Zde ten pošahanec dělal něco se zdejším počítačem, ve kterém byla tajně uložena umělá inteligence (kterou rangry zničili v prvním díle, nebo si to alespoň mysleli). Následně jí aktivoval, ona se nahrála i do něj i do všech ostatních robotů. Nahrála se i do mé doktorky, co jsem jí nabral při záchraně zahradního centra a která mě celou hru doprovázela a ta tak také byla pod její kontrolou. Zde jsem pro mě trochu nepochopitelně dostal na výběr, jestli se chci nechat asimilovat, nebo eliminovat. Pochopitelně jsem volil, že chci eliminovat, ale ne sebe, ale je, načež začal boj. Doktorka byla nepřátelská.
Načetl jsem tedy hru, kde jsem byl ještě v horním patře a vyhodil jí z party a šel jsem sem znovu. Opět si nastavil své bojovníky, pejska, robůtka a generála se snažil dostat co nejdál od boje, aby to přežili. Zahájil boj, zkoušel to asi 10x, ale nepovedlo se. Vždy mi někoho ti roboti zabili. Většinou robůtka. Oni ti roboti krapek změnili pravidla, respektive na ně úplně kašlou. Jejich střelci s pistolí střílí na kilometr a na dvě rány mi tak zabijí kohokoliv, přičemž já na ně nedostřelím ani s odstřelovačkou. Také střílí skrz zdi, občas. Nemluvě o tom, že se tu a tam objeví nový (když jsem pozabíjel dost těch předchozích) a tak byl boj krapek nekonečný. Můj rekord byl, že zůstal jeden robot s pistolí (zašitej tak, že jsem na něj nemohl střílet, ale on na mě ano), žádní další se již neobnovovali, jenže pak mi zabil generála, kterej se hrdinsky vrhl přímo před něj a nechal se zastřelit. Tak to doklepnu někdy příště. Myslím, že to bude již konec hry.