Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic
Obecná diskuze => O hrách a hraní obecně => Téma založeno: Milhaus Květen 19, 2016, 11:58:00
-
Konečně jsem se trochu dostal k hraní této hry. Tedy včera. Dlouho jsem čekal na češtinu (http://pillars.funsite.cz/cestina-je-venku/), ale ta už vyšla někdy před týdnem, ale nebyl čas a byly jiné problémy, takže jsem to rozehrál až nyní.
Mé první kroky tedy směrovaly k tvorbě postavy, jak už to tak bývá. Musím říct, že jsem na jedné straně našel to, co je běžné třeba v baludrech, jednak nějaké nové věci, jako rasy, které nejsou typické, ale vlastně nejsou zas o tolik jiné (řekněme že nahradili orky/půlorky a půlčíky jejich obdobami). Povolání jsou zřejmě totožná, jak v dřívějších hrách, stejně tak asi i pravidla z toho vychází. Tedy měl bych se v tom dobře orientovat a mělo by být vše jasné. I tak ale musím říct, že jsem z toho byl dost zmaten. Už při tvorbě postavy a stejně tak i po té po najetí na panel postavy, abych zjistil, jak na tom můj hrdina vlastně je a co umí a stejně tak i třeba v inventáři. Celkově je tam dost informací a stránek s různými věcmi, vše je ale poněkud chaoticky naplácané a bude asi chvíli trvat, než si na to zvyknu.
Hrát jsem začal na těžkou obtížnost bez dalších obtížnostních "bonusů" (jako hra na jeden život, expertní mód atd). Po té, co jsem tedy projel všechny rasy a všechna povolání a zjistil, že nic nějak extra překvapivého tam není, ale současně, že z informací které hra píše není moc jasné, co tedy která postava vlastně pořádně umí a dělá a že tedy nelze říct, co od ní očekávat (asi by si to chtělo najít mimo hru), jsem se tedy rozhodl hrát za svého oblíbeného divokého elfa hraničáře-střelce na dálku a případně bojovníka se dvěma meči.
Vlastnosti jsem nastavil tak, že jsem dal na na 16 sílu, obratnost, vnímání na 18 (max) a inteligenci tuším na 17. Odolnost a odhodlání jsem snížil na 5. U těch vlastností bylo tak nějak jasné, k čemu jsou a na co slouží. Chybí zde třeba charisma (ale to je asi nahrazeno částečně vnímáním a částečně odhodláním). Co nebylo jasné, jak moc mi bude vadit to, že mám tak malé úrovně u těch dvou vlastností. Hlavně u odolnosti, která ovlivňuje životy a životy.
Jako původ jsem dal, že pocházím z nějakých ostrovů, díky čemuž jsem místo luku a kožené zbroje dostal do vínku těžkou kuš a šupinovou zbroj a také se mi zvedla odolnost na 6. U zbraní asi platí, že tyto počáteční jsou cca stejně efektivní. Jejich efektivitu totiž ovlivňuje poškození a současně rychlost použití. Těžká kuš je tedy pomalá, ale má větší zranění. Lovecký luk má nejmenší zranění (ze střelných zbraní), ale zase je nejrychlejší. Podobně je to i u zbraní na blízko. Dýky nejméně zraňují, ale jsou nejrychlejší, těžké obouruční palice a podobně jsou zase pomalejší. Tam ještě bude asi rozdíl v typu zranění, mezi bodnými, sečnými, tupými atd, prostě klasika. Zbraně se tedy dělí do těchto tříd jako u o nich střelných "lovecký luk", "válečný luk", "kuše", "těžká kuše" a hráč pak asi během hry bude nacházet různě silné verze těchto zbraní, které patří do některé této třídy. Přitom ale bude stále platit, že těžká kuše je nejpomalejší a má největší zranění atd atd. Dle postupu na vyšší level, kde si hráč může vybírat různé perky se pak zdá, že se i některé zbraně k sobě více váží. Tedy je tam perk zlodějský, který hrdinu zlepší ve více typech zbraní (jako dýky, lovecké luky atd - prostě v těch nejrychlejších), pak třeba bojovník, který hrdinu zase zlepší v těch nejpomalejších (palice, a třeba i ty těžké kuše). Hra tedy asi hrdinu nejvíce rozdělí právě v tom, jestli se zaměří na rychlé zbraně s menším zraněním, nebo pomalejší zbraně s vyšším zraněním. Ale stejně tak se může zaměřit i na zbraně na dálku, nebo na blízko, na používání obouručních zbraní, jedné jednoruční (v kombinaci nejspíše se štítem), nebo boji se dvěma zbraněmi atd.
Hraničář si může vybrat zvíře, které jej doprovází. Na výběr byla antilopa, medvěd, divočák, lev, jelen a vlk. Každý z nich má zřejmě nějaké výhody i nevýhody. Ale jelikož tito společníci víceméně slouží především jako živý štít na nalákání nepřítele, abych jej mohl ustřílet na dálku, vybral jsem si medvěda, který by měl vydržet nejvíc. Ke zvířatům jsou pak během hry také perky, které je nějak zesilují nebo zlepšují. Ale zřejmě nikdy se nebude dát spoléhat na to, že toto zvíře nějakého nepřítele zabije, spíše u nich půjde asi vždy o to, aby vydrželo co nejdéle a aby případně dalo hrdinovi nějaké výhody - nějakou dovednost navíc).
Ve hře jsou ještě 5 schopnosti - atletika, mechanika, vědění, přežití a plížení. Při tvorbě postavy je nelze měnit. Po dosažení nové úrovně do nich lze dávat body. Je to docela málo a je to vážně změna po wastenlandu2, kde jich bylo asi 20 :). Atletika je asi něco s fyzickou kondicí, ovlivňuje asi některé dialogy atd, příliš jsem nepochopil její smysl a ani jej moc nestudoval. Mechanika jsou víceméně zlodějské dovednosti (tedy zejména odstraňování pastí), vědění zřejmě umožňuje používat magické svitky a má využití v dialogách, přežití dává různé bonusy při odpočinku a plížení umožňuje lépe provádět průzkum a objevovat třeba tajná místa atd. Tedy jak vlastnosti, tak i tyto schopnosti, tak ale i třeba povolání, nebo původ, mohou ovlivnit dialogy a volby v nich. Bohužel i v této hře se píší hodnoty vlastností/schopností, které je třeba mít, aby zvolení dané volby v dialogu bylo úspěšné (například při přesvědčování). Hráč tedy ví dopředu, zdali to má vůbec smysl zvolit.
Po tvorbě postavy a podivném úvodu, jsem se tak ocitl uprostřed lesa, nedaleko nějakých vykopávek s karavanou, se kterou jsem cestoval a zjistil, že jsem nemocný a že musím jít natrhat nějaké bobulky, abych se uzdravil. Abych nebezpečným lesem nebloudil sám, přidala se ke mně nějaká válečnice. Mohl jsem si vyzkoušet obchodování u zdejšího obchodníka, který ale stejně nic neměl.
Práce s inventářem a vůbec vším okolo toho se tím, že se ke mně přidala další postava, ještě víc zchaotila. Zvláště při bran věcí v okolí, kdy jsem nikdy nevěděl, která postava onu věc bude tedy mít v inventáři. Ale nevadilo, vydal jsem se na průzkum této mapy a lesa.
Našel jsem nějaké bylinky, nějaké krámy, nějaké mrtvoly, nějaký opuštěný tábor, pak jsme společnými silami medvěda, bojovnice a kušaře umlátili svojeho prvního mladého vlka, abychom za ním našli ony potřebné bobulky, které mě měly vyléčit. Bojovnice naznala, že lovec, který měl sehnat vodu (abych mohl uvařit čaj z bobulí) spěchat nebude a že bychom za ním měli zajít, aby se to uspíšilo.
Lovce jsme našili o kousek dál na jihu, jenže se to krapek vymklo z ruky a někdo mu střelil šíp do zad. Vodu ale měl, což bylo hlavní. Za chvíli se tam objevili i ti útočníci, nějací divocí magoři a chtěli nás taky zabít, ale nenechali jsme se. Bojovnice došlo, že je něco špatně a že bychom se asi měli vrátit do tábora. Po cestě nás napadli další divoši a dle očekávání byl celý tábor vykuchán a byli zde též oni divoši. Jen jednomu obchodníkovi držel jejich vůdce nůž pod krkem a chtěl s námi z nejasných důvodů vyjednávat. Tedy chtěl, abychom odložili zbraně, ale zde se právě ukázali některé dialogové možnosti, v závislosti na schopnostech a vlastnostech. Já jej obalamutil pomocí vědění a něco mu nakecal, díky čemuž se musel zamyslet, tím ztratil koncentraci a obchodník mu utekl a přidal se ke mně do družiny. To vůdce poněkud naštvalo, takže se na nás vrhl i s ostaními, ale neměl šanci.
Vzápětí se tam ale objevil nějaký podivný magický větr a my se tak tak zachránili vběhnutím do zdejších rozvalin. Tomu obchodníkovi (jak se ukázalo povoláním lotrovi) jsem ale musel trochu pomoci v textovém vyprávění, aby to zvládl a přežil.
Objevili jsme se tedy v oněch rozvalinách, celé je prošli, našli zde nějaké poklady, s nějakým divokým trpaslíkem vyměnili maso ze zdejší obludy za jeho kopí, odstranili nějaké pasti, vykuchali další divné obludy, co tu byli, pak i pár pavouků, kteří hlídali východ ven.
Když jsme vylezli, tajně jsme mohli sledovat bandu nějakých pošuků u nějakého divného stroje. Většina se rozhodla se obětovat a proměnit se na popel, jen jeden, to co celé řídil, zmizel. Když se obětovali, vyšla z toho stroje nějaká magická vlna, která mě i mým společníkům poněkud rozhodila bačkůrky. Tedy já jen omdlel a pak trpěl únavou a nějakou nemocí, ale ty dva (bojovnici a lotra) to rozhodilo definitivně.
Sám a opuštěn jsem je tedy okradl o věci, co měli a vydal se do další lokace, což byla nějaká dolina. Opět víceméně mapa, kde bylo jen pár vlků, pár divokých trpaslíků (podobných tomu, co jsem s ním čenžl kopí), tihle se bavit nechtěli a rovnou útočili. Narazil jsem zde i na nějakou jeskyni, kde byli medvědi a pochopil, že to asi není místo, kam mám jít (i jen jeden z nich mi nejprve na jednu ránu zabil mého méďu a druhou ranou zabil mě - poprvé jsem tedy okusil smrt v přímém přenosu). Další průzkum jsem musel doložit, neboť bylo čas jít spát.
Ve hře je zvláštní systém výdrže a životů. Kde postavy mají relativně hodně životů a pokud jim dojdou, definitivně zemřou, současně ale mají "Výdrž", což je ekvivalent toho, co bývalo dřív ve hře chápáno jako životy. Hodnota výdrže je o dost menší a pokud hrdinovi dojde, upadne do mdlob. (ve kterých je ale stále zranitelný a může být tedy i zabit). Pokud omdlí všichni členi party, konec.
Uvidíme co bude dál, bude se to chtít trochu ještě více rozkoukat a zvyknout si :). Ale je to vcelku klasika (nejvíce mi to připomíná icewind dale).
-
Obchodník v táboře pomohl i mě. Hezky si shrnul úvodní zápletku tutorialu. Ono je tam na úvod dost povídání, ale ta nosná kostra je ve skutečnosti strašně přímočará a klišoidní. Ale hezky to odsýpalo.
Na počátek je toho ve vlastnostech hodně ke zkoumání, ale co si vybavuju, všechno má docela slušně zpracované vysvětlivky. Už ani neví, co jsem si zvolil za postavu, možná něco, co souvisí právě s tím okolím. Akorát jsem se sekl v odhadu děje po tutorialu. Docela to začalo vypadat, že budu mít s bojovnicí romanci a najednou natáhla brka :)
-
myslím, že součástí tutoriálu je i ta jeskyně a i to po ní. Tedy že tutoriál víceméně končí odchodem z této lokace na mapu světa a cestou do té další lokace, kdy už je hrdina sám. Ostatně ty dva členy postavy zřejmě nejde nijak zachránit a obchodník by nejspíše mohl natáhnout brka už před chrámem, kdybych mu nepomohl, nebo ho nechal podříznout.
-
Je to možné. Z jeskyně si toho třeba tolik nevybavuju - vybavuju si právě až zas ten odchod z ní, kdy se objeví kultisté a oba společníci zemřou. S těmi mědvědy si mi něco připomněl, ale tam už si pamatuju jen tu vesnici. I když bych řekl, že jsem s těmi medvědy něco dělal, resp. na to byl úkol ve vesnici.
Myslím, že mám hru ještě nainstalovanou, takže budu muset kouknout. Teď když je čeština, tak už bych mohl zase v klidu pokračovat. Akorát bych nerad přišel o rozhovor s elfem, což měl být nejspíše můj další parťák.
-
Já zatím v žáné vesnici nebyl. Tam jsem se ještě nedostal, tak uvidím.
-
Tak včera jsem dokončil průzkum "Doliny", jeskyni s medvědy vynechal, kousek na východ jsem našel bandity a kuchaře, tak jsem kuchaři pomohl od banditů, kousek dál nějaké hradby, na které jsem ale nemohl vylézt (asi mi chybí "atletika", nebo nějaký předmět). Dále jsem narazil na chlapíka, který mě varoval před jeskyní medvědů a mumlal něco o tom, že mu sežrali nejlepšího kamoše a ať tam nechodím.
Nešel jsem tedy. Místo toho jsem opustil mapu a vydal se do oné vesnice kousek na jihu. Když jsem došel, zjistil jsem, že asi právě slaví Vánoce a už si nazdobili zdejší strom uprostřed vesnice. Pravda, mají trochu divný vkus na vánoční ozdoby, ale tak jiný kraj, jiný mrav. Hned první chlápek, kterého jsem potkal mě na to ostatně upozorňoval a arogantně varoval, ať nezlobím, nebo skončím také jako vánoční ozdoba na stromě.
Kousek od stromu stál i chlapík jménem Éder, o kterém jsem četl povídku již před hraním (http://pillars.funsite.cz/wp-content/uploads/2016/04/sklizen.pdf) a u kterého jsem tušil, že by se mohl stát mým společníkem. Bavit se se mnou ale moc nechtěl, což mě dost překvapilo a nebudu předstírat, bojovník s hodně životů a životů by se mi docela hodil, protože díky nízké odolnosti je ze mě docela jednoranka.
Kousek dál byl opuštěný chrám, kde po mě někdo chtěl, ať odtama donesu kosti mrtvých, že je pohřbí. Neměl jsem odvahu jít dál. Vylezl jsem tedy a šel jsem dál a zkoumal vesnici a domy. Na různých místech tu byly postavy se jménem, ale když jsem s nimi chtěl promluvit, spustilo se jakési divné spojení duše a já viděl střípky jejich minulosti. Moc jsem nechápal a vlastně do teď nechápu, jaký to má smysl, ale těch postav tam bylo dost. V jednom domě jsem narazil i na toho chlapíka, který mě varoval před medvědy, v domě ženy toho nejlepšího kamoše, co jej ti medvědi čistě omylem zabili a zdálo se, že k sobě ti dva mají docela blízko a že jim smrt toho manžela/kamoše tolik nevadí. Asi to nebyla náhoda, budu se muset ještě do jeskyně s medvědy vrátit, až budu silnější a prověřit to. Kousek dál byl mlýn, kde byl nějaký povyk. Lidé chtěli obilí, mlynář jim jej nechtěl dát, bylo to dost napjaté. Nakonec ti osadníci odešli a já si promluvil s mlynářem a přislíbil mu pomoc. Pak jsem narazil na kovárnu, kde jsem dostal také nějaký úkol a taky si koupil hák s lanem (ten se bude určitě hodit, abych vylezl na ty hradby v Dolině, až se tam budu vracet). Pak jsem zašel do domu, kde bydlela sestra Kališky (oné bojovnice, co mě doprovázela v nebezpečném lese a která pak zatřepala bačkorama. Ostatně i Kališka se o sestře zmiňovala, že jde za ní, aby jí pomohla). Nabídl jsem tedy hrdinsky své služby. Byla těhotná, takže bylo jasné, že z toho žádná příjemná odměna nebude, ale i tak. Poslala mě sehnat nějaký lék, nebo co, moc jsem jí neposlouchal.
Nakonec jsem vlezl do zdejší hospody. Hospodská měla docela radost, že mě vidí. Kuchař, kterého jsem zachránil v Dolině byl odsud a už se vrátil a vše jí řekl, takže byla dost milá. Přespal jsem a měl sen, jak mě straší mrtvola trpaslice, co taky zdobila ten vánoční stromek na náměstí. Dostal jsem pocit, že bych se na ní měl ještě podívat v reálu a ujistit se, že je fakt mrtvá a že to byla jen nějaká haluz. Taky se u hospodské dali najmout společníci, za peníze. Ale to jsem nedělal, zatím. Pak jsem promluvil s kuchařem, co jsem zachránil a dostal za odměnu nějaké žrádlo. V hospodě byli i ti osadníci, co dělali bordel u mlýna, tak jsem hodil řeč, koupil jim pivko a ukecal je, ať dají mlynáři pokoj. Dostal jsem se na vyšší level a zvedl mechaniku na 4. To se mi hodilo hned v horním patře, kde jsem tak mohl odemknout nějaké zámky a vykrást zdejší bedny. Kradení v domech ale není zrovna dobrý nápad, pokud se lidé dívají a vidí to. Reagují pak poněkud podrážděně. Tady mi to tedy prošlo.
Když jsem vylezl z hospody, podívat se na tu mrtvolu, narazil jsem na nějakého elfa, který se zrovna dohadoval s nějakou bandou opilců a dělal si z nich legraci. Poznal jsem v něm další postavu, která by se mohla stát mým společníkem a o které jsem četl povídku (http://pillars.funsite.cz/wp-content/uploads/2016/04/dokud.pdf) již dřív. Vložil jsem se tedy do rozhovoru, opilce uklidnil a pak vzal toho elfského mága do party.
Společně jsme si prohlédli mrtvolu, já se dostal zase do jakého si transu a začal si s tou mrtvolou povídat. Ne, nic jsem před tím v hospodě nepil a ani nebral žádné drogy. Ani žádné zkažené jídlo. Prostě nic, z čeho bych mohl mít halucinace. Ale i tak jsem s ní mluvil. Řekla mi, že jsem prej Vidoucí, smysl toho mi unikl, ale asi je to nějak spojeno s mojí duší a tím, že byla na druhé straně a vrátila se a že by mi to mohlo dávat jisté dobré schopnosti. Taky mi řekla, že bych měl promluvit s nějakým dědkem někde nevím kde, který je prý taky Vidoucí a ví o tom všechno a který mi pomůže. Nic víc mi neřekla.
Pak jsem se s transu dostal, když to viděl Éder, rozhodl se, že by k takovému pošukovi, jako já, bylo fajn se přidat. Ostatně i on se chtěl toho dědka na něco zeptat, takže jsme měli stejnou cestu. Získal jsem tak dalšího člena party.
V domnění, že teď už jsem silák, jsem se odvážil jít do toho chrámu nedaleko, najít ty kosti. První boj s pavoukem dopadl nad očekávání dobře. Další boj asi se 4 pavouky už ale dopadl dle očekávání a prohrál jsem. No nic, bylo čas vypnout hru a nechat to na jindy. Ale ty pavouky dám, nemají šanci.
Ps. zatím mě to rozložení ovládacích a informačních prvků stále vadí. Nwchápu třeba, proč tu není lišta pro rychlé používání schopností a dovedností či kouzel, jak to bývá v těchto hrách běžné. Místo toho je dole uprostřed obrazovky lišta s věcmi, které téměř nepotřebuji. Jako ikona deníku, ikona inventáře a podobně. Ty by bohatě stačili v horní části, protože člověk je tak často nepotřebuje a většinou stejně používá horké klávesy. Za to ke schopnostem, ke kterým potřebuje mít přístup rychle a často během boje, se musí člověk proklikávat skrz ikonu hrdiny a většinou zde jedno kliknutí nestačí. Hodně se to projevilo v momentě, kdy se ke mně přidal ten mág a já bych mohl začít používat jeho kouzla, ale nezačal, protože se mi je v tom nesmyslném chaotickém klikacím systému je nechtělo hledat. Kdybych si mohl v panelu rychlého použití je přetřídit na útočná,podpůrná, léčivá, měl bych mnohem lepší přehled. Tudle změnu z funkčního ovládání, které je zažité, na nové ovládání, které je nevýhodné, moc nechápu. Ale snad si zvyknu. Když ne, bude mi mág k ničemu.
-
Včera jsem dokončil vše v tom Zlatavém údolí, nebo jak se ten zapadákov jmenuje. Nejprve jsem pokračoval v chrámu a bojoval a bojoval aždo sponího patra. Musím říct, že zdejší boje se zdejšími obludami byly opravdu hodně tuhé. Nevím, čím to je, jestli je to tím, že hraji na těžkou obtížnost, nebo tím, že jsem sem šel příliš brzy a já a mí parťáci jsme nebyli dost zkušení, ale téměř každý boj a to zejména v nižším patře, byl skutečně boj.
Mělo to za následek dvě věci. Jednak chťa-nechťa jsem musel prozkoumat kouzla mága a i schopnosti mé a bojovníka a všechny je používat, vždy se k nim proklikat a navíc je použít ve správnou chvíli. Hlavně ony mágova kouzla, respektive zejména jeho ohnivý kužel, kterým zranil a podpálil více nepřátel před sebou. Bez něj by se to vážně nedalo ani v nejmenším. Druhá věc, kterou jsem objevil a začal používat, je vylákávání nepřátel po menších skupinkách a lákání jich do pasti, skrz mého méďu. Princip byl v tom, že své 3 postavy jsem postavil dále od nepřátel (musela to být správná vzdálenost) někam do dveří, nebo míst, kde byli chráněni z více stran, méďou jsem naběhl k nepřátelům, vydráždil je, pak s nimi v patách utíkal za svými bijci. Nepřátelé to po určité době vzdali a začali se vracet zpět, a tak jsem vyprovokoval méďou jen některé, kteří mě pronásledovali dál. Mezi tím jsem po nich střílel i luky svými bijci, takže když méďa padl, šli po nich a než se k nim dostali, bylo po nich. Takto jsem větší skupinky rozdělil na třeba 3 menší. I tak to ale byl fakt boj, hlavně do doby, než jsem na to přišel. Zejména druhé patro, kde byli stíny a kde silnější verze stínů byla opravdu tuhá.
Už v prvním patře jsem narazil na jednu skupinu krvežíznivých oblud, které nedokáži ani popsat a kteří mezi sebou měli jednoho silného vůdce - krále, který sám o sobě byl opravdu ořech. Dával šílená zranění a nešlo ho skoro zabít a k tomu se tam motal ten zbytek jeho smečky. Musel jsem správně postavit hrdiny, abych využil toho, že nepřátelé nejsou zrovna chytří a že když se nemohou dostat hrdinům, motají se okolo, využil jsem i nášlapné pasti, mág všechna kouzla a i tak to bylo tak tak. Ale zase jsem si pak mohl pokecat s duchem, který mi něco řekl o zdejších zapečetěných dveřích a zvonech, které je odemykají. Pomocí této informace a jednoho pergamenu, kde také něco o tom bylo, už nebyl pak problém přijít na správnou kombinaci, dveře otevřít a dostat se dolů do nižšího patra.
V chrámu na konci jsem potkal ducha, který mi ukázal jak to bylo a že ten, co mi zadal úkol s chrámem, je pěkná sketa, která zavinila smrt zdejších kneží. Vrátil jsem se tedy za ním, promluvil s ním, udělal mu tytyty, ale nechal ho být.
Ukázalo se taky, že je třeba se často plížit. Tedy že je třeba mít zaopnutý průzkumný mód. Jelikož ne jen, že se tak dá dostat blíž k obludám, ale navíc v tomto módu jsme schopní najít různé tajné páčky, nebo skrýše s poklady, které jinak nejsou vidět. Každou místnost je tak dobré v tomto průzkumném módu projít a celkově každou mapu takto zkoumat.
Také jsem probral s mým mágem, jak vlastně funguje ta magie. Magie mága je založena na grimoárech, které má každý mág v ruce. Mág má naučená nějaká kouzla v různých kruzích magie. (ten můj umí zatím jen kouzla prvního a druhého kruhu). Ty se zřejmě učí postupem na vyšší level. Tyto naučená kouzla si pak může zapsat v grimoáru do pozich, aby je mohl používat. Kouzel třeba prvního druhu celkově, je ale mnohem více, než míst v grimoáru, takže si musí mág vybrat, která si zapíše a která tedy bude mít k dispozici. Následně má mág určitý počet, kolikrát může kouzlo určitého kruhu použít mezi dvěma odpočinky. Tedy můj mág mohl třeba kouzla prvního kruhu použít 4x a kouzla druhého kruhu 2x. A zde mohl použít kterékoliv kouzlo, které měl v grimoáru, tedy klidně třeba 4x ohnivý dech, nebo 1xohnivý dech a 3x magické střely. Není zde tedy to, že když chce použít 4x ohnivý dech, musí jej mít 4x zapsaný do grimoáru v pozicích, jako to bývalo v dřívějších podobných hrách. Navíc mág může sehnat i další grimoár od nějakého mága, kterého zabije. Z takového grimoáru se jednak může naučit nová kouzla, která ještě nezná, za mírný poplatek a jednak jej pak může používat jako záložní grimoár pro kouzla, která nemá zapsána v tom prvním. Pak je může prohodit a tím k těm kouzlům mít přístup.
Dokončení celého chrámu a celého tohoto úkolu, mi nedalo dost zkušeností, abych se dostal na vyšší level. Musel jsem se ještě vrátit do té Doliny, vyřídit zde ty medvědy, promluvit si s duchem zavražděného a zjistit, jak to bylo. Dle předpokladů jej jeho kamoš krapek zradil a bodl mu dýku do zad a tak jej vlastně zabil. Duch chtěl pomstu. Vylezl jsem ještě na hradby a vzal zde nějaké věci a pak se zase vrátil do Zlatavého údolí, konfrontovat ty dva se zjištěnými věcmi. Žena řekla, že její manžel byl pěknej parchant a že jí mlátil a že chtějí s tím kamošem utéct a začít nový život a že to byl jediný způsob, jak to udělat. Nevím proč, ale věřil jsem jí a tak jsem jí nechal jít a ani po ní nechtěl žádné peníze. Dala mi za to prsten, který zlepšil mojí obranu. Pak jsem ještě zaskočil za mlynářem říct mu, že jeho problém s chligány byl vyřešen.
Také jsem zjistil, že zbraně a zbroje se dají očarovávat. K tomu jsou ty různé krámy a zbytečnosti, které hráč nachází (jako byliny a podobně). Dá se tak zlepšit jejich zranění, kvalita, přidat jim nějaké magické vlastnosti a podobně. Vlastně se tak dá udržovat zbraň na stejné úrovni, jaké pak hráč nachází později. Třeba lze ve hře najít "kvalitní těžkou kuši", která má vyšší zranění a která již to očarování má, nebo si jí lze z původní těžké kuše udělat sám. Výsledek je stejný, jen druhá možnost vezme nějaké suroviny.
Rozhodl jsem se, že je čas podívat se dále do světa. Východní východ z vesnice mi udělal na mapě značku lokace Východního lesa. Jižní východ mi udělal značku nějakého rozcestí. Šel jsem tedy na jih do toho rozcestí. To byla opět taková menší nedůležitá přechodová lokace, jako ta Dolina. Ale hráč jí projít musí, navíc musí pak kliknout na východ z mapy ve směru, kam chce jít, aby se mu dělala značka další, nebo aby se mu ta lokace otevřela.
Na této mapě tedy moc důležitých věcí nebylo, jen zvířata, banditi (od jedné banditky jsem získal grimoár pro mága), pak nějaký pošahaný kněz, který si říkal "Nezlomný" a který se rozhodl, že se přidá k nám do party. Musím říct, že dobrý pocit z něj nemám, ale zase kněz se může hodit. Magie knězů a dalších podobných povolání funguje zřejmě jinak, než u mága. Ti ty kouzla mají jasně dány, nemohou si je chystat v grimoáru, ale učí se je level po levelu a ty, co se naučí, pak mohou používat. Navíc jsou hodně vázáni na Boha, kterému věří a musí se chovat dle toho. Je-li bůh zlý, měli by oni být zlý a naopak. Zřejmě podle toho mají pak i kouzla, protože tento kněz měl většinu kouzel spíše negativních (negativně působících na nepřítele), než léčivých či podporujících spojence. Nakonec jsem jej ale vzal, další živý štít, který naláká nepřítele se bude hodit.
Jižní východ z tohoto rozcestí vedl do přímořské oblasti, kde by měla žít ona baba kořenářka, která umí připravit lék pro bezduché děti, jak mě za ní posílala ta ségra Kališky. Východní východ zase otevřel lokaci Černé pole, kde jsem měl najít nějakou zásilku pro kováře v Zlatavém údolí a přes které jsem musel projít do pevnosti s tím dědou Vidoucím, abych zjistil co a jak. Vydal jsem se tedy nejprve pro lék.
Tato oblast byla přímořskou oblastí. Hned na začátku jsem potkal dva "rybáře", kteří chtěli vykrást trosky lodí, co tu nabourali, ale kteří utekli před nemrtvými, co se zde objevili. Po rozhovoru nás napadla směčka divokých trpaslíků s kopím (podobných tomu, co jsem kdysi na začátku s jedním kopí čenžl za maso). Tak tak jsem oba rybáře zachránil. Pak jsem se jal lokaci procházet, až jsem na jihozápadě narazil na onu babu kořenářku, která mi měla připravit lék. Ta po mě chtěla, abych vykuchal všechny zdejší divoké trpaslíky, páč jí prej štvou a jsou nebezpeční. Dokončil jsem tedy průzkum této mapy, zabil na ní všechno, co se hýbalo, včetně velké skupiny těchto divochů, čímž jsem úkol splnil. Baba z toho měla docela radost a zadala mi další úkol, získat nějaké spóry z nějakých hub ve zdejší jeskyni. Vlitnul jsem tam, pozabíjel pár menších a chodích hub (které jsem si vylákal dál od větších, které nechodily) a pak vyřídil ty větší. Získal spóry, žádnej problém. Baba mi konečně připravila lék, ovšem řekla mi, že to není žádný lék, ale jen placebo, kterému když bude ségra věřit, že jí možná pomůže. Byl čas se za sestrou vrátit.
Nutno říct, že tyto boje byly o něco snadnější, než ty v tom chrámu, takže do toho chrámu jsem asi šel brzy.
Po návratu do zapadákova, jsem to ségře dal a nechal jí ve víře, že jí to uzdraví. Po té mě oslovil nějakej divnej chlápek a zadal mi úkol, že by rád vykuchal zdejšího lorda, páč je to pošuk a všechny vraždí. Musel jsem souhlasit, že je asi vážně pošuk a že si asi dýku v žebrech zaslouží a tak jsem přislíbil, že se na to podívám. Jeho pevnost je někde za východním lesem a existuje více způsobů, jak se za ním dostat, jak mi ten podivín řekl. Nechal jsem to zatím být a vydal se do Černého pole.
To byla opět menší lokace, kde byly obludy trošku silnější. Různí banditi, mátohy, trollové a podobně. Našel jsem i onen vůz toho kováře, pak místo, kde byli duchové jeho pomocníků a nakonec i tábor banditů, kteří měli ukradené zboží toho kováře, jak jej chtěl. Odemčel jsem si taky východní cestu do té pevnosti s tím Vidoucím, ale nejprve jsem se vrátil a odnesl věci kováři, měl radost, dal mi nějaký slušný štít a rozšířil nabídku zboží o zbraně s přívlastkem "kvalitní".
Vydal jsem se do lokace Východní les, abych si odemčel cestu do té pevnosti zdejšího lorda. Opět to byla menší přechodová lokace, kde nebylo skoro nic důležitého, jen boj s nějakými obludami, které ale příliš silné nebyly. Odemčel jsem si tedy onu východní cestu do lokace lordovi pevnosti. Nakonec jsem tam ale nešel a místo toho se vydal do to pevnosti toho starého Vidoucího, kam mě vedl hlavní úkol. Zde jsem se ale rozhodl, že si musmíe chvíli odpočinout.
-
Před pevností jsem potkal nějakého potrhlého barda, shodou okolností rodáka ze stejné země, jako jsem já sám. I on toužil dostat se za dědou Vidoucím a tak jsme se rozhodli, že jej najdeme spolu a já tak získal dalšího člena party. Nutno říct, že toto povolání je docela zajímavé. Zpívá písně, které si může skládat z různých veršů, kde každý verš má nějaký efekt. A podle toho, kolik veršů zazpívá, pak může i sesílat nějaká kouzla. Je docela užitečný, ale ne tak moc, jako třeba kouzelník nebo kněz. Jak jsem zjistil, hledá nějaký starý rukopis, nějaké prastaré rasy, který by měl být někde tady a chtěl by se poradit s dědou.
Vlezli jsme do pevnosti a prozkoumali jí, při té příležitost vyřídili zdejší faunu. Dle toho, kolik tu bylo duchů a dalších oblud jsem získal jisté podezření, že tu není něco v pořádku a že tu děda asi nebydlí, nebo se mu něco stalo.
Nakonec jsem našel hlavní budovu pevnosti, ve které byl trůn, který mluvil. Respektive byla v něm uzavřena správkyně pevnosti, která jí kdysi postavila a která před smrtí se o ní chtěla na vždy starat. Kde přesně je děda nevěděla, ale tušila, že bude někde v tunelech pod pevností. Nezbývalo tedy, než se do nich vydat.
V prvním patře obludy kladly jen menší odpor, ve druhém patře jsme našli za tajnou zdí onoho dědu. Nutno říct, že moc snadný pokec s ním teda nebyl, jelikož jej ovládalo zřejmě více bytostí, nebo vědomí, nebo možná jen vzpomínek z minulých životů. Těžko říct, každopádně to byl totální blázen. Nakonec jsem z něj vypáčil, že dopadnu stejně jako on. Také že by za tím vším mohli být členi nějaké sekty (ti, co byli u toho stroje na začátku) a kteří nejspíše mohli i za jeho stav. Tidle chlapíci pronásledují a snaží se zabít i toho barda, co se ke mně přidal. Prostě jsou nějací problematičtí a asi bude nutné se jim podívat na zoubek. Měl bych najít nějaké stopy po nich v nějakém městě na jihu.
Dědovi ale po rozhovoru přeskočilo úplně a rozhodl se, že mě zabije. Nezbývalo tedy, než jej předběhnout. Byl to docela slušně silný mág a na to, jakej to byl magor, mi dal dost zabrat. Po jeho smrti se stalo několik věcí. Jednak Éder, můj společník bojovník, z toho nebyl zrovna nadšený, jelikož se ani nestihl zeptat, na co chtěl. Vylezlo z něj, že se chtěl zeptat na bratra a jestli byl nebo nebyl zrádce. Nakonec jsme se domluvili, že se podíváme po záznamech na jihu ve městě. Jednak jsem měl možnost se rozhodnout, co udělat s duší toho dědy. Mohl jsem jí uvolnit, nebo připoutat jako správce k pevnosti, nebo jí pozřít a získat tak sílu. Rozhodl jsem se jí uvolnit a ani jsem nezkoušel ty další možnosti. Také jsem u jeho mrtvolky našel další grimoár, ze kterého se můj kouzelník naučil další nějaká kouzla a který si nechal jako třetí záložní. Co ale hlavně, pevnost mě přijala jako svého pána a já se tak stal lordem této země a majitelem pevnosti.
Jak jsem se dozvěděl při rozhovoru s trůnem, má to dvě drobné nevýhody. Jednak to byla zřícenina a ne pevnost a jednak byla úplně krapičku malinko prokletá a každý, kde se stal jejím pánem, se nakonec změnil v magora. První problém se dal řešit tím, že člověk investuje nehorázné množství peněz a opraví budovy a tak jí dostane do původního lesku. Druhej problém je nejisté, jak řešit. Pevnost byla postavena na ruinách pevnosti nějaké prastaré rasy. Pod pevností jsou nekonečné tunely a někde úplně dole žije nějaký pán zla, který má dojem, že tomu tady vládne a který každého pána považuje za vetřelce, takže jej nakonec donutí zešílet. Řešení tedy nejspíše bude jít tam dolů, najít toho grázla a vykuchat ho.
Jakožto muž činu jsem se jal řešit obojí. V pevnosti jsem nejprve opravil východní bránu. To bylo snadný, bylo to zadarmo a bylo to hned. To mi umožnilo jít dále do vnitrozemí, pokračovat v hledání toho, proč jsem magor, kam jsem ale zatím nešel. Následně jsem zadal opravu zdejší vilky, kde se dá odpočívat. To se bude hodit, můžu u sebe nosit jen dvě soupravy na táboření, což je dost málo. Vilka, kde bych mohl spát bez těchto sad je tedy skoro nutnost. Oprava ale nebyla zadarmo (stála asi 800 zlatých) a trvala asi 2 dny. Já víc peněz ani neměl, abych mohl opravovat ty další budovy, takže jsem šel dolu do tunelů je procházet.
Tunely jsou opravdu nekonečné. Postupně jsem se dostal přes skřety, zlobry, trolle, nemrtvé a další obludy do 9 patra. V některých patrech bylo cosi, jako bossové, se kterými bylo nutné si nejprve promluvit, než se to zvrhlo v bitku. Naštěstí se tento dialog dal většinou spustit skrz mého méďu. Takže ona obluda mluvila do prázda, můj Méďa se zatím vrátil ke mně a po rozhovoru neměla obluda a její pohůnci na co útočit. Já si je pak odlákával postupně opět pomocí Médi. I tak ale zdejší obludy byly opět docela těžké a čím nižší patro, tím horší to bylo. Opět nevím, jestli hrdina mé úrovně sem vůbec má chodit, nebo jestli to není určeno pro vyzrálejší a zkušenější bijce. Od 6 patra níže jsem musel už doslova každou skupinku oblud lákat a roztrhávat na menší, rozhodně by tu nefungoval styl - vlítnu do místnosti, všechno vyřežu a jdu do další. Ale to vlastně nefungovalo moc ani v těch vyšších patrech, tady to bylo jen ještě těžší. V 7 patře jsme našli ten rukopis, který hledal ten bard, co se ke mně přidal. Nebyl z toho ale nadšen, neb to nebylo úplně to, co si představoval. V 8 patře byl boss kostlivec a já si již na chvíli myslel, že jsme na konci a že to je ten pán zla. Boj s ním byl těžký. Po boji jsem ale zjistil, že tunely si svůj titulek zaslouží, jelikož pokračují dál, do patra 9ho a že to tedy asi nebyl on.
Mezi tím, co jsem procházel tunely, jsem stavěl i pevnost. Po té, co se opravila vilka a já měl kde složit hlavu, se dost věcí ulehčilo. Jal jsem se opravovat hlavní budovu. Hned vzápětí západní bránu. Hned na to kasárny. Po té stánky pro obchodníka, abych mu mohl prodat všechny ty krámy, co jsem v tunelech našel, získal peníze na stavbu dalších budov a koupil soupravy na táboření, abych se pořád nemusel z tunelů vracet. Po té jsem dal opravit západní hradby a mám v plánu i ty východní. Zkrátka nejprve jsem stavěl budovy, které primárně zvyšují bezpečnost pevnosti, než její pohodlí a věhlas. Také jsem v kasárnách najmul žoldáky, aby mi mojí pevnůstku hlídali.
Během toho všeho se v pevnosti staly i dvě události. Hned na začátku, co jsem ještě neměl skoro nic postavo, mojí pevnůstku napadli nějací blázni z té sekty, co po ní jdu. Mohl jsem to nechat vyřešit automaticky, nebo se osobně dostavit a řešit to. Automaticky by se nejspíše hodilo, pokud bych byl někde daleko od pevnosti a nestihl se v rozmezí těch dnů vrátit. Ale když jsem to zvolil, chtěla po mě pevnost zaplatit nějaké peníze. Nevím proč. Možná, že nyní, když je bezpečnost pevnosti na mnohem vyšší úrovni, by se to již nestalo. Já se tedy rozhodl to řešit osobně, došel do hlavní budovy, tam onu volbu zvolil, objevili se tam nepřátelé, vykuchal jsem je, a tím skončilo. Druhá událost byla, že tam došel na radu nějaký lord z jiného panství. Správkyně mě varovala, že má pověst krutého parchanta a on si přišel pobrečet, že ho nikdo nemá rád a že jeho poddaní jej nechtějí makat, nechtějí poslouchat a že ho ta trošku chtějí zabít. Bylo zde mnoho možností, co s ním a co mu říct. Od jeho vyhození z pevnosti, přes různé rady a k možnosti mu půjčit prachy na vojáky, kteří by to srovnali až po možnost jej nechat popravit. Nevím, jaký to bude mít dopad, pravděpodobně z něj může být spojenec, nebo nepřítel, což se mi asi někdy v budoucnu bude hodit. No, nakonec jsem mu poradil, že na lidi musí být mírnější a musí s nimi mluvit, aby jej měli rádi a nechtěli jej zabít. Moc ho to neuspokojilo a odešel naštvaný. Jeho problém.
Nyní bych tedy měl pokračovat v těch nekonečných tunelech a ve výstavbě pevnosti. Jestli to tak půjde dál, tak nejspíše celou pevnost opravím dřív, než se vymotám z těch prokletých tunelů. Také by mě opravdu zajímalo, pro jaký level postav je toto určeno. Já v pevnosti a hlavně tunelech zatím získal tuším 3 levely a jsem tedy na 7mém. A to z oblud moc zkušeností není, ale je jich tam tolik...
-
Pokračoval jsem v průzkumu těch nekonečných tunelů. Ve 12 patře jsem narazil na inteligentní rasu pavoučích lidí, které jsem nejprve mlátil a pak jim pomohl. Chtěli přinést nějaké krámy z patra 13. To jsem tedy prošel, věci našel a dal je těm pavoukům. Nicméně v patře 13 jsem narazil na zavřené dveře, které jsem nedokázal otevřít a nevím, co s nimi. Se dveřmi je možné komunikovat a asi by se jim měla říct správná věta, jenže ve výběru není. V patře jsou ještě i nějací duchové, se kterými je možné mluvit a myslím si, že právě oni by mi asi mohli říct, co se dveřmi, jenže s nimi také nejde mluvit. Respektive mi nic neřeknou. Tak nevím. Přes ty dveře se ale dostat nedá, takže je buď ve hře nějaký bug, nebo mi něco chybí, možná mě někdo naučí nejprve jazyk této prastaré rasy, díky kterému budu můct mluvit s těmi duchy nebo s dveřmi. To by i odpovídalo tomu rozhovoru s tím kostlivcem-bossem v patře 8, kde jsem mu taky nerozuměl ani slovo.
Navíc jsem usoudil, že toto místo je asi přece jen pro hrdiny zkušenější, soudě dle toho, že jsem u pavouků našel grimoár pro kouzelníka, se kterého se šla naučit kouzla z kruhů, které neovládá můj kouzelník ani omylem. Byla tam kouzla z 5 - 8 kruhu, přitom můj mág ovládá jen kouzla kruhu 4tého. Každopádně jsem se je naučil, peněz mám hodně. Také i dle vybavení, našel jsem zde spousty unikátních zbrojí a zbraní na dobrém levelu, víceméně všichni mí hrdinové mají zbroje i zbraně unikátní, obchodník u pavouků prodával vynikající zbroje atd atd. Také dle toho, že mám asi 15 tisíc, což je taky asi hodně a i dle těch dveří, prostě usuzuji, že minimálně ta nižší patra tunelů byla asi určena pro zkušenější hrdiny. (já si říkal, že je to divné, že by autoři nastavili obtížnost tak, že je to fakt výzva a boj, současně se to ale dá zvládnout díky taktice, to se v dnešní době moc nenosí a bylo mi to divné i tady, že všechno neprocházím stylem vlítnu do místnosti, vykřešu to, jdu do další).
Ať tak či tak, s dveřmi zřejmě nepohnu a tedy mi nezbylo než jít jinam a řešit jiné úkoly. Třeba se to časem vyřeší nějak samo. Vyrazil jsem tedy do pevnosti toho barona v Zlatavém údolí, jak jsem jej měl vykuchat. Tadle jeho pevnost mi pak potvrdila, že tunely asi byly pro silnější hrdiny, jelikož její procházení bylo velmi snadné a zdejší osazenstvo se nezmohlo na odpor. V pevnosti jsou zřejmě tři možnosti, jak jí projít. Jednak lze asi vyléz na hradby po zdi, odsud se dostat dovnitř, převléct se za kněze, bez boje se dostat ke spřátelenému knězi, který slouží jako kontakt. Ten by mě zřejmě poslal do stok, osvobodit nějaké vězně a když by se to povedlo, dal by mi klíč od dveří, díky čemuž bych většinu nepřátel obešel a dostal se k baronovi. Druhá možnost byla jít rovnou stokami, vyřídit zde několik nemrtvých, osvobodit toho vězně rovnou, případně zde vykuchat jednu kouzelnici, co experimentovala na vězních a dělala z nich nemrtvé, pak jít do kuchyně, z kuchyně rovnou do katedrály, zde se opět převléct a pokecat s knězem bez boje. Tydle cesty by tedy zřejmě byly podobné. Další možnost je to vzít čelním útokem a prostě všechny pozabíjet.
Já zvolil 4 možnost, která spočívala v kombinaci všech těch možností předchozích. Vlezl jsem tedy do pevnosti stokami a pak zabil všechno, co jsem potkal. Mohl jsem jít i rovnou zabít barona, cesta k němu byla volná, ale nejprve jsem šel do vyšších pater najít toho kněze, přičemž má cesta zde nebyla bez boje v převleku, ale naopak jsem tu dost nahromadil mrtvoly všech těch knězů, strážců a paladinů. Od přátelského kněze jsem získal onen klíč, který mi ale už byl na nic, celou pevnost prozkoumal a úplně na konec jsem si nechal barona a jeho pohůnky. Zde bylo opravdu hodně znát, že jsem již na dost vyšším levelu, než asi hra počítala, jelikož jsem to celé projel na jeden zátah a ani mi moc životy neubývali.
V pevnosti jsem mezi tím doopravoval západní zeď, postavil východní zeď a zadal stavět hájenku, což je budova, která by měla zajistit opět spíše bezpečnost pevnosti. Také se tu opět staly i nějaké události. Jednak mi pevnost napadly nějací stíny z tunelů. Opět jsem to mohl nechat řešit automaticky, nebo osobně. Když jsem dal automaticky, obrana pevnosti to zvládla bez následků. Když jsem to řešil osobně, pomáhali mi v hlavním sále při bitce s těmi duchy i mí najmutí žoldáci. Nutno říct, že 4 zřejmě chcípli, takže jsem je musel najmout znovu. Lord, kterému jsem radil, ať je ke svým poddaným vstřícný si mojí radu k srdci nevzal, pokusil se to řešit silou skrz vojáky, ale zřejmě jich měl málo, takže to moc úspěch nemělo, rolníci se naštvali ještě víc a lorda zabili. Také mi do pevnosti přijel nějaký host, nějaký bojovník. Tak jsem jej najal jaké jednoho z žoldáků. Už dřív mi tam přijel host v podobně nějakého lotra, jen jsem si toho nějak nevšiml a najal ho v kasárnách rovnou, aniž bych věděl, že je to host. Je to můj nejdražší žoldák za 400 zlatých a to ještě snižuje oblíbenost pevnosti. Ten nový host byl k najmutí jen za 150, ale k oblíbenosti i obraně pomáhá. Nevím přesně, jaký přesně mají smysl tito hosté. Ale asi jich bude přibývat, jak bude růst má pevnost a její oblíbenost.
Nyní bych tedy měl vyrazit dál, zřejmě po směru hlavního úkolu. Docela se začínám obávat obtížnosti hry, protože v tunelech to bylo dobrý a bylo to tak akorát, v pevnosti barona to bylo velmi snadné a jestli jsem hru příliš předběhl ve zkušenostech, bude to zřejmě nějakou chvíli také hodně snadné. Ale těžko říct, je fakt, že do pevnosti barona jsem mohl jít ještě před tím, než jsem šel do té své pevnosti.
-
Z pevnosti barona jsem se vydal na jih k nějaké lokaci s mostem, do které jsem mohl jít ještě před tím, než jsem se vydal do své pevnosti a který by měl vést do hlavního města zdejší mapy, tj do Zátoky vzdoru, kam mě ostatně vedou hlavní úkoly. Dřív jsem sem nešel, jelikož jsem předpokládal, že bude most zničený a že mě hra donutí jít na východ právě do té mojí budoucí pevnosti (vzhledem k hlavní linii). Viz mapa (http://pillars.funsite.cz/wp-content/uploads/2016/01/mapa_final.jpg). To se potvrdilo a most byl opravdu zničen, nicméně jsem tu mapu prošel, potkal zde jednu obchodnici, která mi zadala nějaké menší úkol a já jí tedy pomohl.
Během toho se v mé pevnosti dostavěla hájenka. Také se spustily nějaké události. Jednak jsem dostal nějaký úkol, ke kterému jsem mohl přiřadit nějakého volného hrdinu, který by byl v pevnosti (nesmí být v partě). Já žádného neměl a tak jsem se rozhodl, že v hospodě najmu nějakého hrdinu na úrovni 6 a toho pak za tímto úkolem pošlu. Skončil jsem tedy do krčmy v Zlatavém údolí a najal hrdinku paladinku. Tu vybavil, nechal povýšit na onen level a hned jí vyhodil z party, čímž odešla do pevnosti. Hned na to jsem jí tedy přiřadil k onomu úkolu.
Tidle hrdinové, které lze najímat v hospodách jsou vždy zřejmě o level níž, než hrdina. Respektive dají se najmout vždy o level níž, než hrdina. S hrdinou ale nedrží krok a své levely nedorovnávají, pokud je hráč nemá v partě, na rozdíl zřejmě od hrdinů příběhových, které hráč během hry potká, kteří jsou vždy cca na tom stejně, jako hlavní hrdina. Po zvolení hrdiny na odpovídajícím levelu, si pak lze vybrat a vytvořit postavu stejně, jako hlavního hrdinu na začátku, tedy lze u něj naklikat rasu, povolání, původ, vlastnosti, dovednosti a schopnosti. Po vytvoření je možné ještě hrdinu povýšit na ty levely, co má a přidat jim schopnosti, vybavit je předměty atd. Celkově jsou ale docela na prd, protože s nimi není žádný pokec a slouží asi jen jako dorovnání hráčské skupiny, pokud by hráč začal za povolání, ke kterému by nenašel vhodné členy party mezi těmi příběhovými. Také mohou pomoci na začátku hry, kdy hráč ty společníky ještě nepotká, ale stojí dost peněz, což hlavně ze začátku je problém a celkově se to zřejmě nevyplatí a je to zbytečné, jelikož hodně postav hráč potká brzy. Na úkoly a události v pevnosti jsou ale jak stvoření.
Sám jsem se do pevnosti pak také vrátil. Zjistil jsem, že hájenka ne jen že zlepšuje reputaci a bezpečnost pevnosti, ale navíc v ní žije chlápek, který zadává úkoly stylu lovec odměn. Byly vypsány hned 4 odměny na hlavy 4 padouchů. 3 z nich se odehrávaly na menších mapách, kde jsem již dříve byl (těch průchozích, tedy v Dolině, Černém poli a Rozcestí). Čtvrtý se odehrával v lokaci, kde jsem ještě nebyl a nevím, kde je. Vyrazil jsem tedy na lov těchto grázlů. Nutno říct, že tydle úkoly patří zase k těm těžším, respektive nepřátelé v nich jsou docela tuzí. Všechny tři mapy, které znám jsem tedy očistil od tohoto zla a vrátil se pro odměnu.
V pevnosti se zase vygenerovaly nějaké události. Zjistil jsem, že tyto události jsou nejspíše náhodné, tedy některé, některé jsou asi napevno dané. Události se dají rozdělit na: Útok na pevnost (tj v hlavní budově lze bojovat s nějakým nepřáteli), návštěva (je nutné z pozice lorda něco řešit a nějak někomu pomoct nebo vyhodit), úkoly (tj úkol, ke kterému lze přiřadit volného hrdinu, lze z toho získat zkušenosti a nějakou odměnu) a pak Doprovod - tj ve městě se objeví nějaký poutník z nějakého města a chce buď doprovod nějakého volného hrdiny v pevnosti, nebo peníze - pokud to hráč neřeší, sníží mu to reputaci ve městě, ze kterého poutník pochází). Nevím, které jsou náhodné a které dané, možná ty úkoly jsou asi dané, ostatní se generují zřejmě náhodně).
Jednak se zde objevil poutník, který chtěl zaplatit cestu, nebo doprovod. Opět jsem neměl žádného volného hrdinu, paladinka zatím řešila ten předchozí úkol, takže jsem se opět stavil v krčmě a najal pro jistotu další dva hrdiny, které bych mohl používat na tyto úkoly. Hned jsem je vyhodil z party a jednoho přiřadil k tomu poutníkovi. Pak jsem se zase vrátil do pevnosti, hned jakmile jsem došel se tam objevil další poutník, takže jsem mu přiřadil toho dalšího hrdinu. Pak se tam objevil opilec, který měl dluhy a chtěl pomoc, tak jsem mu nějaké peníze půjčil. Také mě napadli nějací trollové a také opět ta sekta těch cvoků, co po nich jdu. Obě věci jsem řešil osobně, při boji se sektou opět chcípli nějací žoldáci, takže jsem je najal znovu.
Konečně jsem se vydal na ten jih správnou cestou z pevnosti, do nějaké menší lokace na východ od hlavního města. Celou jsem jí prošel a našel zde Sagani, hraničářku i s jejím vlkem-lišákem, o které jsem četl již dřív různé příběhy (http://pillars.funsite.cz/wp-content/uploads/2015/12/Krysa%C5%99ka.pdf). Hledala nějakou inkarnaci, nějaké vážené osoby jejich vesnice, aby mu řekla, jak se mají. Tedy ona osoba již dávno zemřela, ale měla se znovuzrodit někde v Jelenolesí a tak jí šla hledat a hledá jí již 5 let, protože tak velí jejich tradice. Za účelem hledání měla nějakou sošku, díky které by měla onu osobu poznat. Když jsem si jí prohlížel, našel jsem nějaké stopy, kde by mohla být. Nakonec se ke mně přidala do party a my mohli vyrazit do oné Zátoky vzdoru. Ještě jsme prošli přes lokaci nějakého dalšího mostu, který zničený nebyl a pak nám už nic nebránilo přijít do první čtvrti města.
Zátoka vzdoru je velké město, které se skládá z 5 čtvrtí. Já přišel od jihovýchodu a došel tak do čtvrti obchodní. Ve středu města je zřejmě čtvrť klášterní, pak je zde čtvrť šlechtická na severu (která je ale uzavřená, protože se tam něco stalo), doky na západě a pak čtvrť s podivíny na jihozápadě. Musím říct, že mi to docela dost něco připomíná, asi nějaká má dřívější inkarnace z minulých životů v podobných městech už někdy byla.
Já ale stihl projít jen čtvrť obchodní. Bylo zde několik postav, které potřebovali pomoci a já tak splnil úkoly, které se odehrávaly v této čtvrti nebo budovách v ní. V hospodě byla naštvaná snoubenka, která chtěla pomoci ze svým budoucím manželem. Pak nějaký malý kluk, který chtěl dýku výměnou za tajemství. Nějaký starý hrdina, se kterým neustále mluví jeho bývalá, již dávno mrtvá milenka a o které se mu zdá, že je ve stokách, je zde i knihovna, kde jim někdo ukradl tajný svitek, pak je zde klub dobrodruhů, kteří pořádají výpravy a zde nějaký bývalí Rytíř Kalichu (což je zdejší nejvyšší řád), který se chtěl pomstít za to, že jej vyhodili. Ještě zde byl nějaký opuštěný dům, ve kterém měli skrýš nějací hrdinové, kteří se chystali na velkou loupež. Když mě viděli, tak mě napadli a já je zabil. Takže ani nevím, o co šlo. Snad to zjistím, úkol jsem si zapsal do deníku.
Manžel žil v domě v této čtvrti, nebyl problém to vyřešit. Obchodník s dýkou byl též ve čtvrti, opět nebyl problém. Vstup do stoky byl také ve zdejší čtvrti, takže jsem tam vlezl a prozkoumal jí. Našel jsem tu nějakého uprchlíka, co se skrýval před Rytíři Kalichu, protože asi tak trochu jednoho z nich zabil a oni na něj vypsali odměnu. Dal jsem mu prachy, aby zmizel a on mi dal nějaké rukavice.
Na konci stok pak byla inteligentní mrtvola kouzelníka, který kdysi dávno zabil onu milou toho starého dobrodruha. To, že jsem jí zde hledal, jej velmi pobavilo a slíbil mi, že mi řekne, kde se nachází, když mu pomůžu, donesu jeho grimoár, který mu sebral nějaký konkurent v "Ozdravovně" (což je zřejmě nějaký pelech těchto pochybných kouzelníků), když jej čistě náhodou tak trochu zabil tím, že mu rozřízl břicho od pupku k prsům a pak jej hodil do stok. Pravděpodobně to myslí tak, že grimoár mám vzít z jeho mrtvých rukou. Ozdravovna je ve čtvrti podivínů tedy vyrazím do této čtvrti, hned co si odpočinu.
V pevnosti jsem mezi tím nechal opravit Podhradí, na které se vázaly nějaké další budoby, jako Cvičiště, které jsem dal stavět jako další a které opět zvyšovalo bezpečnost pevnosti a navíc mi dávalo bonus síly při odpočinku v pevnosti. Pak jsem postavil Labyrint, opět budova zvyšující bezpečnost a dávající nějaké bonusy při odpočinku, pak lesní stezky okolo pevnosti (zvyšují reputaci pevnosti i bezpečnost a dávají bonus při odpočinku). Nakonec jsem nechal stavět Věž (opět o ní platí totéž). Stala se zde pak ještě další událost a já obdržel opět nějaký úkol za odměnu, ke kterému jsem opět přiřadil hrdinku paladinku.
-
Managament pevnosti už byl v Neverwinter Nights 2, vypadá to tedy, že tady to dotáhli ještě dále. Podobně to bude asi s těmi různými událostmi. Co si vybavuju, tak ty u NWN 2 zavedl hlavně druhý datadisk.
Svým způsobem se mi to u NWN líbilo, takže asi plus pro PoE, abych tomu dal šanci. Akorát mi chybí nějaká romance :) Zatím jenom bojuješ.
-
Tak příběhový společníci jsou víceméně jen muži, tedy krom Sagani, která ale jak jsem zjistil je vdaná a má 5-2 děti, což by tolik nevadilo, ale mnohem horší je, že je trpaslice feministka, jenž zastává práci mužů, páč to je na jejich ostrovech normální a já jsem elf hrdina, co pomáhá dámám v nesnázích. Ona očekává od muže, že bude udržovat domácí oheň, pečovat o děti a tak vůbec. A já od ženy, že bude v nesnázích a bude chtít zachránit. A taky, že to bude elfka. Navíc když jsem naznačil, jestli se nebojí, že jí manžel zahne, když je pryč tak dlouho, ani bez mrknutí nezaváhala a řekla něco ve smyslu "No to těžko, jsem nejlepší střelec ve vesnici.". Z toho všeho jsem usoudil, že by to mezi námi neklapalo.
Muže z mé společnosti nebalím, jelikož to jsou všechno magoři ještě větší, než já a to je co říct, vzhledem k tomu, že jsem Vidoucí a vidím duše na každém kroku. Možná př hře za ženksou postavu, by se Éder dal sbalit, ale nevím.
Kališka natáhla brka.
Jinak ostatní postavy moc na romance nejsou. Jediná mladá žena, která chtěla zachránit, byla, jak jsem již psal dřív, v jináči. Takže zas nic. Ale třeba to teprve přijde. Mě alew romance zas tolik nechybí a je dobře, že to není jak v Dragon age 2 -3, kde to, jak jsem pochopil z kampaně před vydáním hry, skoro bylo simulátor vztahů a na hře se neřešilo nic jiného, než to, koho půjde opíchat.
Co se týče pevnosti, nemůžu se zbavit zatím pocitu, že to úplně dotažené není, jelikož mi tam trošku chybí život, podaní kteří by mě oslavovali, uctívali a hlavně poslouchali, mučírna, kdyby náhodou ne, ač vězení tam teda je. A tak vůbec. Po cestě člověk potkává různé postavy, kterým třeba pomůže utéct, nebo keteré nemají kam jít, tak u nich bych si představoval možnost dialogu "Jdi do mé pevnosti, tam budeš v bezpečí".
V NN2 navíc měl člověk i armádu, kterou mohl vybavovat lepším tréninkem, brněním, zbraněmi a kterou mohl různě rozšiřovat a pak s ní pracovat, což se hodilo v závěrečné bitvě. Už jen to, že tam člověk viděl ty vojáky různě po pevnosti, jak hlídkují a jak se postupně mění (brnění, zbraně) a taky jak jich přibývá. Nebo třeba velitelé, které mohl člověk přiřadit na různé posty. Nic z toho zde zřejmě není. Ale výstavba a oprava pevnosti je NN2 hodně podobná. Hlavní město zase připomíná město třeba z jedničky.
Tady v té hře to je vesměs o tom, že člověk dostane víceméně jednoduchý úkol přines/zabij/najdi, pak bojuje a nakonec úkol splní. Ale zase jsou ty úkoly alespoň dobře okecané a zabalené do takové té omáčky, takže působí docela orginálně, ačkoliv orginální vlastně vůbec nejsou (většinu člověk mohl plnit v těch baldurech, icewinech, neverwinterech atd.) Víceméně je to taková směs všech těchto her.
Ale je to dobrá hra a docela mě to baví a rozhodně bych doporučil si to zahrát. V dnešní době se takové hry už skoro nědělají. Kdybych to ale měl porovnávat s těmi novejšími, tak drakensang1 a 2 jsou dle mého názoru lepšími hrami. Jak z hlediska pravidel a systému, tak z hlediska i obsahu (úkolů, dialogů atd). Jiná hra, která by se k tomu mohla podobat, mě teď nějak nenapadá. Ještě snad Dragon age 1, ale to zas tak moc dobrá hra není. Ale já jsem teprve na začátku, jak zhlediska průzkumu světa, tak i z hlediska příběhu a děje, takže je možné, že to překoná nakonec i ten drakensang, alespoň v něčem.
-
Co se týče pevnosti, nemůžu se zbavit zatím pocitu, že to úplně dotažené není, jelikož mi tam trošku chybí život, podaní kteří by mě oslavovali, uctívali a hlavně poslouchali, mučírna, kdyby náhodou ne, ač vězení tam teda je. A tak vůbec. Po cestě člověk potkává různé postavy, kterým třeba pomůže utéct, nebo keteré nemají kam jít, tak u nich bych si představoval možnost dialogu "Jdi do mé pevnosti, tam budeš v bezpečí".
No srovnej to třeba s Might and Magic VII, panstvím Harmondale. Tam se ti možná tak toulá golem, nebo nějaký příštipkář v opraveném obchodě. V šatlavě bylo pusto prázdno. Nebýt na začátku hry gobliních skupinek s pár vůdci, tak tam zdechl pes...
-
Vyrazil jsem tedy na průzkum čtvrti podivínů. Byla zde hospoda, ve které jsem narazil na dost podivného elfa, který pravil, že původně patří k těm divochům, co mají od Bohů úkolem hlídat ruiny té starobylé rasy, ale že jednoho dne přišli do jejich ruin nějací rabovači a vykradli jí a tedy jejich kmen musel odejít živořit do měst, neb ztratil čest a přízeň bohů. Tento tedy zrovna chudobou netrpěl, neb z něj vylezlo, že spolupracuje s nějakou kurtizánou v docích, kde on nejprve opije šlechtice a kurtizána si jednak nechá zaplatit za její služby a jednak je ještě okrade o nějaké ty šperky a tak. Problém nastal při posledním zákazníkovi, kterému kurtizána ukradla amulet právě té prastaré rasy z těch ruin a že on by jej chtěl zpět, aby se mohl jeho kmen vrátit domů. Přislíbil jsem mu tedy pomoci.
Dále tu byly vily dvou bohatých rodin, u kterých dle názvů bylo jasné, že se na ně váže úkol se zloději, které jsem omylem pozabíjel v předchozí čtvrti. Měl jsem dopis, ze kterého bylo jasné, že jedna rodina je ona budoucí oběť, která má být okradena o nějaký šutr, zatímco druhá zadala ten úkol s ukradením. Pro jistotu jsem tedy vylezl do horního patra a bez boje pomocí plížení onen šutr ukradl. Pak přemýšlel, co s ním. Když jsem jej dal majiteli, zaplatil mi, poděkoval a tím to skončilo. Také mumlal něco o tom, že jej chtějí rytíři kalichu a dvanáctka (konkurenční bojovníci), aby jej dali nějakým trpaslíkům a získali tak jejich podporu. Nebyl jsem si tedy jist, jestli po mě tyto frakce ten šutr nebudou chtít a tak jsem mu jej nedal. Druhá rodina je zřejmě rodinou mafiánů. Synek ve spodním patře chtěl ten šutr. Když jsem mu jej dal, odkázal mě na svého otce. Otec mi pak zadal úkol, který směroval jak proti rytířům kalichu, tak i proti dvanáctce. Opět jsem si nebyl jist, tak jsem jim to zatím nedával. V horním patře ještě žila matka rodiny, která nezávisle na tom chtěla dát za vyučenou nějakému chlapovi v přístavu s tím, že pak se mnou bude obchodovat.
Dále zde byla Ozdravovna, kde se shromažďovali oni podivíni. Tidle kouzelníci/vědci jedou v oboru zkoumání duší, jejich vazby na tělo a celkového fungování této věci. Berou to spíše vědecky, než li nábožensky. Nutno říct, že tento obor animancie (http://pillars.funsite.cz/wp-content/uploads/2016/04/nekolik_slov.pdf) není mezi lidmi zrovna oblíbený. Zvláště vzhledem k "Odkazu", nějakého mrtvého boha, kterého lidé vyhodili do povětří. Díky odkazu se začaly rodit děti bez duší - tj prázdná těla, která na nic nereagují. Animanceři se pokusili jako každý tento problém řešit a řešili jej po svém, tj vštěpili duši zvířete do prázdného těla dítěte. Původně to vypadalo jako dobrý nápad a děti začaly fungovat, lidé to brali jako spásu a začali mít animancery rádi. Dokud ty děti nevyrostli do puberty. V ten moment se proměnily na hladové divoké bestie, které útočí na vše živé. Lidé animancery začali nenávidět a obor začal bojovat o přežití. Zvláště pak, když mezi nimi jsou i úchyláci, kteří tento obor zneužívají, duše různě uvězňují, mučí, nebo vytváří různé bestie a podobně. Celý tento problém s dušemi, Odkazem atd je nejspíše předmětem hlavní linie a příběhu a zatím není mi moc jasné, oč přesně jde.
Před ozdravovnou stála jedna mladá "vědkyně", která chtěla nějaký spis s knihovny, který jí ale nechtějí dát a který je ukrytý v uzavřených archivech s omezeným přístupem. Říkal jsem si, že šéfka knihovny mi jej nejspíše nedá, dokud pro ní nesplním ten úkol s ukradeným svitkem a cestovat mimo město se mi zatím nechtělo, tak jsem to nechal prozatím být. V Ozdravovně jsem pak našel toho vraha, toho šílence ve stokách. Po rozhovoru s ním jsem mu uvěřil, grimoár (který by měl být v truhle, od které mi dal ten šílenec ve stokách klíč) jsem ani nehledal, klíč jsem dal tady tomu vrahovi a slíbil mu, že toho šílence ve stokách definitivně sejmu.
Šel jsem tedy zpět do předchozí čtvrti, do stok, onoho magora kuchl, u jeho mrtvoly jsem našel krom jiného i amulet, ve kterém byla uvězněna duše té bojovnice-milenky, jak jí hledal ten starý bojovník. Nutno říct, že být uvězněna v amuletu se jím moc nelíbilo a chtěla být osvobozena. Zanesl jsem tedy amulet tomu starci a vysvětlil mu, že tam duši nemůže věznit a přesvědčil jej, aby amulet zničil sám.
Ve čtvrti podivínů byl ještě dům nějakých agentů - nějaké asi tajné služby, ale zatím se tam nedalo nic dělat.
Vyrazil jsem tedy do doků, kam mě vedly některé ty vedlejší úkoly. V jednom menším domečku jsem našel toho chlapíka, co mu chtěla dat matka mafiánů za vyučenou, řekl jsem mu, ať odejde z města a nevrací se, on souhlasil. Matce jsem pak nakecal, že jsem jej zabil a ona byla spokojená.
V místním bordelu jeho majitelka měla problém s nějakými grázly, kteří napadají jejich hosty a zastrašují je. Chtěla s nimi zatočit s tím, že mi dá slevu. Tak jsem si mohl koupit onu kurtizánu, co má ten amulet, ale stála 1000 zlatých a tak jsem si řekl, že na tu slevu počkám. Ti grázlové mě ostatně napadli hned kousek od bordelu a já tak našel klíč k nějakému domu.
Před bordelem ve vodě jsem taky našel mrtvolu nějakého chlapce. Z rozhovoru s jeho duší jsem zjistil, jak zemřel a co se mu stalo, což jsem neprodleně oznámil jeho matce, žijící v domě nedaleko, která se z toho zhroutila.
V opuštěných domech nebylo nic, na západě mapy jsem našel hrázla, který toho kluka zabil a tak jsem jej vyřídil. Pod ním byl pak další opuštěný dům, ke kterému pasoval ten klíč a v něm byla skrýš těch grázlů, co obtěžovali hosty v bordelu. Vedla je členka Dvanáctky s tím, že majitelka bordelu bohatne, bere bohatým a na chudý kašle. Přesvědčil jsem jí, ať toho nechá skrz mojí bystrou inteligenci a ona souhlasila. Kousek od sud bylo pak nějaké obchodní středisko-sklad, před kterým držkovala nějaká paladinka a kde mě jeho správce dal nějaké semínka s tím, že je mám prodat někomu v krčmě v obchodní čtvrti.
Dále tu byla majitelka majáku, která měla problém sehnat dělníky, aby jí maják přestavěli na hospodu, protože v něm prej straší. V majáku opravdu byli nějací duši (nepřátelští) a úplně v nejvyšším patře byla banší, která tedy nepřátelská nebyla a která měla něco s Rudým snem. Z majitelky majáku jsem zjistil, že je to pirátská loď a že její kapitánka je v hospodě ve čtvrti podivínů. Pak tam byl ještě nějaký námořník, který ztratil kufr cenností svého kapitána a který jej chtěl najít. Kufr jsem tedy našel u banditů a osvobodil jej od nich a před majiteli. V bordelu jsem uspokojil majitelku dobrou zprávou, že grázlové dají pokoj a tak mi dala onu slevu. Luxusní kurtizána stála jen 500 zlatých. Zašel jsem tedy za ní, užil si a koupil od ní amulet za 6000 zlatých. Ten jsem tedy předal onomu elfovi v krčmě podivínů, který mi za to dal pár šupů. Moc výhodný byznys to tedy nebyl, ale byla to správná věc. Když jsem byl zde, zašel jsem i za kapitánkou pirátské lodi a přesvědčil jí, ať to jde za svojí zřejmě matkou urovnat, že na ní v majáku stále čeká. Pak jsem ještě přešel do čtvrti obchodní, předal ty semínka, ale nějak se to zvrtlo a právě ona místní rodina grázlů (ta, která chtěla ukrást ten šutr), měla nějak něco proti. Mě nechali být, chtěli po mě, abych zabil toho skladníka v té obchodní společnosti. Já zatím nevěděl, jak se zachovám, tak jsem nic nesliboval.
Šel jsem za skladníkem zjistit co a jak. Paladinka, která před tím držkovala před skladem a která patří k ochraně zájmů této obchodní společnosti naznala, že na skladníka kašle a chránit jej nebude. Nakonec jsem se rozhodl, že mu tedy pomůžu a ochráním jej před těmi mafiány. (ne, že by to potřeboval, jeho vojáci uvnitř skladiště by to asi zvládli sami). Pravděpodobně jsem si tím tu rodinu mafiánů poštval proti sobě, takže problém, komu dát šutr tím je asi vyřešen, ale jistě to nevím.
Venku před skladem mě pak ta paladinka kontaktovala a rozhodla se, že se přidá k mé skupině a chtěla po mně, abychom navštívili zdejšího velvyslance. Hraničářka letěla z party rovnou do pevnosti a její místo tedy zabrala paladinka. Ne, že by byla hraničářka špatná, ale přece jen je to konkurence a tu v partě nepotřebuji. Navíc její vedlejší úkol je jakýsi matoucí a asi jej nesplním tak brzy. Naopak druhý bojovník v partě se bude hodit přece jen víc a i její úkol je blíž. Ještě jsem zaskočil za majitelkou majáku pro odměnu a přemýšlel, co dál.
Zjistil jsem, že se dá jít i do čtvrti šlechticů, která by měla být uzavřena. Tedy říkala mi to nějaká postava, že je, ale na mapě se na ní kliknout dá. Tak asi půjdu tam a uvidím.
V pevnosti se toho moc nestalo. Jelikož nemám potřebu spát a ani necestuji větší vzdálenosti, stavění budov je velmi pomalé a za celou dobu jsem tak nedostavěl ani jednu budovu (stále se staví věž). Také jsem dostal další úkol, ke kterému jsem přiřadil hraničářku. Ten předchozí se jž splnil.
Tyto úkoly mají docela zvláštní časování. Ono ve hře je čas, který neustále plyne. I když hrdina jen stojí na mapě a nic nedělá. Rychleji utíká cestováním, odpočíváním atd. Na čase je pak většina věcí závislá, jako stavění budov, doba po kterou je nutné něco řešit v pevnosti atd. Jenže ještě jsou tu tak zvané "tahy", které v pevnosti ubíhají. Na tahy se pak zřejmě váže výskyt těch událostí, co tak, to šance, že se stane nějaká událost. Mezi události patří všechny ty úkoly, útoky, návštěvy atd, ale také třeba vybírání daní atd. Pokud hráč pak zadá plnění úkolu, jeho splnění se váže na tahy a ne na dny. Tedy píše se u něj, že doba trvání jsou 2 tahy do splnění atd. 1 tah je pak vázán na plnění úkolů. Víceméně stačí se jakkoliv posunout v jakémkoliv úkolu (klidně i vedlejším). Není třeba jej celý splnit, ale zřejmě stačí se jen hnout do další fáze toho úkolu.
-
No srovnej to třeba s Might and Magic VII, panstvím Harmondale. Tam se ti možná tak toulá golem, nebo nějaký příštipkář v opraveném obchodě. V šatlavě bylo pusto prázdno. Nebýt na začátku hry gobliních skupinek s pár vůdci, tak tam zdechl pes...
No to jo, ale to je zas něco jiného. Přece jen v MMVII byla ta pevnost spíše symbol, kolem kterého se točil celý příběh hry, respektive jeho první fáze a na kterou se vázala i fáze druhá. Bez pevnosti by to nedávalo smysl. Mohlo to být propracováno lépe, ale i ten styl té hry je prostě jiný. Když to ale člověk srovnává s tím NN2, což dělali ti stejní autoři, tak si nejsem jist, kde je to více propracováno. Prostě tady tomu jakoby něco chybí k dokonalosti. Ona je to příjemná vložka a člověk se může starat i o něco jiného, než o svého hrdinu. Současně to ale působí tak trochu jako zbytečnost navíc, která je do hry napasována za každou cenu a která není tak dobře integrována do hry samotné. A prostě by to šlo vylepšit a doladit. Navíc je tam pořád ta věc, že to není originální a že člověk má pořád tu NN2 v hlavě a pořád to srovnává a pořád ví, že to už tu bylo a tak čeká něco víc. Jenže to zřejmě nepřijde, ba co hůř, spíše je to horší.
Ale jako na hru to vliv nemá a člověk se tím alespoň zabaví a je to činnost zase navíc, co může dělat. Já proti tomu jako nic nemám, jen to mohlo být výrazně lepší.
-
No máš pravdu samozřejmě. Ale tyhle "přídavky" si můžou dovolit klidně v datáčích. Ideální marketingový tah, např.: kupte si nový dtd k Pillars of Eternity, bude vám přidána možnost upgradu vašeho panství a komplexní správa sociálních věcí v něm (včetně souloží se služebnictvem, mučírnou a černou kuchyní).
-
No, to ne, protože tam jde právě o tu integraci do základní hry, kterou by datadiskem nedosáhli. Ostatně dva datadisky již vyšly a zřejmě jich více nebude, ale ty jak jsem pochopil se odehrávají převážně v jiných částech země. Ono to jako obecně důležité není, jen ta pevnost je prostě stále prázdná a nikdo v ní není. Opravuješ jí, vidíš i, jak se opravené budovy mění, získáváš reputaci a oblíbenost, jak pevnosti, tak i hrdiny, ale pevnost neožívá a je stále mrtvá. Přitom by to nebyl zas takový problém udělat, aby se tam klidně i bezvýznamné postavy motaly. Popřípadě přibývaly atd.
V NN2 to fungovalo a pevnost postupně viditelně ožívala lidmi. Ať už těmi vojáky, kde nejprve stál na stráži jen jeden, pak tam byli dva, pak najednou byl i voják na místě, kde dřív nebyl atd. Postavením hospody byli lidé v a okolo hospody a podobně. Záleželo na různých věcech, co hráč dělal a nebylo to tak, že mohl cokoliv hned. Musel například získat do svých služeb horníky, během procházení světa najít rudné žíly a pak ty horníky poslat tu rudu vykopat. Následně mohl třeba vylepšit vojáky o nové brnění. Mohl přiřadit velitele na třeba výcvik, díky čemuž byli vojáci efektivnější, nebo na nábor, díky čemuž jich bylo víc, nebo na speciální mise, díky čemuž plnili lépe speciální akce. atd. V pevnosti nemohl postavit všechny budovy, ale musel si vybrat, kterým dá přednost a tedy jaké výhody chce získat. Všechno to mělo jeden cíl, hráč věděl již od počátku, že brzy dojde k bitvě, že on nemá čas a musí pevnost připravit do bojového stavu, aby bitvu přežil.
Tady nic takového ale není. Obecně to nevadí, jen by ta pevnost mohla být živější, aby člověk neměl pocit, že vládne stále pevnosti duchů. Možná, že časem se to zlepší. Přece jen, jsem na začátku a pokud postavím tu pevnost a zvednu si reputaci, třeba nějací lidé přijdou. Možná taky nakonec dojde i k nějaké té bitvě, ačkoliv vojáci zde nejsou a lze najmout pouze 8 žoldáků. Uvidíme, jak to bude.
-
Vydal jsem se do oné čtvrti šlechticů, ale po příchodu jsem zjistil, že stojím před bránou, která je zavřená a kterou hlídají dva vojáci. Tedy čtvrť je opravdu uzavřená. Vojáci se dali podplatit za 1000 zlatých, aby mě pustili, ale vyprdl jsem se na to a šel raději do poslední čtvrti, kteroužto pracovně nazývám chrámovou, ačkoliv ona moc chrámová není.
V této čtvrti je velvysalnectví Vailiánské republiky, kam chtěla jít ta moje nová společnice paladinka, v rámci úkolu. Velvysalnec byl na ní nějaký nakrnutý, ukecávali jsme jej, aby jí dal svolení pátrat na vlastní pěst v Zátoce vzdoru, ale on jí poslal do městečka Dva jilmy, kde měla přetáhnout obchodní partnery Jelenolesí pro tu republiku. Jí se to moc nelíbilo, stejně jako mě, ale nedalo se nic dělat. Museli jsme přislíbit, že se tam zajdem podívat.
Kousek odsud byl chrám nějaké bohyně, kam nás vedl hlavní úkol. Tedy zde byla jen zřícenina, u které se motal nějaký duch. Ten nám řekl, že do vnitř chrámu, který je v podzemí, se dá dostat skrz stoky, což jsem již vědel, ale dřív jsem tam nešel. Ještě kousek dál byla pevnost Rytířů Kalichu.
Po vstupu do pevnosti tam otravoval nějakej otrapa, kterej toho měl moc na srdci, ale nic pořádného nám neřekl. Pak tu byla šéfka místní milice, která cvičila nováčky a i jim dávala rozpis služeb. Té jsme se zeptali na tu uzavřenou čtvrť šlechticů a vykecali si od ní vstup zdrama. Zadala nám i nějaký úkol s nalezením vojáků tam. Pak tu byl velitel Rytířů, který dostal bezva nápad, jak doplnit nedostatek vojáků, a to sice tím, že pomocí jedné animancerky oživí brnění. K tomu musel místní kovář udělat to brnění a ona animancerka dodat svůj výzkum. Jenže animancerka se krapek ztratila a tak po mě chtěl, abych jí našel.
Ještě jsem tu měl úkol se získáním rodinného brnění protoho instruktora v síni hrdinů (pro Dvanáctku). Chlapíka, který mohl za jeho vyhození jsem potkal v tom brnění. Jak jsem pochopil, rytíři při přijetí do řádu musí projít zkouškou kontroly duší. Tedy zajdou za jedním mystikem, který je v domě těch agentů v čtvrti podivínů, ten jim duši prozkoumá, co dělala v minulých životech a pokud je čistá, dá mu glejt, díky kterému jej pak přimou. No a ten instruktor měl podezření, že tady ten rytíř, co jej nechal vyhodit, tento glejt padělal a mým cílem tedy bylo ten glejt najít a ověřit, jestli je pravý. Glejt jsem našel v archivech v pevnosti, takže už zbývalo jít jen do čtvrti podivínů, ho nechat ověřit. Ještě něž jsem tam zašel, stavil jsem se v pevnosti za zdejším kovářem, což by měl být nejlepší kovář ve mestě, zeptat se ho na ty oživlé brnění. Nutno říct, že se mu ten nápad moc nelíbil, stejně jako mě, ale že neměl na výběr, protože rozkaz je rozkaz.
Vydal jsem se tedy do čtvrti obchodní, animancerka by měla být ve zdejší noclehárně písařů, kde ale pochopitelně nebyla. Zdejší sjetej chlapík mi řekl, že bude v docích v nějakém domě, kde by se měla sejít s nějakou kamoškou. Šel jsem tedy do čtvrti podívínů, nechat ověřit glejt, jak se dalo čekat, tak glejt pravý nebyl a já tedy měl páku na získání brnění. Jenže před domem už na mě čekal ten grázlík i s pár rytíři Kalichu. Slovo dalo slova a začala bitka a já jim musel dát všem do držky. Glejt tak ztratil smysl a já získal brnění z jeho mrtvoly.
Pak jsem šel do doků, animancerku našel v jednom tom domě, kde jí přepadli nějací vojáci Dvanáctky a sebrali jí ten výzkum a ještě jí nějak týrali. Opět slovo dalo slovo a já si vzal výzkum od jedné jejich mrtvoly. Animancerka byla moc ráda, ale mít se mnou nic nechtěla. Zanesl jsem papíry veliteli pevnosti, ten mě odkázal za kovářem, čímž byl úkol splněn.
Velitel mě chtěl pak znovu vidět, že pro mě má nějaký úkol další. A zde jsem asi udělal chybu, že jsem za ním šel a ten úkol přijal, jelikož tím jsem se nevědomě přidal na stranu Rytířů Kalichu. Ale k tomu později. Úkol spočíval v tom, že ty plány na roboty jsem měl zanést někomu dalšímu v nějaké lokaci mimo město. To jsem tedy zatím nedělal.
V té chrámové čtvrti byl ještě dům vévody celého Jelenonosí. Šel jsem tam, nikdo se se mnou moc bavit nechtěl, krom mladé dívky-pážete, která byla hrozitánsky moc ukecaná, ale nic pořádného mi neřekla. K vévodovi mě nepustili. Ale ještě tu byla nějaká kněžka, které nějak nešli kouzla, protože ztratila víru. Poslala mě do nějaké jeskyně zase na nějaké mapě venku, abych tam něco našel a její víru zase vrátil. Respektive ona mě poslala do síně dombroduhů, abych tam našel místo, kde se jeskyně nachází, ale já už tam dřív našel úkolovou mapu, takže jsem to vědel rovnou. Ještě zde byly archivy, kam se chtěl podívat Éder po svém bráchovi. Jenže archivář nám odmítl pomoci, dokud nebudeme mít lepší reputaci v Zátoce Vzdoru. Dle popisu na kartě hrdiny byla má reputace "Spojenec (mírně dobrá)".
Znanesl jsem tedy to staré brnění tomu instruktorovi v Síni dobroduhů. Ten byl moc rád a já si tak získal reputaci i u Dvanáctky (jak u Rytířů Kalichu tak u Dvanáctky jsem měl reputaci opět "spojenec (mírně dobrá)"). Po té bych měl tedy i mít možnost vyrazit na nějakou výpravu v rámci tohoto cechu dobrodruhů, ale zde se právě zřejmě projevilo to, že jsem přijal druhý úkol od Rytířů Kalichu, jelikož mě na žádnou výpravu poslat nechtěli s tím, že žádné hňupi, co lezou Rytířům do zadku tam nechtějí.
Šel jsem tedy do čtvrti Šlechticů, což bylo poslední místo, kde se dalo ještě něco dělat. Celá čtvrť byla zamořená kostlivci a nemrtvými. V jednom domečku jsem našel ducha velitelky rytířů a kolem ní několik zhypnotizovaných vojáků. Vůbec si neuvědomovala, že je mrtvá a že je duch a když jsem jí to řekl, tak slovo dalo slovo a byla mrtvá po druhé, včetně vojáků. Pak tu bylo nějaké panství nějakého šlechtice, uvnitř se snažili přes dveře dostat nějací ghúlové, zřejmě onen šlechtic, jeho žena a syn, za svojí dcerkou, do jedné místnosti, zřejmě proto, aby jí sežrali. Zlikvidoval jsem je, v jedné místnosti našel klíč od dveří, šel tedy do oné místnosti, kam se snažili dostat, ale dcerka tam nebyla. Dle jednoho dopisu by měl být klíč od mauzoela (což je jiná budova na mapě) nad krbem v kuchyni, opět tam nebyl. Nezbylo, než jít do toho mauzoela i bez klíče. Uvnitř jsem opravdu našel malou živou holčičku, které jsem řekl, že může utýct k bráně, že je to bezpečné, čímž úkol s tímto skončil. Pak tu byl ještě jeden dům, kde žila nějaká bába, jak bylo patrné na první pohled už nějaký čas po smrti, která si tu vařila dobroty z nějakých lidí. Ty měla zavřené v místnosti vedle. Pustil jsem lidi, čekal bitku a nic. Na mapě byla ještě budova nějaké věže, do které se ale nedalo dostat. Zaskočil jsem tedy ještě do pevnosti rytířů, oznámit té velitelce, že jsem našel její vojáky a že jsem je pozabíjel a tím asi vedlejší úkoly, které se daly splnit přímo ve měste skončily.
Nezbývalo tedy, než se zabývat hlavním úkolem. Šel jsem tedy přes stoky do toho chrámu té bohyně. Hned po vstupu se mnou mluvil duch toho chlapa, co jsem jej potkal na začátku u toho stroje, jak ze mě udělal vidoucího. Ale působilo to spíše, že mluví s někým jiným, nějakým svým žákem. Pak tam byli nějací žoldáci hlídající dveře, ukecal jsem je, ať mě pustí. Potom jsem narazil na nějakého novice (neměl jméno), ze kterého jsem vykecal, jak to tu chodí, také otázky a opdovědi, které kněžka dává při rituálu a také masku, kterou musí mít každý na sobě. Pak jsem šel dál a dostal se až před dveře, kde mi dala hra vybrat, jestli chci vstoupit sám, nebo s celou partou. Nasadil jsem masku, šel tam sám, odpověděl na ty otázky, pak si vymýšlel odpovědi na nějaké otázky mého předchozího úkolu a dostal úkoly další. Akolytka mluvila skrz vidiny. A já viděl jednoho agenta ocelového klíče (tj této sekty) na místě, kde mnoho lidí trpí a pak ještě věž v zničené čtvrti, kde se pohybuje spoustu nemrtvých, u které mi ukázala dveře a to, jak je otevřít. Obě lokace jsem identifikoval. Jednak se jednalo o ozdravovnu a jednak o čtvrť šlechticů a tamní věž, kam se nedalo jít.
Během tady toho v tom chrámu se můj společník mág zbláznil definitivně a přeskočilo mu. Jak z něj později vylezlo, patří k těm, u kterých došlo k procitnutí. Tedy že jsou v něm dvě nezávislé duše, které spolu komunikují, přetahují se o nadvládu o tělo atd. Chtěl s tím pomoci a chtěl, abychom navštívili zdejší Ozdravovnu. Tedy byly hned dva důvody, proč jít do ozdravovny a tak jsme tam vyrazili.
Po pokecu s nejvyšším zdejším dozorcem, což byla socha, do které byla vložena duše nějakého významného animancera, jsme dospěli k závěru, že je třeba agenta ocelového klíče najít a zlikvidovat. Za tímto účelem jsem měl promluvit se všemi zdejšími animancery, jestli neviděli něco divného. Specialista na procitnutí by pak měl být v nižším patře. Promluvili jsme s jediným animancerem se jménem v horním patře, který nás poslal také do patra nižšího, kde bychom se měli podívat po agentovi.
V nižším patře jsme nejprve promluvili se specialistkou na procitnutí, aby pomohla mému mágovi Alothovi. Byla nadšená, že má testovací objekt, na kterém mohla porávět experimenty. Nutno říct, že Alothovi moc nepomohla, ale alespoň to byla sranda. Tím byl zřejmě jeho vedlejší úkol splněn.
Pak už tedy nezbývalo, než hledat toho agenta. V jedné cimře jsme potkali asistentku nějakého zdejšího významného animancera (zřejmě stopa), která nám řekla, že je v části, kde jsou nejzávažnější případy a kam má přístup jen velmi málo lidí. Vlastně jen on a nejvyšší dozorce. Ze záznamů v místnosti o pacientech se mé podezření ještě utvrdilo a vyšlo z toho, že provádí nějaké zakázané experimenty na lidech a že nejvíce týrá nějakého pacienta, se kterým bych si měl tedy promluvit. Nejprve jsem ale musel získat přístup, který mi dal nejvyšší dozorce.
Dostal jsem se tedy do části s vážnými případy, v jedné místnosti byl i onen animancer, který nebyl zrovna milý. Byla zde ještě jedna část, která byla uzavřená a kde byli ti opravdu nej pacienti, na kterých prováděl ty expetimenty. Musel jsem jej přimět, ať mi dá klič i do této části. Nerad, ale dal. V této části jsem tedy promluvil s tím pacientem, co nejvíce trpěl. Musel jsem se napojit na jeho duši jakožto vidoucí a vidět, co zažil. Ukázalo se, že úplně vzadu v chodbě má cimru nějaký malý chlapec, který se chová nanejvýš podezřele. Šel jsem tedy za ním. Promluvil s ním, napojil se na duši, viděl co dělá a že jeho duše umí přecházet z těla do těla a že je to ten agent, kterého hledám. Pak se zvrtlo.
Jeho duše vylítla z těla do jednoho ze zdejších konstruktů (oblud co tu hlídaly) a ovládla je všechny. Ti otevřeli dveře zdejším magorům, takže jsem musel bojovat se všemi. Po boji bylo celé patro skor vylidněné. Jen jsem ještě zašel za zdejším animancerem, zeptat se jej na ty zakázané experimenty a na to, že týral pacienty. Chtěl, abych o tom pomlčel, ale já nesouhlasil a tak mě napadl a já jej také zabil. Čímž v tomto patře bylo víceméně prázdno definitivně. Ještě jsem to všechno naprášil hlavnímu dozorci, byl rád, že byl agent nalezen, nebyl moc rád, že jsem zabil toho animancera, ale odpostuil mi to. Tím zřejmě akce v Ozdravovně v rámci hlavního úkolu skončila.
Před ozdravovnou mě ještě kontaktoval nějaký agent z toho domu agentů nedaleko, že mě chce vidět tamní nevyšší šéfka a o kousek dál jsem potkal znovu toho ducha chlápka, který byl u toho stroje na začátku. Opět se mnou mluvil, jak kdybych byl jeho žák. No, nabralo to docela spád a já musel jít už spát, takže další průzkum nechám zase na jindy.
V pevnosti se konečně dostavěla budova Veže a já tak mohl nechat stavět budovu Vězení. Také jsem tu dostal zase nějaký úkol, na který jsem vyslal hraničkářku a pak tam byl zase nějaký poutník, co chtěl doprovodit, takže jsem mu přiřadil paladinku. Taky mě kontaktovala správkyně pevnosti a zadala mi přímo úkol do deníku, že tam mám zajít, že mi došel nějaký dopis. To se ještě dřív nestalo, ale zatím jsem neměl čas to řešit.
Nyní bych měl jít za tou šéfkou agentů, zjistit co chce a pak do čtvrti šlechticů, zjistit, co mají s tou věží.
-
Šéfka tajných agentů se mnou chtěla spolupracovat při vyšetřování Ocelového klíče a jeho aktivit. Zdálo se, že je tím přímo posedlá, navíc toho o nich věděla víc, než já. Tedy o jejich minulosti a hlavně o jejich šéfovi, mému úhlavnímu nepříteli, zástupci všeho zla ve hře. Souhlasil jsem, že jí budu oznamovat každou špínu, kterou na ně seženu. Ona mi řekla dokonce i jméno toho zla, prej se jmenuje Thanos, nebo tak nějak. Celkově jsem musel získat dost špíny, abychom mohli jít to na ně naprášit místnímu vévodovi a já tak na tom začal pracovat.
Ozdravovnu jsem již měl, zbývala ještě ona věž v šlechtické čtvrti a pak ještě prošetřit nějaké jejich aktivity v nějakých ruinách té prastaré rasy někde u Jeleního brodu, což je zase nějaké jiné malé městečko. Vyrazil jsem tedy do oné věže, probojoval jsem se až nahoru, až jsem narazil na mluvící zombií nějakého vědce, co to tady celé zpackal. Studovali tu nějaký stroj té prastaré rasy, jenže nenastudoval jeho návod k použití, páč neuměl prastarý jazyk a tak se jim to tu lehce vymklo z rukou a způsobili tak tu zdejší zombií apokalypsu. Nicméně jak jsem pochopil, nebyla to zas až tak úplně jejich chyba, protože oni stroj nezapnuli. Někdo se jim proplížil kolem zad a zapnul jej na tajnačku, on jen nevěděl, co s tím. Zapl jej nejspíše nějaký agent Ocelového klíče. Jediná šance, jak to zastavit, nebo s tím něco dělat, bylo naučit se ten prastarý jazyk. Ten čistě náhodou ovládala ta babice, která žila nedaleko, jak požírala ty lidi. Zašel jsem za ní, ukecal jí, ať mě ten jazyk naučí. Tím by se nejspíše i vyřešily ty zavřené dveře v nekonečných tunelech pod pevností, kam bych mohl jít. Ale nešel. Vypl jsem stroj a celou tudle legraci v šlechtické čtvrti ukončil. Opět jsem to naprášil šéfce agentů.
Pak jsem ještě doplnil zdejší vedlejší úkoly, které se odehrávaly na venkovních mapách. Našel tajný svitek, ale ten bůh jak jej v knihovně uznávali, chtěl, abych jej schoval někde jinde v lokaci Černé pole. Což jsem tedy i udělal. Po cestě se stavil v lokaci, kde jsem předal poznámky o výrobě robotů šéfům Rytířů Kalicha, zastavil se v mojí pevnosti, zjistit, co má správkyně na srdci.
Správkyně mi předala dopis, kde mě pozvala do Bílé marky, což je asi datadisková část, která není přeložena, takže jsem tam nešel. Taky mi udělala novou značku na mapě, kde by měla být nějaká pevnost nějakého supermocného mága, která by měla být obležena nějakou super silnou jednotkou žoldáků s tím, že oba jsou nebezpeční, že je to proklatě blízko mojí pevnosti a že tedy zejména ti žoldáci představují hrozbu, kterou je třeba řešit, ale že jsou moc silní a tak bych tam ani neměl chodit. Asi to bude také datadisková část, ale tadle bude asi přeložena. I tak jsem tam ale zatím nešel. Taky se tu objevil nějaký posel od zdejších knížete, který mě informoval o tom, že nějakých chuligán z nějakého zdejšího šlechtického rodu si dělá nárok na moji pevnost a že bych to měl jít řešit do Zátoky vzdoru s nějakým vyslancem toho knížete a tím chuligánem.
Pak jsem se ještě zastavil v jedné lokaci, kam mě vedl úkol pro kněžku z domu vévody, která ztratila víru. Už osazenstvo venkovní mapy dávalo tušit, co bude uvnitř jeskyně nebezpečného. Uvnitř se to pak potvrdilo, ale nevadilo, vykuchal jsem to tam všechno na hromadu a sebral nějaký šutr. Ve městě jsem vyřešil knihovnu a dostal se do tajných archivů, tím i knihu pro tu jednu animancerku. U rytířů Kalicha se to dle očekávání krapek zvrhlo a oživlá brnění měla svojí hlavu, takže jsem zde musel zdejšímu šéfovi zachránit zadek. Byl moc rád a přislíbil mi pomoc, pokud budu potřebovat. Ještě jsem předal ten šutr kněžce v domě vévody a zažehl zase plamínek její víry, pak se stavil ve zdejším archivu, jelikož má pověst ve městě poporostla, zkusil jsem archiváře, jestli nechá Édera nakouknout po bráchovi. Nechal. Édera moc zjištěné věc neuspokojili a chtěl se jít ještě podívat na bojiště, kde jeho brácha padl, aby zjistil co a jak. Slíbil jsem mu, že se tam stavíme.
Hned vedle archiváře stál ten vyslanec knížete, co chtěl řešit záležitosti pevnosti. Nechal jsem si tedy zavolat toho chuligána, nutno říct, že byl dost arogantní, jenže dle dědického práva a tak, neměl kníže jinou možnost, než mu dá za pravdu a uznat, že jeho nárok na pevnost je oprávněný. Jenže jen pod podmínkou, že mi dá hodně peněz, což se mu nechtělo. Mě se zase nechtělo mu dávat pevnost, takže jsme se rozešli poněkud ve zlém a on slíbil, že se v mé pevnosti zastaví i s armádou. Konečně tedy možná bude nějaká akce. Ve městě jsem měl každopádně vše asi splněno a již se nedalo nic dalšího dělat. Vyrazil jsem tedy na cestu do Jeleního Brodu.
V pevnosti díky cestování a plnění úkolů se zase začalo více stavět a současně mi hra generovala nové úkoly a činnosti. Útoky na pevnost již téměř ustaly, za t přibylo výrazně více různých úkolů.
-
Cesta do Jeleního Brodu vedla ještě přes jednu menší lokaci. Jak jsem jí prošel, zjistil jsem, že je půlka nějak zatopená a nedá se tam jít. Taky jsem tu objevil nějakou svatyni, kterou nešlo otevřít. Taky jsem tu našel nějakého orlana - druida, který se pak vzápětí ke mně přidal do party. Paladinka letěla, na její místo nastoupil on.
Pak jsem již přišel do toho městečka Jelení Brod. Hlavním úkolem zde bylo zjistit, kde jsou ty ruiny té prastaré rasy, což jsem měl udělat tak, že najdu někoho, kdo to bude vědět. To kupodivu problém nebyl, hned v první stavbě na raně, nějakém kostele, žil kněz, který to věděl a rád mi to řekl. Tím jsem hlavní úkoly ve vesnici vyřešil a tak jsem se mohl věnovat těm vedlejším.
Místní tu měli nějaké problémky. Jednomu lordovi se ztratila dcera, jednomu farmáři zase troll sežral prasata, jedna alchymistka chtěla dračí vajco. Už hned na začátku nějaká skupinka lovců lidí chtěla ve městě ulovit nějakou ženu. Tvrdili, že je to vražedkyně, která vraždila v Zátoce vzdoru a že oni jsou od Rytířů Kalicha, ale nevěřil jsem jim. Vražedkyni jsem potkal v hospodě, nechal jí utéct a tu bandu lovců, která jak se ukázalo pracovala pro rodinu mafiánů v Zátoce Vzdoru, jemně pozabíjel. Taky jsem tu potkal nějakou podivínku, kterou jsem po delším zkoumání přijal do party. Hobit-druid letěl, nastoupila Truchlící matka, mystička.
Nutno říct, že mystici jsou obecně zajímaví a asi by nebylo od věci hrát za hlavní postavu mystika. Ne ale ani tak kvůli jejich bojových dovednostem a magii, jako spíše díky možnostem v dialogu, které by asi měli mít vyšší. Jejich magie funguje zase jinak, než u mága, nebo bárda, nebo kněze či druida. Oni mají hodnotu soustředění, která jim pomalu roste během boje. Každé kouzlo pak určité množství soustředění odebere a pak zase čekají, až jim soustředění poporoste. No, ač jsem si matku v partě nechal pak již celou dobu, tak v žádném boji za celou dobu jsem nepoužil ani jedno její kouzlo. Nicméně je fakt, že ta obtížnost je tak nízká, že jsem téměř nepoužíval žádná kouzla, ani u mága či kněze.
Zdejší úkoly jsem tedy vyřešil, všechny se odehrávaly na další průchozí mapě, která vedla do těch starobylých ruin, nebo pod ní. Nejprve jsem v jejích středu našel vstup do nějaké jeskyně, kam jsem nešel. Pak o kousek dál jeskyni s trollem, kterého jsem měl zabít, ale nezabil. Místo toho jsem jej ukecal, ať jde do mé pevnosti (tak přece alespoň jednu postavu tam jde poslat). Pak jsem našel to vejce. Nakonec jsem tedy šel do té svatyně, byla plná fanatiků, tak jsem to tu komplet vybouchal. V jednom místě byl zdejší šéf a taky ona "dcera" toho lorda. Tušil jsem, že lord kecá, ale že až tak, jsem netušil. "Dcera" byla očarovaná těmi fanatiky a dostala za úkol toho lorda vykuchat. Naštěstí jsem ale zde měl onu Truchlící matku, která rychle zasáhla, dívku odčarovala, takže jí její vražedné choutky přešly, za to ale postihli toho velekněze fanatiků, tak jsem jej vykuchal taky. Dceru jsme poslali do bezpečí. Tadle jeskyně měla východ ještě na jednom místě, kde se dalo vylézt ve vesnici, v jedné věži, jednoho zdejšího obchodníka, který v tom s tou sektou jel taky. To jsem poznal už podle jeho agresivního chování, taky podle dopisu, který jsem našel na té druhé mapě. Musel jsem jej zabít i s pomocníkem. Nakonec jsem šel za lordem, měl jsem chuť mu udělat bebi, ale nechal jsem to být.
Nezbývalo, než jít do těch ruin, zjistit, co tam ten Ocelový klíč zase kuje za pikle.
-
Když jsme došli na tuto mapu, Éder naznal, že to je místo bojiště, kde padl jeho brácha a že bychom se tu měli porozhlédnout po jeho duchovi. U vstupu ruin stála nabroušená jednotka těch divochů, co si dali za životní cíl je bránit a nikoho tam nepustit. A já s nimi nechtěl bojovat, slíbil jsem to tomu knězi v kostele, tak nezbývalo, než najít jiný vchod. Prošel jsem tedy mapu, po chvíli našel nějakou relikvii, ze které jsme společnými silami s mojí mystičkou vycítili toho bráchu Édera a zjistili, proč se přidal na stranu nepřítele. Respektive jsme to tak úplně nezjistili. Tedy nezjistili jsme odpověď, kterou chtěl Éder slyšet, což jej dost zklamalo a už se tím nechtěl dále zabývat. Jeho úkol tím skončil a já tak nějak nevím, co si o tom mám myslet. Jestli ještě bude jakože pokračovat někde dál, nebo už je to vážně vše. Zatím úkoly společníků, které jsem splnil (mág, bojovník a bard) mě tedy moc nenadchly.
Kousek od tohoto místa se dal přeskočit rozbitý můstek a tak jsme našli druhý vstup do ruin. V ruinách nebyli příliš silní nepřátelé, takže jsme to tam řezali hlava nehlava, až jsme se dostali k dalšímu stroji, který agenti Ocelového klíče zapnuli. Dosěl jsem k nevyhnutelnému závěru, že agenti ocelového klíče mohou za všechno. Tedy, hlavně za bezduché děti, které se rodí a tedy onen "Odkaz" a že navíc vše chtějí svést na animancery, kteří jim nějak leží v žaludku.
Dostal jsem zprávu, že do pevnosti opět přicestoval posel od toho vyslance knížete a že se asi zase bude řešit něco okolo mého vlastnictví pevnosti. Mohl jsem jít buď rovnou do Zátoky vzdoru, vyřešit hlavní linii, nebo se nejprve vydat do pevnosti. Naštěstí (k tomu později) jsem šel nejprve do pevnosti. Když jsem byl tady, najmul jsem jako jednoho ze svých žoldáků onoho trolla. Přidával docela dost k bezpečnosti pevnosti, ale stejně tak ubíral na jejím komfortu, což není divu, kdo se má furt dívat na ten jeho ksicht. Posel chtěl, ať se stavím za vyslancem do hospody v čtvrti podivínů, což bylo samo o sobě divné, stejně jako to, že byl dost nervozní. Vydal jsem se tedy do města a do čtvrti podivínů. Jednak za vyslancem zjistit, co chce a jednak naprášit i ty poslední informace o Ocelovém klíči šéfce agentů.
Jak jsem předpokládal, setkání s vyslancem knížete byla past, zosnovaná tím šlechtickým chuligánem. Chtěli nás tam nalákat oba, aby nás pak mohli zmasakrovat. Masakrující jednotku vedla elfka, kterou jsem potkal už při prvním setkání s chuligánem v domě vévody. Začal jsem na ní mrkat a ukecávat, ať se na toho hňupa vykašle a přidá se ke mně. A ona kupodivu zas nic tak moc proti tomu neměla. Tedy, rozhodla se mě nezabít, ale přidat se zatím nechtěla. Prej mám nejprve chuligánovi natrhnout kaďák a až pak se uvidí. Vypadá to slibně. Mladá, talentovaná elfka, které se líbím. Že by konečně nějaká romantika? No, uvidíme. Zatím jsem jí pustil k vodě a šel za šéfkou agentů.
Naprášil jsem jí všechno, co vím. Ona mi řekla, že musíme jít na slyšení k vévodovi a všechno mu to naprášit. Ostatně nějaké jednání ohledně animancerů, kde se rozhoduje o jejich osudu, se právě koná, jenže tam nemůžu jít jen tak. Musím získat přízeň jedné z těch tří silných frakcí (Dvanáctka, Rytíři Kalichu, rodina mafiánů). To jsem měl již splněno, takže jsem si za rytíři jen odskočil pro souhlas a pak zase za agentkou naplánovat detaily. Od té jsem se dozvěděl ještě jednu docela příjemnou pikantnost o ní a šéfovi Ocelového klíče, ale nebudu tu šířit drby. Poslala mě pak už jen za tím Vévodou a jednání.
To, co se pak stalo, mě docela dost nemile překvapilo. Ne ani tak dějem, jako spíše svými následky. Jednání vévody probíhalo dobře, všechno jsem to tam vybalil a ukázal prstem na Ocelový klíč. Animancerů se částečně zastával, částečně byl proti nim, prostě jsem říkal tak nějak pravdu o nich. Nakonec jsem byl pro, aby mohli i nadále fungovat, ale pod jemnou kontrolou. Když už to vypadalo, že se Vévoda nějak rozhodl, objevil se tam ten parchant - šéf ocelového klíče, vyslal svojí duši do zdejšího hlavního zástupce animancerů, kterému chtěl zrovna vévoda oznámit výsledek, ovládl jej a vévodu v jeho těle zabil a zase zmizel. Zástupce Dvanáctky nemeškal a sejmul toho animancera, ostatní zástupci a zdejší ochranka neváhala a sejmula toho zástupce Dvanáctky a pak se začali řezat všichni tak nějak navzájem a začala mela.
Já sice původně pronásledoval toho grázla, ale nějak se mi zatočila hlava a omdlel jsem a on zdrhl. Když jsem se probral, posílala mě nějaká budoucí mrtvola ze zdejší ochranky za šéfkou agentů, že prej je to jediná osoba, která to může zachránit. Vyrazil jsem za ní, jak jsem zjistil, mela nezačala jen v domě vévody, ale i v celém městě. Všude se lidé a vojáci vzájemně zabíjeli. Proutíkal jsem tedy do čtvrti podivínů a i zde se to docela kuchalo. Ozdravovna byla v plamenech a zničena. I dům agentů někdo navštívil a všechny je tam pozabíjel, nebyl to dav, byl to ten hlavní grázl, jak jsem pochopil z rozhovoru s mrtvolou zdejší šéfky.
Po rozhovoru mě hra vyplivla na mostě před městem, s úkolem jít do vesnice Dva Jilmy. A já pochopil, jak velké jsem měl štěstí, že jsem před tím splnil všechny úkoly v Zátoce Vzdoru. Jelikož pokud by ne, už bych je splnit nemohl. Celé město se stalo totiž nedostupným. Z rozhovorů na mostě jsem pochopil, že dříve zaplavená oblast na té jedné průchozí mapě už není zaplavena a že tedy mohu jít do toho města Dva Jilmy. Taky můj mág Aloth mě docela překvapil tím, co mi oznámil.
Šel jsem nejprve do pevnosti, úkol s přepadením od toho šlechtického chuligána mě tam totiž vedl a ještě neskončil. Před mojí hlavní budovou skandoval nějaký rozbouřený dav a chtěl mě zabít. Uklidnil jsem je vhodně hozenou tisícovkou a oni odešli jak beránci. Taky mě tu čekal nějaký generál, kterého sem poslal Kníže. Jak jsem od něj zjistil, knížeti se líbím a byl by radši, kdybych pevnosti vládl já, než ten chuligán, ale nemůže přímo zasáhnout a pevnost mi dát. Proto mi poslal tady toho generála, aby mi pomohl s přípravou armády a s bitvou proti tomu chuligánovi. Tak přece budou vojáci a bitva. Generál už nějaké vojáky získal, přidal jsem mu 10000 k lepšímu aby sehnal lepší. Bohužel, žádní vojáci v pevnosti i přesto nebyli a z toho, co jsem pochopil, tak bitva se ani nebude odehrávat v pevnosti, ale někde na poli. Jako spojenci se ke mně přidali ještě rytíři Kalichu, ale jinak nikdo. Budu se ještě asi muset poptat, jestli by se někdo nepřidal v těch městečkách, kde jsem již byl. Pomohl jsem dostat se na trůn tomu jednomu chlapíkovy v Zlatavém údolí, docela jsem pomáhal i v Jelením brodě, tak třeba mi pomůžou, ale zatím nevím. Neřešil jsem to.
Místo toho jsem nabral do party hraničářku a vyrazil do menší mapky jižně pod Zátokou Vzdoru, kde jsem ještě nebyl a kde muselo být ono místo, které ona hledá s tím převtěleným hrdinou jejich vesnice. A taky že bylo, podle rozhovoru na začátku. Ale najít jej budeme muset zase někdy jindy.
V pevnosti jsem postavil téměř všechny budovy. Zbylo jen pár vylepšení mojí vilky, které ale nejsou důležité.
-
Rychle jsme prolítli tuto oblast včetně jeskyně pod ní, kde by měl žít onen převtělený mojí hraničářky, ale nebyl tu. Jen nějaký jeho otisk, že je někde u Dvou Jilmů.
Vyrazil jsem shánět spojence, ale nikde se se mnou nikdo nebavil. Takže jsem asi bez spojenců.
Všechny úkoly, co jsem měl, krom bitvy s chuligánem, vedly do Dvou Jilmů, tak jsem šel do té oblasti, kde mi Správkyně říkala, že jsou ti žoldáci hodně silní a mág šílený a že bych to měl řešit, protože je to blízko pevnosti a současně bych se tomu místu měl vyhýbat.
Měla pravdu úplně ve všem. Bylo to blízko a ti žoldáci - "Roztrhaný prapor" jsou vážně silní. Hned na začátku jsem si mohl promluvit s dvěma žoldáky, ale rozhovoru jsem se vyhl a raději pozabíjel všechny ty okolo, kteří byli nepřátelští. Opět přišla na řadu metoda odlákávání a likvidace po jednom. Nicméně jsem úplně na východě narazil na jednoho, kterého jsem nebyl schopen zabít ani samotného, i když jsem mu všechny parťáky již odlákal. Tak mě to nadchlo, že jsem rozhodl, že si musíme odpočinout. Třeba zítra. Každopádně většinu času hry jsem strávil právě touto mapou.
V pevnosti jsem dostavěl všechny budovy.
-
Procházení mapy s žoldáky Roztrahného praporu jsem nakonec vzdal. Vyřídil jsem jich tu většinu, ale nakonec jsem přece jen dospěl k závěru, že todle pro mě zatím není.
Vrátil jsem se tedy do pevnosti a zkusil odstartovat bitvu s tím chuligánem. Ale i zde mi asi něco uniká. Měl bych mít podle mě minimálně ještě dva spojence, které bych mohl při dialogu použít a rozprášit tak vojáky nepřítele, nebo alespoň jednoho spojence, abych měl navrch a přidala se ke mně i kapitánka, co jsem jí skoro sbalil. Takto jsem mohl jen rytíře Kalicha poslat na mágy a pak už nezbylo, než jít do přímé konfrontace. Tedy na přímo mapu, kde na jedné straně byli vojáci nepřítele a na druhé má parta, mé zbytky přeživších vojáků a mí žoldáci z pevnosti. Jenže tím, že měl v té dialogové fázi převahu chuligán, se elfka kapitánka v této bitce přidala na jeho stranu a já bych jí musel zabít. Tedy jsem to zatím nechal být, třeba ještě nějaké spojence potkám.
Truchlíci matka po několika vyspání si definitivně vylila srdíčko a já tak zjistil, co se stalo a co provedla. Tím nejspíše její vedlejší úkol skončil. Vzal jsem tedy do party paladinku, jejíž úkol by měl vést do města Dva jilmy, kam jsem měl namířeno. Do této oblasti vedly ještě úkoly hobita druida a hraničářky, což jsou zřejmě poslední úkoly společníků, co ještě chybí, nicméně ty jsem do party prozatím nebral.
Vyrazil jsem tedy na mapu, kde byla původně polovina zatopená a nyní již nebyla. Otevřela se i tajná svatyně, do které jsem dřív nevěděl, jak jít. Nejprve jsem ale prošel venek, v jednom místě mě napadli nějací magoři, patřící k onomu Ocelovému klíči. Překvapivě držkovali ne jen po mě, ale i po paladince a oba nás chtěli zabít. Paladinka tak zjistila, že jde o nějaké spiknutí a že to, že jí vévodi té jejich říše do těch míst zjevně neposlali náhodou. Chtěla varovat i velvyslance v Zátoce Vzdoru, ale ta je nedostupná. Možná se tam tedy ještě půjde vrátit později.
V dolní části mapy pak byla ještě jeskyně, do které jsem vlezl. Nic moc tu nebylo, tak jsem se zase vrátil zpět k té tajné svatyni a prošel i tu. Na konci jsem měl získat nějaký kámen s duší a kopí, které bych pak mohl očarovat ve zdejším stroji, dle vybraných očarování skrz symboly. Znamenalo by to ale vykuchat jednoho člena té humanoidní rasy pavouků a to tak nějak nestálo za to. Tedy jsem to nechal být a ten šutr na esenci duše jsem mu nechal a nechal jej jít.
Další cesta mě vedla do oblasti Jilmové pobřeží, nebo tak nějak. Při vstupu na mapu mi nějaká vyšší moc oznámila, že jsem na příliš vysoké úrovni pro tuto mapu a položila mi otázku, jestli chci obtížnost zvýšit, aby to byla výzva. S tím, že své rozhodnutí už nebudu můct vzít zpět. Souhlasil jsem se zvýšením. Na této mapě se nejspíše bude odehrávat poslední úkol s lovem odměn pro hájenku v pevnosti, také by zde možná mohla najít hraničářka toho svého převtěleného. Ale zatím nevím, jelikož jsem to zatím neprocházel a nechal to zase na jindy.
-
Mapu jsem prošel, na jednom místě našel oblouk, který jsem měl ve svém vidění s převtěleným hraničářky. Ale neměl jsem v partě hraničářku, takže se nic nedělo. O kus dál jsem našel umírající mnicha, který mi předal dopis s tím, že jej nesmím otevřít a prolomit pečeť a že jej mám předat nějakému mistru mnichovi ve Dvou Jilmech. Díky zručnosti a obratnosti jsem dopis otevřel aniž bych pečeť porušil a tedy zjistil, co v něm je. Bylo tam něco o nějakém artefaktu, nebo co. Dále na mapě byla jeskyně s moudrým zlobrem, kterého jsem měl ulovit v rámci toho úkolu pro hájenku. Dal mi docela zabrat, zlobří druidi a matrony patří asi k jením z nejsilnějších oblud ve hře a zde jich bylo v malé jeskyňce docela dost. Ale nakonec padli.
Vrátil jsem se tedy do pevnosti, předat onu hlavu, čímž jsem dokončil první várku úkolů s lovem odměn. Hned vzápětí ale začala druhá várka těchto lovů. Opět jsem dostal 4 úkoly se čtyřmi mrtvolami. Na 3 mapy se dalo jít hned a tak jsem tam zašel a dotyčné ulovil. Nutno říct, že tyto 3 úkoly, respektive nepřátelé tam, byli nepoměrně jednoduší, než ti v první várce. Třeba ten zlobr a jeho ochranka byli mnohem těžší, než veškeré osazenstvo všech tří úkolů dohromady a to jsem to plnil hned po sobě, takže tam ani nebyl rozdíl v mých zkušenostech či síle. Čtvrtý úkol vedl do stok v Zátoce Vzdorů, kterážto je uzavřena, takže smůla.
V pevnosti jsem tedy odevzdal hlavy, převzal odměny, nabral do party hraničářku a druida, dočasně z party vyhodil kouzelníka a bárda a šel tedy znovu na tu mapu s obloukem. Díky hraničářce v partě jsem měl další vidění, kde se převtělený nachází, bylo to někde severně od Dvou Jilmů. Nezbylo tedy, než konečně do těch Dvou Jilmů jít.
Dva Jilmy je město těch divochů, co si dali jako životní cíl, hlídat trosky té starobylé rasy. Skládá se ze 4 čtvrtí, tj Krbozpěv, Jílmoví, Starozpěv a pak nějaký posvátný ostrov. Já dorazil do čtvrti Krbozpěv, což je jediná čtvrť, kam mají cizáci přístup a kde se mohou setkávat, jednat a případně obchodovat s těmi divochy. Hned po příchodu mi to ostatně vysvětlil zdejší hlídač. Který mi taky řekl, že rebélie v Zátoce Vzdoru skončila a že je toto město opět otevřené a že bych tam nejlépe měl co nejrychleji vypadnout. Mohl jsem tam tedy jít, dořešit některé věci, ale nešel jsem tam a místo toho prozkoumal čtvrť Krbozpěvu.
V této čtvrti je tržiště, kde toho ale moc zajímavého neměli. Pak tu byl hostinec, kde jsem před ním potkal nějakého naštvaného chlapíka-cizáka, kterému zdejší obchodnice prodala viagru, ale nefungovalo to a nepostavil se mu. Domáhal se tedy nápravy, ale moc šancí neměl. Uvnitř jsem pak potkal tu bandu mnichů, kterým jsem měl předat dopis, ale prozatím jsem to neudělal. Moc se mi to nějak nezdá. Taky tu byla jedna holka-rabovačka, co chtěla pomoci a chtěla, abych varoval její společníky, že po nich jdou divoši. Souhlasil jsem tedy, že jí pomůžu, ač si nejsem jist, jestli je to správné. Ve čtvrti pak byly nějaké opuštěné domy, nic moc zajímavého a nakonec největší budova, kde pořádají vůdci zdejších jednotlivých kmenů mejdany.
Mezi divochy je mnoho kmenů, nicméně jen 6 je jich opravdu významných. Každý kmen má svého vůdce a právě těch 6 vůdců těch významných kmenů, vede pak veškeré dění všech divochů a domlouvají se v té budově. Momentálně tam byla jen jedna vůdkyně, a já potřeboval získat povolení, abych mohl jít do těch dalších čtvrtí. Po docela zajímavém rozhovoru mi jej nakonec udělila. S touto vůdkyní také měla jednat moje paladinka o obchodní smlouvě. Nakonec to domluvila tak, jak cítila, že to bude nejlepší, což byl ale přesně opak toho, co chtěli ti její vévodi. Takže ti s ní asi nebudou spokojení. Každopádně její vedlejší úkol tím skončil. V budově pak byl ještě jeden naštvaný elf, který hledal svého bráchu a po delším rozhovoru jsem mu přislíbil, že mu pomůžu, čímž jsem dostal další vedlejší úkol.
Šel jsem tedy do čtvrti Jílmoví, kde bych se měl setkat s nějakými čarodějnicemi, které budou asi starší, než samotný svět. Minimálně jsou tedy stejně staré, jako město.
-
Ve čtvrti Jílmoví dostal zejména hlavní příběh zásadní šanci dostat se do popředí. A celé to nabralo jaksi zvláštní směr. Nejprve jsem se ale stavil v domě bojovníků, kde po mě tamní vůdce chtěl, abych vzal malé nemluvně, donesl jej nějaké čarodějnici, která by z něj udělala lektvar, který by pak vypil a tak posílil svůj rod. Druhou aletrantivou bylo pro jeho slabého syna, bylo vzít jed od zdejších druidů a otrávit ho. Druidi měli stánek přímo ve čtvrti, tedy stačilo jen zajít a vzít si jej. Pro zatím jsem ale toho vůdce neotrávil a nechal to být. Šel jsem místo toho pokecat s těmi čarodějnicemi.
Ukázalo se, že jsou to dvě dryády, které jsou zde od počátku vzniku města a vyrůstaly společně s dvěma jilmy, co tu rostou a podle kterých se to město celé jmenuje. Ty mi řekly další zásadní věci okolo mého stavu, tedy zejména to, že to, že jsem magor, co vidí na každým kroku duše a že to bude jen horší a horší, se nezmění a nedá se to nijak opravit. Také mi řekly zásadní věci o hlavním zlounovi, co za to všechno může.
Dle všeho vlezl do nějakých síní pod městem, které jsou mega staré a pak za sebou lehce destruktivním stylem zavřel cestu a tedy se za ním nedá jít touže cestou. Pochopil-li jsem to dobře, je to přeživší z té prastaré rasy, která kdysi ty ruiny postavila, čímž by se vysvětlovalo, že ví tolik o těch strojích atd. Dryády jej znaly již od počátku svých věků a věděly, že je to megagrázl, kterému je lepší se vyhnout. Možná, že když přijdu na to, co nás dva spojuje, se můj stav magorství alespoň zmírní. K tomu, abych za ním ale mohl jít, musím skočit do nějaké jámy, která je na Ostrově nářků (tj ten ostrov, co je jakožto poslední čtvrť ve městě). Problémek je jen v tom, že skok do té díry žádný smrtelník nepřežije a že k tomu, abych to dokázal, budu potřebovat pomoc od Bohů. K těm se tedy mám jaksi jít modlit do zdejší věže, kde s nimi lze přímo komunikovat.
Ve věži jsem použil spešl tlačítko a opravdu se objevili "bozi", se kterými jsem mohl mluvit. Tedy nejprve jsem se k nim musel správně pomodlit, což se dalo vyčíst z knih, které tu byly. Nevím, co si o tom přesně myslet, páč hra se pohybuje někde na pomezí racionálna a tak trochu má člověk stále pocit, že žádní bohové, duše a nic podobného nejsou a že jsou to všechno stavy mysli a nemoci, ale zároveň se také pohybuje v té rovině, že bohové existují, že duše existují, že lze krást duše lidí pomocí strojů a podobně.
Každopádně bohové tu byli rozděleni do 4 skupinek, se kterými šlo mluvit. 5 byla bohyně se kterou mluvit nešlo (ona jakási královna, co jí nikdo nemá rád, co je bohyně pomsty nebo tak nějak a co jí asi ostatní bozi v minulosti sejmuli a zavřeli někde) a 6 byl bůh tajemna (ten, co ho uctvíali v knihovně v Zátoce Vzdoru) a s tím taky nešlo mluvit. Skrz podstavce se tak dalo promluvit k Bohu smrti a znovuzrození, pak k bohyni umění a lásky, pak k velkému ohařovi a jeho party (byl zde onen bůh zvěře, lovu a nestvůr, pak bohyně války a pak bůh zřejmě inženýrů-vynálezců), posledním bohem byl bůh věčné smrti a nicoty a jeho skupinka (nějaký bůh intrik, s jehož fanatiky jsem se již potkal dřív a pak Ondra, což je bohyně těžko říct čeho). Každý z těch 4 skupin mi pak zadal úkol, který musí splnit, abych získal jejich přízeň.
Bůh smrti a zrození po mě tedy chtěl, abych vykuchal nějakého trpaslíka a nějakou elfku, kteří podvádí smrt a uměle si prodlužují život. Bohyně umění a lásky chtěla, abych šel do jejího chrámu a obnovil ho zničením nějakého zla, dva přeživší, kteří mi řeknou více, by měli být někde ve městě. Bůh lovu po mě chtěl, abych vyřešil patovou situaci v boji lva a medvěda a bůh smrti a nicoty po mě chtěl, abych uzavřel nějakou ledovou bránu. Všichni bozi mluvili skz vize a trochu i hádanky, každopádně ty rozhovory byly docela zajímavé.
U druidů ve čtvrti jsem zjistil, že jejich šéfka šla někam na mapu, kdy byl oblouk, bude to nejspíše ta elfka, kterou mám zabít pro boha smrti a zrození. To jsem zatím neřešil, šel jsem do čtvrti vedlejší, tj Starozpěvu.
Ve čtvrti Starozpěv se dalo hodně úkolů vyřešit, nebo alespoň se v nich posunout. Byli zde ti dva elfové, co přežili v chrámu bohyně umění. Ti mi řekli, že na chrám zaútočil drak, se kterým si to tedy budu muset rozdat. Cesta do chrámu přes ještě jednu průchozí mapu vedla také tady. (tedy zde byl východ, který otevřel na mapě lokaci Severní loviště, nebo tak nějak). Pak tu bylo doupě Tesáků, dle vzhledu bylo jasné, že tady se bude konat onen úkol pro boha lovu. Víceméně to bylo přesně tak, jak ve vizi, měli spolu bojovat medvěd a lvice, ale každý chtěl bojovat na svém písečku a nikomu se nechtělo jít do nevýhodné pozice doupěte toho druhého. Zdejší šéf po mě chtěl, abych situaci nějak vyřešil. Probojoval jsem se tedy až k lvici a pokecal s ní (respektive s její chovatelkou) a slíbil, že zabiji medvěda. Ten se tam tedy objevil, tak jsem jej kuchl, čímž akce skončila. Dále tu byl ledový palác, kde zase bylo jasné, že se bude konat úkol pro boha smrti a nicoty. Uvnitř byli nějací bílí elfové, kteří byli přátelští, ale nechtěli mě pustit dál do chrámu, protože tam prej dělají nějaký mega složitý obřady. Pomocí plížení jsem se dostal až k jejích šéfovi, který stál před onou bránou, kterou mám zavřít. Na zkoušku jsem mu tedy dal nějaký šutr, skrz který jsem měl bránu zavřít, on bránu otevřel ještě víc a všichni tam odešli. Bůh smrti s tím moc spokojený nebyl, ale na přímluvu Ondy mi to odpustil. Já osobně jsem s tím byl spokojený mnohem méně, takže jsem načetl hru a všechny zdejší elfy rozmázl na kašu a následně bránu zavřel. V chrámu byla ještě zajatá nějaké hobitka, která měla velkou radost, že jsem jí zachránil a stejnou radost měla její ségra v tom doupěti Tesáků.
Pak jsem ještě splnil některé úkoly v Krbozpěvu. Pořešil jsem okradeného obchodníka, co si koupil viagru, která nefungovala. Nakonec jsem uvěřil spíše obchodnici a bez násilí obchodníka z města vystrnadil. Taky jsem vzal to dítě, co z něj mají udělat lektvar. To se moc nelíbilo synovi a tak mě napadl a musel jsem jej zabít. Nicméně stále ještě můžu toho úchylného vůdce bojovníků otrávit.
Nakonec jsem šel zase do čtvrti Jílmoví, oznámit některým těm bohům svůj úspěch. Bozi po tomto odhalili pravý důvod, proč se děje to, co se děje. Proč ten hlavní zloun zapíná stroje, krade duše a tak vůbec dělá ty různé úchylnosti. Taky mi přislíbili pomoc, pokud slíbím vždy určitý přístup k oněm duším, které se mu povedlo nashromáždit. Jak jsem pochopil, každá ta skupinka bohů má jinou představu, co bych měl s těma dušema udělat. Bůh nicoty chtěl, ať je prostě zničím, že jsou ztraceny. Bůh lovu chtěl, abych jimi nasytil ty živé duše a tak je posílil. Pokud bych jim slíbil, že to udělám, byl by slib zřejmě závazný a asi by se jim nelíbilo, kdybych pak udělal něco jiného. Proto jsem každému řekl, že si chci ještě promluvit s ostatními bohy. Zbývají mi tedy ještě udělat dva úkoly pro zbývající bohy. Ale k tomu se zase dostanu někdy příště.
-
Pro Boha zrození a smrti jsem měl zabít jednu elfku druidku a jednoho trpaslíka druida. Elfka byla dobrá, trpaslík parchant, zabil jsem je oba. Zbývala tedy bohyně umění, porodu atd, která po mě chtěla očistit její svatyni od stvůry, co se tam zabydlela.
Cesta do svatyně vedla skrz Severní divočinu, tj průchozí mapu, kde se odehrávalo několik úkolů. Jednak jsem dořešil hraničářku a její hledání převtěleného. Opět se nedá říct, že bych s výsledku byl nějak moc nadšený. Z úkolů společníků mi tak zbývá kněz Nezlomný, u kterého není moc jasné, co chce a pak hobit druid, kterými žádný úkol nezadal. Původně chtěl jít do toho města Dva Jilmy, něco řešit s místními druidy, ale ač jsem pokecal se všemi, nic neříkal a nechtěl, tak nevím. Pak tu byl lovec, kde jeho brácha chtěl zjistit, co se s ním stalo a kdo tu jednu zdejší šelmu tedy ulovil jestli jeho brácha, nebo jiný lovec. Šelmu jsem našel, z její duše zjistil, že lovec, který se chlubí jejím ulovením je lhář, protože šelmu ulovil ten bratr. Kousek od něj byla i mrtvola bratra, kde jsem zjistil, že bratr toho druhého lovce podvedl, použil jej jen jako návnadu, ale šelmu chtěl ulovit sám. Oba jsou tedy parchanti. Ještě tu byla situace s tlupou rabovačů, co je chtěla zachránit ta jedna holka v krčmě. Ta tu tu byla skrytá v houští, kousek od ní byla jednotka elfů, čekajících na vhodnou příležitost útoku, a ještě kousek dál bylo pár těchto žoldáků. Žoldáci chtěli uvolnit cestu, buď zabitím elfů, nebo zabitím smečky nějakých potvor na severu. Ty už jsem tou dobou měl vyřízené. Elfové zase chtěli pozabíjet žoldáky. Pomohl jsem tedy žoldákům a elfům se vyhl, pokecal s holkou a ta mě naučila nějakou novou schopnost. Ještě jsem se stavil do města vyřešit ty lovce, jejich vůdkyni, která to soudila, jsem naprášil všechny zjištěné věci, ta z toho, že byli oba lovci křiváci a lháři měla velkou radost a dala mi nějakou odměnu.
Šel jsem do chrámu bohyně umění, postavit se drakovi. Respektive dračici, která jak jsem zjistil tenhle chrám obsadila proto, protože měla mláďata a neměla kam jinam jít, aby byla v bezpečí. Nastala tak paradoxní situace, kde jsem měl zabít matku i mláďata pro bohyni porodu a nového života (ta bohyně je i patronkou porodních bab). Rozhodl jsem se, že dračici vykuchám. Asi hodinu jsem se snažil jí zabít, zkoušel vše možné i nemožné, dokonce jsem došel do tak zoufalého stavu, že jsem své hrdiny schoval co nejdál a pak na dračici neustále jen posílal dva zlobry vyvolané bardem, ale i tak jsem naznal, že je to bez šance a vzdal to. Možná někdy příště, až zesílím.
Šel jsem tedy řešit nějaké menší úkoly. Vyrazil do Zátoky Vzdoru ulovit zde tu poslední kořist, pak do pevnosti oznámit úspěch, dostal jsem další lovecké úkoly, které jsem splnil a pak ještě další. Hájenku jsem tak tedy kompletně dokončil a žádné další odměny již vypsány nebyly. Na pevnost mi začali útočit nemrtví z pevnosti toho lorda v Zlatavém údolí, ač nevím kde se tam vzali, protože po mé návštěvě tam, tam nezůstal živí ani neživý nikdo (krom tedy toho nového vládce, který by je ale neposílal). Tidle nemrtvý byli docela tuzí, bitva se neodehrávala uvnitř, ale venku a problém byl v tom, že byli schopní mi pozabíjet i žoldáky, které jsem najal a to i žoldáky, které znovu najmout nejde. Například zlobra a podobně. Prvních pár útoků jsem nějak zvládl, pak mě to ale přestalo bavit a dával jsem to řešit automaticky. Zjistil jsem, že při této volbě ne jen, že hráč něco dluží, ale hlavně že tyto obludy mohou i některé budovy zničit. Také mi do pevnosti přijel nový bojovník, kterého jsem mohl najmout a který byl silnější, než ti běžní žoldáci.
Poplnil jsem tedy co se dalo, což mě posunulo na level výš, tedy u většiny společníků na 13 level. Což u kouzelníka a hlavně kněze znamenalo, že získali kouzla 7 kruhu, kterážto již byla docela užitečná a silná. Ve čtvrti Jílmoví mi ještě zbývalo dořešit zdejšího vůdce bojovníků, který chtěl zabít dítě a udělat s něj lektvar. Dal jsem mu jed, ale neuvěřil mi to a začala bitka. Opět docela těžká, ale nakonec jsem to zvládl. Byl to poslední úkol, který jsem mohl nyní splnit a začal se tak chystat opět na lov draka v chrámu.
Do party jsem vzal hraničářku s lukem, celkově partu poskládal tak, aby tam byl bojovník s kuší, já a hraničářka střelci z luku, bard pro vyvolávání zlobrů a střelec z luku a pak mág a kněz pro podpůrná a útočná kouzla. Vybavil jsem je i lektvary, které posilují hrdiny například v přesnosti atd (zatím jsem je během hry nikdy nepoužil). Zašel jsem do hospody v Měděné aleji (v Zátoce Vzdoru), vyspal se zde v pokoji, který přidával bonus v přesnosti střelby nadálku, došel do chrámu, vyspal se zde u táboráku a v bonusech za vyspání přidal zvýšenou přesnost proti obludám typu "stvůra".
Opět jsem poskládal partu co nejdále to šlo od předpokládané trasy dračice, bitku vyprovokoval lišákem hraničářky a pak co nejdéle posílal trolle. Každou další vlnou trollů se dračice posouvala blíže k mé partě, až nakonec byla na dostřel a muselo tedy dojít k oné nechtěné přímé konfrontaci, ač jsem se jí snažil udržet co nejdál od sebe. Tadle dračice totiž dělala to, že jedním útokem všechny omráčila a druhým útokem, což byla ledová vlna, všechny přizabila, než se postavy vzpamatovaly z omráčení, jela další útok ledové vlny a tím je zabila. Tedy tomu bylo třeba se nějak vyhnout. Využil jsem téměř vše, léčení kněze, útočná kouzla mága i kněze, všechny útoky bojovníků a střelců atd, dokonce i bardovu schopnost oživit padlé hrdiny, nakonec jsem to s potem na čele dal, v rámci téhož boje jsem ještě musel dozabíjet i zbývající obludy, protože smrtí dračice se boj nepřerušila neobnovila se mi tak výdrž a nevstali omráčení, ale to už nebyl takový problém a já tak hrdinsky vykuchal matku s dětmi. Ještěže jsem neměl v partě Truchlící matku, protože tu by jeblo.
Vrátil jsem se do města, vzal do party právě Truchlící matku a šel za poslední bohyní jí oznámit úspěch (ostatně je to její bohyně). Ta nám konečně navrhla řešení s ukradenými dušemi, které jsme já i Truchlící matka chtěli slyšet. Vrátit je bezduchým dětem, aby své životy prožily a vše se tak napravilo. Truchlící matka z toho byla nadšená, já zas s přidaného bonusu, který jsem za slib získal tolik ne. Zvedlo se mi jen jemně vnímání, ale ostatní bozi nedávali o moc lepší dary. Tak jsem u toho zůstal.
Nyní jsem tedy mohl jít vyřídit toho hlavního grázla pod město. Čímž zřejmě základní hra skončí. Tedy hra jako taková asi ne a bude pokračovat dál s tím, že hráč bude můct plnit vedlejší úkoly, co mu zbyly a stejně tak i jít třeba do datadiskové části atd. Ale než jsem tam zašel, říkal jsem si, že by bylo fajn ještě dokončit nekonečné stezky pod mojí pevnosti a konečně vyřídit toho Pána hlubin.
Vyrazil jsem tedy tam, zavřené dveře se znalostí jazyka prastarých nebyl problém otevřít. Další patra již byla jen malá, ve 14 patře jsem potkal i ducha původního majitele a stavitele tunelů a zjistil, že on není pán hlubin. Ukecal jsem jej, ať mě pustí dál a já se tak dostal do patra 15. 15 patro bylo konečné a zde se objevil skutečný Pán hlubin.
První hodinu pokusů o jeho zabití jsem ještě věřil, že to zvládnu a vymýšlel taktiku, co s ním. Druhou hodinu má neochvějná víra začala prudce klesat a k jejímu konec jsem to vzdal s tím, že to nejde. Možná někdy příště.
-
Ještě stále si draka nezabil? :)
-
Zabil. Ač poněkud blbou taktikou, tj tím, že jsem v hospodě najmul další 4 bardy, všechny je naučil vyvolávat dráčata a pak jej pomocí těch dráčat umlátil. Myslím, že jinak bych jej nedal. Říkal jsem si, že bych mohl počkat, až poporostu v levelech a budu silnější, nakonec jsem to ale neudělal a bylo to dobře.
Jak jsem pochopil, dadadisky jsou do hry integrovány tak, že do nich člověk musí jít před závěrečným úkolem základní části. Nicméně datadisky nejsou přeloženy. Původně jsem měl plán dokončit základ a pak čekat na datadisky, ale tohle zjištění, že z poslední mise základu není návratu, my poněkud zhatilo plány.
Taky jsem z toho vydedukoval, že datadisky jsou určeny pro nižší levely, někdy v době kdy člověk dojde do Zátoky Vzdoru, teddy správně by měl tuto Zátoku a datadisky řešit cca souběžně, zatímco Dva jilmy a věci a úkoly tam a stejně tak část pod pevností, by měl řešit až posléze. To by vysvětlovalo i to, proč mi třeba ta saň přišla tak těžká. Oni normální boje jsou velmi snadné, ale u bossů opravdu hodně záleží na levelu a tomu odpovídajících schopnostech hrdinů.
Po porážce obludy ve sklepě jsem tak vyrazil do těch datadisků, problém je v angličtině a tedy v tom, že víceméně nemám ponětí, co dělám. Prostě jen jdu ze setrvačnosti a ono se vše tak nějak řeší.
V datadisku 1 mi dala hra na výběr opět zvýšení obtížnosti, což jak jsem pochopil se nezvtahuje jen na oblast, ale na celou hru a všechny obludy. Při přechodu do druhého mi dala hra opět možnost zvýšit obtížnost. Tedy celkově to šlo 3x. (tato obtížnost nesouvisí s nastavením obtížnosti hry, která je v menu).
Co je podstatně horší, že zhruba v polovině prvního datadisku jsem docílil maximálního 16 levelu a ve hře se již nešlo dále rozvíjet na nové úrovně.Čímž zbytek hry ztratil smysl a já výrazně ztratil motivaci pokračovat. První datadisk jsem tedy dokončil. Byl zde i další drak (boss), který ovšem už byl snadnější a dal jsem ho vcelku klidu na férovku pomocí schopností hrdinů. Nicméně druhý datadisk a stejně tak i zbytek základní hry nevidím smysl, proč bych měl dělat. Zvlášť, když je datadisk v angličtině a nerozumím ani slovu. Tak nevím, občas to ještě zapnu, když je čas, většinou spíše o víkendu, ale už mě to nebaví, když to nemá tam není ani ta motivace se zlepšit. Nechápu smysl těchto limitů levelu postav.
-
Hm, tak tohle zjištění je nemilé. Od datadisku bych čekal spíše rozšíření nad rámec základu. Takhle to vypadá, že s tímto obsahem počítali od počátku, ale do finále ho nestihli, taky vyšel jako datadisk. Asi bych taky ztratil motivaci. Nicméně tedy počkám až na komplet češtinu.
-
No já čekal, že datadisky nejspíše budou obtížností podobné tomu, co bylo pod pevností v těch tunelech, což cca i jsou (první je snadnější, druhý je trochu těžší). Současně jsem ale nečekal, že jakmile člověk jde do poslední mise a závěrečného boje s finálním bossem, že se už nevrátí vůbec. Spíše jsem čekal, že jakmile vleze do jámy, nebude můct odejít, dokud finálního bosse nezabije, ale že pak se zase vrátí do pevnosti a dostane možnost dokončit to, co nedokončil včetně třeba těch datadisků). Já do datadisků nešel kvůli té češtině a nechával si je až prostě po základní části. Ale když je to tak, jak to je, pak víceméně nemá čistá čeština na základní hru příliš smysl, protože prostě musí být kompletní, aby to člověk jako celek dohrál.
Teoreticky samozřejmě jde uložit hru těsně před vstupem do finále, dohrát základ a pak případně pokračovat v datadiskcích, aže bude čeština. Jenže to mi nepříjde jako příliš smysluplné, protože v té době bych stejně začal znovu a asi s jinou postavou.
S tím, že ty datadisky vzniknou počítali 100% a původně dle všeho asi měli být součást hry. U6 jen podle úkolu s obranou pevnosti, kdy na ní útočí ten jeden lord a hráč tak podnike bitvu (mimo pevnost). Tam získá 1 spojence v základní části a pokud jde do bitvy, má převahu lord (hráč mu zničí jednu armádu ze 3 a tím pádem se k lordovi přidá elfka kapitánka). V prvním datadisku získá druhého spojence a ve druhém datadisku třetího. Tedy aby měl převahu tak, aby se k němu kapitánka přidala, musí mít hráč alespoň dvě armády. A když tam ta postava je a když tam je ona možnost, že se k hráči přidá a celkově ta bitva probíhá tak, jak probíhá, je jasné, že autoři museli počítat s existencí dalších spojenců ve hře a tedy datadisků.
Ono i když se podíváš na tu mapu světa:
http://pillars.funsite.cz/wp-content/uploads/2016/01/mapa_final.jpg
které vznikla už při základu, tak je jasné, že ve skutečnosti ta hra měla být výrazně větší. Základní hra se odehrává čistě v Jelenolesí (tj v tom zeleném uprostřed). Datadisky se odehrávají oba v Bílé marce na severovýchodu. Ale o Vailiánských republikách se ve hře jen mluví (přičemž by se nabízelo, aby se tam hráč dostal) a mnoho lokací na mapě (což jsou jen větší města), ve hře vůnbec není. NApříklad celé severovýchodní pobřeží mapy tam není. Nebo oblast v Jelenolesí za Dvěma jilmy, na mapě jsou města a údolí atd, ve hře to není.
Vlastně by se dalo říct, že ve hře je jen zvýrazněná část zde:
http://www.jpeg.cz/images/2016/06/14/GvJhP.jpg
(červená základ, modrá datadisky)
-
Zdrávím potřebuju poradit hned na začátku po zabití Lorda Raedvika nevím kam dál. Mám prý najít někoho kdo mi pomuže s problémem. Aloth mi poradil že by mi mohla pomoc trpaslice ale už visí a stejně s ni nemůžu promluvit pres ducha.
-
Ve Zlatavém údolí je postup zdá se mi takový, že jakmile tam dojdeš, máš se jít myslím vyspat v hospodě. Po vyspání by se ti měl zdát sen, který tě vede k trpaslici pověšené na stromě. (je vedle Édera). S tou si promluvíš a dostaneš za úkol jít do pevnosti hledat stejného vidoucího dědu, jako jsi ty. (musíš ze Zlatavého údolí odejít jižním směrem, tím se ti otevře lokace Rozcestí, tam odejít východním směrem, tím se ti otevře lokace Černé pole a na ní zase východním směrem a tím se ti otevře ona pevnost). Po rozhovoru s duchem trpaslíka ale budeš tu pevnost už vidět na mapě (jen bude uzamčena). Také se po té k tobě přidá Éder jakožto společník-bojovník. Aloth se k tobě přidá po vyspání v hospodě, tudíž to jsi už asi udělal a ten sen o trpaslici seti zdál. Ale mulvit budeš s mrtvou (pověšenou) trpaslicí.
-
Díky za radu .Už jsem se dostal dál. Ale ted mam jiný problém. Pokažde když chci nahrat save at muzu pokracovat hra spadne. A projet tu hru na 1 raz nejde:)
-
Tak to nevím, já neměl problém se stabilitou, nebo funkčností a hra mi vždy jela a nikdy nespadla. Možná záleží, jakou máš verzi, jestli s datadisky, nebo bez, jestli legální, nebo nelegální atd. Já měl verzi s datadisky a čeština, ač datadisky přeložené nemá (většinu), je dělaná pro tuto verzi. Nevím, jestli funguje i na verzi bez datadisků správně. (ono bylo i hodně patchů po datadiscích, které opravovali i základní hru).
Jako první bych určitě zkusil hru odinstalovat, zálohovat si savy, celou složku hry smazat, nainstalovat znovu, aktualizovat případně ovladače atd a pak to vyzkoušel. Padají ti všechny savy? Možná máš poškozený jen jeden (ten poslední), ale kdyby si načtl nějaký starší, tak by to fungovalo.
-
Reinstal hry jsem udelal 3x pada to porad a bud mi to spadne pri prechazeni z jedne mapy do druhe a pak to nenacte nebo mi to spadno po zvyseni urovne hrdiny. mam verzi 3.02.1008 bez datadisku. i s cestinou. a neni to 4 dny kdy jsem delal reinstal Win7.
-
Jen teď tipuji, protože neznám specifika tvého PC, ale v češtině by problém být neměl (PoE má striktně oddělené technické věci od textů) a navíc má prý fungovat na všech verzích, takže je to spíš v tvém počítači (pokud je vše nainstalované správně).
Načítání je u PoE (aspoň u mě) poměrně dlouhé a když to spadne, tak dost možná dojde RAM - máš ty minimální 4 GB?
Taky jsem někde četl, že je problém u 32bitových systémů (každá aplikace v nich může mít přiděleno max 2 GB RAM), na to by prý ale měla existovat oprava (http://windows7themes.net/en-us/32-bit-use-bcdedit-set-increaseuserva-to-increase-ram-used-by-single-application/).
Ale to jen hádám. Tady máš minimální požadavky (http://www.systemrequirementslab.com/cyri/requirements/pillars-of-eternity/12434).
-
Aha díky za rady jak podle min. konfigurace mi nesedi 2 ten OS mam 32 ne 64 ja muzu mit i tu 64 ale nevedel jsem ro nainstalovat tak jsem sel do 32 a Ram mam jen 2GB ram tak to bude tím.
-
Včera začala kampaň na druhé pokračování (https://www.fig.co/campaigns/deadfire). Ti, co podporovali i první díl, si navíc mohou odečíst 5 dolarů od částky, kterou investují :D. (moc jsem to teda nepochopil, jelikož mě se počítala částka celá, ale dle mailu, co došel, by to tak mělo být).
Ačkoliv kampaň začala včera, už dnes mají vybraný téměř milion dolarů a splněn požadavek na 88%, což docela ujde.
Obsidian je celkově docela aktivní, on mezi prvním dílem a touto kampaní ještě stihl vydal další hru podobného ducha, ale ještě na ní není čeština.
-
Jj, vydali Tyranny, mám jí doma. PoE sponzorovat určitě nebudu, počkám si opět až na výsledek. Oni určitě zase vymyslí nějaké prima škálování edic, takže toho se nebojím, že bych o něco přišel :) Smysl by pro mě měla akorát sběratelka, ale ta je docela přepálená a beztak nemám ani jedničku, takže to docela ztrácí význam. Úspěch kampaně jsem čekal, spíš jsem zvědav, o kolik to přeleze.
-
Už jsou na 100%, jestli to tak půjde dál, asi hodně. Ono ty první dny bývají nejsilnější a pak poslední, ale nepamatuji žádnou, kde by to šlo až tak rychle. Ale tady je teda velká číst investorů, kteří jestli jsem to dobře pochopil investují nejméně 1000 dolarů a pak mají asi zisk ze hry.
-
Leze to docela svižně dál :) Možnost investice mě zaujala, ne že bych to vložil, ale že tu možnost vůbec nabízejí. Jestli jsou to procenta ze zisku, tak to snad ani nemůže být ztrátové.
-
Tak už mají téměř 2 miliony. Zajímavé je, že ta volba investice a dotování, je pořád skoro stejná.
Taky je zajímavé, jak přidávají ty další postupné motivační cíle, aby lidi nepřestali přispívat, že tam přidávají různé lokalizace do jazyků. Bohužel čeština mezi nimi není a pravděpodobně ani nebude, ale zajímalo by mě, podle čeho ty jazyky vybírají. Jestli podle lidí, kteří přispěli z dané země, nebo podle obecně počtu lidí, kteří daným jazykem mluví. Ale jako motivační prostředek to je docela dobrý nápad, možná i lepší, než když tam přidávají cíle s herním obsahem. I když to asi zase bude motivovat jen určitou skupinu lidí, kteří tím jazykem mluví, zatímco přidání herního obsahu by mohlo motivovat všechny.
Jenže je otázka, jestli herní obsah je zas až takovou motivací přispívat. Ten, kdo už přispěl, kvůli tomu víc přispívat nebude a ten kdo nepřispěl a chce, to udělá nezávisle na tom. Jedině, že by lidi nějak motivovali změnit kolik peněz přispějí, že by bylo výhodnější zvednout částku, pak by to možná mohlo mít efekt.
Ale škoda, že tu češtinu neudělají a že to nepřidají do postupných cílů, zajímalo by mě, jaký by to mělo efekt z hlediska investic z ČR a SR.
-
Podle mě je to podle velikosti a kupní síly zároveň. Odpovídá to zhruba tomu, co se děje u jiných her, kde je angličtina základ, pak přijde němčina a francouzština. Poláci jsou dost aktivní sami o sobě a spolu s rusama jdou jako další na řadu - poláci jsou jako trh zajímaví, ale hlavně mi přijde, že stejně jako rusové si umí ty lokalizace zajistit sami, což je pak vidět i na speciálních edicích (polsko-anglická dvojjazyčnost). I když u ruštiny je to někdy sporné, echt ruských edic západních her jsem viděl málo. Spíš v tom hraje roli ta velikost, kdy se jim doopravdy vyplatí alespoň titulky udělat. Španělština a italština jsou tak zhruba nastejno, tady rozhoduje více ta kupní síla a ochota distributora. Dneska jsou tyto dva jazyky hodně okrajové.
Ono to vlastně do určité míry kopíruje původní lokalizační model, kdy existovaly pobočky jednotlivých distributorů v regionech. Ubisoft třeba dodnes využívá dělení na východní a západní region. Jih pak obsahoval skupinu - francouzština, španělština, italština. U PoE II jde tedy podle mého zejména o to, oslovit větší záběr hráčů. S národností backerů to mnoho společného mít nebude.
Kdybychom se jako češi sami tlačili dopředu, tak možná šanci máme. Divinity OS taky češtinu obsahuje, takže to jde. Problém je, že bychom si jí asi museli zaplatit, nebo minimálně ukázat ochotu a zaplatit její poměrnou část. Jenomže to je skoro utopie. Stačí, když se koukneš na Xzone k ME Andromeda, kolik lidí prostě jen čeká, až se někdo o češtinu postará. Samozřejmě nejlépe, aby to Xzone zaplatil ze svého. Určitě by to zvedlo prodeje v prvních týdnech, takhle bude velká část lidí čekat, až to lokalizují fanoušci a pak si to koupí ve slevě ;) I když já bych si velké iluze o prodejích nedělal. Můj osobní tip je, že PoE je hra pro celkem úzký okruh lidí, takže ani čeština by to nevytrhla.
Jinak kampaň se jim vydařila. Holt Obsidian to vzal za správný konec, rozumí si s komunitou a hlavně má výsledky. Základ mají slušný a vývoj dvojky bude o to schůdnější. To takový InXile začíná mít potíže. Numenera se vývojem protáhla a už došlo i na osekání strech goals :)
-
No za normálních okolností, kdy vydání hry financuje distributor a ještě mají ty hry i lokální distributory, je to něco jiného a je jasné, že se řídí velikostí trhu a předpokládaným prodejem hry. Pro polského distributora se vzhledem k velikosti Polska a toho, kolik lidí mluví plynule anglicky vyplatí udělat polské titulky a ne jen to, mnohdy i dabing. Podobně u Ruska. Myslím, že Španěliština je jeden ze světových jazyků, kterým mluví mnoho lidí v mnoha zemích, takže tam je to trošku jiné, pokud by lokalizaci měl dělat jen čistě španělský distributor, bylo by to asi diskutabilní, jestli se to vyplatí, i když je Španělsko srovnatelně velká země, jako třeba Polsko. Pokud by ale překlad dělal světový distributor, je situace jiná a zvedl by se prodej i v zemích jižní ameriky.
Pro český trh se dle tvrzení českých distributorů nevyplatí dělat překlad, protože to nemá takový vliv na prodej hry a náklady na udělání překladu jsou vysoké. Podle mě je to naprostý nesmysl, překlad se dá udělat i poměrně levně a vliv na prodej to má obrovský. Spíš si myslím, že je to o odpovědnosti a práci na víc. Pokud by vydali hru v češtině, museli by dělat i podporu pro ní. Navíc tu lidé dělají amaterské překlady na poměrně dobré úrovni, takže tito distributoři víceméně spoléhají na to, že tu hru někdo přeloží zadarmo. Sami dokonce ty češtiny někdy dotují (například Cenega dotovala překlad hry Risen3, ale pořád to byl překlad amaterský, se kterým Cenega neměla oficiálně nic společného). Občas se na to vykašlou úplně a dotuje to třeba nějaký obchod (třeba xzone).
Celou tu situace s lokalizacemi ale podle mě mění dvě věci. Jednak digitální distribuce a jednak právě tydle kampaně, kdy lidé platí dopředu za hru a dopředu vědí, co v ní bude.
Digitální distribuce je jasná, pokud si člověk koupí hru na steamu, nemá z toho český lokální distributor ani korunu (nebo podobně na těch dalších platformách). Musel by tedy mít dohodu s globálním distributorem o tom, že každá prodaná hra s IP z ČR a SR, by obsahovala lokalizaci a současně on by z ní měl nějaký zisk. Někteří to tak mají a jsou schopní to domluvit, jiné ne. Například Cenega je v tomto směru dost neschopná.
No a pak jsou ty kampaně, kde lidé během jejího vývoje mohou ovlivnit, co bude ve hře. Autoři hry přímo komunikují s fanoušky, mají odezvu, nemusí se řídit názorem distributora a celkově tak díky tomu s nimi lze navázat lepší kontakt a jsou více i přístupní. Tak třeba vznikla čeština do Divinity. Původně čistě amaterská čeština, kde si překladatelé domluvili spolupráci s autory hry a ti jí pak dali do oficiální distribuce. Jenže i zde je problém v té dohodě, komunikaci a spolupráci. Například u původní verze hry to trvalo dlouho, než hru přeložili, neměli texty před vydáním hry, takže hra byla již dávno vydaná (asi rok), než konečně vyšla čeština. Pak dělali na té rozšířené verzi, v té době už tu spolupráci s autory měli, měli i tedy texty dopředu, které je třeba přeložit. Překlad byl i téměř hotový na den vydání té rozšířené verze, ale rozšířená verze vyšla s tou původní češtinou, která pochopitelně nefungovala správně. Asi po třech dnech jí stahli, pak asi měsíc nebyla dostupná žádná čeština a to i přes to, že češtinu na rozšířenou verzi měli již dávno hotovou (čekalo se asi 2 týdny, než jí autoři vydali). A celkově todle je hodně dvojsečné. Když amaterskou češtinu změní pak posléze na oficiální, už jen proto, že čeština pak není dostupná žádnou jinou formou.
No a na Pilíře taky vznikla amaterská čeština. Bohužel stále není dokončená (chybí datadisky). Trvá hrozně dlouho, než hru přeloží, protože amateři nemají podporu ze strany autorů (nedomluvili se s nimi). Tedy musí sami vytáhnout texty ze hry, sami je přeložit, sami je tam vrátit a sami je otestovat a to vše až po té, co hra oficiálně vyjde. Mezi překládáním může vyjít patch, upgrade, datadisk a celý překlad je v háji a je nutné začít třeba skoro znovu. Stačí aby se trochu změnila struktura dat.
Ale hlavně u těchto kampaní je to jiné, než u oficiálně vydaných her distributorem, kdy vydavatel platí vývoj hry a tedy si může určit, co ve hře chce. Nebo lokální distibutor platí překlad. Tady mají autoři přímé statistiky, se které země je jaký zájem, odkud přišlo nejvíce příspěvků a jak tam lidé mluví a taky ví, jaký potenciál ta země ještě má, že by mohl někdo přispět. To je velká výhoda, kterou normální vydavatelé nemají.
A taky ten nabízený překlad je docela velká motivace pro lidi, aby dále přispívali. Třeba řekněme Ital, který neumí anglicky, by na tuto kampaň nepřispěl, protože proč? Hru mu nikdo do italštiny nepřeloží a on jí tak nikdy nebude hrát. A pokud se objeví nějaký amaterský tým, který by ji přeložil, bude to stejně nejdříve tak za 4 roky (tj 1 rok od vydání) a to si jí už může koupit někde na steamu ve slevě za pár eur. Nicméně pokud uvidí, že když se nasbírá třeba 2 miliony, že bude italština jako oficiální překlad hry hned v den vydání, je to mnohem větší motivace hru podpořit. Podobně by to bylo i s tou češtinou, otázka je, jak moc by se to u ČR a SR projevilo na příspěvcích (tj zajímal by mě reálný efekt v číslech).
V ČR je obecně malý trh, hodně lidí navíc češtinu ani nepotřebuje, protože umí anglicky, hlavně ta mladá generace a v tom se asi lišíme od jiných zemí. Nemyslím si, že je zde nějaká reálná šance se jako ČR víc prosadit.
Za 2,4 milionu už dokonce nabízí u korejštinu. Zajímavé, že třeba čínštinu, nebo japonštinu nenabízí. :) Reálně by češtinu mohli nabídnout tak jako stretch goals s hranicí 20 milionu, hned po maďarštině a větnamštině :).
-
Nechcete založit nové téma pro Pillars of Eternity 2 a tu poslední diskuzi zkopírovat tam?:-) Jsem se těšil, co se zase dozvím o PoE a ono se tu řeší druhý díl.:-)