Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic
Obecná diskuze => O hrách a hraní obecně => Téma založeno: Milhaus Březen 26, 2015, 11:20:20
-
Asi nejlepší RPG hra, která má letos vyjít, tedy alespoň doufám, dnes vychází. No, možná Zaklínač 3 to trochu nabourává, každopádně na tudle hru jsem zvědavý o něco víc, vzhledem k tomu, že vzešla z kickstarteru, kde vybrala hodně moc peněz. Sám jsem jí tehdy podpořil 120 dolary :D a nyní jí mám jíž aktivovanou na steamu a očekávám, kdy bude oficiálně vydaná. Nicméně jí hrát zřejmě po vydání nebudu a budu čekat na češtinu, pokud jí někdo udělá (jakože doufám, že ano)
Web: https://eternity.obsidian.net/
gog: http://www.gog.com/game/pillars_of_eternity_hero_edition
steam: http://store.steampowered.com/app/291650/
Ale tadle hra by měla být zřejmě velmi podobná starším isometrickým klasikám, Obsidián navíc zvládá i skvělé dialogy a dokáže do hry dát i myšlenku (na rozdíl třeba od Bioware). Tak jsem zvědav :)
-
Na oficiálních stránkách se píše dnes v 17:00 ... snad teda jo, protože jsem měl radost, že mi to vychází akorát na volný víkend :)
Minimálně rozehrávku chci zkusit a podle toho, jak by mě to zaujalo bych pak případně pokračoval. Čeština nevím, na XZone jeden tým psal, že jsou pro tenhle rok tak nějak všichni vytížení a tady těch textů bude kupa. Ale bylo by to hezké.
Těch 120 dolarů, to je to balení, co teď odpovídá Royal Edici? Na GOG jsem zahlídl jen zmínku, ovšem KS kampaň šla úplně mimo mě. Pillars of Eternity jsem si všiml až v souvislosti s Tormentem.
-
Jo, je to Royal Edice. Já to původně chtěl poslat poštou a tam se muselo platit víc za poštovné (asi nejspíš 20 dolarů). Pak jsem si to ale rozmyslel, protože by to bylo zbytečně složité a já krabice stejně nepotřebuji. Nemám je kam dávat. Tak jsem to změnil na digitální verzi. (ale to už bylo po kampani na jejich webu). Teď jak tak koukám mám nejspíše dvě digitální verze, tedy ještě mám jeden kód na steam/gog v Hero edici. (což je zřejmě ta nejzákladnější). To bylo tehdy v ceně toho příspěvku.
-
Tak už instaluju :) Koupil jsem si v předobjednávce Champion Edici, akorát to pak posunuli na březen, takže jsem rád, že je to konečně venku.
Krabici bych třeba bral, ale spíš sbírám ty starší kousky. U nových her mě to tak nějak neláká. Přijde mě to kolikrát dost předražené, na to, že člověk neví, jestli to vůbec bude stát za to :D
-
Huh. To jsem se to unavil, unavil, unavil ... tvorba postavy mi dala zabrat. Než jsem se proklikal všemi možnostmi, půlhoďka pryč a to se tu nemusí házet staty. Perfektní. Věřím tomu, že každá volba má svoje rozvětvené podvolby, ale prostě, musel jsem to nějak nasměrovat, takže jsem sáhl ke klasice .... human paladin jménem Ulgar ... sakra, i tak to nebylo jednoduché doklikat :D Snad jsem se nepřehmátl. Obtížnost jsem zvolil na normal, nejsem sebevrah, zatím nevím, do čeho jdu :D
Volí se jen jedna postava, následuje hezké textové intro a ... ten pocit. Celé to kolem, začátek, první rozhovory, prostředí ... první, co mě napadlo, Baldur's Gate a hned jednička. Po krátkém úvodu jsem dostal první parťačku, žoldačku Caliscu a obligátní quest. Jakožto správný paladin jsem při první vhodné chvilce zaflirtoval a sedlo to ... doprčic, Calista dokonce zareagovalo na moje "podzaměření" třídy povolání. Tohle slibuje opravdu maxi :D První souboj s mladým vlkem, v zápětí přepadení bandity za doprovodu známé melodie z Baldur's Gate ... a DOST! Tohle si musím vychutnat hezky v klidu.
Ukládám save, končím hru, ale zítra ... zítra jedeme dál :D
-
Prej vlastnost Might ovlivňuje sílu v boji i magie. To asi tedy bude hlavní věc, kterou rozvíjet.
-
Nevím, jak je to u vyšších obtížností, ale na normal ti to u povolání vyznačí klíčové atributy pro povolání a doporučené atributy (základní nastavení je určeno rasou). Dostal jsem nějakých 10 bodů k rozdělení, takže nejprve jsem přihodil do klíčových, pak do klíčových + doporučených + síly atd. Další bonusy dostaneš za výběr zaměření apod. Připomíná to Baldury, ale je to mnohem větvenější a není to tak přímočaré jako v AD&D verze 2. Pokud bych se měl zabývat opravdu všemi rasami a volit co nejpečlivěji, tak je tvorba postavy opravdu na dlouho. Teď je samozřejmě otázkou, jak velký vliv to všechno ve hře bude mít. Zatím to vypadá, že na to svět bude reagovat.
Paladin umí hned na počátku Přikládání rukou. Nevýhoda je akorát v avataru. Po mapě mi pobíhá fousatý týpek, ale mezi portréty jsem nic vhodného nenašel. Ono obecně, po grafické stránce to není úplně hit, ale zpracované je to hezky. Už jsem někde zahlídl, že je to nepovedený pokus o klon Baldur's Gate, ale to se dalo čekat. Porovnání se to nevyhne a někomu to prostě holt nemusí sednout.
Textu tu jinak bude požehnaně. Začátek byl docela ukecaný. Jsem ještě zvědav na levelup, co to všechno bude obnášet.
-
Hodnoceno je to docela dobře:
http://www.metacritic.com/game/pc/pillars-of-eternity
v některých webech to dostává dokonce absolutní hodnocení.
-
Využil jsem dvou chvilek volna a zkusil pokročit. Než jsem se nadál, měl jsem dalšího společníka, abych o kus dále o oba přišel ...
V ději jsem se mírně ztratil, angličtina přituhla :) Kecáního je opravdu halda a na stole nemám zatím místo pro slovník. V současné chvíli jsem tedy zahlcen informacemi a pomalu se kupí i úkoly. Paladina jsem dostal už na druhý level a v nejbližším městě potkal, pomohl a nabral elfího mága. Jediný trošku vtipnější rozhovor, jinak je atmosféra dost temná.
Do bojů se nedá jen tak bezhlavě pustit, svět po "tutorialu" už je klasický baldurovský. Buďto někde polevelim, nebo prostě naberu družinu - na pláni skolím jednoduchého banditu, ale v jeskyni hned vedle, mě na dvě rány sundá medvěd nebo poblíž ruin dostanu nakládačku od jiných banditů. Boje jsou prezentovány jako realtime, ale funguje tu něco jako zotavení. Postava nedělá žádné falešné pohyby jako v infinity hrách, ale útok/kouzlo začne opravdu až tehdy, co zotavení doběhne. Při levelupu jsem nedostal na výběr žádné zbraňové dovednosti, přijde mi, že tu ani zbraňové specializace nejsou, ale to bych musel kouknout do manuálu.
Svět se jeví jako openworld, cestovat mi šlo zatím jen do přilehlých oblastí (netuším tedy, zda-li je tu i fastravel), které se postupně odkrývají. Mapa světa jinak vypadá dost velká.
Zajímavé je hromadění předmětů. Postavy mají sice inventář, ale družina má i tzv. Stack, což je jakási truhla, kam jde přebytky umístit. Bylinky jdou do ní třeba automaticky.
Budu muset ještě prozkoumat deník a další prvky. Vypadá to, že v té osadě, kde právě jsem, je k tomu zrovna vhodná příležitost.
-
ta krabicovka Pillars co se u nas prodava vazne stoji za to, jedina vytka je ze je napul polska, ale jinak je opravdu paradni. 80ti strankovy manual a k tomu barevny pruvodce postavami a mechanikami hry také o 80ti stranách se dnes jen tak nevidi:)
-
Někdo už se dokonce chytil překladu, viz http://pillars.funsite.cz/ (http://pillars.funsite.cz/). Uvidíme, co z toho vyleze. Je fakt, že absence češtiny dost lidí odradí.
Já to prozatím utnul, protože na tohle je potřeba si opravdu najít dostatek času a hlavně klid, obojí jaksi chybí :) Ale tak zas nic nejspíše neuteče, takže si to nechám na později.
-
Komplet překlad už je nějaký ten pátek na světě, ale moc jsem se k rozehrávce neměl. Zvažoval jsem oprášit starý save, ale nakonec to vyhrála úplně nová postava trpasličího barbara. Nejsem si jistý, že bych chtěl ve hře pokračovat, dostal jsem se skoro do bodu, ve kterém jsem to minule utnul, ale něco mi říká, že bych tomu šanci dát měl ;) Minimálně už jen kvůli změně, abych zas hrál na chvilku něco jiného. Zatím není hra tak ukecaná, to se změní až s první vesnicí, ale je pravdou, že jak si to nyní nemusím pro sebe překládat, je to mnohem stravitelnější.
S odstupem času, tedy těch dvou let, mě však překvapilo něco úplně jiného a to je grafické zpracování hry. Najednou to ani mezi nezávislou tvorbou ničím nevyniká. Mám z toho hodně podobný pocit, jako když byl před lety oznámem remake Blade of Destiny, ale poté šel touhle cestou skoro každý. Jakoby to mezitím zestárlo. Není to špatné, je to stále atmosférické, ale nedalo se toho nevšimnout.
-
Od prvního pokusu rozehrávky PoE uplynulo krásných 10 let a konečně jsem se dokázal dostat přes onen "prokletý" úvod :).
Deníčkovat ovšem nebudu, jelikož jsem si ani tentokrát příliš nevěřil a vrhnul se do hry bez přípravy. Teprve po několika dnech jsem mohl zkonstatovat, že to tentokrát asi již i dohraji. Ostatně udělal jsem proto maximum, např. jsem si zvolil obtížnost zaměřenou na příběh, což je lehce modifikovaná normální obtížnost, která je benevolentnější k chybám, ale zachovává počet nepřátel na mapách. Před lety PoE odeníčkoval Milhaus (https://www.svetmightandmagic.cz/forum/index.php?topic=981.0), takže já zkusím jen doplnit některá místa.
Popravdě, deníčkovat PoE není úplně triviální kvůli množství obsahu a chtělo by to minimálně ještě jednu rozehrávku. Důvodem je zejména hlavní linka, která je hodně propletená s různými historickými událostmi a lore světa PoE. V tomhle ohledu musím PoE i po letech pochválit, protože tu Obsidiani odvedli kus velmi slušné práce. Dokonce jsem se přistihl, že si hru mnohem více užívám a našel jsem zalíbení i v grafice :D. Je to zvláštní, protože před lety jsem byl ke hře příliš příkrý, ale něco se ve mě prostě za ta léta změnilo.
Jako hlavní postavu jsem si vybral lidského mnicha. Základní atributy jsem rozdělil víceméně dle doporučení hlavních a doplňkových atributů pro dané povolání. Ty ostatní jsem nechal okolo hodnoty 10. Origin jsem zvolil tuším taky z nějakých ostrovů, ale z hlavy si to teď nevybavuji. Ze základních talentů jsem se zaměřil na atletiku a mechaniku. Mechanika je klíčová pro odemykání zámků a odstraňování pastí, atletika by pak měla mít vliv na aktivity spojené s dokonalým ovládáním těla - např. šplh po skalách apod. Ale těžko přesně říci, protože hned při první příležitosti se mi to do dané aktivity nijak nepromítlo - na polorozbořenou zeď jsem pro loot prostě nevylezl :).
Boj je v PoE opravdu trošku nezvyk, jak už popisoval Milhaus. Hlavní slovo má výdrž, která se v bojích uplatňuje jako první. Výdrž je přitom jakoby dvojího typu. Postava i nepřátelé mají nad HP barem několik teček, které úspěšnými zásahy mizí, což má představovat rostoucí únavu postavy a tím pádem upadající schopnost bránit se. Jakmile tenhle typ výdrže padne, tak se dalšími zásahy začne postavě snižovat už zdraví a spolu s tím klesá ukazatel výdrže na portrétu postavy. Pokud postava střet přežije, tak se po boji zdraví postavy automaticky obnoví, ale ukazatel výdrže už zůstane snížený (pokud tedy postava nemá talent na částečnou obnovu výdrže).
Díky tomu nastanou dvě věci - postava do dalšího boje nastupuje již částečně unavená (= je snazší jí shodit výdrž / unavit jí) a ukazatel únavy na portrétu postavy pak dále klesá. Pokud klesne na nulu, tak postava upadne do bezvědomí a po boji procitne jen s minimální hodnotou výdrže. Pokud by během boje kleslo na nulu zdraví, tak postava upadne do bezvědomí taky, podobně jako v Neverwinter Nights 2 (tedy pokud zrovna nesólujete, v takovém případě totiž postava rovnou umře).
Únavu je možné v boji redukovat pomocí specifického talentu, čímž se obnoví i část zdraví, ale hlavní redukce výdrže probíhá odpočinkem nebo konzumací jídla.
U talentů pak obecně platí, že mají cooldawn, takže je nelze používat ihned po sobě. Některé talenty mají dokonce omezení na počet použití v konkrétním boji. Ale až tak pečlivě jsem to zatím neodpozoroval. Součásná úroveň obtížnosti mi totiž neklade příliš překážek, abych to musel sledovat. Ideální to bylo jen z počátku, kdy jsem kus úvodu odsóloval. Jakmile do družiny přibyli parťáci, tak se boje výrazně zjednodušily. Jinak pokud jde o parťáky, hra má celkem zdařilou AI, takže není nutné do bojů tolik zasahovat. Přijde mi to o chlup lepší, než co jsem nedávno zažil v Dragon Age ;). Ale co se divím, Obsidiani mají na kontě právě NWN 2, které jsem si v tomto ohledu tolik vychvaloval.
Počátek hry je samozřejmě pořád stejný, ale v detailu se může přeci jen docela lišit. Řeč je o společnících. Po přepadu tábora je klíčové, jak dopadne rozhovor mezi mnou a vůdcem banditů. V mém případě došlo ke zranění obchodníka a do ruin chrámu jsme mu s Kalishkou museli trochu pomoci. Uvnitř chrámu pak došlo k dalšímu klíčovému rozhodnutí. Obchodník potřeboval odpočinek, což jsem mohl odmítnout nebo ho v tom podpořit. Rozhodl jsem se pro odpočinek. Kalishka se díky tomu naštvala a z tábora odešla, což jí stálo život (šlápla na past). Já s obchodníkem jsme se pak dostali z ruin a venku zemřel i obchodník díky aktivitě kultistů.
A tady je to příběhově velmi zajímavé, protože jsem podle pozdějších náznáků vlastně zemřel i já, tedy moje současné já a mé tělo ovládla jedna z předchozích identit mé duše. PoE totiž staví na tom, že duše se reinkarnují a uchovávají si vzpomínky na své předchozí životy. Nicméně tyhle vzpomínky zůstávají pro aktuální existenci postavy skryty, takže si je dotyčná postava nijak neuvědomuje. Podivný rituál, který by si za normálních okolností vzal komplet mou duši, nějakým záhadným způsobem selhal a místo toho nahodil jednu z mých předchozích identit, tedy jinými slovy mě vrátil do jednoho z mých předchozích životů.
-
Škoda, tady by mě ten deníček zrovna docela zajímal. :)
-
Někdy v budoucnu bych to asi zkusil, ale tohle je opravdu až tak na druhou rozehrávku. Pomaličku mě totiž začínají dohánět počáteční volby, které se zprvu nezdály tak důležité. V rozhovorech se třeba ukázalo, že by pro mě bylo užitečnější mít jako hlavní postavu jiné povolání a jinak si volit dovednosti. Další věc je obtížnost, která zprvu fungovala dobře, ale od opuštění Zlatavého údolí nepřátele válcuju už jen počtem členů družiny.
Hrou tak probíhám očividně rychleji, než bych měl a o to hůře pak stíhám vstřebávat všechny dostupné informace. Kupříkladu jsem na levelu 7 došel skoro až nakonec dungeonu Od Nua pod pevností, což je jinak dungeon, který se prolézá po částech podle toho, jak družina postupně sílí. Navíc finále dungeonu se musí odemknout někde jinde a hlavně až poté, co družina postoupí dostatečně v hlavním příběhu.
Jinak mě docela překvapilo, kolik různých voleb po cestě potkávám. Docela klíčové je i to, koho zrovna v družině mám, protože parťáci mohou kolikrát do dialogu (dění) významně zasáhnout. Přijde mi to zas o kus vyšperkovanější než to bylo v Neverwinter Nights 2.
Zatím bych PoE přirovnal k mixu Baldur's Gate I (otevřený svět, volnost, atmosféra) a NWN 2 (družina, dialogy, úkoly, nelineárnost).
-
Ten dungeon pod pevností jsem prošel i na těžké obtížnosti hned po příchodu až do toho bodu, kde bylo třeba umět jazyk.
Bylo to sice těžké, ale dalo se to. Potíž je, že tím současně hře hodně utečeš a zbytek té hry je hodně snadný (velká část). Trochu úchylné je zde možnost najímat si bezejmenné společníky do party, které si můžeš vytvořit stejně, jako hlavního hrdinu a navolit jim dovednosti, jaké se ti hodí. Lepší to bylo tuším udělit spíše na začátku a nechat je v pevnosti (mohli i chodit na ty úkoly tam), než později, protože pak to bylo dražší. Skrz společníky takto vytvořené - druidy vyvolávající potvory, jsem třeba umlátil bosse pod pevností.
Osobně si myslím, že je to horší, než NWN2 a postupně mě to i pouštělo. Je to lepší, než baldury.
Největším zklamáním jsou právě ti příběhový společníci a jejich úkoly.
-
Společníci a jejich úkoly mě nakonec taky zklamaly. Zprvu to celé vypadalo nadějně, ale ve výsledku je to takové nemastné-neslané. Interakce s hlavní postavou jsou nakonec zřídkavé a i dění v družině už se dál nevyvíjí. Některé osobní úkoly jsou zajímavé v kontextu lore světa, ale žádné terno to opravdu není. Nebýt Edéra a trpaslice Sagani, tak jsem se klidně mohl tahat s noname družinou po vzoru Icewind Dale a bylo by to vlastně jedno.
Zajímavý už je potom jenom Aloth, nikoliv však jako charakter, ale kvůli jeho zapojení do děje. Paladinka Pallegina mě moc nezaujala, Truchlící matka je podivínka a zbytek parťáků sedí v pevnosti a řeší doplňkové úkoly.
Blížím se ke 30 hodinám a mám za sebou zvrat v Zátoce vzdoru, což je hlavní město Jelenolesí. Město samotné bylo plné úkolů, které mi přišly celkem dobré. Některé odrážely atmosféru ve městě/čtvrtích, v jiných jsem si volil stranu, kterou podpořím a která pak podpoří mě atd. Problém je akorát v tom, co už naznačil Milhaus, i u mě má hra sestupnou tendenci. Jak bych to popsal? Těch různých aktivit je ve hře moc a jsou tu pohozené jakoby bez ladu a skladu. Chybí tomu nějaké propojení, které by tomu dávalo hlubší smysl.
V Baldur's Gate II je třeba ústředním bodem části příběhu taky město, ale vy od počátku víte, že plnění úkolů, shánění peněz a utužování vztahů má smysl kvůli tomu, abyste se později mohli pohnout dál. V PoE jsem do Zátoky vzdoru přišel dost vylevelený a se slušnou zásobou peněz. Pokud bych se býval rozhodl jít jen po úkolu, tak bych si vystačil se třemi klíčovými úkoly, které jsem mohl splnit hned na úvod a mohl jsem jít definitivně pryč aniž bych udělal cokoliv dalšího. A takhle je to vlastně s celou hrou. Hodně věcí plním ne proto, že bych musel, ale jen ze zvědavosti. Kupodivu ani volby v rozhovorech nemají takový efekt, jak by se mohlo zprvu zdát.
V tomhle ohledu je úplně ujetá interakce s hlavním padouchem, kterému přímo v rozhovorech podsunujete svou minulost, respektive si tvoříte svou vlastní minulost na základě jednotlivých odpovědí. Přitom ty odpovědi můžou dost měnit podstatu daného tématu. Pro ilustraci, v jednom případě se mě padouch ptá na jedno ženské jméno. Dotyčná postava přitom může být moje bývalá učitelka, nebo moje sestra, moje milenka, anebo jí vůbec neznám. Formou odpovědi si prostě vyberu jedno z toho namísto toho, aby to bylo nějak pevně dané. Netuším, jaký to má smysl a asi mě to ani moc nezajímá :).
Pořád to je slušná hra a pořád to drží mou pozornost, ale už si nejsem jistý tím, že to v budoucnu ještě jednou rozehraju.
-
V Zátoce je hlavně zrada, že se to v jednu chvíli zvrhne a město se uzavře a úkoly vněm, pokud je hráč neudělá do té doby, tak nesplní. Později se zase otevře, ale je jiné. Do té doby tam jít nemůže, i když jej tam některé úkoly vedou.
-
Jo, to mě zprvu docela vyděsilo, protože jsem dostal 2 úkoly (jeden ohledně pevnosti a druhý byl poinformovat velvyslance na ambasádě), které jsem najednou neměl jak splnit :). Naštěstí stačí dojít do Dvou Jilmů a město se znovuzpřístupní. Kolik se toho ve městě změnilo, netuším, já měl v podstatě vše hotové ještě před zradou, takže mi zbyly jen ty 2 úkoly.
Horší je, že už několik dní stojím na místě a nemám potřebu se ke hře vracet. Dva Jilmy mě docela odradily a spíš přemýšlím, že bych měl asi někde v této části přejít do datadisku.
-
Zkusil bych rámci tamního jednoho úkolu sejmout draka, to jsou obecně asi nejtěžší boje ve hře. Já tedy datadisky nehrál, odkládal jsem je, jak to šlo, protože nebyly v češtině a obtížností jsou dost níž, než právě třeba boj s draky a podobně. Ale já se tedy dostal k tomu, že jsem ve Dvou Jilmech splnil vše a mohl bych jít do závěrečné části, pak když jsem zjistil, jak jsou datadisky do hry vložené, jsem šel do nich a pak už ve hře nepokračoval a nedohrál jí.
Případně ještě pod pevností můžeš zkusit závěrečného bosse.
-
Myslel jsem si, že bych zas chvilku pokračoval v PoE, ale hra se mi nějak porouchala a při pokusu vlézt do inventáře nebo levelupnout postavu nemilosrdně spadne. GOG Galaxy se taky k nějaké opravě nemá a reinstalovat se mi to taky moc nechtělo. Holt tyhle Unity3D hry jsou prostě odsouzené k zániku - dřív či později přestanou fungovat všechny. Přijde mi to docela jako mor. Mnohem starší hry na "prastarých" enginech fungují dodnes, ale Unity3D si neudrží kompatibilitu ani pár let :/.
Nová instalace nakonec taky nepomohla, takže to vypadá na definitivní konec.
Edit: ve Windows 10 to nakonec naběhlo. Chyba se sice neprojevila, ale to načítání hry je podezřele dlouhé.
Snad to vydrží alespoň do té chvíle, než dokončím základní hru. Už to chci fakt jenom nějak dojet a asi na to zase v klidu zapomenu. Ve výsledku by to nemusela být špatná hra, ale nějak se do toho pořád nemůžu dostat a ty prodlevy tomu taky nepomáhají.
-
A já myslel, že PoE už máš dávno dohraný..
Nehledě na to, že si to taky šetřím, až zase nebude co hrát, tak jsem nečekal, že tam budou nějaký problémy se spuštěním na Windows 11.
-
Nemám. Já jsem si dal neprozřetelně pauzu někde okolo finále základní hry a pak jsem to odsunul na vedlejší kolej. Teď se do toho zase ztěžka vracím.
Ona to totiž není hra jen na jednu dohrávku. Možná je lepší v polovině hru ukončit a začít znovu, protože ten příběh je dost zamotaný a s pozdějšími znalostmi by byl začátek určitě lépe pochopitelný. Na druhou stranu ten příběh zas není žádné terno, takže jsem spíš zvědavý na DLC. No a kvůli tomu jsem se právě zasekl, protože se rozhoduji, jestli nejprve dokončit základní hru nebo jít raději do DLC.
Je zajímavé, že mi to celou dobu na Windows 7 šlo a až teď to padá. Desítky zatím v pohodě. Jedenáctky to asi taky vezmou dobře, u nich zas takový rozdíl oproti desítkám není.
-
Elemire, mě to na jedenáctkách taky nejede.
-
Definuj prosím "nejede".
-
V té instalačce bude asi víc problémů, než se zprvu zdálo. Krom kompatibility to budou i postupové bugy. Nemůžu se totiž přesunout do DLC a co jsem pročítal fórum Obsidianu, tak s tím byl problém už od počátku. Jedna z rad je návrat ke starší verzi hry :).
To je jako fakt geniální, hlavně že se GOG tak strašně rád chlubí zachováním kompatibility, přitom bez rozmyslu nahrazují staré verze novými, protože u toho vůbec nepřemýšlejí. Není to poprvé, co mi něco nejde jen proto, že už nemám možnost stáhnout starší a 100% funkční verzi. Takový zálohy mi jsou samozřejmě k prdu, to abych si zas prostě vedl svůj vlastní archiv.
-
Hm, tak bych GOGu docela křivdil, oni starší verze nabízejí, ale jde to jen v GOG Galaxy ...
Manage Installation -> Configure...
a hned v záložce Installation je možné zvolit si požadovanou verzi hry (a samozřejmě zakázat automatický update, aby se to zas neaktualizovalo).
Verze jdou zpětně až do té, která byla na GOG uveřejněna jako první. K mému překvapení jsem se tak dostal třeba k Lords of Xulima ve verzi 1.8.8, tedy před velké změny, kdy má Gaulen ještě svůj starý portrét :). Nechtěně jsem si tak vyřešil problém se sháněním starší verze LoX. Jenomže to neřeší můj problém s PoE :D.
Asi budu pokračovat v hlavní lince a pokud by z toho nic nebylo, tak se na DLC už vyprdnu.
-
Zajímavý. Přitom nedávno jsem zase o trochu pokročil v BG2 a tam žádnej problém s kompatibilitou ani bugama nebyl, ale nevím, jestli je to stejnej engine.
Každopádně tohle je pro mě docela překvapení. Pak to zkusím večer doma asi sám, i když já mám jenom Steam verzi..
-
BG2 jede na Infinity engine. Navíc pokud ta hra jede, tak je to dál bez problémů, protože BG2 byla ve výsledku dobře odladěná a bugy jsou v ní velmi zřídkavé.
Po reinstallu PoE jsem docílil stavu, kdy se mi hláška o "zvacím" dopisu zase nezobrazuje. Jsem zvědav, co se bude dít dál :D.
-
Definuj prosím "nejede".
Dlouhý načítání, nestabilita, a z nějakýho důvodu nejde vykřížkovat menu, takže ho mám pořád na obrazovce a nic přes něj nevidim. Je to velmi exotický "nejede".
-
Tak vyzkoušeno na Windows 10 64 bit a jede a loaduje mi to v pohodě. Nijak extra jsem to nezkoušel, ale v základ v klidu. Loading by asi mohl být rychlejší, ale kdybych se na to asi nesoustředil, tak by mi to přišlo úplně v pohodě. :)
-
Alespoň někomu to funguje :-). Já mám naštěstí dlouhej seznam jinejch her, počkám, on to někdo zas opraví :-).
-
Z pouhé instalace a spuštění hry bych raději ještě nic nevyvozoval. Odehrál jsem pár desítek hodin, než mi to kleklo :).
-
Hm, tak se blížím do finále a DLC stále nikde. Tentokrát už mám alespoň zápis v deníku, ale pořád to po mě chce, abych si promluvil se správkyní, jenomže ten trigger najednou zmizel a dopis není k dispozici :D.
Zkouším různé verze PoE, ale savy asi nejsou moc kompatibilní. První verze 3.7.x správně poznala, že mám DLC nainstalované, ale nedokáže z toho savu načíst postavy apod. Zkusím to ještě vzít směrem k novějším verzím, ale moc si od toho neslibuji. Zatím to vypadá, že na DLC mohu opravdu zapomenout.
-
Starší verze PoE s mými savy opravdu nefungují, takže jsem se musel vrátit k nejnovější verzi. Po aktualizaci souborů jsem dal ještě preventivně opravu souborů, což k mému překvapení stáhlo dalších 135 MB souborů, takže jakési deja vu. Vybavuji si, že tohle už jsem zažil u Dragon Age: Origins, kde je po instalaci potřeba hru ještě opravit, protože teprve oprava ví o nejposlednějším patchi.
A výsledek? Trochu sporný :D. Aktuální save pozice zůstaly na stejném bodě, ale zkusil jsem loadnout o poznání starší save a rozhovor se Správkyní proběhl najednou normálně. Podle mě tu bude navíc podobný problém jako v Might & Magic X, kdy se nesmí předbíhat úkoly.
Jediný rozdíl mezi savy je totiž v tom, že rozhovor o dopise se zobrazí právě tehdy, pokud mezitím neproběhne pochvala za dokončení Nekonečných stezek, což je to, co se mi stalo. Porazil jsem ducha Od Nuy, promluvil jsem s Adrovým drakem, přijal jeho úkol a pak jsem ho zradil. Správkyně mi oznámila, že jsem stezky úspěšně dokončil a pak došlo k tomu nekonečnému popupu hlášky při přechodech mezi lokacemi, že do pevnosti dorazil dopis. Jenomže Správkyně už se mnou nechtěla o dopise mluvit.
Po reinstallu tahle hláška zmizela, ale s tím i celý úkol. Teprve po nové aktualizaci a opravě souborů to začalo fungovat, ale musel jsem se vrátit zpět na konec Nekonečných stezek, kdy je ještě nemám potvrzené, v mém případě před rozhovor s drakem.
Moc nadšený z toho nejsem, přeci jen je to pár hodin ztráty, ale jelikož v Jilmoví stejně vše rychle spěje do finále, tak si to mohu dovolit oželet ;).
-
V poklidu jsem vstoupil do datadisku a vše vypadá v pohodě.
Musím říci, že mě hra začala zase trochu víc bavit, byť je to pořád dost jako na houpačce. Grafika je vskutku pěkná, lokace, města, podzemí apod., dokonce i svět vypadá velmi poutavě, ale ten příběh, ten mi opravdu pořád ne a ne sednout. Nakonec zase došlo ke klasickému paradoxu, kdy mi děj datadisku přijde mnohem zajímavější, byť pořád má průnik s hlavním dějem hry.
Dneska jsem navíc musel konečně sáhnout po výbavě družiny, protože většinu hry jedu s default vybavením nebo jen s drobným upgradem, ale už to v soubojích sem tam skřípalo. Nakonec se ukázalo, že hlavním viníkem není ani tak výbava, jako vypnutá AI :). Vůbec jsem si toho nevšiml, ale moje družina měla po celou dobu vypnutý skript, takže postavičky dělaly víceméně jen to, co jsem jim zadal. A to se pak můžu divit, že se mág místo kouzlení ohání palicí :D.
Trochu kritičtější místo souvisí právě s datadiskem, kdy družina vyrazí na pomoc jednomu lichovi, se kterým se ve výsledku musí utkat. Celá mapa i lichova věž byla protkána obtížnějšími souboji, kde moje družina na levelu 11 musela přeci jen o trochu více taktizovat.
Jenomže pak přišel datadisk a obtížnost šla zase dolů. Bílá Marka je totiž zamýšlena jako odbočka hlavní dějové linky, kam si jen v průběhu hry odskočíte, takže obtížnost osciluje okolo levelu 6 (?). Hra mi umožnila obtížnost datadisku zvýšit, ale i po přizpůsobení tím proplouvám zatím velmi snadno.
Vzhledově a atmosférou mi to připomíná Icewind Dale, ale bude to asi krátké. Na počátku mě hra klasicky zahltila úkoly, ale jejich řešení je zhuštěno na několik málo lokací.
-
První část Bílé Marky je za mnou. Původně jsem chtěl, aby se mi to nepletlo do rozehrávky Bard's Tale, ale to už asi nestihnu :). Navenek jsou to sice jen 3 lokace, ale docela nahuštěné obsahem, takže to nejde jen tak prolítnout. Druhá část na tom bude nejspíše podobně.
Jak už jsem zmiňoval, obsah datadisku mi přijde o něco zajímavější než-li základní hra. Dokonce tu vývojáři mnohem lépe pracují se schopnostmi Vidoucího číst duše - je to zakomponováno přímo do úkolů a celkově to tu působí méně otravně.
Základní pointa úkolu tkví v nezištné pomoci jedné vísce na pomezí Jelenolesí. Zlomvol, jak se ona víska jmenuje, trpí pod nájezdy horských obrů a různé lidské i nelidské verbeže z okolí. Důsledkem je odliv lidí a celkový úpadek místní komunity. Starostka Zlomvolu mě tedy požádala o pomoc.
Do Zlomvolu jsme dorazili zrovna v době útoku obrů, kterým jsme bez větších obtíží vyprášili kožich. Jenomže brzy se ukázalo, že útok vedla úplně jiná skupina obrů, než si starostka myslela. Prozradil nám to její všímavý syn, který nás zároveň nabádal k tomu, abychom situaci s místními obry vyřešili mírově, což se podařilo. Jenomže tím náš úkol ve Zlomvolu neskončil.
Místní komunita se stále nacházela na pokraji zhroucení. Zastavení obřích útoků sice napětí zmírnilo, ale atmosféra ve vesnici zůstala i nadále dost napjatá. Starostka proto přišla s nápadem, že by bylo dobré oživit věhlas Zlomvolu a udělat z něj opět významné obchodní středisko severu. Tenhle nápad na nás vyklopila už na počátku, ještě před zápletkou s obry, ale v tu chvíli to vypadalo jen na vedlejší úkol.
Podstatou úkolu je získat přístup do Durganovy baterie, což je starobylá trpasličí pevnost, která je už 200 let opuštěná. Někde v útrobách pevnosti se skrývá legendární Bílá kovárna, která kdysi produkovala věhlasnou ocel. Problém je akorát v tom, že dveře kovárny nedokáže nikdo otevřít. A tady přichází na řadu dovednosti Vidoucího, kterého k řešení nasměruje místní podivín Galvin - kdysi významný animancer, nyní zlomvolský vyhnanec.
Datadisk je hodně o bojích, ale i přes potvrzení vyšší obtížnosti to není nic složitého. Komplikace mi působil akorát horský drak, který je součástí jednoho vedlejšího úkolu. Samotná Durganova baterie je jen trojpatrový dungeon, takže nic komplikovaného.
Mnohem zajímavější je však řešení různých vedlejších úkolů, jako je např. problém s místními kněžími, ze kterých se vyklubou banditi, nebo lov perel, který mi přihraje dalšího zvířecího společníka. Nechybí ani hledání skrytého pokladu dle mapy. Celkově je atmosféra datadisku skvělá a musím znovu potvrdit, že mi to hodně připomíná Icewind Dale. Respektive takhle nějak jsem si po Baldur's Gate představoval, že by Icewind Dale měl fungovat - mix bojů, ale pořád by se nemělo zapomínat na rozhovory a lore, což se povedlo až v Icewind Dale II.
Obsidiani tohle prostě umí a docela mě potěšilo, že PoE mnohem více připomíná Baldur's Gate a ne Neverwinter Nights 2. Opravdu škoda zápletky základní hry, která mě narozdíl od datadisku neoslovila. Teprve u datadisku jsem zalitoval, že to nedeníčkuji.
-
Před odjezdem do práce se mi podařilo dojet datadiskovou linku a opět mohu konstatovat, že to bylo vážně dobré a jako celek to funguje na výbornou. Za mě mohl příběh začít klidně v Bílé Marce a pak ho mohli vývojáři nějak šikovně rozvinout/přeroubovat do zbytku hry.
Level postav je posunutý až na 16, takže jsem na závěr bez potíží sundal i Adrovou dračici v Nekonečných stezkách Od Nua. Tím jsem se přiblížil ke konci nepovinných úkolů ze základní hry, které mi tam straší už pěkně dlouho.
Nyní mě čeká Jilmoví, v něm dopadnout hlavního padoucha a k tomu se pokusit vyřešit všechny vedlejší úkoly společníků.
Ke hře mám akorát jednu velkou výtku a ta se netýká jen nudné základní hry. Vadí mi totiž samotný herní systém, který jde cestou kvantity a všechny ty různé dovednosti, poddovednosti ho akorát znepřehledňují. Stačila by toho klidně čtvrtina a bylo by to mnohem lepší. Potíž je pak v textových interakcích, kde se v jednotlivých volbách uplatňují kolikrát obskurní věci, u kterých prostě ani nevíte, odkud se vzaly. Přitom vše se vztahuje jen k hlavní postavě, takže jsem většinu času měl smůlu. Tohle mohlo být domyšleno mnohem lépe. Už i ten házecí systém v Baldur's Gate 3 mi proti tomuhle přijde lepší.
Každopádně už jsem poblíž konce, takže tentokrát už snad PoE dojedu :D.
-
Předpokládám, že už jsem těsně před finále, tedy v bodě, ze kterého už pak nebude návratu. Asi nakonec pár doplňkových úkolů oželím, ostatně moc mi toho už nezbylo, a půjdu rovnou po hlavním záporákovi.
Finále začíná zajímavým rozhodnutím, kdy jsem dostal 4 možnosti, jak se zachovat k odkazu bezduchých. Jsou to vlastně 4 různá morální rozhodnutí a odpovídá tomu i způsob, jak se k nim hráč dopracuje - jakého boha/y si na pomoc zvolí. Splnil jsem 3/4 úkolů, boha smrti jsem vynechal už jen z principu a nakonec jsem šel cestou Hylei. Mělo by to vést k osvobození duší a jejich návratu do právě narozených dětí, čímž by se měla vyřešit celá zápletka základní hry. Vyřešit myslím ke spokojenosti místních.
Docela mě potěšilo, že základní hra v tomhle bodě zareagovala na má rozhodnutí z datadisků. Ostatně různá rozhodnutí měla různý efekt i v rámci Bílé Marky, ale tam mě to zas tolik nepřekvapovalo. V datadiscích jsem ve své podstatě zradil bohyni Ondru a vzkřísil mrtvého boha Abydona. Oba mi nyní mohli v rámci svého vlastního triumvirátu pomoci, ale pro mě ani jeden z nich nebyl dobrá volba.
Nyní mě snad čeká už jen finální záporák, kterého s požehnáním Hylei zlikviduju a navrátím Jelenolesí tolik očekávaný mír. Skoro až lituji, že to končí, protože jsem si konečně zvykl ;). Pokořitel Baldur's Gate to ovšem není, PoE mělo větší ambice a zůstalo to někde mezi BG a Neverwinter Nights 2. BG má i po letech jasný tah na branku, byť tomu z dnešního pohledu mnohé chybí, proto jsem vůči PoE přísnější, protože Obsidiany oproti Bioware nic nelimitovalo.
-
A je to za mnou ... :)
Po tolika letech a tolika pokusech o rozehrávku jsem se konečně dostal do finále a mohu Pillars of Eternity alespoň trošku shrnout. Mnohé už jsem o hře napsal, ale teprve ke konci se ukáže pointa příběhu, která vůbec není špatná, jen to kolem a cesta k rozuzlení jsou prostě divné.
Hlavní zápletkou původní hry a datadisků je válka bohů a to ne ledajakých bohů! Kdysi dávno žila na Eoře prastará civilizace, která dosáhla ohromného rozkvětu. Dostala se prakticky až na úroveň bohů a tak bylo jen otázkou času, kdy se její zástupci vydají samotné bohy hledat. Hledali, ale nenašli. Staří bohové zmizeli beze stopy a dokonce se zdálo, že tu ani nikdy žádní nebyli. Jenomže část prastaré civilizace stále lpěla na náboženství a tak se nejchytřejší té doby rozhodli, že vytvoří své vlastní bohy a dají tak lidem jasný směr. A tak se taky stalo.
V té době byla na vrcholu nejenom samotná civilizace, ale i její tajemná dovednost - animancie. Méně bystří by si mohli animancii snadno splést s nekromancií, obojí dokáže oživit mrtvé, ale animancie je především uměním, uměním jak extrahovat a ovládat duše bytostí. Ostatně byla to nejspíše právě animancie, která vedla ke stvoření nových bohů. A tak se stalo, že noví bohové si v sobě nesly zárodky "lidských" bytostí. Netrvalo dlouho a zažehlo to mezi nimi první svár.
Bohyně Woedika se snažila stát jedinou bohyní, Abydon zas podporoval neustálý růst civilizace. I ostatní bohové si snažili uzmout svůj díl. Všichni si však uvědomovali tu hořkou pravdu, že jsou jen výtvory a prastará civilizace zná pravdu o jejich podstatě. A tak byla prastará civilizace uvržena v chaos náboženské války.
Bohyně Woedika, která se chtěla stát jedinou bohyní, dala vzniknout kultu inkvizice. Pomocí animancie a jejím výtvorům si přisvojila duše mnohých. Její vliv a rostoucí síla postupně utlačovaly svobodné myšlenky a vracely civilizaci do kolébky nevědomí.
Vůdcem inkvizice byl v té době Thaos, věrný Woedičin služebník, kterému se za odměnu dostalo nesmrtelnosti. Jeho duše pak v každém novém věku procitla a jako jediná si uchovala veškeré vzpomínky. To aby Thaos mohl v díle Woediky pokračovat. Woedika byla za své činy a přílišné ambice ostatními bohy potrestána. Woedika se s potupou nikdy nesmířila a Thaos se v budoucnu stal jejím nejvěrnějším a nejhorším nástrojem.
Nicméně ostatní bohové si uvědomili svou zranitelnost a nebezpečí, které pro ně představovala příliš rozvinutá civilizace. Ostatně civilizace, která o nich znala pravdu! A tak byla bohyně Ondra pověřena jejím zničením. Vůli ostatních bohů se ovšem postavil bůh Abydon, který se obětoval, ale moc platné mu to nebylo. Ondra díky tomu získala Abydonovo golemy, kteří se pak stali novými ničiteli příliš ambiciózních civilizací. Byli známí jako tzv. Bezocí.
Na Eoře se mezitím vystřídalo mnoho civilizací a pokaždé, když se některá z nich příliš přiblížila bohům, tak byla zničena. Po prastaré civilizaci zbyly na Eoře prastaré stroje neznámého původu a různé písemnosti, které se staly předmětem bádání. Díky tomu byla opět vzkříšena animancie, ale její znalosti a možnosti byly teprve v začátcích. Jenomže animancie byla právě tím, co nové božstvo ohrožovalo nejvíce, protože dávala eořanům do rukou moc rovnou moci bohů. A to nemohli bohové dopustit!
My do celého příběhu vstupujeme ve chvíli, kdy Woedika spřádá svůj nový plán. Na počátku vůbec netušíme, co se děje a jak to vše spolu souvisí. Hra nás po celou dobu jen připravuje na pár finálových rozhodnutí, ale jinak netušíme vůbec nic. A to je trošku problém, protože navenek žijeme celkem obyčejný život, který nás drží dostatečně daleko od jakýchkoliv rozuzlení.
Kdykoliv to vypadá, že jsme něčemu na stopě, tak nás hra z ničeho nic zařízne. Vůbec tak nemáme šanci pochopit, co ty různé náznaky znamenají. Máme schopnost číst v duších, pomalu sbíráme střípky vědomostí z prastaré civilizace, ale dohromady to nedává přílišný smysl. Teprve na konci to vše zapadne, ale to je dost pozdě, protože to už máme za sebou přes 50 hodin většinové "nudy".
Jediným rozptýlením je tak datadisk Bílá Marka, který mi dovolil si oddychnout a dal pár věcem jasný směr a cíl. Je vidět, že si Obsidiani prázdnotu hry uvědomili a tak Bílou Marku integrovali přímo do základní hry. Za mě si ukousli příliš velké sousto a pokus o filozofování jim moc nevyšel. Přijde mi, že se tu míchá strašně moc nápadů, které jsou převzaté z jejich starších her a snaží se tu skloubit i úspěšné postupy z jiných starých izometrických her. Bílá Marka je jasný Icewind Dale, základní linka pak svým filozofováním zas kopíruje Planescape Torment. Stejně jako Bezejmenný do hry vstupujeme bez vzpomínek, pak v nás něco zažehne prvotní jiskřičku a pomalu si uvědomujeme, že naše duše už tu byla mnohokrát a naším cílem je najít hořkou pravdu o sobě samém.
Grafika Pillars of Eternity, vlastně i celková atmosféra jsou dobré až výborné, ale děj je k uzoufání nudný. Další vidle do toho hází přebujelý systém dovedností, ras apod. Prostě kvantita převálcovala kvalitu. Nic mě netlačilo se to učit, protože mě to vůbec ničím nezaujalo. Interakce v družině byly na Obsidiany dost slabé, až jsem tomu nechtěl zprvu věřit. Ve výsledku mi tak bylo jedno, co se s mým hrdinou stane a kdyby hra neměla outro, tak bych ho asi ani nepostrádal. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale to i ten Planescape Torment mě dokázal zaujmout víc a to je hra, ke které mám celkem přirozený odpor. Přitom stačilo tak málo, třeba aby si Obsidiani vzpomněli na své kořeny a nesnažili se jen o pouhý kompilát, protože to jim nevyšlo.
Je jasné, že mi Pillars of Eternity nesedly, a tentokrát jsem to hodně lámal přes koleno, protože jsem chtěl věřit a hlavně jsem ten potenciál jasně viděl. Jenomže ve výsledku je to zklamání a mým převažujícím pocitem je, že už to mám konečně za sebou ... 60%.
-
No. Až na to "Abydanovo golemy" docela zajímavé shrnutí a hodnocení jak ledová sprcha. Docela mě to zklamalo, mám rozehrano a v pořadníku, ale tohle hodnocení mě docela zklamalo. No, pokud tam není moc interakce v družině a mezi postavami, tak mi aspoň nebude vadit vytvořit si celou partu podle sebe.:-)
A co ostatní aspekty kromě příběhu? Hratelnost, souboje, levelování, vybavení, kouzla..