Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

Obecná diskuze => O hrách a hraní obecně => Téma založeno: Elemir Březen 13, 2016, 20:50:22

Název: (Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Březen 13, 2016, 20:50:22
Hodně jsem se zdráhal si deník k této hře založit, ale nakonec jsem usoudil, že pokud to neudělám, těžko budu moci k této legendární hře zaujmout nějaký smysluplnější postoj. Potíž je totiž v tom, že na počátku rozehrávky se za prvé událo několik věcí, které mi nedovolují si v současné době hraní užívat (únava z Might and Magic maratonu, nejistota s prací apod.) a na straně druhé jsem do hry vstoupil s očekáváním, že jsem právě rozehrál toliko opěvovanou legendu ... jenomže počáteční pocity jsou rozpačité.

Na úvod bych rád předešel případnému konfliktu se skalními příznivci Planescape Torment (PT), mějte prosím na paměti, že každý hráč může mít z globálního pohledu různě odlišný vkus a i když se v mnoha hrách shodneme, vždycky se nějaké zdánlivě nepochopitelné vyjímky najdou. PT má stále šanci, aby mě do své hry vtáhl a tuto šanci mu rozhodně nehodlám upřít. Pokud se mu to povede, bude to plus pro nás oba ;)

Vlastně bych asi měl rovnou přiznat, že PT už jsem kdysi jednou rozehrál, ale dostal jsem se akorát tak z márnice. Nějak mě to už tenkrát neoslovilo. Naneštěstí jsem měl totiž za sebou Baldur's Gate, což je hra, která mě v mnohém silně ovlivnila a kterou dnes považuji za rozumný kompromis mezi ukecanými a akčněji pojatými RPG.

Od té doby už jsem se k PT nevrátil a mezi tím odehrál řadu následujících RPG až po současného Zaklínače 3, který je obecně považován z pohledu vypravečského za mistrovský kousek (co si o tom myslím já, si můžete přečíst v deníku věnovaném právě jemu :) ). A z této strany přichází další kámen úrazu - obává se, že moje současná zkušenost už mi neumožní kvalitu PT plně posoudit, anebo jinak, měl jsem ho odehrát mnohem dříve, dokud byla šance si ho plně užít.

Psaní deníku bude vzhledem k současnému dění asi na delší lokte, ale jinak už to asi nepůjde. Zítra bych rád shrnul dosavadní postup a zase o kousek pokročil. Představení postavy a spol. si proto ponechám právě až na zítřek.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Milhaus Březen 13, 2016, 22:57:34
Co může změnit charakter člověka?   :)

Hlavně tomu musíš dát čas a brát to tak, že tato hra je primárně o dialogách, a tedy je tomu třeba mít i vlastnosti (hlavně inteligenci). Co se týče hry samotné, jako rozvoje atd, tam to je takové trochu divné. Můžeš během hry kdykoliv povolání změnit, nejlepší je asi být ze začátku bojovníkem a pak mágem (tím se ti otevřou i nějaké dialogy s některými společníky). Nebo naopak se co nerychleji stát mágem, prokecat společníky a pak se zase stát bojovníkem. Ale nezáleží na tom moc. Podstatné je, aby tvá postava byla inteligetní, charismatická atd.

První část se pak odehrává ve městě, je poměrně dlouhá. Jenže po ukončení města hra víceméně teprve začíná a začneš se pohybovat mezi "sféry", což je obecně velmi zajímavý koncept zřejmě převzatý z budhismu.

Důležité je také vědět, že jsi nesmrtelný a nemůžeš umřít. To je dobré mít na paměti při hře a někdy se toho dá solidně využít. Nicméně Paní bolesti, pokud jí naštveš, tě zničit dokáže.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Yuyana Březen 14, 2016, 15:03:08
Elemire, já to za tebe když tak dopíšu :-D.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Březen 14, 2016, 15:18:49
Co může změnit charakter člověka? ... Shodou okolností jsem cestou do práce přemýšlel nad tím, že tahle hra nejspíše bude docela slušně operovat s přesvědčením, což je věc, která mi v pro mě známých AD&D hrách zatím přišla spíše jako okrajová. Držím se jako true neutral a docela rád bych jednou zkusil tenhle koncept dotáhnout se vším všudy.

Postavu jsem tak nějak naklikal z části z toho, co napovídaly popisky statistik a z části z toho, co jsem nejspíše porůznu pochytal za ta léta z diskuzí. Inteligenci a odolnost jsem zvednul na maximum a zbylé 3 body šly do moudrosti. Povolání mi to hodilo bojovníka, myslel jsem, že to vyplyne až ze stylu hraní, resp. jsem statistiky postavy ještě moc neprohlížel, vyjma jednoho levelování.

Márnice byla na úvod docela zajímavá, neboť jsem jí vzal asi podstatně pečlivěji, než-li tenkrát. Zabil jsem akorát tu zombii s klíčem a před ostatními utekl. Venku jsem pak zjistil, že se zpět do márnice půjde propašovat, nebo stačí prostě jen "zemřít" :) Tohle už jsem si tedy ujasnil. Vynechal jsem akorát jednoho ducha ženy, který se mi napoprvé neobjevil (mluvilo se o něm někde na horním patře). Nechal jsem to tedy tak, třeba to bude mít zajímavý důsledek.

V první části náměstí toho moc na první pohled nebylo ... eh, asi jsem naštval zloděje, protože po prvním rozhovoru už na mě pravidelně ve všech částech náměstí útočí. Rozhovor v hospodě se spalovači vynesl dva zajímavé úkoly - jedno škrcení nerozhodného nováčka a mauzoleum (tam jsem nyní). V jednom z domů je pak obelisk pro zápis jmen pohřbených, což se o pár hodin později při jednom úkolu hodilo - přát si vytesat lze nejspíše více jmen, ale jsem ve volbě opatrný.

Hlavním úkolem se zdá být dohnat spalovače, který moje "mrtvé" tělo do márnice přinesl a který nejspíše ví o mém původu více. Jak jsem chudinskými čtvrtěmi postupně procházel, někteří obyvatelé si na mě náznakovitě vzpomněli. Suma sumárum mi z toho vyšlo, že jsem za předchozího života musel být docela svině :) Zatím jsem onoho spalovače nedohnal, ale místo toho jsem zakempil v jedné uličce, kde proti sobě stáli dva gangy. Shodou okolností jsem bojem pořešil gang jedné ženštiny, čímž jsem dosal odměnu od druhého gangu, jenomže následný úkol to zase obrátil a jako neutrál bych měl druhého vůdce taky zabít (první byl za dobro, tenhle je za zlo). Nestačil jsem však na jeho suitu, takže jsem si to vydal právě do dříve zmíněného mauzolea.

Ostatně některé rozhovory jsou celkem zajímavé, jenomže je toho někdy až moc najednou a jak to hraní kouskuju, tak je mi to prd platné - máloco je více zapamatovatelné anebo jinak, máloco stojí za to si to pamatovat déle. Nejvíc mě z nějakých vedlejších postav zaujal "hnijící" prokletý. V tomhle mi právě chybí ten přístup z Baldur's Gate, kde si lze jít od rozhovorů odpočinout mimo město apod.

U boje mě překvapila akorát jedna věc, která tedy nesouvisí přímo s bojem, ale okrajově se ho dotýká - odpočinek. Zjistil jsem, že na mnoha místech prostě nemůžu odpočívat kvůli údajným nepřátelům. Naštěstí mám v jedné čtrti známého hospodského, kterému jsem pomohl s jedním otrapou, takže můžu přespávat u něj.

Vlastně jsem si vzpomněl ještě na jednu postavu, která se mi vryla do paměti. Okolo mauzolea chodila ženština s ohořelou rukou, která se před řadou let omylem dostala do Sigilu a po zkušenostech s portály se už bojí pokračovat v hledání cesty zpět.

V mauzoleu mám zatím 3/4 prvního patra, zasekl jsem se na velkých kostlivcích.

4Yuana: Klidně se přidej :)

Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Yuyana Březen 14, 2016, 15:34:28
Až budu v práci, dočtu si tvůj sloh a přidám kousek za sebe, teď zrovna hraju a nemám čas :-D.

Mám nainstalovaný Quinnovo fixpacky, vylepšení a nějaký vyhrabaný zrušený questy, takže mám hru mírně komfortnější a samozřejmě jsem si neodpustila a zapla jsem si v tunelech glabrezu :-D. Jsou brutálně silný, ale stojej za to. Taky mám nějakej patch na grafiku a světe div se, ono to funguje.

Jinak, zloděje jsi asi nenaštval, oni tak nějak útočej vždycky.

Edit: Ženská s ohořelou rukou je děsně důležitá, musíš dostat její zuby :-D.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Yuyana Březen 14, 2016, 18:55:38
Mno, tak se do toho dáme, ne?


Ale nejdřív... staty! Protože staty jsou nejdůležitější.

Spoiler: ukázat
Síla: Nope nope nope. Využívá se v minimu dialogů a Dakkon má kouzlo, co jí navyšuje a celkem dlouho vydrží.
Obratnost: Relativně užitečná, občas se s ní dá v dialogu někdo chytit a zlepšuje třídu zbroje, jenže konkurence je příliš vysoká, takže maximálně 12-13
Odolnost: Tady se dostáváme do zajímavějších vod, čim víc odolnosti, tim lepší regenerace. Takže co zbyde a poctivě navyšovat.
Inteligence: No, alespoň 15, tak řekněme 18.
Moudrost: Tenhle stat by mohl bejt na 18 defaultně, neni co řešit. Na druhou stranu je to stat, do kterýho už NIKDY neni nutný dát ani bod, s čim člověk začne, to stačí. Ke každýmu statu jdou získat bonusy, když si je člověk umí vykecat. K moudrosti jde dostat 7 bodů.
Charisma: Další nope nope stat, ovládá ceny v obchodech a výsledky některejch (důležitejch a zajímavejch) dialogů, ale... dá se zvedat kouzlem, až na 25, takže 9 je plně dostačující hodnota.

Přesvědčení: nebudeme chodit kolem kaše, nejvýhodnější je zákonný dobro. Čouhaj z toho +3 body k síle a odolnosti a schopnost používat nejsilnější zbraň ve hře. Ale pokud člověk chce bejt lump, tahle hra má víc jak bohatý možnosti.

Přesvědčení ovlivňuje skoro všechno co člověk dělá nebo říká.

Zákon: Přísahat, slibovat, dodržet. Mluvit o spravedlnosti.
Chaos: Lhát, blufovat, nedodržet přísahy, dělat si srandu ze společníků, mluvit na neživý předměty, hrát si s panenkama a, hřích největší, štěkat na chaosmany.
Dobro a zlo je celkem jasný :-D.

Pokud někomu řeknete třeba "Přísahám, že tě zabiju, když", a pak ho za daný podmínky skutečně zabijete, dostanete krásnej bonus do zákona a do zla.

Na sedmym a dvanáctym levelu dostanete bonus, podle toho, jaký povolání zrovna máte. je dobrý dbát na to, aby člověk dosáhl danejch levelů ve stejnym a preferovanym povolání. Já jedu bojovníka, a opravdu chci schopnost ovládat zbraně na maxu a pět útoků za kolo. Mágský bonusy se nevyplatěj, zlodějský asi taky ne.


Kde začít? No přeci v márnici. Protože jsme byli mrtví. To musel bejt mejdan.

Spoiler: ukázat
Paměť v čudu, deník v čudu, máme akorát tetování na zádech a mluvící lebku. Což je dobře, protože zrcadla tu nejsou, a kdo jinej by nám přečet to tetování, že jo. Až na tu poslední větu, kterou nám lebka taktně zamlčí. Takže "zabijem" zombíka pro klíč... a zdrháme! Jak se říká, zdrhej pomalu. Vezmem to doslova a necháme se přestrojit za zombí :-D. Aneb můj oblíbenej útěkovej plán. Použít portály nebo se převlíct za Dustmana je tak... nudný.

Neni nutný márnici nijak dramatizovat, ještě se sem vrátíme. S lepšíma statama, informacema a schopností mluvit s nemrtvejma. Legrační, vážně. Původní skupina bezejmennýho obsahovala pět osob. Čtyři z nich jsou teď v nějakym stavu v márnici. Pátej čeká v hospodě před. Skoro jako školní sraz.

Jen co člověk zdrhne, už jsou tu stíny. Pozdě, holky. Kdopak je posílá? Jak vznikaj? Dozvíte se v dalších epizodách.


Spoiler: ukázat
Jako první je samozřejmě nutný dojít do hospody s hořícim maníkem (taky starej známej, jen tak mezi náma) a nabrat Dakkona. Nebo to možná nutný neni, ale Dakkon je bezva. Taky pokecat s O a získat +1 k moudrosti. Místní barman má, z nějakýho důvodu, v zástavě moje oko. A chce za něj peníze. Který nemám. Vyděrač.

Pak je tu Mebbeth a její quest na přestup na mága. Neni nad to si párkrát zaběhnout na tržiště. Dostáváme se k tomu, co se mi na Tormentu líbí. Vaše víra ovládá svět kolem vás. Cokoliv v co věříte, o čem mluvíte, má vliv na realitu. Zkuste se třeba všude představovat jako Adahn :-D, nebo tvrdit, že ho hledáte. Kdo hledá, najde. Ale bacha, lhaní je chaos.

Mimochodem, když se Mebbeth bude ptát, proč se chcete učit magii, "správná" odpověď zní "protože potřebuju moc". Žádná falešná skromnost. Tak to má bejt. Hodí vás to o malej krůček ke zlu, ale do budoucna se to vyplatí (expy a bonusy ke statům).

Někde kolem Mebbethina domu je maník, kterej si z mě chce kus uhryznout. Je za to prst s prstenem. K použití je potřeba ukousnout vlastní prst a nasadit. je to chuťovka, ale neni k tomu grafika a ten prsten je dobrej :-D.

Teď, když jsme mág, tak si vylepšíme Dakkona. Jsou z toho nějaký kouzla a +2 k jeho síle/odolnosti/obratnosti. Oh, je, a samozřejmě příběh.

A jdeme za Elemirem zmiňovanejma gangsterama. Podle toho, na kterou stranu se postavíte, dostanete u Fella v nabídce nový tetování. Za každý rozhodnutí ve hře, za každýho nabranýho společníka, za postup v příběhu, za specializaci v povolání, tetování navíc. Zbroje v týhle hře prakticky nejsou :-D, zato se můžete se svejma parťákama střídat o obrázky co zvedaj staty :-p.

William je zlo (proč mě to nepřekvapuje, už znám tolik zlejch Williamů :-D), holka je dobro, a vrah v uličce je jako "neutrál", což znamená, že chce zabít všechno. Bacha, za masový vraždy může člověk skončit v labyrintu... což je vlastně +, jsou tam nějaký věcičky. Takže vemu od vraha quest na Williho, od holky quest na Williho, zabiju Williho, odevzdám, vemu od holky quest na vraha, nechám dobro vyhrát :-D.

Dole ve stanu se koná představení, Lim-lim vraždící mágy :-D. proč si to neužít.

Pak už jen dostat zuby od ohořelý holky (daj se vylepšit až na +3 zbraň, měněj mezi drtivym a bodnym zraněnim a později i paralyzovávaj cíl), nabrat questy, pořešit dialogy s Dustmanama (pojďme se k nim přidat, navzdory svojí nesmrtelnosti :-D. Však zemřít je cílem hry, že), vyklidit mauzoleum a jdeme najít Pharoda.


Spoiler: ukázat
Cesta k němu je za Mebbethinym domem a portál se otevírá házenim bordelu do uličky :-D. Dole ve vesničce je ženská, která vytahuje zajímavosti z mrtvejch těl. Zájemci si můžou nechat rozebrat střeva pro další prstýnek.

No a pak je tu Pharod, kterej chce žlutou kuličku. A posílá nás pro ní do katakomb plnejch krysodlaků a nemrtvejch. Ale to už je pohádka na další večer.


Co se týče spaní, spim u Mebbeth, která navíc i léčí. A nebo u Sensates, ve druhý části města.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Březen 14, 2016, 20:53:23
Na spoilery zatím koukat nebudu, dokud v ději nepokročím.

Pokud jde o tu chudinku ohořelou, mě teda přijde dost blbé, abych jí po tom všem utrpení ještě rval zuby :D
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Yuyana Březen 15, 2016, 06:38:51
Ona ti je dá, když jí pomůžeš. Jsou to zatraceně dobrý zuby.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Yuyana Březen 16, 2016, 09:40:59
Tak kde jsme to... jop, katakomby.

Spoiler: ukázat
Tady je možnost přidat se na jednu ze dvou stran. Potkani (říkejme jim krysy, i když to patrně krysy nejsou) a nemrtví (ghůlové, zombíci a tak). Já samozřejmě stojim na straně zombíků, vždyť se hlásim o pozici dustmana :-D. Ne že by na tom záleželo.

Krysy jsou děsně silný. A když říkám děsně silný, tak myslim děsně silný. Jak je jich "větší než malé množství", kouzlej. Kolikrát se vyrojej z nějaký díry a než k nim člověk doběhne, je pěkně zřízenej. Naštěstí se daj rychle zabít a maj tendenci panikařit (to ostatně dělaj snad všichni nepřátelé, když rychle po sobě zabijete několik jejich druhů, ale potkánci jsou na jednu ránu, takže panikařej velmi rychle). Krysodlaci jdou zranit jen magickou (+1) zbraní. Dakkon touhle dobou už jednu má a pro Morteho jdou získat několikery magický zuby (zmijí zuby z vesnice a vylepšovatelný zuby od ohořelý ženský).

V jednom z průchodů leží mrtvola a.. je moje. Za donesení její/mojí ruky Fellovi jsou bonusový tetování a kus příběhu. Pokud člověk požádá Dakkona o překlad a má dostatečnou moudrost/inteligenci/mluví jazykem dabusů. Protože Dakkon překládá jen kus. On nám, chlapec, něco tají. Něco o naší předchozí partě. Tady je možnost z něj vypáčit informace o našich exspolečníkách. Byli čtyři. Deonaira, Dakkon, Morte a Xachariah. Teď, když známe jeho jméno, máme možnost s nim v márnici mluvit.

Taky je tu socha, co chce karafu nekonečný vody na nějaký to vysvobození. No, stejně jí musíme dostat, tak proč ne, že jo.

No, a teď k těm nemrtvejm. Zajali mě a řekli mi, že jedinej, kdo může rozhodnout o mym propuštění, je jejich "Tichej král", a k němu že mě nepustěj. No bodejď, ten maník je tichej proto, že je tuhej jak první pokus o karbanátky. Jenže to mezi nemrtvejma ví jen jejich kněz a Mary. Je několik možností, jak situaci řešit.

Nejprve tu ale máme šťastný shledání s kamarádem dustmanem Soegem, kterej se tu snaží doslova a do písmene umluvit místní populaci nemrtvejch ke skutečný smrti. V hrobce vedle sebe má deníček, ale nepustí nás k němu. Teda pokud ho chytře nepošleme pryč za kostlivcem, kterej uvažuje nad sebevraždou. Zabijem pár "krys" pro kněze, usvědčíme Soega jako krysodlaka, a fí, najednou to jde, najednou nás pustěj ven. Hlavně vzít Soegovo hlavu, je důležitá.

(Varianta B, vyhnat charisma nad 20 a požádat Mary o možnost navštívit tichýho krále. Dozvíme se o portálu a budeme mít možnost ho vidět ležet cíplýho na trůně a vzít si místo Soegovo hlavy tu jeho. A pak nás pustěj pryč.)

Jsou tu další zajímavý mrtvoly, třeba kostlivec hádankář. Pokud má člověk inteligenci 17 a ani o fous víc, může si s nim zahádankovat. Pokud má 18, tak smůla, protože uhodne jeho hlavní hádanku a nemusí s nim hrát o odpověď.

Důležitý je dostat od Mary schopnost mluvit se zombíkama. To je ta super schopnost, díky který bude člověk při příští návštěvě márnice mluvit uplně na všechno v naději, že z toho něco kápne.

Po oficiálnim propuštění je čas vydat se dál do tunelů a najít lahev nekonečný vody a žlutou kuličku. Na konci tunelů je hrobka. Čí? Moje. A při vstupu do ní se automaticky propustěj všichni společníci. Pokud byli v tu chvíli mrtví, jsou nadobro v čudu, což u Morteho znamená konec hry. Což ovšem hra neoznámí, ale já nemám ve zvyku nechat svý miniony umírat. V základní hře člověk může hrobku vynechat a pak využít bug na neomezený expy, ale já tam mám neoficiální patch :-D, takže mám smůlu.

Hrobka funguje tak, že se člověk nechá zabít od symbolu na podlaze (předpokládám, že je to pověstnej "Torment" symbol, o kterym toho člověk tolik slyší) a pak se pokusí jít doprostřed. Teleport! Vybrat sarkofág, opakovat. Nakonec se do toho středu dostanem a budeme mít možnost si trochu počíst a otevřít prostřední sarkofág, kde na nás... nečeká vůbec nic. No, to bylo trošku antiklimatický. Alespoň ale už známe tu prostřední větu, kterou nám Morte.. zapoměl sdělit. Nedokážu si představit, co ho k tomu motivovalo.


Spoiler: ukázat
Pharod si vezme kuličku, která je mu uplně na nic, protože mu bezejmennej v minulym životě pěkně kecal a ve skutečnosti jí potřebuje sám. Ovšem to teď ani jeden z nich neví. Ale Pharod nám za to představí (a věnuje do party) svou mladou a spoře oděnou dcerku, takže to za to stálo, ne? Hmmm, ani ne, dcerka je v boji hůře použitelná a je taková.. spratkovitá. Má svý klady a můžete jí v rámci dialogu trochu ocumlat, osobně to nedělám.

S Dcerkou se konečně dostaneme dál, přes dveře, který jsou namalovaný, pokud se na ně díváte, ale reálný, když zavřete oči. (Jen co tam vlezem, dostaneme pohled na Pharoda, kterýho obklíčily stíny, co mě hledaj. Au au, má to sečtený, budem tam muset pak dojít pro kuličku.)  Za nima jsou mraky nějakejch gangsterů, přes který je potřeba se probít. V uličce za domem, kde Annah původně našla bezejmennýho mrtvolu,  je osamělej dabus, kterej provádí údržbu. Ale uličce to vadí. Ona se chce dělit. Jop, ulička má vlastní vědomí a je.. efektivně březí. Dabuse ke potřeba zrušit. V jednom z domků je mrtvola jinýho dabuse. Díky schopnosti mluvit s mrtvolama z ní můžeme dostat, co se mu stalo. Každopádně teď za nim pošlu i toho, co tam pracuje teď. Chudák malej.

A ke slovu přijdou páčidlo a kladivo, který každej zkušenej Tormenťák suší společně s hromadou harampádí už od začátku hry. Ulička se spokojemě rozdělí, a je na čase jít do další části města.


Spoiler: ukázat
Grand theft morte! Unesli lebku! A v animaci, ani jsme se nemohli bránit. Takže seberem jeho "ostatky" (co měl na sobě a v inventáři) a jdem ho hledat. Naštěstí stačí zapadnout do jednoho z domků a promluvit s místnim děsně silnym mágem. Chlapec se baví sbíránim lebek. Má jich plný poličky. Asi je trošku jetej, ale neni dobrej nápad mu to říkat, je kapku silnější. (32000HP, -10AC a všechny staty na 18. Nesahat, nesahat, nesahat :-D.)

Chlapec nám vrátí morteho, POKUD dostane jinou lebku výměnou. Bere Soega, Tichýho krále, Mary, Acaste a Hargrima. Navíc se ho ještě můžeme zeptat na svojí nesmrtelnost. Ravel za to může! Ravel. Konečně se dostáváme k nějakejm informacím. Ravel je ale v labyrintu. Uplně mimo tuhle sféru. Tak jak sakra za ní?
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Březen 27, 2016, 19:39:08
Tak jsem si zas dal pár hodin dialogů ... ;) Dodělal jsem mauzoleum, což už nebylo nic dlouhého, v podstatě jsem ho měl prolezlé a druhé patro je vlastně jedna jediná finální místnůstka. Poté jsem se vrátil do uličky banditů a zabil šéfa zlé družiny. Se zabijákem (Černá růže) jsem poté promluvil a když chtěl bojovat, tak jsem mu sdělil, že stejně nemohu zemřít :) Nechal mě a celkově jsem za to dostal dost zkušeností.

Zbyla mě nakonec ještě jedna a nejspíše poslední část Úlu. Našel jsem tu zajímavou hospodu pojmenovanou podle ohořelce Ignuse, jehož příběh mi už pověděli i jinde. Ostatně v hospodě bylo více zajímavých postav. Barman mi za 500 peněz nabídl moje oko v lihu ... tedy vlastně jsem mu ho dal kdysi prý do zálohy ... tak jsem si vyjmul svoje současné a vložil si tam tohle. Odměnou mi bylo pár vzpomínek a navýšení zkušenosti.

Jeden týpek mi pak dal lekci o Sférách. Hodně z toho už jsem tak nějak znal z dalších her, ale je pravdou, že je zajímavé si to pročíst takto uceleně, byť je to dost omáčky kolem. Podstatnější bylo, že mi přislíbil s ženštinou, která hledala cestu do svého světa, takže jsem získal ony její zuby :D

Rozhovor s abishai byl poučný už o něco méně. Mimo hospodu je ještě jeden tatér a všechny tyto postavy se zdají, že mě dobře znají, jenomže nikdo nechce říci více. Rozhovor jsem pokračoval s postavou O. Z rozhovoru mi vyplynulo, že O představuje symbol Omega, aneb odkaz na Božské já jsem alfa i omega ... Nakonec jsem skončil u jistého Dakona, kterého jsem filozoficky "rozložil" a tak se ke mě přidal do družiny.

Začíná se to trošku rozjíždět, hlavně už jsem zas o něco polevelil. Vydám se asi konečně po hlavní lince a zajdu na Harfeníkovo náměstí.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Yuyana Březen 28, 2016, 08:46:42
Výborně, výborně, jen tak dál :-D.

Se zubama můžeš pokecat na morteho šestym? a dvanáctym levelu a trošku si je vylepšit. Tatér nabírá nový zboží podle toho, jak postupuješ ve hře, tak ho občas navštiv.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Březen 28, 2016, 10:53:56
U tatéra jsem koukal, že tam má nějaké tetování související s mým dosavadním postupem, ale zatím mám docela málo peněz, takže šetřím.

Zuby si se mnou chtěly promluvit už teď, což je zhruba level 4 u Morteho (je kousek pod 16k xp). Nabídly mi přechod na bodný útok. Nicméně jsem je ještě nenasadil, protože právě zvažuju, který z těch útoků pro mě bude lepší - mám v plánu nechat default drtivý.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Yuyana Březen 28, 2016, 11:43:04
Normálně je nasaď, možnost přepínat mezi typem útoku je permanentní.

Kdybys chtěl poradit, jak získat prachy, tak v týhle oblasti můžu pomoct. Každopádně se budeš muset malinko, malilinko hnout s dějem :-).
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Říjen 12, 2016, 20:30:18
Mno, snažil jsem se vycouvat a začít hrát zas něco jiného, ale tenhle rest mě taky straší už dost dlouho a rozehraných a nedohranýh her už bylo prostě moc, takže jsem se k tomu včera (předevčírem?) zase vrátil. Yuyaniny poznámky ve spoilerech jsem zatím nečetl, byť už jsem z katakomb venku a v družině mám i Annais, či jak se ta tieflingka jmenuje.

Z hospody jsem i s Dakkonem vyrazil na Hadrníkovo náměstí a obrnil si nervy ... naštěstí toho nebylo třeba, těch postav už je tu méně a hlavně jsem zjistil, že ne se všema jsem předtím musel podrobně kecat, protože se k některým budu vracet v rámci úkolů. Něž jsem se nadál, byl ze mě mág. Na náměstí jsem si znovu zopakoval, jak je potřeba si při jednání dávat pozor, protože to může vést ke změně přesvědčení a vzhledem k tomu, kolik předmětů je na přesvědčení závislých, je to dost o hubu :)

Přes smetiště jsem se dostal až do podivné vesnice a konečně se setkal s Pharodem. Zkusil jsem ho obelstít, ale neměl sem moc trumfů v rukávu, takže mě nakonec prokoukl a nás čekala cesta do katakomb. A tady se to zlomilo. Dialogů a jejich komlikovanost je tak akorát, navíc mi to tu nepřišlo tak ujeté, jako ve městě. Krysodlaky nesnáším už od dob Neverwinter Nights, takže nemrtváci mi padli do oka hned. Je to vlastně poměrně sympatická komunita a hlavně zajímavě "sociálně" poskládaná.

Chvilku mě akorát trvalo se znovu dostat do soubojů. Jsem teď ze série Realms of Arkania docela zblblý, v PT jde potvory lákat po jedné apod., takže velké taktické plus :) Morte se navíc ukázal jako klíčový bojovník a hlavní tank družiny. Docela jsem i polevelil, nikdy by mě nenapadlo, kolik se toho dá získat kecáním :D Akorát mě trochu děsilo, že jsme jen ve třech, každá další postava tedy bude zaostávat, ale nikoho dalšího se mi předtím najmout už nepodařilo.

V katakombch jsem našel dva klíčové předměty, pořešil krysodlaky a jejich krysího vůdce ... tedy skoro pořešil, utekl ... a vydal se zpět za Pharodem. Docela mě děděk vypekl, ale na druhou stranu jsem moc nevěřil, že on bude ten, kdo o mě bude vědět maximum. Do družiny mi tak přibyla Annais a s tou jsem se vrátil zase do města, aby mi ukázala, kde předtím našla moje současné tělo (jo, jsem x-tá reinkarnace sebe sama :D ). Cestou jsem se stavil u Fella, ale Anais silně protestovalal - drsoňka se skoro rozbrečela :D Nakonec jsem jí uklidnil, pro Fella jsem měl totiž z katakomb ruku, ze které sejmul pár zajímavých tetování. Vesměs pro zloděje, ale protože jsem si docela nahrabal peněz, tak jsem koupil jedno regenerační univerzální a k tomu jedno s +2 do moudrosti (nyní mám moudrost 16).

V katakombách jsem určitě něco minul, minimálně tou volbou stran, ale nechci to hrát tak, že prostě budu koukat, co se dalo udělat jinak nebo lépe. Zpětně si to klidně rád přečtu, ale dost daleko od toho, abych odolal pokušení loadnout a jít si proto ... :D

Nevím, jestli je to jen jiným designem katakomb, které mi prostě připomínají "tu" klasiku her od BI a Bioaware, ale začínám to snášet mnohem lépe. Celkem se už orientuju i v těch dialozích a mám tušení o různých souvislostech. Poprvé za tu dobu jsem navíc pocítil, že se nemůžu od hry odtrhnout. Pohltilo mě to a zajímá mě to. Jen se trochu bojím, aby to vydrželo. Můj současný světlý bod je Annais, která převzala Morteho roli ukecané členky družiny a mám pro ní celkem slabost ;) Líbila se mi svou drzostí už na počátku, ale to jsem jí ještě najmout nemohl. Snad nebude jako chaotický neutrál náchylná na mé zákonné choutky :D
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Říjen 14, 2016, 10:39:07
Poznámky jsem přečetl a došlo mi u toho, že nějak zapomínám na předchozí questy, které už musím mít splněné, akorát to jít ještě oznámit :)

Katakomby považuju za uzavřené, záležitosti okolo Tichého krále jsem řešit ani nechtěl. Než jsem začal bojovat s Mnohoústým, tak jsem si prostě řekl, že po téhle lince už pást nebudu. Tím pádem mi je Soergova hlava asi k ničemu a můžu jí v klidu vyhodit. Horší je to spíš s některými věcmi v Úlu, v tom už jsem ztratil přehled. Spalovačem se asi stát ani nechci, to už jsem odmítl předtím.

V současné chvíli už jsem v Dolní čtvrti a Morteho mi unesli, takže jsem spíš začal řešit, jestli se můžu vůbec volně pohybovat i po předchozí mapě a jak dočasně nahradit ztrátu dobrého bojovníka - předpokládám, že Morteho časem zase najdu. V Dolní čtvrti jsem našel bojovníka, který mi asi bude sloužit pro přepínání mezi povoláními, ale nějak si nejsem jistý, jestli to vůbec využívat? Trochu se toho skoro čistokrevného mága bojím, ale statistikama ani ničemu jinému nevyhovuju. Kouzla mám však jen taková základní, nic extra, byť tou koulí na levelu 1 jsem si poradil i v boji se stínem. U Dakkona je to taky zvláštní, nějak netuším, jak se učí kouzla on. Teda asi tuším, když se podívám do jeho inventáře, ale budu to muset teprve otestovat.

U toho přepínání jsem v tipech na fanwebu navíc zjistil, že to můžu aplikovat i skrze parťáky v družině, ale zatím jsem neměl potřebu zkoušet dialog, tak mi tahle možnost unikla. Nemám navíc v záloze mága, což je jak tuším ten ohořelec v hospodě, ale ten mi předtím nešel osvobodit, tak jsem se na to vybodl. Obecně mě hlavně překvapuje, kolik věcí je určeno jen pro zloděje. Druhý v pořadí je bojovník a mág je až poslední. Alespoň jsem u toho zjistil, k čemu jsou dobré amulety a proč se vlastně stackují :)
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Říjen 16, 2016, 22:05:05
Dialogy už jsem si ozkoušel, ale hned mám jednu výtku k ovládání. Už se toho sešlo moc najednou. Docela mi vadí, jak to kruhové menu funguje. Myší volím a druhou ruku musím mít na Esc, protože dokud z menu nevyskočím, tak se případná akce neprovede. BG/IWD lišta mi v tomhle vyhovuje perfektně, tady tohle jen zdržuje.

Ale abych to nezakecal, s Dakkonem jsem začal trénovat Zhentovo učení, či jak se ten maník jmenoval a dosáhl jsem zatím na 5. kruh. Je z toho pár kouzel a jedno hodně užitečné, protože si můžu pohodlně navyšovat sílu. Sice mám jako kouzelník jiné a déletrvající kouzlo, ale každý takovýhle bonus se hodí. V boji je to pak hodně znát.

U levelupu jsem stále nerozhodný. Zkoušel jsem si cvičmo projít změnu povolání, ale rozkolísalo mě to ještě o chlup více :D Já jsem si myslel, že se zkušenosti počítají jako celek, ne že každé povolání má striktně oddělené skóre (libovolné přepínání mezi povoláními vynechám úplně). Jako mág jsem byl už přes 60k, ale po switchnutí na bojovníka jsem byl někde kolem 30k. Grindovat se tu sice dá, ale byl by to docela opruz, takže zatím jsem zůstal stále jako mág na levelu 6 a rozhoduju se. Nejhorší je, že během hledání Morteho jsem nasbíral dost zkušeností, které teď zase bude muset dohánět on, tak si tak říkám, že je to možná nakonec jedno a zůstanu už definitivně mágem (bojovník level 5).

Než jsem se vydal Morteho hledat, tak jsem Dolní čtvrť prolezl a splnil pár úkolů dle svého přesvědčení - pomohl jsem tupým bojovníkům a zabil Abishaie. Při pokusu o návrat do Úlu jsem zjistil, že po porodu uličky mám k dispozici world mapu, takže můžu cestovat poměrně jednoduše a všude. Vrátil jsem se proto okouknout ostatky Pharoda a pořešit pár předchozích úkolů. Jeden mi ale asi viset zůstane, protože jsem někde vytratil jistou zásilku. Docela potěšilo, že jsem jen tak nevědomky pořešil pár záhad, nebo v jejich řešení dost pokročil - např. mám nakročeno k osvobození hořícího mága.

Je toho hodně, na vše si proto nevzpomenu, ale podrobný deníček si vést protentokrát opravdu nechci. Měl jsem trochu obavy o děj v Dolní čtvrti, ale už je to opravdu mnohem lepší. To prostředí mi stále nesedne, ale má to hlavu a patu, takže mě to už vysloveně neirituje. Nicméně hraju hry por požitek z hraní a ten holt musí být komplexní, takže pořád je to pro mě výrazné minus.

Morteho jsem nakonec našel dle rady pár obyvatel z Dolní čtvrti u mága Lothura. Lothur používá jako sluhy krysodlaky, což bych mu asi normálně spočítal, ale ten týpek sám vyzařuje nějakou poklidnou auru, takže jsem to s ním probral s úctou a přistoupil na jeho požadavek s donesením nějaké zajímavé lebky. Ostatně krysodlaky jsem v podzemí beztak vymlátil, ani mu to nevadilo (tedy vyjma případu, kdy jsem mu zkusmo nabídl lebku jejich velitele, ale i tak to vzal v pohodě).

S lebkou to bylo vůbec zajímavé, protože první věc, která mě napadla, byl Tichý král a tím pádem zpronevěření se slibu. Udělal jsem proto extra save a zkusil to. Cestou jsem si vyzvedl i Soergovu lebku z úkrytu. Nakonec jsem zjistil, že mi ta Soergova lebka zcela postačí. On Tichý král je beztak nezajímavý - je to v podstatě opravdu tuhá mrtvola ... ne tuhá, jako z pohledu boje, ale tuhá, jako opravdu tuhá ... definitivně mrtvá :D

Lothur byl spokojen a vrátil mi Morteho. Jako bonus jsem se dozvěděl něco více o svém stavu a o někom, kdo za to může. Tím jsem pro dnešek skončil ... jo, nesmím zapomenout, že z velitele krysodlaků vypadla zajímavá kniha. Pro zlou postavu asi ideální příručka, ale mě bude nejspíše k ničemu. Na zítřek mi chybí dodělat zbytek čtvrti a spolu s tou Dolní se mi otevřela i Horní čtvrť, takže projdu i jí. Teprve pak se vrhnu po stopách od Lothura.

Nakonec to město zas tak velké není a když to přepočtu na dialogy, tak i to zas tak strašné není. Ten počáteční nával je fuč a teď už to opravdu jde. Pokud bych to měl nyní provnat se Zaklínačem 3, u kerého se Planescape tak skloňoval, tak zápletka Planescape mi přijde zajímavější. A pokud jde o úkoly, Planescape je taky plný klasiky najdi a dones, byť to podobně jako Zaklínač 3 maskuje různou omáčkou ;) Planescape má však jednu ohromnou výhodu, kterou převzal ze starých RPG a dost jsem jí docenil.

Jde o textové popisy věcí a událostí. Prvek, který jsem si ještě před pár dny dosytosti užil v sérii Realms of Arkania. Zkusil jsem si zaflirtovat s Annah a docela jsem se podivil, jak mi to úplně nesedlo, byť pokud jde o sukuby ze Zaklínače, které jsou tieflingům asi nejvíce podobné, tak s tím problém nemám :D Ale tady mi ten detailní popis scény vyvolal mírný odpor. Najednou mi ten ocas Annah začal vadit :D Je to opravdu velký rozdíl. Musím přiznat, že jsem za ta léta prostě přestal na detail dbát a pokud mi grafika nabídne realistickou (u fantasy samozřejmě v uvozovkách realistickou) scénu, tak prostě začínám některé věci přehlížet. A jsou to věci, které by mi při hlubším zamyšlení lhostejné nemusely být. Je to hodně podobné klasické knize, ale ve hře už přeci jen ty počáteční podmínky dostanete. Až mě Annah bylo líto, obzvláště když sám jsem ve hře prezentován jako nevábná zombie :D
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Milhaus Říjen 18, 2016, 12:44:30
naučil si se mluvit s mrtvými? Pokud ano, můžeš si pokecat třeba s mrtvolami v márnici :D

Jinak sukuba je tá druhá společnice, co se k tobě přidá. Tedy alespoň myslím. Ale tu už bys měl mít v partě nejspíš taky, pokud si prošel město.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Říjen 18, 2016, 17:05:17
Jj, to už umím :) Do márnice jsem se skutečně vrátil - došel jsem si promluvit hlavně s Deionarou, která mě naučila další užitečný skill. Mám tu jednu mumii, ke které se asi ještě něco vztahuje, ale nenapadá mě, kde hledat řešení.

Jinak mám město prolezlé skrz na skrz, teď jsem zrovna v podzemí pod Horní čtvrtí. Bordel jsem si splnil komplet, takže sukubu v družině už mám :D ... Annah protestovala, ale nic jí to nebylo platné. Ono obecně v Horní čtvrti byly zajímavé úkoly. Nepořešenou mám jen bojovou věž v Dolní čtvrti, kam zatím hledám vchod a čeká mě výber frakce. Byť tady je to pro začátek asi jasné a musím k Vnímavým, jinak se s úkolem ohledně Noční čarodějnice asi nepohnu.

Přesvědčením jsem se už dostal na zákonné dobro. Překvapuje mě akorát přesvědčení všech mých společníků (samá varianta neutrála). I když to nebude dáno ási jen situací, ale i tím, aby se hodili ke všem případným variantám přesvědčení Bezejmenného.

U Vnímavých jsem se docela začetl do diaologů. Nikdy jsem neměl pořádně možnost nakouknout pod pokličku Války krve. Hodně jsem si u toho vybavoval Neverwinter Nights a druhý datadisk, kde jsem v jedné sféře pekla taky skončil. Teď už mi jsou všechny ty narážky z NWN a BG jasnější.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Říjen 19, 2016, 09:32:35
Hmpf, tak jsem nějak zakysl :D Chytil jsem se kupodivu do podivné pasti příběhu a nedaří se mi najít cestu dále.

Než začnu s popisem, tak v rychlosti k podzemí pod Hlavní čtvrtí. Je to čistě grindovací oblast, kde se respawnují docela tuhé, ale zkušenostně dobře hodnocené potvory. Sice jsou tu na severu nějaké zapečetěné dveře, ale ty vedou maximálně do nějaké další úrovně nebo úplně mimo. Jakmile jsem si respawn potvor potvrdil, tak jsem čištění vzdal. Je to opravdu docela náročné. Myslel jsem si, že to pořeším smrtícím oblakem, ale tohle kouzlo funguje v PT trochu jinak :( Možná by se vyplatilo najmout si Ignuse s jeho ohnivou magií, ale ten týpek je mi docela nesympatický.

Ale teď k onomu zákysu. Postupně jsem se prokousal až do fáze, kdy jsem se dozvěděl maximum informací o Ravel a v kapse mám zmuchlaný kapesníček nasáklý krví její dcery. S Ravel jsem dokonce mluvil v cechu Vnímavých přes krystal, takže vím o dveřích (portálu) v cechu Božích lidí, ale právě tady jsem narazil.

Ravel mluvila, že dveřmi je něco, co v její době nebylo ještě hotové, ale nyní už možná hotové je. Hned jsem si vzpomněl na podivnou zakázku, co se v cechu dělá. Jenomže k ní se lze dostat jedině vstupem do cechu, takže jsem Vnímavé opustil a vstoupil k Božím lidem - miimochodem mají mnohem zajímavější podmínky vstupu. Dostal jsem se tak až ke zbrani, na které cech usilovně pracuje a která už na první pohled vypadá, jakoby měla v příběhu sehrát nějakou významnou roli. Jenomže se asi o dotyčný portál nejedná.

Po mnoha marných pokusech se všemi možnými kombinacemi jsem se pustil zpět a začal zase plnit nějaké úkoly kolem a zase znovu vyslýchat lidi, o kterých jsem si myslel, že by mi mohly pomoci. Narazil jsem tak i na pár nových úkolů :) Skončil jsem nakonec opět u úkolu s tvořičem snů, či jak se to jmenuje. Mám inženýrovi z cechu donést nějakou klec z obléhací věže. No jo, jenomže to je taky oříšek.

Věže se týkal už úkol od Sebastiana, ale ten jsem vyřešil prostým zabitím dotyčného abishaiie. Cestu dovnitř věže jsem nehledal. Mám tušení, že to souvisí s nějakým konkrétním předmětem, ale za včerejšek už bylo toho pátrání po různých předmětech opravdu moc :) Úžasné je, že dost v tomhle pomáhá obchod Vrschiky a její exotické zboží - skoro se vyplatí všechno exotické zboží rovnou zkoupit, protože jen minimum z toho nemá nějaké využití :D Jenomže tady netuším.

Před půlnocí jsem to vzdal úplně a dlouho jsem nemohl usnout. Znovu jsem si vzpomněl na poznámku hlavního inženýra, že na tvořiči snů už pracuje několikátá generace jeho rodiny. Pomalu mi došlo, že Ravel měla na mysli asi tohle. Bylo by to logické, protože tohle jde plnit i bez nutnosti vstupu do cechu. Zmátlo mě spíš to, že jsem považoval Ravel za ztracenou po celé věky, proto jsem si tyhle úkoly nespojil, ale on ten inženýr má v podstatě démonské kořeny, takže několik generací může v jeho případě klidně znamenat tisíce let :D Zůstal tak problém s věží ...
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Říjen 19, 2016, 13:45:30
Noční úvaha se nakonec jako správná neukázala :D

Do obléhací věže jsem se dostal, ale s nápovědou. Týpka, který tohle téma prozradí, jsem předtím prokecával už asi 4x, ale má to docela dobře schované. Nejhorší je, jak se mi o něco později potvrdilo, že postavu musíte prokecat hned napoprvé co nejvíc, protože pak hrozí, že později už půjdete jen po konkrétních viditelných tématech. Tohle se ovšem schovávalo úplně bokem. Jinak jsem opravdu celou čtvrť prolezl několikrát, takže jsem toho začal mít už akorát plné zuby.

U některých témat je např. potřeba začít celý rozhovor úplně znovu, jako bychom se ptali úplně poprvé. Teprve po několika "otočkách" se zobrazí výběr, kde už třeba to potřebné téma bude a přesně tohle mě nebaví. Nejde mi o nějaké zjednodušování, ale o přehlednost. Proklikávat se dokola tím samým, mi rozhodně světoborné nepřijde. U jedné, dvou postav by to člověk zkousl, ale tady je to až moc časté.

Odměnou za zprovoznění tvořiče snů mi byl samozřejmě sen, který mi ovšem prozradil velký kul... ukázal mi akorát oblast, kterou jsem o chvíli později spatřil na vlastní oči. Vodítko k ní mi však nenabídl. Ona totiž celá slévárna s tím mnoho společného nemá ;)

V cechu Vnímavých jsem v pokojích našel vlastní místnost a v ní podivnou kostku, která ukrývala deník v neznámém jazyce. Rozluštit to nebyl problém, stačilo vyzpovídat urnu otce lingvisty, ale u poznámky o dědictví jsem opět narazil. U advokáta je zase potřeba projít celým martýriem rozhovorů, než jsem se dostal k zadání kódu závěti. Z ní vypadla stvrzenka do kovárny, kde jsem si vyzvedl jistou komponentu, která umí vytvořit portál. Kam povede, jsem určil zakrváceným šátkem od dcery Ravel.

Celá ta peripetie měla tedy velmi jednoduché řešení. Stačilo, abych si v ubytovně Vnímavých lépe prohlédl dialogovou nabídku recepční :D Vůbec jsem se nemusel dávat do řad Božích lidí a vůbec jsem nemusel spolupracovat na tvořiči snů. Člověk by řekl, že je to jen drobná chybka, ale vymotat se z ní trvalo dlouho. Nyní se po té haldě hodin konečně nacházím v Ravelině bludišti.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Říjen 20, 2016, 20:40:05
Nebudu ani počítat, kolik let uběhlo od prvního pokusu tuhle hru dohrát (15-16?), ale je to konečně za mnou :) Následující shrnutí bude místy poměrně kritické, takže začnu drobnou sumarizací ...

Obtížnost hry jsem nechal na prostředku, nijak jsem se nezabýval tím, co jaké nastavení dělá, ale beru to analogicky dle BG, kde střed znamená dle pravidel AD&D 2. Před finálním soubojem jsem u své postavy dosáhl na level 5 bojovník a level 14 mág (oba bonusy jsou za mága). Co se kouzel týče, moc jsem to nehrotil, takže do finále jsem napochodoval div ne s nějakým základem, holt jak už jsem mnohokrát zmiňoval, mě ti kouzelníci nějak nejdou :) Ale co se Infinity her týče, je to díky tomu moje první hra dohraná za kouzelníka jako hlavní postavu. Pokud jde o atributy, tak síla byla 11, inteligence 23, moudrost 25, obratnost 9, odolnost 21, charisma 14 (2 body z nějakého bonusového předmětu). Společnost mi dělal Morte, Dak'kon, Annah a Fall-from-Grace, romanci s Annah jsem nevyužil ;)

Na finále jsem se nijak nepřipravoval, což asi byla tak trošku chybka. Peněz jsem měl dost, takže jsem přeci jen mohl koupit lepší kouzla a železné zásoby lektvarů. Vůbec jsem nepočítal s tím, že cestu do finále si prošlapu sólo a protože jsem netušil, jestli budu moci někde přespat, tak jsem na kouzla ani nesáhl. Při úvodní honičce mezi Stíny mi málem rupla žilka. Přesně takovéhle závěry her výsostně nesnáším, nehledě na to, že jako kouzelník jsem bez magie nanic. Ostatně pokud jde o zbraně, družina byla až do konce vybavena zbraněmi max. +2. Lepší dýky pro Annah, nebo meč pro Dak'kona, jsem nenašel (obchody nepočítám, až tolik peněz jsem zase neměl). U Morteho zubů jsem pak zapomněl kouknout, jestli nejdou vylepšit.

Po pár pokusech jsem úvodní honičku za otevřením portálu dal, povedlo se mi u toho 2x sejvnout, takže jsem nemusel absolvovat celé martýrium pokaždé od začátku - nejvíc zdržujou animace, které jsou po pár opakováních hodně otravné. V další místnosti jsem musel přežít souboj s Ignusem, na kterého jsem jednou poslal sekeru, abych ho alespoň načal a pak jsem ho upižlal Raveliným drápem. Sebral jsem nějaký mluvící šutr a pomocí krystalu nad fontánkou se dostal do další místnosti, kde mě čekaly moje 3 předchozí inkarnace. Poměrně rychle mi došlo, že je mám přemluvit, aby se se mnou spojily, což zas takový problém nebyl. Rozhovor s nimi byl zajímavý a dost věcí se tím osvětlilo, byť je to spíše jen taková sumarizace toho, k čemu hra v průběhu děje poskytovala vodítka.

Po spojení s poslední částí mého já se objevila Deionara a poté, co jsem se jí omluvil a pověděl jí pravdu o její smrti, tak mi pomohla na střechu, kde mě čekaly mrtvoly mých parťáků. Bosse jsem ukecal, aby se nachvilku vypařil, takže jsem skupinu mezitím oživil. Mno, bossák to vytušil a nenechal mě připravit, takže zbraně a lektvary jsem sbíral už během boje. Moc vesele to nevypadalo, Dak'kona jsem musel jednou oživovat, v jednu chvíli inkasoval dost vysoké zranění. Boj se však po chvíli trochu uklidnil, takže to začalo být vyrovnanější. Hodně pomohla různá požehnání, protože s útočnými kouzly jsem byl po pár minutách na nule a zbylo to na Dak'konovi a Mortem. Smrtící oblak byla v podstatě ztráta času, naštěstí jsem se naučil dost seker a bleskových kouzel. Řekl bych, že mi to vyšlo tak akorát. Dál už bych neměl ani lektvary na uzdravení.

Happyend jsem zrovna nečekal, ale jen bossák padl, outro mi nedalo pochyb, kde se nacházím, byť to bylo v rozporu s mým přesvědčením zákonného dobráka :D

Dodatečně jsem si pak přečetl, kolik věcí jsem ještě mohl před finále udělat a jak jinak si to s bossákem vyřídit, ale od včerejška, co jsem vstoupil do Ravelina bludiště, jsem spíš už pomýšlel na konec hry a nechtěl jsem se moc zdržovat. Od Curstu je PT naštěstí celkem lineární, ale taky mnohem více bojový, takže zdržuje zase tohle. Nakonec jsem to nějak pořešil s Annah a jejím backstabem. Akorát je u toho potřeba hlídal Fall-from-Grace, která chodí ráda léčit doprostřed bojiště, kde zrovna operuje neviditelná zlodějka ... :D Nicméně jsem celý PT odehrál se zapnutou AI. Výtku a to značnou, mám akorát k pathfindingu, ten dokáže naštvat.

Těžko soudit, jestli je to jen tím, že jsem PT rozehrál až po tolika letech, ale osobně si myslím, že spíše nikoliv. Hra má svoje klady, za zahrátí určitě stojí a to nejen kvůli souvislostem s dalšími hrami, ale pochybuju, že se k ní ještě někdy vrátím. Mě to prostředí opravdu nesedlo a parťáci mi taky zrovna k srdci nepřirostli. Komplikovanost některých dialogů a dialogových voleb už jsem zmiňoval minule. Přesto jsem u toho dokázal vysedávat hodiny v kuse, navíc to má u mě plus za ten zákys ;) Ke konci už to však bylo přeci jen docela únavné. Pro mě to tedy určitě desítková hra není, ale pod 80% bych taky nešel. Když odhlédnu od příběhu, nejblíže má k PT druhý díl Neverwinter Nights, který mám pro změnu rád, takže je to opravdu hlavně o tom prostředí.
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Richmond Říjen 21, 2016, 07:55:54
Tyhle hry, ktere se hrají na několikrat v časových odstupech pak většinou nepodanou v hodnocení hráče dobře. Ale tobě se to nakonec i celkem povedlo si hru užít. Ale to tempo dohraných her v kombinaci s komentáří z hraní...klobouk dolů! :)
Název: Re:(Elemir) - Planescape Torment
Přispěvatel: Elemir Říjen 21, 2016, 16:43:29
Ono je to v podstatě tak, jak na začátku naznačovala Yuyana, PT je v úvodu docela nudný. Nejhorší je, že zrovna na začátku se objevíš v tom největším marastu a všude je halda dialogů o všem a taky plno dialogů o ničem. V podzemí se to zlomilo, protože tady PT vypadal jako jakákoliv jiná Infinity hra z fantasy prostředí. Dolní a Horní čtvrť pak poskytly mnoho pojítek s ostatními hrami a část o Válce Krve jsem si opravdu užil. Proto se mi třeba předposlední část hry dost líbila, byť je lineární.

PT je vlastně první hrou, kde jsem konečně pochopil ty rozdíly v přesvědčení a jeho zasazení do kontextu sfér. Hodně jsem u toho vzpomínal na první díl Neverwinter Nights, resp. datadisk Hordes of the Underdark. Negativní sféra pak poskytla pojítko pro změnu s druhým dílem NWN. U hodnocení mě právě přišlo na mysli to spíš připodobnit. Opravdu jsem si v PT našel dost míst, která mě oslovila.

Škoda, že jsem se k tomu nedostal dříve, protože jak píšeš, kdybych teď třeba vytáhl Baldur's Gate, tak jsem schopný na tom taky najít dost chyb. Obecně, jak odehrávám další a další hry, tak prostě mám chuť některé hry, kterým jsem dříve vrazil desítku, přehodnotit :D

Jinak tempo hraní her mám opravdu nějaké vražedné :) Problém mám akorát na začátku, než se u her překoušu přes úvod. To je krizové místo, kdy nesmím přestat, jinak hrozí, že rozehraju něco jiného a pak se vezu v kolečku rozehraných a nedohraných her :D Komentáře jsou pak kapitola sama o sobě. Kdybych asi spočetl celkovou dobu jejich psaní, tak je to dobrá třetina veškerého herního času.

Nejprve jsem to tvořil jako poznámky k hrám, abych při další rozehrávce měl podchycené různé tipy a triky, ale postupně to spadlo spíše do formy deníku. Postupně si čím dál více uvědomuju, že některé hry už prostě znovu hrát nebudu a nejde kupodivu o jejich kvalitu, ale o to, že těch neodehraných her mi zbývá halda, takže na nějaké vracení moc času není. Takhle po těch odehraných zůstane alespoň více jak jen pouhá vzpomínka.