Přispěvatel: Elemir Červenec 22, 2025, 17:54:16
O hře toho mnoho známo nebylo a po netu koloval jen rip originálního CD, který však byl zmršený (něco chybělo a nefungoval úplně korektně). Od té doby se proto o Revolt of Don's Knights traduje pár mýtů, které se podařilo vyvrátit až o mnoho let později, mimo jiné zásluhou Klokiho. A právě jemu bych chtěl na úvod deníčku poděkovat za poskytnutí image původního CD.
Vzbura Dónskych Rytierov je klasický krokovací dungeon, který v roce 1996 vydali Emerald Software. Hra vyšla nejprve ve formě slovenského dema, které fungovalo zároveň jako reklama k nákupu plné verze hry. Vývojáři v demu slibovali kde co, ale plná slovenská verze nakonec nikdy nevyšla, stejně tak nikdy nevyšla konverze hry pro Amigu 1200. Emerald Software vydali jen anglickou verzi hry pod názvem Revolt of Don's Knights. Je to tedy jediná oficiální verze, ke které se dá dneska dostat. Hra v ní byla distribuována na CD (nikoliv FDD, jak se místy manuál zmiňuje). Zajímavé je, že na MobyGames (https://www.mobygames.com/game/129975/revolt-of-dons-knights/) jsou v kartě hry zmíněny jako publisher Emerald Software UK Limited, kteří jsou společně s Welfare uvedeni také jako vývojáři. O společnosti Welfare se přitom zmiňují titulky hry i manuál a mělo by jít (jen) o publishera. Proto moc nechápu ten rozpor v kartě na MobyGames.
Ale vraťmě se zpět k dostupným verzím hry ...
Primárním zdrojem by měly být samozřejmě OldGames.sk, ale jelikož hra byla uložena na serveru starehry.eu, tak možnost downloadu s jeho ukončením zanikla. Podařilo se mi však získat ještě další dva zdroje ripů:
Old-Games.com (https://www.old-games.com/download/4036/revolt-of-don-s-knights) (jen rip CD)
Old-Games.ru (https://www.old-games.ru/game/4089.html) (rip CD + manuál)
Oba mi vyhodil vyhledavač Old Games Finder (https://www.oldgamesfinder.com/), který shodou okolností před pár dny ukončil provoz. Byť se ty dvě adresy zdají být až na doménu com/ru shodné, tak oba weby poskytují trochu jinou verzi ripu. Na Old-Games.com je podle všeho nějaká poupravená verze, kde se autor snažil zprovoznit věci, které podle něj někdo z ripu záměrně odstranil. Měl pravdu, ale ten záměr byl ryze praktického důvodu. Nešlo o žádné zmenšení výsledného balíčku. Důvodem byla špatná kompatibilita animací s emulátorem.
DOSBox v74 vyhodí chybu v DMA, takže poslední spolehlivou verzí, která Revolt of Don's Knights spustí, je DOSBox v0.72. Problém je akorát v tom, že ve zvuku intra je rušivý pazvuk a intro nakonec zhavaruje celé. To samé udělá DOSBox-X. Podle mě se tvůrce ripu snažil odstranit problémové animace, aby hra byla bez problému spustitelná. Tím ale to intro také dokonale zmršil. Podle všeho jde jen o chybu intra, takže jsem se začal pídit po plné verzi hry.
Zkusil jsem kontaktovat Klokiho, ale mezitím se mi naskytla příležitost zakoupit originální CD na eBay. Neváhal jsem a zaplatil jsem nemalou částku za něco, co zatím nepřišlo a nejsem si ani moc jistý, jestli to není jen pověstný zajíc v pytli :D. Ale co už, stalo se. Včera mi Kloki odpověděl a nasdílel mi svou verzi CD z originálního balení, které před pár lety získal. Jsem mu za to neskonale vděčný. Ještě večer jsem si s image zkoušel hrát. Kloki mě na problémy se zvukem upozorňoval, ale mnohem víc mě překvapily pády, které jsou originálnímu CD i ripům společné. Nakonec jsem sáhl po kompletní emulaci hardware v PCem a úspěch se záhy dostavil ...
Mám v PCem nasimulované Pentium I 90 MHz se SoundBlasterem AWE32 a nainstalovaný MS-DOS 6.22. SoundBlaster mám nakonfigurovaný jako SB16, což je pod DOSem celkem normální, akorát jsem vypnul AWE syntézu. Kvůli instalaci je nutné zprovoznit CD-ROM, ale po instalaci ho zase můžete vypnout. Je to celkem na místě, protože Revolt of Don’s Knights vyžaduje dost volné paměti, takže je potřeba povypínat vše nepotřebné (autoexec.bat a config.sys). Vzorové soubory jsou přiložené na CD.
Jde ovšem opravdu jen o intro, takže pokud nechcete konfigurovat PCem, tak stačí sáhnout po DOSBox/DOSBox-X a zvolit jednu z možností:
- Spustit DOSBox-X, sáhnout po ripu a přetrpět pazvuk v úvodu intra - sice ho neuvidíte celé, ale budete alespoň znát pointu hry.
- Sáhnout po image CD a před spuštěním hry vypnout zvuk (None nebo Adlib). Jakmile budete ve hře, tak udělat save, vypnout hru, zapnout zvuk a už by to mělo jít bez problému.
- Oželet intro a hned na začátku ho skipnout.
(Poslední dvě možnosti platí i pro klasický DOSBox.)
Instalace hry se provádí skrze INSTALL.EXE v kořenovém adresáři hry. Nicméně pokud chcete jen nastavit zvuk, tak stačí spustit SETUP.BAT nebo INSTALL.EXE s parametrem -s.
Za určitých podmínek je možné hru spustit i v DOSBoxu ve Windows 9x, ale je to asi trochu o štěstí. Intro je pak celkem stabilní, ale němé. Každopádně to už je hodně pokročilý level spouštění hry, který není zrovna vhodný pro začátečníky, zmiňuji ho jen jako zajímavost.
Originální instalačka obsahuje protipirátskou ochranu v podobě volby správného obrázku z manuálu (viz obrázek níže). Dá se to obejít tak, že originálce podvrhnete cracknutý soubor REVOLT.EXE z jednoho z ripů. Crack odstraní nejenom ochranu, ale zároveň zruší i úvodní menu, takže hra automaticky nabíhá do intra.
Jelikož to chci hrát v původním stavu, tak jsem se rozhodl protipirátskou ochranu ponechat, akorát jsem si k tomu udělal přehlednou grafiku, kde jsem spároval příslušný obrázek s konkrétní stránkou v manuálu. Hra totiž vždycky zobrazí 27 verzí štítů, ale stránek v manuálu je jen 24. Nabídky štítů se přitom vždy mírně liší (něco chybí, něco je zrcadlově otočené apod.).
Původní demo se dá v současnosti stáhnout např. ze stránek Visiongame (https://visiongame.cz/hra/revolt-of-dons-knights/). Jde o DJův balíček z OldGames.sk. Smysl by to mělo asi jen kvůli pochopení úvodní zápletky, pokud by si někdo nebyl jistý angličtinou. Osobně jsem demo nezkoušel, ale podobně jako rip z Old-Games.com obsahuje slovenský manuál, což by někdo ocenit mohl. V textové podobě není moc čitelný kvůli "podivnému" kódování, ale dá se zobrazit jako programová nápověda skrze MANUAL.EXE, kde už je slovenština normálně čitelná.
V současné chvíli mám tedy hru zprovozněnou a listuji si v manuálu. V PCem asi jen vytípu obrázky z intra a pak přejdu plně na DOSBox. Podle všeho se budu muset obrnit i notnou dávkou trpělivosti ;).
Přispěvatel: Elemir Červenec 23, 2025, 14:57:55
image ve formátu IMG, včetně manuálu: Revolt of Don's Knights (https://svetmightandmagic.cz/download/hry/revolt.zip) (24 MB)
První věc, co jsem ve hře udělal, byla úprava configu a přemapování kláves. Nakonec jsem se rozhodl hrát pod DOSBoxem 0.72, protože tím pádem nemusím řešit problém s DMA. Mohl jsem samozřejmě sáhnout po osvědčeném DOSBox-X, ale tentokrát nebudu potřebovat cokoliv ladit za pochodu, na což je DOSBox-X ideální. Herní okno jsem zvětšil na 960x600 px (násobek původního rozlišení 320x200 px), scaler jsem nastavil na normal2x a output jsem ponechal z nějakého dřívějšího nastavení na overlay.
SoundBlaster má u mě nastavení:
sbbase=220
irq=5
dma=1
hdma=5
DMA 1 je nutnost, jinak je potřeba ve hře zvukovku znovu přenastavit pomocí SETUP.BAT nebo INSTALL -s. Nicméně nedoporučuji to měnit, dělá to problémy. Stejně tak bych ponechal IRQ. Vím, někdo to má nastavené na IRQ 7, ale já tu vycházím z toho, jak se mi hra nastavila pod PCem v reálném MS-DOSu. Mimochodem, hra na počátku z nějakého důvodu inicializuje Adlib, byť v setupu byl uvedený SoundBlaster. Podle mě jde ale jen o syntézu, protože OPL emulace je Adlib kompatibilní, což hra asi právě detekuje.
Přemapování klávesnice asi není nutnost, ale jelikož je defaultní hotkey pro screenshoty Ctrl + F5, tak jsem musel zasáhnout. Ctrl je totiž ve hře používán pro otáčení postavy doprava. Nabindoval jsem to tedy jen na čistou F5. Při té příležitosti jsem zkusil celý pohyb přemapoval na numerickou klávesnici, ale dělalo to pak brikule - dvojitý pohyb vpřed a do stran, tak jsem to nechal být. Změny jsem uložil do souboru a ten pak v konfigu načítám:
mapperfile=cesta_k_souboru
Ovládání hry je trošku kostrbaté, protože pohybové klávesy mají dva módy - v boji a mimo boj. Mimo boj fungují pro normální pohyb, ale v boji se z nich stávají příkazové klávesy, které ovládají samotný boj. Další záludnost je rozdílnost použití pravé a levé ruky. Do pravé ruky patří zbraně, do levé pak štíty a speciální předměty. Trochu speciální jsou obouruční zbraně, které automaticky bloknou i levou ruku.
Pohyb vs Boj:
Otočení doleva - Štít
Úkrok vlevo - Úhyb
Vpřed - Úder
Zpět - Úhyb
Otočení doprava - Falešný úder
Úkrok vpravo - Úhyb
Úhyb obvykle znamená opuštění bojového módu.
Snažil jsem se pokud možno nečíst nic z deníčku na OldGames a stejně tak jsem se snažil vyhnout tipům, přesto jsem si všiml, že hodně stížností mířilo právě na ovládání hry a UI. Takhle na papíře mi to přijde použitelné, ale otázkou je, jak se to bude tvářit přímo ve hře.
Manuál popisuje pár dalších klíčových věcí, jako je interakce s NPC nebo vliv nošení helmy na vzhled herního 3D-okna. Zajímavá je pasáž věnující se používání bomb a kuší. Nemalou část manuálu si pak pro sebe uzurpuje magie. Ke konci manuálu je pár tipů, kde se dá najít např. důležité upozornění k funkci přepínačů, které mohou fungovat napříč patry. Další upozornění se týká NPC - ta komunikativní nezabíjet! A poslední zajímavá rada se týká boje, kde mi manuál radí používat na silné soupeře kombinaci falešného a skutečného úderu.
Přispěvatel: Elemir Červenec 23, 2025, 15:00:07
Náš příběh začíná během vlády krále Alberta IV., zvaného Moudrý. Nikdy nebyli obyvatelé Dónského království šťastnější než během jeho vlády. Tedy až do dnešního dne ... V tento den pyšný a ctižádostivý baron Raymond odmítl králi Albertovi poslušnost a rozhodl se sám stát králem. Pro svůj podlý plán postupně získal dalších pět šlechticů zaslepených touhou po zlatě a krvi. Sedmý, rytíř Vilfred, zůstal oddaný svému králi. Proto Raymondovi rytíři zaútočili na Vilfrédův hrad a po krátké a krvavé bitvě ho dobyli. Těžce raněnému Vilfredovi se podařilo uniknout, ale ostatní obránci hradu byli zajati. Několik jich bylo okamžitě oběšeno, ostatní pak byli krutě mučeni a nakonec posláni do temných kobek pod Raymondovým hradem. Dobytý Vilfrédův hrad stojí přímo na hlavní cestě ke královskému hradu, proto je situace krále Alberta vážná. Netuší, kteří z pěti zbylých rytířů jsou zrádci. A je to ještě horší, vzbouření rytíři se na Vilfredově hradě zmocnili detailních plánů královského hradu s vyznačenými tajnými vchody a chodbami.
Existuje jen jeden člověk, který má královu důvěru, a který je schopný zachránit Dónské království. Ten udatný rytíř jsi ty a tvým úkolem je proniknout na Raymondův hrad, vyhledat tajné dokumenty a získat jména pěti podlých zrádců.
Zavolal jsem tě, neboť jsi jediný, komu v tomto království věřím. Chci tě poslat na hrad barona Raymonda. Minulou noc armády šesti vzbouřenců vedených Raymondem zaútočili na hrad mého bratrance sira Vilfreda. Tito krvelační rebelové přestali poslouchat moje příkazy a snaží se mě sesadit z trůnu.
Vím, že jsi věrný a statečný rytíř. Musíš mi přinést dva důležité dokumenty z Raymondova hradu. Byly ukradeny nebohému siru Vilfredovi. Obsahují plány tajných částí královského hradu. Dokud má Raymond tyto plány, jsme ve velkém nebezpečí, protože jeho útok může být úspěšný.
Potřebuji znát jména dalších pěti zrádců spojených s Raymondem. Pokus se je vypátrat. Pokud budeš úspěšný, dám ti za odměnu všechny Raymondovy državy. Obdržel jsem zprávu, že rebelové se na nás chystají zaútočit za dvanáct dní. Nemáš proto mnoho času.
Pokud se nevrátíš do 12. Dubna, bude království ve velkém nebezpečí. Och, samozřejmě! Nechal jsem uzavřít všechny cesty okolo Raymondova panství. Vezmi si můj pečetní prsten, pomůže ti dostat se přes stráže. Přeji ti mnoho štěstí, můj příteli.
... Za poslední královskou hlídkou jsem se nechal zavřít do velkého sudu a vozka mě dopravil až za brány Raymondova hradu. Jakmile na chodbě utichly poslední kroky, odklopil jsem víko a vydal se vstříc svému osudu ...
Jak vidno, v Revolt of Don's Knights hrajete jen za jednu postavu, která má na počátku výrazný handicap - nemá zbroj a v ruce drží tupou dýku. Letmá prohlídka UI mi prozradila, že postavička disponuje řadou statistik. V manuálu se dá najít poznámka ve stylu, že tohle dobrodružství je šito na míru hráčům znalým D&D nebo AD&D. No, to by bylo fajn, ale ty statistiky tomu tak úplně neodpovídají :). Máme tu:
Strength
Wisdom
Courage
Skill
Magic
a pak statistiky mikromanagamentu jako je Thirst a Hunger.
Strength (Sílu) je dobré spolu se statistikami miromanagamentu hlídat, protože jejich nízké hodnoty značí blížící se problémy. Nízká síla třeba vyžaduje odpočinek. Hlad a žízeň jsou dle manuálu vázány ještě na typ snů během spánku, takže blížící se hlad a žízeň by měly dobrovázet noční můry. Předpokládám, že to pak ovlivní celkovou kvalitu spánku a tím pádem i regeneraci síly.
Wisdom (Moudrost) určuje, jaká kouzla se bude moci hrdina v danou chvíli naučit. Spolu s Magic (pool many), se obě hodnoty v průběhu dobrodružství postupně zvyšují, ale na počátku jsou velmi nízké.
Courage (Kuráž) je zajímavá statistika, která se projevuje v boji. Velikost baru určuje, jakou šanci na úspěch hrdina během boje má.
Skill vysvětlený není, ale podle mě jde o množství získaných zkušeností během dobrodružství.
Vylezl jsem ze sudu, sebral ze země vak a vydal jsem se dveřmi ven ze skladiště. Na chodbě jsem se setkal se služebnou, ale nijak si mě nevšímala. Divné, běhám tu polonahý a s dýkou v ruce a nikomu to nevadí? O chvilku později jsem narazil na další služebnou a v jednom z pokojů byl nějaký host. Nikdo z nich se mnou nepromluvil ani slovo. Služebné mi po chvilce na chodbách začaly překážet, tak jsem využil situace a jakmile některá z nich vstoupila do některé z otevřených místností, tak jsem za nimi zavřel dveře.
Směrem na jih jsem narazil na kuchyň. Byla tu další služebná a netečný kuchař. Netečný píši záměrně, protože z komentářů na OldGames vím, že s kuchařem se dá bojovat. Jenomže on si mě nevšímla, tak jsem mu ze stolu vzal svitek s rozkazy, že má zanést jídlo do dungeonu. Tím je asi myšlen žalář pod hradem. Na další stole bylo něco málo jídla, které jsem také uzmul. Kuchaři to očividně nevadilo. Z kuchyně jsem se vydal dál.
SV od kuchyně jsem v pokojích našel prsten a klíč, ale nic dalšího jsem neobjevil, tak jsem se přes kuchyň vrátil do jížní čáasti patra, kde hned několik propojek. Jedno shcodiště míří do podzemí, další o úroveň výše a dveře pak pro změnu ven na nádvoří. Naproti dveřím ven je další schodiště nahoru a kousek na východ je pro změnu místnost s uzamčenými dveřmi. Jenomže v místnosti hned vedle je stráž, která po mě začala bez varování střílet. Věděl jsem o ní už z testu hry, tak jsem urychleně couvl a obloukem jsem se přiblížil natěsno k okraji místnosti, abych strážnému vpadl rovnou na tělo a nedal mu šanci znovu vystřelit. Hra se přepla do bojového módu a tady to začalo skřípat :).
Zkusil jsem taktiku popsanou v manuálu, ale to byla akorát velmi rychlá cesta na krchov. Dokud jsem útočil, tak to bylo fajn, protože strážný musel údery vykrývat a neměl čas na vlastní útok. Jakmile jsem ale zkusil falešný úder a po něm skutečný úder, tak jsem většinou inkasoval ránu a po pár ranách jsem šel k zemi. S touhle výbavou to zkrátka nepůjde.
V kuchyni jsem přišel na to, že kuchař taky není tak mírumilovný, jak se zprvu zdálo. Zkusil jsem se k němu přiblížit napřímo, jak radil manuál u komunikativních NPC, ale místo rozhovoru se hra přepnula do bojového módu a za chvilku jsem byl znovu mrtvý. Z boje se dá naštěstí snadno utéct a kuchař si mě už dál nevšímal, takže jsem po loadu jen zkusil, jestli to funguje pořád a pak jsem nechal kuchaře být.
V JZ křídle mě čekal další strážný, kterého jsem se pokusil setřást útěkem za nějaké dveře, ale docela rychle mě dostihl a byli jsme opět v patové situaci. Já ho dýkou nezraním a on mě kvůli vlastní obraně zase odmítal trefit. Asi bychom se mohli takhle mydlit do nekonečna. Cestou jsem potkal zamčenou truhlu, ale nalezený klíč nepatří ani k ní ani k těm dříve nalezeným zamčeným dveřím.
Prakticky nikam jsem se nepohnul a už mám několik možností, kam pokračovat, což není moc dobré. Hra má naštěstí automapu, takže si stačí jen zapamatovat, co jsem kde viděl.
Na první pohled vypadá Revolt of Don's Knights výtečně. Nejsou to jen pusté chodby s potvorákama. Chodí tu NPC, místnosti jsou plné objektů a celkově z toho dýchá perfektní atmosféra. Pravda, hodně to bude tím, že jsem se na rozehrávku opravdu těšil a i přes ta nedobrá hodnocení je v tom hned od počátku cítit jasný potenciál. Trochu mě děsí akorát fakt, že na celý úkol mám jen 12 dní a zatím netuším, jak na hraně to bude.
Přispěvatel: Elemir Červenec 23, 2025, 18:19:29
Klávesa vpřed je tedy útok, klávesa otočení vlevo je štít a klávesa otočení vpravo je skutečný sek zbraní. Ostatní pohybové klávesy fungují jako úprk z boje. Klávesy reagují na trvalý stisk, ale i jen na pouhé klepnutí, což je dost důležité, protože efekt je výrazně jiný!
Dle rady v manuálu jsem strážného nejprve donutil ke krytu pomocí falešného úderu, ale než jsem se napřáhl ke skutečnému úderu, tak jsem přišel o veškerou výhodu. Po nějaké době jsem si všiml, že hra reaguje na stisk kláves jakoby opožděně (vzniká jakási dávka), proto mi tam vzniká i ta nechtěná prodleva. Během dalších loadů jsem se postupně snažil přijít na to, co se děje. Mezitím jsem úspěšně kuchnul kuchaře, takže nějaký systém v tom být musí. A pak jsem si toho všiml!
Delší stisk klávesy pro falešný útok vyvolá kompletní pohyb, ale to je právě nežádoucí, kdežto pouhé naťuknutí pohyb jen naznačí. A to je ten klíč, protože hned na to může postava zaútočit skutečným úderem a trefí. To naťuknutí nepřítele donutí ke krytu a jakmile kryt opouští, tak už je na cestě plná rána. Po pár dalších pokusem jsem zjistil, že na střelce dobře funguje kombo:
nastavit štít (nechat kušníka 1-2x bodnout), potom naťuknout falešný úder a hned poté stisknut skutečný úder a zpět do krytu štítem
Vznikne docela plynulý pohyb.
I když na to kušník nenaletí, tak stále zůstávám dostatečně chráněný a můžu kombo zopakovat. V tu chvíli mi došlo, o co se chlapci snažili, ale ten engine hry je na tohle nevhodný. Je to prostě normální simulace reálného boje, ale na to by to ovládání muselo být plynulejší.
Krom kušníků je přízemí plné i rytířů, kteří mi dokáží obranu štítu prolomit. Buďto se budu muset dostat k lepší výbavě nebo to bude chtít zas jinou strategii.
Přispěvatel: Elemir Červenec 24, 2025, 10:46:53
Ještě než se pustím dál. Na počátku hry jsme přemýšlel, jestli počítat herní čas, ale úvod byl a vlastně stále ještě je, dost komplikovaný, takže jsem si řekl, že na konci jen vyhodím součet průměrů herního dne. Pro představu o délce hry to bude stačit a hlavně u Revolt of Don's Knights je potřeba mít na paměti, že tady byste si moc nepomohli ani s hotovými mapami. Za chvilku se dozvíte proč.
Nečekané komplikace
V přízemí to pro mě vypadalo bledě, tak jsem se rozhodl vejít po schodišti do vězení, ale za chvilku jsem narazil na dvojici rytířů, kteří mi nedali šanci. Schody kousek vedle vedou do věže, která propojuje přízemí rovnou se třetím patrem, ale dveře na patro jsou zamčené a nemám je čím odemknout. Schodiště naproti východu ven vede na druhé patro, ale uvítal mě tu jen tuhý rytíř. Nakonec jsem tedy vyšel ven, ale ani tady jsem se příliš dlouho neohřál. Kousek od kašny mě zahlédl jiný rytíř a vydal se za mnou. Zacouval jsem podél hradeb až nakonec, kde je na zemi nízký kamenný blok a rytíř se o něj zasekl. V první chvíli jsem se zaradoval, protože po NPC a nepřátelích je možné házet dýkou, jenomže dýka se jakoby zarážela o ten kamenný výstupek, takže rytíře vůbec nezasáhla. Za chvilku se zpoza rytíře vyřítil velký hnědý pes a bylo po všem.
Každé patro hradu je jinak otexturované, takže na první pohled vidíte, kde se zrovna nacházíte.
Vrátil jsem se do přízemí a začal jsem dumat, co dál. V batohu mi stále cinkal klíč, už jen najít správný zámek. Rozhodl jsem se projít si znovu všechny úvodní pokoje, třeba na něco přijdu. A přišel jsem :). V části před kuchyní je jeden uzamčený kredenc, který ukrývá lahvičku jedu. Pravda, kdybych si ten popisek klíče lépe prohlédl, tak mi to došlo dříve. Tím jsem mimo jiné zjistil, že některé kusy nábytku je opravdu možné otevřít. Do té doby jsem to jen tušil, protože třeba u kredencu je možné otěvřít jen horní skříňku a musíte klikat opravdu cíleně. Tohle je celkově zatím asi největší slabina hry, protože interaktivní předměty nijak nepoznáte a kurzor myší také vypadá stále stejně.
Jed jsem zkusil aplikovat na zbraň, ale takto lahvička s jedem asi nefunguje. Nepomohlo ani když jsem jí hodil po nepříteli. Postava si jí dokonce nevezme ani do levé ruky, takže nejde o žádný speciální předmět, který by používala přímo postava. Lahvička musí mít prostě jiný smysl. Ale jaký?
V jednom z pokojů se mi už předtím podařilo najít další klíč a po zkušenosti s kredencem jsem se nyní lépe podíval, jak se mi klíč vlastně identifikuje. Podle všeho jde o klíč k truhle a v tu chvíli jsem zajásal, protože o jedné zamčené truhle vím. A ještě víc jsem zajásal, když se truhla odemkla.
Z truhly vypadly chrániče nohou, kroužková košile, rubínový štít, sekera a váček se 100 zlatými. Konečně mám nějakou pořádnou výbavu! Pokud jde o ty peníze, různě po hradu je možné sbírat všemožné cennosti, ale zatím jsem neobjevil žádného obchodníka. Nově vyzbrojen jsem se pustil nejprve do kušníka a po pár marných pokusech jsem se přesunul ke kuchaři.
Chvilku trvalo, než jsem pochopil, jak souboj vést, ale pak už kuchař padl kupodivu snadno. Zbylo po něm jeho oblečení, které jsem si na sebe navlíkl a takto přestrojen jsem zkusil vejít do vězení. Vzpomněl jsem si totiž na ty rozkazy, které jsem kuchaři sebral a tak mě napadlo, že v přestrojení by to mohlo klapnout, ale neklaplo. Stráže mě okamžitě poznali a zaůtočili!
Vrátil jsem se proto do přízemí a vyrazil si to vyříkat alespoň s kušníkem. A jak jsem již popisoval, bylo to perné, ale nakonec jsem na taktiku přišel a kušník padl. Zbyla po něm dvojice šipek do kuše a to bylo vše. Další kušník na západě patra by byl asi taky ideální cíl, ale někde kolem se motá i rytíř, takže jsem byl rád, když sál s fontánkou byl prázdný a podařilo se mi proklouznout nepozorovaně do přilehlých místností.
V jedné části na JZ se mi jakoby rýsovala skrytá místnost, ale nenašel jsem nic, co by vypadalo jako spínač. Nebylo to ale jediné podezřelé místo na patře, takže jsem si ho zapamatoval. Až bude více klidu, tak ho lépe prozkoumám. Sice jsem se sem dokázal dostat, ale to zatím nic neznamená. Realita je totiž taková, že hru preventivně ukládám do 3 pozic, protože se mi už nejednou stalo, že jsem se nemohl vrátit zpět kvůli strážím, takže postup patrem je takový dost nepředvídatelný. Někam vejdu a pokud mohu pokračovat tak pokračuji, ale často to dopadne tak, že někam vejddu, něco objevím a pak musím loadnout o kus zpět a už se do těch míst nevracím a nechávám si je na později. Kolikrát tedy vím o věcech, které jsem v aktuálně rozehraném savu ještě neobjevil (z pohledu deníčku je zatím vynechávám).
Pomalu jsem se tímto váhavým způsobem dostal zpět do východního křídla kousek nad úvodní blok s kuchyní. Podařilo se mi zabít dalšího kušníka a strážného rytíře, který ho doprovázel, jsem odlákal do chodeb za sebou. Doposud jsem si myslel, že po mě stráže aktivně jdou, i když mě nevidí, ale tady jsem si uvědomil, že stráže místo toho procházejí celé chodby, které jsou jim přístupné, takže někdy stačí jen chvilku počkat a strážný zmizí z dohledu. Díky tomu se můj počet nucených loadů snížil a rázem mi bylo veseleji.
Strážných jsou v hradu celkem dva typy. Pochůzkáři a pevné hlídky. Pevné hlídky mají tu vlastnost, že vás aktivně nenapadají ani nepronásledují. Napadnou vás jedině tehdy, pokud se k nim příliš přiblížíte, ale z boje je snadné utéct. Provokovat pevné hlídky je občas dokonce nutnost, protože někdy stojí v křížení cest, takže kolem nich musíte poklouznout ať chcete nebo ne. Má to ale i jeden háček. Některé z pevných hlídek vás nenapadnou a místo toho vás zavřou do vězení (zatím jsem nezjistil, jak se z vězení dostat).
Nakonec jsem se dostal do SV věže, ale ta končí na třetím patře izolovanou místností. Kousek od schodiště jsem v místnosti s rytířem objevil další schodiště, tentokrát nějaké hlavnější na druhé patro. Objevil jsem se ve východním křídle a prošel si všechny pokoje. V jižním křídle jsem potkal stráž, takže jsem se urychleně vrátil a cestou jsem zabočil do dveří a do chodby směrem do středu patra. Je to trošku slepá ulička, ale v severní chodbě bylo alespoň další schodiště, které mě dovedlo přímo na třetí paro.
Postup byl dost váhavý, plný loadů. Na patře je hodně pokojů, z toho polovina je zamčená. Ve spleti chodeb pak chodí několik strážných, plus další stráže jsou v několika pokojích. Většinu pochůzkářů se mi nakonec podařilo uzavřít v pokojích. Výhodou je, že si strážní nedokáží sami otevřít :). A kdyby bylo nejhůř, tak pokoje se zámkem je možné nejenom odemykat, ale i zamykat.
Na patře jsou dvě zajímavé postavy. Raymondův kurýr a písař. Jsou to dvě první komunikativní NPC ve hře. Rozhovor s písařem je velmi rychlý, protože jakmile mě spatřil, tak přivolal stráže a skončil jsem ve vězení. Kurýr byl oproti němu přátelštějští. Dokonce mi nabídl, že mohu využít jeho služeb, pokud bych někdy potřeboval poslat nějaký spěšný vzkaz. No a krom toho mi pověděl o zvláštním kurýrným pouzdře, které má dvojité dno. Proč asi? :) Potíž je jen v tom, že dno se otevírá s pomocí Raymondova prstenu. Pouzdro leželo na komodě, ale prozatím jsem ho tam nechal.
Na jihu patra jsem našel další klíč, ale k žádným dveřím na tomto patře nepasoval. Podařilo se mi odemknout akorát jednu truhlu, ale to bylo klíčem z předchozích pater. Zůstaly mi tu tedy minimálně jedny zamčené dveře.
Jedna z chodeb skrze střed patra vede ke schodišti na druhé patro, ale v chodbách korzuje tuhý rytíř. Vrátil jsem se proto zpět a na konci dlouhé chodby jsou vedle stolu zamčené dveře. Nikde však není vidět zámek. Jakožto protřelý kobkař jsem zamířil ke svícnům na zdi a voila, jde s nimi pootočit :). Jenomže těch pootočitelných svícnů je tu 7! Na kombinatoriku příliš velké číslo. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale obklikal jsem stůl vedle dveří a přitom jsem zjistil, že u stolů je možné otevřít šuplík. Ukrýval se v něm svitek s nápovědou k šachové partii ...
Zkusmo jsem si rozkreslil, jak svícny souvisí s políčky podlahy a dokreslil jsem k tomu šachovnici. Bishop je střelec, takže ten se může pohybovat po šachovnici jen diagonálně a dle své barvy. Ať jsem ale dumal jak jsem dumal, nikam to nevedlo. V první chvíli jsem si myslel, že se dveře otevřou sami, ale pak mě napadlo, že to musím po každé kombinaci chodit zkoušet ručně. Skončilo to u částečně kombinatoriky a nakonec jsem se v tom samozřejmě ztratil. Proto jsem se nechal trochu podat. Řešení jsem už opravdu objevil, byla to jedna ze zkoušených kombinací, akorát ty dveře jsem zapomněl zkusit. Horší bylo, že za dveřmi je místnost s uzamčenou truhlou, ke které samozřejmě nemám klíč.
Znovu jsem se ocitl na mrtvém bodě. Zatím se nezdá, že by hrad měl ještě čtvrté patro, ale vzhledem k váhavému postupu mi i ta tři nyní bohatě stačí. Budu se muset vrátit do přízemí a zkusit opět štěstí tam. Na třetím patře jsem si nechal akorát malé skladiště, protože jsem toho sebou tahal už příliš a postava se mi přetížila. Ve hře mezitím uplynuly pouhé 3 hodiny a to jsem si dovolil i krátký spánek.
Přispěvatel: Elemir Červenec 24, 2025, 21:35:27
Vrátil jsem se ze třetího patra až do přízemí, což obnášelo pár úprků před strážemi, ale podařilo se mi to. Konečně jsem se dostal zpět do kuchyně a mohl v klidu rozjímat nad tím, jestli jsem s kuchařem neudělal nějakou botu. Jsem celkem smířený s tím, že možná budu loadovat hodně nazpět, ale to u téhle hry prostě hrozí a je potřeba s tím počítat. Kuchařův hrnec s polévkou je možné vzít, takže se mi znovu vybavili rozkazy, které kuchař obdržel. Shodou okolností je možné na hrnec aplikovat lahvičku s jedem a polévku otrávit. Vida, ale co teď? Stráže mi předtím přestrojení nezbaštili.
No, během psaní minulého zápisku jsem si všiml, že na screenshotu v přestrojení mám v rukou štít a sekeru, možná to je ten problém. A taky, že byl. S holýma rukama mě stráže nechali být. Tak nějak intuitivně jsem položil polévku na stůl a jeden strážný si při cestě kolem usrkl a zemřel. Jenomže to rozlítilo druhého strážného a na světě byl rázem další problém. Musel jsem to nakonec udělat tak, abych strážné dostal co nejdál od sebe a stihl jsem utéct z místnosti ven a zavřít dveře. Zbylý strážný si nakonec taky usrkl a bylo po problému.
Po strážných zbyla dvojice klíčů. Jeden odemkl dvojici dveří v okolí, ale k ničemu to nebylo. Za jedněmi dveřmi byl další strážný, který se k polévce už neměl a za dalšími jsem pro změnu narazil na střelnou past, což byl instakill. Kousek před chodbou s pastí jsem narazil na mříže bez zámku, trojici pák a řetěz, ale žádná kombinace mříže neodemkla. Druhý klíč k ničemu nepasoval. Eh, málem bych zapomněl. Po návratu ze třetího patra jsem zkusil zamčené dveře v JV věži a konečně se mi je povedlo odemknout klíčem ze třetího patra. V místnosti byla zamčená truhla, k ní zatím klíč nemám, a na posteli ležela rytířská helma.
Druhý klíč od strážného odemkl jedny dveře v přízemí, kde se na mapě krásně vyrýsovala další možná skrytá místnost. To už mám 3! Jenomže jak se dostat dovnitř? Nejprve jsem zkusil ještě místnost na JZ, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by to mělo řešení. Proklikával jsem zdi, zkoušel si hrát s pytli na zemi, ale nic. Po návštěvě třetího patra jsem tušil, že klíčem by mohly být svícny, ale ty se ani nehnuly. Podobně jsem pohořel i v odemčené místnosti (pracovna s knihovnou).
Nakonec jsem neodolal a podíval se, jestli jdu vůbec správným směrem. Když jsem si potvrdil, že klíčem jsou opravdu svícny, tak jsem se na ně více zaměřil, ale bylo to k ničemu. Začal jsem přemýšlet, jestli je třeba nemusím zhasnout nebo něco podobného, ale když jsem přemýšlel nad tím, co všechno jsem doposud našel, tak mi nic vhodného na mysl nepřišlo. Většinu věcí jsem bohužel nechal u schodiště na třetím patře, ale v batohu jsem našel alespoň pár lahviček s vodou. Ale stále nic ... No, asi tomu nebudete věřit, ale ty lahvičky byly prázdné :D. Stačilo je naplnit vedle v sále z fontánky vodou a bylo to.
Doposud jsem neměl potřebu žízeň řešit, tak jsem se o zdroj vody příliš nezajímal (něco málo uhasí i ovoce). Nevýhodou taky je, že ty lahvičky vypadají pořád stejně (plné i prázdné). Druhý kámen úrazu spočívá opět v tom, že zrovna kolem té fontánky se dost často motají stráže, takže jsem vždycky kolem jen v rychlosti proběhl. Nyní voda z lahvičky uhasila svíčky a svícnem bylo možné pohnout.
Poznámka: to uhašení mě nenapadlo úplně intuitivně, ono to má svou nápovědu na třetím patře, kde všech sedm otočných svícnů bylo zhasnutých.
No, pořád jsem na počátku a už jsem použil dvě nápovědy ... :D. Nebudu se vymlouvat, byl jsem sice na dobré cestě, ale selhávám v těch koncovkách. Škoda jen, že DJovo mapy jsou příliš podrobné, takže krom naťuknutí v nich vidíte prakticky i řešení.
Odměnou za mou snahu mi byla kuše. Je to skvělá zbraň, ale v tuhle chvíli jsem měl jen 3 šipky. Další šipky padají jen z kušníků, takže je dobré trochu plánovat. V přízemí se dají na jednu ránu z kuše zabít všechny běžné stráže včetně štítonošů. Nefunkční je kuše akorát na těžce ozbrojené cíle v plátovém brnění (šipky se od nich odráží). Před kuší se mi podařilo najít ještě ocelový štít, takže i v případě boje nablízko jsem na tom zas o něco lépe.
Na řadu přišly další hrátky s klíči, což je docela opruz, protože těch klíčů už mám opravdu hodně a pořád je potřeba zkoušet všechno (všechny klíče ke dveřím vypadají stejně a mají i stejný popis). Dostal jsem se zas o kousek dál a z dalšího strážného na jihu vypadl klíč od truhly. Bohužel, zatím vůbec netuším, kde jí hledat. Sestoupil jsem znovu do podzemí a strážného v chodbě za mříží jsem sprostě zastřelil, čímž jsem vyplýtval poslední šipku.
Moc jsem si nepomohl. Celá chodba ve tvaru L je plná vězeňských kobek. Ze strážného vypadl svazek klíčů, který většinu cel otevřel. V několika z nich byli vězni, kteří na mě bez váhání zaútočili. Při té příležitosti jsem si všiml, že mě nedokážou zranit, kdežto já je ano.
Časem jsem přišel na to, že to všechno souvisí s únavou (ubývající silou - Strength). Každý úspěšný zásah ubírá sílu a čím je postava slabší, tím hůře dokáže nepřítele zasáhnout a naopak. V boji je proto nadmíru důležité, abyste se nenechali hned zranit, protože odolnější cíle pak budou nezranitelné a vy naopak budete mnohem snazší cíl. Platí to obzvláště na začátku, kdy má postava slabou výbavu. Jakmile získá lepší zbroj a bude v boji při síle, tak se to rázem projeví.
Dvojici dveří mimo kobky otevírá jeden z dříve nalezených klíčů. Cesta na západ vede k žebříku o patro níže, plus je tu několik odboček, kde jsem narazil na nezdolný odpor (stejně jako dole pod vězením). A stejné to bylo směrem na východ, kde mě zastavil rytíř. Nakonec jsem celou situaci přehodnotil, protože jsem se znovu dostal do slepé uličky a loadnul jsem o patro výše. Ušetřil jsem jeden šíp a s ním jsem rytíře ve vězení odstřelil. Zbyl po něm Golden sword, který je výrazně lepší než moje současná sekerka. Cedule v chodbě pak slibovala, že někde poblíž je kovář. Jenomže radost mi zkazily zamčené dveře!
Nechal jsem se nachytat, zámek na dveřích je odemčený, ale kupodivu mě to nejprve nenapadlo zkusit. Odemčených dveří se zámkem je plné třetí patro, tak bych měl být zvyklý, ale tady jsem samou radostí z nálezu možného obchodníka zapomněl na svět kolem. Naštěstí mě napadlo se ke dveřím po dalších minutách bloudění vrátit a zkusit je :). Kovář věci jen prodává, což je trošku škoda, ale má na skladě docela zajímavé věcičky. Bohužel taky docela drahé. Nechtěl jsem plýtvat penězi a zastavím se u něj, až budu mít naspořeno na lepší zbroj.
Poznámka: ve hře mi unikla jedna věc. Když jsem si dělal na třetím patře skladiště, tak to bylo z důvodu přetížení. V batohu jsem měl řadu cenností, které dost váží a myslel jsem si, že je pak někomu prodám. Jenomže kovář věci nekupuje a těžko říci, jestli najdu nějakého dalšího obchodníka, tak jsem se polehoučku začetl do pár tipů v deníčku na OldGames a tam se píše, že většina cenností se přesunutím na váček s penězi promění ve zlaté. Podivná mechanika, ale je to tak.
Cesta ke kováři vlastně taky stojí za zmínku. V chodbě je totiž propadlo, přes které se nedá normálně dostat. Ve strážnici, kde jsem otrávil strážné, leží na zemi prkno. Ono jde položit na židličky u stolu a vytvořit tak lavici, ale to mi přišlo jako podivné využití. Když jsem pak narazil na propadlo, tak jsem si na prkno ihned vzpomněl a vrátil se pro něj. V temné místnosti s truhou na prvním patře bylo další prkno, takže jsem si ho po této zkušenosti pečlivě uschoval.
Lepší meč mi mnoho štěstí nepřinesl a následovalo další kolečko pomalého postupu napříč všemi třemi patry. To vše do chvíle, kdy jsem se vrátil zpět do přízemí a v místnosti, kde jsem zabil svého prvního strážného, jsem odemkl dveře, za nimi zastřelil strážného s klíčem od truhly a za dalšími dveřmi jsem vylákal obrněnce ven. Obrněnec hlídal sklad se třemi truhlami, ke kterým pasoval klíč strážného. Z každé truhly vypadly tři podivné koule s knotem ... Ano, jde o bomby :). Chvilku jsem zápasil se způsobem, jak knot zapálit. Jakmile jsem na to přišel, tak jsem otevřel dveře a bombu hodil na obrněnce. Neměl šanci! Zbyl po něm hezký Conqueror sword, který je ještě silnější než Golden sword.
Postupně jsem si určil další vhodné cíle včetně pevných hlídek. Nechtěl jsem bombami plýtvat, tak jsem vybíral opravdu pečlivě. U trůnního sálu v přízemí jsou třeba dva obrněnci, ale bomba rovnou vyrazí dveře a za nimi je ještě jeden korzující obrněnec. To je hned minus dvě bomby. V trůnní místnosti byl šašek a madla trůnu fungují jako spínač, který odkryje chodbu s truhlou. Na jejím konci byla váza, ale díky jedné scéně z třetího patra tuším, že vázy je možné rozbíjet (zbraň vzít do myši a klik pravým tlačítkem). Váza ukrývala klíč od truhly poblíž sálu. V ní jsem našel tři šipky, se kterými jsem si trošku pročistil chodby na druhém patře.
Mezitím jsem si odběhl ke kováři a koupil si rytířské kalhoty. Pořád to nebyla dostatečná obrana, ale pro začátek to musí stačit. Trochu se mi zlepšil i boj, ale pořád jsem zápasil i se slabšími strážemi. Nicméně už jsem dokázal zabít hnědého psa. Pokračoval jsem v opatrném postupu a likvidaci vybraných cílů. Šlo to pomalu a hodně jsem pendloval mezi patry. Odměnou mi však byla další halda klíčů, ale taky další cennosti. Nakonec se mi podařilo nastřádat lehce přes 2100 zl a mohl jsem si koupit rytířský kyrys. Od té chvíle se začalo blýskat na lepší časy ...
V přízemí jsem se bombou zbavil dalších dvou obrněnců a hezky face to face jsem vyřídil další tři strážné - rytíře/křižáky. Zbyla mi už jen jedna bomba, kterou si raději schovám na horší časy. Krom dvou pevných obrněnců už není v přízemí nikdo, kdo by mě mohl ohrozit. Z jednoho křižáka vypadl klíč od zamčených dveří poblíž středu patra. Na stěně je svícen, který funguje jako teleport. Vzal mě do skryté místnosti na JZ, kde je v úplné tmě zamčená truhla. Musel jsem si skočit nejprve do vězení pro louči, ale klíč k truhle nakonec nemám, tak snad ho najdu jinde. V místnosti na sever od trůnního sálu jsem našel nějakou knihu, ale ještě jsem se nedíval, co je zač.
Jelikož jsem si musel na závěr dne odpočinout, tak jsem pomaličku přešel do 2. Dubna. Jeden den je za námi a vypadá to zas o něco veseleji :). Mimochodem, hra denní dobu zohledňuje, když se v noci podíváte z okna, tak je venku tma.
Strávený čas ve hře se ani neodvažuji odhadnout. Dnešek byl opravdu hektický a nechtěl jsem to vzdát, takže jsem pokračoval jen s drobnými přestávkami. Určitě už jsem v Revolt of Don's Knights nechal dobrých 12 hodin. Po dnešku si ale mohu oddychnout, protože progress byl opravdu citelný. Pokud bych šel na jistotu, tak se odpor nepřátel dal zlomit mnohem dříve, ale to bloudění ve hře je opravdu děsivé. A tím blouděním myslím neustálé zkoušení kudy už to půjde a kudy ještě ne. Do toho ta halda klíčů a nestálý strach z přepadení. Ale musím říct, že to za ty peripetie stojí.
Přispěvatel: Elemir Červenec 25, 2025, 12:34:27
V případě Revolt of Don's Knights nebudu využívat spoiler tagu, jak už jste asi pochopili z minulých příspěvků. Nyní přijdou na řadu komplikovanější puzzle, kterým jsem se doposud vyhýbal (nebo je ještě neobjevil) a byla by škoda znát řešení, pokud plánujete hru rozehrát ;).
Po včerejším úspěchu jsem se rozhodl, že si projdu všechna tři patra ještě jednou a systematičtěji, protože nyní už mi prakticky nic nehrozí. Na prvním patře zbyly jen dva ozbrojenci v pevné hlídce u severního vstupu do trůnního sálu, ale ti po mě aktivně nepůjdou a navíc mi nepřekáží. Bohužel jsem někde vyplýtval poslední bombu, takže si zatím neporadím s dalšími obrněnci. Dvojice pevných hlídek třeba hlídá ještě pokladnici na třetím patře. Další problém jsou samozřejmě korzující obrněnci. Na druhém patře jsou dva. Jednoho jsem zavřel do místnosti už na počátku průzkumu patra, ale druhý hlídkuje před kaplí a trochu mi znepříjemňuje život. Víc obrněnců jsem naštěstí žít nenechal :). Zkoušel jsem s nimi samozřejmě bojovat, ale nedokážu je zranit.
Oplechovaných strážných je ve hře více typů, ale jako obrněnce označuji rytíře v plné plátové zbroji, co mají uzavřené hledí. Ten na obrázku výše je sice taky tuhý, ale s ním už dokážu bojovat. Navíc jde jednoduše sestřelit kuší, ti plnoplátoví nikoliv.
Boj se pocitově zlepšil, ale spíš jde o to, že jsem se zlepšil já, postava ani tak ne :). I když nějaká rychlejší reakce postavy tam bude. Taktiku používám pořád tu samou - nejprve nastavím štít, odpočítám 2-3 údery, které nechám projít a hned po posledním stisknu falešný úder, chvilku počkám, aby proběhla animace náznaku, a pak kliknu pro normální úder, klidně i 2x po sobě. Když se to dobře sladí a vychytá se ten správný okamžik, tak je to jasný zásah. Klíčové je provést správně falešný úder, protože pokud se po něm nepřítel nekryje, tak to nefunguje (nepřítel dostane zásah ve chvíli, kdy kryt opouští a připravuje se k vlastní akci). Chce to trošku cviku a nespěchat.
Poznámka: Revolt of Don's Knights běží docela slušně i na auto nastavení cyklů, ale je znát, že animace jsou pak línější. Pomohlo mi zvednout cykly nad 3000, konkrétně mám nyní na pevno nastaveno 20 000 cyklů (asi by stačilo i něco mezi 10-15k).
Když se vám podaří první 2-3 zásahy, tak nepřítel zpomalí a síla jeho úderu bude slabší. Pokud máte na sobě plné platové brnění, tak se v tu chvíli stanete nezranitelnými. Zřejmě to bude fungovat i na obrněnce, akorát musím přijít na to, jak je zbraní vůbec zranit. Kovář prodává magický meč, což je zatím nejlepší zbraň, co jsem ve hře viděl, ale musím si na něj nejprve našetřit.
Vím, že cennosti se dají získat zabíjením civilistů, ale to jsem odmítl. Zatím jsem si vystačil jen s tím, co jsem našel. V hradu mi zůstalo ještě dost zamčených truhel, takže rezerva tu asi bude. Potíž je jen v tom, že klíče k některým truhlám by měli mít právě civilisté.
S klíči je to ale obecně peklo. Zatím jsem zjistil, že klíče od truhel asi mohu po použití odložit, protože každý truhlový klíč zatím odemkl jen jednu konkrétní truhlu. S klíči ke dveřím je to horší a je jich moc. Univerzální je jen klíč ke kredenci a ke stolům, což je ideál. Ostatně klíč ke stolům byl vtipně ukryt v té knize, co jsem našel v pracovně za trůním sálem v přízemí. Stačilo knihu položit na zem a prohlédnout si jí pravým tlačítkem myši.
Vyrazil jsem na třetí patro, protože to se mi zdálo z pohledu kompletace schůdnější než druhé patro. V jižním křídle je malá kaple a na jejích stěnách je několik svícnů. Jeden z nich funguje jako spínač k tajné chodbě dál na jih. Otočných svícnů je tu více, ale prokoukl jsem akorát funkci toho jednoho. Další neobjasněný svícen jsem našel za pevnou hlídkou v místnosti s písařem. Chodba pod kaplí se rozděluje do dvou směrů. Směrem na východ vede do pokojů pro hosty a dále na jih, kde se ukrývá skladiště s jedním lepším štítem asi 5 šipkami do kuše. Další dvě vypadly z kušníka po cestě. Chodba vede přes schodišťový sál, který propojuje třetí patro s druhým patrem a končí trojicí pokojů. V jednom z nich je zamčená truhla. Cestou sem jsem v jiném pokoji objevil další klíč od dveří, ale už jsem přestal sledovat, co který klíč dělá a prostě je zkouším všechny.
Poznámka: pokud jde o svícny, já popravdě ani moc nepátrám, co dělají. Prostě to buďto rovnou vidím, nebo doufám, že to někde něco udělalo. Ono toho chození je dost i bez toho. Trochu spoléhám na automapu, která by měla otevřené průchody zobrazit.
Západní směr vede do dalších pokojů pro hosty, které nejsou na první pohled příliš zajímavé, stejně jako ty východní. Výjimkou je nejjižnější pokoj, kde stojí krejčovská figurína s nóbl oblečkem. Figurínu je možné odstrojit a ihned mě napadlo, že tohle bude vhodné přestrojení pro písaře. A nemýlil jsem se :). Opět je potřeba postavu kompletně odstrojit, aby neměla v ruce štít a zbraň.
Představil jsem se jako baronův dávný přítel Quinthos. Písař se mě otázal, zda-li chci napsat dopis, ale mě nic nenapadlo, takže jsem jen pokrčil rameny. Písař mě proto požádal, abych odešel, protože má mnoho práce. Hm, takže to už mám dvě indicie. Písař je ochotný pro mě napsat dopis a kurýr je pro změnu ochotný ho doručit. Teď už jen přijít na to, o jaký dopis tu jde.
Na třetím patře mi zbyla už jen pokladnice, ale do ní se přes stráže nedostanu. Když jsem to předtím zkoušel s pomocí bomby, tak uvnitř pokladnice za mnou zaklapla mříž a ocitl jsem se v pasti. Ke všemu jsem ani neměl klíč od truhel.
Druhé patro jsem zprvu jen letmo proběhl a znovu si prošel místnosti, které jsem již objevil. Posbíral jsem opomenuté věci a znovu vyzkoušel zamčené truhly. Nové skladiště jsem si začal budovat u vstupu do vězení (Dungeonu), abych to měl co nejvíc při cestě. Vyzkoušel jsem i svícny, ale na žádný tajný spínač jsem nepřišel. Přitom na patře je vidět dost míst, která by mohla ukrývat případné místnosti. S pomocí klíčů jsem se dostal o kousek dál, ale ne o mnoho.
Zajímavá je na třetím patře ještě kaple, kam se vstupuje z přízemí. Uvnitř kaple je biskup, se kterým se dá pohovořit. Před sedmi lety mu někdo ukradl jeho svaté písmo, které je nyní schované nejspíš někde v hradě. Slíbil jsem mu, že se po něm podívám.
Při té příležitosti jsem si všiml jedné zajímavosti. Většina knihoven v hradu funguje tak, že má po straně jmenné rejstříky, které jsou identické. Ale jedna knihovna na druhém patře má každý rejstřík jiný. Zatím netuším, jestli to má nějaký význam.
Nakonec mi nezbylo nic jiného, než se vrátit do přízemí a porozhlédnout se ještě jednou zde. V pracovně jsem nakonec opomněl dvojici zamčených stolů, což se ukázalo jako trestuhodné opomenutí. V jednom byl sice jen další klíč od truhly (ta v temné místnosti), ale v tom druhém byla zpráva adresovaná baronu Raymondovi ...
Baron Almer v ní popisuje, že v hradu Vilfreda našel tajné plány ke královskému hradu. Konečně! Tím jsem získal první jméno jednoho z kompliců barona Raymonda.
První a třetí patro mám podle vzhledu mapy asi skoro kompletní, chybí už nejspíš jen drobnosti, ale to třetí patro mi nedá spát ... Buďto jsem něco přehlédl, nebo do těch "prázdných míst" vede jiná cesta. Vrátil jsem se proto do kaple.
Když se podíváte na obrázek oltáře bedlivěji, tak dole pod obrázkem Ježíše Krista je něco jako tlačítko. Nic to nedělá, ale spíš než jako tlačítko, tak mi to přijde jako nějaká schránka. Možná to má co do činění s biskupem.
Z kaple jsem se vrátil přes první patro do východního křídla druhého patra a zamířil jsem si to ještě jednou kolem další možné skryté místnosti. V jedné místnosti okolo je nekompletní brnění, kterému chybí přilba. Shodou okolností to vzhledově sedí mou rytířskou přilbu, co jsem našel v JV věži, ale asi je to jen nedůležitý detail. Nakonec jsem znovu došel k té zvláštní knihovně s různými jmennými rejstříky a tentokrát jsem si je podrobně pročetl. Každá polička v knihovně má svůj rejstřík, který obsahuje seznam knih v dané poličce. V jednom rejstříku mě zaujal název knihy Key I. Prošel jsem si ještě jednou i ostatní rejstříky a našel jsem i Key II a III. Jen tak jsem proklikal poličku s Key I a ejhle, jedna z knih je tlačítko. To platí i pro Key II a III. Po stisku knih v daném pořadí se knihovna odsunula a zpřístupnila se mi skrytá chodba.
Tak zatím můj nejlepší zářez. Je vidět, že ještě nepatřím do starého železa :D.
Poznámka: já jsem si myslel, že si budu moci s odstupem času pomalu pročítat deníček na OldGames, jako to obvykle dělám u jiných her, ale u Revolt of Don's Knights to nejde. Důvodem je fakt, že tady neřešíte systematicky patro po patru nebo konkrétní dungeon jako samostatný celek, ale každý ze zůčastněných se vydal prakticky jinou cestou. Hrozí tak mnoho spoilerů. Někdo už objevil něco, co já ještě ne a naopak. Proto jsem raději hned přestal číst. Naštěstí jsem se dostal jen k vězení, kde dopředu vím o alchymistovi, ale podrobnosti už neznám. Klika pro mě je v tom, že jsem se taky vydal jinou cestou.
Podobná knihovna je nakonec i v přízemí, ale v ní nic zajímavého vidět není a ani zkoušení jednotlivých knih jednu po druhé k ničemu nevedlo.
V nově odkryté části je dvojice truhel s cennostmi, čímž jsem opět nastřádal přes 2000 zl. To hlavní se však nachází o kousek dál ve spleti chodeb. Celá tahle část je totiž jakási mezistěna, která vede středem patra. Ve zdech jsou v určitých místech otvory, které slouží ke špehování místností za nimi. Na stole jsem našel svitek se čtveřicí časů:
7:00
13:00
17:00
20:00
Pořád mi přijde, že je tu minimálně ještě jedna skrytá místnost a předpokládám, že v uvedené časy získám pozorováním místností hint. Ostatně jedno "kukátko" vede třeba do kaple. V současné chvíli je teprve 5:00 a nechce se mi čas posouvat zbytečným spaním, takže si prostě budu dál dělat to své a v uvedené časy se sem vrátím.
S nastřádanými penězi jsem se stavil u kováře a koupil si magický meč. S jeho pomocí se mi podařilo porazit oba korzující obrněnce na druhém patře. Nešlo to sice úplně hladce, ale porazil jsem je. Bohužel, obrněnce v pevných hlídkách (halapartníky) netrefím ani s tímto mečem, takže mi v hradu zbyli 4. Jinak mám nadzemí hradu pročištěné.
Přispěvatel: Elemir Červenec 25, 2025, 23:05:25
Největší odměnou mi byl krom štítu klíč od cel, který otevírá řadu zámků. Otevře i celu se starším vězněm, který mi za své osvobození prozradil jméno dalšího komplice - sir Riven. Tak už znám dva. Za odměnu jsem vězně nechal napochodovat zpět do cely a zavřel jsem za ním dveře. Přeci mi nebude překážet v chodbách :D.
Konečně se mi podařilo otevřít druhé dveře ve strážnici, byť k tomu mi postačil tuším jiný klíč. Uvnitř je templář a páka na zdi funguje jako teleport. Hodilo mě to do temné místnosti s truhlou, odkud je težší uniknout. Truhla ukrývá 4 bomby, takže jsem zajásal. Cesta ven vede skrze další páku, ale před tou je propadlo, takže je nutné si sebou přinést prkno (v hradu jsem našel další 3 kousky). Jelikož jsem byl zralý na odpočinek, tak jsem se pomalu přemístil na druhé patro ke kukátkům.
V 7:00 jsem obešel celou zeď a podíval se, co se na druhé straně děje. Na první pohled jsem nic neobvyklého nezahlédl, ale pak jsem si uvědomil, že šlechtic v jídelním sále jakoby prošel rámem čehosi na zdi. Jde o krb a šlechtic už skutečně v místnosti nebyl. Přitom si jsem jistý, že tu předtím byl. Zkoušel jsem hledat nějaké tlačítko, ale nic jsem nenašel. Nejspíš si budu muset počkat na další časy uvedené na svitku.
Zamířil jsem zpět do vězení a tentokrát se vydal jižní chodbou a skrze střeleckou past. Plátové brnění mě docela ochránilo, ale i tak jsem skončil dost zraněný. Musel jsem si odpočinout a pak jsem se teprve vydal dál. Kousek po cestě jsou ubykace templářů, kde je klíč od místní truhly. Ta se nachází za dveřmi, které nejdou otevřít (jeden řetěz na severu tu odkryje stěnu). V truhle je několik cenností. Klíčové jsou ovšem dvě místní cedulky. Jedna napovídá, že k tvorbě kouzel je nutné využít alchymistův kotel. Druhá cedulka pak popisuje divnou kombinaci otáčení. V tuhle chvíli mi nebylo jasné, co je tím myšleno.
Vrátil jsem se zpět na sever a vydal se k záludné pasti. Ostatně proto jsem si tuhle část nechal až nakonec ;). V chodbě tvaru T je past, která za námi zavřela mříž. Spolu s ní se uzavře výklenek ve stěně, takže zbyde jen rovná chodba s dveřmi na konci. Za nimi je ale velká kamenná koule, která mě snadno rozdrtila. Fígl je v tom, že po otevření dveří mříž zmizí a je možné před koulí uhnout. Po návratu do chodby mříž zase zaklapne, ale to je normální, jiná cesta za severní dveře nevede.
Za dveřmi je cedulka s hintem k otevření dveří. Jde o počet kroků počítaných od cedulky. Netuším, co přesně tím bylo myšleno, ale tipl jsem si, že to souvisí se čtveřicí pák, u kterých je vždy cedulka s číslem - 5, 7, 10 a 13. Zkusil jsem proto jednoduchou kombinatoriku. Určitě půjde o velký počet kroků, takže základem bude páka 10 nebo 13. No a pak budu prostě zkoušet postupně další páky. Trefil jsem se hned napoprvé, protože je to právě kombinace 12 a 13. Ale tím jsem tu samozřejmě neskončil.
V téhle části vězení je jeden elitní strážný a templář. Strážný hlídal mučírnu, ale ani zde jsem nic zajímavého nenašel. Směrem na západ je dvojice zvláštních dveří. Jedny jsou šedivé s trojicí "koleček". Druhé jsou zamčené na podivný předmět. Ha, takhle to má vypadat! Ne jako v Abandoned Places 2. Klíčová dírka má tvar jednoho amuletu, který jsem ve vězení našel schovaný v slámě, a který nešel proměnit na zlato. Amulet zapadl a dveře se odemkly.
Za dveřmi už mě čekal alchymista. Využil jsem hintu, který mi nabízela cedulka při cestě ke kováři. Podle ní je možné alchymistu zabít jedině tak, že s pomocí zlata obrátím jeho vlastní útok proti němu. Tím zlatem je myšlen Golden shield. Pokud ho nevztyčíte včas, tak vás alchymista usmaží na jednu ránu. Po alchymistovi zbyl zlatý kříž a svitek s návodem na elixír života. Na svitku byla naškrábaná ještě poznámka o malé krabičce schované někde v jeskyni za dřevěným sarkofágem. Jinak je tu k dispozici kniha kouzel (listuje se v ní klávesami pohybu) a alchymistův kotel. Na zdi v rohu mě ještě zaujal reliéf s podobou dříve zmíněných šedých dveří. Je tu krásně vidět, jak mají být nastavena kolečka.
Nj, jenomže já se toho zprvu chytil! Ono nejde o to, jak se mají dveře nastavit, ale ten reliéf jen ukazuje, jak mají vypadat kolečka v základním nastavení. Klíčová je totiž zpráva z cedulky v jižní části vězení, která říká, kolikrát máte příslušným kolečkm otočit. Po zadání správné kombinace se odkryje dírka ve tvaru kříže, kam patří alchymistův zlatý kříž. Poté dveře zmizí a zbyde tu jen sklad prázdných lahviček.
Poznámka: na chvilku jsem tu zakysl, protože jsem z nějakého důvodu na kolečka klikal pravým tlačítkem myši. Kolečka se otáčejí, ale hra to nebere. Musí se klikat levým tlačítkem myši. Tak kdyby se to někomu taky podařilo, tak nyní víte, proč to funguje :).
V tuhle chvíli jsem tedy vězení úspěšně dokončil a došel jsem si ještě na třetí patro do pokladnice. Hlídku jsem odstřelil, psa utloukl a na stěně jsem otočil svícnem (samozřejmě po uhašení svíček). Po otveření dveří je potřeba svícen otočit zpět, čímž se deaktivuje past v podobě mříže. Bohužel, klíč k truhlám stále nemám.
Do 13:00 mi chybí ještě 2 hodiny. To není na moc velkou akci, tak jsem zaběhl na chvilku na nádvoří, pozabíjel pár strážných a vrátil se. Nějak mi to nešlo a dostal jsem docela na budku. Chyba je totiž ve velkém štítu, který mě zpomaluje. Jak jsem měl naučenou svou rychlost komba, tak to najednou nefungovalo :D. Vzal jsem si proto zpět ocelový štít a už je to zase v pořádku.
Špehování mi nic nového nepřineslo, stejně tak špehování v 17:00. Podezřelý šlechtic dělá pořád to samé. Je vidět, že mizí krbem a pak se zase krbem vrací, ale je to záhada. Zkoušel jsem oheň uhasit z pohárků a lahviček, ale to nefunguje. Nechám to zatím být a vrhnu se na kryptu.
Mimochodem, venku na nádvoří jsou pekaři, hospoda a sklenář. Hospodský prodává alhohol, pekaři něco málo jídla a sklenář opravuje rozbité lahvičky (samozřejmě za úplatu). Z nádvoří se dá přejít do další části nádvoří nebo do zahrady.
Krypta je temné bludiště s několika strážemi a netopýry. Abych vůbec viděl na cestu, tak jsem musel před sebou držet louči. Není to nic moc, ale alespoň je vidět na cestu. Strážní mi opět nedělali problémy, opravdu to všechno bylo tím štítem. Potvrdilo mi to mou domněnku, že jde spíš o mé vlastní zlepšení, než že by se tolik zlepšila moje postava. Krypta je nakonec zajímavá tím, že vůbec zajímavá není. Je to jen spleť chodeb a nějak jsem nepřišel na to, co je jejím smyslem.
Na jihu jsou uzavřené dveře na čtveřici řetězových pák, ale nějak jsem to nedal. Nápověda k tomu není, tak jsem vsadil na kombinatoriku. Tipl jsem si, že půjde o pořadí zatáhnutí, ale asi jsem se v tom nakonec ztratil. Koukl jsem na DJovu mapu a najednou mi to šlo. Přitom bych řekl, že jsem tu kombinaci zkoušel, ale možná jsem zkusil jen dva směry a na další dva už zapomněl. Za dveřmi je hromádka šipek do kuše a dvě bomby. Jelikož jsem to nevyřešil sám, tak jsem tam vše nechal. Pořád mi zbyly ještě 3 bomby z truhly a zatím jsem je k ničemu nepotřeboval. Další drobná zajímavost je past ve dveřích na SV. Opět jde o kamennou kouli, kterou je potřeba nechat odkutálet chodbou, protože blokuje přístup k žebříku do jeskyně.
Ano jeskyně. Pod kryptou je další bludiště, tentokrát o něco světlejší, ale pořád je tu potřeba louče. No a jelikož jsem za rohem narazil na propadla, tak jsem se musel vracet ještě pro prkna (jsou potřeba alespoň dvě). Krápníky, které blokují cestu, je možné rozbít zbraní, ale spadlý krápník rovnou vytvoří propadlo, tak je s tím potřeba počítat. Blbé na celé situace je akorát to, že louči je potřeba při kladení prken pokládat na zem a párkrát se mi stalo, že pochodeň zahučela do propadla. Jelikož louče nejde nosit v batohu, tak je to docela nepříjemné a musel jsem často loadovat.
Na JV jeskyně je skrytý vchod, který se mi nepodařilo odblokovat. Na SZ je pro změnu White rock, kterou lze rozdrtit zbraní na prach. Smícháním prachu s vodou vznikne Elixir of Life. Na severu je v malé jeskyni výron lávy, který jsem se pokusil nabrat do flašky, ale hra mi to zatrhla. Zřejmě budu potřebovat jiný typ nádoby. A konečně poslední věc. Na JZ je osamělý dřevěný sarkofág, který odpovídá popisu ze svitku alchymisty, ale nejde s ním nic dělat. Napadlo mě, že na to budu asi potřebovat tu lávu.
Místními potvorami jsou stejně jako v kryptě netopýři, ale krom nich jsem narazil i na dva medvědy. Boj se zvířaty je trošku odlišný. Vyplatilo se mi začít krytem a počkat si, až se potvora připraví k útoku a v tu chvíli seknout. Zkoušet falešný úder nemá smysl, potvory ho ignorují.
Kryptou a jeskyní jsem nakonec proběhl docela rychle, ale krom elixíru života jsem nic nezískal. Nakonec tedy budu muset na vzduch a zkusit štěstí na hradbách a v zahradě. Odhadem jsem překročil 20 hodin.
Přispěvatel: Elemir Červenec 26, 2025, 18:52:54
Nádvoří se dá rozdělit na dvě poloviny. Jižní je přístupná přímo z hradu a popisoval jsem jí minule. Z jižního nádvoří vede cesta na severní nádvoří a do JV zahrady. Severní nádvoří je o něco větší, ale na počet nepřátel to vyjde podobně. Z hradu jsem vyšel v noci 3. Dubna ve 2:00 ráno, takže venku byla tma a louči jsem si bohužel nevzal. Doufal jsem, že nic nepřehlédnu, ale nepovedlo se. Při konzultaci s Djovou mapou jsem vynechal jen jednu drobnost, holt jsem jí v té tmě neviděl. Pro postup hrou to nemá žádný význam - jde o klíč k JZ věži.
Ze severního nádvoří jsem vstoupil do severní zahrady, což je zajímavé bludiště s civilisty. Místy to chce trpělivost, protože cestičky jsou úzké a civilisté se dost pletou pod nohy. Fígl je v tom, držet si od nich políčko až dvě odstup, jinak se zastaví a budou se snažit dojít k vám. Cesta mě dovedla na východ do lesíka, odkud jsem se dostal do středu zahrady a poté se vydal podle východního okraje na jih. Pomalu jsem přešel do západní poloviny a vrátil se k východu na severní nádvoří a zase zpět bludištěm dolů až ke vstupu do jižní zahrady.
Cestou jsem potkal akorát 2 bílé psy, jednoho strážného a na JZ se motal jeden medvěd ... baron Raymond má divný smysl pro humor :). Další medvěd se nacházel v jižní zahradě kousek od předělu obou zahrad, takže by se dalo říci, že severní zahrada je z počátku hry méně přístupná než její jižní polovina. Je to vlastně logické, protože do jižní zahrady se dostanete z jižního nádvoří, což je kousek od startovní pozice v hradu. Když už hru znáte, tak se dá postup určitě naplánovat tak, že se sem dostanete mnohem dříve než já. A důvod? V zahradách jsou bylinky.
Je to asi jediný smysl obou zahradních map. Bylinky slouží jako ingredience pro výrobu kouzel, tedy správněji lektvarů s funkcí kouzel, protože magie je v Revolt of Don's Knights spojena s používáním lektvarů. Když si ale vezmu, že mi zbyli jediní dva nepřátelé, tak si nejsem jistý, k čemu by mi nyní magie byla. Navíc mám v batohu pořád 3 bomby, které mi na jejich likvidaci bohatě stačí. Něco málo jsem si utrhl, abych si to alespoň vyzkoušel. Zpětně se dá říci, že podobně zbytečné bylo šetření šipkami do kuše. Ve hře jich je nakonec dostatečné množství.
Nakonec jsem se tedy vrátil do hradu a čeká mě drobná revize dosavadního postupu, protože je jasné, že jsem něco přehlédl. Pro úplnost přikládám mapy s dosavadním postupem. Vězení (Dungeon) je kompletní, ale v hradu mi pár věcí ještě chybí.
V první řadě jsem si vzpomněl na ten krb ze špionáže. Přemýšlel jsem, jestli jsem někde nezahlédl něco většího, do čeho by se dalo dát víc vody a vzpomněl jsem si, že úplně na začátku hry jsem něco takové určitě v ruce držel. Vrátil jsem se proto do skladiště, kde byl vedle velkých sudů i malý soudek, ale to nebylo ono. Tak jsem zašel ještě do kuchyně a vedle kamen jsem na zemi našel vědro, které je možné vzít sebou :). Při té příležitosti jsem zjistil, že kredenc v kuchyni zůstal zamčený, tak jsem ho odemkl a uvnitř jsem našel roušku. S vědrem už to bylo snadné. Plameny v krbu zhasly a krb se stal průchozí. Na druhé straně na mě bafl hnědý pes, který tu hlídal biskupovu bibli.
S biblí jsem zašel za biskupem, ale nebylo tak snadné mu jí předat. Je potřeba držet jí v myši a pak teprve zahájit rozhovor. Nejprve proběhne část, že jste nic nenašli a hned na to proběhne druhá animace, že už jí máte. Podivná mechanika rozhovoru a nedlouho na to jsem na to trošku dojel. Biskup mi byl vděčný a pověděl mi legendu o krutém vládci, který tu kdysi vládl. Po smrti byl pohřben do honosného sarkofágu a spolu s ním byly pohřbeny korunovační klenoty. Na druhý den došlo k podivné události. Sarkofág se zničeho nic otevřel a korunovační klenoty zmizely do Království Nebeského. Od té doby vladařův duch bloumá po světe. Legedna praví, že ten, kdo najde ztracené korunovační klenoty a vrátí je duchovi, tak od něj získá magický prsten. Biskup mi poté předal zlatý kříž, prý je to klíč ke Království Nebeskému.
Kříž je možné použít na místní oltář, čímž se na zemi objeví oba korunovační předměty. S nimi jsem zašel do krypty do velké hrobky, kde se víko jednoho ze zdobených sarkofágů dá odklopit. Ze sarkofágu se ale uvolnil uspávací plyn, proti čemuž pomohla rouška z kuchyně. Oba korunovační klenoty jsem postupně vhodil dovnitř a na boku sarkofágu se objevil magický prsten, který jsem si pečlivě uschoval. To bychom měli. Předpokládám, že magický prsten otevře skryté dno v poštovní schránce, jak mi prozradil kurýr. Už jí jen najít.
A teď se to začalo komplikovat ... :). Pořád jsem nenašel klíč k pokladnici na třetím patře a stejně tak jsem nepohnul s dalšími možnými skrytými místnostmi. Rozhodl jsem se to proto vzít hezky po pořádku a projít si všechna tři patra znovu. Sebou jsem vzal dostatek vody, abych mohl zkoušet svícny a zhasínat oheň v krbech. Nic nového hmatatelného jsem ale neobjevil. V jedné místnosti na třetím patře (v pokojích pro hosty), jsem si všiml malého portrétu na zdi. Připomnělo mi to pár portrétů, které jsem našel v truhlách a tak mě napadlo, jestli je nemám někam pověsit. Ale kam? Vzpomněl jsem si, že v jednom místě na třetím patře jsem viděl něco jako vadu v textuře zdi. Jde o místnost vedle kaple. Na zdi jsou tři rámečky, kam se dají obrazy skutečně vložit, ale měl jsem jen dva obrazy!
Na řadu přišla další záhada - nekompletní brnění na druhém patře. Pořád mi jeho existence vrtala hlavou. Samozřejmě už jsem to zkoušel několikrát předtím, ale helma z JV věže na něj nasadit prostě nejde ... nakonec se ukázalo, že jsem se nechal nachytat podobně jako u alchymistových dveří. Je to matoucí, protože interaktivní předměty používáte pravým kliknutím myši, ale helma se nasazuje tak, že jí napasujete na místo, kam patří, a stisknete levé tlačítko myši! V boku místnosti se otevřela chodba a v ní jsem našel uzamčenou poštovní schránku a ve stole byl klíč od truhel v pokladnici na třetím patře. Hurááá :)
Schránku otevřel magický prsten, čímž jsem získal Raymondův dopis, kde děkuji králi Williamovi za podporu. Jenomže dopis jsem vytáhl z dvojitého dna, vršek schránky zůstal nadále zamčený a klíč nemám. A tady následoval nepříjemný zákys.
V pokladnici jsem našel třetí obraz, takže po pověšení všech tří obrazů jsem se dostal do tajné místnosti, kde na stole ležel další nákresek. Tím pádem už mám dva. K tomu Raymondův dopis a jména dvou zrádců z pěti. První část úkolu, tu s těmi plány, jsem asi vyřešil, ale chybí mi další jména. Nesmím ani zapomenout, že v tom celém hrají svou roli ještě kurýr a písař, jenomže jakou? No, tady jsem se nechal trochu podat.
Vedle místnosti s nekompletním brněním je místnost, kde je trojice stejných obrazů hned vedle sebe. Bylo mi to divné už dřív, ale nijak podrobně jsem obrazy nezkoumal. Ten napravo je přitom trošku jiný, má červené oči. Spodní levý růžek rámu funguje jako spínač a za obrazem je ukryt dopis pro dalšího ze zrádců (sir Melen). Na dopis se dá optat písaře, protože to on ho psal, a písař se přizná ještě k jednomu dosud neodeslanému dopisu, ale odmítne prozradit komu. Písaře je možné podplatit (vrazil jsem mu drahokam), ale než řekne něco konkrétního, tak ho zastřelí kušní. Musel jsem proto urychleně nahazovat výzbroj, aby mě nezastihl nepřipraveného - věci jsem ke vší smůle odložil na zem opodál, tak jsem měl co dělat.
Hint od písaře směřuje do knihovny na prvním patře, takže jsem s tou knihovnou měl pravdu. Jenomže to mě dneska už napadlo a celé knihovně jsem věnoval dobrou hoďku, protože jsem proklikával jednu knihu po druhé a ve všech přítomných knihovnách. Samozřejmě jsem nic neobjevil. Proč mě tam tedy písař najednou posílá? Chybka je v tom, že musíte znát nejprve jména čtyř zrádců, jinak se v knihovně nic nestane.
A tady jsem byl už nahraný. Jednak by mě nenapadlo, že knihovna má podmínku a hlavně mi pořád chybělo to čtvrté jméno. No, a tady jsem se pro změnu nachytal na starý dobrý typ úkolů s oživovacími předměty ... pozdravuji Ravenloft :). Elixir od Life je možné aplikovat na umučence. Sice nevím, jak jsem na to měl přijít, protože mi doteď přišli jen jako dekorace, ale je to tak. Jeden z umučenců ve skryté části vězení (v té hlídané cele) mi prozradil další jméno - sir Wells.
Písař je mrtvý, takže mi můj vlastní dopis už asi nenapíše. Kurýra tedy čeká jiná akce. Nejdřív jsem si zašel do knihovny pro páté jméno. V jmenném rejstříku se nyní objevilo jméno knihy WAMAR, což je složenina z křestních jmen všech pěti zrádců, přesně jak mi říkal písař. Nahmatal jsem tedy pátou knihu v řadě a opravdu zafungovala jako tlačítko. Knihovna zmizela a objevil se výklenek s truhlou. Má radost však byla předčasná, truhla je zamčená!
Ani jeden z klíčů, co jsem vlastnil, truhl neodemkl. Vypadalo to jako konečná, protože v deníčku na OldGames se o žádném klíči nepsalo. Zprvu jsem zvažoval, jestli nejde o rozdíl "verzí", ale dodatečně jsem zjistil, že klíč je potřeba i v těch CD ripech. Něco tu tedy nesedělo. V první chvíli mě napadlo, že klíč má možná nějaký civilista a pomalu jsem se připravoval na to, že je začnu jednoho po druhém zabíjet. Pak jsem si ale vzpomněl na ten ukrytý klíč od JZ věže. Dj má na mapě věž zaznačenou jako nedůležitou, ale ona je přitom klíčová pro dokončení úkolu se jmény, a to doslova klíčová ;). V pokoji je zamčený stůl, který ukrývá klíč od truhly v knihovně! Problém je jen v tom, že balík slámy na nádvoří je opravdu potřeba zapálit, jinak se klíč neobjeví.
Docela jsem si oddychl. Z truhly vypadl klíč od poštovní schránky, čímž jsem se dostal k dopisu adresovanému poslednímu z pětice zrádců - sir Alwil. S dopisem pro sira Melena jsem zaběhl ještě za kurýrem, kterému jsem dopis ukázal a poslal ho na sever. Kurýr to nejprve odmítl, ale jakmile jsem mu předal králův pečetní prsten, tak už neměl námitek. Z truhly v knihovně vypadla ještě kamenná váza a s tou už jsem si věděl rady.
Skrze kryptu jsem proběhl do jeskyně a v ní k výronu lávy. Lávu jsem nabral do vázy a vydal se ke skrytému východu na JV. Láva spálila kořeny a přede mnou se objevil východ ven ...
Uf, Revolt of Don's Knights je úspěšně za mnou. Odhadem bych to viděl na 30 hodin - zabralo mi to okolo 4 herních dní aktivního hraní, takže taková oddychovka pro prodloužený víkend ;). Ale to bych samozřejmě přeháněl. Nejhorší je jen začátek, tedy podchytit boj, vymlátit strážné a máte po starostech a můžete se věnovat jen puzzlům. Přesuny po hradě jsou bez stráží docela rychlé, proto to odsýpá. Jídla je taky dost, ostatně moje postava si vystačila se dvěma herními dny, takže hodně před limitem. Klidně jsem mohl víc odpočívat. Ale víc to teď pitvat nebudu. Nechám si to hezky uležet a pak to sepíšu.
Každopádně co mohu prozradit už nyní, je fakt, že ta hra je podstatně lepší, než jak je po celá léta vnímána.
Přispěvatel: Elemir Červenec 28, 2025, 22:42:27
Dneska mi dorazilo originální CD, ale nevím, jestli se vůbec radovat. Docela jsem si totiž naběhl. Dotyčný prodával jen CD, což by samo o sobě nevadilo, ale poslal mi ho v obálce s přiloženým čtverečkem kartonu (asi jako ochrana). Prostě dost chabé zabezpečení. Když jsem to rozbalil, tak jsem si ihned všiml, že CD je na okraji prasklé. RoDK je naštěstí malý, takže image z CD udělat šlo, ale i tak mě to štve, protože mě ta legrace vyšla skoro na 2000 Kč. Ale moje chyba, prodejce mi tak úplně neseděl, navíc s anglány nemám obecně moc dobré zkušenosti.
Přispěvatel: Ringo Srpen 02, 2025, 13:25:39
Přispěvatel: Elemir Srpen 03, 2025, 13:11:53
Hra toho ve skutečnosti moc nenabízí, celé je to pojaté jako špiónská mise v hradu nepřítele, takže počet dostupných prostor a nepřátel je omezený. Levely nemají ani klasické škálování obtížnosti, všude je zhruba stejně nebezpečno. Ve své podstatě je RoDK zvláštní dungeon, který má smysl rozehrát asi jen kvůli té odlišnosti. Jinak je to stejná kategorie jako Ve Stínu Magie - hezký doplněk, pokud už nemáš nic jiného k dispozici ;).
Přispěvatel: Elemir Srpen 19, 2025, 14:15:21
Poslední dobou u souhrnů přemýšlím, jestli má vůbec smysl je sepisovat, protože vše podstatné je přímo v deníčku. Navíc jsem se letos pustil do her, které vesměs nepatří do žádného topu a tak se dá zcela logicky očekávat, že to bude jen holé konstatování faktu, že to bylo možná fajn, tedy o něco lepší než jsem čekal, ale taky nic, co by stálo za úvahu ;). Jenomže já se u Revolt of Don's Knights skutečně bavil! Možná je to k nevíře, ale i teď s odstupem pár týdnů si uvědomuji, že to nebylo jen tím, že jsem se před hrou dostatečně namotivoval. Ta hra ve mě skutečně zanechala opravdový, nefalšovaný herní zážitek.
Na úvod si rovnou přiznejme, že RoDK není pro každého. Možná opravdu stačilo málo, trochu jiné herní rozpoložení, a ten začátek bych vzdal. Ringo měl v tomhle pravdu, RoDK nevypadá nijak výjimečně a nemá čím zaujmout. Grafika je hezká, ale nijak výjimečná, popis nic neříkající ... a tak by se dalo pokračovat dál. Jediné, čím se RoDK vymyká, je negativní ohlas a aura hry, na které je špatně snad úplně všechno. A to je to, co mě k rozehrávce RoDK přitáhlo. Holt negativní reklama je taky reklama.
Na počátku dost zápasíte s myšlenkou, jestli to za to úsilí vůbec stojí a hledáte cokoliv, co by vás motivovalo pokračovat. Všude kolem vás se procházejí stráže a vy nemáte šanci se kamkoliv pohnout, aniž by si vás nevšimli. Nemáte výbavu a v ruce držíte "kapesní" nožík, který je dobrý leda tak na škrábání brambor. Střet s kuchařem nedopadne dobře a pomalu vás začne přepadat pocit zmaru. Když nedám ani kuchaře, tak jak se sakra posunu dál? Soubojový systém je na první pohled podivný a chaotický. Za rohem je dobře ukrytý kušník, který vám střelí šipku přímo do čela a okamžitě jdete k zemi. Za dalšími dveřmi čeká oplechovaný strážný, který se při pohledu na váš nožík jen posměšně ušklíbne a jednou dobře mířenou ranou vás pošle tam, kam předtím kušník. A to se opakuje stále dokola. Opravdu mi to za to úsilí stojí?
Popravdě se na to odpověď hledá těžko. RoDK nejsou v jádru špatnou hrou, ale nenacházím také nic, čím bych vás dokázal přesvědčit, že to za pokus stojí. Tohle je opravdu nutné vyzkoušet na vlastní kůži a udělat si vlastní obrázek. RoDK by se dal definovat jako jakýsi pokus o stealth akci se survival prvky, něco co byste spíš čekali v žánru akčních her. Ale Emerald Software se to rozhodli napasovat na krokovací dungeon. Jenomže RoDK není ani typické crpg. Stealth tu samozřejmě nefunguje vůbec. Celá taktika se opírá jen o to, že strážné lákáte do místností, kam je pak zavíráte nebo před nimi zoufale utíkáte a doufáte, že po chvilce pronásledování o vás ztratí zájem. Někdy to vyjde, někdy ne. Stráže jsou také to jediné nebezpečí, které vám tu hrozí, protože jídla a pití je dost, hlady a žízní rozhodně neumřete.
S trochou šikovnosti se posunete do dalšího patra bez nutnosti boje, možná vyřešíte i nějaké to puzzle, ale bojům se nakonec stejně nevyhnete. Klidně se vám tedy může stát, že ve hře strávíte 1-2 hodiny a nakonec odejdete znechuceni, protože přes ty souboje prostě neprojdete a dál ztratíte o hru zájem.
Souboje mají přitom jasná pravidla, ale chce to trochu více cviku a bedlivě sledovat, co se na obrazovce děje. Manuál popisuje určitou strategii, ale ono něco jiného je papírový popis a něco jiného je realita. Popis sedí, ale podstatné je, že to musíte pochopit i v pohybu. Naučit se, jak ty pohyby správně provést a jak si je načasovat. Na první pohled jde jen o tři jednoduché prvky, ale snadno se v tom udělá chybka. Hra se vás navíc snaží nachytat a sem tam změní taktiku nepřítele, což může, a většinou taky je, fatální.
A tady si musíme na chvilku odskočit k rpg systému, který hra používá. Emerald Software vsadili na odlišnou strategii. Hlavní roli mezi statistikami hraje síla, která představuje zdraví a únavu v jednom. Myšlenka to není špatná. Pokud jste obrněná plechovka, tak vám údery mečem neubližují přímo, ale akce a zásahy vás postupně vyčerpávají, takže vám dochází síla a jste čím dál unavenější. Tím pádem se hůře bráníte a vaše údery jsou slabší a pak ještě slabší, až nakonec netrefíte nic a nepřítel vás snadno dorazí. Mě se ta idea líbí, ale ve hře je to jen další zdroj frustrace. Jeden jediný zásah totiž kolikrát rozhoduje o tom, jestli máte vůbec šanci vyhrát. Můžete mít souboj bezvadně rozjetý, ale pak stačí jedna jediná chybka, kdy vás nepřítel zásahne a vy přijdete o kus síly. V tu chvíli ho už nedokážete trefit, protože vaše síla je nedostatečná na to, abyste mu "prorazili" brnění a souboj tím pro vás končí. Byla by to už jen marná snaha. Navíc stačí ještě jeden zásah a přestane vám fungovat krytí, takže končíte tak jako tak. A tohle zprvu zažíváte každou chvilku.
Vlastně je to ještě o něco horší, protože hra se vám snaží vnutit myšlenku, že jste v časovém pressu. Vy víte, že do soubojů byste měli chodit odpočatí, jenomže odpočinek stojí jídlo, pití a hlavně ten čas. Čas vás tlačí a u jídla nemáte přehled, jestli vám zbyde nebo kde si ho případně doplnit. Stále totiž stojíte v přízemí a řešíte zdánlivě neřešitelný rébus, jak se pohnout dál. Krom chybek v boji tedy děláte ukvapená rozhodnutí, kupí se vám jedna chybka za druhou a ... opravdu to stojí za to? Ano, ta otázka vás provází celou dobu. V tuhle chvíli se musíte kousnout a nepolevit. Musíte chtít ten systém porazit, protože ta postavička sama nic nezmůže, tíha boje leží přímo na vašich bedrech, rozhoduje váš um a hbité prsty!
Jasně, boj má svou vlastní statistiku - ukazatel bojové zkušenosti, ale jeho efekt je zanedbatelný. Zkušenější postavička vám umožní provádět akce rychleji a možná lépe koordinovaně, ale i s plným ukazatelem bojové zkušenosti můžete snadno prohrát. Stačí, když zapomenete na vše, co jste se doposud naučili. Je to právě vaše vlastní šikovnost, která vás tu může mást. Lepší zbroj vám zajistí lepší krytí, lepší zbraň silnější údery, ale to hlavní je, jak zruční jste vy sami! Jakmile to pochopíte a akceptujete, tak se věci rychle obrátí k lepšímu. Proto píšu, že RoDK není pro každého. Není to typický dungeon a vlastně to není ani typické akční rpg.
Problém je, že tahle úvodní fáze může trvat různě dlouho a bude to hodně individuální. Při první rozehrávce mi trvalo nějakých 10 hodin, než jsem si začal být jistý v kramflecích. Při druhé rozehrávce, a samozřejmě se znalostí hry, to byly už jen 2 hodiny. Je to opravdu test trpělivosti a musím říci, že mi tuhle fázi pomohla překonat dostatečná motivace ke hře. Přesto si dovolím tvrdit, že na té úvodní frustraci je i něco zvláštního, co vás drží a nechce pustit, protože vy nechcete hru vzdát. Pořád máte nutkání to zkoušet a pomalu se posouváte dál. Jenomže tohle nejde neúměrně protahovat a dřív nebo později frustrace nebezpečně naroste a snadno se může překlopit v odpor.
Když se za hrou ohlédnu zpětně, tak se nemohu zbavit dojmu, že svůj díl viny má na tom všem odfláknuté testování. Začátek totiž můžete zlomit velmi rychle, jak už jsem naznačil, protože ve hře existuje jasná posloupnost aktivit, které vás rychle dovedou k lepší výbavě a udělají z vás doslova stroj na zabíjení. Když o téhle "cestě" víte, tak už je těžké dělat věci jinak. A tohle se podle mě vývojářům přihodilo. Při testování se upnuli k jednomu konkrétnímu řešení a začátek hry si natolik zautomatizovali, že úplně zapomněli zkoušet různé alternativy. Mohl v tom být samozřejmě záměr, aby vás to na konci donutilo ťuknout se do čela a vynadat si do hlupáků, protože jste řešení měli celou dobu na očích.
Asi to bude tak půl na půl. Záměr tu nejspíš byl, ale zopakujme si to. Zpočátku jste zdánlivě v časovém pressu, nedokážete se nikam pořádně pohnout, nemáte výbavu, frustrace ze soubojů a z toho všeho postupně narůstá, kupí se chybka za chybkou, máte strach se na chvilku zdržet, aby vás stráže mezitím nedohnali, nikdy nevíte, jestli vám nezabrání v cestě zpět atd. V takovéhle atmosféře nemáte moc klidu k soustředění. Možná stačilo trošku ubrat a dát hráči více času, aby si zvykl, osahal si souboje, seznámil se s prostředím.
V hradu je totiž všude stejně nebezpečno. Na každém patře se setkáte jak se slabšími strážnými, tak i s tuhými obrněnci. První bojový úspěch tak záhy vystřídá několik dalších selhání. Klid nemáte ani venku a ani v podzemí. Všude je to stejné. I obyčejný Doom vám neservíruje nejtužší nepřátele hned na začátku hry. Ani nález vlastní kuše, což je dost ultimátní zbraň, na tom mnoho nezmění, protože po celou dobu hry máte pocit neustálého nedostatku všeho, tedy i šipek do kuše. Střílet bez rozmyslu je stejné, jako tu kuši rovnou zahodit. Sám jsem nakonec musel loadnout a jeden úsek hry vyřešit úplně jinak, protože od zlomu mě dělila jedna jediná šipka, kterou už jsem neměl.
Hodně klíčové je, kam se od počátku vydáte. Stráže po chodbách chodí sem a tam, stačí proto někam vyrazit o trochu později a situace na chodbách bude úplně jiná, než při posledním pokusu. Navíc se občas něco nového spawne (velmi zřídka, ale stává se to). Nikdy také nevíte, zda-li se budete moci vrátit. Mnohokrát jsem někde zůstal uvězněný v obklíčení stráží a nezbylo než loadnout o kus zpět. Každý úspěch je zprvu vykoupen mnoha neúspěchy, s tím je potřeba počítat. Snadno se tak můžete dostat do vyšších pater hradu, kde se zaseknete, přitom klíč k přežití se nachází v podzemí.
Jakmile se vám podaří překonat začátek a proniknout do hry, tak vás čeká docela příjemné překvapení. Příběh hry je koncipován jako špionáž v doupěti nepřítele, kdy se snažíte získat ukradené materiály a důkazy o zradě. Prolézáte jednotlivá patra nebo venkovní lokace a hledáte střípky informací. Adventurní část hry je poměrně povedená a s pár puzzly jsem pohnul až díky hintu, protože při nich hledáte drobouličké detaily nebo nejasné souvislosti. Jde zejména o podivně provedenou interakci s NPC. Hra v tomto ohledu hodně prověří vaši pozornost. Problém je vlastně kolikrát i interakce samotná, protože občas na něco používáte levé tlačítko myši, jindy zas pravé tlačítko myši.
Zklamáním je naopak alchymie, neboli schopnost kouzlit pomocí lektvarů. V hradu jsem si bohužel vybral jinou cestu, než je třeba, a k alchymii jsem se dostal až ve chvíli, kdy mi ve hře zbylo posledních pár tuhých potvor. Jenomže ty jsem mohl zlikvidovat i jinak. Nakonec jsem si tedy alchymii ani nevyzkoušel, protože to nemělo žádný význam. Při druhé rozehrávce jsem se pokusil k alchymii dostat co nejdříve to jde, ale i tak k tomu došlo až ve chvíli, kdy jsem byl schopný se s nepřáteli vypořádat hezky zblízka a jen zbraněmi.
Ve výsledku pozitivní pocity převažují, přesto se mi RoDK hodnotí obtížně. Dokážu ocenit nápad, myšlenku a klidně prominout horší technické zpracovaní nebo nedodělky. Nasadil jsem proto rovných 70%, ale klidně si 5-10% strhněte. Odpad to určitě není, a když se do hry dostanete, tak sami poznáte, že je to lehce nadprůměr. Pořád je to ale hra, kterou bych doporučil spíš těm, co už mají něco za sebou a chtějí si jen vyzkoušet něco netypického. Pro nahrává krátká herní doba.