, Atharon se ode mě odpojil a to včetně mého Salamander Stone ... zloděj jeden :D
No, že se takhle nachytám, to jsem vážně nečekal. Eh, nemyslím tím Atharona, ale řešení Finsterkoppe Pit. Opět klasická nepozornost v hlavní roli a pak se ještě ke všemu nechám strhnout mylnou stopou. I když hlavním důvodem je zkrátka to, že už mi dlouhodobější tápání v dungeonech nedělá moc dobře a mám proto větší tendece sahat pro radu. Přitom bych na ten klíč určitě časem narazil sám. Jenom mi stále vrtá hlavou, jak je to s tou hádankou, resp. správnou odpovědí? Jiank na to, že se v dungeonu bojovalo jen minimálně, tak jsem tu strávil hodně času. Ještě že je uvnitř k nalezení vše, co družina k zdárnému plnění úkolu potřebuje. Představa, že u kamenné desky nebudu mít po ruce páčidlo, neboť jsem si ho zapomněl koupit, je vskutku děsivá :D
Přispěvatel: Elemir Září 14, 2016, 20:16:20
Chvilku jsem zvažoval, že bych do Lowangenu přeci jen vstoupil, ale pak jsem si řekl, že už jen v rámci záchrany vzácnějších kousků výstroje půjdu do skladiště v Tjolmaru a cestou bych mohl pořešit Bloody Peaks dungeon a navštívit Tiefhusen.
Cesta vypadala zprvu poklidně, ale v pohoří Thasch kousek od Ansingeru mi hra oznámila, že mám v patách pronásledovatele. Byla to identická skupinka kultistů, co jsem je potkal už dříve na SZ pohoří Bloody Peaks, když jsem prozkoumával stezky. Nedlouho poté mě dostihli a začal boj. A neměl být poslední. Je to nejspíš připomínka toho, co za vzácnou věc u sebe mám a že s ní směřuju jinam, než by se očekávalo :) Naštěstí jsou to náhodné souboje, takže metodou save/load se to dá omezit. Díky tomu jsem 7. Hesindy roku 19 vstoupil do dungeonu.
Pro lepší orientaci musím hned na úvod zmínit, že do dungeonu jsem vešel vchodem směrem ze západní stezky. Směrem od východní stezky (šplháním) se totiž dostanete na jiné patro. Na první pohled se tedy Bloody Peaks jeví jako dvou patrový dungeon. Na horním patře je zatím bojů tak akorát. Je zhruba vidět, že obtížnost dungeonu počítá s tím, že se tudy budete trmácet s horší výbavou (viz možnost uvěznění armádou orků). Ale úplně tak pohodové všechny souboje taky nejsou (popíšu dále). Např. hlídka u válečné kořisti jsou dva obři, z nichž jeden je tužší. Kořist se nachází v truhle a nemám kapacitu to ani odnosit :), ale peníze se hodí. V druhé bedně byla orčí standarta, kterou jsem preventivně zničil, ostatně jako cokoliv orčího, co zničit šlo.
Oproti Blade of Destiny jsou ve Star Trail pasti o něco lépe zmáknuté. Např. lukostříly na stěnách jsou dobře vidět a stejně pohodlně je lze deaktivovat, tedy pokud k tomu není potřeba zatáhnout za nějakou speciální páku jinde apod. Pastí je v dungeonu přiměřeně, obvykle jsou na tom nejméně vhodném místě :D Nejhorší je padající suť ze stropu, to dokáže družinu během chvilky zcela zdecimovat. Většinu dveří lze otevřít hrubou silou, ty co odolávaly, jsem nechal.
V dungeonu se dá najít celá plejáda klíčů, ale využil jsem toho, že Eona umí teleportaci a klíčema se netrápil (oproti Blade of Destiny se při průzkumu odkrývá větší plocha mlhy, což platí i o dveřích, takže je místo přistání dobře vidět). Za chvilku jsem měl v klíčích beztak zmatek. Star Trail má ovšem jednu hezkou vychytávku. Aby klíče nezabíraly plno slotů, lze si pořídit kroužek na klíče a klíče na něj navléct :) Zabere to pak jen jeden slot.
Podobně jako u dveří, je tu i několik truhel, které nejdou zrovna dobře otevřít, nebo nejdou otevřít vůbec. Moc jsem to neřešil. Zkusil jsem sice na konci projít všechna tahle místa znovu i s těmi všemi klíči, ale nepomohlo to. Valin si dokonce u jedné truhly udělal klíč svůj, ale v truhle nakonec nebylo nic extra - tedy vyjma jedu z Araxu. Nesmím zapomenout ani na skryté průchody, které fungují jako iluzorní zdi. Oproti Blade of Destiny však tohle všechno vidíte na automapě, podle níž můžete dokonce odhadovat, kde se ještě něco neobjeveného nachází (přilehlá dlaždice jiné textury apod.). Poznámkou k mapám tuhle vsuvku rovnou zakončím - jsou obrovské! Že v Bloody Peaks strávím většinu noci a celé dopoledne, to jsem vůbec nečekal.
Zhruba ve střední části horního patra je textura, která navozuje dojem jeskynního města a zároveň je zde vyjímka ohledně tuhosti bojů - táboří tu armáda 19 orků včetně 5 veteránů. Zkoušel jsem to na všechny možné způsoby, nakonec jsem je udolal, ale stálo mě to pár šedin a peprných nadávek. Přijde mi, že do rozehraného boje naskočí pár orků navíc, protože jsem se kolikrát nemohl dopočítat, jak na tom vlastně jsem - přišlo mi, že jsem někdy zabil víc orků, než kolik mi vyšlo prostým odečtením stavu na bojišti. Využil jsem pár zbylých flaštiček ropušího jedu, o kterém si stejně myslím, že moc nefunguje a po pár pokusech a různých uzpůsobeních boje jsem z bojové družiny vyloučil Eonu a Atharona.
Loadů bylo dost a když už to konečně vypadalo, že to dojedu bez ztrát, tak jsem bratrsky přispěchal s Lathií na pomoc Wurfovi a ona dostala poslední zásah. Ulgar přišel hned na počátku bitvy o meč a musel se ohánět pěstmi. Překvapilo mě na tom, že v tu chvíli byl prakticky nezranitelný. Spolu s Wurfem to domlátili a mě čekala cesta do chrámu Tsy v Ansvellu (ještě že ty chrámy v osadách jsou zasvěceny právě jí). Chvilku to trvalo, ale o pár dní později jsem byl v Bloody Peaks zpět. Tentokrát jsem tam vlezl jeskyní z druhé strany.
Spodní patro je poměrně rozsáhlé a o orcích jsem se nově dozvěděl, že jsou to lidožrouti. Cokoliv orčího, co šlo po cestě zničit, jsem opět zničil. Nakonec jsem zjistil, že z patra vede ještě jedna cesta ven a shodou okolností jakoby na západní stezku. Je to zajímavé, ale opravdu jsem na jiném patře, než na úplném začátku.
Cestou jsem pozabíjel orčí psy v klecích. Je tu dokonce jídelna a skladiště, což se asi hodí v případě, že z orčího vězení utíkáte. Mě je to samozřejmě k ničemu. Ve skladišti jsem našel sudy s orčím pivem. Pivo se dá najít i v kádích, ale tady to přímo nabízí soudek sebou. Nikde jsem však nic ochutnávat nezkoušel, mám své zásoby a nerad bych se dočkal nějakého překvapení. V téhle části patra jsem našel i dvoje skryté dveře, ale je k nim potřeba nějaký klíč, který nemám.
Protože krom těch skrytých dveří už nezbylo nic k prozkoumávání, odešel jsem skrze schody na další patro výše. Mno a hned jsem narazil na neodemknutelné dveře. Naštěstí to pořešila teleportace. Abych si zbytečně nekazil hledání způsobu odemčení dveří, vyšel jsem hned za rohem další schody nahoru a konečně jsem se dostal na patro, kde jsem původně začínal. V té chvíli bylo jasné, že Bloody Peaks má tři patra a to prostřední bude ono vězeňské patro, kam jsem se na chvilku podíval při zajmutí orky.
Kousek od schodiště je na horním patře další skladiště, kde si lze nabrat spotřební věci a třeba i zimní oblečení. Různých skladišt je po celém dungeonu opravdu mnoho. Za mnínku určitě stojí skladiště na JZ, které je kousek pod městskou částí, kde přebývala velká orčí armáda. Při jeho průzkumu mi teprve došlo, že je to celé koncipováno právě jako pomůcka při téhle bitvě. Do skladiště se dá opatrně dojít obklikou a v jedné truhel je trojice jedu z shurin bulb - pokud se nemýlím, je to nejsilnější známý jed ve hře. Kdybych se do boje nehrnul, mohl jsem si nejspíš ušetřit mnoho pokusů a oživování Lathie :)
V místnosti šamana jsou skryté dveře do chodby, na jejímž konci je schodiště na prostřední patro. Z něj se pak dá dostat rovnou i na spodní patro do části chodby, kam jsem se předtím nedostal, ale za průzkum to nestojí - pasti a stejnak je potřeba klíčů ke skrytým dveřím. V šamanovo truhličce lze najít mumifikovanou ruku a měděný disk (disk lze bezpečně vzít, ruku nikoliv). Velká šamanovo truhla vyžaduje nějaký klíč a je to asi jediná truhla, kterou jsem nakonec neotevřel (u truhly ve vězeňské části si Valin udělal vlastní klíč).
Jižní část horního patra je složená z řady místnůstek a dost často se tu bojuje. Dělal jsem si dokonce statistiku bojů a v horním patře jich je 20, ve spodním to bylo jen 7! V chodbě mezi tábořištěm armády a touhle částí je nepříjemná past. Už jsem tu takhle balancoval na hranici života a jako na potvoru mi během spánku přestala fungovat regenerace. Hra mi tu dokonce několikrát spadla. Musel jsem proto vyrazit ven a jít se do Arsingenu doléčit odpočinkem v hospodě. Strávil jsem v něm plných 7 dní.
Po návratu jsem se vrhnul na prostřední část dungeonu. Oproti horní části to bylo opět pohodové a v poklidu jsem dorazil do západní části, kde jsou pro mě již známé cely. V té "mé" mě to uvítalo textem, že tady jsem trávil čas, byť to samozřejmě není pravda, protože já jsem do Bloody Peaks přišel o své vlastní vůli :) Za zmínku stojí i texty na vězeňských zdech, které mi Eona bravurně překládala. Na severu je v místnosti zmíněná truhla, ke které si Valin vytvořil vlastní klíč. Obě NPC jsem nechal na svých místech. Možná se pro ně v budoucnu vrátím, ale zatím mám slot pro NPC zaplněný Antharonem.
To nejzajímavější však přijde, když si pozorně prohlédnete automapu. Jak jsem popsal výše, na automapě je vidět dost věcí a velmi dobře se dá použít k odhadu. Automapa sama má velikost celé mapy, ale zobrazuje samozřejmě jen to, co je opravdu objevené. Díky funkci scrollování tak můžete zhruba odhadnout velikost a směr, kterým pátrat. V jednom místě je navíc vidět čtverec jiné textury, začleněný do té stávající, který přímo naznačuje, že někde pod ním na tuhle zeď navazují štoly. Horší je to však s hledáním průchodu. Nachází se totiž ve skříni jednoho skladiště, ale je potřeba dočíst celý text, jinak to klidně můžete odkliknout v domnění, že na další haldu harampádí už se prostě dívat nechcete (tuhle zabulku totiž uvidíte v dungeonu tolikrát, že nakonec začnete automaticky odklikávat Ne). Pokud máte kopí, máte vyhráno, pokud ne, ve skříni hned vedle si můžete vybrat :D
Skrytá sekce je plná hmyzu. Nejprve roháčů a pak narazíte na pavouky. Skoro každá pavučina, kterou přeseknete, vede k boji s nimi. Je to docela úmorné a do toho na vás místy spadne kus suti, což je ještě horší. Dost často jsem se proto musel uchylovat k odpočinku, což zabralo vždy 2 dny. V JZ rohu jsem našel kostlivce, který u sebe měl hezký magický mečík. O kus výše je v jednom záhybu snůška pavoučích vajec, ale nedoporučuju je likvidovat. Je to v podstatě instant kill - vyběhla na mě pavoučí královna a nedala mi šanci :D Teprve 11. Tsy jsem si mohl říci, že jsou Bloody Peaks za mnou. Pro loot se nejspíše vracet nebudu, už abych byl raději na hony daleko ...
Ještě poznámečka k velikosti dungeonů. Oproti Blade of Destiny je to opravdu rozdíl. V nich měly dungeony striktně velikost 16x16 polí, kdežto ve Star Trail tenhle limit absolutně padl. Výhoda je, že automapu si lze zmenšovat, takže celkový přehled si lze snadno udržet. Když si vezmu, že jsem se tu objevil s plně vybavenou družinou a ještě si mohl pomáhat teleportací, tak docela lituju ty, kdo ve Star Trail začnou s úplně novou družinou a ještě se do Bloody Peaks dostanou skrze zajmutí orky. Málem bych zapomněl, v dungeonech samozřejmě nefunguje fasttravel a to ani do již objevených míst.
Pokud by vás zajímalo, jak to vypadá s přepadovkou orčí armádou poté, co jsem Bloody Peaks dungeon vyčistil, tak vězte, že orčí armáda na JZ venkovní mapy stále čeká. Jen vás přesune do již vyčištěného dungeonu.
Přispěvatel: Elemir Září 15, 2016, 13:58:23
Zrovna bloudím Chrámem Phexe a opět jsem narazil na nezodpověditelnou otázku. Tentokráte jsem se však nedal a došel jsem k zajímavému rozuzlení. Hra nemá všechny odpovědi na hádanky počeštěné, takže na hádanky ve Finsterkopp Pit a Phex dungeonu je potřeba zadávat původní anglické odpovědi!! Nedává to sice moc smysl, protože ty otázky můžou být tím pádem vlastně nesmyslné, ale je to prostě tak. V disketové verzi s nainstalovanou češtinou to funguje normálně. Otázky pro ohnivého elementála v bažinách jsou zase česky.
Edit: u ohnivého elementála v bažinách jsem narazil na opak, takže jsem text mírně aktualizoval.
Přispěvatel: Elemir Září 15, 2016, 19:57:26
Z Bloody Peaks dungeon jsem se vydal do Arsingeru a odtud podél Svelltu do Svellmie, kde jsem nasedl na loď a nechal se svézt do Tiefhusenu. Cesta byla tentokrát poklidná, 22. Tsy jsem dorazil do přístavu. Naneštěstí jsem dorazil v noci, takže jsem nepohrdl hospodou kousek od mola. Hostinský Gerbald Nordern nebyl zrovna sdílný, ale upřímně, moc témat k dispozici beztak nemá. Kousek od hospody je chrám zasvěcený Hesinde. Kněz Hesindian nám pověděl, že o Star Trail toho hodně ví jistý Boozy Jandor, kterého najdeme v jedné z hospod.
Vydal jsem se tedy dále a cestou kolem hradeb jsem viděl upadnout dívenku na zem. Kolemjdoucí orčí voják jí okamžitě přispěchal na pomoc, ale obyvatelé jeho snahu moc neocenili a mě nezbylo, než se v rychlosti rozhodnout, co dále ... nakonec jsem mu přispěchal na pomoc. Dav byl však mnohem větší a tak nás zachránily až dorazivší orčí posily. Netuším, jestli to má nějaký vliv, ale Tiefhusen je očividně pod orčí kontrolou a nezbývá, než to vzít na zřetel a nijak neprovokovat. Kousek podél západních hradeb je vstup do zámku, ale strážný mě dovnitř nevpustil.
Vrátil jsem se zpět a odbočil o ulici níže. Došel jsem tak ke skladišti, které vede Pietham-Jorgen Aahlenhorst. Je dobře, že nemusím kvůli skladišti až do Tjolmaru. Pověděl mi, že Tiefhusen dopadl ze všech ostatních obléhaných měst nejlépe. Mezi řečí se zmínil i o tom, že původními "neoficiálními" vládci města byli kněží Phexe. Na jihu města jsem na chrám Phexe narazil, ale byl uzavřený, což je na zdejší poměry divné.
Cestou podle jižní části jsem potkal nějakého poutníka, který mě varoval před jistým Peridorem a jeho kamarády. Vetešník Rogard Gernebsen mi pověděl, že o Star Trail mluvil někdo v hospodě "Duck's Beak". Tam bude nejspíše k nalezení dříve zmíněný Boozy Jandor. Od hostinské Esgerode Winestone jsem se dozvěděl, že orci zakázali všechny kontakty s cizinci. Je to od té doby, co kněžka Rondry zabila jejich vůdce.
Tiefhusen je sice rozlehlé město, ale obsahem poněkud chudé. Když jsem na počátku hry procházel Kvirasimem, vypadalo to, že se konečně blýská na lepší časy a chození po domech bude mít větší smysl. S návštěvou Gashoku už se však začala vracet realita z Blade of Destiny, kterou přerušilo jen Finsterkoppen. V Thiefhusenu už vás zase každý jen vyhazuje. Veškeré ty události, které se na ulici stanou, tu jsou pak jen jako kulisa. Na hru to nemá vliv a vlastně ani mít nemůže, protože tu není nikdo, koho by vaše rozhodnutí zajímalo.
Průchod městem mi zabral celý den, takže s večerem jsem zamířil do taverny Duck's Beak a sedl si k obsazenému stolu, kde jsem navázal rozhovor s Jandorem. Přešel jsem rovnou k tématu Star Trail a vyposlechl si celkem obsáhlý rozhovor o ničem :) Každý jeho úsek mě stál džbánek piva, ale nakonec z Jandora vypadlo jméno Hensger. Tohohle týpka lze vidět na mole, jak sedí opřený o strom, ale mluvit s ním zatím nešlo, prý bude mluvit jen s tím, kdo má doporučení. No, teď už ho mám :)
Rozhovor s Hensgerem není ničím překvapivý, už jen dle vzhledu je členem nějaké bandy, takže jsem to rovnou nasměroval k otázce ceny. Celé to dobrodružství mě prý vyjde na 65 dukátů a mám se tu stavit zase zítra. Peněz nazbyt sice nemám, ale co se dá dělat (po Bloody Peaks jsem se vyškrabal lehce přes 400 dukátů). Šel jsem si tedy odpočinout do hostince u brány a ráno využil k rozprodeji lootu. Teprve poté jsem se vrátil za Hensgerem. Vlastně jsem zas tak nepospíchal. Setkat jsem se s ním měl za úsvitu, jenomže z hostince mě to vykoplo později, takže jsem situaci využil a u kováře si nechal opravit Wurfovu a Antharonovu zbraň.
Do rána zbývalo ještě 14 hodin, které jsem strávil odpočinkem a ráno vyrazil zpátky na molo. Hensger mě provedl podivnými stezkami městem a poté jsme vkročili do nějaké budovy. Než jsem se nadál, poklop za námi se zavřel se zlomyslným cvaknutím a z povzdálí k nám doléhal Hensgerův smích.
Chrám Phexe - dungeon
25. Tsy jsem si mohl do deníku napsat, že onou podivnou budovou, do které nás Hensger "nalákal", je Chrám Phexe. Svou službu tedy nakonec odvedl a my se objevili přesně tam, kde jsme chtěli být. Naštěstí mám dostatek zásob, takže s hledáním východu si mohu dát klidně načas. Mno, i kdybych zásoby neměl, v rohu úvodní místnosti jich je dostatek :)
Vypadá to, že chrám je plný nemrtváků. Ulgar mi hned po prvním souboji leveloval. Pomalu jsem rezignoval na nějaké pilování dovedností, neúspěšných hodů je prostě příliš. Navíc je i tak jasné, že stejnak bych na maximum u bojových dovedností nedosáhnul, takže je to vlastně jedno. Beru to čistě prakticky. Mám už za sebou slušný kus hry a teprve jeden level. Jedinou naději vidím v tom, že NPC Antharon je level 12, takže bych teoreticky mohl na 12 taky dosáhnout, ale jestli do konce hry získám ještě alespoň jeden level, bude to asi taky úspěch :D
Prošel jsem chodbou dále až do další místnosti. Co místnost, to v podstatě boj. Paradoxně jsem však skončil ve slepé uličce, takže moc daleko jsem se nedostal. Na jedné zdi však byla zřetelná odlišná textura (dobře viditelné z boku), pod níž se skrývaly tajné dveře. V místnosti za nimi mě čekal tužší boj s kněžími. Když už jsem je měl skoro pobité, naskočil na bojiště velekněz, který mi po chvilce zkameněl Antharona. Vlastně jsem se u toho jen škodolibě ušklíbl, protože tohle NPC mi během soubojů jen pije krev svou neovladatelností, takže od něj budu mít konečně pokoj ... tedy dokud nepřijdu na to, jak ho odkamenit (Eona patřičné kouzlo ovládá). V místnosti je i truhla a v ní zlatá házecí sekera. Mám takové divné tušení, že tohle by mohl být právě Star Trail. Odpovídalo by to zhruba popisu.
Dalšími skrytými dveřmi jsem prošel do komplexu chodeb, kde jsem u fresky našel starý svitek (recept na crapper penez). Jen jsem ho sebral, přepadla mě skupinka čtyř opravdu tuhých kostlivců. Mezitím mi leveloval Wurf a Elemir. Chodba, kterou jsem přišel je nyní zavřená mříží, takže musím hledat jinou cestu. Když jsem našel další starý svitek (recept na kouzelný nápoj), Elemir zesinal, někde opět klaply dveře ... ona se naštěstí otevřela jen ta mříž v chodbě zpátky :D
Při dalším boji jsem zjistil, že kněží umí sesílat kouzlo na rozbití zbraní, což nebylo zrovna milé - Lathia tak okamžitě přišla o magický meč. Naštěstí mám lehkou zásobu obyč zbraní, ale jestli to takhle půjde dál, bude to nepříjemné. Zrovna se mi u Lathie celkem povedl levelup, takže jsem rozhodně nechtěl loadovat.
Postupně jsem se dostal až na sever dungeonu, takže nyní znám jeho výšku. Nebude to nic malého, obzvláště když vemu počet bojů a spletitost chodeb, ale pokud to nebude mít víc jak dvě patra, tak to snad duševně přežiju :D ... dalším kněžím jsem ani nedal šanci, cokoliv mi rozbít :D Jedna z chodeb se stočila na západ k okraji dungeonu. V téhle části se nachází deska s nápisem "He whose sword slices the silence shall reap Boron's doom." Při kliknutí na desku se objeví další čtyři kostlivci :)
Spočítal jsem, že každý z nich má okolo 70 HP. Dobré 2/3 jejich útoků jsou navíc úspěšné, takže je to opravdu zábavička. Po jejich likvidaci jsem u jednoho z nich našel těžký (modrý) klíč, který jsem rychle uschoval.
Za chvilku jsem byl u další desky. Ta po mě chtěla pro změnu odpovědět na hádanku: "Kdy je svetlo Phexovo o samote?" ... bezva, vůbec nevím, na co se mě to ptá :) Samozřejmě, že je to jasné, ono se stačí podívat na reliéfy na některých zdech anebo si prostě uvědomit, kdo Phexe vyznává. Jenomže to prostě v té češtině nejde zadat!! Zkoušel jsem i různé patvary.
Při špatné odpovědi se objeví 4 golemové. A to se opakuje, dokud asi neuhodnu. Nicméně udolat golema je na dlouho. Skoro jsem ani nevěřil, že to dám, takže to rozhodně nechci znovu zkoušet. U boje s golemy byla zajímavá jedna věc a nevšiml jsem si toho jen u tohohle boje. Dokud byly golemové čtyři, tak to vypadalo, jako když mají bonus k obraně. Když zůstal už jen jeden, tak mu najednou všichni nasázeli takové zranění, že padl během chvilky. Jakoby hra brala v potaz i počet nepřátel na bojišti a jejich celkovou sílu.
Zbyla mi jediná cesta dungeonem na východ a v ní stály dveře. Aniž bych se musel snažit, sami se otevřely. Pravděpodobně díky klíči od kostlivce. Na konci chodby hned za dveřmi napravo jsem našel truhlu s Phexovo štítem a Phexovo helmou. Samozřejmě jsem to sebral, jenomže mi to moc nesedělo, bylo to moc snadné, což mi ostatně potvrdil i Valin ... v tu ránu se v chodbě za námi objevil obrovský Poltergeist a zatarasil cestu. Bojovat očividně nechtěl, jen tam stál a nešlo projít. Přemýšlel jsem, že bych sáhl po teleportaci, ale pak mě napadlo, že vlastně umím kouzlo na zahnání duchů (sláva druidům :) ). Mno, efekt byl úchvatný, tedy pro Poltergeista ne, ale pro zbytek družiny to byla zajímavá podívaná. Cesta je volná.
Jediná možná cesta mě dovedla až k obětnímu oltáři Phexe. U obětní misky jsem dostal dvě možnosti, buďto jí klasicky vykrást, nebo něco obětovat. Zkoušel jsem vhazovat peníze, ale nic extra se nedělo, tedy nic viditelného. V podstatě jsem zakysl :) Zkusil jsem to proto obráceně a pokusil se dary z misky ukrást. Phexe to docela naštvalo a za odměnu mě poslal do čtvercové místnosti se čtyřmi sloupy. Samozřejmě jsem se při tom přenosu trochu zranil, ale nic co by nespravil spánek ... ostatně prospal jsem hezkých 5 dní :D
Hodilo mě to přesně mezi ty sloupy a v každé ze čtyř uliček je hlídka kostlivců. Je potřeba všechny čtyři hlídky porazit a pak se teprve otevře průchod ven. Není to asi moc elegantní způsob postupu dungeonem, ale jsem alespoň v té části, kam jsem se nemohl předtím dostat. V cestě je však teleport, který družinu vrací o chodbu zpět. Princip je u něj stejný, jako u teleportu v jednom dungeonu v Blade of Destiny (tuším, že to byl Chrám Bezejmenného) - je potřeba ho projít pozpátku. Cesta končí opět u oltáře s obětní miskou. Mno, jinými slovy je tento úsek chrámu celkem nepodstatný :D Pokud by družina použila namísto pěšího odchodu z labyrintu teleportaci, tak se skrytá chodba u oltáře neobjeví. V podstatě jsem tedy tam, kde jsem byl i před chvílí.
V chrámu se dají najít i dvoje skryté dveře, které však nejdou normálně otevřít, byť je postava odhalí. Mé kroky proto směřovaly zpět k desce s otázkou. Podle mě je to jediné řešení situace, tak jdu holt zkoušet různé kombinace ...
Už ve Finsterkoppe Pit jsem si u otázky gnóma všiml, že jde zadat anglickou odpověď a hra to normálně vezme. Mělo mě to varovat! Stejně je tomu i tady. Jenomže to je přece nesmysl, abych to zadával v angličtině, když to nemusí korespondovat se zadáním, jako tomu bylo právě u té gnómí otázky.
Opravdu mi to nedalo, vzal jsem save a přetáhl ho do disketové verze s vlastnoručně nainstalovanou češtinou a zkusil to v ní. Hm, anglický název to najednou nebere a světe div se, vzalo mi to hned tu mojí českou odpověď, kterou jsem zkoušel (V noci). Závěr je jednoduchý, DJova verze hry nejspíše obsahuje upravenou češtinu, kdy jsou české odpovědi nahrazeny zpět za ty anglické, anebo to prostě ta čeština nebyla schopná upravit (pokud si pamatuji, instalátor češtiny funguje jen pro disketovou verzi hry). Už jsem si začínal myslet, že jsem idiot, když nedám ani jednu hádanku ;) Takhle bych mohl kombinovat klidně do aleluja a k ničemu by to nevedlo.
Mám teď docela dilema. Jestli pokračovat v té CD verzi, nebo vzít save pozice a přejít na disketovou verzi? Asi to budu nakonec řešit tak, že si pro klid duše zodpovím hádanku v disketové verzi a pak se s klidným svědomím podívám, co mám zadat v angličtině. Podstatné je, že teď už to vím a budu si na to dávat pozor.
Protože se mi cesta okrádání boha nelíbila, tak jsem loadnul a do misky vhodil 100 dukátů. Účel mi úplně jasný není, ale pokud to neudělám, tak v jedné části chodby směrem sem se objeví dost nebezpečná past (umí to postavy zabít). Tuším, že do misky šlo vhodit i méně peněz (zkoušel jsem to úplně na počátku navyšovat po desítkách), ale už si tu částku nepamatuju (asi 60) a znovu se mi to testovat nechtělo, holt těch 100 dukátů oželím. Po zodpovězení hádanky se otevřou jedny z těch skrytých dveří, co předtím otevřít nešlo - ty do části pod deskou, kde na mě poprvé bafla čtveřice kostlivců.
V nově odkryté části je další deska s hádankou :) Ta bude nejspíše otevírat ty druhé skryté dveře ... óóóóóm ... jdeme na to ... a sakra to není hádanka, ale puzzle :) Přede mnou se objevila deska, na které se po kliknutí zobrazují symboly jednotlivých bohů. Účelem je najít najednou 3 symboly Phexe (liška). Nic složitého. A opravdu se otevřely ty druhé skryté dveře.
U dalších skrytých dveří me přepadla podobná hlídka kněží, jako hned na začátku. Vypekl jsem je tím, že jsem zbraně schoval a bojoval pěstmi, dokud si nevycintali destrukční kouzlo. Velekněze usmažila Eona. Cesta dále je opět přímočará a vede do svatyně, kde už mě čekala trojice postav - týpek, co mě oslovil v noci v hospodě v Kvirasimu, Hensger a jeden neznámý (asi velekněz Phexe). Dostal jsem na výběr, co udělat (připíchnout zrádce na stěnu, poklonit se soše nebo prostě jen počkat).
Boj nikam nevede, všichni tři z bojiště utečou. Další dvě odpovědi vedou ke stejnému výsledku a zajímavému rozuzlení. Star Trail je stále tam, kde má být a tohle celé byl jen velký test. Ne pro nás, ale pro kněží Phexe. Starší kněz mi poděkoval za námahu, ale odměna mě nečekala žádná, tak jsem se s knězi rozloučil a po schodišti za svatyní jsem 7. Phexe roku 19 vyšel zpět do ulic Tiefhusenu.
Na závěr musím upravit své tvrzení o jižní stezce z/do Tiefhusenu. Ono se nakonec dá jít i po souši vedle řeky, ale přišel jsem na to až ve městě. U Svellmie je totiž velmi nepřehledný krátký úsek, ve kterém jsem odbočku ani nehledal.
Přispěvatel: Elemir Září 15, 2016, 23:01:18
Ještě než jsem z Tiefhusenu vyrazil, potřeboval jsem nějak pořešit snížené charisma, které mám ještě z dob návštěvy Finsterkopp Pit. Zkoušel jsem proto modlení v různých chrámech ve městě a dočkal se jednoho milého efektu. Sice mi to charisma neobnovilo, ale to vem čert :) Rondra mi krom očarování šípů přihrála 1 bod do dovednosti mečů všem. Docela hezká satisfakce za nezdařené pokusy při levelupu.
Pokud jde o úschovu věcí v skladišti, rozhodl jsem se nejprve provést menší test. Za prvé si vůbec něco uložit a zjistit, jestli mi při vstupu do Lowangenu zůstane úpis a za druhé, nejprve se do Lowangenu podívat, abych vidět, o co všechno vlastně přijdu, protože něco mi při zkoušce zůstalo.
Původně jsem měl v plánu, že bych nejprve prošel bažiny, minimálně abych si pročistil cestu skrze celou oblast, ale Atharon tam se mnou odmítl jít, tak nevím. Kouknu nejprve do toho Lowangenu a pak se rozhodnu.
Když jsem skutečně dorazil do Lowangenu a odklikal úvodní informace, stačilo se podívat do inventáře Valina, abych věděl, že už se snad ani nemusím otáčet (loadovat) - dlužní úpis je zkrátka fuč! Okradení orky se tedy skladištěm v Tiefhusenu nebo Tjolmaru obejít nedá. Letmým pohledem do inventáře mi zůstaly akorát boty, kalhoty (ženám i horní část výstroje) a vše, co bylo magické. Bylinky, lektvary, svitky a nemagické věci jsou pryč. Zmizely i deky, jídlo a vaky na vodu - očarovaný vak na vodu mi zůstal. Krom toho zmizel kroužek s klíčema. Svitky jsem v Tiefhusenu přepsal do knihy, takže o recepty jsem nepřišel, protože Eona má knihu stále u sebe. Spíš mě překvapilo, kolik věcí asi bylo nemagických a já je zbytečně nosil sebou, místo toho, abych na nich vydělal. Taky se mi potvrdilo, že Ulgarův obouručák je magický (mám pocit, že jsem ho našel v Bloody Peaks). Peníze mám naštěstí taky všechny. Budu je potřebovat k nákupu zbraní pro Valina a Wurfa (u Valina jsem si už od Blade of Destiny myslel, že jeho palcát je magický ... tedy než o něj právě přišel).
Lowangen je ohromné město a jediným vodítkem je jméno Antharonova bratra - Gavrona. Začal jsem to tedy brát dům po domě. Dlouho se nic nedělo a všichni mě vyhazovali. Našel jsem i pár prázdných domů. Pak jsem najednou v jednom domě našel Brina Vaskendantze, se kterým se dal vést dialog. Mno, jenomže dialog o ničem :) Teprve na západě hlavní části města jsem našel jistého Dragana Eschta, který mi byl za protislužbičku ochotný o Gavronovi povědět. Mám mu přivést překladatele Vinsaltera, který žije v Colorful Flight. Cestou od Dragana jsem narazil na bordel - 7 dukátů za osobu :)
Na úřadu pro trhy a obchod jsem se z vývěsky dozvěděl, že po dobu obležení města se budou požadavky vyřizovat ve strážnici u mostu (Eydal Bridge). Na magistrátu města jsem se z vývěsky také dozvěděl zajímavé informace, hlavně o různých limitech a postizích. S úředníky jsem se proto raději do řeči zatím nepouštěl.
Město jsem nakonec prošel během herního půl dne. Nejvíc vrásek mi dělalo Wurfovo zranění z omrzlin, které stihl ještě před vstupem do města chytit. Při placení 16 dukátů za jitrocelový list jsem jen zaskřípal zuby :) Ještě že si to umím léčit sám. Kromě Dragana jsem rovnou narazil na lady Leechbron. Moc jsem neotálel a vrazil k ní domů. Pobil jsem nějakou tu její tlupu a ejhle, měla Salamander Stone. Jenomže mi to přišlo nějaké rychlé, i když uznávám, že jsem tam vtrhl bez důkazů.
Splnil jsem tedy úkol pro Dragana, což vyžadovalo jít u Vinsaltera s pravdou ven, jinak by mi nepomohl, ale od Dragana jsem dostal indicie, kde najdu Gavrona. Počkal jsem na něj tedy v jeho oblíbené hospodě a jen co se dal na útěk, tak jsem ho z povzdálí sledoval až k jeho kamarádíčkovi. Ten samozřejmě zapíral, tak jsem to nevydržel a vrazil za ním. Měl kolem sebe méně stráží, jak lady Leechbron, ale za to se účastní boje sám (lady zůstala na živu). Zkoušel jsem i jiné varianty vedení rozhovoru, ale to vedlo jen k tomu, že jsem mu dal čas a dole mě pak čekala slušná armáda poskoků :D Zajímavé je, že i tenhle týpek má Salamander Stone, přitom já našel a donesl jen jeden kámen.
Chtěl jsem si tedy promluvit s Ingramoshem, ale v chrámu Ingerimma mi kněz řekl, že Ingramosh před dvěma měsíci odcestoval někam do Bloody Peaks. Tím se mi to začíná zamotávat. Každopádně to vezmu ještě jednou a postupně s tím, že se nejprve pokusím ještě promluvit se všemi ochotnými obyvateli. Kde jsou kameny vím a oba souboje v pohodě dám, takže vždy to můžu vyřešit velmi rychle, ale pořád mi chybí ta druhá část skládačky a hlavně město nabízí více možností, co dělat, tak bych nerad něco minul.
Přispěvatel: Elemir Září 19, 2016, 19:01:25
Přispěvatel: Elemir Září 20, 2016, 13:02:53
Abych získal mnohem lepší představu o celé situaci, nahrál jsem save z okamžiku, kdy jsem měl dokončený základní průzkum Lowangenu a jelikož byla zrovna noc, tak jsem začal obhlížet hospody :)
Měl jsem teď celý den čas nad nastálou situací uvažovat a kloním se k názoru, že Salamander Stone bude opravdu u Ailiana (přítele Gavrona). Nasvědčuje tomu jak delší doba pátrání, tak i to množství protivníků, když jsem mu dal šanci se připravit. Vindaria Leechbronn má ochranku stále stejnou. I když u ní mě třeba zase překvapilo, že když jsem k ní dorazil a měl u sebe Salamander Stone od Ailiana, tak na to nijak nereagovala. Přitom podle původního zadání úkolu bylo jednou z možností dopravit kámen právě jí. A v tomhle bych chtěl mít zrovna jasno. Salamander Stone může být klidně taky jinde :D
Cestování po mapě pomocí fasttravelu je trošičku komplikovanější, podobně jako tomu bylo ve Finsterkoppen. Město je složeno ze dvou částí, které na dvou místech spojuje most. A protože se na mostě vybírá mýto (minimálně 10 bitů nebo 1 stříbrný), nelze pomocí fasttravelu cestovat z jedné části města do druhé přímo. Vždy je potřeba přejít most a mýto zaplatit.
Došel jsem mimo jiné k domu Ailiana a zjistil, že je prázdný. Podobně jako několik jiných domů ve městě. Trošku mě to utvrzuje v mém předpokladu, ale nechám se překvapit. Od hospodské Umya Tjolgarn z hotelu The White House jsem se dozvěděl, že Ailian Sevenspring u ní před pár týdny vyzvedl Ingramoshe. Kam šli, to už neřekla. Do tématu rozhovorů mi však nově přibylo právě jméno Ailiana a na to mi sdělila, že Ailian bydlí nedaleko odsud a občas pronajímá místnost přátelům. V hotelu Colorful Flight jsem se nic nedozvěděl, tedy pokud vynechám téma Star Trail. Na to už mi odpovídala Umya, ve městě totiž žije léčitelka shodného jména (Jhaell Startrail).
S Ailianem je nyní možné navázat rozhovor na téma Ingramoch. Moc mluvit se mu nechce, ale pověděl mi, že Ingramosh chtěl nejprve odcestovat do Bloody Peaks a pak nejspíše zamíří do Tjolmaru, odkud ostatně přišel. Pokud jde o způsob, jakým Ingramosh opustil město, na to se mám prý zeptat Dragana. Vida! Začíná se to zamotávat.
V hotelu Svelltje Palace jsem se od hospodského Gorbena Westfara dozvěděl, kde žije Ailian, ale nic dalšího. V taverně Water and Wine jsem si sedl k baru a dal si vysoušené víno. Hella Skarpenberg mi toho však mnoho neřekla, tedy vyjma toho, že pokud hledám překladatele, mám jít za Vinsalterem, žije u Svelljegrundu hned vedle parčíku. V hotelu Trenchbog jsem si promluvil s Vitusem Gullitsem. Na téma Star Trail mě odkázal na již zmíněnou léčitelku, ale hned dodal, že lépe tohle řemeslo ovládá mistr Vormtann. V taverně At the Canal jsem si dal opět vysoušené víno a u baru si promluvil s Alrikem Abelmir Anderwegem. Jediné, co jsem z něj dostal bylo, že Vindaria Leechbronn žije hned za rohem.
V taverně Hammer and Anvil jsem si dal ... ano, vysoušené víno :) Alara Zanderod je upovídaná trpaslice, chvilku pracovala v dole s Ingramoshem, ale to je taky vše, co se od ní dá dozvědět. Čas bohužel pokročil a s třetí hodinou ranní se taverny uzavřely. Last Hour si budu muset nechat zas na večer, stejně jako taverny ve starém městě.
V hotelu Eydal House jsem se od Elgora Ondera dozvěděl, že budova tržiště je nyní uzavřená a plná různé havěti. Zná ovšem Vindarii Leechbronn, která si u něj pronajímá pokoje pro své hosty z venkova. V chrámu Ingerimma jsem se od kněze Xoberta Zornbrechta dozvěděl, že Ingramosh před dvěma měsíci odcestoval do Bloody Peaks. V chrámu boha Peraina jsem se od kněze Salkya Zumdicka nedozvěděl skoro nic. Přihodil jen malý odkaz na Dragana a jeho schopnosti zařídit vše.
V chrámu Rahji jsem se od Demiana dozvěděl jen to, že Ailian přestal chrám před pár týdny navštěvovat. V chrámu Tsy jsem si s kněžkou Eolandou Sinzig mohl popovídat akorát na téma orci. Pochvalovala si přitom pevnost hradeb a jen tak na okraj se zmínila o únikovém tunelu, který se zřítil. Víc bych se možná dozvěděl v městském archivu ... už to začíná vypadat slibně. O Salamander Stone zatím nikdo nic, ale už vím, kam odešel Ingramosh a jak bych mohl opustit město i já sám :) Navštívil jsem ještě obě léčitelky z nového města, ale moc jsem se od nich nedozvěděl. Kysira zmínila Vindarii Leechbronn a to, jak moc nezapadá do jejich čtvrti, Jhael pro změnu mluvila o Ailianovi, který prý poslední dobou dává přednost trpaslíkům.
Mezi tím nastal den, takže jsem se rozhodl projít ještě služby v této části města. Bylinkář Farmion vom Kvill mi jen potvrdil změnu Ailiana a jeho spřátelení s Ingramoshem. Hm, moje teze o vinně Ailiana začíná mít trhlinu. Kovářka Angrosha mě v podstatě rovnou vyprovodila ze dveří, prý v těchto dnech ková jen pro městskou stráž. Kovářka Roglima Skvela mi akorát potvrdila odchod Ingramoshe do Bloody Peaks. Návštěva u obchodnice Thoreschy byla ztráta času, Jandor Ungert to samé. Od Vistelly Ebenborn jsem se však dozvěděl, že Gavron je hroznej člověk a navštěvuje tavernu Orc Death. Návštěva u kováře Bermana Helmische se taky vyplatila. Na téma Ingramoshe mi pověděl, že Ingramosh je vůdcem tlupy trpaslíků z Tiefhusenu a víc by mi o něm mohla povědět již navštívená obchodnice (kovářka) Roglima.
V novém městě mám krom taverny Last Hour už vše, takže je na čase přejít do starého města. Speciální budovy jako Akademie "Hala Síly" a Hrad radu Sedivych mají asi jiný účel a v současné chvíli mi nic nenabízí. Nevěstince také nejsou zrovna místem kulturního obohacení :)
I staré město má několik speciálních budov, jako je Akademie Deformace, Úřad trhu a obchodu nebo Magistrát. Oboje si nechám až na konec. Od zbrojařky Duridanya Zornbrecht jsem se nejenom nic extra nedozvěděl, ale navíc i její obchod zrovna neoplývá bohatým sortimentem. Doufal jsem, že vyzbrojím Wurfa a Valina, ale není prostě čím.
To zbrojař Eilif Yasmasson na tom byl mnohem lépe. No, říct mi sice nic nechtěl, ale alespoň má zboží :) Wurfovi a Valinovi jsem koupil za 60 dukátů šavli. Kovář Thorin Bromkop mi potvrdil, že Gavron opravdu navštěvuje tavernu Orc Death (ostatně mi tuhle tavernu doporučil jako nejlepší zdroj informací při tématu Lowangen). Bylinkářka Dimiona Adingor neví nic zajímavého, obchodnice Desdira Falconbrook je na tom stejně. Pověděla mi akorát o budově tržiště plné havěti, což už vím a ohledně Ailiana si myslí, že je to velvyslanec elfího krále. Obchodník Ugo Plotz taky nic neví.
V chrámu Borona mi kněz Borumir Onderbourg taktéž nic zajímavého neodpověděl, vlastně mě na téma Lowangen poslal rovnou za Draganem. Vzhledem k tomu, že je to první postava, na kterou po vstupu do Lowangenu narazíte, tak je to celkem příhodné. V chrámu Hesinde jsem si promluvil s kněžkou Niodarou Egenbrand. Ingramoshe zná, ale moc o něm neví. Prý má ve městě nějakého přítele. Na téma Lowangem mě pak seznámila s jednotlivými částmi města a ukázala mi mapku. V chrámu Travie jsem se od bratra Traviadana nedozvěděl nic, podobně v chrámu Phexe od kněžky Isidore Sanderstein.
Opět nastala noc a opět v celkem příhodný čas. Co jsem potřeboval obejít přes den, to už mám, takže nyní nejsem denní hodinou příliš vázán. Vrátil jsem se proto do starého Lowangenu a zamířil do taverny Last Hour. Nejprve jsem si sedl k baru a dal si vysoušené víno. Poté jsem se dal do řeči s Angroschou. Ingramosh prý chce mobilizovat trpaslíky proti orkům. U obsazeného stolu jsem pro změnu narazil na Moru Elbersen, ale ta mě jen varovala před Gavronem.
Shodou okolností jsem si při rozhovorech v tavernách všiml jiné věci, kterou jsem původně přehlídl a chtěl jsem jí už psát mezi nedostatky hry :) U baru vždy mluvíte s jednou a tou samou osobou (majitel, barman). U obsazeného stolu se však postavy mění, takže výsledky rozhovoru mohou být odlišné. Plný stůl se navíc může objevovat v závislosti na uplynulém čase. Např. když do hospody vejdete, máte k dispozici jen bar a volný stůl. Promluvíte s osobou u baru a když chcete změnit pozici, tak se objeví plný stůl, ke kterému můžete přisednout. Postavy díky tomu nejde zpovídat metodou save/load, protože po loadu tam bude sedět zaručeně jiná postava. Množství postav a odpovědí je pravděpodobně konečné, ale testovat se mi to nechce :) Každopádně je to příjemné zjištění. Pokud však jde o informace, může to být vzhledem k náhodnosti nespolehlivé.
V taverně Klonballa's jsem u stolu potkal Red Livii a asi je to rasistka :) Klonballa Sjopkewicz nebyl o nic sdílnější. V taverně Dark Eye jsem si promluvil s Torik Jostranou, ale opět to nikam nevedlo. Nakonec zbyla už jen taverna Orc Death.
Barman Eslam Eiderstein Gavrona samozřejmě zná, protože sem Gavron často chodí. Pokud jde o Ingramoshe, zajímala by ho hlavně jeho nepoškozená hlava?? Než jsem si stihl sednout jinam, byla zavíračka :) Nevadí, jeden den k dobru se hodí. Pustil jsem se tedy ještě do hotelů.
Hotel Little Princ obsluhuje Dorijke Basten. Vzpomíná si na Vindarii Leechbronn, se kterou má nevyřízené účty (Vindarie jí jednou nakopla). V hotelu Bit and Ducat jsem si promluvil s Demionem Vaskem, ale to byla jen ztráta času. V The Inn mi Ulfried Gundahl na otázku ohledně Ingramoshe opáčil: "To je ten vůdce milovníků orků z Tjolmaru?" A tím jsem asi vyčerpal vše.
Zkusil jsem schválně ještě navštívit Akademii Deformace a Magistrát. Akademie Deformace poskytuje službu identifikace předmětů. Stojí to 1 dukát za každý předmět. Na Magistrátu je možné věnovat přebytky jídla nebo zbraní. Jakmile však v rozhovoru pokročíte a chtěli byste to ukončit jako vtip, tak vás úřednice pošle do vězení a cestou vám zabaví nějaké věci!
Zkoušel jsem schválně, co všechno mizí a když mě při jednom propuštění Lathia oznámila, že už máme 7 dní za sebou a po Salamander Stone ani stopy, tak jsem zbystřil. Hm, takže mám na jeho nalezení časový limit. Moudrý z toho všeho však moc nejsem, nikdo mi vlastně neřekl nic konkrétního, abych mohl jednoznačně ukázat buďto na Vindarii nebo Ailiana. Zamířil jsem proto za Draganem Eschtem a opravdu důkladně ho proklepl.
Přispěvatel: Elemir Září 20, 2016, 13:05:18
Dragan je ochotný mluvit hned na několik témat: Nocleh, Jidlo a piti, Cestovani, Zbrane, Salamander Stone a Gavron, ale za každé téma vyžaduje protislužbu. Přitom máte jen tři možnosti, na co se zeptat (protislužby jsou totiž právě jen tři). První úkol je přivést překladatele Vinsaltera.
Vinsalter žije v druhé části města. Krom toho, že je úkolovým NPC, tak překládá texty (1 dukát za každý text). Pokud jde o Dragana, Vinsalter o něm nechce ani slyšet. Je proto dobré, aby s ním promluvila postava s lepšími sociálními dovednostmi, jinak bude test dovedností často selhávat. Kdybych předevčírem neviděl, že je ochotný jít, tak bych si dneska myslel, že jsem snad někde něco zvoral. Ale tohle opravdu zabralo. Eona naštěstí není takový asociál, jako zbytek družiny :D Vinsalterovi je samozřejmě potřeba říci celý příběh. Dragan byl spokojený a rozvázal se mu jazyk. Témata jsem vzal popořadě, takže jsem začal s noclehem. Mám zkusit Brina Vaskendantze. Žije poblíž Fox Corner a mám mu říct, že mě posílá Dragan (kvůli ceně).
Pokud jde o nocleh obecně, ve městě je poněkud plno, takže nejprve je potřeba sehnat prázdný hotel a doufat, že přespíte alespoň jednu noc. Navíc nespíte v pokoji, ale v různých přístřešcích, což obnáší vyšší pravděpodobnost, že budete okradeni. Proto má význam hledat spolehlivější ubytování, anebo prostě přespávat na ulici.
Druhá službička vyžaduje navštívit výstaviště a uzmout Draganovu zabavenou sponu ve tvaru jasanu. Tenhle úkol je trošku adrenalinový a chvilku trvalo, než jsem ho splnil. Výstaviště je samozřejmě opět v nové části města. Vyplatilo se mi počkat na noc a vyčlenit pro tento úkol Lathii. S tou jsem pak šel dovnitř a vzal jen tu brož. U předchozích pokusů s plnou družinou mě vždy načapala stráž. Při troše štěstí jí družina uteče, což obnáší dodatečné skládání rozdělené družiny. V horším případě je to několik dní ve vězení. Vzal jsem druhé téma v pořadí - Jídlo a pití. S tím by mi měla pomoci Raisha Rotenbergger, která žije v nejjižnějším baráku přímo u hradeb.
Poslední protislužbička spočívá v doručení balíčku mistru Deringornovi do Akademie Síly. Na první pohled jednoduchý úkol, ale Deringorn zrovna v akademii není, takže musím zpět do starého města a k němu domů. Tím se mi potvrdilo, že ty prázdné domy jsou opravdu spojené s úkoly. Mistr žije na severu města u hradeb a naoko se při předávání balíku zdál milý a pohostinný. Přijmout jeho pozvání však znamená vlítnout do pasti. Je to sice jen s textovým výpraskem, ale nějaké HP to opravdu stojí. Lepší je dovnitř nechodit a vzkaz pro Dragana vyslechnout venku. Ohledně cestování mě poté Dragan odkázal na Black Jandoru v městské části Eydal. Čarodějnice je prý v těhle věcech zběhlá a pokud bude chtít odměnu, mám jí připomenout, že Draganovi dluží nějakou laskavost.
Tím jsem si protislužby a tím pádem témata vyčerpal. Zbytek jsem si proto cvičně odkryl pomocí save/load, ale je to opravdu jen informativní, protože pokud se na to nezeptáte přímo v rozehrané hře, je vám taková informace k ničemu:
Zbraně - u Oosterské zdi na severu je týpek jménem Falkert Duberwin, který má "levné zboží".
Salamander Stone - Dragan mě odkáže do taverny Orc Death, podobně jako při hledání Gavrona, ale krom toho mi poví, že Salamander Stone má spojitost s kultem Bezejmenného. Klan kolem Gavrona a Ailana se tam často schází - ha, přeci jsem měl pravdu :D Vindarie je v tom nevině. Klan by mi mohl poskytnout i další cenné informace.
Gavron - je ve spojení s Ailanem. Pokud ho chci chytit, měl bych se zeptat v taverně Orc Death.
Protože o Gavronovi a Orc Death už jsem slyšel jinde, není důvod to tahat z Dragana. Informaci o zbraních taky oželím a Ailiana mám na mušce po celou dobu. Šel jsem proto do Orc Death, sedl k plnému stolu a objednal si. Jakmile se Gavron objevil, vystřelil jsem za ním. Chvilku jsem ho sledoval, ale pak jsem se rozhodl ho pro změnu chytit a pěstmi jsem mu domluvil, že mluvit bude lepší. Gavron nevydržel a prozradil, že za 100 dukátů předal kámen Vindarii ... hm, zajímavé. Jenomže jak jsem v zamyšlení nedával pozor, tak se mi vysmekl a zmizel ve tmě. Ale dobře, nemám co ztratit, tak si vyzkoušíme, jak mě Gavron zkoušel tahat za nos :)
U Vindarie Leechbronn jsem slušně zaklepal, zaklepal podruhé a pak jsem tam teprve vtrhl. Boj byl najednou tužší. Už jen díky tomu, že jsem musel postavy přesouvat, protože na mě byli připraveni. Když vše skončilo, čekalo mě nemilé překvapení - Salamander Stone nikde. Tušil jsem zradu právě v tom, že jsem jim dal šanci se připravit, takže jsem zaklepal jen jednou, ale výsledek po boji byl stejný. Zkusil jsem to tedy jako předevčírem a vtrhl dovnitř rovnou. Boj byl opět snazší, protože jsem se ocitl přímo mezi nimi a kámen jsem poté skutečně našel. Je tedy potřeba si dávat pozor na to klepání. S kamenem v batohu jsem se rozhodl pár dní počkat, co se bude dít dále. Když se během spánku objevila hláška, že stále kámen nemám, začínalo mi to být jasné. O pár dní později skončila hra neúspěchem. Pokud se tedy člověk chová ve hře slušně, nemůže na falešný kámen Vindarie Leechbronn narazit ;)
Loadnul jsem a šel se podívat k Ailianovi. Jenomže u něj vůbec nikdo nebyl :) Nejspíše jsem neměl Gavrona chytat, takže load ještě o něco zpět a ... je to tak. Ailian se zase objevil.
Zkusil jsem cvičmo ještě jiný způsob a to přes informaci o Salamander Stone od Dragana. Fungovalo to úplně stejně a Gavrona jsem ani nemusel hledat. V souvislosti s tím mě napadlo, že družina by se teoreticky mohla dostat do patové situace, ale vzhledem k možnosti ukládání v Start Trail, je to málo pravděpodobné. Město jsem si preventivně rozložil do tří save pozic, takže v tom nejkrajnějším případě bych začal na počátku města, ale to už je vzhledem k nabytým vědomostem jen malé zdržení. Zajímavé je spíš to nepatrné směrování hry, abyste se pídili po Gavronovi a pro informace si šli k Draganovi. Ten lehký úkol si tedy vyplácnete na celkem nepodstatnou odpověď (jak jsem již psal, o Gavronovi a jeho zálibě v taverně Orc Death vám řeknou i jinde). Na druhou stranu, nejrychlejší způsob, jak Ailiana najít, je najít právě Gavrona. Teď když na to koukám zpětně, mohl jsem to celé pořešit velmi rychle a s minimem úsilí. Stačilo jen začít ve starém městě okolo startovní pozice a jít dle rady za Draganem. Takhle jsem v Lowangenu strávil dobrých 6 hodin.
K Ailianovi jsem vtrhl dost neomaleně, protože jak jsem předevčírem popisoval, čím delší čas dostane, tím silnější armáda nás bude v domě čekat. Takhle to byla pohodička. Z domu jsem si krom Salamander Stone odnesl i kupu věcí a jídla. Jídlo a přebytek zbraní půjdu ještě zkusit udat na Magistrát, ale jinak mě ve městě asi nic nečeká. Zkusil jsem ještě pár dní odpočívat, abych viděl, jak se bude hra chovat. Varování o časovém limitu se už neobjevilo a nic se nestalo ani o několik dní později. A to mě vlastně trochu děsí, protože nyní mám kámen, ale pořád nemám komu ho dát. Ingramosh je fuč, takže mě asi nezbude nic jiného, než se sebrat a jít se Jandory zeptat na únikovou cestu z města. Venku možná chytnu další stopu.
Pokud jde o magistrát, zkusil jsem tam předat přebytky jídla a zbraní, co mi zbyly po návštěvě Ailiana, ale jen mi poděkovali. Ovšem když jsem obětoval jako dar i nějaký ten artefakt, tak jsem se stal čestným občanem města a to včetně obřadu :) Kdepak, artefakty zůstanou hezky v mém batohu (radnice bere jen to, co je v batohu, co má postava na sobě, to jí zůstane). Ono to pravděpodobně vyžaduje věnovat množství zbraní v nějaké hodnotě a magické zbraně jsou holt cennější.
Přispěvatel: Elemir Září 20, 2016, 13:35:00
S cestou z města mi měla dle Dragana pomoci čarodějnice Jandora. Kde bydlí jsem už věděl, takže jsem šel na jistotu. Řekla si o rovných 500 dukátů! Se slevou po odečtení dluhu pro Dragana to dělalo 300 dukátů a to už jsem zaplatit musel. Výše platby závisí na množství peněz, co má družina zrovna u sebe, jak jsem jedním pokusem zjistil. Bohužel jsem před tím šel rozprodat vše přebytečné, takže jsem se vyšplhal nad 1000 dukátů. Holt se nedá nic dělat a plně zásoben jsem vyrazil k hradu, abych se naoko přihlásil jako zametač.
Mistr Eolan mě přijal a hned poté, co jsem mu sdělil pravý důvod, proč tu jsem, dostal jsem zajímavou nabídku. Pomůže mi ven, ale pod jednou podmínkou ... ano, dostal jsem úkol. Jejich přítel (Agdan Dragenfeld) se ztratil někde mimo město v okolí bažin. Pokud ho najdu, dostanu volnou propustku. Jako zástavu si však ponechá dva členy družiny, které si zvolím.
Dlouho jsem neváhal, zůstane Eona a Elemir. Valin si proto preventivně přibalil zápalky a pochodně, kdyby bylo potřeba si někde rozsvítit (zbytečně, Lathia umí dobře kouzlo Fiat Lux, jak jsem později zjistil :) ). Agdana prý poznám podle specifického prstenu se symbolem dračích hlav. 1. Peraine roku 19 jsem se tak objevil kousek východně od Lowangenu.
Po nočním odpočinku jsem se vydal na cestu - zamířil jsem na jih s tím, že nejprve bažinu obejdu zrovna odtud. Chtěl jsem si původně prohlédnout jižní cestu kolem bažin. Osud mi však nepřál. Jen jsme se zvedli na nohy, přepadla nás skupina čarodějů s lukostřelci. Prý ať jim vydám Salamander Stone. Napoprvé jsem to odmítl a hrdinsky se jim postavil - a stejně hrdinsky jsem i umřel :) Stihl jsem sundat jen jednoho čaroděje. Dokážu si představit, že to za určité výhodné konstelace hvězd jde udolat, ale pro mě bylo jediným východiskem kámen předat. Opět jsem tak o Salamander Stone přišel. Oddíl čarodějů odešel směrem na západ. Nechám je jít a po jejich stopách se pustím později. Vzal jsem to proto přes Nový Lowangen a na západ. Uvidím, co se bude dít dál.
V bažinách to nevypá tak zle, jak by se na první pohled mohlo zdát. Boje s bažinnými potvorami odsýpají a občas se tu dá narazit i na nějaké zombie.
Na západě bažiny jsem dorazil do Ansvellu, což je ještěrčí osada. No, spíše mločí osada. Moc rádi mě tu neviděli, ale když jsem jim přislíbil pomoc, přislíbili pomoc i oni mě. Někde uprostřed bažin je potvora, která požírá jejich vajíčka. Tu mám zabít.
Dole na JZ močálu jsem našel hezky upravenou bylinkovou zahrádku. Kousek od ní stála chatka babizny. Požádal jsem jí o pomoc, ale taky to bez úkolu nepůjde. Na SV močálu žije na ostrůvku čaroděj, který ubližuje jejím zvířatům. Pokud jí donesu jeho křišťálovou kouli, tak mi pomůže.
Došel jsem doprostřed bažin a po cestě pozabíjel pár orků. Asi už jim je souš málo a tak zkouší obsadit i močál :) Uprostřed močálu jsem vstoupil do vyhrazené oblasti a zhruba uprostřed mě napadl Engulfer. Vypadá jako zmenšený Tyranosaurus. Obešel jsem močál po východní straně až na sever, ale nikde jsem nenašel cestu do SV oblasti, kde je vidět nějaká věž. Vrátil jsem se proto do ještěrčí vesnice, kde mi vládce poděkoval a prozradil, že na jihu žije žena, která by mi mohla pomoci - měl na mysli asi babici z chatky. Otevřelo se u něj zároveň dialogové okno.
Sice se to blbě čte, je to přepis šišlaštiny, ale na téma Star Trail mi náčelník prozradil, že jeho "příbuzný" z východu, náčelník Azl-Azl, mu vyprávěl, že se na tuto sekeru ptala nějaká žena, mocná válečnice. Mám se prý zeptat jejího sluhy ... na sever od bažin jsem stále vynechal jednu stezku, na které mám potkat Korimu. Že by Korima byla tou válečnicí? Na téma Baziny Svellt mi poví o muži, který přišel před několika týdny. Je prý sice na živu, ale přitom už neexistuje (pradděpodobně jde o Agdana). Opět mě odkázal za babiznou.
Bludištěm keřů na severu jsem postupoval pomalu na východ. Bylo tu několik větších skupinek orků kombinovaných se zombiemi nebo gobliny. Avšak nic složitého. V jednom záhybu křoví, kam se dá dostat jen z vody, jsem našel bažinnou potvoru, která měla něco třpytivého v tlamě. Bojovat nechtěla a když jsem jí zabil, nic z ní nevypadlo. Ostatně ono v bažinách z nikoho nic nepadá, ale mám takové tušení, že ta potvora je ten týpek, co ho tu hledáme, tak jsem raději loadnul a nechal jí být.
Dále už nezbylo, než vejít do vody a na ostrov s věží přeplavat. Ve vodě bažiny chodit nelze, ale kde je voda modrá, tam lze plavat. Kouzelník ze mě nadšený nebyl a vyvolal elementála, který mi měl dát lekci. Jenomže se to nějak zvrhlo. Elementál nebyl úplně pod čarodějovou kontrolou a požádal nás, abychom vyřkli svou prosbu. Pak čekal na odpověď ...
Je to dost matoucí hádanka a dlouho trvalo, než jsem začal tušit, jak přesně to funguje. Když vidíte ohnivého elementála, jak se vás chystá zničit a vy máte možnost si něco přát, tak zcela určitě zvolíte správné přání. Problém je, že to strašně svádí k tomu, vymyslet něco komplexního, co se vejde do toho jednoho okýnka. Elementál se přitom zeptá celkem třikrát, protože třikrát musí odolávat vůli čaroděje. Takže je potřeba volit vhodná slova na každý pokus. U počeštěné CD verze opět varuji, tentokrát se odpovídá v češtině!! To byl taky důvod zdržení, nejprve jsem zkoušel angličtinu. Nakonec jsem opravdu musel spustit anglickou verzi hry a vyřešit si to nejprve v angličtině:
Spoiler: ukázat
Ohnivý elementál se nakonec přidal na naší stranu a čaroděje usmažil. Zůstala po něm akorát křišťálová koule a svitek Noctrux. Věž se v zápětí zhroutila.
Pln očekávání jsem dorazil do chaty babice a čekal, že mi prozradí, jak to s Agdanem je. Jenomže místo toho mě nařkla ze zabíjení jejích potvor a zaútočila na mě (je docela tuhá). Teprve teď mi to došlo, ona je tvůrkyní bažinných potvor a o ty se tu jednalo. Mno, krom té se šperkem v tlamě, jsem všechny potvory v bažinách povraždil :) Možná kdybych přišel od Svellmie a vůbec nechodil na cestičky do močálu, tak jsem cestou nemusel bojovat ani s jednou a úkol bych splnil. Takhle mám holt smůlu. A to o to větší smůlu, že vůbec nevím, co teď.
Že je ta potvora se šperkem jiná, je jasné, proto jsem jí nechal žít. Ale co s ní? K bažinným potvorám se váží celkem dva dokumenty. Jeden popisuje, jak jsou svázané s jedním druhem křoví - vřesem a druhý, Noctrux svitek, je očividně transformační kouzlo, které vřes využívá (možnost transformace je uvedena už v tom prvním dokumentu). Vřes se dá najít přímo na cestě směrem k té obludě, ale je na tom místě rovných 20 kousků, takže to zavání ještě výběrem toho správného.
Zkoušel jsem různé kombinace činností přímo u potvory, ale nic nezabralo - vřes ani svitek v boji nijak použít nejdou. Po tom vyčerpání nad otázkama elementála už jsem jaksi neměl sílu zkoušet kombinovat dál. Stačilo si však připomenout, co jsem v bažinách všechno našel a řešení bylo na světě. Je to prostě jeden z těch případů, kdy jednou jedinkrát za hru využijete nějaký úplně bezvýznamný předmět, který se dá běžně koupit, ale normálně nemá žádné využití. Je to jako s páčidlem ve Finsterkopp Pit:
Spoiler: ukázat
Agdan transformaci přežil, ale ke vší smůle je v bezvědomí a nemocný (má Nubskull). Je proto potřeba ihned jednat. Lathia si nějaké bylinky našla už cestou do bažin, popř. přesně z tohoto důvodu je v bažinách ta pečlivě udržovaná bylinková zahrádka. Agdan je Thorwalian level 5 a absolutně bez výbavy ... tedy vyjma jeho prstenu. 9. Peraina roku 19 jsem močál opustil a zamířil zpět do tajného průlezu u Lowangenu.
Mistr Eolan byl potěšen a za odměnu jsem si mohl klíč od průchodu nechat. Ulgar o level poskočil a do družiny se mi vrátili Elemir a Eona (Valin leveloval už někdy z počátku návštěvy bažin). Zkusil jsem zajít do města, ale o temných mázích tu nikdo nikdy neslyšel, takže jsme se zas otočili a šli hledat stopu ven.
Přispěvatel: Elemir Září 20, 2016, 14:16:01
Po odchodu z Lowangenu nastala dlouhá fáze tápání, kdy jsem znovu obešel celý sever a vrchem se dostal do Tjolmaru. Cestou jsem zkusil vyzvednout Korimu, ale nakonec se ukázalo, že ona o Star Trail nic neví. Navíc si jako NPC v družině účtuje 1 stříbrný denně, takže jsem jí ponechal svému osudu.
V Tjolmaru taky zůstalo vše při starém. Rozhovory na téma Ingramosh jsou pořád mimo časovou souslednost ... stop, tohle jsem asi v deníku zapomněl zmínit. Když jsem poprvé přišel do Tjolmaru, mluvilo se tu o tom, že Ingramosh už je dva týdny nezvěstný. Přišel sem odkudsi směrem od Lowangenu. Když jsem později do Lowangenu dorazil, bylo jasné, že tu Ingramosh nebude a zcela logicky ten časový údaj jeho odchodu narostl. Jenomže já jsem se mezitím toulal další měsíce krajinou. Pojal jsem podezření, že hra zrovna tohle v příběhu nezohledňuje. A opravdu, Ingramosh je stále nezvěstný jen dva týdny ...
Z Tjolmaru jsem to vzal do Tiefhusenu a pak dále na jih. Když už jsem nenarazil na Ingramoshe (jeho dům v Tjolmaru jsem stále nedokázal odemknout), tak jsem se vydal alespoň po stopách Temných mágů, co mi ukradli Salamander Stone. Teprve ve Svellmii jsem se dozvěděl, že tudy před nějakou dobou prošli s tím, že směřují na jih za nějakým úkolem. V Arsingenu už byli konkrétnější, mágové to po vyřešení svých záležitostí vezmou do orčích zemí. Začal jsem tedy s průzkumem hor, ale nikde žádná stopa. Nejslibněji se ukázala návštěva Yrramisu, kde jsem dostal konkrétní instrukce, že mágové šli na západ. Jasně, orčí země jsou západně, jenomže na konci té cesty je také armáda orků, která mě zatkne, zabaví věci a šoupne mě do Bloody Peaks dungeonu :) Přesto jsem to zkusil, ale na žádnou stopu jsem nenarazil a to ani jinde v pohoří Thasch.
Pokud bych teď začal prohlížet hru znovu kousek po kousku, asi bych na řešení přišel, ale za současné situace bych si nepomohl ani tím, že bych se býval nechal uvěznit do již vyčištěného dungeonu. Z něj bych totiž zcela určitě zamířil rovnou ven, protože co jiného bych ve vyčištěné lokaci dělal? Zkrátka a jednoduše jsem sáhl po walkthrough a podíval se. Star Trail má zkrátka pevně nalinkovaný způsob, jak hrou projít a ten jsem narušil už ve chvíli, kdy jsem se rozhodl doporučení hry ignorovat a místo do Finsterkopp Pit a Lowangenu jsem si zamířil prozkoumávat krajinku a do toho si plnil dungeony v pořadí dle svého vlastního uvážení. Proto ty dialogy třeba moc nesedí.
Celé mě to došlo ve chvíli kdy jsem si prohlížel Low-Spoiler Star Trail Game Guide (http://www.angelfire.com/hero/tjekanefir/star.htm) od Lory. Proč bych se k čertu měl vracet do Bloody Peaks dungeonu? No, měl. Protože já tam předtím vlastně ani neměl vůbec chodit. Mezitím se totiž změnil obsah jedné z cel, na což bych horko těžko přišel, protože mě k tomu nic nenavádělo a jak jsem psal, vyčištěný dungeon nemám důvod prolézat znovu celý. Kdyby mě hra třeba na některou ze stezek umístila event, který by mi řekl, že skupina mágů byla zajmuta orky a odvlečena do jejich města v horách, tak sice zaskřípu zuby, ale jdu to holt prohledaz znovu. Vlastně ona mi to řekla, co jiného se asi s mágy mohlo stát, když narazili na armádu orků? :D Takhle nějak jsem měl zřejmě přemýšlet. Anebo jít přesně podle "příběhu" a pak bych dungeon prolézal až poté, co by mi byl kámen odcizen. Díky tomu bych navíc nemusel v Tjolmaru spekulovat nad tím, jak Ingramoshův dům otevřít.
Vydal jsem se proto do Bloody Peaks dungeonu, zamířil rovnou do cel a hned v té první jsem našel mága, který mě okradl ... tedy jeho tělo. Ze záhybu jeho pláště jsem vysvobodil Salamander Stone a vydal se do Tjolmaru.
Přispěvatel: Elemir Září 20, 2016, 14:19:48
7. Rahji roku 19 dorazil k Ingramoschovo domu v Tjolmaru a bez okolků jsem vstoupil. Salamander Stone zrušil ochrany na dveřích a v nich se objevil nerudný trpaslík.
Při dotazu na Ingramoshe mi zabouchl dveře před nosem, což neměl dělat. Z jeho mrtvého těla jsem si vzal podivný dokument:
2 L
4 P
2 L
Když jsem blíže prozkoumal zdi domu, zjistil jsem, že každá ze stěn obsahuje v reliéfu zvláštní větev, kterou lze zatlačit.
Spoiler: ukázat
Na východě se mi otevřela chodba. Vstoupil jsem a cesta za mnou se zavřela (vyjít z dungeonu se však dá, chodba se zavírá a otvírá podle toho, jestli před ní stojíte). V jedné slepé uličce jsem se utkal s pavouky, kterým dorazila posila, ale jinak to zatím moc bojové není. V JV rohu je podivný vstup, který družinu rozhodí všemožně po patře.
Při letmém pohledu na rozhození družiny jsem si řekl, že Ulgar má asi nejlepší pozici, aby postupně sebral ostatní. Hned v úvodu čelil přesile 3 ku 1, ale šlo to. Stejnou skupinku chytil i chvilku na to. Pro dnešek toho má asi dost. Wulfgar naštěstí nebyl zas tak daleko, tak mu šel naproti. Ve dvou se to přeci jen lépe táhne :) Kousek od Wurfa byl Valin, čehož jsem mohl využít, ale původně jsem si myslel, že je to někdo z kouzelníků. Wurf s Ulgarem cestou poškádlili jednoho trola a Wurf rovnou poskočil na level 9.
V jižní části jsem našel Eonu. Teoreticky by nás mohla pospojovat teleportací, ale z patra už toho beztak moc nezbývá, takže si to projdeme hezky pešky. Nejprve jsme se však vrátili do úvodní části patra, kde je v jedné místnosti květináč se stromkem.
Jakmile jsme vstoupili dovnitř, zavřela se za námi podivně uzamčená brána. Lathia po chvilce našla na opačné straně místnosti reliéfy s lebkami. Oční důlky byly prázdné a za nimi nějaké háčky, za které šlo zatáhnout. Jenomže postava nesměla odejít, takže se Lathia vyčlenila z družiny a držela háčky dole. Ulgar z Wurfem poté bránu v pohodě nadzvedli. Ano, mohl jsem to vyřešit teleportací, ale to by nebyla zábava :)
V květináči je zasazen pichlavý a jak jsme brzy okusili, zároveň jedovatý stromek. Trny chrání přístup k plamennému klíči. Během prozkoumávání stromku a vytahování klíče se Eona a Valin otrávili, ale to zvládneme kouzlem. Jakmile jsme místnost opustili, brána znovu spadla.
Plamenný klíč pasuje ke dveřím v místnosti s gongy (misky na zdech). Někde za nimi je Elemir. Klíč však zůstal v zámku. Snad ho nebudu potřebovat jinde. Jenom jsme vešli do místnosti, Eona ucítila ghúly a zdrhla. Když vynechám Valina seškrabujícího zlato z modly, tak tohle je teprve podruhé, co mi u nějaké postavy viditelně zafungovaly negativní vlastnosti. Lathia po boji poskočila na level 9. Zase jsme komplet družina. V místnosti je dle očekávání zamčená truhla :)
Zůstala mi jen místnost na východě, kde jsem našel zamrzlou fontánku a ledový kvádr, v němž je vidět žena bojovnice. Ve fontánce je další plamenný klíč, takže mám asi vyřešenou truhlu. Jenomže led je magický a Lathia to odnesla omrzlinami. Mno, mohl bych teď asi dlouho spekulovat nad tím, jak tohle vyřešit, ale jelikož Eona ovládá kouzlo Rozpust pevne, nebylo nutné s řešením otálet.
Válečnice se jmenuje Helen a je na levelu 5. Kult Bezejmenného jí kdysi uvěznil pomocí temné magie. Vzal jsem jí do družiny. V truhle byl červený amulet, dva zelené prsteny, super léčicí lektvar a obouruční zbraň dragon slayer.
Teleportační vstup v JV části je nakonec jen past, skutečný vstup na další patro se nachází za iluzorní zdí kousek nad tímto. V téhle části patra je ještě jedna iluzorní stěna, za níž je ukrytá socha. Uvnitř přihrádky leží kopie velké sochy v malém, tak jsem jí vzal. Vypadá podobně jako soška z chrámu Bezejmenného v Blade of Destiny. Ostatně tenhle dungeon má taky co do činění s tímto bohem. Bez této sošky jinak nejdou otevřít právě ty dveře ke vstupu na další patro.
Záhadou prvního patra jsou ovšem gongy (štíty nebo misky? na stěnách). Většina jich očividně nic nedělá, ale v místnosti, kam byl předtím teleportován Ulgar je jeden, který má celkem libý zvuk, ale jeho průzkum nic nového nepřinesl. Myslel jsem si, jestli to nemá něco společného s dveřma nebo těmi kusy ledu, ale dveře jsem otevřel klíči nebo soškou a led jsem odčaroval. Těžko říci, možná je to jen vtípek autorů. Každopádně mám na prvním patře asi vše. Jako správný hrdina jsem si šel na krásných 5 dní odpočinout do hospody, přeci nebudu spát v dungeonu :D
Druhé patro vypadá ponuře a očividně bude větší. Oproti prvnímu patru je již pojmenováno jako Chram Bezejmenneho. Horní část je rozdělena do několika místností, ale absolvoval jsem zatím jen dva slabší souboje. Vypadá to tu jako skladiště s kuchyní, jen uprostřed je místnost s nějakými oltáři. V jednom skladišti je kašna, ale pravdepobně slouží jen k doplňování vody.
Navenek to vypadá jako konečná, ale v malé čtvercové místnosti na SZ je v levé zdi náznak skrytých dveří (vypadá to jako prasklina). Tím jsem se dostal na úplný západ patra. Cesta na jih se zdála být v pořádku, ale když jsem míjel křížení chodeb, narazil jsem na silné pasti. Musel jsem se proto vrátit zpět a prozkoumat dvě místnosti, které jsem cestou minul. V jedné jsem pod postelí našel vydří kůži, v druhé byl pod postelí rybářský hák.
S Valinem v čele se mi nakonec podařilo bezpečně projít až na jih patra. Nevím proč to najednou šlo, hlavně že to šlo :) Na oltáři jsem našel svitek na lektvar spánku a v truhle bylo 10 léčících lektvarů (nechal jsem je tam).
Chodba s pastmi se nakonec ukázala bezvýznamná, tak jsem začal různě šmejdit po prozkoumané části a ve skříni se zahradním náčiním hned v úvodu jsem najednou našel bronzový klíč (na poličku je asi potřeba kliknout hned 2x). No nic, tak ještě jednou chodba z pastmi. Pár dní jsem si odpočinul a prošel až na druhou stranu (stálo mě to dobrých 10 dní odpočinku, ale lektvary zdraví jsem plýtvat nechtěl, možná se mi budou hodit později). Tentokrát jsem místo klikání zkusil prostě jen projít - stěna je skutečně jen iluze :)
Za iluzorní zdí se skrývá ohromná místnost, kde se družina několikrát střetla s tygry. V truhlách se dá najít 400 dukátů, 2 lektvary zdraví a jeden lektvar spánku. Na jedné zdi na východ je opět prasklina.
Kousek dál stojí něco jako socha kostlivce, ale klikat mi na ní nešlo. Těhle kostlivců je v chodbách nakonec víc (3). Ostatně za chvilku na mě taky jeden kostlivec naběhl. Po jeho zabití z něj vypadl nějaký kousek kovu (hlásí se jako část amuletu). Směrem na jih jsem narazil na dalšího kostěného rytíře a z něj vypadl další kousek amuletu. Chvilku na to jsem stejným způsobem získal třetí kousek. Podle tvaru jednotlivých kousků to vypdá, že jsou celkem čtyři.
V JV rohu je na jižní zdi prasklina, která zrovna vyžaduje klíč ve tvaru slunce. Když mi to nešlo, koukl jsem do inventáře, jestli se klíč nemá náhodou nejprve poskládat a jeden kousek mi chyběl! Docela mi zatrnulo, ale o chvíli později jsem zjistil, že jednotlivé kousky amuletu se po čase vracejí zpět k "hlídačům", takže je potřeba části amuletu získat co nejrychleji a co nejrychleji ho použít. Musel jsem si vypomoci teleportací, k čemuž se hodí vědět, kde který kousek byl a znovu porazit strážce. Klíč složí Helen během pokusu o otevření dveří.
Na třetím patře se s námi Helen v rychlosti rozloučila ... vlastně přímo utekla. Před námi se zjevil podivný chlápek, který v ruce třímal náš Salamander Stone. Ano, štípl nám ho! Tak teď jsme opravdu v pytli.
Kousek od nás je zámek s čísleným kódem, ale jsou to čtyři číslice, takže metoda pokus omyl hasne. Musíme najít něco specifičtějšího. Hned za prvními dveřmi jsem se srazil s rytířem, z něhož vypadl nějaký svitek o kultu ... je na něm jen slovo CULT. Boj s rytířem mi samozřejmě připomněl, že bych si měl prohlédnout stav zbraní, zda-li to má vůbec smysl, protože bez Salamander Stone nemůžu dungeon opustit. Naštěstí to vypadá dobře.
Nikam dál už chodby nevedly, tak jsem se vrátil ke svitku a zámku. Není náhodou, že slovo CULT má zrovna 4 písmena, leč prvotní nadšení mě rychle opustilo. Nejprve jsem si myslel, že je mi princip jasný, ale po hodině jsem to vzdal :) Naštěstí se na východě při průzkumu objevil volný čtvereček za zdí, kam nás Eona teleportovala (na čtverce odkryté pomocí kouzla Penetrating se teleportovat nelze).
Poznámka na okraj: ono to puzzle s čísly není ve skutečnosti složité, po dohrátí jsem se k tomu vrátil ...
Spoiler: ukázat
O něco dál jsme narazili na sochu, kde byl krom magické helmy i dračí spár. A ne ledajaký spár, ale spár z Draco Draconis a k tomu alespoň 500 let starý. Eona se roztřásla strachy a nešlo s ní hnout. Pomohlo jedině násilí. Dál jsme museli opět s pomocí teleportace.
Třetí patro se zatím nejeví nijak drsně, je to tu jen samý nemrtvý. Když to vemu, nejtužší souboj byl vlastně hned ten v úvodu, když jsem bojoval se strážci domu. Během jednoho boje na tomhle patře jsem dokonce dostal oznámení, že můj pás z lebek, který snižoval strach z nemrtvých, pozbyl svou moc ... hm, artefakt, který se odebral do důchodu? :D Nechal jsem to tak, beztak jsem ho nepoužíval. Pás komplet zmizel.
Putování po třetím patře je opravdu divné, minimálně z počátku a bez teleportace se asi moc daleko pohnout nedá (tedy v mém případě, kdybych rozlouskl zámek, mnohé by se zjednodušilo - viz dále). Našel jsem tu sice iluzorní zdi, kterými lze normálně projít, ale nespojují zrovna ty klíčové části patra. Zhruba uprostřed jsem u jedné desky o temnotě našel skryté dveře. Sice jsem je otevřel, ale vrátil jsem se nejprve doprozkoumat zbytek chodeb o něco níže.
Po chvilce jsem na zemi narazil na pentagram. Na patře jsou celkem tři a slouží jako náhodné teleporty mezi sebou. Díky tomu jsem se dostal až na JV, z druhé strany dveří s kódem. Kombinace teleportů a iluzorních dveří je velmi výhodnou pomůckou, protože díky tomu už se dostaneme všude i bez teleportace. Najednou už to třetí patro tak složitě nevypadá :)
Na SZ jsme se utkali s kouzelníkem, který hlídal vstup do místnosti se stoly. Nic k vidění ani sebrání tu však nebylo - vyjma dvou dalších skupinek kouzelníků. Vrátil jsem se proto k dříve otevřeným skrytým dveřím uprostřed patra a v následující místnosti jsem našel další skryté dveře k chodbě na sever. Tou jsem se dostal až k dvoudílným dveřím velkého sálu ...
Protože se jedná o poslední neprozkoumanou oblast a protože začíná dvojitými dveřmi, udělal jsem si předfinálový save :) V sále jsem spatřil sochu, dle mého soudu Ingramosche, ale těžko říci. Samozřejmě jsem se předpřipravil a jeden z Bezejmenných dnů (jak příhodné) roku 19 jsem vykročil vpřed.
Spustila se animace a ocitl jsem se na zvláštním bojišti. Poblíž stál neznámý týpek (asi ten zloděj z úvodu patra), kterému jsem údajně napochodoval do pasti a že jeho prostě nedostanu, protože on má na nás něco mnohem většího a tak se teleportnul pryč a z díry za ním skutečně vylezlo něco mnohem většího ... drak! Tedy ne že bych to nečekal, už jen podle těch artefaktů. Drak se jmenuje Arkandor a podle tvaru bojiště ho bude mlátit asi jen jedna z mých postav. Na bojišti navíc stojí zkamenělý trpaslík, takže to bude skutečně Ingramosch.
Arkandor jde naštěstí mládit z vícero stran, ono se totiž nemlátí přímo do něj, ale do hromady pod ním. Vůbec netuším, kolik má zdraví, boj s ním je dost dlouhý a povedl se mi až čtvrtý pokus. Napoprvé jsem se teprve rozkoukával. Arkandor má celkem slabý útok dechem, ale dva silné plošné - oheň, který používá na hrdiny seřazené neprozřetelně v řadě za sebou (plamen letí skrze bojiště až nakonec, takže mezi hrdiny může být klidně mezera) a mentální, který obsahuje Blesk, ale může to být i Ďáblovo oko! A zrovna Ďáblovo oko dělá největší problém.
Zasáhlo hlavně do druhého pokusu, do kterého jsem vyčlenil jen Ulgara, Wurfa, Valina a Lathii - Arkandor otočil Valina proti nám. Třetí pokus šel Ulgar sám, ale drak ho slupnul jak malinu a to vysloveně :) Do čtvrtého pokusu šli všichni.
Eona se pokusila odkamenět Ingramosche, ale Arkandor nám prozradil, že je to zbytečné, nejprve musíme porazit jeho. Oba kouzelníci proto bojiště opustili. Zbylá čtyřka nastoupila k boji zblízka a občas si někdo musel vypít lektvárek zdraví. Arkandor útočí sice nahodile, ale Lathia se ukázala nejméně odolná vůči tomu jeho dechu. Naneštěstí jsou s Ulgarem jediní, kdo mají očarované zbraně a mají k nim i dovednost. Valina s Wurfem jsem vycvičil v sečných zbraních a sekerách, takže ti máchali jen obyčejnou šavlí.
Boj se vyvíjel všelijak, ale pak se mi podařilo více silných ran za sebou a Arkandor boj přerušil s tím, že oceňuje mou čest a proto si zasloužíme být naživu. S tím odešel a Ingramosh byl osvobozen. Ihned poté se přidal k nám do družiny (je to trpaslík level 17, ale víceméně bez výbavy). Na severu sálu zmizela část stěny ...
Bylo to však opravdu vše, stačilo jen projít nově otevřenou chodbou a vyvést Ingramosche ven. V závěrečném videu jsme v doprovodu Elsuriona zamířili přes Kvirasim do pohoří Salamander Stone, kde jsme byli samotným elfím králem prohlášeni za přátele elfů. Zachráněný artefakt Salamander Stone zajistil mírovou dohodu mezi elfy a trpaslíky. Na konci videa mě hra vybídla k vytvoření save pozice pro import do Shadows over Riva.
Uf, je to za mnou :) Na level 9 se opravdu dostali jen Lathia, Valin, Wurf a Ulgar. Eona a Elemir zůstali na levelu 8. Splnil se tak můj předpoklad, že postavy za celou hru získají pouhé dva levely :D Čistý zkušenostní zisk je mezi 90-100k XP, což by pro úplně novou družinu znamenalo level 6. S ním mimochodem začíná každá nová družina v Shadows over Riva.
Přispěvatel: Elemir Září 20, 2016, 15:23:25
Když jsem Star Trail rozehrával, říkal jsem si, že by byla legrace, kdyby hodnocení dopadlo stejně. Největší inovací hry, kterou postřehnete jako první, je vylepšená grafika a systém dialogů. Po chvilce si všimnete, že se změnil i počet slotů postav a nakonec dospějete k tomu, že on se vlastně změnil i set pravidel DSA. To je právě ten důvod, proč přibyly některé dovednosti a možná je to i důvod, proč import nefunguje úplně přesně. Včera jsem shodou okolností zjistil, že podobné je to i u Rivy, která opět používá novější verzi pravidel. A tím výčet inovací pomalu končí. Samozřejmě nesmím zapomenout na systém hledání nových stezek v krajině.
Všechno tohle je ale jenom důsledek snahy o vylepšení základu, který byl předveden už v Blade of Destiny. Pro mě tohle není důvod hru hodnotit lépe. Star Trail ovšem vyniká v podání příběhu, úkolů a jejich vzájemném propojení ... i když, zrovna k tomu mám zároveň jednu z největších výtek.
Začnu popořádku. Star Trail je podobně jako Blade of Destiny open world hra a byl by hřích toho nevyužít. V Blade of Destiny jste se mohli v Thorwalu nalodit a plout klidně na druhý konec mapy a začít třeba tam. Hlavní dějová linka byla postavená tak, že jste si mohli libovolně prozkoumávat, co jste chtěli a nemuseli se bát, že si něco rozhodíte. Obzvláště když jste hlavní úkol znali.
Star Trail vás sváže s hlavní dějovou linkou hned na počátku a dostanete prvotní indicie, kde byste měli začít. Aby toho nebylo málo, paralelně k tomu se vám připlete dějová linka s hledáním sekery Star Trail, která zdánlivě evokuje základní premisu příběhu Blade of Destiny. Na jedné straně máte úkol najít spojující prvek přátelství mezi trpaslíky a elfy (Salamander Stone) a na druhé straně máte najít mocný artefakt, před kterým by se orci třásli podobně jako před Grimringem v Blade of Destiny. Potíž je v tom, že hra jaksi počítá s tím, že se opravdu vydáte po cestě, kterou vám připravila. A tohle jsem právě neudělal. Dostal jsem se tak do kolotoče událostí, které mnohdy nedávaly valný význam, nebo jsem dumal nad záhadou, která by pro mě za jiných okolností vůbec záhadou nebyla.
V tu chvíli totiž celý open world, resp. volnost, postrádá význam a pokud naopak půjdete jen po ději, tak si vystačíte s mnohem menší mapou. Ono je to v principu jedno, protože průzkum venkovní mapy je spíše jen takové zpestření, ale horší je to právě ve chvíli, kdy vlezete do nějakého dungeonu, kde ještě nemáte být. Hra na změnu podmínek v souvislosti s posunem děje nijak neupozorní. Na druhou stranu si říkám, že on je taky asi rozdíl mezi tím, když do hry napochodujete s novou družinou a když si družinu importujete z Blade of Destiny.
Pokud bych tedy od tohohle odhlédl, pak už jsou to víceméně jen pozitiva. Dungeony jsou větší a hutnější, jídlo a pití hraje zas o něco větší roli, všudypřítomné nemoci, ošoupané boty, ztrácející se artefakty ... a hlavně atmosféra. Mimochodem, zkuste si ve městě sundat kalhoty :D Ve finále si to zaslouží o 5% více, tedy rovných 95%. Mno a tím tu mám i případnou rezervu pro Rivu :D