Přispěvatel: Elemir Květen 31, 2025, 19:02:36
WHDLoad verzi jsem si stáhl z Turran FTP (https://grandis.nu/turran/), konkrétně jde o soubor AbandonedPlaces_v1.3_1000. Tahle verze je dostupná i na WHDownLoad (https://www.whdownload.com), Game Nostalgia (https://gamesnostalgia.com) a samozřejmě i na WHDLoad.de (https://whdload.de/games/AbandonedPlaces.html), takže předpokládám, že je léty prověřená a plně funkční :). Nahodil jsem tedy Workbench 3.1 s nainstalovaným WHDLoad a hru si předpřipravil. Podle ReadMe vyžaduje alespoň 1 MB ChipMem a 0,5 MB OtherMem. QuitKey je nastavena na F10. Přesnost emulace doporučuji nastavit na střední, jinak blbnou některé interaktivní věci - info-obrazovky, truhly apod.
Poznámka: nakonec jsem zjistil, že tyhle věci blbnout tak jako tak, takže jsem vrátil přesnost emulace na Vysokou a problém jsem nějakou dobu řešil tím, že jsem v případě jeho výskytu resetnul emulaci (tvrdý reset) a spustíl hru znovu. Po nějaké době jsem přišel na to, že stačí pomocí Alt+Tab přepnout okno a potom se zase vrátit do emulátoru. Je to rychlejší a hlavně to jde provádět i při aktuální návštěvě měst.
Jelikož adresář s hrou neobsahuje žádnou ikonku, tak se může stát, že v adresáři nebude nic vidět. Stačí si soubory zobrazit (Window -> Show -> All Files) a pak provést jejich Snapshot (Windows -> Snapshot -> All). Hra se poté spouští přes položku AbandonedPlaces. A kdo se s tím nechce nastavovat, tak Hoborg nabízí tu samou verzi určenou pro svůj HWA (http://hobring.esero.net/games.htm).
WHDLoad verze má počet save pozic rozšířený na 9 a savy se ukládají do souboru savegame. Pokud tedy potřebujete zálohu savů, tak stačí zazálohovat jen tento jeden soubor.
Abandoned Places vyšly v roce 1992 a stojí za nimi (maďarské) studio ArtGame. Příběh je navenek triviální. Po 900 letech se zlu podařilo osvobodit z hory, která byla jeho vězením, a tak se Kalynthia opět stala svědkem odvěkého boje, do kterého zasáhne čtveřice čerstvě odkameněných hrdinů ...
Historie boje se zlem je popsána ve svazku jménem The 23rd Chronicles of Kalyntgia, který jsem si zatím jen letmo prohlédl. Je to 40 stránek textu, které vás mají uvést do obrazu, ale nechám si to na později. Mnohem víc mě totiž zaujal manuál. Hlavně pasáž věnovaná průzkumu světa a kempení. Hra totiž obsahuje podobnou mechaniku, která byla použita v Realms of Arkania: Blade of Destiny. Jelikož obě hry vyšly ve stejný rok, tak se nedá říci, kdo se kým inspiroval, ale to je jedno. Jsem zvědav, jak to bude fungovat v Abandoned Places. Samotný manuál není nijak rozsáhlý, chybí tu třeba výpis kouzel, ale je dobré si ho alespoň prolétnout, protože UI hry je přeci jen trošku kostrbatější a pár mechanik je docela zajímavých.
Navíc jsem se dozvěděl, že minimálně z počátku hry budu nucen mapovat ručně, takže jsem po dlouhé době oprášil svůj penál, a to doslova, a vytáhl čtverečkovaný papír ... bohužel jsem si pro prvních pár hodin zapomněl gumu a to se ukázalo jako velká chyba :D. Už jsem si zvykl na velká herní okna a to v Abandoned Places je opravdu malé a grafika podzemí umí být temná i přes rozsvícené světlo. Ostatně dostaneme se k tomu.
Intro a tvorba družiny
Intro je poměrně dlouhé. Královský mág nám oznámí, že se v Kalynthii opět probudilo zlo, prokletý Bronakh, a je potřeba urychleně vyrazit do hradu Heaven's Light a oživit družinu hrdinů z minulé války. Když bylo zlo před 900 lety poraženo, tak všech 12 hrdinů bitvy bylo proměněno v tzv. živoucí kámen. Tehdejší rada si tím zajistila, že je bude možné v budoucnu kdykoliv znovu povolat. Bohužel, královský mág dokáže odkamenět jen čtyři z nich a je na nás, abychom pečlivě zvážili, kteří to budou. Trojice poslů tedy neprodleně vyráží na cestu.
Heaven's Light se nachází na ostrově v JV cípu mapy. Po našem příjezdu je nám umožněn přístup do krypty hradu, kde začínáme pečlivý výběr ...
K dispozici je 12 unikátních charakterů, kterým můžeme změnit jen jméno. Statistiky, dovednosti a kouzla jsou pevně daná. Já jsem trošku pospíchal, takže jsem si před ostrou rozehrávkou neudělal soupisku, čímž jsem si počátek hry lehce zkomplikoval.
BOJOVNÍCI:
Cromer - Síla 15, Obratnost 13, Moudrost 7, Inteligence 8, Odolnost 14, Zdraví 116, Akční body 15, Počáteční zkušenosti 100
Ymael - Síla 14, Obratnost 15, Moudrost 6, Inteligence 8, Odolnost 13, Zdraví 111, Akční body 8, Počáteční zkušenosti 80
Jerson - Síla 13, Obratnost 14, Moudrost 8, Inteligence 7, Odolnost 14, Zdraví 98, Akční body 9, Počáteční zkušenosti 105
Raynor - Síla 13, Obratnost 13, Moudrost 8, Inteligence 9, Odolnost 15, Zdraví 102, Akční body 10, Počáteční zkušenosti 108
Lianon - Síla 16, Obratnost 14, Moudrost 6, Inteligence 7, Odolnost 15, Zdraví 130, Akční body 9, Počáteční zkušenosti 120
Tohotom - Síla 15, Obratnost 15, Moudrost 9, Inteligence 8, Odolnost 13, Zdraví 108, Akční body 14, Počáteční zkušenosti 150
Všichni bojovníci ovládadají čtveřici dovedností: Bandage (lehká léčba), Climb (lezení), Pull (přitáhnout) a Push (odtlačit). Spotřeba akčních bodů při jejich používání je následující:
Bandage 08, Climb 05, Pull 03, Push 02
KNĚŽÍ:
Felius - Síla 10, Obratnost 12, Moudrost 14, Inteligence 10, Odolnost 9, Zdraví 58, Mana 42, Počáteční zkušenosti 200
Dariel - Síla 9, Obratnost 13, Moudrost 15, Inteligence 9, Odolnost 11, Zdraví 61, Mana 41, Počáteční zkušenosti 180
Delphia - Síla 8, Obratnost 12, Moudrost 14, Inteligence 10, Odolnost 12, Zdraví 52, Mana 40, Počáteční zkušenosti 190
Felius ovládá kouzla: Create Food 01, Minor Cure 03
Dariel ovládá kouzla: Minor Cure 03, Walk on Fire 05
Delphia ovládá kouzla: Minor Cure 03, Paralyze 06
Poznámka: číslo vedle kouzla značí spotřebu many.
MÁGOVÉ:
Pomphis - Síla 8, Obratnost 14, Moudrost 12, Inteligence 14, Odolnost 10, Zdraví 57, Mana 45, Počáteční zkušenosti 210
Dyanor - Síla 11, Obratnost 13, Moudrost 11, Inteligence 15, Odolnost 9, Zdraví 62, Mana 48, Počáteční zkušenosti 290
Xylane - Síla 7, Obratnost 12, Moudrost 13, Inteligence 14, Odolnost 10, Zdraví 48, Mana 43, Počáteční zkušenosti 250
Pomphis ovládá kouzla: Light 01, Mage Bolt 02, Spider Web 04
Dyanor ovládá kouzla: Light 01, Mage Bolt 02, Mage Shield 05
Xylane ovládá kouzla: Light 01, Mage Bolt 02, Terror 02
Poznámka: číslo vedle kouzla značí spotřebu many.
Každá družina musí obsahovat 2 bojovníky, kněze a mága. Vybíral jsem dle vzhledu - Cromer, Jerson, Delphia a Xylane, přejmenované na Elemir, Odrin, Rebecca a Lathia. Nejvíc limitujícím faktorem se na počátku ukázalo jídlo, které ubývá poměrně rychle a hladovějící postavy neregenerují a ztrácejí zdraví. Hladovění je naštěstí omezeno jen na vnitřní a pseudovnitřní prostory (vysvětlím dále), ale i tak mi to připravilo perné chvilky.
Útěk z Heaven's Light
Družina začíná v přízemí hradu. Zrovna jsme vyšli z podzemí, když se sálem ozvala ohlušující rána. Chvilku poté vpadla do sálu trojice gargoyl. Ze dvou z nich vypadl klíč - bílý a červený. Bílý klíč pasuje ke dvojici dveří, ale odemknout lze jen jedny (klíč po použití zmizí). Červený klíč pasuje pro změnu do truhly v prvním patře, ve které jsem našel kyj a nějaké jídlo. Do té doby jsme museli potvory mlátit holýma rukama, kyj tedy přijde vhod. Různě po hradě se válejí louče, ale jelikož Lathia ovládá kouzlo světla, tak nejspíš nebudou potřeba.
Z patra vede další dvojice schodišť do předsálí, ve kterém jsme narazili na ohnivé golemy a pruh ohně, který odděloval naši pozici od východu z hradu. Ohněm se dá projít, byť působí nemalé zranění, ale východ z hradu je beztak zavalený. Po stranách předsálí jsou schodiště do věží. Na vrcholu každé z nich je gargoyla s klíčem od žaláře. Mezi schodišti do přízemí je pak ještě schodiště do podzemí, což byla naše jediná další možná cesta.
V podzemí byla tma, takže Lathia musela zažehnout magický oheň. Spínačem jsme otevřeli první dveře a vyběhl na nás kostlivec. K našemu překvapení nehlídal nic zajímavého, jen malou místnost. Začal jsem tušit zradu a lépe jsem si prohlédl okolní zdi. Viditelnost není i přes magické světlo ideální a vzdálenější textura se jakoby vpívá do okolní šedi. Přesto mi na jedné stěně utkvěl zrak na lehce šedivé skrvně, která ukrývala tlačítko. Zpřístupnil se nám tak mnohem větší komplex chodeb.
Některé dveře podzemí se opět otevírají tlačítky, ale k jiným je potřeba klíč. S klíči od žaláře jsem dokázal otevřít jen dvojici dveří, za nimiž se ukrývaly páky. Jejich aktivací se odsune jedna stěna v chodbě, která propojuje horní a spodní část patra. O nějakých bližších směrech nemá smysl psát, protože bez kompasu vůbec netuším, jak je podzemí orientované. Ostatně jisté tápání nastalo už v hradu, protože schodiště mají tendenci družinu různě otáčet. Kreslil jsem proto vše tak, jak mi to přišlo logické. V podzemí bylo hlavní neztratit směr ve spleti chodeb a dobře si odpočítávat kroky. Ono se to dá projít i bez mapování, ale chtěl jsem mít jistotu, že nic nevynechám. Nakonec jsem se nedokázal dostat jen do čtveřice cel, od nichž nemám žádný klíč.
Horní a spodní část patra spojuje krom jedné chodby také podzemní říčka, takže není nutné vlastnit klíče od žalářů. Má to akorát jeden háček - družina se ve vodě vydatně topí a jelikož se říčka různě klikatí, tak není zřejmé, kam se pod vodou pohybovat (družina nic nevidí, jen vodu). Směr mi napověděla až nakreslená mapka.
V podzemí jsem našel krátký meč, další kyj a z jednoho kostlivce vypadlo lano (podle všeho slouží ke slézání propadel). V polovině průzkumu se mi však stala jedna nemilá věc - došlo mi jídlo!!
Ven jsem se dokázal vymotat celkem rychle, ale jelikož jsem neměl domapováno, tak jsem loadnul, zbaštil zásoby z truhly a začal jsem pospíchat se zakreslováním. Hru si jde naštěstí pozastavit, takže čas neplyne, ale to jsem zprvu nedělal. Pár odpočinků a strávený čas v hradu mě prostě dohnaly. Postavy mají kapacitu nějakých 32 jednotek jídla, což vypadá zprvu jako velká zásoba, ale když si vezmete, že jablko obnovuje jen 2 jednotky a chleba 4, tak to vlastně zas tolik není. Jakmile začaly postavy hladovět, tak se přestalo regenerovat zdraví a mana/akční body. Navíc zdraví začalo konstantně ubývat a bez regenerace many jsem se nemohl spolehnout na magické léčení, které jsem si musel šetřit. Z hradu jsme proto vylezli v celkem špatné kondici. Venku přitom došlo k velké proměně.
Jednak si všichni uvědomili, že jaksi postrádají své vzpomínky (holt 900 let "spánku") a pak se proměnila i celá obrazovka. V hradu vše probíhalo z pohledu první osoby, ale venku se kamera přepnula do horního pohledu a změnilo se i UI. Hladovění najednou přestalo hrát roli. Využil jsem proto příležitosti a zkusil jsem odpočinek. Nakonec se ukázalo, že to není tak promakané jako v Blade of Destiny. Během odpočinku je možné zapálit oheň (odhání část potvor) a postavit hlídku z válečníků. Nic dalšího (žádný lov nebo bylinkaření). Během odpočinku mizí jen únava, poškození postav a mana/akční body zůstávají stejné (odpočinkem neregenerují). Mimo dungeony ani nejde kouzlit, což by vzhledem k malé zásobě many beztak bylo k ničemu. Do hradu už se také nedalo vrátit.
Chvilku jsem sledoval, co se na mapě děje. Z ostrova jsem viděl jen nebližší okolí a jednu loď, která v pravidelných intervalech připlouvala dolů na pobřeží (hrad stojí v horách na skále). Rozhodl jsem se proto prozkoumat mechaniku pohybu po mapě. K našemu štěstí jsme jako náhodou objevili koně, kteří by nám měli cestování urychlit. Jenomže radost byla předčasná. Hra nabízí několil způsobů přesunu a variant, jak se vyhnout nepřátelům nebo objevovat skryté věci (aktivovat jde vždy jen jedno z toho). V první chvíli mě potěšilo, že si můžu zvolit jakýkoliv bod na ostrově a družina tam opravdu dojde. V tomhle je tedy Abandoned Places naopak před Blade of Destiny, který měl trasy pevně předdefinované. Jenomže hned první pokus o slezení do údolí skončil předčasně - náhodným setkáním s potvorami.
Hra se v případě střetu opět přepne do první osoby a okolí se promění v jakýsi malý dungeon (onen pseudodungeon). Cílem je vybít všechny potvory. Poté se objeví ikonka, úspěchu skrze níž se dá vrátit na mapu světa. A tady nastal kámen úrazu. Moje značně pochroumaná družina, která navíc na bojišti pokračovala v hladovění, neměla skoro šanci tohle ustát. Následovala hezká řádka pokusů (loadů), ale buďto mě dostali netopýři nebo mouchy. V manuálu jsem se dočetl, že bych se měl vyhýbat chůzi v noci, ale ani to ve spojení s průzkumem příliš nepmohlo. Do karet mi nahrálo jen štěstí, kdy jsem nakonec jednu muší přepadovku dal a konečně jsem se dosoukal na pobřeží. V tu chvíli jsem zjistil, že venku můžu průběžně ukládat, takže jsem to býval asi nemusel projít na jeden zátah a riskovat jeden neúspěch za druhým :).
Loď připlula a nastal další problém. Jak se nalodit? Družina musí dojít na malé vyhrazené místo, které samozřejmě nejde vůbec vidět, a teprve pak se v nabídce cestování objeví loď. Loď nás dopravila poblíž Framtonu, takže útěk jsme asi konečně zvládli. Po krátkém bloudění jsme konečně našli vstup do města a uvítala nás malebná rybářská vesnička v podobě 2D obrazovky, ve které jsme ale nenašli to, co jsme potřebovali - obchod. Je tu jen chrám, kde jsme se alespoň nechali vyléčit. Do Framptonu připlouvá ještě jedna loď, která nás nejspíš odveze zase o kousek blíž větším městům, protože na pěší tůru se zrovna necítíme. Minimálně do té doby, než někde najdeme prodejce jídla, popř. se Rebecca naučí jídlo vykouzlit.
A dojmy?
Po 2,5 hodinách ve hře je ještě brzy na nějaké závěry, ale začátek mě notně překvapil. Rozhodně jsem nečekal, že mě nakonec dostane jídlo, které doslova mizí před očima. Spěch je tedy na místě, což se moc neslučuje s potřebou kreslit mapy. Ovládání je o zvyk, to si chce prostě nejprve osahat a vyzkoušet. Nejzáludnější je speciální tlačítko poblíž obrázku postavičky, které obsahuje tlačítko STOP (pozastavení hry). Ve skutečnosti je to rolovací nabídka, kde se překlikáváním pravým tlačítkem myši mění její obsah - STOP, spánek, ukládání, opuštění hry a nastavení hry.
Zatím jsem stále ještě pozitivně naladěn, byť jsem se po opuštění hradu cítil docela bezradně a postup k pobřeží mi přišel za současné situace beznadějný. Nakonec jsem to dal a nejspíš jsem si tu frustraci mohl ušetřit s pomocí průběžného ukládání, ale těžko říci, co mě čeká dál a jak to budu zvládat. Sice jsme unikli, ale vůbec netušíme, co se po nás chce :). K dispozici mám jen velkou mapu světa a nejspíše i absolutní volnost. Škoda jen, že z OldGames už nejde stáhnout mapy dungeonů, rád bych si je pak s odstupem času porovnal. I když možná to budou ty samé, na které mě nasměroval StriderCZ na svém blogu v příspěvku Abandoned Places (https://old-games.estranky.cz/clanky/abandoned-places.html). Odkaz vede na složku hry na Abandonia.com (http://www.abandonia.com/en/games/693/Abandoned+Places+-+A+Time+for+Heroes.html).
Nechci si samozřejmě cokoliv vyspoilovat, takže jsem přestal za včasu číst a vyhýbám se prozatím i diskusím, byť těch zrovna moc není. Jakoby Abandoned Places stály stranou veškerého zájmu. Mě se docela líbí grafika hry a mapa světa ve mě třeba evokuje Might and Magic. Navíc je tu pořád určitá podobnost s Blade of Destiny. Dungeon Mastera v tom zatím moc nevidím.
Přispěvatel: Elemir Červen 02, 2025, 05:19:16
Peripetie s cestováním
Ve Framptonu jsem nakonec žádnou léčbu nepodstoupil, protože jsme jaksi švorc a kněz nás odmítl. Zůstali jsme tedy v původním zuboženém stavu, což se o chvilku později ukázalo jako velký problém. Chvilku jsem pozoroval přijíždějící lodě a pokoušel se odhadnout, kam bychom se mohli vrtnout dál. Loď, která nás přivezla, neustále pendlovala mezi Framptonem a Isles of Solitude. Do toho vždy jednou za několik dní připlula loď ze západu a stejným směrem se pak i vracela. Jenomže na tuhle loď se nám nedařilo nasednout, protože se ve Framptonu objevila vždy souběžně s lodí z Isles of Solitude a obě lodě se nešťastně překryly. Už takhle je nastoupení na loď v podstatě pixelhunting, natož když jsou dvě na sobě.
Dlouhé čekání na loď je také docela nebezpečné, protože v okolí vesnice korzují potvory, které sem tam družinu úspěšně vyslídily a následoval load. Loadů bylo ve výsledku velmi mnoho a moc nepomáhalo ani průběžné ukládání. Ke svému zděšení jsem navíc zjistil, že pěšky se taky nikam nedostaneme! Něco bylo prostě špatně a družina se odmítala hnout z polostrova, na kterém Frampton leží. Musel jsem vypnout pátrání a různě si pohrát s volbami chůze. Nakonec jsem zjistil, že asi nemám zas takovou volnost, jak jsem si původně myslel a družina přeci jen musí ctít různé cestičky, které jsou na mapě kolikrát jen zlehka naznačeny.
Poznámka: během chůze ja nakonec možné mít zapnuté obě volby hledání, tedy potvor i skrytých míst.
Nějakým zázrakem se mi podařilo z poloostrova vymotat a přejít přes Xorn Hills dolů na cestu. Odtud jsme došli k mostu a družina se nečekaně vydala na sever proti proudu řeky. Zřejmě jsem u mostu narazil na nějakou překážku, která mi vytvořila nechtěnou křižovatku. Přes hory jsme sešli do údolí a přes most do Camcarvane. Jenomže to je ve své podstatě klášter, takže stejná nabídka služeb jako ve Framptonu. Vrátili jsme se proto na cestu a sešli jsme až na půl cesty mezi Camcarvane a Framptonem, Tady jsem si udělal záložní save. Důvodem je fakt, že cesta na SZ vede do Kal Kalonu, ale já si chtěl nejprve vyzkoušet návštěvu Rewlashe, kam jsem chtěl původně doplout lodí z Framptonu (Rewlash je sousední víska, o to je to smutnější). Jenomže se mi to nedařilo a nedokázal jsem se vyhnout potvorám.
Loadnul jsem tedy opět první návštěvu Framptonu a využil jsem nabité zkušenosti s navigací, abych se tentokrát dokázal z Framptonu dostat přímo na západ. Zadařilo se a po hodině a čtvrt jsme se konečně objevili v Rewlashi :D. Jestli takhle bude vypadat každý přesun, tak potěš koště.
Rewlash už je o něco větší a konečně jsme se mohli pořádně najíst v místní hospodě. Tím se nám doplnily zásoby, ale družina zůstala stále pochroumaná. Mezitím do Rewlashe přijela loď, která nás nečekaně odvezla na Isle of Mist a vyhodila nás v jeho severním výběžku. A opět se mi nedařilo odtud vymotat. Chtěl jsem proto nasednou zpět na loď a odplout jinam, jenomže se nám tu zase překryla dvojice lodí a najednou jsme se ocitli na jihu ostrova. Odtud už se dalo snadno dostat do Mageportu nebo hradu Vo Marris, takže to naštěstí nebyla zbytečná zajížďka.
Poznámka: ze severního cípu ostrova se dá dostat tak, že projdete skrz Vo Marris - most pokračuje i z druhé strany hradu, jenom není vidět.
Mageport je už něco jako městečko. Krom kostela a hospody je tu alchymista a běžný obchodník, který prodává jídlo. Konečně máme tedy alespoň nějakou šanci. S plným žaludkem a dostatkem zásob bychom se mohli během náhodné přepadovky vyléčit a dostat se zase do kondice. Jenomže někde vzadu v hlavě mi blikal varovný majáček ... z potvor venku zatím nevypadl jediný stříbrňák, to bychom se taky mohli velmi rychle dostat do finanční nouze! A jako bych si to přivolal. Pokus o vstup do hradu Vo Marris si vyžádal celých 5 zlatých! Protočil jsem panenky a zaplatil.
Vo Marris je sídlem místního lorda. Krom něj je tu k dispozici House of Lore, což je bezplatná cvičírna. Levelup postav není totiž automatický, ale postavy musí kvůli levelupu nejprve navštívit cvičírnu. Pokud splňují kritéria, tak postoupí, pokud ne, tak jim cvičitel řekne, kolik zkušeností jim na další level ještě chybí. U mě mohly postoupit Rebecca a Lathia, což jim přihrálo nová kouzla. Bohužel, Create Food mezi nimi nebylo.
Od lorda jsem si mohl vzít úkol, tedy až poté, co se nechám dobrovolně otestovat. Jeho vojáci nás doprovodili do trpasličích dolů, kde jsme se měli úspěšně utkat s jejich obyvateli a doly vyčistit. Nejprve jsem si ale chtěl udělat podrobnou soupisku pokroku, takže jsem si návštěvu Vo Marris a dolů zopakoval. Ostatně na návštěvu lorda padly naše poslední peníze.
Trpasličí doly na Isle of Mist
Popravdě jsem si moc nadějí nedával. Každá nová návštěva Vo Marris vyžaduje znovu a znovu zaplatit poplatek 5 zlatých, takže je vlastně jedno, jestli sejdeme hladem, protože nakonec zůstaneme beztak bez peněz. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že tahle rozehrávka je asi už definitivně ztracená ...
V dolech jsem se proto rozhodl pro novou taktiku. Nejprve jsem proběhl volné prostory, pozabíjel v nich nepřátele a udělal si save. Poté jsem se vrátil ke schodišti a začal mapovat. Jakmile jsem domapoval vše potřebné, tak jsem loadnul a pokračoval jsem obdobným způsobem postranními chodbami atd. Díky tomu jsem výrazně ušetřil jídlo, protože kreslení opravdu zabere dost času a jídlo ubývá celkem rychle. Doly mají dohromady 4 patra, přičemž interaktivní prvky fungují napříč patry, proto je mapování celkem důležité - tedy alespoň pro mě ;).
První patro je velmi jednoduché. Z jednoho trpaslíka vypadne klíč od zamčených dveří, které vedou ke dveřím bez zámku. Ty se otevřou už jen tím, že se k nim družina přiblíží. Na patře jsou pak ještě jedny dveře bez zámku, které otevírá páka poblíž vstupu do dolů.
Druhé patro je o poznání komplikovanější. Hned v úvodu jsou vidět dveře bez zámku a po straně je chodba zaplněná vodou. Zkoušel jsem tudy naslepo projít, ale nezachytil jsem žádný břeh, na který by se dalo vystoupat. Ve vodě sice není vidět, ale pokud narazíte do zdi, tak to hra oznámí. Díky tomu jsem zjistil, že chodba hned za rohem končí. Dveře otevírá skryté tlačítko a za nimi se rozprostírá spleť chodeb, které je potřeba zpřístupnit dalšími hrátkami s tlačítkem a pákou. Ve finále tu zbydou už jen jedny dveře bez zámku a jedna zdánlivě plonková páka. Páka otevírá podobné dveře o patro níže a ty dveře bez zámku otevírá skryté tlačítko na 4. patře. Za dveřmi ale nic zajímavého není. Další dvě patra jsou opět celkem jednoduchá.
Během průzkumu jsem našel něco málo jídla, elfí oplatku (?) a pár zbraní. Ale hlavně jsem našel docela dost peněz, takže první kolo boje o život jsme ustáli :). Tedy alespoň prozatím.
Po opuštění dolů jsme se objevili zase přímo ve Vo Marris. Lord byl naším výkonem zjevně potěšen, takže nás poslal do Kal Kalomu, kde máme najít Book of the World. Měla by se nacházet v místní knihovně, ale pokud jí tam nenajdeme, tak máme o pomoc požádat radu města.
Co dál?
Návštěvou hradu a dolů jsme strávili 2 hodiny 45 minut, což je ale dané tím, že každý úsek dolů jsem prošel kvůli mapování a šetření jídlem 2x. Jakmile jsem se v dolech dokázal zorientovat, tak byl postup napříč patry velmi rychlý. Ani boje příliš nezdržovaly. Když už jsem načal to jídlo ... nakonec mi něco málo zbylo, takže jsem nemusel zkonzumovat nalezené zásoby, ale byla to celkem těsná rezerva. Pokud bych si jídlo nehlídal, tak bychom se hladovění určitě nevyhnuli.
Nejvíc mě zklamal chabý pokrok družiny. Čekal jsem, že po návratu do Vo Marris dojde k dalšímu levelupu, ale levelovat dokázal jen Elemir. Odrin od počátku zaostává, protože jsem pro něj zprvu neměl žádné zbraně. První levelup je u bojovníků při 2000 xp a zkušenosti získávají zásahem potvor a používáním svých dovedností (za úkoly asi nic není). U kouzelnic pak zkušenosti rostou používáním kouzel. No a tady mi došlo, co jsem měl asi dělat ...
Během průzkumu dolů jsem měl totiž využít toho, že mám dostatek jídla a mana/akční body mi tedy přirozeně regenerují. Jakmile jsem měl plné ukazatele, tak jsem je měl ihned vyčerpat použitím dovedností/kouzel a takhle to opakovat po celou dobu. Díky tomu už bych byl zralý na další levelup a bylo by vše zase veselejší. Jenomže to mi došlo až po další návštěvě cvičírny. Holt to zkusím až venku při náhodné přepadovce. V hospodě se nejprve dostatečně najím a pak se nechám přepadnout. Uvidím, kam to pospěje.
V tomhle ohledu tu podoba s Dungeon Masterem je. Postavy sice získávají zkušenosti za používání dovedností souvisejících s jejich povoláním, rozdíl je ale v tom, že každá postava má jen jedno povolání.
A jak jsem si předsevzal, tak jsem i u udělal. Na první pohled to možná vypadá jako jackpot, ale vývojáři si byli možného zneužití (nadužívání) vědomi a dobře si to ošetřili. Zkušenostní křivka povolání je docela strmá a ještě se navíc liší její strmost mezi bojovníky a kouzelníky (klerik, mág). Bojovníci potřebují 2000 xp na level 2, ale na level 3 je to už rovných 10 000 xp. U kouzelníků začínáte level 2 na 1500 xp, level 3 je na 4500 xp a teprve level 4 přesáhne 10k, konkrétně je to 10 500 xp. A proč to mají bojovníci tak vysoko? Podle mě je to z toho důvodu, že bojovníci využívají svých dovedností častěji, kdežto kouzelníky používáte méně, takže by jim bojovníci výrazně utíkali. Za mě jasný palec nahoru.
Nicméně tohle jsem se dozvěděl až při další návštěvě House of Lore, do té doby jsem znal jenom požadavek kouzelníků a v tichosti jsem předpokládal, že zkušenostní křivka bude na nízkých levelech porovnatelná. Cílem bylo dostat Rebeccu na 4500 xp, abych se mohl podívat, co mi level 3 klerika přinese za kouzla. U sebe jsem se zastavil na 4501 xp a trošku jsem zkorigoval Odrina, aby mohl dosáhnout levelu 2. Podobně Lathii, abych měl i mága na levelu 3, když už mě vstup do hradu bude stát dalších 5 zlatých.
Nakonec jsem se musel nechat přepadnout 2x, protože dávky jídla vystačí tak na tři plné ukazatele many. Přitom jsem si všiml, že dávka jídla vystačí zhruba na 80 vteřin, takže plných 32 dávek znamená, že máte dobrých 40 minut reálného času, než začnou postavy hladovět. Trvalo mi tedy něco přes 1,5 hodiny, než jsem měl Rebeccu tam, kde jsem potřeboval. Pro Lathii jsem musel udělat ještě jedno krátké kolečko. Se zatajeným dechem jsem vstoupil do House of Lore a Rebeccu povýšil ... heuréka, Rebecca získala Create Food!
Uf, docela jsem si oddychl, protože Create Food znamená, že už nebudu muset utrácet za jídlo a tím jsem nejspíš definitivně zažehnal počáteční krizi družiny. Pořád mi v kapse zůstalo 50 zlatých a před námi byla cesta do Kal Kalomu.
Přispěvatel: Elemir Červen 03, 2025, 09:00:53
K dispozici je trojice metod pohybu:
Direct Route
Wise Route
Hand Route
Do toho je ještě možné zapojit dvojici metod hledání:
Scouting (vyhledávání potvor, nefunguje v noci)
Searching (hledání skrytých míst, funguje jen při pěším přesunu, nefunguje v noci)
Direct Route funguje tak, že se družina posune z bodu A do bodu B přímo a bez jakéhokoliv zdržování. Jedinou podmínkou je, aby mezi oběma body nebyl neschůdný terén (překážka), jinak musíte volit kratší "kroky" a překážky obcházet. V tomhle ohledu mám potvrzeno, že jsou na mapě opravdu místa, která družina nepřekročí (řeky, některá skaliska, útesy apod.).
Wise Route je rozšíření metody Direct Route, kdy se družina snaží mezi body A a B najít schůdné (bezpečné) pěšinky.
Hand Route funguje tak, že se po mapě pohybujete pomocí šipek na kompasu v pravém dolním rohu obrazovky.
Z výše popsaného plyne, že nejrychlejší metodou pohybu je Direct Route a nejpomalejší je Hand Route, kdy postupujete doslova pixel po pixelu. Když do toho máte navíc zapnuté vyhledávání, tak se pohyb začne dost trhat, protože hra do toho vyhodnocuje i průzkum. Pohyb pak není plynulý a občas se může zdát, že družina jen narazila na překážku a neví kudy dál. Přesně tohle se mi nejspíš stalo ve Framptonu. U Direct Route se pak zdá, že hra metody hledání igoruje.
Na Isle of Mist jsem prošel snad všechny směry, ale kromě Mageportu a Vo Marris jsem na ostrově neobjevil nic zajímavého. Zjistil jsem akorát jednu věc. Všechna náhodná přepadení zatím probíhala na jedné a té samé mapce (viz obrázek níže) a jsou složená z několika netopýrů nebo much.
Mapka má velikost 30 x 30 polí a obsahuje několik přirozených překážek (keře a stromy). Potvory nedokážou překonat ani vodní plochu. Vzhled prostředí se pak liší podle toho, jestli vás potvory přepadly ve dne nebo v noci. Jen pro zajímavost, zmapování tohoto "outdoor" dungeonu mi zabralo 1 hodinu 45 minut ;). Problém je v tom, že se fakt musím hlídat, protože nemám k dispozici nic jako kompas, který by mi hlídal směr pohledu. Proto si ani nejsem jistý, že je mapka zakreslena správně vzhledem ke světovým stranám.
Jako další krok bude asi opravdu nejlepší, pokud se vydáme do Kal Kalomu.
Přispěvatel: Elemir Červen 04, 2025, 07:48:24
Na ostrově se nachází trojice vesnic (Lowwater, Scree, Cantrill), trojice měst (Tanterox, Frost Guard, Volturn) a jedno podivné místo (Dark Magi's Folly). Při procházení ostrova jsme přitom opět na nic nenarazili, tedy vyjma několika přepadovek. Šlo však opět jen o netopýry a mouchy. Města a vesnice nabízejí obvyklé služby, ale nenachází se tu žádný zadavatel úkolů, což mě trochu překvapilo. Přitom Dark Magi's Folly se tváří jako úkolové místo. V době naší návštěvy však bylo pusté a nic tu nešlo dělat.
Je to celkově zvláštní situace. Sice mám absolutní volnost, ale ta je mi očividně k ničemu. Většina měst a vesnic je tu asi jen proto, aby to hře dodalo zdání živého a velkého světa. Přitom místní interakce se omezuje jen na nákup a prodej. I těch 2D obrazovek není nakonec mnoho, takže občas mám pocit, že navštěvuji pořád jednu a tu samou vesnici.
Když to porovnám s Blade of Destiny nebo Star Trail, tak mi Abandoned Places přijdou jako jejich hodně light verze. Chybí mi klábosení po hospodách, interakce s obyvateli apod. Ani to cestování po mapě mi nepřináší žádné uspokojení. Na pozadí mi sice hraje krásná, skoro až might and magicovská melodie, ale ani ta nezaplní pocit absolutní prázdnoty. Je trochu zvláštní, že jsem už na třetím ostrově a ještě jsem nic nenašel. A to má být přitom ve hře docela dost dungeonů. Možná si musím nejprve opatřit nějaké indicie, ale to jen hádám.
Zatím mi přijde, že úkoly bude zadávat jen pár lidí a cestě do Kal Kalomu se nakonec stejně nevyhnu. Začal jsem si dělat alespoň soupisku měst a slepuji si vlastní mapu světa, takže nejspíš budu pokračovat v průzkumu a zkusím si projít nejprve celou mapu. Třeba nakonec někde na něco narazím.
Přispěvatel: Elemir Červen 06, 2025, 19:47:38
Konečně nadešel čas, abych se začetl do kroniky Kalynthie a sepsal souhrný výtah předchozích událostí, protože hra je v tomto ohledu skoupá na slovo. Jako zdroj mi posloužila 23. kronika Kalynthie editovaná Oxií Luchon. Jedná se o stručný přehled toho nejzajímavějšího, co se v dějinách Kalynthie událo a příslušné pasáže jsou doplněny o moderní poznatky, které byly získány novodobým studiem starobylých svitků ve Třetím věku (datováno k roku 5173). Dílko je díky své zjednodušené formě určeno široké veřejnosti, pro hlubší studium je doporučeno původní padesátisvazkové dílo od Mas d'Azila, které letos slaví své 100. výročí vzniku.
V roce 5170 byly objeveny Xaranské svitky, na základě nichž se historická období nově dělí na čtyři etapy:
Doba Prastarých
Vzestup civilizace
Vzestup zla
Moderní věk
Pro vyprávění je zvolena forma použitá prvně kronikářem Eredim v roce 5120, tedy vyjma popisu Doby Prastarých, neboť tahle část je stále ještě předmětem výzkumu (ještě nebyly nalezeny všechny potřebné svitky) ... pravda, nám to může být jedno, ale v rámci kontextu je dobré vědět, že o osvětu historie se v Kalynthii stará gildy Vypravěčů, která má pevně zažitá pravidla a postupy. Ostatně gilda Vypravěčů je historicky spojena s tím, co bychom dnes nazvaly vznik civilizace, takže jde o velmi starou a váženou instituci.
První věk: Doba Prastarých
Vše, co o době Prastarých víme, víme díky objevu knihy Bal-Ze Xaran. Jedná se o sborník historie, náboženství, pověr, umění a vědy napsaný na téměř 1 400 svitcích a nalezený před třemi lety na území mágů. Na základě hlubšího průzkumu se odhaduje, že jde jen o 1/10 z celkového počtu svitků. Jazyk a forma svitků jsou příliš archaické, místy dokonce kryptické, takže jejich rozluštění je velmi náročný proces. I tak bývá výsledkem často nesrozumitelný text, kterému nedokážeme dost dobře porozumět. Podle všeho byli naši předci mírumilovnou rasou, kterou vyhladila přírodní katastrofa ...
Já to zestručním :). Xaranské svitky popisují něco na způsob evoluce primátů, kdy v podstatě popisují vývoj moderního člověka a uspořádání lidské společnosti od ranných počátků až do velmi moderní doby, která dalece převyšuje současnou kalynthijskou společnost (něco jako naše současnost vs náš středověk). Odtud plyne to neporozumnění obsahu některých svitků, protože současná kalynthijská společnost je teprve na úrovni zmíněného středověku, kdežto Xaranská společnost byla mnohem vyspělejší. Kalynthie byla tehdy studenějším místem, ale zřejmě nějaká kosmická katastrofa zapříčinila posun planety blíže ke slunci a došlo k prudkému tání ledovců.
Zvýšený sluneční svit a zvednutí hladiny moří zapříčinily vyhynutí části populace. Přežili jen ti nejsilnější a nejodolnější, kteří se dokázali přizpůsobit. V těchto dobách vznikal bezpočet podzemních měst, která byla vzájemně propojena podzemními tunely. Lidé se v nich snažili ukrýt před nehostinnými podmínkami na povrchu, na které si teprve postupně navykali. V průběhu mnoha dalších let se populace opět rozrostla, ale jelikož byla Kalythie nyní mnohem menší, tak se mezi jednotlivými národy rozhořel boj o zdroje. Mimo jiné o okolní ostrovy, které kdysi byly pevnou součástí pevniny. Válka probíhala na pohled podobně, jak ji známe i ze současnoti, ale Prastaří v ní používali vymoženosti, které nedokážeme k ničemu připodobnit ... kronika v podstatě popisuje letadla, konvenční zbraně a atomové bomby.
V těchto dobách beznaděje a zmaru povstal z lidu nový vůdce jménem Zander, který si podrobil celou zemi a tak vznikla Ur-Kalynthia, předchůdkyně současné Kalynthie. Nutno dodat, že Zanderova civilizace živořila na troskách předchozího světa, který si prošel apokalypsou. Mnoho znalostí bylo zapomenuto a byť zavládl mír, tak lidstvo dál zužovalo oteplování a nově četná vulkanická činnost, která začala přetvářet povrch země.
Druhý věk: Vzestup civilizace
Druhý věk začíná dle původní tradice Stvořením. Bohové Kiri-Sam a Gardi se jednoho dne nudili a uplácali z hlíny dvojici postaviček - muže a ženu, kterým vdechli život. Moc se jim ale jejich výtvory nelíbily a pořádně nevěděli, co si s nimi počít. Zprvu nechali muže a ženu žít vlastním životem, ale časem se rozhodli dělat jim různé naschvály, aby jejich život co nejvíce ztrpčili. Mimo jiné se postarali o to, aby se potomkům těchto prvních lidí rodili zrůdy a jiné podivnosti. Lidé však svůj uděl s pokorou snášeli a to oba bohy obměkčilo. Nakonec se místo záškodnictví rozhodli lidem pomáhat. A tak se začal psát rok 0000.
Během období útrap se mnoho lidí rozuteklo do všech koutů světa a časem si vytvořili vlastní izolované kolonie, které spolu nijak nekomunikovaly. Nikdo neměl důvod chodit příliš daleko od svého domova, a tak mnohé kolonie neměli o sobě ani ponětí. Každá z nich si tak časem začala myslet, že právě ona je ta jediná na světě a je jeho středobodem. V té době se v jedné rodině narodil chlapec, který dostal jméno Drexel (píše se rok 1017). Drexel byl velmi bystrý a mezi lidmi se šuškalo, že je dítětem boha Kiri-Sama. Jednoho dne Drexel pozoroval divoké koně a rozjímal na osamělostí své kolonie. Na druhý den si sebou vzal lano a pokusil se jednoho z koní chytit. Stařešinům přišlo jeho počínání nesmyslné, protože nepovažovali koně za nijak užitečná zvířata, jenomže Drexel dokázal pochopit jejich význam jako jízdních zvířat, která by mu pomohla snadno překonávat velké vzdálenosti. Nakonec se mu podařilo chyceného koně ochočit a vyrazit na svou první výpravu do vzdálených oblastí.
Drexel tak objevil další kolonie a začal s nimi aktivně obchodovat. Vznikla tak první obchodní síť na světě. Na místě Drexelovo kolonie vzniklo město Kalys, které se brzy stalo centrem nové říše a Drexel byl zvolen jejím vůdcem. Po smrti Drexela se vůdci obchodnické gildy stávali jeho potomci, kteří postupně přijali tituly králů a královen. V roce 2004 byly na počest Drexelových činů uspořádány první velké sportovní hry.
Čas plynul a na trůnu se postupně vystřídali Drenton, Rogar, Bodixa-Nir a Kernaz až se na trůn dostala tehdy teprve dvacetiletá královna Solara. Jejím manželem se stal vlivný člen Velké gildy, který byl o něco starší jak Solara, ale to vůbec nebylo na škodu. Postupně se jim narodili synové Nikor, Drel, Igon a Erik. Každý vynikal v jiné oblasti a podle toho se jim také dostalo patřičného vzdělání. Nikor byl rozený bojovník, Drel se obrátil na cestu víry, Igon propadl kouzlu magie a Erik se vyznačoval zralým úsudkem a umění řečnictví.
Solara vládla moudře až do svých čtyřiceti let, kdy zemřel její současný správce. Jako náhradu jí doporučili mladého poutníka jménem Zorin. Zorin pocházel ze severozápadních plání a vyznačoval se svou krásou a podmanivým pohledem. Solara se mu jednoho dne zadívala do očí a na chvilku propadla jeho kouzlu. O pár měsíců později její moudrý manžel zemřel. Traduje se, že v den královy smrti se obloha prudce zatáhla a socha boha Gardiho začala ronit slzy. Toho roku byly velké sportovní hry zrušeny, aby nenarušovaly smutek.
Královna truchlila a Zorin pomalu spřádal svůj plán. Kdykoliv královna propukla v pláč, tak byl nablízku, aby jí utišil a jen tak mimoděk jí nabízel pohled do svých modrých a podmanivých očí. Jednoho dne královna zjistila, že už se nedokáže od Zorina odpoutat a tři měsíce na to se konala svatba. Královna měla oči už jen pro něj a vše ostatní jí bylo lhostejné. Solara postupně přestala navštěvovat své syny v den jejich narozenin a čím dál méně jim psala. Synové to těžce nesli, ale nechtěli matku zklamat a tak se místo návratu domů dál věnovali studiu.
Solara nedlouho po svatbě porodila dalšího syna, kterého pojmenovala Bronakh. Bronakh byl velmi zvláštní dítě. Jeho tmavé, čedičové oči připomínaly propast, která vás lákala ke skoku. Solara se mu do jeho očí hluboce zadívala a rázem pochopila, že tohle dokonalé stvoření je to jediné, na čem jí odteď záleží. V té chvíli úplně zapomněla na Kalynthii a své další syny.
Třetí věk: Vzestup zla
Bronakh lásku matce neopětoval, naopak se jí snažil stranit, což Solaru dovádělo k šílenství. Chtěla se svému synovi zavděčit za každou cenu, ale nic nepomáhalo. Nakonec propadla čirému zoufalství, které jí připravilo o rozum. Solara byla uzamčena ve svém pokoji a Zorina pramálo zajímal její osud. Jak Bronakh rostl, tak rostly i jeho podivuhodné schopnosti. Jednoho dne mu Zorin přivedl jako opatrovnici cikánskou čarodějnici Xorii.
Xoria měla dceru jménem Ellida, která byla Xoriinou poslušnou loutkou. Byla zdatnou žákyní své matky, ale Bronakh jí navíc převyšoval svou chytrostí. Xoria obě děti zasvětila do tajů černé magie a prastarých rituálů, které si Bronakh velmi rychle osvojil. V té době se královský palác v Kalysu stal ponurým a nebezpečným místem. Královna byla zavřená a rádci se báli poslat zprávu princům, aby je obeznámili s tím, co se v paláci děje. Nespokojený personál totiž začaly postihovat podezřelé nehody. Stačilo jen cokoliv naznačit a mohlo se stát, že skončíte utopeni v kádi s ovesnou kaší, otrávíte se jídlem, vypadnete z okna nebo záhadně onemocníte. Bronakh se mezitím oženil s Ellidou a spolu s Xorii se staly obávanou trojicí, před kterou se obyvatelé Kalysu v hrůze třásli. I samotný Zorin byl zděšený mocí svého syna a pomalu propadl nezřízenému pití, což ho nakonec stálo život.
Bronakh v té době začal pátrat po způsobu, jak si zajistit nesmrtelnost a stal se tím doslova posedlý. Podstoupil celou řadu magických rituálů, aby dosáhl úspěchu. Traduje se, že se mu to nakonec podařilo a svou duši přenesl do speciální schránky, kterou pak ukryl hluboko v podzemí pod nejvyšší horou Kalynthie.
V předvečer jeho šestnáctých narozin zachvátil celou zemi požár. Nebe křižovaly blesky, na moři se zvedly vysoké vlny a z hor se valily masy kamení, které strhávaly vše, co jim stálo v cestě. Padající domy zasypaly své majitele a na plážích tuny vody a bahna pohřbily celé vesnice. Na druhý den bouře utichla a Bronakh se znenadání objevil na pláži svěží a plný elánu. Přeživší pomalu opouštěli své úkryty a nestačili se divit. Po zkáze z předchozí noci nebylo ani památky! Nicméně každý z nich potvrdil, že něco v ten den bylo jinak, něco divného viselo ve vzduchu. Jakoby celou zemi zahalil stín zla. Lidé byli zprvu opatrní, ale časem na celou událost z ničeho nic zapomněli. Mezitím se začaly zemí šířit zprávy o útocích obrů a jiných potvor, ale málokdo tomu věřil. Co by přeci potvory dělaly na povrchu?
Oslavy byly v plném proudu a Bronakh na své narozeniny pozval všechny významné hosty, vyjma svých bratrů. Všude vládlo bujaré veselí a lidé propadali euforii. Každý, kdo se v ten den ocitl v okolí Kalysu, měl pocit, že Bronakh je vyvoleným vůdcem, kvůli kterému by klidně položil svůj život. Tyden po oslavě zemřela královna Solara a Bronakh byl korunován králem. Psal se rok 3907.
Princové Nikor, Drel, Igon a Erik se o skonu matky dozvěděli se zpožděním. Bronakh jim sice pozvánky na pohřeb poslal, ale ty z nějakého záhadného důvodu nedorazily. Princové měli oprávněné obavy, že jejich matka nezemřela přirozenou smrtí, ale pohřeb zahladil veškeré stopy. Princové svá studia zdárně dokončili a stali se mistry ve svém oboru, takže nyní jim nic nebránilo v tom, aby se navrátili domů. Nezamířili však přímo do Kalysu, ale setkali se v ústraní, aby se poradili, co dál. Ani jeden z nich neuznával Bronakha jako krále, ostatně tahle role náležela Nikorovi, takže se místo přátelské návštěvy rozhodli rovnou pro bitvu. Ode dneška za šest měsíců se tu opět sejdou a každý si přivede svou armádu.
Ne nadarmo se o Bronakhovi hovořilo jako o nejchytřejším člověku na zemi. Bronakh plány svých bratrů předvídal a na tajnou schůzku poslal Ellidu. Ta se zahalila neviditelností a nejprve si vyslechla jejich plán. Pak se rozhodla zakročit a vnutila bratrům svou vůli. Poklidná debata se záhy zvrhla v hádku, kdy se bratři vzájemně pozuráželi a Ellida jim navrch vnukla myšlenku, že se jim ten druhý chystá vrazit dýku do zad. Bratři odjížděli ze schůzky notně podráždění a s pochybami. Ellida byla svým výkonem spokojená a vrátila se do paláce.
Bronakh tedy znal přesné plány bratrů a začal s vlastními přípravami. Bylo více než jasné, že spojené armády Nikora, Drela, Igona a Erika značně přečíslí jeho vlastní vojsko, tak se uchýlil ke lsti. Pomocí svých schopností přesvědčil lid Kalysu, aby bojoval po jeho boku, protože jim princové hodlají odejmout svobodu. Poté jim zalhal, že má na své straně bohy, kteří jeho boj plně podporují. V předvečer bitvy si navíc povolal armádu golemů.
Princové se mezitím radili o postupu, ale na poradu se opět vetřela Ellida a dotlačila prince k další hádce, takže se princové nebyli na ničem schopní dohodnout a tak to zůstalo až do okamžiku bitvy. Jediný, kdo Ellidině magii odolával, byl princ Erik. Ellida proto zvolila jinou taktiku a stala se pro Erika viditelnou. Ten okamžitě podlehl její kráse a do Ellidy se zamiloval. Skoro jí to vyšlo, jenomže Erik se jí nad ránem, ještě za svitu měsíce, podíval do očí a pochopil, co je Ellida zač. Ta na nic nečekala, proměnila se v hada a začala prchat. Erik tasil meč a pokusil se jí zabít, ale tím nechtěně vydal povel k útoku. Armády se daly do bohybu a začala velmi krutá bitva.
Na obou stranách armád bojoval nespočet příbuzných, kteří se nyní vzájemně hlava nehlava mlátili a zabíjeli. Bronakhova armáda byla sice menší, ale díky použité a pečlivě udržované magii byla spořádanější. Jeho vojáci měli jasnou motivaci, kdežto armády princů nedostaly ani pořádné rozkazy, takže vše záviselo jen na velitelích. Bitva trvala dlouho a neměla jasného vítěze. Bitevní pole bylo nasáklé krví a ležely na něm tisíce těl, když padl večer a boj skončil. Když princové viděli, co se stalo, tak jim došla vůle bojovat. V té chvíli došla síla i Bronakhovi a jeho magie se rozplynula. Obě strany armád jen nevěřícně koukali, co se tu dnes stalo.
Princové hořce zalitovali a zapřísáhli se, že už nikdy nic takové nedopustí. Toho roku zemřelo příliš mnoho lidí a v zimě přišel hladomor, protože mezi vojáky bylo mnoho rolníků a sedláků, kteří už se nevrátili a jejich pole a louky zůstaly ležet ladem a dobytek uhynul. Pochopili, že Bronakhovi a Ellidě nešlo o vítězství, oni se prostě jen vyžívali v utrpení! Princové si poté rozdělili Kalynthii na 4 části, do kterých se i se svými armádami přesunuli. Psal se rok 3908.
Čtvrtý věk: Moderní věk
Vyčerpaný Bronakh se s Ellidou stáhli na severozápadní ostrov, odkud pocházel jeho otec. Z posledních sil tu postavil pevnost a pak se uložil k dlouhému odpočinku. Vlády se ujala Ellida a jejich ostrovní království vešlo ve známost jako Království zla nebo též Zóna zla (Evil Zone).
Princové po bitvě ustanovili Velký koncil, který měl představovat společnou vládu princů a lidu nad Kalynthií. Ano, princové do koncilu přizvali i zástupce obyčejných lidi, aby mohli spolurozhodovat o tom, jakým směrem se bude jejich země ubírat. Po koncilu se Nikor odebral i se svou armádou na severovýchod, kde ustanovil království bojovníků. Drel se vydal na jih, kde zasvětil svůj život mystickým vědám a stal se významným léčitelem. Jeho chrám poté nabízel služby každému, kdo jeho pomoc potřeboval. Igon odcestoval na jihozápad a ustanovil zde království mágů. Erik zůstal v Kalysu, kde vyhlásil neutrální zónu (Neutral Zone). V Kalysu byl poté ustaven koncil mudrců (Council Of Sages), který dodnes dohlíží nad obchodem v Kalynthii. Nastalo období míru, které trvalo 300 let.
Mezitím se Bronakh pomalu zotavoval a nabýval své původní podoby. Ellida zemřela před více jak 200 lety, takže zůstal zcela sám. V té době se na povrchu opět objevila monstra a začala útočit na lidi, které postupně vyhnala z vesnic do opevněných měst. Nedlouho poté se začalo šeptat, že Bronakhovy armády opět útočí na Kalynthii. Situace začala být neúnosná a tak se tehdejší vládci rozhodli zakročit. V té době vládli Jabel bojovník, Dorok-Nar klerik, Landia mág a Soron vládce neutrální zóny.
Nechtěli porušit přísahu, kterou složili jejich předci, tedy slib, že už nikdy nevytáhnou do boje v čele ohromných armád. Místo toho se čtveřice vládců dohodla, že do boje vyrazí 12 pečlivě vybraných dobrovolníků. O jejich výběru rozhodne soutěž. Jelikož se do ní přihlásil velký počet zájemců ze všech koutů Kalynthie, tak už jen rozřazovací kolo probíhalo několik dní. Na jeho konci zbylo 100 soutěžících, jejichž počet dál klesl na 24 a nakonec na 12.
Pozadu nezůstal ani Bronakh, který se rozhodl mezi soutěžící vyslat svého kandidáta/špeha. Za pomoci magie stvořil mocného golema ohně, který neoplýval jen fyzickou silou, ale byl zdatný i v magii. Bronakh ho pojmenoval Ignis. Golem se díky svým schopnostem snadno probojoval do dvanáctky, protože jeho konkurenti byli mistry vždy jen v jedné disciplíně. Soron ale pojal podezření, protože mu Ignis někoho připomínal. Poté si vzpomněl na portrét Bronakha, který dosud visel v královském paláci. Soron tedy k Ignisovi přistoupil a chrstl na něj svěcenou vodu, kterou do té doby pečlivě ukrýval za zády. Nic netušící Ignis se nezmohl na odpor a rozplynul se jako pára nad hrncem.
Dvanáct hrdinů pak procházelo zemí a likvidovali monstra jedno po druhém. Nakonec byla země opět čistá a lidé se vrátili do svých domovů. Mnoho domovů však bylo zničeno natolik, že zůstaly opuštěné už navždy a časem se jim začalo říkat Zapomenutá místa. Hrdinové nakonec v doprovodu vládců dorazili do vulkánu, kam se Bronakh mezitím přemístil (schoval). Bronakh byl opět zesláblý. Většinu svých sil použil na tvorbu Ignise a zbytek na udržení armády monster. Místo mladého a silného muže našli jen scvrklého šedivého trpaslíka. Bronakh je úsečně pozdravil se slovy, že proteď vyhráli. Landia ho ve vulkánu uvěznila kouzlem, protože pochopila, že Bronakha nejde zabít a tak budou muset doufat, že kouzlo vystačí dostatečně dlouho, než se najde nějaké jiné řešení.
Po porážce Bronakha bylo rozhodnuto, že čtveřice hrdinů se odebere na utajené místo, kde budou proměněni v kámen. To pro případ, že by jich bylo v budoucnu opět potřeba. Nikdo z nich neprotestoval. Místo odpočinku hrdinů pak bylo napsáno na svitek, který byl zapečetěn a ukryt do speciální schránky. Ta se poté dědila v královské linii. Časem ovšem zlo opět nabylo hmatatelné podoby a schránku kdosi odcizil. Po dlouhá léta nebylo zřejmé, kde se úkryt hrdinů nachází. Objevili ho jen díky pečlivému pátrání ve starých záznamech. A tady historie končí a začíná příběh hry.
Přispěvatel: Elemir Červen 06, 2025, 23:18:40
Začnu mapou světa, kterou naleznete v plném rozlišení pod obrázkem níže. Postupně mapu doplním o popisky, ale teď jí přikládám čistě jen pro ilustraci.
Na jihovýchodním ostrově (Isle of Solitude) se nachází hrad Heaven's Light, který funguje jen jako výstupní bod z úvodního dungeonu. Vzhledem k událostem z úvodu hry neposkytuje žádné služby.
Jihozápadní ostrov (Isle of Mist), je historicky spojen s linií králů odvozených od Igona (Království mágů). Najdete zde:
Vo Marris (vstup 5 zlatých, zadavatel úkolu, cvičírna)
Mageport (kostel, hospoda, obchod, alchymista)
Severozápadní ostrov (Island of Lament), je původní říše zla (Evil Zone). Najdete zde:
Volturn (vstup 2 zlatý, kovář, klenotník, obchod, hospoda, alchymista)
Tanterox (vstup 1 zlatý, kovář, klenotník, obchod, hospoda)
Frost Guard (vstup 3,5 zlatých, chrám, hospoda, alchymista)
Lowwater (hospoda, chrám)
Scree (hospoda, chrám, obchod)
Cantrill (hospoda, chrám)
Dark Magi's Folly (není tu nic k vidění)
A pomalu se přesouváme na pevninu ...
Na jihu je:
Pedrocs Abbey (kovárna, chrám, hospoda, alchymista)
Rewlash (chrám, hospoda)
Frampton (chrám)
Na západě je:
Soul Abbey (vstup 1 zlatý, zadavatel úkolu, chrám) - centrum kleriků od dob prince Drela
Sorceral (vstup 2 zlatý, chrám, hospoda, obchod)
Sandmarch (vstup 1 zlatý, kovárna, klenotník, hospoda, alchymista)
Ravensport (vstup 2,5 zlatých, kovárna, klenotník, hospoda, obchod, alchymista)
Tol Al Nerak (vstup 2 zlatý, chrám, hospoda, alchymista)
Na severu je:
Iron Home (vstup 1 zlatý, hospoda, obchod, alchymista)
Trailcross (chrám, hospoda)
Tower of Scions (není tu nic k vidění)
Na východě je:
Twilight (vstup 5 zlatých, zadavatel úkolu, kovárna, klenotník, chrám, hospoda, alchymista, obchod, cvičírna) - centrum bojovníků od dob prince Nikora
Hyde (chrám, hospoda)
Timberville (chrám, hospoda)
Střed mapy:
Kal Kalon (vstup 4 zlatý, zadavatel úkolu, kovárna, klenotník, chrám, hospoda, alchymista, obchod, cvičírna) - centrum neutrální zóny vytvořené princem Erikem
Camcarvane (chrám)
Ruins De Maaria (není tu nic k vidění)
Draken Tor (není tu nic k vidění)
Klíčová je tedy jen čtveřice míst, kde můžeme najít někoho, kdo vám zadá úkol. Těmi místy jsou:
Vo Marris
Soul Abbey
Twilight
Kal Kalon
Zjistil jsem, že úkoly se asi nemohou překrývat, takže v Soul Abbey a Twilight mě místní mudrc odmítl. Přijal mě jen mudrc v Kal Kalonu, kam mě zavedl úkol s nalezením knihy (úkol z Vo Marris).
Další čtveřice míst je zajímavá tím, že zde není nic k vidění, tedy alespoň prozatím. Zřejmě jde o místa, která budou mít smysl v rámci pozdějších úkolů:
Dark Magi's Folly
Tower of Scions
Draken Tor
Ruins De Maaria
Krom viditelných věcí jsem na mapě nic dalšího neobjevil, takže stále zůstává záhadou, k čemu to aktivní hledání je.
Přispěvatel: Elemir Červen 08, 2025, 13:32:57
Útěk z Heaven's Light a příjezd na Isle of Mist mi zabral skoro 3,5 hodiny. Peripetie s cestováním jsem již popsal a jsem rád, že nyní po mapě cestuji víceméně bez zádrhelů :). Je to o zvyk a je potřeba hře pomáhat, protože integrovaný pathfinding je opravdu slabý a chvilkama jen nevěřícně koukáte, kudy se vaše družina z bodu A do bodu B vydala. Další 2 hodiny jsem strávil v dungeonu pod Vo Marris, pak následoval 1,5 hodiny dlouhý trénink v náhodných přepadovkách a nakonec něco padlo na mapování mapy světa, takže v úvodu jsem se dostal na nějakých 9 hodin. I kdybych to mapování nepočítal, tak je rozjezd hry velmi pomalý a za chvilku se dozvíte, že se to nezměnilo ani v dalších 10 hodinách ;).
Kal Kalon a knihovna
Dostat se do města se ukázalo jako drobný rébus. Zkoušel jsem různě projet vstupní branou a pokračovat po kamenné silnici, jenomže hra to striktně odmítala. Nakonec jsem musel do města zamířit skrze okolní les a silnici se vyhnout.
Kal Kalon je hlavním městem neutrální zóny a své sídlo zde má rada mudrců. Nejvyššího mudrce jsme ihned poznali, tedy alespoň já jo, protože jde o dvorního čaroděje z intra hry. Optal jsem se ho na hledanou Book of the World a on mě odkázal do městské knihovny, kam mi bez otálení udělil přístup. Kniha je prý sama o sobě zázrakem. Legendy naznačují, že umožňuje svému držiteli vidět věcí, které se zrovna v království odehrávají.
Knihovna je dvoupatrový a celkem záludný dungeon. Byl jsem rád, že už nemusím řešit jídlo, byť z knihovny se dá kdykoliv odejít, nakoupit a pak požádat hlavního mudrce o vstup zpět. Dokud totiž nesdělíte splnění úkolu ve Vo Marris, tak se nejvyšší mudrc tváří, jako byste pořád knihu hledali. A to i když už jí máte v inventáři.
Vstup je celkem jednoduchý. Obsahuje dvě místnosti, kde se dá ze skříněk vzít něco málo zlata a přímou chodbou pak pokračovat o patro výše. Nadzemní část knihovny je prosvětlená denním světlem, takže magické světlo není potřeba. Hned vedle vstupního schodiště je dvojice schodišť do podzemí, kde už je světla zapotřebí, ale zatím není důvod sem chodit. Nejprve je potřeba získat patřičné klíče, což obnáší pečlivý průzkum patra, kde jsme narazili na dvojici zamčených truhel.
K jedné z nich jsme našli klíč přímo na patře. V truhle byl klíč, který nám odemkl důležitou pasáž v jedné části podzemí a zde jsme objevili klíč od druhé truhly. V druhé truhle byl pak klíč od druhé poloviny podzemí a díky tomu jsme našli schodiště na další hlubší patro. Podzemí přímo pod knihovnou má jednu nepříjemnou specialitku, která mě docela mátla. Už v dolech pod Vo Marris jsem popisoval dveře bez jakéhokoliv zámku, které se otevíraly pákami nebo tlačítky. V podzemí knihovny jsou podobné "dveře", které jsou však jen pouhou dekorací. Nicméně při bloudění a hledání cesty dál jsem pořád musel počítat s tím, že přehlížím něco důležitého, co s těmi "dveřmi" souvisí. Proto je celkem důležité si mapku nejenom kreslit, ale udržovat si i dobré poznámky :). Vše je to opravdu jen o těch klíčích.
Poznámka: tady je důležité zmínit i fakt, že v knihovně jsem pořád ještě nebyl schopný určit směr orientace dungeonu a to, jak na sebe jednotlivé části navazují. Při mapování jsem vycházel z toho, že základní orientace družiny po vstupu do dungeonu je taková, že družina hledí na sever (jen odhad). Jenomže přechody mezi schodišti jsou pak zrádné, protože si nejsem tak úplně jistý, že zachovávají směr pohledu (vstup - výstup). Po ukončení dungeonu se dodatečně dívám na mapy, které jsem našel na Abandonii a od počátku na nich obdivuji, jak jsou krásně naplácnuté do jedné roviny. Ono to dává smysl, protože některá patra fungují jako jeden celek, takže mi už taky došlo, že jsou technicky realizována jako jedno velké patro, ale zatím jsem nenašel způsob, jak to prokázat i visuálně. Ostatně když nacpete jednotlivá patra do roviny, tak vám ne vždy musejí vyjít směry pohledu vstup-výstup, což je právě to, co mě zprvu mátlo.
Hlubší podzemí začíná trojicí dveří. Dvoje jsou zamčené, takže jsme mohli projít jen těmi hned naproti schodišti. Dovedlo nás to až do slepé uličky, kde nám v cestě stál velký truhlík s květinami. Pominu, co dělají květiny v naprosté tmě, ale prostě truhlík tu je a bylo potřeba se s ním popasovat. A tady poprvé přišly na řadu dovednosti bojovníků pull a push. Jenomže truhlík bylo možné odsunout jen o jedno políčko, takže po stranách jsme sice už neměli stěny, ale místo nich tu byla dvojice neprůchozích pavučin.
Řešení mi došlo ihned, protože jsem si s příslušnou dvojicí kouzel hrál už dříve. Rebecca ovládá kouzlo Fire Path a Create Water, která se vzájemně ruší. Fire Patch vytvoří políčko s plameny, které pavučinu spálí a Create Water plameny uhasí. Je zajímavé, že obě kouzla působí jen na magicky vytvořený oheň/vodu, ale na políčka s přirozeným ohněm/vodou nefungují. Místy by to totiž docela bodlo.
Po pavučinách se nám do cesty postavila dvojice nových potvor a velmi zákeřný spinner. Potvory na políčka s triggerem nevstupují, takže zůstaly stát v chodbách. Jenomže když jsme na spinner vkročili my, tak jsme se rázem ocitli na kolotoči a bylo těžké určit už jen směr, natož do toho mlátit ještě obě potvory. Lathia proto potvoru přímo před námi spražila kouzlem a tu druhou jsme holt museli usekat na kolotoči. V boční chodbě jsme pak objevili místnost se čtveřicí pák. Fungují jako teleporty, které vás přenesou různě po patře. Tři páky v rámci již objevené oblasti, ale jedna nás vzala úplně mimo oblast.
Zprvu jsem se vydal vpřed bez mapování, protože jsem tak trochu doufal, že se někde přeci jen chytím známého kousku mapy, ale místo toho jsme začali bloudit ve spleti slepých chodbiček. Nakonec se ukázalo, že to předtím byl jen malý kousíček patra, protože ta největší zábava začala právě teď. Pořád jde primárně jen o hrátky s klíči, ale do hry nově vstoupily i iluzorní zdi, za nimiž se ukrývala lepší výbava. Velikosti pater se dají po chvilce docela dobře odhadnout, takže na mapách je vidět, kde by se skrytá místa dala očekávat. To platí hlavně o patrech, která jsou sama o sobě dostatečně rozlehlá (u skládaných map jako v případě dolů pod Vo Marris je to o něco těžší).
Klíčová je SV část patra, kde jsme si opět museli pohrát s truhlíky a poté projít ohnivou chodbou do místnosti, kde se pákou otevíral vstup do chodby na jih. Z kostlivce vypadl důležitý klíč a další byl v truhle na konci chodby. Ze zdánlivě slepé uličky nás dostalo tlačítko, protože dveře do chodby se uzavřely a z této strany nejdou otevřít. Objevili jsme se nedaleko dveří, kam pasoval klíč od kostlivce a za nimi nás čekal již známý pohled, protože jsme byli opět u vstupního schodiště. Druhým klíčem jsme si otevřeli dveře naproti a po trochu větší bitvě jsme se konečně dostali k truhle s hledanou Book of the World.
Po odchodu z města jsem to nevydržel a do knihy nakoukl. Jenomže přišlo jen zmatení. Stránky knihy vyzařovaly nezvyklou magii a na stránkách knihy se objevovaly proměnlivé obrazy, které ale vždy končili ve svatyni v Heaven's Light. Usoudil jsem, že na moje mentální schopnosti nejsou dostatečné, abych dokázal tuhle magii jakkoliv ovládat. Budu holt muset najít někoho, kdo mi s tím pomůže. Možná to bude mudrc ve Vo Marris, který nás pro knihu poslal, takže jsme neváhali a vydali se zpět na Isle of Mist.
V Kal Kalonu jsme ještě stihli pocvičit, čímž se level v družině srovnal na 3. Těžko říct, nakolik to bylo levelem a nakolik posunem v příběhu, protože venku se v náhodných přepadovkách objevily nové typy potvor. Noční netopýry nahradili šavlozubí tygři a denní mouchy pak ještěráci (?). Oboje dvoje ve větším počtu, takže souboje se opět staly citelně náročnějšími. Už jsem se obával, že to bude stále stejná rutina :). Při jedné z přepadovek jsem si vzpomněl na Book of the World a zkusil si s ní pohrát. Sice neúspěšně, ale popisek interakce naznačil, že půjde o jakousi formu automapy.
Zpět ve Vo Marris a hledání starobylého svitku
Mudrci ve Vo Marris jsem ukázal knihu a pověděl mu o zkušenosti, kterou jsem s knihou měl, když jsem se v ní pokusil listovat. Mudrc zajásal, protože tím se mu potvrdilo, že jsme skutečně čtveřice Vyvolených. V rychlosti nám pověděl, kterak před stovkami let Orákulum povolalo dvanáct hrdinů k obraně země a legendy pak předpověděly jejich návrat v době nesnází. Ano, tuhle pasáž historie znám, ale vždyť nás povolala Rada Starších (neboli Orákulum), tak čemu se vlastně diví? Mudrc z Vo Marris je přeci taky členem Rady Starších, takže musel o našem oživení vědět ... anebo ne? Spíš je to tak, že po zmizení poslů v Heaven's Light nebylo zřejmé, co se ve svatyni stalo a kam oživení hrdinové zmizeli. Předpokládám, že magický výbuch zničil svatyni, tedy i osmici našich druhů, kteří zůstali proměněni v kámen. A jelikož my přišli o paměť, tak jsme taky nemohli nikomu říct, co jsme zač. Nyní už to víme oficiálně a po odchodu z Vo Marris nám to hra potvrdila, protože se nám zázračně vrátily vzpomínky a náš úkol zachránit svět, náš domov, byl více než jasný.
Mudrc nám pověděl, že dostal zprávu, ve které byl požádán o nalezení starobylého svitku, který se nachází kdesi v Mystic Mountains. V první chvíli mě polilo horko, vždyť už jsem jednou ostrov procestoval křížem-krážem a nic jsem neobjevil. Musel jsem zatnout zuby a vydal se znovu na cestu. Procházel jsem zrovna po vrcholcích hor, když se mi na severu poblíž pobřeží objevila hláška, že o objevu skrytého vstupu.
Dungeon v Mystic Mountains je dvoupatrový a zas o kousek záludnější než knihovna. Vše začíná vstupem, kde se námi definitivně uzavřela cest ven a zbyla jen cesta dolů skrze propadlo. Abychom nemuseli propadly seskakovat a riskovat tím zranění, tak jsem začal pro jejich slézání používat lana. Lana jsou bohužel jen na jedno použití, s čímž je potřeba počítat. Dostali jsme se do o trochu větší jeskyně než byl vstup, kde jsem narazili na masožravku, white key a dvojici propadel.
Každé propadlo vede do jiné (izolované) části podzemí. Slezli jsme hned tím prvním, což nám zpřístupnilo západní část jeskynního komplexu. Na první pohled jsme si připadali jako v dolech pod Vo Marris, ale průchod komplexem je o dost záludnější. Postupně jsme našli celou řadu různobarevných klíčů, s jejichž pomocí jsme si otevírali cestu vpřed, ale nakonec nám v ruce zbyla dvojice plonkových klíčů a před námi stále byla trojice uzamčených místností. Ocitli jsme se tak v pasti!
Zkoušel jsem vše možné, včetně pečlivého hledání tlačítek a nakonec i iluzorních zdí. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na Book of the World, kterou stačí dát jedné postavě do ruky a aktivovat. Tím se objeví malá automapa, která zobrazuje jen bezprostřední okolí, ale alespoň jsem měl jistotu, že kreslím dobře :). Pomohlo to i při rychlých přesunech, což je v té spleti chodeb plus. Bohužel, ani automapa nic neodhalila. Ostatně ona zobrazuje jen chodby, truhly a stav dveří. Pozici družiny, spínače, loot apod. zobrazit neumí. Mapa ovšem zachovává orientaci patra ve směru jih-sever, takže jsem konečně věděl, odkud a kam kreslit.
Rozhodl jsem se proto loadnout úplně na začátek a zkusil jsem použít klíče v jiném pořadí. Některé typy klíčů totiž jdou do vícero zámků, přičemž klíče po použití zmizí, tak mě napadlo, že jsem možná měl příslušné místnosti odemknout v jiném pořadí. Jenomže ani to nepomohlo. Zjistil jsem akorát, že ne vše je možné v dungeonu odemknout. U některých věcí je prostě potřeba volit a výsledkem je jen alternativní cesta vpřed. Pořád jsem byl v pasti. Kdyby tak šlo patro opustit ...
No nic, loadnul jsem ještě jednou a slezl jsem druhým propadlem. Možná jsem jen zvolil špatnou část komplexu a z druhé strany to bude lepší. Heh, to byl taky omyl. Opět jsem skončil s plonkovými klíči, tentokrát jen jiné barvy :D. Nicméně mi alespoň došlo, že tohle je účel a ty klíče pasují do zámků v druhé polovině komplexu. Oba komplexy se tedy musí procházet na přeskáčku. Jenomže jak na to? Lano pomáhá jen při slézání propadel, zpět to s nimi nejde ... a pak mi to došlo! Po celou dobu mám aktivní kouzelnici, takže na očích mám po většinu času jen kouzla, jenomže když jsem jen tak překlikával mezi postavami, tak jsem si uvědomil, že bojovníci ovládají dovednost Climb. Družina se bez problémů vytáhla propadlem nahoru a bylo po problému. Chvilku na to jsme stáli u schodiště na další patro.
Druhé patro je opět rozlehlé, ale už to není takové bludiště. Masožravé kytky a kostlivce nahradili trpaslíci a obři. Zprvu jsem z nich měl přirozený respekt, ale obr je ve skutečnosti slabý nepřítel. Přístupných je na počátku jen několik míst na západě patra, v nichž je potřeba aktivovat spínače a odemknout si část uzavřených průchodů. Krom průchodů se tu nachází i několik iluzorních zdí, kterými jsme se dostali do východní části patra a k celkem slušnému lootu. Je to hodně o pendlování, ale nakonec jsme se dostali i do místnosti, kde ležel hledaný svitek. V jiné skryté místnosti jsme pak našli klíč, kterým se na předchozím patře odemyká místnost s pákou od bloku u vstupu do jeskyně. Cesta ven byla volná.
Venku jsem si zkusil svitek prohlédnout, ale byl popsaný neznámými runami. Pokrčil jsem rameny a vyrazili jsme do Vo Marris. Jenomže i místní mudrc kroutil bezradně hlavou. Svitek je popsán stínovými runami a ty umí číst jen mudrc v Kal Kalonu. Dal nám svitek zpět a zamával nám na cestu ... bezva, takže úkoly nás budou očividně honit z jednoho konce mapy na druhý :D.
Zpět v Kal Kalonu
U mudrce v Kal Kalonu jsme se dozvěděli, že stínové runy vytvořila skupina mocných mágů, kteří se kdysi pokoušeli ochránit Kalynthii před příchodem zla. Runy popisují artefakty nebývalé síly, které nebyly naneštěstí dokončeny včas. Zlo udeřilo a do hry musela vstoupit dvanáctka statečných. Po porážce zla byly artefakty navráceny Radě Starších a ta rozhodla, že každý z nich bude rozdělen na 3 části a ty budou pečlivě ukryty napříč celou zemí. Mudrc měl nedávno podivný sen, ve kterém mu bylo sděleno, že máme hledat pomoc na třech místech Kalynthie - The Steps, Mystic Mountains a Wyrm Hills. Mudrc si myslí, že sen souvisí se svitkem, který jsme mu donesli, protože v runách jsou ukryté přibližné polohy prvních částí každého z artefaktů. Artefakty budu potřebovat na porážku Bronakha.
První artefakt je Sword of Darkness. Mudrc mě upozornil, že bez první části meče nebudu moci hledat další části, je potřeba to provádět postupně (to platí i pro další artefakty). První část meče by se měla dle run nacházet na Broken Isles. Druhým artefaktem je Staff of Supremacy, její první část máme hledat v Sands of Fire. No a třetí artefakt je Globe of Forthcoming, jehož první část najdeme v Seers Point.
Jestli jsem to tedy správně pochopil, tak dungeon pod Mystic Mountains nás navedl na svitek s popisem umístění prvních částí trojice artefaktů, tedy jednu část snu mudrce máme za sebou. Jakmile první části najdu, tak budu muset najít další svitek, který nám odhalí pozici druhých částí, no a nakonec budu muset najít třetí svitek s pozicí třetích částí artefaktů ... proč mi to sakra připomíná The Elder Scrolls: Arena!! Tohle je přesně ten typ úkolu, který jsem na Aréně nesnášel, protože je na tom jasně vidět, jak je to čistě účelové, neboť vývojářům holt chyběla špetka kreativity. A to si kdysi někdo stěžoval na základní kampaň v Neverwinter Nights :).
Co se dá dělat, posunul jsem se o dalších 13 hodin vpřed, takže jsem na nějakých 22 hodinách a hra se očividně teprve rozjíždí. Doufám, že to bude patřičně okořeněno o neustálé pendlování po mapě ...
Přispěvatel: Elemir Červen 10, 2025, 09:33:32
Mudrcův sen nás posílá (?) pro pomoc do:
Mystic Mountains (asi splněno)
The Steps
Wyrm Hills
Jde o trojici pohoří, které na mapě světa snadno najdeme. Ostatně dobře k nalezení je i pozice prvních částí artefaktů:
Broken Isles
Sands of Fire
Seers Point
Před námi je tak minimálně 3 x 3 dungeonů, než získáme požadové artefakty. Vzhledem k naší současné pozici v Kal Kalonu jsem se rozhodl pro Broken Isles, protože jsou nejdál - leží na severu Kalynthie. V Kal Kalonu jsme rozprodali podřadný loot a vydali se na cestu.
Vzali jsme to přes Twilight, abych si ověřil, že další mudrcové pro nás úkoly nemají (a opravdu nemají, asi jsem si volbou Vo Marris vybral svého průvodce pro začátek hry a to stačilo, nebo budou dostupní později). Loď na Broken Isles pluje z vesnice Hyde, takže jsem rovnou využil blízkosti Wyrm Hills, ale nic jsem v nich neobjevil - jel jsem naneštěstí na koni, což hledání skrytých míst jaksi vylučuje, takže jsem to po dokončení dungeonu vzal ještě jednou pěšky, ale opět nic :). Při opuštění dungeonu na Broken Islands jsem navíc zjistil, že mi hra nejspíš pozici dalších kusů artefaktu prozradila sama, tudíž mi nyní není úplně jasné, co přesně mi mudrcův sen napovídá. Tady nepůjde o další nápovědu k lokaci částí artefaktů, ale asi o něco jiného.
Docela mi to vrtalo hlavou, možná mi na počátku hry jen něco uniklo, tak jsem cvičmo nahrál hodně starý save a místo do Kerolithu jsem se vydal do Kal Kalonu. Nicméně mudrc se se mnou odmítl bavit. Vzpomněl jsem si pak na Striderovu poznámku o gildách a při pátrání kolem jedné z podivností jsem zjistil, že ve hře si jakoby volíte stranu, pro kterou budete pracovat - bojovníci (město Twilight), klerici (opatství Souls Abbey) a mágové (hrad Vo Marris). Jsou to přesně ta místa, kde jsem při průzkumu mapy našel další úkolové postavy. Počátek se pak liší jen v tom, kde budete plnit vstupní test a do jakého pohoří vás pošlou pro starobylý svitek (Wyrm Hills, The Steps nebo Mystic Mountains). Proto mi mudrc v Kal Kalonu sděloval, že to mám již víceméně splněno. Volbou Vo Marris jsem si tedy skutečně oba další mudrce uzamkl a jejich úkoly už plnit nemohu.
Broken Isles
Broken Isles je ve skutečnosti jeden malý ostrůvek, takže jeho průzkum byl na pár kliků myší. Z lodě jsme napoprvé vyjeli na koních, takže jsme nic neobjevili, ale jakmile jsme sesedli, tak se nám prakticky ihned zjevil vstup do dungeonu. Holt na koních to opravdu nejde.
Dungeon pod ostrovem je jednopatrový, což by bylo fajn zjištění, ale co mu chybí v rozlehlosti, to nám vynahradil svou obtížností. Narazili jsme zde na další typy nemrtvých potvor, které nás zasypaly magickým útokem. Elemir s Odrinem dost často míjeli, takže souboje se prodloužily a po každém z nich následovala pauza na doléčení. No a tím pádem jsem musel u Rebeccy lépe rozvrhnout zásoby many, protože potřebovala manu jak na léčení, tak i na jídlo. Při kreslení patra jsem navíc neodhadl potřebné místo a tak jsem musel šipkovat k nákreskům po okrajích :).
Primárně jde opět o hrátky s klíči, ale pak jsou tu ještě dvě záludné věci. Nejprve však musím zmínit něco jiného a tím je přítomnost podlahové pasti, do které jsme bez varování šlápli. Mám pocit, že jsou na patře dvě, ale u té druhé si nejsem jistý, jestli to nebylo jen probliknutí obrazovky. U té první následovalo dost citelné zranění, u té druhé krom záblesku nic jiného. Ale teď k těm záludnostem ...
Spodní část patra končí aktivací klíčové dírky, ze které se vyklube teleport. Tím se družina přesune do SZ části patra, která obsahuje krom haldy klíčů další teleport (v podobě páky). Jenomže ten nás vzal do místnosti s dveřmi bez zámku a nikde poblíž nebyl mechanismus k jejich otevření. Následoval proto load a opáčko. V místnosti vedle teleportu (ob zeď) je totiž další páka, která ty dveře otevře, takže je důležité na ty páky kliknout ve správném pořadí, jinak jde o dead end.
Cílem patra je dvojice místností poblíž východu, kde se nachází dvojice iluzorních zdí a za nimi je dobře skrytá místnost s první částí meče Sword of Darkness. Automapa má totiž tendenci družinu centrovat a pak kolem sebe vidíte jen to, co je max. 2 políčka od družiny. Pokud je něco už 3 políčka od družiny, tak o tom nemáte ani ponětí. Samozřejmě, že všechny záludnosti jsou umístěné mimo dohled automapy, proto je dobré si kreslit. Z nákresku mnohem lépe vidíte, kde zůstal kus volné plochy. Navíc bych asi brzy ztratil přehled o zamčených dveřích, protože těch zámků a typů klíčů jsou fakt haldy. Mě osobně potěšilo, že i když je úkol okolo artefaktů celkem nedotažený, tak samotné dungeony jsou na velmi dobré úrovni a prostě to tu hru táhne.
Po opuštění dungeonu jsem měl pocit, že ke mě kdosi promlouvá a nabádá mě, abych se vydal do srdce Summer Vale a na vrcholek Mount Griffin. Hora se nachází kousek od Twilight, kam jsme dorazili potrénovat a rozprodat loot. Summer Vale je pro změnu kousek na jih, směrem k pobřeží. Nejspíš jde o lokace zbývajících částí meče, takže by bylo dobré, kdybychom se vydali po čerstvé stopě. Původně jsem mířil do Sands of Fire, ale ty počkají.
Poznámka: při rozprodeji lootu jsem zjistil zajímavou věc. Nikdo nevykupuje brnění a róby, takže je asi zbytečné se s nimi dál vláčet. Škoda, že si nikde nejde udělat skladiště ..., ale jde, jen jsem na to přišel až v Mount Griffin. Úkolové dungeony zůstanou po objevení trvale dostupné, takže si v nich lze ukládat loot podobně jako jsem to dělal v Evil's Doom. Jinak pokud jde o brnění a postavičky, tak postavičky mají jen několik slotů pro předměty, přičemž brnění ve hře získáváte jako jednoslotový komplet, který se nasazuje přímo na postavičku. I když to v truhle vypadá jen jako hrudní plát, tak po nasazení na postavičku vidíte pokrývku hlavy a rukou, hrudní plát, nohavice a boty. Mění to dost výrazně vzhled postaviček, ale naštěstí jen v rámci inventáře, portréty v UI jsou stále stejné. Bez toho by Elemir a Odrin vypadali jako dvojčata :).
Mount Griffin
Na vrcholek hory jsme vyjeli na koních a poblíž nejvyššího bodu jsme sesedli. Chvilku na to už jsme vstupovali do poněkud zchátralé stavby ... Dungeon na Mount Griiffin hodně připomíná knihovnu v Kal Kalonu, dokonce i co do potvor, ale není tu vůbec žádné podzemí, takže jsme si vystačili bez magického světla. Hned na úvod nás zaujala jedna podivnost - nefunguje tu automapa! Má to svůj důvod, čekal nás tu totiž docela vypečený rébus.
Stavba je vskutku v dezolátním stavu, což je vidět nejenom na stěnách, ale i na rozbitých dveřích. Některé nemají zámek a jiné zas mají spínač, který na první pohled nefunguje. Vtip je v tom, že ty spínače jsou jakoby prohozené, takže spínač u příslušných dveří neotevírá ty dané dveře, ale dveře někde úplně jinde. Navenek to jsou sice jen hrátky se spínači, ale mě to přišlo docela originální. Samotný dungeon je opět jednopatrový, ale vzhledem ke spínačům je potřeba patro procházet metodicky a vše si pečlivě zakreslovat. Teprve pak má smysl si se spínači hrát.
Hned na úvod jsme třeba narazili na tuhý odpor potvor a za nimi nás čekal obří sloupový sál, ve kterém se skrývají dva spinnery (90° a 180°). Na pár políčkách mezi sloupy se ozve záhadný hlas, který nás nabádá k volbě správné cesty, ale mezi sloupy vlastně není vůbec nic zajímavého. Jenomže když nemůžete najít potřebné tlačítko, tak prostě musíte hledat úplně všude, tedy i mezi sloupy :). Podobně nás měla zmást místnost s "bazénem", která se zdála zprvu důležitá, ale jen jsme s ní ztráceli čas.
K části meče jsme se nakonec dostali poměrně rychle, jenomže na SZ zůstaly jedny neotevřené dveře a to jsem prostě nemohl nechat být. Vzhledem k tomu, že se jedná o nadzemní stavbu, tak plášť budovy ohraničují stěny s okny, tudíž máte alespoň nějakou představu, kde má a kde nemá smysl pátrat. Přesto jsem si raději prozkoušel vícero stěn než bylo nutné. Iluzi jsem objevil v místnosti na JV mapy a za ní mě čekala ještě trojice pák, což obnášelo pendlování mezi JZ a SZ cípem mapy.
Nakonec jsem se dostal k white key a v tu chvíli jsem zajásal, protože jeden white key mi zbyl po návštěvě Broken Isles. Nevěděl jsem proč a tak jsem si ho raději ponechal. Když jsem ho však chtěl nyní zkusit, tak jsem zjistil, že mi ho hra sebrala :D. Holt jsem musel použít ten, co jsem tu našel. Hra si to očividně hlídá, takže klíče nejsou mezi dungeony přenositelné.
Summer Vale
V hloubi lesa jsme našli opět nadzemní stavbu. Tentokrát šlo o zchátralou věž, která kdysi bývala majetkem krále Ruthorna a místní jí díky specifické architektuře začali přezdívat "Schodišťové bludiště". Po vstupu do suterénu jsme se ocitli v hale se sedmi schodišti (vstup nepočítám). 4 schodiště vedou směrem nahoru a 3 směrem dolů. Na mapování to kupodivu není tak obtížné, ale cestou jsem začal narážet na uzavřené dveře bez zámku a bylo jasné, že v tomhle bludišti bude nutné hledat tlačítka/páky a po jejich aktivaci se zase krkolomně vracet a hledat, kde se co otevřelo. A do toho jsem našel první klíče ...
Hned první nalezená páka mě ovšem rozhodila. Neotevřela totiž vůbec nic! Na počátku je možné projít skoro vše, dvojice schodišť je dokonce propojená skrze následná patra, takže hned po prvním průzkumu jsem měl odkrytou většinu věže. Díky tomu jsem měl docela dobrý přehled, co bude spojeno s pákami a co s klíči a hlavně jsem to měl na očích. Pokrčil jsem tedy rameny a přehodil páku zpět, možná přeci jen otevírá něco skrytého mimo dohled. Jenomže nedlouho poté jsem získal modrý klíč, který mi pro změnu nepasoval do žádného zámku!
Trochu to navádělo k tomu, že tu opravdu bude něco extra skrytého, ale pořád jsem si říkal, "vždyť je to věž, tady moc místa pro iluzorní zdi není." A opravdu není, není tu totiž ani jedna. Naštěstí jsem našel další spínač, díky kterému se daly věci rychle do pohybu a za chvilku jsem v ruce držel třetí část meče. Jenomže ve věži stále zbyly jedny uzavřené dveře bez zámku a jedny zamčené dveře. Zkrátka jedna plonková páka a jeden plonkový klíč.
Bylo jasné, že ty věci asi patří k sobě, ale někdo tu zřejmě udělal botu. Ostatně v jedné části věže jsou třeba prohozené textury, kdy vnitřní zeď obsahuje okna ven, přitom ta okna by ve skutečnosti směřovala do jiné vnitřní chodby :). Vzhledem k tomu, že to na splnění úkolu nemá vliv, tak už se opravou asi nikdo nezabýval. Mě to ale vrtalo hlavou, tak jsem si ve walkthrough nalistoval Summer Vale a oddychl si - ono to tak prostě je. Modrý klíč je navíc a za těmi uzavřenými dveřmi je žlutý klíč, který pasuje do zamčených dveří.
Po opuštění dungeonu se mi zjevila další vize a v ní jsem uviděl ruiny De Maaria. Zřejmě tady dojde ke skutí meče, ale když jsme do ruin dorazili, tak tu opět nebylo nic k vidění. Ani mudrc v Kal Kalonu nám nepomohl. Možná budu muset nejprve sehnat i části zbylých dvou artefaktů a teprve pak se něco stane.
Shrnutí
Hledání částí artefaktů nakonec tak děsivé není, protože ty pozice dungeonů hra oznamuje hned, takže stačí kouknout na scan tištěné mapy a vyrazit. Trochu jsem se obával toho, že to bude jako v Aréně, kde nejprve hledáte info o dungeonu, ve kterém je indicie a podle ní pak hledáte info a dungeonu, ve kterém je příslušná část hole a tak stále dokola, dokud nemáte všechny části hole. Prostě přiblblá rutina v celkem nezajímavých kulisách. Abandoned Places to naštěstí zachraňují kvalitou dungeonů. 3 kousky meče a 3 různé a vesměs pozitivní zážitky. Pořád mě to baví kreslit a řešit, protože to není na jedno brdo.
Broken Isles mi zabraly 3,5 hodiny, Mount Griffin 2h 45min a Summer Vale 2 hodiny, dohromady jsem tedy na 30h 15min a hra se konečně krásně rozjela.
Přispěvatel: Elemir Červen 10, 2025, 09:35:13
Bonusy bojovníků:
Level 2: +1 bod do Dexterity a Constitution
Level 4: +1 bod do Strength
Level 6: +1 bod do Constitution
Level 7: +1 bod do Dexterity
Bonusy kleriků:
Level 2: +1 bod do Wisdom
Level 3: +1 bod do Dexterity
Level 5: +1 bod do Wisdom a Constitution
Level 7: +1 bod do Dexterity
Bonusy mágů:
Level 2: +1 bod do Intelligence
Level 3: +1 bod do Dexterity
Level 5: +1 bod do Intelligence a Constitution
Level 7: +1 bod do Dexterity
Se silou se mimo jiné pojí nosnost postavy, což třeba u mě začíná být docela problém. I zlato po kapsách něco váží a najednou ho mám nějak moc :). Takže mám postavy často přetížené. Navenek se ale zdá, že to má vliv jen na rychlost soubojů (citelně zpomalené zotavení z útoku), jinak to postavu asi netrápí (např. vyšší spotřebou jídla apod.). Stačí tedy bojovníkům na počátku dungeonu odlehčit, splnit si úkol a při návratu si odložené věci zase posbírat.
Přírůstky zdraví a many/akčních bodů se zdají být konstantní a nezávislé na atributech. Rozdíl vzniká jen nastavením počátečních hodnot, které má postava určené napevno. Bojovníci +50HP / +8SP za level, klerici +30HP / +20SP za level a mágové +27HP / +20SP za level.
ELEMIR
Level: 1
Strength 15, Dexterity 13, Wisdom 7, Intelligence 8, Constitution 14
HP: 116
SP: 15
Level: 2
Strength 15, Dexterity 13, Wisdom 7, Intelligence 8, Constitution 14
HP: 166
SP: 23
Level: 3
Strength 15, Dexterity 14, Wisdom 7, Intelligence 8, Constitution 15
HP: 216
SP: 31
Level: 4
Strength 16, Dexterity 14, Wisdom 7, Intelligence 8, Constitution 15
HP: 266
SP: 39
Level: 5
Strength 16, Dexterity 14, Wisdom 7, Intelligence 8, Constitution 15
HP: 316
SP: 47
Level: 6
Strength 16, Dexterity 14, Wisdom 7, Intelligence 8, Constitution 16
HP: 366
SP: 55
Level: 7
Strength 16, Dexterity 15, Wisdom 7, Intelligence 8, Constitution 16
HP: 416
SP: 63
Level: 8
Strength 16, Dexterity 15, Wisdom 7, Intelligence 8, Constitution 16
HP: 466
SP: 71
ODRIN
Level: 1
Strength 13, Dexterity 14, Wisdom 8, Intelligence 7, Constitution 14
HP: 98
SP: 9
Level: 2
Strength 13, Dexterity 14, Wisdom 8, Intelligence 7, Constitution 14
HP: 148
SP: 17
Level: 3
Strength 13, Dexterity 15, Wisdom 8, Intelligence 7, Constitution 15
HP: 198
SP: 25
Level: 4
Strength 14, Dexterity 15, Wisdom 8, Intelligence 7, Constitution 15
HP: 248
SP: 33
Level: 5
Strength 14, Dexterity 15, Wisdom 8, Intelligence 7, Constitution 15
HP: 298
SP: 41
Level: 6
Strength 14, Dexterity 15, Wisdom 8, Intelligence 7, Constitution 16
HP: 348
SP: 49
Level: 7
Strength 16, Dexterity 16, Wisdom 8, Intelligence 7, Constitution 16
HP: 398
SP: 57
Level: 8
Strength 16, Dexterity 16, Wisdom 8, Intelligence 7, Constitution 16
HP: 448
SP: 65
REBBECA
Level: 1
Strength 8, Dexterity 12, Wisdom 14, Intelligence 10, Constitution 12
HP: 52
SP: 40
Level: 2
Strength 8, Dexterity 12, Wisdom 15, Intelligence 10, Constitution 12
HP: 82
SP: 60
Level: 3
Strength 8, Dexterity 13, Wisdom 15, Intelligence 10, Constitution 12
HP: 112
SP: 80
Level: 4
Strength 8, Dexterity 13, Wisdom 15, Intelligence 10, Constitution 12
HP: 142
SP: 100
Level: 5
Strength 8, Dexterity 13, Wisdom 16, Intelligence 10, Constitution 13
HP: 172
SP: 120
Level: 6
Strength 8, Dexterity 13, Wisdom 16, Intelligence 10, Constitution 13
HP: 202
SP: 140
Poznámka: levely 7 a 8 jsou popsané na základě hexaeditace save pozic, ve hře zůstala Rebecca jen level 6.
Level: 7
Strength 8, Dexterity 14, Wisdom 16, Intelligence 10, Constitution 13
HP: 232
SP: 160
Level: 8
Strength 8, Dexterity 14, Wisdom 16, Intelligence 10, Constitution 13
HP: 262
SP: 180
LATHIA
Level: 1
Strength 7, Dexterity 12, Wisdom 13, Intelligence 14, Constitution 10
HP: 48
SP: 43
Level: 2
Strength 7, Dexterity 12, Wisdom 13, Intelligence 15, Constitution 10
HP: 75
SP: 63
Level: 3
Strength 7, Dexterity 13, Wisdom 13, Intelligence 15, Constitution 10
HP: 102
SP: 83
Level: 4
Strength 7, Dexterity 13, Wisdom 13, Intelligence 15, Constitution 10
HP: 129
SP: 103
Level: 5
Strength 7, Dexterity 13, Wisdom 13, Intelligence 16, Constitution 11
HP: 156
SP: 123
Level: 6
Strength 7, Dexterity 13, Wisdom 13, Intelligence 16, Constitution 11
HP: 183
SP: 143
Poznámka: levely 7 a 8 jsou popsané na základě hexaeditace save pozic, ve hře zůstala Lathia jen level 6.
Level: 7
Strength 7, Dexterity 14, Wisdom 13, Intelligence 16, Constitution 11
HP: 210
SP: 163
Level: 8
Strength 7, Dexterity 14, Wisdom 13, Intelligence 16, Constitution 11
HP: 237
SP: 183
LEVELUP
Bojovníci:
Level 1 - 0 xp
Level 2 - 2000 xp
Level 3 - 10 000 xp
Level 4 - 30 000 xp
Level 5 - 75 000 xp
Level 6 - 150 000 xp
Level 7 - 300 000 xp
Level 8 - 450 000 xp
Level 9 - 900 000 xp ... je to ale jen teoretická hodnota, protože v House of Lore vás nad level 8 už nepovýší (level 8 je maximum)
Mágové a klerici:
Level 1 - 0 xp
Level 2 - 1000 xp
Level 3 - 4500 xp
Level 4 - 15 000 xp
Level 5 - 30 000 xp
Level 6 - 70 000 xp
Level 7 - 125 000 xp
(u levelu 8 se klerik a mág mírně liší - level 8 je opět maximum) ...
Level 8 klerik - 220 000 xp
Level 8 mág - 270 000 xp
KOUZLA
Klerik:
Level 1
- Minor Cure
- Paralyze
Level 2
- Create Water
- Death Glow
- Fire Path
- Light
Level 3
- Create Food
- Insanity
- Strength
- Swimming
Level 4
- Cure of Gods
- Terror
- Turn Undead
- Walk on Fire
Level 5
- Fire Strike
- Heal
- Leap
Level 6
- Dead Breath
- Gods Shield
Level 7
- Spirits Bell
Level 8
- Destruction
Mág:
Level 1
- Light
- Mage Bolt
- Terror
Level 2
- Mage Cloud
- Sleep
Level 3
- Create Wall
- Mage Shield
- Spider Web
Level 4
- Detect Ill.
- Electricity
- Insanity
- Levitate
Level 5
- Detect Inv.
- Dispell
- Toxic Cloud
Level 6
- Ice Strike
- Invisibility
Level 7
- Fireblast
- Set Teleport
- Teleport
Level 8
- Pass Gate
Přispěvatel: Elemir Červen 11, 2025, 08:55:49
V podzemí chrámu Temple of Heaven's Light odpočívá v kamenných hrobkách dvanáct dávno zapomenutých hrdinů. Nyní, když se nad zemí Kalynthia objevilo nové zlo - Bronakh, se mocný kouzelník rozhodne povolat tyto hrdiny na pomoc. Jeho moc však stačí pouze na vzkříšení čtyř z nich.
Hráč se ujme právě této čtveřice dobrodruhů. Každá z postav začíná s odlišnými schopnostmi a hráč má omezený výběr party. Tu musí tvořit 2 válečníci, 1 klerik a 1 mág. Stylem hry jsou Abandoned Places jednou z raných podob sand-boxu. Po probojování ze startovní lokace chrámu není hráč do ničeho nucen, může jít kam chce, plnit rozličné vedlejší úkoly a hlavní dějovou linii odsunout do pozadí. S družinou cestuje mezi 2D městy po shora viděné mapě, jakmile jsou hrdinové přepadeni nebo vstoupí do lokace, hra se přepne na krokový dungeon. Na herní obrazovce najdete kromě okna z pohledu první osoby i vše ostatní co hráč potřebuje: ikonky s aktuálním stavem postav, inventář a kouzla. Bitky probíhají v reálném čase. Jedna ze zajímavých funkcí je, při boji volit směr útoku, což využijete při obklíčení.
V roce 1993 vyšlo pokračování Abandon Places 2 (pouze pro Amigu).
Takhle nějak vznikají mýty ...
Já vím, že na DH existuje vůči dungeonům averze, ale nějakou informační hodnotu by si ty popisky určitě zasloužily.
"V podzemí chrámu Temple of Heaven's Light odpočívá v kamenných hrobkách dvanáct dávno zapomenutých hrdinů." ... asi těžko zapomenutých, když si pak na ně hlavní mudrc vzpomene a rozhodne se čtyři z nich vzkřísit. Nehledě na to, že to trošku odporuje historii Kalynthie ;).
"Nyní, když se nad zemí Kalynthia objevilo nové zlo - Bronakh ..." ... Bronakh je poměrně staré zlo, viz opět historie Kalynthie. Ostatně oněch 12 hrdinů se už jednou s princem Bronakhem setkalo.
"Každá z postav začíná s odlišnými schopnostmi ..." bojovníci jsou identičtí, kouzlící postavy se liší jen v drobném detailu, pokud by chtěl někdo třeba začínat s kouzlem Create Food a tím si začátek hry mírně ulehčit.
"Stylem hry jsou Abandoned Places jednou z raných podob sand-boxu." ... v podstatě ano, akorát to nemá ve hře jaksi využití a stejně starý Blade of Destiny to dělá o několik levelů lépe.
"Po probojování ze startovní lokace chrámu není hráč do ničeho nucen, může jít kam chce ..." ano, to může, ale viz předchozí bod, jaksi to postrádá smysl. Krom náhodných přepadovek, ze kterých má družina jen zkušenosti (žadný loot, žádné peníze), hra nic víc nenabízí. Pokud si neumíte přičarovat jídlo, tak je to ve finále jen pomalá smrt, protože bez peněz jste za chvilku nahraní.
", plnit rozličné vedlejší úkoly a hlavní dějovou linii odsunout do pozadí." ... Vedlejší úkoly? Vždyť ve hře žádné nejsou! :D Všechno je hlavní úkol rozdělený na několik částí a bez oslovení jednoho ze tří zadavatelů nebude ani to.
"Na herní obrazovce najdete kromě okna z pohledu první osoby i vše ostatní co hráč potřebuje: ikonky s aktuálním stavem postav, inventář a kouzla." ... jak by asi takové UI mělo vypadat, že? ... zajímavé je jen info o přítomnost inventáře rovnou na hlavní obrazovce. UI je dost přehledné, ale je to taky na úkor toho, že samotné výhledové okno je dost malé.
"Jedna ze zajímavých funkcí je, při boji volit směr útoku, což využijete při obklíčení." ... ano, to ve hře je, ale využil jsem to jen jednou a to ve chvíli, kdy jsem zkoušel, jestli se postavy mohou mydlit mezi sebou :D. V boji mi to přijde jako absolutní blbost, není důvod to používat. Leda byste vlastnili a bravurně ovládali křišťálovou kouli ... ne, i tak by to postrádalo smysl ;).
Ale teď vážně, proti obklíčení máte několik účinnějších mechanismů. Když už se do obklíčení přeci jen dostanete a nejde využít terén, tak klerik může okolo družiny rozestavit ohnivou stěnu nebo vodní plochu, mág pak rovnou zeď. Nepřátele si udržíte od těla a přenecháte je bojovníkům. Nicméně tohle jsem použil jen jednou v úplném začátku hry, než jsem zjistil, jak outdoor dungeon vypadá. Všude jinde chodí nepřátelé postupně nebo dokonce korzují jen po určitém úseku v chodbách. Holt špatný pathfinding dělá divy.
Když už, tak mi třeba chybí info o nutnosti ručního mapování.
Jediné pozitivum byly nakonec odkazy, kde jsem si díky příspěvku Ringa uvědomil, že před nějakou dobou sehnal originálku.
Abandoned Places jsou do určité míry rozporuplný počin, ale má to své kouzlo a chytlavost. Sem tam už teď přemýšlím nad možnou podobou finálního zhodnocení a je to takové ... no, prostě rozporuplné :). Na OldGames.sk je třeba hra uvedena slovy, že jde o Amigácký klon Dungeon Mastera. Odehrál jsem několik klonů Dungeon Mastera a v případě Abandoned Places bych byl s použitím slova klon velmi opatrný.
Ve hře se mísí inspirace vším možným, ale podoba s DM končí snad jen u toho, že povolání postavy si zlepšujete používáním přidružených dovedností. Vzhledem k tomu, že postavy mají jen jedno povolání, tak přicházíte o benefit multiclassů. Ostatně růst atributů připomíná více AD&D nebo Wizardry, specifické složení družiny a podoba hlavního úkolu pak Black Crypt. Levelup je manuální a vázaný na zkušenosti, které jsou navíc strmě odškálované, takže místo expertního bojovníka ve stylu DM jsem oba bojovníky po více jak 30 hodinách horko těžko dostal teprve na level 5. Jakékoliv zlepšení pak posuzuji čistě pocitově, protože hra nezobrazuje statistiky zbraní nebo účinnost kouzel a není vidět ani poškození, které postavy potvorám uštědřují.
Mám alespoň nad čím přemýšlet a vlastně jsem rád, že jsem se do Abandoned Places pustil, protože za mě je to díky tomu mixu velmi dobrý příklad hry pro porovnání.
Přispěvatel: Elemir Červen 12, 2025, 10:49:09
Sands of Fire
Dungeon je klasické podzemí, které připomíná doly ve Vo Marris. Pomalým a pečlivým průzkumem se mi podařilo poměrně snadno získat část hole, ale opět mi tu zbyl neprozkoumaný kus mapy. Zprvu jsem si myslel, jestli to není chyták, ale nákres na papíře byl opravdu menší než obvykle a tak jsem začal dodatečně pátrat. Výsledkem byl o poznání pomalejší postup, navíc bez jakékoliv odměny :). Asi bych se na to mohl vykašlat, podobně jako bych to mohl býval udělat v Mount Griffin, protože úkol jsem splnil a mohl bych v klidu odejít, ale rád bych měl mapy co nejkompletnější.
Doly jsou co do postupu kombinací věže v Summer Vale a Mount Griffin, protože jsou také rozdělené na malé segmenty a nefunguje tu automapa. Díky tomu právě nejde dost dobře odhadnout, jak jednotlivé úseky spolu souvisí. Skoro každou stěnu jsem proto testoval na přítomnost iluze a opět jsem si dával bacha na klíče. Nefunkčnost automapy má důvod a tím je jeden prima rébus, ke kterému se za chvilku dostanu.
Průzkum začíná v malé místnosti, odkud vedou 4 schodiště na nižší patra. Uprostřed místnosti je nepohyblivý truhlík a na stěně naproti je vedle jednoho schodiště páka, kterou jsem zatím nechal být. Schodiště hned vedle vstupu vede do krátké chodby, která končí zamčenými dveřmi a za nimi je ukrytá první část hole. O moc lépe jsem nedopadl ani v dalších částech dolů, kde mě opět zastavily zamčené dveře nebo dveře uzavřené na páku. Jelikož jsou páky dobře vidět i z bočního pohledu, tak jsem za chvilku našel další kousek a začal jsem zkoumat, co obě páky vlastně dělají. V tu chvíli jsem polevil v ostražitosti, protože postup najednou zrychlil a jednotlivé akce na sebe plynule navazovaly.
Skrze propadlo jsme se dostali o další patro níže, kde z orků vypadl modrý a zelený klíč. Další zelený klíč pak ležel na zemi. S klíči jsme se vrátili o patro výše, kde je trojice zamčených dveří. Ke dvěma pasuje zelený klíč a do těch posledních pasuje modrý klíč. Jenomže všechny tři dveře nakonec vedou do stejné chodby, takže stačilo otevřít jen jedny a zbylé klíče si uschovat (prozíravě jsem zvolil zelený klíč). Ukázalo se to jako moudré rozhodnutí, protože druhý zelený klíč jsme chvilku na to potřebovali o kousek dále - dostali jsme se k tlačítku, které nám odkrylo skrytou chodbu s truhlou, ve které byl žlutý klíč. Nepoužitý modrý klíč se nám pak hodil v jiné části dolů, kde jsme si odemkli dveře a za nimi z obra vypadl hematitový klíč. S oběma klíči (žlutým a hematitovým) jsme si pak pohodlně odemkli místnost s ukrytou částí hole.
No jo, ale co další dvojice zamčených dveří, co nám v dolech zbyla? Tušil jsem, že jsou uzamčené na zelený klíč, ale nechtělo se mi kvůli tomu loadovat a testovat. Chvilku jsem zvažoval, že je to možná jen alternativní cesta, pokud bych se rozhodl zelené klíče použít právě zde. Ale není. Jak jsem polevil v ostražitosti, tak už jsem se touhle částí dolů tak podrobně nezabýval a ona je zde přitom dvojice tlačítek a skrytá místnost :). Opět to vede ke dvojici zelených klíčů a díky nim se nově zpřístupní další nižší patro dostupné skrze propadlo. A tady je právě ten rébus.
Patro začíná velkým sálem s truhlíky. S některými lze pohnout, s jinými nikoliv. Cílem je najít skrze truhlíky cestu vpřed. V tom vám brání orci a absence automapy, se kterou by to jinak byla hračka. Po hrátkách s truhlíky nám zbyla na zmapování o poznání větší místnost s vodními plochami, kde z orků vypadl modrý a bílý klíč. Modrý bych ještě pochopil, ale ten bílý? Ten je jaksi navíc. Takže jsme prolezli a zmapovali zbylý kus mapy a to vše jen kvůli troše zlata, protože nic jiného tu nebylo. Tedy byla tu jedna truhla, ale s nic moc obsahem.
Když to shrnu, tak hůl jsme našli za nějaké 2 hodinky, ale kompletní zmapování dolů zabralo ještě o dobrou hodinku více, takže výsledná suma je nakonec 3 hodiny (jen pro ilustraci, níže je moje oskenovaná mapka dolů, ať máte představu, jaká je to zábava ;)). Po opuštění dungeonu mě dostihla další vize a v ní se mi odhalila pozice zbývajících částí hole - Xorn Hills a Lake Pureheart. Xorn Hills se nacházejí kousek východně od Framptonu a Lake Pureheart je jezero okolo opatství Camcarvane (kousek severně od Xorn Hills). Chvilku jsem přemýšlel, jestli se spíš nevydat do Seers Point pro část Globe of Forthcoming, protože Seers Point je kousek západně od naší současné pozice, ale nakonec jsem usoudil, že to bude lepší brát artefakt po artefaktu.
Nicméně jednu věc jsem přeci jen udělal a to, že jsem si z dolů v Sands of Fire vytvořil skladiště. Nechal jsem tu vše nepotřebné. Doly mají tu výhodu, že jsou při cestě a když víte, co hledáte, tak jsou i snadno k nalezení, takže pokud nenajdu nic bližšího ke Kal Kalonu, tak je budu využívat i nadále.
Xorn Hills
Ze Sands of Fire jsme vyrazili přes Pedrocs Abbey a Kerolith do Framptonu a odtud podél pobřeží do Xorn Hills. Chtěl jsem začít odspodu, což byla dobrá volba, protože dungeon se nachází v horách nedaleko pobřeží. Uvnitř mi to připomnělo podzemí knihovny v Kal Kalonu, akorát dekorativní pseudodveře nahradily cely s pokladem - samozřejmě taky nepřístupné :). Po zkušenosti ze Sands of Fire jsem zvolnil a raději se zaměřil rovnou na obhlídku stěn. I zde totiž automapa nefunguje a má to svůj důvod.
Na iluzorní stěny jsme nenarazili, ale zato jsme narazili na haldu pák/spínačů a klíčů. V principu by mohlo jít o jedno celkem jednoduché patro, ale ovládacích prvků je tolik, že jsem si dal raději na čas a metodicky jsem odhaloval funkci jeden po druhém. Na mapě je navíc pár míst, která se tváří, jakože by mohla něco ukrývat, tak byla obezřetnost opravdu na místě. Nakonec jsem nic navíc neobjevil, ale alespoň jsem měl jistotu. Hledaná část Staff of Supremacy se nachází kousek od vchodu, ale cesta k ní je poněkud trnitá.
Celé patro se skládá ze tří částí, které jsou spojeny skrze malý sál. Zprvu se dá dojít jen do JV části patra, kde je sloupová síň, jedno tlačítko a za zamčenými dveřmi je ukryta klíčová dírka ve zdi. Ze slizů vypadne dvojice klíčů - bílý a červený. Tlačítko a klíče pak představují vstupenku do severní a SV části patra. A tady začíná přituhovat :). SV část patra tvoří velký sál plný truhlíků. Nejde s nimi hýbat, ale po chvilce pátrání bylo zřejmé, že truhlíky ohraničují nenápadné cestičky, které je potřeba prozkoumat. Získali jsme tak zelený klíč. Přesně tohle je asi důvod, proč tu automapa nefunguje.
Poznámka: ty směry berte prosím orientačně, nemám jak zjistit, kde je sever, takže to popisuji z pohledu vlastního nákresu patra.
Tím jsme se pomalu přesunuli do západní části, která obsahuje několik uzamčených truhel a jedny uzamčené dveře. Pro odemčení všech truhel je potřeba vlastnit tyrkysový klíč (severní část patra), ale k otevření cesty vpřed by postačil i zelený klíč (ten jsem ale uplatnil v klíčové dírce ve zdi na JV, což se dalo vynechat). Postupným odemykáním truhel jsme vždy získali klíč k další truhle až jsme nakonec našli žlutý klíč ke dveřím. Za nimi je místnost s pákou, která ve spojení se skrytou pákou severní části patra odkryje vstup k truhle s částí hole. Tím jsme měli splněno.
Málem bych zapomněl ... po celou dobu jsem měl pocit, že i tady se vývojáři trošku sekli, protože na pár místech družina narazila na vzkazy o blízkosti hledaného předmětu, ale místo části hole byl zmíněn Globe.
Lake Pureheart
Po odchodu z Xorn Hills jsme sestoupili do údolí a vydali se na sever k jezeru Pureheart. Zastavili jsme se poblíž mostu k opatství Camcarvane, protože z vize nebylo úplně jasné, kde začít hledat. Jezero Pureheart je docela velké a krom Camcarvane tu není nic, co by alespoň v letmém náznaku naznačovalo přítomnost dungeonu. Jasně, je to skrytý dungeon, co bych asi tak chtěl? :) Udělali jsme si první kolečko kolem jezera a nic. Zaměřil jsem se proto více na jižní a západní břeh, protože zde je břeh širší a jezero plynule přechází v mírnou pahorkatinu - napadlo mě, že dungeon možná neleží přímo na břehu, ale o kus dál. Nakonec jsme si mohli hromadně oddychnout, na malé lesní mýtince se nám zjevil vstup ...
Nicméně jsme vstup prozatím ignorovali. Místo toho jsem využil blízkosti Kal Kalonu a zaběhli jsme do města potrénovat. Rebbeca dorovnala ostatní (level 4) a já s Odrinem jsem si nakonec jeden level ještě přidali. Bojovníci jsou tedy nyní level 5, kouzelnice level 4. Asi to nebylo vysloveně nutné, protože odpor nových přepadovek jsme zlomili už na levelu 4, ale zase jsem si nechtěl nechat bojovníky příliš utéct, protože pak bych neviděl náročnost konkrétního levelu na zkušenostech (v krajním případě bych mohl levelovat hned 2x po sobě, což by nebylo žádoucí). Teprve po tréninku jsme se vrátili na mýtinku a vstoupili do dungeonu.
Heh, kdybych tušil, co nás čeká ... :D
23 pák, jeden spínač a asi 6 typů klíčů. Scan mapky ani nebudu přikládat, protože je to samá šipka a haldy poznámek. Přitom zprvu vypadalo vše standardně. Dungeon je typově podobný dungeonu pod Xorn Hills a základní mapování jsem měl poměrně rychle. Opět jsem si dal dobrý pozor na všechny stěny, takže jsem končil s tím, že jsme objevili několik dveří bez zámků, několik dveří se zámkem, dvojici pák, bílý klíč, dvojici míst s iluzorními stěnami, do toho jsme šlápli do nepříjemné pasti a našli jsme schodiště o patro níže. Jedna z nalezených pák nám vytvořila propojku v jedné z chodeb, takže jsme mohli ke schodišti na druhé patro mnohem pohodlnější cestou. Nicméně tím jsme první patro pro teď dokončili a bylo jasné, že musíme dolů.
A tady to začalo. Spodní patro obsahuje 14 místností uzavřených dveřmi bez viditelného mechanismu. Tedy 13 jich je bez mechanismu, jedny mají zámek. Vedle nich je pak ve zdi ještě extra klíčová dírka. Dveře odemkl bílý klíč a uvnitř místnosti byla truhla, naštvaný trpaslík a páka. První patro okupují zombie, takže přítomnost trpaslíků jsem tu rozhodně nečekal. Ale nechme trpaslíka trpaslíkem. Páka otevře místnost o kus dál, kde je opět truhla, naštvaný trpaslík a další páka. No a takto to pokračuje dál, akorát občas se otevře něco na prvním patře a z něj zas něco zpět na druhém patře.
Nějakým zázrakem se mi podařilo dojít si až pro karmelitánský klíč, kterým se odemyká truhla se třetí částí hole. Heuréka, mohli jsme to zabalit a vypadnout ... Nicméně nám zbyla trojice zamčených místností na druhém patře a jedna místnost na prvním patře. Nedařilo se mi však odhalit, jak se za ně dostat. Po nějakém loadu jsem si akorát všiml, že jedna z dříve otevřených místností se zase uzavřela a po dalším šmejdění jsem najednou zjistil, že se mi pro změnu otevřela jiná předtím nedostupná místnost. Problém je v tom, že některé páky se zdají být nefunkční, nebo se možná vzájemně blokují?
Po dalších testech jsem si myslel, že už asi tuším, jak na to, ale ukázalo se, že to byl jen planý poplach. Dvojice políček poblíž vstupu do dungeonu mě sice varovala, abych dobře vážil svoje kroky a pamatoval si je, ale asi se mi něco v těch loadech ztratilo. Nakonec jsem dokázal odkrýt vše, ale štvalo mě, že nevím, jak jsem to dokázal :). Když už si dávám takovou práci s kreslením a poznámkami ... Nalistoval jsem proto mapku k walkthrough a na ní byly zaznačeny dvě podlahové plošinky (?). Pak mi to docvaklo. Plošinky jsou neviditelné a bez jakékoliv signalizace, a popravdě jsem je ve hře ani nečekal. Nicméně jedna uzamčená místnost byla podivná tím, že v ní nic nebylo a tak jsem do ní nevěřícně několikrát napochodoval, abych si ověřil, že tam opravdu nic není. No a tím jsem si nevědomky otevíral a zase zavíral jedny dveře o patro níže. Kdybych tam jen vlezl a zase hned vylezl, tak to bylo ok :D. Prostě bych si býval ničeho nevšiml a otevření dveří bych přičetl jedné z jinak "nefunkčních" pák. Ostatně i ty znovu zavřené dveře souvisely s jinou plošinkou, na kterou jsem předtím šlápl jen jednou a podruhé teprve až při dodatečném obcházení zdí.
Koukl jsem pak ještě do textu walkthrough a pokusil se v tom zorientovat. Ono to vypadá šíleně už jen v nákresku, natož když se to někdo pokouší popsat slovy :). Útěchou mi bylo alespoň to, že se mi podařilo otevřít úplně vše, autor walhthrough naopak přehlédl jedno jediné tlačítko, které se tu nachází. Přitom ono nebylo nijak extra skryté, ale stane se. Tím pádem se za jedny dveře nedostal. Ale obdivuji, že si dal tu práci a v těch chodbách dokázal identifikovat obě plošinky. Já měl prostě jen štěstí a kdybych ho měl ještě o trochu víc, tak jsem si vůbec ničeho nevšiml.
Mě se vlastně na hře hodně libí, že vám nabízí jakoby alternativní postup, protože vy si buďto můžete odkrýt úplně vše, nebo odněkud začít a nakonec se k cíli dostat klidně i rychleji. Po otevření všech místností jsem totiž zjistil, že jsem některé důležité klíče získal ještě jednou. Nevede to ani k žádnému extra lootu, takže jsem po získání třetí části hole opravdu mohl odejít a o nic bych nepřišel. To už je vlastně třetí místní dungeon, který to takto má.
Když to shrnu, tak 45 minut nám zabraly přípravy v Kal Kalonu (+ hledání vstupu do dungeonu), poté následovala 1h 15min mapování prvního patra, pak 1h 45min hrátky s pákami + 1h bloudění, než jsem náhodou otevřel všechny zbývající dveře (testování plošinek a tak nepočítám). Dobré 4 hodiny! Sands of Fire nám zabrali 3 hodiny, Xorn Hills 2h 15min, takže se dostávám na celkových zhruba 39,5 hodiny.
Nová vize po opuštění dungeonu nás posílala do Draken Tor, ale podobně jako u ruin De Maaria, ani zde nebylo nic k vidění. Stočili jsme se proto na jih a zamířili si to k Sorceralu.
Přispěvatel: Elemir Červen 13, 2025, 12:47:53
Seers Point
Stavba v Seers Point opět připomíná knihovnu v Kal Kalonu nebo stavby v Mount Griffin a Summer Vale. S knihovnou má navíc společné to, že se tu jako nepřátelé vyskytují duchové mágů, tentokrát v doprovodu gargoyl známých z Heaven's Light. Hned u vstupu jsem narazil na známou dvojici hintů ...
"A sign read: Please remember every step"
"A voice speaks: Remembrance is important"
Přesně tyhle dvě hlášky mi hra zobrazila v dungeonu u Lake Pureheart, takže jsem zajásal ... tentokrát mě nedostanou! :D
Dungeon je jednopatrový a opět tu nefunguje automapa. Úvod začíná čtveřicí dveří, za nimiž je dvojice dveří se zámkem, dvojice dveří bez viditelného mechanismu a jedna páka. Páka otevřela jedny dveře a za nimi jsem získal červený klíč. S ním jsem se skrze další dveře dostal k zelenému klíči a s ním zase k další páce. Jenomže ta nic viditelného nedělala. Povytáhl jsem obočí a začal jsem čtveřici chodeb testovat na přítomnost neviditelných plošinek. Leč neúspěšně! Poškrabal jsem se na hlavě a musel jsem uznat, že jsem se radoval předčasně.
Naštěstí mě napadlo loadnout a zkusit jiné dveře. Zelený klíč totiž pasuje hned do dvou zámků a je důležité si správně vybrat. Jedna cesta končí dead endem, to byl můj případ, a ta druhá pak vede k další kaskádě hrátek s pákami a klíči. Musím říci, že si to mnoho nezadá s druhým patrem v Lake Pureheart. Souběžně procházíte čtyřmi chodbami a sledujete, co se kde otevřelo nebo od čeho už máte klíč. Naštěstí to na sebe navazuje, takže další dead end už nehrozil. Nakonec jsem vlastně na celém patře nenarazil na nic, co by byť jen vzdáleně připomínalo neviditelnou plošinku.
Jedna chodba nás poté zavedla do zbytku budovy, ve které jsme našli mnoho slepých uliček s prázdnými výklenky. Znovu se mi na mysl drala myšlenka o neviditelných plošinkách, ale místo nich jsem objevil jen iluzorní zdi, které propojují pár běžně přístupných chodeb. Není to tedy nic, co by vedlo ke skrytým místnostem apod. V JV části patra je pak dvojice dveří, jejichž tlačítka jsou křížově propojená, takže tlačítko u jedněch dveří otevírá ty druhé. Prostě stará známá finta z Mount Griffin.
Poznámka: přijde mi, že hra trochu očekávala, že se vydám nejprve hledat první části artefaktů a teprve potom budu pokračovat dalšími částmi. Mezitím mi pomalu naservíruje některé prvky, abych si na ně nejprve zvykl a teprve pak přitlačí na pilu.
V SZ části jsme narazili na malou místnost s dvojicí výklenků, v nichž byly gargoyly. O chvilku později jsme prošli jinou chodbou a z ničeho nic se před námi objevila v podstatě identická místnost a opět s gargoylami. Přišlo mi to jako deja-vu. Když jsme se otočili zpět do chdoby, ze které jsme přišli, tak za námi bylo najednou okno! Jak říkám, identická místnost.
Ano, teleport bylo to první, co mě napadlo. Nicméně na tom okně bylo něco divného. Bylo totiž o dost větší! Ve skutečnosti je to iluze, kterou se dá normálně projít. Když jsme pak o něco později uprostřed patra došli do jedné slepé chodby, kde bylo opět toto okno, tak už jsme věděli, s čím máme tu čest. Bez váhání jsme jím prošli a za chvilku už jsme stáli u truhly s částí glóbu.
Po opuštění dungeonu mě dostihla další vidina. Zbylé dvě části glóbu máme hledat na severním břehu Lake of Dreams a v jižním výběžku Mystic Mountains. Tentokrát to byla hodně konkrétní vidina. Nasedli jsme na koně a vyrazili do Rewlashe, abychom nastoupili na loď směrem na Isle of Mists.
Jižní okraj Mystic Mountains
Mystic Mountains jsem si jako první vybral záměrně, byť severní okraj jezera Snů byl mnohem blíže. Důvodem byla potřeba najít vstup do dungeonu, kde byl předtím starobylý svitek, abych si mohl pozici dungeonu zaznačit. Bohužel, vstup asi nadobro zmizel. Vydali jsme se proto rovnou k jižnímu okraji hor, kde jsme po chvilce narazili na vstup do potemnělé stavby ...
Lathia zažehla magické světlo a ... a nestačili jsme se divit :D. Troufnu si říct, že tady to někteří vzdali a bez výčitek svědomí nakoukli do návodu. Za námi bylo schodiště, před námi jedno volné políčko a všude kolem nás byly neprostupné stěny! Nebyla tu ani iluze ani tlačítko, prostě nic! Řešení to má, kupodivu jednoduché, ale je potřeba hodně zašátrat v paměti a mít trochu štěstí:).
Zprvu jsem přemýšlel na tím, že dungeon má možná dva vstupy a my omylem vlezli do sekce, která se otevírá z druhé strany. Pak mě ale napadl drobný test, který provádím vždy, když se někde zaseknu:
Spoiler: ukázat
Tím mi spadl kámen ze srdce a mohli jsme vyrazit vpřed. Ale to by nebyly Abandoned Places, aby mi vzápětí nezkazily radost ... :)
Objevili jsme se v malé lokaci s dvojicí místností a dveřmi bez viditelného mechanismu. V rohu jedné místnosti se válel zelený klíč a mezi oběma místnostmi jsme objevili iluzorní zeď, která nás zavedla hodně na jih. Jenomže cesta najednou skončila. Co teď?
Spoiler: ukázat
Došli jsme nakonec až do malé místnosti s klíčovou dírkou, do které pasoval zelený klíč. Tím se odkryl vstup do iluzorních zdí poblíž dveří bez mechanismu. Jiná cesta ven nevede, takže bylo jasné, že otočení klíčem musí udělat něco přímo v této části patra, proto jsem to šel znovu vyzkoušet. Nově zpřístupněná část patra mi pak potvrdila mou domněnku, že jsem měl ty dungeony procházet v jiném pořadí. Celý tento dungeon je totiž o neviditelných plošinkách.
Po základním mapování jsem skončil s celou řadou dveří bez viditelného mechanismu ajedněmi dveřmi na klíč. Sice jsem v ruce držel pár klíčů, ale ani jeden do nich nepasoval. Za jedny dveře bez mechanismu se dá dostat skrze iluzorní zdi a v malé místnosti jsem díky tomu našel malachitový klíč.
V dungeonu naštěstí funguje automapa, takže jsem během bloudění po patře snadno zjistil, že se mi v SV rohu otevřela jedna místnost. Vůbec jsem netušil, jak jsem toho docílil, ale chvilku na to jsem to samé zaregistroval u jiné místnosti, která byla velká jen dvě políčka. Vstup dovnitř ale nic viditelného nezpůsobil. Začal jsem tedy patro znovu procházet, zejména místnosti a různé výklenky, abych zjistil, jestli se bude něco dít, protože žádné páky nebo tlačítka jsem neobjevil. Dveře proto musely reagovat na něco jiného. Nakonec se mi podařilo spárovat jednu místnost s jedněmi dveřmi bez mechanismu a pak už to tak nějak šlo. Nicméně identifikovat všechna políčka s neviditelnou plošinkou zabralo dost času.
Poznámka: k neviditelným plošinkám je tu dokonce hint, ale dá se snadno přehlédnout - jedna plošinka zavírá běžné dveře, takže pokud budete pátrat po tom, co je zavřelo, tak vás to navede právě na neviditelnou plošinku. Nesmíte si však tu místnost s plošinkou zase zavřít, jako se to povedlo mě. Chodit stále dokola v místnosti se prostě nemusí vyplatit. Lepší je, snažit se na každé políčko šlápnout jen jednou.
Po njaké době se nám podařilo zpřístupnit schodiště o patro níže. Zajímavé je, že schodiště jako takové se nezobrazilo, ale na automapě bylo jasně vidět. Dole se nachází další neviditelná plošinka, karmelitánský klíč (ve skryté místnosti) a nepřístupná místnost s truhlou. Plošinka otevřela pokladnici na předchozím patře, kde je pětice truhel. Každá se otevírá bílým klíčem, ale my měli jen 3 kousky.
Truhly je možné otevřít metodou pokus-omyl, ale existuje k nim hint. Na obou patrech se na několika místech nacházejí zprávy:
The first was a mistake
The second was sickness
The third is accidental
The fourth is the prize
The fifth is not the race
The sixth has done
Čtvrtá truhla zleva obsahuje hematitový klíč, se kterým se odemyká místnost na prvním patře. V ní je páka, která odblokuje zeď u dvojice dveří na druhém patře. S malachitovým a karmelitánským klíčem jsme se pak dostali k truhle, ve které už na nás čekala druhá část glóbu.
Lake of Dreams
Z jižního okraje Mystic Mountains jsem se snadno přesunuli k severnímu břehu jezera Snů. Netrvalo dlouho a našli jsme široký vstup do jeskyně ...
Z jeskyně se vyklubaly staré trpasličí doly, podobné těm, které po nás chtěl vyčistit mudrc z Vo Marris. Po pár krocích jsme nečekaně narazili na noční můru všech kobkařů - neviditelné teleporty :). Pro základní mapování to naštěstí nebyl až takový problém, bylo se čeho chytit, ale pak je tu jedna jedna část, kde to moc zakreslit nešlo a pořád se o to ještě snažím. Ale hezky popořádku.
Doly se skládají ze tří velkých a izolovaných částí. Na rozcestí poblíž východu z dolů je dvojice teleportů, které nás vzali do SZ části. Je jedno, do kterého jsme vstoupili, oba vedou na stejné místo. Ob políčko těchto teleportů jsou pak další dva teleporty, ale k nim se dá dostat až z opačné strany. Celkem je tedy na rozcestí čtveřice teleportů (vždy dva za sebou). SZ část ještěstí jen o hrátkách s pákami, plus je potřeba najít dvojici klíčů - žlutý a tyrkysový. U jedné páky jsem nebyl schopný identifikovat, k čemu slouží. Cílem je páka, která slouží jako teleport do další části dolů.
Tentokrát jsme se objevili v chodbě, na kterou navazuje 5 pokojů. V každém z nich je zpráva:
A note is here firmed by Gronekh: SLSL
A note is here firmed by Gronekh: LSRR
A note is here firmed by Grennok: RSRL
A note is here firmed by Grennok: RSRR
A note is here firmed by Grenokh: LSRL
V tuhle chvíli jsem netušil, co přesně ty vzkazy znamenají. Chodba vede dále na jih a stáčí se zpět k východu, ale z této strany je teleport, který nás vzal do další obytné části. Nyní to byla trojice pokojů se vzkazy:
The truth appears only once
Gronekh is a liar: says a voice
R is right, S is straight, L is left
Nyní jsem tedy alespoň tušil, co ty kódy znamenají, a že kódy Gronekha jsou fake. K čemu ale patří?
Chodba nás opět vedla zpět k východu, ale opět nás zastavil teleport a přesunul nás do malé jednopolíčkové místnosti s trojicí pák ...
A je to tu! Přesně k tomuto místu se vztahují kódy - páka nalevo (L), páka před námi (S) a páka vpravo (R). Páky fungují jako teleporty, které nás začaly přenášet po dalších jednopolíčkových místnostech. Přesnou polohu jsem dokázal určit jen u dvou z nich. Všechny jsou totiž umístěné tak, že mají okolo sebe dvoupolíčkovou zeď, takže automapa ukazuje jen polohu dvou vedle sebe ležících místností. Kdyby automapa ukazovala loot, tak by to bylo fajn, ale takhle je to jen hádání.
Začal jsem tím, že jsem se pokusil dostat co nejhlouběji do systému teleportů a každé navštívené políčko (místnost) jsem si označil unikátním předmětem. Poté jsem sledoval, kam mě která páka přenese. Někdy jsem skončil po pár přesunech a musel jsem loadnout, jindy jsem vydržel o něco déle. Většina místností má tři páky, jedna má jen dvě a jedna (?) je dead end (není z ní úniku.) Základním mapováním se mi podařilo najít 10 místností (plus možná ještě jednu navíc, viz předchozí otazník u dead endů). Když jsem ale namátkou zkusil jeden z "falešných" kódů popsaných výše, tak jsem zjistil, že mi možná nějaká místnost uniká. Každopádně jsem měl alespoň hrubou představu o propojení teleportů a tak jsem se pohnul o kousek dále a domapoval jsem útěk z této pasti.
Poznámka: cestu k orbu je možné vyřešit rychle, správný kód jsem si tipl vylučovací metodou hned na začátku, takže bych se těmi teleporty vlastně nemusel vůbec zabývat.
Získal jsem obrys patra, kam jsem pak mohl cvičmo nastřelit polohu místností s teleporty. Trochu jsem doufal, že by v tom mohl být systém, protože pákové teleporty se narozdíl od podlahových zdají být směrové (zachovávají pohled družiny), ale moc mi to nepomohlo. Do jedné místnosti třeba směřují 4 teleporty, takže i kdybych vycházel z předpokladu, že páka míří na sousední cílové místnosti, tak to prostě v nákresku nevychází. V tu chvíli jsem ještě neměl dotestovány úvodní specifické místnosti a navenek se mi navíc zdálo, že mám možná někde duplicitu. Zajímavé bylo, že jsem se žádným způsobem nedokázal vrátit zpět do úplně první místnosti.
Zkusil jsem to tedy jinak. Jakousi představu už mám, tak prostě zkusím všechny trpasličí kódy a budu sledovat, jestli mi na tom přijde něco povědomého ... Nebudu to zdržovat. Opravdu jsem si v tom nákresku našel duplicitu, ale o moc víc jsem nakonec nepořešil. 2 dead endové místnosti jsem si tipl správně, ale jedna z nich vlastně dead endová není. Vzpomínáte si, když jsem na počátku popisoval, že jsem v SZ části dolů nedokázal idenfikovat funkci jedné páky? A to byl právě ten problém. Nechal jsem se podat a koukl jsem na mapku k walkthrough. Rozložení místností s teleporty nedokážu posoudit, ale v první chvíli mě zaujalo, že do skutečného dead endu míří na mapce jen dva teleporty. Ten druhý dead end totiž obsahuje iluzorní zeď, kterou je asi potřeba nejprve odemknout - to musí být ta páka, nic jiného mě nenapadá (do té doby nemáte ani tušení, že to není obyčejná zeď). Díky tomu bych získal další záchytný bod a taky teleport zpět do první místnosti. Odhad, že mi nějaká místnost uniká, byl tedy správný. Nic to však nemění na tom, že cesta ven je jen jedna.
A teď proč jsem se k té páce vlastně nevrátil? Na nalezení glóbu a únik máte totiž jen jeden pokus. Správné pořadí teleportů jsem určil na základě zpráv, kde mi do oka padla zpráva Grenokha, protože Grenokh byl zmíněn jen u té jedné - Gronekh je zmíně ve dvou a Grennok také. Pořadí LSRL nás tedy dopravilo k truhle s částí glóbu. Vedle na zdi jsme objevili klíčovou dírku, do které pasoval tyrkysový klíč a odemkl se tím teleport, který nás odtud dostal. Klíč je jen jeden, další průchod teleporty by byl automaticky dead end. Proto jsem se už nevracel (a taky jsem si nechtěl přepsat save).
V nově odkryté části bylo potřeba najít teleport ke vchodu. Schovává se v iluzorní chodbě, ale je potřeba dobře volit, protože v téhle části jsou i dva teleporty zpět do bludiště (jeden je jako na potvoru taky v iluzorní chodbě podobné té první :)). Venku mě opět dostihla vidina, která mě s kusy orbu posílala do Tower of Scions.
A teď jak to pojmout časově ... řešení teleportů nakonec nebudu počítat, protože to není nutné a stejně jsem to nedořešil. Hledání dungeonu v Seers Point a jeho průchod mi zabral 2h 45min. Dungeon pod Mystic Mountains 3h 45min. No a Lake of Dreams 3h. Celkově jsem tedy na 49 hodinách.
Přispěvatel: Elemir Červen 13, 2025, 15:52:37
Vím, že Chester Abandoned Places dohrál, ale nechci si pročítat něco, co mám v plánu hrát nebo jako teď zrovna hraji. Vzpomněl jsem si však na starý příspěvek na blogu CRPG Revisiting old classics (viz Abandoned Places - Revisited (https://crpgrevisited.blogspot.com/2012/05/abandoned-places-revisited.html)) a bez obav jsem se začetl, protože Saintus stihl jen dva příspěvky - skončil hned po nálezu Book of World.
Mě docela zaujalo, s jakými věcmi měl ve hře problém. Část toho souvisí s manuálem, ostatně v hledání na mapě jsem třeba taky zprvu tápal, ale to si stačí přečíst a pak to prostě zkoušet. Pixelhunting to rozhodně není. Kolem každého dungeonu je několikapixelový okruh, ve kterém se dá vstup najít. Akorát to funguje tak, že musíte do tohoto kruhu nejprve vstoupit a hra pak otestuje úspěšnost hledání. Pokud to vyjde, tak se zobrazí příslušný infotext. V reálu tak můžete křižovat trasy s docela velkým rozestupem a pořád budete mít šanci vstup najít.
Další věcí byla třeba interakce s předměty. Manipulace s truhlíky mi byla jasná hned. Nijak záludná mi nepřišla ani likvidace pavučin. Naopak mě to přišlo docela intuitivní. Páky/tlačítka vs dveře, zdi apod. ... ano, hry jako Anvil of Dawn jdou v tomhle hráči hodně na ruku, ale s dobře nakreslenou mapou a dostatečnými poznámkami je to pořád dostatečně schůdné. Samozřejmě, přijdou dungeony, kde nastanou problémy, proto je potřeba to dělat opravdu pečlivě. Na druhou stranu rozumím tomu, že pokud se někdo ztratí už v těch jednodušších dungeonech, tak nemá moc šancí v těch dalších. Ale takhle to má celá řada kobek.
Proč to píšu? Tohle je třeba konkrétní reakce na konkrétní post, ale ony se podobné věci dají najít třeba i v diskusích na Abandonii a celé mě to přivádí k myšlence, jestli si Abandoned Places nakonec sám neidealizuju, protože přeci jen už mám něco za sebou. Co přijde intuitivní mě, nemusí být intuitivní pro ostatní apod. Mě je totiž trošku líto, že se z Abandoned Places dělá skoro až strašák. Kdybych se měl rozhodovat podle toho, co jsem si o hře přečetl, tak bych Abandoned Places asi ani nezkoušel. Neříkám, že je ta hra ideální, ale rozhodně bych jí neřadil mezi obtížné kobky. Jedinou výzvou jsou nakonec jen ty puzzly a to bych je ještě označil za přiměřenou výzvu - nejsou ani triviální, ale ani přepálené.
Když se předběhnu. Jako není to hra, kterou byste museli nutně dohrát, podobně jako Ve Stínu Magie, ale už jen kvůli těm dungeonům to za to stojí. Až AP dohraju, tak jsem zvědavý, jaký verdikt jim Chester udělil. Tipuji, že to nebylo nic moc :D.
Přispěvatel: Ringo Červen 14, 2025, 12:11:21
Přispěvatel: Elemir Červen 14, 2025, 22:32:28
Přispěvatel: Elemir Červen 15, 2025, 10:40:04
Na hřbitově se vůbec nic nezměnilo. Zkusil jsem cvičmo proklikat 2D obrazovku, jestli se třeba něco neukrývá přímo na obrazovce hřbitova, ale je to opravdu jen obrázek. Zadumaně jsem hřbitov opustil a přemýšlel, co dál. Že by mudrc v Kal Kalonu? Hm, to asi ne, ten nám nepomohl ani s kousky meče. Pak mě napadlo, že tady možná nejde přímo o hřbitov. Možná musíme někde v okolí najít vstup do dungeonu podobně jako v předchozích případech. A je to tak. Obešli jsme hřbitov z druhé strany (směrem k Lake Savant) a za chvilku jsme objevili vstup do další zchátralé stavby.
Nicméně jsem loadnul a nejprve jsme se vydali do Kal Kalonu pocvičit, protože oba bojovníci už měli dostatek zkušeností na level 6. Po tréninku se změnilo složení náhodných přepadovek, ve kterých nás nyní přepadají denní a noční vlci. Souboje tak znovu přituhly, ale to se určitě s dalším levelem zase vrátí do normálu. Kouzelnice zůstávají stále na levelu 4, ale už se taky pomalu blíží k levelupu ... teď mě tak napadá, byla by docela legrace, kdybych při dalším levelupu kouzelnic zjistil, že klerik nebo mág mají kouzla, která ulehčují mapování a teleporty v Lake of Dreams jsem mohl vyřešit jimi :). Jenomže to bych musel Rebeccu a Lathii víc a hlavně cíleně používat.
Ruiny De Maaria
Z Kal Kalonu jsme nezamířili zpět na hřbitov, ale k ruinám De Maaria. Tentokrát už to tak snadné nebylo. Vstup do dungeonu se nachází v močálu kousek jižně od hlavní věže. Strukturou je to opět důl. Výrazně však přituhlo a při pohledu za záda jsme zjistili, že vstup do dungeonu se kamsi vypařil. Byli jsme v pasti!
V dolech nefunguje automapa, což je trochu zvláštní, protože tu na první pohled není nic záludného. Doly se skládají ze tří částí propojených schodišti, ale jinak jde o jedno velké patro. Úvod začíná dlouhou klikatou chodbou, kde jsme museli pozabíjet několik ohnivých golemů. Rebecca po bojích pravidelně doléčovala a tak sáhla po silnější verzi léčení. Lathia taky sem tam přiložila ruku k dílu a na golemy seslala salvu otráveného oblaku, který golemy načal a my je už jen dorazili. Díky častějšímu kouzlení začala ovšem Rebecce výrazně utíkat, což by asi bylo dobré začít kompenzovat. Na konci chodby jsme objevili dvojici schodiš o patro níže.
Jedno schodiště vede do celkem jednoduché oblasti, kde se nachází sloupová síň, dveře bez viditelného mechanismu a jedny dveře na klíč. Klíče se dají najít v místních truhlách. Modrý pasuje do dveří, zelený pak k jedné truhle, v níž je hematitový klíč a lepší zbroj. Hematitový klíč patří do klíčové dírky ve zdi, která se nachází za zamčenými dveřmi. Tím se otevřou dveře bez mechanismu a za nimi je ve zdi další klíčová dírka. Tady jsme pro teď skončili.
Druhé schodiště vede do o kousek větší oblasti, která obsahuje dvoje dveře bez viditelného mechanismu a hodně zdánlivě obyčejných dveří. Jedny dveře mají na rámu páku, pět jich pak má spínač. Trik je opět v tom, že spínač na dveřích otevírá úplně jiné dveře. Postupně jsme si celé patro prošli, pootevírali dveře se spínači, a když jsme míjeli dveře s pákou, tak jsem si všiml, že už jsou otevřené ... ano, nachytat už se nenechám :D. Dveře otevřela neviditlená plošinka. Teď už jí jen najít ...
Postupně jsme procházeli po částech všechny záhyby a prázdné místnosti a pokaždé jsme se vraceli ke dveřím, jestli se něco nezměnilo. Po nějaké době jsme opravdu plošinku našli a řádně otestovali. Nj, jenomže v místnosti za dveřmi je jen zamčená truhla! Žádný další ovládací mechanismus ke dveřím nebo skryté místnosti. Na to, jak doly vypadaly zprvu schůdně, tak jsme tu rázem měli zákys :D. Nějakou chvíli trvalo, než mi to došlo:
Spoiler: ukázat
Konečně jsme se dostali dál a nakonec i k tyrkysovému klíči. Ale co to? Ty dveře k truhle byly najednou zase zavřené! Šlapal jsem na plošinku jak divý, ale nic!!
Spoiler: ukázat
Až mi z toho vyrazil pot na čele, ale truhla byla zase naše. Jenomže tyrkysový klíč do ní nepasuje, chá chá ... :D. Nejspíš se taky otevírá zeleným klíčem, ale ten jsem našel jen jeden a už jsem ho použil v předchozí části dolů. Problém s dvěřmi jsem tedy mohl klidně nechat plavat.
Tyrkysový klíč patří do druhé klíčové dírky ve zdi. Kousek od obou schodišt se odkryla chodba, skrze kterou jsme se postupně prosekali k dalšímu schodišti. Tentokrát vedlo nahoru. V první chvíli jsem si povzdychl, protože na můj vkus jsme strávili v dolech příliš mnoho času, ale schodiště vede ve skutečnosti na povrch do místa, které se mi zjevilo ve snu. Vytáhl jsem kousky meče z batohu a neznámá síla je spojila dohromady.
Krásné 3 hodinky v pomalém tempu. Nebýt toho zákysu s dveřmi, tak to bylo o dost rychlejší. Po skutí meče jsme se objevili venku na mapě světa a zamířili jsme do Kal Kalonu rozprodat loot a povýšit Lathii. Do dungeonu se lze vrátit, zůstává i nadále součástí mapy světa, ale horší to bylo s mečem. Čekal jsem, že získám skvělého pomocníka, ale meč po svém spojení zmizel (a tak je to se všemi artefakty).
Draken Tor
Hned na úvod se musím opravit. Já jsem sice předtím vstup do dungeonu našel, ale nebylo to poblíž cesty k Tower of Scions, protože dungeon se nachází přímo v srdci hřbitova. Ono jak má to vyhledávání občas větší záběr, tak mi přišlo, že se mi info o nalezeném vstupu objevilo při severním okraji hřbitova. Teď jsem však bloumal kolem a pořád jsem ho nedokázal najít. Teprve když jsme vstoupili mezi náhrobky, tak se zobrazila kýžená obrazovka s volbou.
Dle místní výzdoby nebylo pochyb, že se nacházíme v hrobce, akorát místní osazenstvo bylo trošku netypické - gargoyly a ohniví golemové. Vypadalo to tu tedy na první pohled jako v Heaven's Light. Dungeon kdysi sloužil k experimentům, na jejichž pozůstatky jsme vzápětí začali narážet (gargoyly jsou jedním z nich). Cesta nás dovedla do sálu, kde se původně testovaly pasti. Pár jich zůstalo aktivních, ale přicházející salva šla naštěstí dobře vidět, takže jsme se dokázali části poškození vyhnout včasným úhybem.
Poznámka: podlahové pasti fungují tak, že po sešlápnutí na políčko odněkud z povzdálí vyletí magická salva, která k vám musí nejprve doletět. Pokud se zrovna díváte správným směrem, tak máte dost času zareagovat. Na druhou stranu jsou pasti, které sešlou magickou salvu jedině tehdy, pokud se díváte jinam ;). Některé pasti mají jen jeden náboj, jiné fungují opakovaně (zatím jsem narazil jen na jednu takovou).
Cestu ze sálu blokují dveře bez viditelného mechanismu, ale jelikož nikde v okolí nebylo ani známky po páce nebo tlačítku, tak bylo zřejmé, že tu někde musí být neviditelná plošinka - hned vedle středových sloupů. Po sešlápnutí se dveře otevřou.
Další místnost byla věnována experimentům s vodou a ledem. Opět je tu pár pastí, ale největší výzvou Draken Tor jsou ve skutečnosti haldy nepřátel. Obklíčení se tu nedá vyhnout, protože nepřátelé stojí tak, aby vás prostě mohli napadat minimálně ze dvou stran. Není tu tedy prostor na seslání "oddělujících" kouzel a nepřátele nelze vylákat. Ve finále jsem toho využil. Rebecca pod jednu skupinku hodila ohnivou podlahu, což jí přinášelo cenné zkušenosti a my zatím mlátili druhou skupinku. V případě nutnosti jsme se stáhli a doléčili. V téhle části je navíc minimálně jedna neviditelná plošinka, která ovládá další dveře bez viditelného mechanismu.
Chodba dále nás totiž dovedla do části, kde byla hned trojice takových dveří. Ty do jižního sálu však byly už otevřené, takže jsme někde prostě museli na nějakou plošinku šlápnout (už jsem jí nedohledával). Klíčová je jen plošinka, která otevírá dveře do ohnivé místnosti. Na jihu ohnivé místnosti je dvojice dveří s běžným zámkem. Za jedněmi je páka od jiné místnosti a v ní je golem s klíčem od druhé zamčené místnosti.
A tady je potřeba dávat pozor! V rohu místnosti je neviditelný teleport, která nás dopravil do menší místnosti plné ohnivých golemů. Po jejich likvidaci jsme mohli odejít po schodišti nahoru. Na vrcholku hrobky jsem vyndal části hole z batohu, rozložil je na stůl a neznámá síla hůl spojila dohromady.
Když to vezmu zpětně, tak Draken Tor je poměrně jednoduché patro, ale nejvíc zdržují souboje a mapování místností s vodními a ohnivými ploškami. Rázem jsem se tak dostal na 2h 45min.
Tower of Scions
Vstup do dungeonu se nachází přímo na mostě k Tower of Scions a opět jde o hrobku. Tentokrát dokonce sedí i osazenstvo - zombie a kostlivci. Boje jsou to velice snadné, akorát mě překvapila jedna věc. Opět jsem tu chtěl nechat Rebeccu potrénovat, ale nemrtví jsou imunní vůči ohni?! Základní mapování patra jsem měl za 45 minut. Je to sice splěť chodeb, ale dobře se to kreslí, protože už na počátku se dá odkrýt většina patra, takže jsou vidět různé návaznosti. Horší byla ta následující část.
Na patře je 9 dvěří bez viditelného mechanismu a 17 lebkových pák! Jeden z rádoby hintů pak říká: "This place is called: Double or nothing!" Je to vražedná kombinace, protože jsem si tyhle dvě věci pořád spojoval. V první fázi jsem potřeboval zjistit, co která páka dělá. Přehodil jsem první páku a prošel si místa s dveřmi, dokud jsem nenašel jedny otevřené. Ve většině uzavřených místností je truhla a další páka. Začal jsem se tedy soutředit na páky v místnotech, protože páka uvnitř otevřela jiné dveře. Za nimi byla páka od dalších dveří atd. Nedokázal jsem přiřadit akorát jednu páku v místnosti na SV, ale z nákresku patra bylo zřejmé, že bude nejspíš otevírat dveře, které jsem ještě neobjevil (osm jich je dostupných hned, deváté jsou schované za jedněmi z těch osmi).
Nyní přišly na řadu ostatní páky. Při letmé prohlídce chodeb jsem zjistil, že se některé dveře zase zavřely, takže jsem loadnul a začal to brát opět systematicky. Ve finále to funguje tak, že většinu dveří bez viditelného mechanismu ovládají hned dvě páky. Problém byl však s dveřmi na konci JZ sálu, které zůstávaly stále zavřené. A tady jsem si znovu vzpomněl na ten pseudohint ...
Dvojice místností obsahuje hned dvě lebkové páky, takže jsem pomalu začal spřádat až šílené kombinace pák, které by mi mohly s těmi dveřmi pomoci. Je to opravdu šílené, protože nebylo vůbec jasné, co se ode mě očekává. Jedna varianta byla, že musím mít všechny páky dole, pak že to bude jen část pák apod. Nejhorší na tom je, že je to halda běhání a do toho se místnosti různě uzavírají a otevírají tím, jak spínáte kontra páky. No a tak jsem se v tom topil čím víc.
Už na mě byla docela znát únava, protože jsem toho za včerejšek odehrál docela dost a nebylo to zrovna nic oddychového. V jednu chvíli jsem proto začal reálně zvažovat, že bych se nechal podat. Nejdřív jsem si však odběhl na večeři a během ní jsem začal přemýšlet, že tohle je prostě už moc překombinované a budu na to muset jít jinak. Znovu jsem si prošel všechny chodby, abych měl jistotu, že jsem nevynechal žádnou páku a neminul iluzi nebo neviditelnou plošinku (ani jedno z toho tu není). Jelikož jsem předtím v jedné uzavřené místnosti našel mithrilový klíč, tak jsem se poohlížel také po zámku, do kterého by mohl patřit. Bylo to ale zbytečné. Mithrilový klíč je tu asi jen pro zmatení.
Nakonec mi pohled padl na čtveřici lebkových pák v SV rohu patra. Při jejich zkoušení jsem měl pocit, že se také vztahují ke dveřím, ale pak jsem si začal říkat, že tady možná půjde o nějakou kombinaci v součinnosti s jinou pákou/pákami ("Double or nothing!"). Že by nějaká forma kombinatoriky! Ještě, že jsem se nenechal podat, to bych se musel fakt stydět :D. Řešení je přeci úplně jasné ...
Spoiler: ukázat
Přitom tohle je věc, kterou jsem v jiných kobkách dal levou zadní, ale Abandoned Places mají dar, že vás nejprve utahají a do toho vám do hlavy nasadí brouka, takže pro to vše nevidíte to jediné možné řešení :). Konečně se nám otevřela cesta dál. Vystoupali jsme po schodišti na vrcholek věže, kde jsem vyndal části glóbu z batohu, rozložil je na stůl a neznámá síla je spojila dohromady.
Základní mapování + otevření většiny místností mi zabralo 1h 15min a pak následovaly krásné 2,5 hodiny bloumání :D. Nakonec tu mám i jednu perličku ;). Když jsem si porovnával mapku s walkthrough, tak jsem neodolal a nakoukl, jak to řešil Paco. Nebudete tomu věřit, on to má blbě! :D Podle mě ani o té souvislosti nevěděl a otevření dveří přičetl něčemu úplně jinému. Nakouknutí do návodu by mi tedy bylo prd platné :).
Co dál?
Po opuštění Tower of Scions následovala ještě jedna animace, ve které jsme zahlédli královskou korunu. Po skončení animace jsme zjistili, že jsme získali novou schopnost - proměnu v létající nestvůru.
Dovednost se ukrývá mezi způsoby cestování, protože jde o novou formu pohybu. Družina se po její aktivaci promění v hejno netopýrů, které se pak pohybuje po mapě letem. Prakticky nic už tak není překážkou a družinu ani nic nezpomaluje. Když jsme ti takto poletovali a mířili ke Kal Kalonu, tak nás dostihl podivný stín, ze kterého se vyklubal Bronakh!
Měl k nám krátký proslov. Máme se vydat na Island of Lament a navštívit Hall od Rage. Pokud přežijeme její nástrahy, tak získáme právo Bronakha vyzvat. Hm, další padouch, co si raději počká, než aby nás rovnou zašlápl, dokud to ještě jde :D.
Island of Lament je na podrobný průzkum moc velký, tak jsem raději nejprve kouknul na mapu a otipoval si, kde začneme. Zaujala mě cestička skrze hory, která propojuje vesnici Scree s Volturnem. A opravdu jsme tu našli vstup do Hall of Rages (kousek od cesty severně v horách).
55,5 hodin celkem.
Přispěvatel: Elemir Červen 16, 2025, 11:17:09
Hall of Rage
Objevili jsme se v naprosté tmě a než Lathia vyčarovala světlo, tak odkudsi ze tmy přiletěl oblak jedu. Magické světlo ozářilo zcela novou strukturu cihlové stavby. Vstup za námi zmizel a zepředu přiletěl druhý oblak a za ním hned třetí. Dobrá, po loadu jsme udělali úkrok, abychom se dostali mimo dráhu oblaků, které očividně létaly z chodby před námi. V krátké boční chodbě jsem si všiml truhlíku, ale nejprve jsme vyrazili dlouhou chodbou jen tak naslepo, abychom zjistili, odkud jedovaté oblaky létají a co je zhruba v nejbližším okolí kolem nás. Násleoval tedy další load, ale byli jsme alespoň o kousek moudřejší.
Kousek od výklenku s truhlíkem je na zdi páka a ještě kousek dál je chodba zaplněná vodou. Oblaky jedu létají z malé čtvercové místnosti a hned ze dvou směrů. Napadlo mě, že bychom mohli vysunout truhlík a přitlačit ho těsně před místnost. Tím bychom jim do cesty postavili překážku. Nápad to byl skvělý a přinesl kýžený výsledek. Rebecca po tomto malém úspěchu zakouzlila plavání a vydali jsme se zatopenou chodbou.
Není tu však nic moc k vidění. Jen uzamčená mříž s duchem a břeh, na kterém je teleport zpět před zatopenou chodbu. Zdálo se, že teleporty asi ve hře nepůjdou obcházet, protože mi s nimi nepomohla ani levitace ani pokus o proskočení kouzlem Leap. Jediným řešením bude najít klíč od mříže.
Vrátili jsme se proto k páce na zdi. Po zatažení páka i zeď zmizela a před nám se zničeho nic zjevil letící oblak jedu! Chodba, odkud oblak přiletěl, je docela dlouhá, ale kousek od nás byl vidět malý výklenek. Problém tohoto konkrétního oblaku totiž spočívá v tom, že umí měnit směr, ale dělá to naštěstí až po opuštění chodby. Chodba a vstupní místnost za námi už tedy nebyly bezpečné. Naproti prvnímu výklenku je druhý výklenek, tak mě napadlo, že chodbu bude asi nutné projít po částech a před oblaky nás budou chránit výklenky. Chyba lávky! Ve výklenku byl neviditelný teleport!!
Rázem jsme se ocitli v malé místnosti a na spinneru, který nád neustále otáčel o dokola. Kolem stála trojice pavouků, kteří nás dotlačili do dalšího loadu :). Chtělo to pár pokusů, ale nešlo ani tak o pavouky jako o to, kde se sakra vůbec nacházíme? Průzkum dungeonu nezačal zrovna hladce a ztratit ke všemu ještě směr, to by byla hotová katastrofa. Ukázalo se, že okolo spinneru je trojice výklenků a v jednom z nich je neviditelná plošinka, která deaktivovala teleport a odkryla zeď zpět do chodby, kterou jsme přišli. Uf, tak alespoň, že jsme se neztratili. Ale co dál?
Napadlo mě, že zkusíme chodbou proběhnout děj se co děj a uvidíme, jestli před námi bude další výklenek nebo jiná pomoc. Než jsme se však nadáli, tak jsme v chodbě šlápli do dalšího teleportu a ocitli jsme se ve velmi podobné místnosti té s pavouky. Tentokrát tu byl jen spinner 90° a trojice naštvaných duchů. Opět tu byla i nášlapná plošinka, která deaktivovala teleport a odkryla zeď do vstupní chodby. Problém byl akorát v tom, že chodba v této části končí. Naštěstí jsem se nenechal rozhodit a do zdi jsem naběhl. Ukázalo se, že je to jen iluze. Ale to, co bylo za ní, už iluze nebyla - ohnivá podlaha.
Poznámka: Lathia se už dříve naučila dvojici prima kouzel, ale zprvu jsem jaksi nebyl schopný dešifrovat jejich zkratky. Jedno je Detect Ill. a druhé je Detect Inv. Já to ale četl nejdřív jako Detect Ill a bylo mi divné, k čemu by mi byla detekce nemocí? Jenomže ona je to zkrácenina Illusion a druhé je Invisibility :). Detect Ill. tedy umí krásně odhalit iluzorní zdi, ale efekt Detect Inv. mi je záhadou. Myslel jsem, že mi odhalí třeba neviditelné plošinky, ale k tomu asi tohle kouzlo určeno není.
Ukázalo se, že jedovatý oblak létá odkudsi z hlubin chodby, která očividně vede skrze celé patro. Před námi se objevila dvojice odboček. Jedna vede dál skrze ohnivou podlahu a létají z ní navíc ohnivé koule. V chodbě je však ještě jeda odbočka, která vede na políčko s léčícím efektem - doplňuje družině body zdraví. Kdyby tu nebyla ta past, tak by to bylo fajn, protože chůzi v ohni zvládáme s pomocí ochranného kouzla, ale to nás bohužel neochrání před fireballem.
O kousek dál je další odbočka do větší místnosti s dvojicí truhlíků a trojicí mříží naproti nim. V rozích místnosti jsou další dvě léčicí políčka, což tu má své opodstatnění. Před námi a vedle truhlíků jsou totiž teleport-spinnery! Teleport-spinnery si pak přenáší družinu mezi sebou a zároveň jí otáčí o 90°. Díky tomu není úplně snadné řídit to, kam se družina posune. Mezi prvním teleport-spinnerem a léčícími plošinkami jsou neviditelné plošinky, které odemknou mříže naproti a vypustí z nich potvory (duch a pavouk). Navíc ty zdánlivě neškodné truhlíky obsahují masožravku, takže družina je během teleportací a dalších pohybech zraňována jejich kousanci - kousnou rovnou všechny a nejdou zabít. Když už jsme se konečně dostali podél zdi k první rohové mříži, tak odněkud přiletěl fireball! Před bočními mřížemi jsou prostě permanentní pásti, takže je nutné na nic nečekat o vklouznout za mříže, kam už výbuch nedosáhne. Za mříží uprostřed je iluzorní zeď a za ní truhla s jídlem ... hm, to se nám teda vyplailo ... :D
Jestli tohle je teprve test, tak se pomalu děsím finále. V tuhle chvíli jsem si vzpomněl na Knightmare, který v prvních třech úkolech působí jako standardní pohodový dungeon a pak se všechno skokově změní. Pokud vyjdu z toho, že patro má v Abandoned Places rozlohu 30 x 30 polí, tak v tuhle chvíli jsme měli za sebou teprve 1/4.
Poznámka: v Abandoned Places existují dva typy propojení pater. Jedno funguje klasicky, kdy jsou vzájemně propojená dvě zcela samostatná (na sobě nezávislá)) velká patra. A pak je tu varianta, kdy je jedno velké patro rozsekáno na několik menších částí, která se pak jen tvaří jako samostatná patra. Nicméně takhle patra stále fungují jako jeden celek a jsou na sobě závislá (klíče, páky apod.). Obvykle tedy stačí určit délku dvou stran patra a máte jasno.
Nyní nás čekal o něco delší přesun chodbou, protože před námi bylo 7 políček, které končí úsekem chodby s haldou pastí (tudy už projít nejde). Hned vedle pastí je odbočka do chodby, kterou blokuje truhlík. Na první pohled to vypadá jako neřešitelná situace, ale zeď za truhlíkem je iluze. A těch iluzí je tu ve skutečnosti více, stejně jako truhlíků. Cílem je najít skrze truhlíky cestu vpřed, najít tlačítko od skryté chodby, v ní zabít ducha a získat opálový klíč. Jedna ze zdí v místnosti obsahuje tlačítko, které zeď definitivně odstraní, takže tím získáte další prostor k manipulaci s truhlíky. Ve skutečnosti to je celkem jednoduché pořešit.
Vrátit do chodby se už nedá, protože vstup zatarasí zeď, ale skrze odemčenou mříž se dá projít naproti do jiné chodby (tím se zároveň obejde past v hlavní chodbě). Chodba vede ke dvěma paralelním chodbám s hlavní chodbou. Jedna je zatopená a druhá obsahuje ohnivou podlahu. Potíž je v tom, že jedno políčko obsahuje dispellovací past a další spinner 180°. Dispell nám odčaroval všechny efekty, tedy světlo i plavání nebo ochranu před ohněm. Jelikož jsem si políčka odpočítával, tak bylo jasné, kde leží spinner. Nahodili jsme ochrany, z dispellu jsme popošli o jedno políčko vpřed, znovu nahodili zrušené ochrany a otočili se o 180°.
Další místnost obsahovala čtyři bloky zdí, mezi nimiž byla ohnivá podlaha. Na jednom bloku bylo tlačítko, které zeď odtranilo. Po stoupnutí na políčko s odtraněnou zdí zmizela jiná zeď a tak stále dokola, dokud se na zemi neodkrylo propadlo. Cesta propadlem působí, jako byste padali hned přes několik pater. Dole pod propadlem je voda a dispellovací past. Je potřeba uhnout do strany, kde je v jedné zdi iluze. Než jsem jí však našel, tak se mi Lathia utopila, protože jsem propadlem prostě seskočil bez lana, takže to vedlo k řadě zranění. Topení byla už jen třešnička na dortu. Chtěl jsem loadnou, ale nějakým nedopatřením jsem hru omylem uložil ... no, stane se :D A tím jsem měl úvodní dilema vyřešené.
Využil jsem situace a loadnul jsem ještě před Hall of Rage, abych postavičky nejprve potrénoval. Během následujích 45 minut jsem dokázal zkorigovat zkušenosti a Odrin, Rebbeca a Lathia mohli povýšit (Odrin na 7, Rebbeca s Lathií na 6). Sliboval jsem si od toho nová užitečná kouzla, ale byl jsem zklamán. 45 minut kvůli celkem malému zisku zkušeností a ve finále to bylo vlastně jedno. Znovu jsme vstoupili do Hall of Rage a během půl hodiny jsme byli v bodě, kde jsme předtím neslavně skončili (holt s mapou už je to o dost snazší).
Část pod propadlem je o poznání jednodušší, ale to neznamená, že není zákeřná. Naopak! Cesta od propadla se za námi po chvilce uzavřela, takže nebylo návratu. Před námi se objevilo rozcestí 4 chodeb, mezi nimiž je spinner s točivým efektem. Zprvu jsem to dělal tak, že jsem si jednu chodbu označil lektvarem a pak jsem zkoušel ze spinneru náhodně vystupovat. Je to zdlouhavé a málo předvídatelné. Časem jsem narazil na další spinner 360° a zjistil jsem, že spinner je možné přeskočit kouzlem Leap. Ostatně ono jde přeskočit i teleport ;). Problém toho prvního pokusu o patro výše spočíval v tom, že za prvním teleportem na břehu je hned druhý teleport, takže skok nic neřeší.
V jedné boční místnosti je truhla s prima lootem a dvojicí klíčů - žalářníkův a tyrkysový klíč. Další chodba vede k zamčené mříži, ale ani jeden klíč do zámku nepasuje. Tahle chodba za rohem navazuje na další dlouhou chodbu s pastí. Tentokrát s velmi smrtícími firebally. Stačilo jen nakouknout a družina byla mrtvá. Vedle mříží je naproti sobě dvojice místností, které jsou skrze chodbu k mříži a iluzorní zeď jakoby propojené. Naproti iluzorní zdi je navíc ještě jedna iluzorní zeď, která vede do dlouhé chody s pastí. Místnost naproti ní obsahuje truhlík, ale je jen 2 x 2 pole velká. Tedy vlastně ne, další dvě zdi jsou iluze, takže je to 3 x 2 pole.
A teď bylo potřeba vykoumat, jak dál? Koukl jsem na nákresek a rozmýšlel, k čemu ta iluze do chodby s pastí asi je. A pak mi to došlo:
Spoiler: ukázat
Cesta dlouhou chodbou byla tedy průchozí, ale museli jsme pospíchat a občas si stejným fíglem pojistit záda, protože místy nás v chodbě zastavily pavučiny a jeden spinner 360°. Oboje dost zdržovalo. Na konci chodby síť pavučin zhoustla, ale po chvilce bylo jasné, že na konci chodby je také odbočka a tím pádem cesta do bezpečí. Jenomže i zde byla spleť chodeb zatarasených pavučinami. Postup byl pomalý a dovedl nás do místa s dispellovací pastí, na kterou navazoval spinner 360° v rozcestí 4 chodeb. Během točení musela Rebbeca trefit tři pavučiny, aby zpřístupnila boční chodby. V jedné jsme našli pavouka, ze kterého vypadl zlatý klíč.
Nj, jenomže to bylo vše. Žádná viditelná cesta ven! Tedy pokud nepočítám příchozí chodbu s firebally. Přemýšlel jsem, kde jsem udělal chybu. Že by nějaké přehlédnuté tlačítko? Loadnul jsem tedy před cestu dlouhou chodbou a prošli jsme si jí ještě jednou. Tentokrát jsem si bedlivě prohlídl i zdi, ale žádné tlačítko na nich není. Buďto nám tedy chybí nějaká klíčová dovednost, nebo jsem něco přehlédl. Loadnutí před Hall of Rage a další levelení však nepřicházelo v úahu. To by byly hodiny a hodiny grindu a možná by to nakonec nic nepřineslo. Znovu jsem si začal prohlížet nákresek patra. Chtělo by to prostě něco trvalejšího, co by tu past v chodbě definitivně odstavilo. A pak mi to došlo:
Spoiler: ukázat
Moje předchozí řešení nebylo špatné, ale holt jsem nepočítal s tím, že se budu muset chodbou vracet zpět ;).
Zlatý klíč odemkl vstupní mříž vězení, žalářníkův klíč pak ještě jednu a na konci chodby jsme objevili teleport na "první" patro. Vykopl nás v chodbě s pastí, takže jsme museli urychleně couvnout, Rebbeca nahodila plavání a zmizeli jsme v zatopené chodbě. Tyrkysový klíč odemkl mříž s duchem a za ním jsme objevili cestu, která nás dostala za oba teleporty na břehu. V rohu místnosti stál truhlík s masožravkou, ale ten je možné odsunout do strany. Za truhlíkem je totiž iluzorní zeď a za ní východ z Hall of Rage.
Venku nás zastavil překvapený Bronakh. Asi nečekal, že to přežijeme, ostatně ani my ne :D. Bronakh splnil svůj slib. Nyní jsme hodni se s ním utkat, ale bude to za jeho podmínek a na jeho bojišti. Ukázal nám cestu do svého doupěte pod vulkánem a zmizel.
Hra nás tam ihned přesunula, ale mě v první chvíli zaujalo něco úplně jiného - z vulkánu je možné svobodně odejít. Zkusil jsem proto vyjít po schodišti ven a hra nás vykopla na Island of Lament v místě Hall of Rages. Jako bychom jí nikdy neopustili. Vstup dovnitř samozřejmě vedl zpět do haly a po schodišti jsme se opět přesunuli do vulkánu. Jenomže mi to přišlo trošku krkolomné, tak jsem venku nahodil podobu netopýra, doletěl přímo k vulkánu a pěšmo jsme horu prozkomali. Po chvilce se objevil vstup a byli jsme opět uvnitř. Takže do vulkánu se dá dostat i přímo (tedy až po rozhovoru s Bronakhem).
Je trochu úleva vědět, že můžeme kdykoliv odejít. Potrénovat nebo nakoupit zásoby. Hall of Rage byla opravdu drsná a nerad bych býval na konci zjistil, že družina na finále nemá. První fáze Hall of Rage až po ten neúspěch mi zabrala 1h 45min. Pak následoval 45 minut trénink postav a nakonec 2,5 hodiny ostrého průchodu. Odečtu to půlhodinové opáčko a zbydou mi 4,5 hodiny. Cesta do finále mi tedy trvala rovných 60 hodin.
Přispěvatel: Elemir Červen 16, 2025, 20:54:42
Zatím mám za sebou jen první patro, které jsem si opět nuceně zopakoval, a asi tak polovinu druhého patra. Poměrně snadno se tu dá dosáhnout dead endu, takže od fiaska na prvním patře jedu na 4 save pozice. Rezignoval jsem dokonce na objasňování všech neviditelných plošinek, protože je jich tu moc a dost záleží, odkud průzkum patra začnete (kdyby ty plošinky šly alespoň zviditelnit). Někdy jsem si tak nechtěně vypnul něco, co jsem pak ani netušil, že na patře vůbec bylo. Opět jsou tu i dispellovací pasti, které jsou obvykle v místech, kde to nejvíc zabolí. Specialitkou byl taky spinner ukrytý v iluzorní zdi mezi dvěma identickými chodbami (stejné zrcadlové zalomení atd.), takže jsem byl přesvědčený, že to byl jen klam a ve skutečnosti se nice nestalo :). Naštěstí jsem si pamatoval chybku na jedné zdi (prosvítající plameny z vedlejší ohnivé podlahy). Nejhorší je, že triggery jsou na políčku často dva, takže se to špatně zaznamenává do mapky.
Každopádně je jasné, že z pár hodin hraní si nelze o Abandoned Places vůbec udělat kompletní obrázek, stejně jako je tomu u Knightmare. Ta hra se rozjela teprve teď - ona se doslova utrhla ze řetězu. Kdyby nasadila tuhle laťku hned od začátku, tak by to byl docela záhul. Nevím, co autory vedlo k takovému obratu. Možná to byl záměr a možná tu opravdu určitá inspirace v Knightmare je. Těžko říci, ale teď už to fakt nemůžu vzdát :D. Budu holt muset zvolnit tempo a modlit se, aby finále nebylo moc dlouhé ... obě patra jsou mapy plné velikosti a vůbec nemám představu, kolik takových pater mě vůbec čeká. Ale baví mě to a to je podstatné.
Přispěvatel: Elemir Červen 17, 2025, 14:11:51
Hm, ale jak jí mohl sakra detekovat? Kouzlo na to není, nějaký předmět se zázračnými vlastnostmi jsem taky nenašel, prostě by to bylo jen pouhé hádání. Na plošinku totiž přijdete tak, že se někde na patře něco stane, aniž byste se o to aktivně přičinili (stiskli tlačítko, zatáhli za páku, použili klíč). On o té plošince ale věděl. Je to vlastně strašně jednoduché a žádná magie v tom není :). Hra neumí současně spustit FX efekty a hudbu, na což jsem přišel úplnou náhodou. Napadlo mě totiž hudbu vypnout, jestli to náhodou svou hlasitostí nepřekrývá nějaké zvuky na pozadí. Realita je taková, že šlápnutí na plošinku je právě FX efekt! Jakmile jsem zapnul FX, tak se sice hudba vypnula, ale šlápnutí na plošinku najednou vydává zvuk. To je celá ta magie!! Zvuk vydává i spinner a další, takže je daleko jednodušší identifikovat jakýkoliv trigger.
Na druhou stranu se musím pochválit. Na obou patrech Vulkánu jsem našel prakticky všechny plošinky i bez toho, ale dál už pojedu raději bez hudby, protože mi to pomůže se plošinkám vyhýbat, dokud nebudu mít potřebné nákresky, abych mohl zakreslit, co ty plošinky dělají.
Poznámka: kdybych ten manuál četl pečlivěji, tak u položky FX bych se dozvěděl: "Turns the sound effects on and music off. Note that at times in a dungeon it can be very useful to hear the sound effects especially of nearby doors opening or your party stepping on a concealed pressure plate." Vývojáři na to spojení upozorňují, takže jsem si to sám zbytečně zkomplikoval :).
Vulkán I
Od ruin De Maaria, Draken Tor a Tower of Scions je mi automapa prakticky k ničemu, protože World of Book neobsahuje patřičné mapy. Automapa sice nebyla žádné terno, ale sem tam mi alespoň pomohla srovnat jednotlivé části pater k sobě. Problematické je i používání kouzla Detect Illusion, protože to zase docela mate při mapování. A když už jsem u toho, konečně jsem zjistil, k čemu je dobré Detect Invisibility - zviditelní nepřátele, kteří ovládají neviditelnost nebo částečnou neviditelnost (jsou viditelní přerušovaně).
První patro Vulkánu začíná poměrně standardně. Jedna cesta vede skrze dlouhé úseky do místnosti, odkud vede ohnivá podlaha do malé místnosti s nagami (zajímavé to potvůrky, viz obrázky níže). Po cestě je několik teleportů a jeden spinner 180°. Na teleporty je třeba dávat pozor, protože dva směřují do místnosti s jedovatou pastí. Získali jsme tak první topaz key. Druhá cesta od vchodu vede skrze místnost s propadly, která je zajímavá tím, že dvě propadla jsou na podlaze a jedno je vidět ve stropu mezi nimi. Žádné patro nahoře však není, všechna propadla na celém patře vedou do dvou míst, která nemají prakticky žádný význam. Začal jsem je proto překonávat kouzlem Leap (i Levitace na to není špatná).
Za propadly jsme se objevili v místnosti s jedovatou pastí, kam vedla dvojice předchozích teleportů. Před námi byl květináč s masožravkou, který Odrin posunul o políčko vpřed a tím past zablokoval. Zamčené dveře jsme nechali být, protože topaz key do nich nepasuje, a vydali jsme se dveřmi hned vedle. Došli jsme do zdánlivě slepé uličky, ale ve zdi je iluze, skrze níž se dá dostat do velkého sálu s haldou truhlíků. Mezi nimi se ukrývá dvojice truhel, mimochodem jedna na topaz key, ale obsahují jen běžnější loot. To hlavní se nachází v rohu nedaleko iluze.
Jsou tu běžné dveře a okolo nich až k truhlíkům naproti jsou porůznu nášlapné plošinky, které různě vztyčují a zase odstraňují bloky zdí. Nalevo od dveří je však plošinka, která před nimi vztyčí blok trvale. Nechal jsem to proteď být, ale byla to chyba! Vrátili jsme se místo toho k místnosti s jedovatou pastí, přičemž jsme míjeli truhlu, vedle níž je teleport do středu patra. Jedna z chodeb pak vede právě ke dveřím do květinového sálu, které byly nyní zablokované tou předchozí zdí. Je to jediná úniková cesta, takže jsme se ocitli v pasti. Akorát jsme to ještě nevěděli.
Ze středové části se dá krásně prozkoumat celý jih. Opět jsme narazili na neviditelné teleporty a spinnery, ale nejzáludnější byla část s dlouhými pasážemi, kde byly opět neviditelné plošinky, co stavěly bloky zdí. Hodně to mění výhled, takže je potřeba mapovat s velkou opatrností. Dvojblok zdí nám naneštěstí odřízl ústupovou cestu, ale v jedné slepé chodbě je teleport, který nás dopravil ještě před blok. Tímto průzkumem jsme získali další topaz key, který byl ukrytý v místnosti za iluzorní zdí.
Nyní nám zbyla poslední část jižního bloku, která opět obsahuje neviditelné plošinky (jedna odkrývá skrytou místnost s truhlou) a taky nepříjemnou past, kterou jsme ovšem měli nyní deaktivovanou (přišel jsem na ní až později). Získali jsme stříbrný klíč, ale bylo nám to k ničemu, protože jsme se odtud nedokázali dostat! Ten blok ve dveřích byl prostě problém a nešlo ho nijak vyřešit. Následoval tedy load.
Napodruhé jsem si dal pozor, abych blok ve dveřích znovu nevztyčil. Při té příležitosti jsem zjistil, že v jižní části (z pohledu mé mapky) je ohnivá past, kterou deaktivuje plošinka v malé místnosti, kam jsme došli předtím jako první. Je to právě docela matoucí, a kdybych už teď tušil, jak ty plošinky identifikovat, tak se tomu dalo předejít. Potíž je v tom, že neviditelná plošinka způsobí klidně akci na druhém konci patra.
Krásné 3 hodinky :). Je pravdou, že ten load asi nejde považovat za významné zdržení, protože po loadu už jsem šel víceméně podle nakreslené mapy, takže už jsem věděl co a v jakém pořadí mám provést. Za chvilku jsem vítězoslavně držel stříbrný klíč. Vrátili jsme se ke vstupu do Vulkánu, kde jsou příslušné zamčené dveře a odemkli jsme si vstup na další patro.
Vulkán II
Peripetie s neviditelnými teleporty, dispellovacími pastmi a orientací pokračovaly i na druhém patře. Hned u schodiště je chodba, která vede do místnosti s dvojicí truhlíků. Dá se tudy dostat do spleti chodeb a místností, které ve finále vedou do jiné místnosti poblíž schodiště. Je to taková prima okružní cesta, kterou si ovšem můžete snadno zablokovat :).
Pokud se ke schodišti postavíme zády, tak okružní cesta je nalevo. Chodba rovně vede na křižovatku, kde nalevo opět končí (anebo začíná) okružní cesta a napravo je chodba končící zamčenými dveřmi. Naproti křižovace je iluzorní zeď, skrze kterou se dá dostat do chodbiček k dalším zamčeným dveřím.
Jediná možnost je tedy nastoupit na okružní cestu, ale není nutné jí podstoupit celou. Stačí odejít na křižovatce doleva do větší místnosti a držet se při pravé zdi. Místnost je totiž protkána teleporty do místnosti s dvojicí květináčů, kdežto v cestě podél zdi je jen spinner 180°. Prošli jsme dvojicí dveří a vydali se rovně (odbočku naproti výklenku jsme ignorovali). Na křižovatce je spinner 360°, který je dobré přeskočit a naproti se za gryfem válí na zemi červený klíč. S tím se dají odemknout oba předchozí zámky u dveří, ale nesmíte chybovat! Klíč je nyní jen jeden. Pokud ho použijete na dveře poblíž první křižovatky, tak je to dead end (ano, přesně to jsem udělal :D). Klíčem musíte odemknout ty druhé dveře v chodbě za iluzorní zdí.
Na chvilku se ještě vrátím. Okružní cesta je plná triggerů a záludností. Pokud budeme pokračovat od místa, kde ležel červený klíč, tak na konci zdánlivě slepé chodby je iluzorní zeď a za ní je truhla. Do boku vede další iluze a skrze ní se dá dostat do malého květinového sálu (ukrývá truhlu). Na jeho spodku vede cesta skrze hořící podlahu do další chodby, kde je krátká odbočka k truhle. Před truhlou je však neviditelná plošinka, která nám do cesty postavila trvalou zeď. Tím se okružní cesta uzavře! V truhle přitom není nic zajímavého.
Za chodbou s truhlou vede cesta k další hořící podlaze a ohnivé pasti, za níž je iluzorní zeď. Objevili jsme se v místnosti tvaru T, odkud se dá odejít skrze trojici iluzí, které navíc obsahují spinner 180°. Je to dost záludné, protože za iluzemi je ta samá T-místnost, takže mi to nejdřív přišlo jako pouhý klam. Ze zdi první T-místnosti však prosvítají plameny z pasti za iluzí, takže jsem snadno určil, co se přihodilo. Cesta dál vede k dalšímu spinneru (90°), který je v křižovatce 3 směrů. Rovně by to bylo zpět ke dveřím, kde jsme okružní cestu začínali. Cesta doprava vede k "potůčku" a cestou jsme šlápli na neviditelnou plošinku, která za námi odkryla místnost s tuhou čarodějnicí (přímá konfrontace je šílenství, ale s nahozenou neviditelností si nás ani nevšimla :D). Z místnosti s "potůčkem" se dá dojít skrze vodu na políčko s léčícím efektem, nebo skrze iluzi projít do ohnivé místnosti. Za dalšími iluzemi je tu skrytý bílý klíč a truhla, před kterou je další kritická neviditelná plošinka - uzavře okružní cestu v ohnivé místnosti.
A teď se vrátíme k zamčeným dveřím v chodbě za iluzorní zdí. Za dveřmi se nachází velký květinový sál, v němž se ukrývá jedno léčicí políčko, ale jinak nemáte důvod s květináči jakkoliv hýbat. Cesta k chodbě naproti je normálně přístupná. V ní se odkryje trojice chodeb, které opět obsahují pár nepříjemností, ale nejkrizovější je jen další truhla, před kterou je opět neviditelná plošinka, která vám skoro za zády vztyčí trvalou zeď. K truhle se dá přitom dostat z vedlejší místnosti skrze iluzorní zeď.
Ve zdejší ohnivé místnosti ležel druhý červený klíč a v místnosti s pavučinami jsme našli zelený klíč. Díky červenému klíči jsme otevřeli druhé dveře na tento typ klíče a zeleným klíčem jsme si otevřeli schodiště na další patro. Jinak bílé klíče, které jsou celkem dva, patří k jedné truhle, která se nachází za iluzorními zdmi naproti vstupu na třetí patro.
3h 15 min. Druhé patro bylo holt náročnější nejen na mapování, ale pár věcí mi tu vrtalo hlavou, takže jsem je po krizovém opáčku patra šel ještě dopořešit. Týkaly se vesměs okružní cesty.
Poznámka: možná vás napadlo, že by se aktivaci plošinek dalo vyhnout pomocí kouzla Levitace, ale bohužel. Trigerry sice můžete přeskočit, ale levitací je normálně spustíte.
Přispěvatel: Elemir Červen 18, 2025, 16:24:31
Další patro připomíná trpaslíčí doly, jen textura je tu mnohem světlejší, v okrových barvách a místy hořící podlahy vás nenachávají na pochybách, že procházíte sopečnou jeskyní. Schodiště z druhého patra vede do dlouhé chodby, na kterou navazuje v pravém úhlu další chodba a naproti ní je výklenek. V postupu nám bránil spinner 360° a poměrně tuhá opičí čarodějnice v boční chodbě. Vypadalo to chvilku beznadějně, protože neviditelnost moc nezabírala a nestačila ani jedna plná salva toxických plynů (zkoušeli jsme střílet z výklenku). Než jsme se však vůbec stihli vymanit ze spinneru a zacílit, tak už jsme schytali první salvu fireballu. Museli jsme na to prostě jinak.
Po celou dobu jsem si pečlivě schovával všechny nalezené magické hůlky. Nebyl ani důvod je používat, dosud jsme neměli prakicky potíže, ale nyní bylo na čase něco málo vyzkoušet. Hůlka ohně střílí fireball a ten má tu krásnou vlastnost, že zásáhne i okolí cílového políčka (3 x 3 pole). Stačilo vystřelit na lomení chodeb a plameny se rozlily i do boční chodby. Čarodějnice sice měla tendenci před plameny ustupovat, ale občas zůstala v plamenech až do vypršení kouzla. Chtělo to asi 5 výstřelů a nakonec jsme překvapenou čarodějnici ještě v rychlosti dorazili zbraněmi (jakmile uhnula před plameny, tak bylo možné do chodby ze spinneru vstoupit). Lathii, která jediná může hůlky ohně používat, tenhle boj přihrál dobrých 5000 xp.
Opičí čarodějnice v chodbě byla vlastně jedinou vážnou překážkou v postupu, protože ke schodišti na 4. patro jsme došli kupodivu snadno. Sopečná jeskyně opět obsahuje všemožné pasti a záludnosti, ale hned v úvodní chodbě je skrytá chodba s tyrkysovým klíčem, kterým je možné otevřít dveře ke schodišti na další patro. Tedy pokud ho nevyplýtváte na jiné z dalších dvou dveří na tento typ klíče. Popravdě nemá smysl odtud pospíchat, protože tyrkysové klíče jsou na patře také 3. Dead end tu nehrozí, tedy pokud budete dostatečně opatrní a prozkoumáte funkci několika plošinek, ale nic vás nikde neuzavře. Pořád je vše přístupné. Výjimkou je akorát jedna kombinace odemčení zámků, která by skončila nemožností zkompletovat patro, protože by vám pak chyběl třetí tyrkysový klíč.
Poznámka: sice jsem už na způsob detekce plošinek přišel, ale přesto jsem patro rozehrál se spuštěnou hudbou. Když mi to došlo, tak už jsem bohužel jednu plošinku minul. Nic jsem si neuzamkl, ale minul jsem tím jednu skrytou chodbu, která vede do malého květinového sálu. Přišel jsem na to až při porovnání map, ale asi nejde o nic důležitého.
Nicméně patro jsem si zopakoval, ale to bylo z důvodu, že jsem první tyrkysový klíč utratil na místnost s dalším schodištěm a další klíč jsem nemohl v tu chvíli najít. Když jsem totiž mluvil o záludnostech ... na patře je několik teleportů, které vás přesunou do izolovaných částí patra. Nejzáludnější je teleport-spinner 360°, protože u něj se strašně špatně odhaduje, kam a jakým směrem jsme se posunuli. Teleport-spinner nás přenášel mezi trojicí oblastí, ale nakonec se ukázalo, že nejsou nijak důležité. Další komplikace je středová jeskyně s hořící podlahou a vodními ploškami. Lítá tu ohnivá koule a jeden teleport vás postaví přímo do dráhy jejího letu. Další místní políčka jsou třeba dispellovací.
Ideální cesta je taková, že si ve středové jeskyni odemknete tyrkysovým klíčem dveře a v chodbě za nimi je teleport do izolované jeskyně. Zde jsme našli další tyrkysový klíč a jeden opálový klíč. Místní propadla opět nepropojují nic důležitého. Cesta ven vede skrze teleport ke dveřím, v jejichž okolí je dvojice plošinek. Jedna otevírá přístup do skryté chodby, druhá vypouští medůzovou hlavu. V chodbě je ukryt další tyrkysový klíč. Cesta dolů vede ke dveřím do velkého sálu, které jsme otevřeli druhým tyrkysovým klíčem, ale uvnitř není nic zajímavého. Posledním klíčem jsme si tedy otevřeli dveře v místnosti za středovou jeskyní, odkud se už dá pohodlně dostat ke schodišti na další patro.
V této části patra jsou ještě drobné hrátky s plošinkami, které vesměs jen otevírají chodby s potvorami. Záhadou mi však byl účel opálového a hematitového klíče, které jsme cestou našli. Druhé dveře ke schodišti jsou zamčené na klíč, který očividně nevlastníme a ani místní zamčená truhla je nebrala. Klíče jsem proto před schodištěm odložil a uvidím, třeba se budou hodit později. Ostatně klíče a nepotřebné věci jsem začal odkládat před schodišti už na prvním patře, abych se k nim v případě potřeby snadno dostal.
2h 15 min
Vulkán IV
Čtvrté patro je svým vzhledem podobné Hall of Rage. Na úvod je tu dvojice zamčených dveří a jedny volně přístupné dveře do dvojice souběžných chodeb. Obě chodby jsou v podstatě past, protože v zalomení chodby jsou neviditelné plošinky, které natrvalo uzavřou cestu zpět. V jednom případě je nutné proskočit propadlem, v druhém pak projít iluzorní zdí a vstoupit do teleportu. Obě cesty vedou do stejné chodby, takže je jedno, kudy se vydáte. Nově objevená chodba pak patří k ilozované oblasti s několika záludnostmi, ale jediným cílem je odtud uprchnout :).
Část oblasti okolo trojice pavučin je past (pokud tedy předem nepočítáte s plošinkami). Cesta za námi se uzavřela a museli jsme se pak proplést skrze místnost s květináči a jeden teleport do místností, které propojuje teleport-spinner. Jsou opravdu jenom dvě a sami jsou navíc propojené skrze iluzorní zeď. Klíčová je větší místnost s květináčwm, protože za ním je další iluze a v ní se schovává únikový teleport. Nicméně uniknout se dá i jinudy. Za dvojicí pavučin je také iluzorní zeď, čímž se dá navíc bezpečně dostat za jedovatou past, která jinak míří na dveře. V chodbě nahoru se dá po vyřešení podlahového puzzle najít červený klíč, který pasuje do truhly u schodiště na 5. patro. Cesta ven vede skrze dveře u pasti, takže jsme museli sebou pohnout, abychom neschytali více jak jeden zásah.
Jediná správná cesta vede skrze druhé dveře poblíž vstupní chodby, odkud se dá dostat do místnosti s hořící podlahou a bílým klíčem. Ovšem pozor, na políčku s klíčem je spinner 360°! Za políčkem s klíčem je pak iluze a za ní teleport do další části patra.
Tady je to trošku komplikovanější na popis, ale základem je plošinka hned v první boční chodbě, která otevírá skrytou místnost s medůzovou hlavou. Ta má totiž u sebe zelený klíč. Hrátky s pastmi apod. vynechám, protože to k ničemu nevede a ani loot v místních truhlách není nijak významný. Vše, co jsme opravdu potřebovali, jsou jen oba klíče. Plošinkové puzzle je podobné tomu v pvní části patra a další plošinky pak ovládají stěny, které blokují pasti. Jedna chodba s truhlou by se mohla zdát jako dead end, ale za iluzorní zdí je schovaná další plošinka, která zablokovanou cestu opět uvolní. V téhle chodbě se navíc nacházejí dveře na bílý klíč, skrze které jsme se dostali zpět ke schodišti na 3. patro. Zelený klíč pasuje do dalších dveří a tím jsme měli splněno.
Průchod byl kupodivu rychlý a oproti prvním dvěma patrům mi přišlo, že obtížnost rébusů polevila. Anebo jsem si prostě jen zvykl :D. Elemir už může nějakou dobu polevelit, ale čekám ještě na Odrina, který už se k levelupu také blíží. Horší je to s kouzelnicema, které se zasekli na levelu 6 a do levelu 7 jim chybí ještě hodně zkušeností. Doufám, že to nebude na překážku a nepřicházím tím o nějaká významná kouzla.
1h 45 min
Vulkán V
Textura se opět trochu proměnila a surovou cihlu předchozího patra nahradily omítnuté zdi, leč v ne příliš dobře udržovaném stavu. Až mě docela udivuje, kolik různých prostředí lze pod Vulkánem objevit. Páté patro je poměrně schůdné, nejvíc mě zdrželo mapování všemožných zákoutí a odhalování výstupů z teleportů. Je tu toho opravdu požehnaně, ale jednotlivé části patra na sebe navazují, takže je snadné určit, kde jsme se zrovna ocitli.
Dopředu mohu prozradit, že ani páté patro není úplně tím finálním. Pro postup k dalšímu schodišti je klíčový přinejmenším mithrilový klíč, popř. mithrilový klíč ve spojení s malým zlatým klíčem. Záleží na tom, kterou ze dvou možných cest se vydáte. Zákys nebo dead end tu prakticky nehrozí.
Pokud bych pohled od schodiště ze čtvrtého patra označil jako severní, tak celé patro lze rozdělit na západní a východní polovinu. A to doslova. V západní části se nacházejí dvě důležité místnosti. Jedna obsahuje trojici truhel uzamčených žalářníkovým klíčem (dají se najít celkem 4 tyto klíče). Dole pod truhlami je v místnosti neviditelný teleport, který nás vzal do místnosti s propadlem ve stropě a dveřmi na mithrilový klíč. Za nimi je v chodbě iluze a za ní je schodiště na 6. patro. Propadlo vede pro změnu do chodby s pastí ve východní polovině patra, kam se dá dostat pomocí malého zlatého klíče. Nicméně v místnosti před schodištěm je teleport, který nás bezpečně dopravil kousek od schodiště na 4. patro. Malý zlatý klíč tedy není vůbec potřeba.
Oba klíče se nacházejí v západní části. Mithrilový klíč je v místnosti s pavučinami nad místností s truhlami. V cestě nám stál akorát spinner 360° a trojice teleportů, které si nás v místnosti předávaly mezi sebou. Jelikož je v místnosti opravdu hodně pavučin, které obklopují i teleporty, tak je potřeba si cestu nejprve vypálit. Pokud bychom šli chodbou rovně (přeskočili spinner 360°), tak v cestě stojí trojice propadel, které je nutné obejít skrze iluzorní zeď vedle prvího propadla. V U-ohybu chodby leží na zemi malý zlatý klíč.
Za zmínku stojí také trojice soch, v jejichž blízkosti jsou postavy průběžně zraňovány. Sochy je přitom možné využít podobně jako truhlíky a přesunem jimi třeba zablokovat pasti. No a pokud jde o nepřátele, tak jsme konečně zase narazili na něco nového - létající oko a rytíře. Rytíř nás vlastně překvapil záhy po vstupu na patro, protože jeden se nachází hned za rohem. Je to tuhý nepřítel a navíc umí seslat fireball. Naštěstí to byla jen jedna salva, ale od té chvíle jsem raději nechal Lathii sesílat neviditelnost :).
Trochu jsem doufal, že Odrin na konci patra dosáhne na 450 000 xp, ale ještě pořád má rezervu. Zajímavé přitom je, že moje alter ego má už přes 800 000 xp! Asi to bude tím plamenným mečem, tak ho na dalším patře půjčím Odrinovi.
2h 15 min
Prozatím jsme tedy na celkových 72,5 hodinách.
Přispěvatel: Elemir Červen 20, 2025, 00:29:24
Poznámka: "domovinu" Bronakha označuji od počátku jako Vulkán, ale podle mapy světa se tahle lokace jmenuje Bronakh's Rage. Nicméně měnit už to nebudu.
V souvislosti s porovnáním mapek mě napadá ještě jedna věc. I když na mapce najdu něco navíc, co sám objevené nemám, tak to už nechávám být. Už se prostě na mapku zpětně nevracím a nedomapovávám. Přijde mi to tak fér. A pokud jsem tím něco důležitého minul, tak to bude prostě smůla :). Zatím jsem si v rámci úkolů vystačil bez nápovědy, tak snad mi to vydrží.
Minule jsem zapomněl na jednu věc. V jedné truhle na pátém patře jsem našel svitek, ale neumím ho nijak použít. Že by mi s ním pomohl mudrc v Kal Kalonu? Nikoliv, ten se se mnou stále odmítá bavit, takže nevím, k čemu ten svitek je a nic dalšího mě nenapadá.
Vulkán VI
Změna struktury byla náhlá, ale ještě jsme se nestačili z té změny oklepat a už jsem po očku šmejdil po okolních zdech. Objevili jsme se v místnosti 3 x 3 pole s propadlem uprostřed, což byla očividně jediná cesta vpřed. Na celém patře jsou nově neviditelné plošinky, které na pohled nic zvláštního nedělají, jen zobrazí nějaké info. Dalo by se dokonce říci, že jde o dost konkrétní hinty. Teď? Ke konci hry?? Zprvu jsem si myslel, že je to možná jen nějaká psychologická hra a někdo se mě snaží zmást, ale ty hinty nás v podstatě vedly.
Už dřív mě na designu Vulkánu (Bronakh's Rage) něco nesedělo. Je to několik nesourodých pater pospojovaných dohromady, kdy se dost výrazně liší obtížnost průchodu. Nejtužší je vlastně jen začátek, pak to upadne v běžnou rutinu a nakonec je to tak trochu napřeskáčku. Jako by někdo všechna patra před finální kompilací vzal a pozpřeházel, protože mu to tak přišlo lepší. Za mě působí šesté patro spíš jako tutorial. Dokonce si začínám myslet, že Abandoned Places měly původně vypadat úplně jinak. Něco na způsob několika úrovňové kobky ve stylu Dungeon Mastera nebo Eye of the Beholder. Design Vulkánu je totiž mnohem pestřejší, než tomu bylo u předchozích dungeonů, které využívaly jen 4 typy textur. Hall of Rage a Vulkán jako by se tomu zbytku vymykaly. Očividně si s nimi někdo víc pohrál. Ale těžko soudit, je to jen můj dojem.
Každopádně bych tím nerad vzbudil dojem, že šesté patro je nějaká banalitka ;). Na mapování je totiž docela tuhé a opravdu jsme si tu vyzkoušeli celou řadu postupů. Propadlo vede do sálu se čtveřicí souběžných fireballových pastí. Za iluzorní zdí je zde schovaný topaz key, který pasuje do zámku pokladnice. Pokladnice se nachází přímo naproti přes sál, ale co ty pasti? Proběhnout to nejde, to by byla jasná sebevražda.
Spoiler: ukázat
S propadly v chodbě jsme si poradili levitací a zamířili jsme rovně do dalšího sálu. Pokladnici jsme navštívili později, ale nic zajímavého v ní nebylo. V sále jsme se objevili před zdí, kde nás plošinka upozornila na skryté dveře, které otevírá dobře ukrytý spínač ... jasně, spínač byl hned za iluzorní zdí vedle :). Po žebříku jsme vystoupali do další části, kde je plošinkové puzzle, takže chvilku trvalo, než jsme sešlápli plošinky ve správném pořadí a otevřeli si cestu k teleportu, který nás přepravil do menší místnosti s další iluzí. Místnost je hezky souměrná a uprostřed je spinner 90°, takže je potřeba na to dát bacha.
Za iluzorní zdí je velký sál s trojicí otevřených dveří a plošinka před dveřmi nás nabádala, ať si tu uděláme teleportační značku (kotvu) ...
Co? Jakou značku?? Ani jedna z mých kouzelnic nic takového neumí! Pokrčil jsem rameny a ukázal do chodby. O nic nejde. Prostě se jen podíváme, a když to bude konečná, tak holt vylezeme ven a podstoupíme patřičný grind. Dveře se za námi postupně uzavřely a už nás nepustily zpět. O kousek dál jsme si mohli oddychnout. Další plošinka nás ubezpečila, že pokud nemáme vlastní teleport, tak můžeme využít ten místní :). Na zdi jsem stiskl tlačítko a vstoupili jsme do výklenku.
Vykoplo nás to opět u schodiště na 5. patro, takže jsem trochu znejistěl. Rozhodl jsem se, že se preventivně půjdem podívat stejnou cestou jako minule, jestli se náhodou někde něco nezměnilo. A bylo to dobré rozhodnutí. Ve velkém sále se nově odkryla skrytá chodba k dalšímu žebříku, odkud jsme se dostali do zcela nové části patra. Je tu sál s pár ohnivými pastmi a chodba ve tvaru hada. Je potřeba jí projít celou, protože na konci chodby je další žebřík do další části patra.
Což mě napadá, já se vůbec nezmínil o místních nepřátelích. Jsou tu staré známé mumie a něco na způsob křížence draka s dinosaurem. Dinosaurodrak je přitom tuhý a obávaný nepřítel, obzvláště když jdou dva najednou. Neviditelnost občas nezabrala a musel jsem celkem často loadovat. Nejvíc těhle potvůrek je právě v hadovité chodbě.
V další části jsou dveře na mithrilový klíč, který vypadne z jedné mumie. V boční chodbě je za trojicí propadel ještě opálový klíč, který je také potřeba. Cesta rovně vede okolo zavřených dveří skrze iluzorní zdi a poté přes sál a dlouhou chodbou se dvěma spinnery 180°. V sále je trojice dalších uzavřených dveří, ale nedokázal jsem si s nimi poradit (asi to ani nemá řešení). Cesta nás postupně dovedla do malé místnosti s podivnými dekoracemi (naaranžovaní kostlivci). Před jednou z nich nás plošinka vyzvala, abychom našli vstup do skryté místnosti za dekorací ...
Nechal jsem se nachytat a skutečně jsme pak nějakou dobu bloudili po celém patře a hledali záhadný vstup. 6. patro je bohužel natolik komplikované, že ho mám zakreslené po částech přes celou A4 a nejsem schopný pořádně přiřadit, co s čím sousedí. Proto bylo dost pravděpodobné, že jsem opravdu něco minul. Nicméně jsem nenašel nic. Důležité je tu vlastně jen tlačítko na jedné zdi, které funguje jako teleport. Přes další místnost a další tlačítko jsme se pak dostali až k žebříku na 7. patro.
A teď nastal nepříjemný problém. Jakmile vstoupíte do teleportů, tak už není cesty zpět! Udělal jsem si proto save ještě před stiskem prvního tlačítka a zaběhli jsme si s Odrinem potrénovat do Kal Kalomu. Venku se mezitím opět změnily přepadovky - ve dne ještěráci, v noci pekelní psi. Nic, co by pro nás představovalo hrozbu. Elemir a Odrin jsou nyní level 8 (maximum) a Rebecca s Lathií zůstaly na levelu 6.
3 h 45 min.
Vulkán VII
Trochu jsem doufal, že na sedmém patře najdeme alternativní východ na povrch, ale byla to planá naděje. Napadlo mě to proto, neboť sedmé patro se ve skutečnosti nachází nahoře nad šestým patrem. Vrátili jsme se tak do chodeb s omítnutými stěnami.
Patro začíná velkým sálem s dvojící létajících pastí, ale nic, s čím bychom si neporadili. Stačí dávat pozor, kam šlapete a pohybovat se pokud možno mezi sloupy, které dráhu střel blokují. Pokud se ke vstupu na patro postavíte zády, tak jediný významný směr je západní okraj sálu, kde se nacházejí trošku vtipné dveře - ovládá je několik plošinek okolo, takže je potřeba vychytat správný počet kroků anebo to vzít skokem ;).
Uvnitř západní části se nachází bludiště chodeb, kde jsou na křižovatkách rozmístěny spinnery. Před vstupem do bludiště je varování, že bez dostatečné síly se asi budeme divit. A divili jsme se :D. V chodbách jsou celkem tři truhlíky, které mají tu vlastnost, že je lze přisunout (pull), ale nejde je už odsunout (push). Komplikace je to hlavně u dvojice truhlíků na jihu, které jsem potřeboval popřesouvat pryč z chodby. Nechal jsem je tedy být s tím, že s k nim vrátím později (potřeboval jsem k nim získat přístup z druhé strany). Jenomže pak jsem to pustil z hlavy.
Ve spleti chodeb je dvojice pák, ale jen jedna otevírá skrytou chodbu k dalšímu schodišti. Hm, to je vše? Nějaké malé patro. Udělal jsem save před vstupem na 8. patro a vyrazil ...
Fakt netuším, jak jsem se mohl tak snadno nachytat. V první chvíli mi ani nedošlo, že prostory za schodištěm jsou ta samá omítnutá zeď. Místo, abych vyčkal, tak jsem otevřel mapu k walkthrough pro porovnání a nestačil se divit! Ono by mi to nakonec došlo, jenomže už bylo nad ránem a ve hře jsem byl haldu hodin v kuse. Bohužel mi zrak padl na ty dva truhlíky, takže jsem si připomněl, že jsem je nakonec vynechal. Není to nic, co bych nedokázal odhalit sám, v poznámkách jsem to ostatně měl, ale je to holt klíč k postupu, takže to musím brát jako nápovědu.
Sedmé patro tvoří nakonec 4 izolované oblasti, které jsou propojeny schodišti nebo teleportem. Schodiště z první části vede do velkého sálu, ze kterého není zdánlivě úniku. Chce to jen bystré oko a zbytek už je snadný:
Spoiler: ukázat
Zbytek patra je tak nějak intuitivní. Největší komplikací jsou tu nakonec opičí čarodějnice, protože se tu vyskytují jejich silnější verze. I když dinosaurodrakové byli podstatně horší. Na konci cesty jsem se ocitli před skutečným schodištěm na 8. patro a bylo jasné, že ani odtud už není návratu.
2,5 hodiny.
Vulkán VIII
Místo toho, abych si šel po noční lehnout, tak jsem ráno načnul ještě další patro. Kdybych věděl, co mě čeká, tak bych se do toho rozhodně nehrnul :D. Když na to koukám zpětně, tak je to spíš piplačka s kreslením, protože patro je hodně členité a plné triggerů, ale nejhorší byl začátek. Tedy vůbec pochopit, jak celé patro funguje.
Schodiště vede do sálu s pěticí dveří. Jedny jsou bez viditelného mechanismu a čtyři jsou z druhé strany zablokované zdí. V truhle mezi dveřmi je dvojice tyrkysových klíčů a ve vstupní chodbě se nachází velmi vtipný teleport.
Teleport přenáší družinu mezi dvojicí konkrétních oblastí, ale není to úplně pravidlo. Na patře totiž existuje ovládací prvek, který mění výstupní bod teleportu, jenomže jsem si toho všiml docela pozdě a už se mi to nechtělo opakovat. Důvodem je JV oblast, která obsahuje kaskádu teleportů. Zprvu nebylo jasné, co se děje, ale jelikož se chodby a stěny opakovaly v určitém sledu, tak jsem nabyl dojmu, že se pohybujeme po nějaké kruhové dráze. Potíž je v tom, že teleport nás natáčel pořád jedním směrem, takže jsem se nemohl natočit tak, abych viděl, jestli jsme opravdu v pohybu. Mapování jsem vzdal, mám to zakreslené jen v nepospojovaných kouscích. Nakonec jsem jen zkoušel, kde nás kaskáda všude vykopne a k čemu to bude dobré. Dostali jsme se tak k několika klasickým tlačítkům a jednomu spínači ve tvaru orbu. Jeho přehození pak nejspíše změnilo výstup teleportu v chodbě do sálu. Tlačítka nám pro změnu odblokovala únikovou cestu. Byl jsem rád, že jsme pryč.
JV blok pak obsahuje ještě jeden ovládací orb a několik nepříjemných pavouků (ostatně pavouci jsou jedinými nepřáteli tohoto patra). Naším cílem bylo odblokovat zeď z druhé strany dveří a získat tak přístup do sálu. A tohle pak zopakovat ještě 3x :). Ostatní oblasti byly naštěstí méně záludné. Některé z nalezených tlačítek/orbů pak otevřely dveře bez viditelných mechanismů, které jsou nakonec taky 4, stejně jako místní oblasti.
Odtud už vedla jedna jediná cesta - do finále! Tedy až poté, co jsme správně zodpověděli otázku z historie Kalynthie.
4 hodiny.
Zůčtování s Bronakhem
Bronakhovo patro je větší obdélníkový sál obklopený zdmi a sloupy. Na nic jsem nečekal a zavelel jsem k přípravě. Za chvilku jsme na sobě měli nahozené ochrany a po krátké rekapitulaci naší připravenosti jsme se vydali podél obvodové zdi, abychom nakoukli, co se ukrývá uprostřed sálu. Nemuseli jsme hledat dlouho. Bronakh si nás našel sám a uvítal nás salvou kouzel. Kupodivu jsme to ustáli, ale děvčata se nakonec přeci jen odporoučela a my to holt už nějak upižlali.
Nechtěl jsem to samozřejmě nechat být a tak jsem v dalších loadech zkoušel různé postupy a lepší přípravu (lekvary apod.). Bronakh s oblibou mění kouzla a je celkově nevyzpytatelný. Na dvě salvy byl schopný družinu poslat pod drn, přitom sám docela dost vydržel. Oproti Sentinelovi z Evil's Doom to však byl pořád žabař :D.
Po několika pokusech se mi podařilo vypiplat taktiku s útokem kouzly, kdy iniciativu převzala Rebecca a Bronakha v rychlosti přizabila pomocí Death Breath. Ani se nezmohl na odpor. Jakmile Rebecce došla mana, tak jsme couvli za sloup a připravila se Lathia. Bronakhovi chvilku trvalo, než k nám našel cestu a vypadal přitom dost otřesený, takže jsme ho s Odrinem dvakrát majzli po kebuli a bylo po všem ;). Rebecca se touhle akcí vyhoupla z nějakých 80k zkušeností na více jak 550k zkušeností, takže naše vítězství byla jednoznačně její zásluha.
Z Bronakha vypadl žlutý klíč, kterým jsme si odemkli cestu ven a vyrazili na oslavy do Kal Kalonu ...
Když to nějak hezky zaokrouhlím, tak jsem v Abandoned Places strávil nečekaných 83 hodin :). V deskách mám přitom asi 28 bohatě okomentovaných map a na disku podrobnou zálohu save pozic. Kdyby mi před pár měsíci někdo řekl, že v rychlém sledu po sobě odehraji celkem dva velké dungeony (Evil's Doom a Abandoned Places), tak bych mu stěží uvěřil. Každopádně teď si jdu odpočinout a popřemýšlet nad souhrnem. Přeci jen to bylo docela vyčerpávající, obzvláště ten včerejší finiš.
Přispěvatel: Elemir Červen 20, 2025, 13:47:31
Jelikož jsem maximálního levelu (8) dosáhl jen u bojovníků, tak mě zajímalo, o co jsem vlastně přišel u kouzelnic. Rebbeca s Lathií zůstaly na levelu 6, což sebou nepřináší jen nižší pool many a zdraví, ale hlavně mi chyběl přehled o kouzlech 7. a 8. úrovně. Rozhodl jsem se proto kouknout, jak bych mohl level postav snadno zvednout, abych si mohl doplnit chybějící údaje do tabulek. Nejjednodušší cestou je hexaeditace save pozic, což v případě WHDLoad verze hry znamená úpravu souboru savegame. Nicméně věřím, že pro disketovou verzi to bude hodně podobné.
WHDLoad verze má počet save slotů navýšený na 9 a ty jsou uvnitř souboru savegame snadno identifikovatelné podle jména postav. O 29 offsetů dále za koncem jména poslední postavy začíná 8 offsetů, které definují počet zkušeností každé z postav. První 2 offsety patří první postavě, druhé dva offsety druhé postavě atd. Výhodou je, že číselná hodnota zkušeností plně odpovídá její hexadecimální podobě, takže stačí znát počet zkušeností postavy a tohle číslo po převedení do hexadecimálního tvaru si uvnitř souboru vyhledat. Není tedy nutné offsety odpočítávat ;).
Pro jednoduchost je dobré si upravovaný save uložit hned do prvního slotu. Zkušenosti družiny pak najdete v souboru savegame na řádcích 810 a 820:
000810 xxxx xxxx xxxx xxxx 0001 6DFD 0001 19E2
000820 0000 440D 0000 407D xxxx xxxx xxxx xxxx
1. postava červeně
2. postava zeleně
3. postava oranžově
4. postava žlutě
V mém případě je první postavou Elemir a má 16DFD zkušeností, což po převedení do desítkové soustavy znamená 93 693 xp. Pokud bych mu chtěl změnit počet zkušeností třeba na 450 000 xp, tak si 450 000 převedu do šestnáctkové soustavy (6DDD0) a tohle číslo pak zapíšu místo 16DFD a soubor uložím.
Editovat se dá prakticky vše. Každá statistika je zapsána vždy pro všechny postavy najednou, takže vždycky jde o 4 údaje hned vedle sebe.
Walthrough od Paca popisuje cheat s použitím klávesové zkratky Alt + F1-4, který by měl fungovat jen mapě světa a přihraje postavě 999 zl, + 100 000 xp a doplní postavě všechna kouzla (u těch, co kouzlí), ale v Amiga verzi tenhle cheat nefunguje.
A o co, že jsem vlastně přišel? No, o poměrně zajímavá kouzla, která mi mohla průchod některými dungeony výrazně ulehčit :). Jde hlavně o kouzla mága, konkrétně o teleportaci (kouzlo Set Teleport nastaví kotvu a kouzlo Teleport k ní družinu přenese) a kouzlo Pass Gate, kterým se dají procházet zamčené dveře. Paco má třeba ve walkthrough ke každému dungeonu uvedené doporučené levely, kterých byste se měli pokusit dosáhnout, aby pro vás další dobrodružství bylo schůdnější.
Jo, má to logiku, ale mě by třeba nucené levelení kouzelnic vysloveně nebavilo, což bylo vidět už na začátku, kdy jsem zkoušel trénovat na náhodných přepadovkách, abych získal kouzlo Create Food. U mě Rebecca s Lathií rostly hlavně kvůli podpůrným kouzlům, takže kouzlily poměrně málo a proto se zastavily tak nízko. Ale zase na druhou stranu je vidět, že i tak je hra hratelná a dohratelná.
Přispěvatel: Elemir Červen 20, 2025, 19:41:50
S Chesterem se na hodně věcech neshodnu a občas ho mám spíš za pohádkáře, ale to je dané tím, že nemáme moc velký průnik v preferencích. Pokud jde o hry, které jsou všeobecně kladně přijímány, tak je to víceméně ok, ale pokud jde o méně profláklé nebo hůře hodnocené věci, tak mi přijde, že prostě drží linii, kterou kdysi někdo nastavil a nemá moc zájem cokoliv revidovat. Jinými slovy se snaží držet většinového názoru a tím pádem pro mě není moc relevantní. Na druhou stranu, ruku na srdce, za ta léta už vím, že moje preference a přístup vycházejí z toho, že jsem se zasekl v určité bublině a z tohoto důvodu nejsem rozhodně objektivní. Hry mám jako koníčka a dokážu najít pozitiva i tam, kde by jiní už hru odsoudili a smazali. Ostatně i můj herní záběr se za ta léta velmi zůžil a jak je známo, přílišná specializace může být občas na škodu.
První věc, se kterou mám problém, je zcela nečekaně herní doba :D. 33 hodin? Včetně vlastního mapování, řešení puzzlů a pečlivého tréninku kouzlících postav? A on je dostal na level 8. Jeho 33 hodin proti mým 83 a to jsem kouzelnice netrénoval. Mě by fakt někdy zajímalo, jak ty herní časy počítá, protože to není první hra, kde se vůbec neshodneme. Chester je naopak dost často v souladu s How Long To Beat, což je směska časů lidí, co už ty hry dobře znají, nebo hrají podle existujících map nebo návodů. Ostatně u Hall of Rage jste si mohli všimnout, že opáčko poloviny patra mi s hotovou mapou zabralo najednou jen půl hodiny a to jsem do toho stihl prozkoumat i kousek, který jsem předtím vynechal. Ten čas je rázem jen třetinový. Ano, pokud bych nyní rozehrál Abandoned Places znovu, tak bych se dokázal dostat dokonce pod 30 hodin. Ale na první hraní to prostě nesedí.
O ručním mapování si nedělám iluze, protože Chester je v souladu s mapami od Paca a dokonce se zázračně trefil do orientace sever-jih. Jen na vysvětlenou, pokud na patře nefunguje automapa, tak nemáte šanci světové strany zjistit. Ve hře se nikde nezobrazují a schodiště nebo teleporty vás navíc natáčejí jiným směrem, takže ani na to se nedá spolehnout. A to vynechám situace, kdy vás teleport nebo schodiště vyplyvne v izolované lokaci u níž nemáte jak zjistit polohu vůči předchozí části. Tohle všechno mapování výrazně komplikuje a pokud pak řešíte nějaké puzzle, tak si nemůžete být jisti, že nejste zrovna na kraji mapy a hledáte tu tedy zbytečně.
Další zvláštností je údaj o velikosti dungeonů. Chester je popisuje jako pole o velikosti 22 x 22 čtverců, ale realita je taková, že jde o čtverce 30 x 30 čtverců (28 x 28 efektivně, technická velikost je 30 x 30). Když mapujete, tak si rozhodně velikost hlídáte, protože vám to může dost napovědět. Za mě se prostě předpřipravil.
Hodnocení jako takové nechám stranou, to je opravdu hodně individuální záležitost a popravdě mě to ani moc nepřekvapilo. Abandoned Places jsou na tom o 13 bodů hůře než Realms of Arkania: Blade of Destiny, což je za mě v pořádku. Výše skóre v tomhle ohledu není podstatná, podstatný je ten kvalitativní rozdíl, protože jde o porovnatelné hry a Blade of Destiny převyšuje Abandoned Places skoro ve všem.
Označení Abandoned Places jako klon Dungeon Mastera jsem už rozebíral. Vím, jak je to myšleno, ale nejsem s tím tak úplně v pohodě, protože to bychom kobky dodnes rozlišovali jen na klony několika málo herních zástupců. Pro mě je daleko užitečnější hry identifikovat podle herních mechanik. Kdybych vám teď anonymně popsal způsob, jak se Abandoned Places hrají, tak v tom budete Dungeon Mastera vidět jen okrajově. Dungeon Master je pro mě charakteristický několika klíčovými body, které ho jasně definují a Abandoned Places splňují možná tak jeden. V tomhle je totiž celkově problém. Pokud hru označíte za něčí klon, tak realita může mnohé hráče zklamat, protože čekají určitou specifickou hratelnost. A nejhorší je, když hra vaše očekávání zchladí hned na začátku. To může dost poznamenat celý zbytek hraní. Sám jsem to mnohokrát zažil, a když jsem se pak ke hře s odstupem času vrátil, tak jsem byl kolikrát mile překvapen, jak skvělá hra to nakonec je.
S GIMMLETEM podstatě souhlasím. Co se musí Chesterovi nechat je, že umí vypíchnout klíčové věci.
Ekonomiku bych ale srazil ještě níž. Pro mě v podstatě byla úplně zbytečná. Z počátku jsem pár věcí rozprodal, ale neměl jsem důvod nic kupovat. Peníze jsem tak potřeboval jen z počátku na jídlo a nocleh a po celou dobu taky kvůli vstupnímu poplatku do měst. Quests bych stáhl taky, ale to pak ještě vysvětlím v souhrnu. Hudba by si naopak zasloužila více bodů, ale to je čistě o vkusu. Grafika na ranný devadesátky fajn, interface krásně přehledný. Gameplay budu muset taky rozebrat více ze široka.
Jo, ve finále se shodnem, ale já si hru očividně užil více :). Za mě je problém v tom, že to bere hru za hrou a při tom počtu odehraných her už se mu z toho musela zákonitě stát povinnost. Kdo ví, co bych na jeho místě psal po tolika letech já.
Ale teď ještě k deníčkovým částem ...
Já si to původně pročítat ani nechtěl, ale po jeho zážitcích z Knightmare jsem byl zvědavý, jak jeho průchod hrou vypadal. Docela mě překvapilo, že se z počátku hry upnul na louče. Díky Chesterovi alespoň vím, k čemu byl firestone :D. Tohle byl třeba fajnový zákys v Blade of Destiny, kde jsem dlouhou dobu spekuloval nad tím, jak ten plamínek ke všem čertům zažehnu. Jsem rád, že se tahle drobnost nakonec objevila i tady. Mě to nenapadlo z toho důvodu, neboť každý mág v základu ovládá kouzlo Light, tak proč se zabývat loučema?
Chester byl narozdíl ode mě lépe připravený do začátku, protože si pročetl příspěvky Saintuse, který pohořel při hledání úkolových dungeonů (už jsem o tom dříve psal). Díky tomu věděl i o struktuře úkolů. Přesto nakonec po mapě bloudil podobně jako já. To se mu to bloudilo hezky v klidu, když měl klerika s kouzlem Create Food ... :). Akorát je škoda, že je z toho dost cítit, že tohle není zrovna hratelnost, která by mu seděla. Finále v podstatě odflákl, přitom měl oproti mé družině výhodu vyššího levelu. Ale tohle už jsem viděl právě i u Knightmare, kde si postěžoval na věci, které mě osobně přišly normální.
Jo, vlastně nebude souhrn. Tedy alespoň v dohledné době ne. Vždyť já slíbil nejprve shrnout Evil's Doom, protože nyní mám za sebou konečně trojici her/sérií, které se řadí do rodiny RPG simulací, kde tu RPG složku obstarává dungeon crawler. Blade of Destiny (Star Trail), Evil's Doom a Abandoned Places toho mají totiž dost společného.
Přispěvatel: Elemir Srpen 24, 2025, 19:54:13
Scany map (https://www.svetmightandmagic.cz/download/hry/abandon1-mapy.zip) (6 MB)
Save pozice (https://www.svetmightandmagic.cz/download/hry/abandon1-savy.zip) (1,3 MB)
Je to čistě pro zajímavost, abyste měli představu, jak náročné je hru mapovat a popřípadě si mohli určitou část hry sami vyzkoušet.
Přispěvatel: Elemir Srpen 28, 2025, 15:27:29
Dal jsem si docela na čas a musím rovnou přiznat, že čím dál jsem od dohrávky série Abandoned Places, tím méně se mi k nim chce cokoliv psát. Nějakou stopu ve mě oba díly zanechaly, ale ne zas tak výraznou, abych se dokopal k podrobnému shrnutí. Vlastně je to tak trochu naopak. A to je právě celý ten problém číselného hodnocení, protože podle finálního skóre byste mohli usoudit, že je to vlastně dobrá série, srovnatelná s jinými hrami v této kategorii, ale právě to je na tom dost ošemetné. Ono to hodnocení je vypovídající spíš pro mě a postupně se pokusím dovysvětlit proč. Ostatně tenhle problém jsem řešil už u Rytířů Grálu a tento rok to nebude naposledy, protože se brouzdám v dost okrajových vodách. Sem tam vyplave něco skvělého, co mě fakt chytne, ale nemůžou to být atomaticky všechny hry, které dohraji ;).
Původně jsem zvažoval, že bych oba díly probral samostatně, ale nakonec jsem usoudil, že to vezmu při jednom. Série Abandoned Places nenabízí příliš originality, jen kombinuje to, co jste už mohli mnohokrát vidět jinde a ještě obsahuje pár nelogičností (hlavně dvojka). Ano, má to celkem slušnou hratelnost, je to dokonce chytlavé, ale cítíte z toho prostě určitou nedotaženost.
Hlavním tahákem série jsou tak hlavně dungeony plné mechanických puzzlů a radost z kreslení map. Jakmile byste tohle z hry odstranili, např. použitím hotových map a návodů, tak je z toho rázem hodně průměrná série, byť jednička má oproti dvojce mnohem větší potenciál zaujmout. Já vím, z ní to dost krutě, obzvláště poté, co jsem v obou dílech nechal skoro 150 hodin. Ale je to tak. Ke každému z dílů existuje alespoň jedna TOP alternativa, kterou bych bez mrknutí oka doporučil mnohem raději, protože vím, že by vás určitě bavila. U Abandoned Places si nejsem v tomto ohledu jistý. Na druhou stranu, Abandoned Places jsou výborná zkušenost, protože si při jejich hraní uvědomíte, jak kvalitní ty alternativy jsou.
Začnu samozřejmě jedničkou, protože jak jsem již naznačil, série Abandoned Places má sestupnou kvalitu. Dvojka je ve své podstatě jen okleštěná jednička, která vsází spíše na kvantitu než-li kvalitu. Námět jedničky je více než slušný a hra nabízí ohromný potenciál, jenomže ambice vývojářů byly očividně větší, než jejich schopnost dát tomu všemu nějaký smysl a cíl. Ve dvojce už pak tuhle chybu neudělali, ale tím ze hry odstranili vše, co by jí alespoň trochu odlišovalo od podobných her.
Manuál jedničky začíná rozborem historie světa, který se měl po několik dalších desítek hodin stát mým domovem. Potud to vypadalo dobře. Čekal jsem, že manuálový příběh bude v úzkém vztahu s tím, co ve hře uvidím, ale autoři mě v tomto ohledu trochu převezli. Intro je ještě v souladu, ale pak už si musíte ty souvislosti jen domýšlet, protože hra je dost skoupá na slovo. Venkovní svět je živoucí jen na oko. Ve skutečnosti je to jen pozlátko, které je tu čistě na efekt. Nikdo se tu s vámi nebude vybavovat, dokonce ani nebudete tušit, kdo vám zadává úkoly a proč. Ten promarněný potenciál je tu prostě strašně vidět. Ale vraťme se na začátek, protože ten je hodně specifický a nakonec je to možná (krom konce) nejlepší část hry ;).
Příběh začíná v chrámu Heaven's Light, který se nachází na ostrově dost vzdáleném od pevniny, aby unikl zraku všemožným slídilům. Důvodem je fakt, že v útrobách chrámu "odpočívá" 12 hrdinů z dávných dob. Před 900 lety byli proměněni v tzv. živoucí kámen, aby je země mohla v případě nouze znovu povolat. Nepřípomíná vám to trochu Dungeon Mastera? Bezva, tak to už asi tušíte, co bude následovat ;). Země je znovu v ohrožení. Princ Bronakh nabírá na síle a hodlá se pomstít za předchozí příkoří, která mu dvanáctka a tehdejší vládcové způsobili. Rada mudrců proto vyšle do chrámu posly, ale hlavní mudrc má sílu oživit jen 4 vybrané hrdiny. No a tahle volba už je na vás.
Tím ale podobnost s Dungeon Masterem končí, protože každá postavička má pevně dané povolání a tím pádem i svou roli v družině. Máme tu klasické bojovníky a pak kouzelníky, kteří se dále dělí na mágy a kleriky. Levelup je podmíněn ziskem zkušenostních bodů a rozvoj zvoleného povolání připomíná spíše D&D. Systém je to poměrně jednoduchý, navíc omezený na max. level 8, ale má jednu poměrně zajímavou berličku. Postavičky získávají zkušenosti i mimo boj a to používáním specifických dovedností bojovníků nebo podpůrnými kouzly mágů a kleriků. U bojovníků je to ale omezeno tím, že čím vyšší level postavička má, tím méně zkušeností používáním podpůrných dovedností získává. Pro bojovníky je prostě boj klíčový. Naopak mágy si můžete poměrně snadno vytrénovat i mimo boj.
Není to nic, co byste nemohli vidět už jinde. Specielně klony Dungeon Mastera jsou často postavené na tom, že postavičky zprvu trénujete nějakým způsobem mimo boj, ale v Abandoned Places je zajímavé právě to omezení na jedno jediné povolání. Tím pádem to dodává jinou dynamiku celé družině. To vše navíc podtrhuje fakt, že manuál plno věcí vůbec nepopisuje, např. kouzla. Už od počátku jste silně limitováni jídlem. Postavičky k tomu velmi rychle hladoví a jakmile vám zásoba jídla klesne na 0, tak máte po regeneraci a postavičky začnou pomalu, ale jistě umírat. Pokud už jste navíc načatí, tak je celá situace ještě horší. Na počátku tedy vůbec netušíte, co budete potřebovat a jak toho dosáhnout. Velmi snadno tak uděláte botu, která se s vámi potáhne velmi dlouho. Přitom se tomu dá snadno vyhnout, jen to prostě musíte vědět/zjistit :D.
Začátek hry je díky tomu docela napínavý, až adrenalinový, obzvláště ve chvíli, kdy v polovině úvodního dungeonu zjistíte, že vám došlo jídlo. Důvod je přitom jednoduchý - prostě se moc couráte :D. Jednotlivá patra Heaven's Light nejsou nijak komplikovaná, ale pokud se jako já necháte strhnout jejich průzkumem, tak to prostě nějaký čas zabere. Navíc musíte mít na paměti, že mapy si musíte ve hře kreslit, byť časem získáte na chvilku pomocníka v podobě automapy. Je ovšem lepší si na to nezvykat, protože v polovině hry přestane automapa zase fungovat. Ke konci Heaven's Light jsem měl tedy družinu nejenom hladovou, ale i docela pošramocenou posledními souboji v podzemí.
Po opuštění Heaven's Light se přede mnou rozprostřela celá mapa a s tím i absolutní svoboda ... tedy alespoň jsem si to myslel. V první chvíli jsem skutečně zajásal, protože mi Abandoned Places najednou silně připomněly sérii Realms of Arkania. Jenomže velmi rychle se ukázalo, že většina mechanik je nedotažených. Odpočinek je třeba oproti RoA hodně zjednodušený, chybí mu prakticky celý mikromanagament družiny, který je pro RoA typický. O něco lépe je na tom putování po mapě, protože družina není omezená jen na předem určené trasy. Můžete se vydat opravdu kamkoliv, pixel po pixelu. Na druhou stranu, brzy zjistíte, že to nemá valný význam.
Zprvu vám ke všemu hrozí jedno nepříjemné nebezpečí - hra počítá s tím, že po opuštění Heaven's Light si odpočinete. Důvodem je fakt, že na vás během odpočinku bafne první a taky bohužel poslední zajímavý infotext ve hře - družina si chytí zdivočelé koně. Bez nich je cestování po mapě pomalejší. Koně jsou výborní pro překonávání delších vzdáleností, ale jízda na koni zas neumožňuje podrobnější průzkum okolí. Je to další ze zajímavostí Abandoned Places, ale opět je to nedotažené. Na mapě světa se nachází několik skrytých dungeonů, jenomže pokud nemáte příslušný úkol, tak se vám beztak ve hře nezobrazí, i kdybyste o ně zakopli. Volný průzkum mapy tu tedy postrádá jakýkoliv smysl. A to platí i pro města a osady, ve kterých se ke všemu nic významného neděje. Většina z nich je tu prostě jen pro ten pocit živoucího světa. Jakmile získáte svůj první úkol, tak už to budou jen zbytečné kulisy.
Ale ani s koňmi nemáte zprvu vyhráno. Z ostrova se dá dostat jedině s pomocí lodě, která pravidelně pendluje mezi ostrovem a pobřežním městem na severu. Cesta do údolí a na pobřeží je přitom dost nebezpečná a každou chvíli vám hrozí přepadovky. Obzvláště v noci. Načatá a hladová družina to má tedy velmi těžké, protože odpočinkem si postavy nic neregenerují! Do údolí jsem sestoupil až po haldě loadů, ale ani doplutí do města na severu mě nijak nezachránilo, protože tu chyběla hospoda a obchod s jídlem. Doufal jsem, že záchranu najdu v dalším městě, ale záhy se ukázalo, že dostat se z pobřeží o kus dál, bude pěkný oříšek. Manuál mi sice naznačoval, že ideální cesta by měla následovat do středu země a do hlavního města Kal Kalomu, ale než jsem se nadál, tak jsem skončil na ostrově na JZ mapy.
Asi tomu chtěla náhoda, protože hrad Vo Marris je sídlem jednoho z rady mudrců a tím jsem se neplánovaně dostal na hlavní linku (jeden ze tří možných začátků). Ostatně v Abandoned Places existuje jen hlavní linka úkolů, cokoliv mimopříběhového byste tu hledali zbytečně. Po nějakých 7 hodinách jsem se tedy vyhrabal z úvodního marastu a pomalu se mi začalo dařit. Klíčový okamžik nastal ve chvíli, kdy moje klerička ovládla kouzlo na tvorbu jídla, protože tím odpadly veškeré problémy, které souvisejí s hladem. A tím také přestal mít celý ten okolní svět smysl. Hlavní linka příběhu už si mě začala navádět sama. Celý smysl hry se tak najednou smrskl na průzkum jednoho dungeonu po druhém, což vždy doprovázela nějaká příběhová zápletka (vata) - najít meč, opravit meč apod.
V tuhle chvíli mě Abandoned Places trochu připomněly Black Crypt nebo Knightmare, ale veškeré úkolové předměty sbíráte jen proto, abyste na konci mohli podstoupit rituál, který přiláká pozornost proradného Bronakha. Žádný ze získaných artefaktů vám nezůstane. V tuhle chvíli hra stojí opravdu jen na těch dungeonech, které jsou zajímavé a postupně v nich přituhuje. Vlastně tu nejsou žádné dva dungeony, které by si byly příliš podobné. Každý se odlišuje nejenom texturou nebo designem, ale i skladbou a náročností mechanických puzzlů. Pořád je to tedy něco nového, byť ty textury se nakonec přeci jen trochu okoukaj, protože v základních dungeonech se opakuje všeho všudy čtveřice motivů.
Málem bych vynechal jednu podstatnou věc ohledně levelupu, protože v tom se jednička a dvojka významně liší. V jedničce se po dosažení potřebného množství zkušeností musíte stavit ve cvičírně, kterých je ve hře jen pár a sídlí ve městech, kde jsou příběhové postavy (mudrci). Trénink je zdarma, ale každý vstup do města něco stojí a to je na počátku dost problém. Peněz není nazbyt a velmi snadno se můžet stát, že se finančně vyčerpáte ještě dříve, než dorazíte do města s úkolem. Mýtné se totiž platí prakticky v každém městě, takže chození na slepo je finančně nebezpečné, neboť mimo dungeony nemáte šanci vydělávat. To platí i pro první levelupy, kdy si prostě každou návštěvu cvičírny raději rozmyslíte, než abyste riskovali zbytečné výdaje za vstup do města.
Zprvu mi vadilo, že příběhové postavy nejsou víc sdílné. Nikdo vám vlastně neřekne, co jsou zač a proč vás posílají plnit úkol XY. Hra to trochu kamufluje tím, že vás od počátku uvrhne do izolace. Poslové hlavního mudrce vás sice najdou a vyberou ideální čtveřici, jenomže už vám nestihnou nic říct. 900 let spánku vás navíc připravilo nejenom o schopnosti, ale i o paměť. A vy nakonec opravdu tápete. Možná právě to byl cíl vývojářů, abyste od počátku až do konce zůstali zmateni a jen plnili něčí příkazy, protože tam někde v skrytu duše tušíte, že je to správné. Časem jsem si zvykl, byť bych byl raději, kdybych se o tom světě přeci jen dozvěděl víc.
Nejvíc mě ale nakonec zamrzel fakt, že ten svět je mrtvý a zbytečný. V tomhle mají prostě Realms of Arkania hodně navrch. Na druhou stranu, kdyby série RoA obsahovala stejně propracované dungeony, tak by zkřížením obou her vznikl skvělý hybrid. Navíc si představte situaci, že by Blade of Destiny nebo Start Trail začínaly podobně neurčitě a s velmi omezenými zdroji. Musíte se vymotat z úvodního dungeonu a pak se prostě naslepo a za těch úplně nejhorších podmínek vydat někam, kde si myslíte, že vám pomůžou. Vždyť jsem klidně mohl jít úplně jinudy a na příběh bych nenarazil po 7, ale klidně až po 24 hodinách hraní ... pokud bych tedy do té doby vůbec přežil :). V Blade of Destiny by mě taková chyba zprvu asi mrzela méně, protože bych rozhodně neumřel hlady nebo pro nedostatek peněz, ale zase bych mohl nechtěně projet časový limit.
Ve výsledku je úvod Abandoned Places asi opravdu to nejlepší, co ve hře zažijete. Jakmile se totiž o sebe dokážete postarat, tak hra upadne do běžné rutiny, ze které vás vytáhne až finále, kde obtížnost skokově naroste a hra se celkově promění. V tu chvíli mi přišlo, že to vše předtím byla jen jakási příprava a možná teprve teď hraju ten hlavní plánovaný obsah hry. Zpětně se totiž nemůžu zbavit dojmu, že Abandoned Places byly zprvu vyvíjeny jen jako monolitická jeskyně (stejně jako třeba Eye of the Beholder), kde jste měli prohledávat jedno patro po druhém. Nahrává tomu fakt, že ve finále jsou použity úplně jiné textury a leveldesign je o dost zapeklitější a výrazně odlišný od předchozích dungeonů ve hře. Všechny předchozí dungeny vypadají v porovnání s finále jakoby je někdo do hry narychlo dodělával, protože si najednou uvědomil, že chce mnohem větší a zajímavější hru. Jenomže to tak úplně neklaplo.
Abandoned Places nejsou špatnou hrou, jen to prostě po tom všem působí jako dort pejska a kočičky. Nebýt těch povedených dungeonů a úvodní atmosféry, tak bych byl s hodnocením asi příkřejší. Takhle bych to viděl na 75%, ale mějte na paměti, že tu hodnotím hlavně celkovou atmosféru hry. Je to primárně o mém osobním pocitu ze hry a to bez ohledu na výše uvedené chyby. I přes ně je to totiž celkem chytlavá záležitost, ale stačilo mi to opravdu jen jednou ;).
Dvojka na to jde trochu jinak. Příběh je pořád roztažen přes několik separátních dungeonů, ale struktura hlavního úkolu je obdobná. Zprvu máte najít jeden konkrétní artefakt a s ním pak vyrazit skrz komplex několika propojených dungeonů do finále. Autoři se tentokrát se zápletkou příliš nepárali. V manuálu je jen pár odstavců, které vám vysvětlí, že jste se posunuli o nějaký čas dopředu a opět patříte k hrstce "zakonzervovaných" hrdinů. Vaším protivníkem je tentokrát zlý bůh Pendumahle, původní stvořitel Bronakha, tedy předchozího záporáka. Přišel se vám a vašemu světu pomstít za smrt svého učedníka.
Velkou změnou si prošla ve dvojce nejenom grafika, ale i samotný engine hry. Povolání se nám smrskla na dvě (bojovník a mág) a došlo i na pár zjednodušení. Nyní se ke kouzlu na tvorbu jídla dostane každý kouzelník na levelu 2, což je otázka 15 minut a vůbec se přitom nemusíte pohnout z úvodní místnosti. Levelup je plně automatický, takže už nepotřebujete ani cvičírnu. Jakmile získáte pár kousků lepší výbavy, tak jste rázem soběstační a můžete směle vyrazit vpřed. Před vámi je úvodní dvojice pater, kde si vyzkoušíte souboje, osaháte první puzzly a potrénujete kreslení. Dvojka má v tomto ohledu výhodu v tom, že je zde přítomen kompas, což byla pomůcka, která v jedničce chyběla a bylo to občas znát.
V úvodním dungeonu získáte první úkol a po jeho vyřešení vás váš průvodce vyšle na cestu do trpasličích dolů. Díky tomu se podíváte do venkovních lokací, které jsou celkem 4 a jsou propojené skrze města. Nicméně význam měst je tu opět zanedbatelný a dost pustě působí i venkovní lokace. Mohlo to být zkrátka využito jinak a lépe, ten potenciál tu opět byl. Docela se divím, že to vývojáři znovu odbyli. Vše potřebné je totiž spojeno s dungeony a nic víc nepotřebujete. Venkovní lokace a města slouží čistě k přesunu. Ekonomika je ve dvojce navíc taky k ničemu, peníze tu nehrají žádnou (významnou) roli. Vaším jediným cílem je splnit zadaný úkol, potrénovat postavy a vyrazit dál.
Trpasličí doly už jsou slepenec vícero dungeonů dohromady, které na sebe navazují trochu nelogicky. Nebo mi to tak alespoň přijde. Z dolů jdete do stok a ze stok pokračujete ještě níže do nějaké pevnosti. Přitom si říkáte: "neměly by být stoky snad až pod pevností?" Asi měly, ale na logiku se tu moc nehraje. Doly navíc poskytují jednu novinku v podobě jakési pseudointerakce s místními trpaslíky. Vše se děje formou infotextů, které jsou ale dost statické a nijak nereagují na vaše skutečné jednání. Ostatně hra vás beztak tlačí k předem určeným činům, takže tím si vývojáři odhad situace značně zjednodušili. Jakmile doly opustíte, tak zmizí i tenhle socializační prvek a znovu pocítíte tíhu veškeré samoty.
Každé patro v Abandoned Places 2 je velké 32 x 32 polí, respektiveě 30 x 30 polí efektivně, což je docela dost, obzvláště když to ručně kreslíte. Pevně daná velikost má výhodu v tom, že se snadnějí odhadují okraje pater, ale z pohledu úmornosti je to opravdu hodně velké. Levely v Abandoned Places 1 byly o něco menší a patra byla na pohled řidší, proto mi to u jedničky nepřišlo ani důležité zmiňovat, ale u dvojky je to klíčový faktor, který vás může od hry odradit. Ruiny úvodního města ještě přežijete, ale teprve komplex trpasličích dolů ukáže, jestli zvládnete zmapovat celou hru. Obtížnost puzlů je tu totiž taky o něco vyšší a odpovídá zhruba finálovým patrům jedničky. Kombinace úmornosti kreslení a pastí v podobě teleportů, spinnerů, nášlapných plošinek atd., udělá prostě své.
Z pastí bych rád vypíchl teleportační kaskády, neboli pohyblivé chodníčky, jak to nazval Ringo. Jde o soustavu teleportů, které si vás postupně předávají, takže to vypadá podobně, jako byste stáli na eskalátoru a ten s vámi projížděl skrze chodby. Někdy jsou to rovné úseky, jindy různé klikatice nebo obdélníkové trasy. A aby to nebylo tak jednoduché, tak je to místy okořeněno o iluzorní zdi nebo políčka s magickou tmou. Mapuje se to špatně a vyžaduje to od vás hodně soustředění. Naštěstí s tím hra příliš neplýtvá, takže to pořád lze brát jako občasné "zpestření". V jedničce byla teleportační kaskáda jen jedna, kousek od finále, ale tam jsem si jí dovolil nezmapovat. Ve dvojce to ovšem nezmapovat nejde, protože tím vám kolikrát utečou významné návaznosti patra.
Finální komplex dungeonů je už opravdu peklo, byť začíná celkem jednoduchou věží - tedy alespoň na oko ;). Jenomže ani v ní si dostatečně neodpočinete. Navíc budete konfrontováni s faktem, že ve hře jsou i nedodělky, kdy se na různých patrech začnou objevovat nepřístupné prostory. Jenomže to vy nevíte a budete si marně lámat hlavu nad tím, jak se tam dostat nebo jak to souvisí s postupem vpřed. Je to úplně zbytečný zdroj zákysů. Bylo například celkem jasné, že ty dveře přede mnou má ovládat páka za rohem, ale ta ve skutečnosti nic neudělala a teď co? Ale čert to vem. Mě to vadilo hlavně z toho důvodu, že když už mám před sebou hru, kterou musím ručně mapovat, tak se prostě chci dostat všude, kam to jde a tohle mi trochu drásalo nervy.
I přes tu úmornost mě úvodní elán neopustil a každé zmapované patro mi přišlo jako dostatečná satisfakce. Design dungeonů je prostě něco, co se vývojářům v celé sérii povedlo. Jako dvojka není určitě špatná hra, byť za mě je o poznání slabší než jednička a je to právě kvůli té dříve zmíněné osekanosti. Jednička alespoň poskytovala zdání epičnosti, kdežto dvojka na tenhle aspekt už zcela rezignovala a vývojáři to ve finále zazdili hodně nepovedeným bossfightem. Viděl bych to proto na 70%. Jedničku bych určitě doporučil pro doplnění přehledu o krokovacích dungeonech, tedy minálně její úvod, ale u dvojky si říkám, že ta investice času je spíš pro zaryté fandy, a když už opravdu nemáte co hrát ;).