Přispěvatel: Elemir Leden 06, 2025, 07:49:04
Můj první pokus však nedopadl moc slavně a skončil jsem poměrně brzy. Nevím, co jsem od hry přesně čekal, a možná už toho bylo prostě jenom moc. DA:O slibovaly důstojného nástupce Infinity her, akorát v novém světě a s novými pravidly. Vznikl přitom docela zajímavý hybrid.
Bioware se totiž po vydání Neverwinter Nights rozhodli, že nepřístoupí na novou licenční hru Wizards of the Coast (WotC) a půjdou si dál vlastní cestou. Tím pádem padla jakákoliv další implementace pravidel D&D a světa Forgotten Realms. Vznikly tak hned dvě IP - Dragon Age a Mass Effect. DA:O přitom určitou návaznost zachovává, tedy co se implementace herních pravidel týče, protože inspirace D&D je tu pořád zřejmá. Nicméně celý systém je o poznání jednodušší a přímočařejší, což je vlastně dobře. Ostatně WotC svého času sami vydali zjednodušenou sadu pravidel, která bylo možné do her implementovat bezplatně.
Současný pokus je prozatím také jen testem, ale zatím se statečně držím :D. Je to problematické, jakmile už jsem jednou hru shodil ze stolu, tak k ní obvykle mívám přetrvávající averzi, což je ale v tomto případě škoda, protože DA:O má poměrně zajímavý příběh, propracované lore a postavy. Stojí tedy za to, abych veškeré svoje výhrady skousnul a vydržel.
Nicméně nechci to pojímat rovnou jako deníček, takže to povedu formou volné diskuse.
Přispěvatel: Ivan Leden 06, 2025, 11:42:50
Nicméně jsem si vybral lidského zloděje - šlechtice (první hra byl trpasličí šlechtic bojovník Libor, druhá rozehrávka elfská čarodějka Zuzka). Mám splněný úvod, Lothering, pak jsem šel do Ostagaru nabrat Oghrena, v DLC golema a šel jsem na Zrušený kruh, který jsem dokončil, nabral jsem Wynne a po ní Zevrana. Takže parta je kompletní a já teď přemýšlím, kam se vydat dál..
Nabízí se dojet trpaslíky, ale tam jsem se upřímně dost zadřel a snižovat obtížnost na Snadnou se mi nechce. Asi zkusím Rudoskalí, ale uvidím..
Přispěvatel: Yuyana Leden 06, 2025, 12:59:47
Každopádně, Elemire, oficiálně vítej ve světě the Dragon Age setting, známějšího pod zkratkou Thedas. Právě tu probíhá zombie apokalipsa, kvůli typanovi známýmu jako Fen Harel. Jedná se o elfího boha lhaní/vzpoury, takovej jako ekvivalent Lokiho. Ulhanej, s patentem na chytrost, vychcanej jak mraky, zážitkovej charakter.
Přispěvatel: Elemir Leden 06, 2025, 15:25:39
Popravdě je to kvantum informací najednou. Docela se mi třeba vyplatilo posedět si u ohníčku a poslouchat. A pak si to dát dohromady s nějakými vzkazkami atd. Předpokládám, že další oblasti mi pak na ty samé události poskytnou zase jiný pohled. Ostatně ještě před návštěvou elfů jsem si v kempu popovídal s Lelianou, ze které se mimochodem vyklubala bývalá bardka a zrovna má v repertoáru jeden ten stěžejní elfí příběh. Nakonec jsme se u ohníčku podivili oba nad tím, že popisované události asi proběhly jinak, než se mezi lidmi traduje. Ale jak jinak, historii přeci píší vítězové :D.
Trochu mi přijde, že elfí zápletka na Thedasu je inspirovaná Zaklínačem. Obzvláště vzhled Paní lesa, která navíc vypadá jako sestra Paní z jezera :). Ale najdou se tu i společné body s FR, např. příběhové pozadí Morriganiny matky a od ní odvozené čarodějnice z Pustiny. Něco jako Rashemen, tedy Minsc a Dynaheir, potažmo pak jedna část příběhu Mask of Betrayal z NWN2.
Když tak nad tím přemýšlím, asi by bylo opravdu lepší, kdybych ten začátek sjel znovu a odjinud. Klidně stejný postup, ale s jiným charakterem a hlavně s lépe rozdělenými talenty, protože ten souboj s ogrem ve věži mohl dopadnout zřejmě jinak, pokud bych se nerozhodl v Ostagaru pro náhlou změnu zaměření postavy.
Jo, jinak bych málem zapomněl, i když se k tomu ještě postupně dostanu, část problémů jsem si zajisté způsobil i tím, že jsem přehlédl přetrvávající zranění u postav. Tuhle mechaniku jsem naposledy prožíval v Realms of Arkania a vůbec by mě nenapadlo, že to někdo o tolik let později znovu opráší. Ostatně i to dělení peněz na zlaté, stříbrné a cosi ještě menšího je v RoA klasika.
Taky mě ještě překvapilo, že Leliana je romancovatelná mužským charakterem. Nevím, proč, ale někde mi vytanula dávná vzpomínka, že Leliana preferuje jen ženy. Ostatně už se stihla navézt do Morrigan, až si říkám, jestli mi jí tím nevypudí z družiny :D. Jinak ty rozhovory mezi členy družiny jsou taky fajn.
A teď jedna otázka, udělal bych velkou chybu, kdybych Morrigan vedl napůl jako útočného mága a napůl jako léčitelku? Zatím si nedokážu představit, jak moc velkou mám rezervu, respektive volnost ve výběru talentů. Na příkladu toho ogra je totiž vidět, že botu udělat jde a nerad bych pak vláčel sebou rozhozený charakter, podobně jako Shadowheart v první rozehrávce BG3.
Přispěvatel: Yuyana Leden 06, 2025, 15:42:46
Přispěvatel: Yuyana Leden 06, 2025, 20:27:53
Přispěvatel: Milhaus Leden 06, 2025, 22:33:56
Celkově bych řekl, že ty lokace není nutné udělat úplně celé, ale můžeš se do nich vracet, když to třeba někde drhne a potřebuješ více zkušeností. Mám dojem, že je ve věži mágů to asi nešlo, ale nejsem si jist, jen si to pamatuji tak nějak matně, že to tak bylo.
Mágové v té hře jsou hodně silní, není třeba nic jiného, krom zloděje. Celkově bych řekl, že je lepší se snažit ovládat postavy sám a nenechávat to na hře. Zloděj by měl třeba píchat do zad, kouzla mágů je dobré si vhodně volit a podobně. Ale je fakt, že někdy největším soupeřem hráče, je umělá inteligence jeho společníků. Dobrý bylo, že se tam daly dělat léčky na nepřátelé, nalákat je někam a tam je pak přepadnout a podobně.
Přispěvatel: Yuyana Leden 07, 2025, 19:16:01
Já jsem zrovna ten typ, co preferuje, když se ostatní ovládaj laskavě sami, i když si občas užiju boj, kde to musim trochu řídit já. Používám Shale, psa a Zevrana. Morrigan jsem vyhodila z party po tom, co hned v první vsi urazila psa. Ne že bych proti ní něco měla, a její máma je super babizna.
Přispěvatel: Elemir Leden 07, 2025, 20:35:37
Přispěvatel: Yuyana Leden 07, 2025, 21:12:20
Pojďme si teď představit elfí bohyni Mythal. Protože jak jsem psala, že Fen Harel je zodpovědnej za blight? Jako... je, ale. Nejede v tom sám. Jeho kamarádka a vlastně jako šéfová v tom měla víc inciativy, než on. Jako iniciativa byla její, ale provedení byl jeho nápad. Nevim, jestli je ok k tomu přinášet víc detailů, abych nepokazila magii.
(Tady se omlouvám za ten snímek, je to jedinej, kterej mám, musela jsem to pauznout otevřenim menu. Ona byla velmi naštvaná a ten boj byl takovej... energickej. Měla jsem jí ukecat, aby nám pomohla, ale když jsem otevřela dialogový menu, tak jsem nějak spontánně prohlásila "die false god!" a od tý doby to, slovy našich anglicky mluvících přátel, šlo k jihu)
Přispěvatel: Elemir Leden 07, 2025, 21:58:13
Přispěvatel: Yuyana Leden 07, 2025, 22:14:05
Přispěvatel: Elemir Leden 07, 2025, 22:28:44
Přispěvatel: Elemir Leden 08, 2025, 13:40:37
Přispěvatel: Milhaus Leden 08, 2025, 14:11:39
Moc si tu hru již nepamatuji, ale vím, že jsem rád používal nějaké mrazící kouzlo, asi mrazící kužel, nebo něco takového. Byla třeba sranda s těmi silnými duchy bojovat s 3 mágy a zlodějem, protože oni byli proti magii téměř imunní, takže jsem to dělal tak, že všichni tři mágové toho ducha jen mrazili tím kuželem a Leliana jej šimrala asi lukem, nebo něčím takovým (aby nezavazela těm mrazícím kuželům) :D.
Ale ve většině bojů bylo právě výhodnější nechat Lelianu, ať prochází to místo sama, naváže na sebe nepřátelé, pak s ní utéct k mágům a s mágama nepřítele rozsekat na kaši. Hlavně u trpaslíků to fungovalo docela dobře.
Pokud by se ale třeba Leliana (nebo jakýkoliv zloděj), měl ovládat sám, tak ono mám pocit že hra moc neuměla využít jejich přednosti.
Přispěvatel: Yuyana Leden 08, 2025, 14:32:29
Přispěvatel: Elemir Leden 08, 2025, 17:56:01
Úvodní intro poodkrývá zápletku hry jen zlehka, většina zmíněných informací je pak v průběhu hry dále zpřesňována, takže se to pokusím nastínit ve světle mých současných znalostí, které vychází z průchodu úvodem hry a návštěvy Breciliánského lesa (předchozí rozehrávka).
Kdysi dávno ve Fereldenu uctívali vícero bohů, ale pak se díky elfskému vlivu začala Fereldenem šířit víra v jediného boha sjednotitele, který je označován jako Stvořitel. Domovem Stvořitele je Bílé město v realitě, kterou lidé nazývají Úsvit (teď si nejsem úplně jistý). Samozřejmě to neznamená, že by stará náboženství zanikla, ale Stvořitel hraje v Originu klíčovou roli. Podle legendy se před mnoha staletími pokusila skupina mágů vtrhnout do Bílého města, Stvořitele sesadit a ujmout se jeho božské role. Tenhle pokus se jim nezdařil a místo toho byli prokleti a vyhnáni zpět do Fereldenu. Prokletí, tedy jejich vlastní zkaženost, pak vytvořila z těchto pošetilců první zplozence, kteří ve Fereldenu začali šířit Nákazu. Jako první útokům zplozenců podlehla veškerá trpasličí království.
Z Hlubokých cest se pak do všech směrů hnala jedna vlna zplozenců za druhou, až byli jednotlivé národy Fereldenu téměř vyhubeny. V té době se objevili Šedí strážci, bojovnící různého původu, kteří jediní dokázali nápor zplozenců nejen zastavit, ale také nad zplozenci definitivně vyhrát. Stalo se tak před 400 lety. V dnešních dnech už se o hrdinských činech Šedých strážců příliš nemluví a hrozba Nákazy je tak dávná, že obyvatelé Fereldenu dávno zapoměli na všechny ty hrůzy, které se s příchodem zplozenců objevily. Šedých strážců od té doby výrazně ubylo, ale přesto stále vykonávají své povinnosti a bedlivě střeží celý kraj. Pátrají přitom po sebemenších náznácích opětovného příchodu zplozenců a jsou ochotni kdykoliv vyrazit do nového boje s Nákazou. Jenomže varování Šedých strážců jsou brána na lehkou váhu a důsledek na sebe nenechal dlouho čekat! U Ostagaru se schyluje k bitvě, která by opět mohla zvrátit jazýček vah a znamenat tak nové ohrožení pro celý Ferelden.
Tvorba postavy
Po minulém startu jsem se rozhodl, že si zvolím plánovanou alternativu v podobě trpasličího válečníka. Na výběr jsou hned dvě možnosti. Buďto se stanu trpasličím šlechticem nebo prostým trpaslíkem. Navenek je to zdánlivě obyčejná volba, ale její důsledky jsou přitom významné. Celý úvod se pak odehrává v Orzammaru, trpasličím městě situovaném hluboko pod Zmrzlými horami. V Orzammaru vládne tvrdý kastovní systém, který nedává obyčejným trpaslíkům příliš šancí na lepší život. Můj hrdina je proto obyčejný nuzák, který musí každý den bojovat o holé přežití a je s ním také podle toho nakládáno.
Po volbě původu jsem si jako povolání vybral bojovníka. Alternativou byl už jen zloděj (lotr), protože trpaslíci se mágy stát nemohou. Poté jsem se pustil ještě do rychlé úpravy vzhledu a nakonec jsem si rozdělil svých 5 bodů do základních atributů. Jde o Sílu, Obratnost, Sílu vůle, Kouzla, Lstivost a Kondici. Po minulé rozehrávce jsem už nebyl tak zbrklý a dal jsem jen 1 bod do Síly a zbytek do Síly vůle. Na první pohled se to nezdá, ale Síla vůle je důležitá i pro bojovníky, protože jim zvyšuje vitalitu při speciálních bojových technikách. Jinými slovy by to mělo snižovat cooldawn mezi jednotlivými použití dané techniky (něco jako zotavení v M&M). DA:O jinak obsahuje realtime souboje, takže cooldawny tu slouží jako zdroj prodlevy při používání jednotlivých technik. Díky tomu souboj vypadá mnohem uvěřitelněji a také to dává větši prostor pro taktiku, kd můžetey nejenom ovlivňovat typy útoku, ale zároveň musíte plánovat, co se kdy použije anebo aby to bylo vůbec pro daný typ boje vhodné.
Hned poté došlo na volbu dovedností, což je 8 speciálních zaměření postavy, která mají vždy 4 úrovně a jsou pro všechna povolání stejná. Hra zřejmě vzhledem k volbě původu postavy předpokládá, že jsem zaměřením zloděj, takže krom první úrovně specializace bojovníka mi defaultně dohodila první úroveň kapsářství. To ale rozvíjet nechci, takže svůj první bod jsem strčil do Nátlaku, který ovlivňuje možnosti dialogů. Podobně se volba původu projevila na defaultních schopnostech, což je pro změnu sada dovedností, které už jsou ale specifické pro vybrané povolání. Hra se mě snaží tlačit do dvou zbraní, ale moje volba jako bojovníka je obouruční zbraň, takže jsem provedl korekci - jeden bod do používání obouruční zbraně a druhý do rozvoje své povahy bojovníka.
Nakonec došlo na volbu obtížnosti, kde jsem odklikl Normální obtížnost. Nevím, jak se to bude tvářit dál, ale tentokrát už na to půjdu s rozvahou, takže uvidím, jak moc to bude nebo nebude skřípat :).
Orzammar
Po potvrzení všech předchozích voleb se spustilo intro, které mi v rychlosti nástínilo mou současnou situaci. Jsem nejenom prostý živořicí trpaslík, ale zároveň jsem členem místní carty (zlodějského cechu), který vede Beraht. V hierarchii cechu jsem samozřejmě úplná spodina bez vidiny na postup, ale něco málo se tu přeci jen rýsuje ...
Beraht se před léty mě a mé sestry Riky ujal a zajistil nám alespoň nějakou budoucnost, jenomže to nedělal z čiré dobroty srdce, ale z čistě zištných důvodů. Já pro něj funguju jako poskok pro všechno a má sestra byla vychovávána jako konkubína neboli společnice pro některého z trpasličích šlechticů. Jak už jsem popisoval, v Ohzammaru vládne kastovní systém, který jednotlivým obyvatelům určuje, kde mohou žít, kam smějí vstoupit a s kým se smějí stýkat. Nejnižší kasta, tzv. bezkastí, jsou trpaslíci bez rodu, opravdu úplná spodina, se kterou se zachází nejhůř. Všichni bezkastí musejí být označeni cejchem, což jsem při volbě vzhledu jaksi nezohlednil :). Jde o volbu tetování, ale nic se neděje, hře absence tetování nevadí.
Bezkastí nemají příliš možností, jak se vyšvihnout výš, obzvláště muži, ale u žen jsou šance přeci jen vyšší. Pokud si totiž některý ze šlechticů, tedy vyšší kasty, vybere mezi nižší kastou svou konkubínu a ta mu navíc porodí mužského potomka, pak má šlechtic právo svou konkubínu a celé její příbuzenstvo povýšit do vyšší kasty. A na to právě Beraht spoléhá. Navenek vystupuje jako strýček Riky, takže by se přestup do vyšší kasty týkal i jeho. Proto do Riky tolik investoval a zaplatil jí patřičnou výchovu. Jenomže to nejde tak rychle, jak by si Beraht představoval a tak přišel Rice domluvit, opět.
Jenom taková odbočka. Ohzammar je jedno ze dvou stále stojících a funkčních trpasličích měst. Současná hrozba zplozenců ho ale silně ohrožuje. Mužských bojovníků rychle ubývá a tak je trpasličí společnost ráda za každý nový přírůstek. Proto mají konkubíny taková privilegia. Jsou potenciálním zdrojem nové mužské populace a pokud konkubína opravdu porodí mužského potomka, tak má v podstatě vyhráno.
Rika si naštěstí potencionálního nápadníka našla, ale jelikož není jeho jedinou konkubínou, tak hrozí, že nápadník dá nakonec přednost jiné z dívek. Beraht není s touto situací spokojen a dá Rice už jen jeden týden, aby předvedla výsledky, jinak jí naopak čeká mnohem horší osud. Tady musím říci, že hra dává na výběr velkou volnost v tom, jak celý rozhovor vést a své si najde i ten, komu zrovna tenhle typ začátku nesedí, což jsem samozřejmě já :). V principu to nemá na nic vliv, jde jen o ten pocit, jaký z toho rozhovoru máte, tedy nakolik se do svého charakteru dokážete díky tomu vžít. A jelikož nejsem typický lotr, tak jsem to celé mohl uhrát mnohem "jemněji".
Málem bych zapomněl, s Rikou nejsme sirotci. Otec nám sice zemřel, ale matka alkoholička je tu stále s námi ...
I pro mě si Beraht připravil úkol. Mám se venku sejít se svým kumpánen Leskem a vyrazit najít Oskiase, místního podvodníčka. Oskias si z nedávného obchodu něco málo ulil a připravil tak Berahta o jeho podíl. No a to se přeci nedělá. Řešením je Oskiase najít a exemplárně potrestat, tedy jinými slovy zabít a veškeré cennosti pak předat Berahtovi.
Leske v příběhu vystupuje jako můj kamarád na život a na smrt, byť zprvu to vypadá, že je to spíš Berehtův dohled, který na mě má dohlédnout - abych neudělal nějakou "botu". Hledání Oskiase vede do horní čtvrti města, která je určena vyšší kastě. V chudinské čtvrti toho totiž moc k vidění není, jen pár žebráků, prostitutek a jeden chytrolín, co by za informaci o Oskiasovi chtěl zaplatit. Nechal jsem ho být, navíc u sebe nemám ani vindru. Což mě mimochodem dost překvapilo, leda bych někde prodal trojici slabších léčivých mastí. Ale ani to by mi stříbrňák nevydělalo.
Peníze mi nabídl až jeden trpaslík v horní čtvrti. Prý 1 stříbrný za dva moje zuby :). Dotyčný se totiž živí jako výrobce zubních protéz, paruk apod. Když jsem ho odmítl, tak zvýšil cenu na 1,5 stříbrňáku, ale i s tím jsem ho poslal někam. U místních obchodníků jsem si prohlédl jejich nabídku, ale bez peněz to mělo jen čistě informativní charakter. Nicméně obchodnice Olinda, Leskeho stará známá, za zmínku stojí, protože je potencionální kupec v našem úkolu s Oskiasem (vysvětlím za chvíli).
Moc možností, co v horní čtvrti dělat, ale není. Pro Ohzammar platí, že je tu naznačeno několik možných cest, kam se vydat, ale část z nich je přitom nepřístupná. Předpokládám, že to jsou místa, která jsou dostupná za jiný začátek nebo třeba až někdy v budoucnu. Začátek v Ohzimmaru je tedy podobně lineární jako začátek za lidského šlechtice v Hornoživském hradu.
Oskiase jsme našli v místní krčmě a nijak se nevykrucoval. Rychle pochopil, kdo nás poslal a kápl božskou. Podařilo se mu z města propašovat nějaké Lyrium na povrch a dostal za to docela slušně zaplaceno (Lyrium je vzácná ingredience, které si cenní zejména mágové a je po ní tedy slušná poptávka). Bohužel to zatajil před Berahtem a těžko soudit, jestli to byl od Oskiase záměr nebo jen pouhá hloupost. Jako důvod nám totiž sdělil, že si chtěl kupce nejprve proklepnout, aby to nebyla nějaká bouda a teprve pak chtěl celý obchod nahlásit Berehtovi.
Po celou dobu jsem měl zhruba tři možnosti, jak rozhovor vést a dost mě potěšilo, že v možnostech nechyběla mírnější cesta, která vedla k oboustranně výhodné dohodě. Oskias nám nabídl část zisku (1 zlatý nuget)) a já jeho nabídku přijal. Leske zprvu nesouhlasil, ale slíbil jsem mu, že polovina z toho je samozřejmě jeho. Tím jsem ho umlčel. Oskiase jsem nechal jít, ale doporučil jsem mu, aby z města natrvalo zmizel. Tím jsem mu ušetřil život, ale také jsem se připravil o zbytek zisku, který jsem z něj mohl vymlátit - na druhou stranu, Oskias u sebe měl jen část platby, zbytek nechal chytře ve svém úkrytu na povrchu, takže mimo můj dosah.
Leske mi doporučil, abych získaný zlatý nuget prodal u Olindy, která si celou záležist určitě nechá pro sebe, takže naše dohoda s Oskiasem zůstane tajemstvím. Jenomže venku před hospodou se to Leskemu rozleželo v hlavě. Dostal prostě strach. Prý bude lepší, když nebudeme Berahta pokoušet a raději mu povíme o Oskiasově obchodu pravdu a předáme mu i zlatý nuget. Po krátké úvaze jsem se rozhodl Leskeho poslechnout a vyrazili jsme k Berehtovi domů.
Leskeho strach nám nejspíše zachránil život. Bereht měl v hospodě nasazeného špeha, takže věděl o tom, že jsme nechali Oskiase jít a také o tom, že jsme si od něj něco vzali. Povedlo se nám to naštěstí uhrát do autu. Přeci jsme nemohli Oskiase zabít v hospodě před svědky, tak jsme ho nechali zdánlivě jít a venku jsme ho pak vylákali do postranní uličky k lávovému poli a tam se ho zbavili. Bereht tomu nakonec uvěřil, ale bylo to o fous.
Po chvilce váhání nám Beraht zadal další úkol. Do města přijel Šedý strážce, kvůli kterému dnes bojovnická kasta pořádá zápasy. Důvodem je fakt, že Šedý strážce přijel hledat vhodné rekruty pro svůj řád, takže se bojovníci chtějí předvést. Nicméně celá akce je spojena se sázkami a to je právě to, co Berahta na celé věci zajímá nejvíce - hodlá celý zápas zmanipulovat. Místním favoritem je Mainar, který už se zplozenci bojoval. Naopak outsiderem a zároveň Berahtovou volbou je Everd. Mám tedy Everdovi pomoci klání vyhrát. Samozřejmě podvodem - musím Mainarovi nalít do jeho osobní lázně jed, který na chvilku zpomalí jeho reflexy, ale jen tak, aby to nebylo nápadné. Proto celou akci musím provést těstně před ohlášením souboje Mainara s Everdem. Beraht mi předal propustku do Arény a zbytek už je na nás.
S Leskem jsme se tedy vydali do Arény, kam nás předtím strážce nechtěl pustit, ale jakmile viděl propustku, tak už to bylo bez problémů. Uvnitř jsem se potkal s Duncanem, Šedým strážcem, a něco málo jsem s ním prohodil. Duncan ze zdvořilosti odpovídal, ale pak se omluvil a odešel. Nic nenasvědčovalo tomu, že by o mě měl nějaký zájem, jako tomu bylo v případě začátku za lidského šlechtice. Pokrčil jsem rameny a zamířil do pokoje Everda. K naší smůle jsme ho našli opilého na podlaze. Očividně nebyl schopný boje. A co teď?
Leskeho napadlo, že bych mohl využít svého umu v ovládání zbraní a na Everda si zahrát. Stačí, když si vezmu jeho brnění a nebudu si sundavat helmu. Nikdo mě tak nepozná. Neochotně jsem souhlasil, ale ještě předtím jsem se vloudil do pokoje Mainara, jako úklidová služba, abych mu do lázně nalil jed. Mohl jsem tenhle krok vynechat, ale já se rozhodl neponechat nic náhodě. Jelikož byl zároveň ohlášen náš souboj, tak jsem si nasadil brnění, helmu, popadl obouruční meč a vyrazil jsem za velitelem soubojů.
Souboj s Mainarem proběhl celkem rychle a bez obtíží. Asi bych to zvládl i bez toho jedu. Hned na to k mému překvapení následoval souboj s Adalbem a pak s Lenkou, mlčenlivou sestrou. Ten jediný proběhl na život na smrt. Když velitel soubojů ohlašoval můj poslední zápas, tak na kolbiště znenadání vtrhl Everd a podivoval se, že zápas začíná bez něj. Jenomže tím se prozradilo, že místo Everda bojoval někdo jiný. Duncana celá situace zaujala, protože bez ohledu na to, kdo bojoval a jaké je jeho postavení, tak má před sebou konec konců právoplatného vítěze, neboli vhodného rekruta pro svůj řád. Problém byl akorát v tom, že jsem bezkastovní a svou účastí na turnaji jsem nejenom porušil pravidla, ale také jsem svou přítomností celou akci zneuctil. Zápasy byly anulovány a já skončil ve vězení.
Jenomže to nebylo městské vězení, jak se záhy ukázalo. Beraht vynaložil nemalé úsilí, aby mě a Leskeho dostal z rukou strážných. Ne proto, aby nás zachránil, ale aby s námi zůčtoval. Jednak jsme byli odhaleni a pak anulování zápasů znamenalo, že Beraht s lordem Vollneyem přišli o celý vklad 100 zlatých. Nás čekala už jen smrt, jak nám Jarvia přišla povědět. Nešlo ale jen o nás, Beraht slíbil pomstu i Rice. Co naplat, museli jsme pryč, ale jak?
Leske je schopný zloděj, ale neměl u sebe nic, čím by otevřel zámek. Naštěstí jsem ve své cele našel nějaké třísky z beden, takže jsem mu je podal a za chvilku jsme byli venku. Leske poslal strážného na věčnost a z bedny jsme si vzali svou výbavu. Hm, k mé smůle jen jednoruční zbraně. Musel jsem proto využít obourukosti a doufat. Čekalo nás několik soubojů se strážnými a na konci pak souboj s Berahtem a jeho dvěma poskoky, které Beraht hodlal poslat za Rikou. A to jsem samozřejmě nemohl dopustit.
Souboj to byl trošku náročnější, bez léčivých mastí se to neobešlo, ale vyšlo to tak akorát, abychom s Leskem přežili. Tedy já ano, Leske v závěru přeci jen podlehl jednomu z poskoků, ale s těmi už jsem si poradil i sám. Léčivých mastí je omezený počet, není proto radno s nimi plýtvat, ale přišlo mi, že hra s tím tak trochu počítá a před soubojem s Berahtem je nabídne jako loot po posledním souboji se strážci. Hráč by se tedy neměl tzv. ocitnout na suchu.
Venku před Berahtovým domem nás už čekal velitel soubojů v doprovodu stráží a chvilku na to dorazil i Duncan. A jelikož se zpráva o našem zadržení rychle roznesla celým městem, tak dorazila i Rika.
Hrozilo nám opětovné uvěznění a náležitý trest, ale Duncan mi nabídl alternativu. Jelikož jsem na kolbišti prokázal své nesporné kvality, tak se mohu přidat k Šedým strážcům. Moc mě to nepřesvědčilo, ale dal mi čas na rozmyšlenou, tedy abych se poradil s Leskem a Rikou. Oba byli pro, abych nabídku přijal. Leske si poradí v Ohzammaru i beze mě a Rika je se svou rolí konkubíny taktéž spokojená. Navíc Leske slíbil, že na ní dohlédne.
Pro zajímavost jsem zkusil Duncana odmítnout, ale na volbě hráče tu v podstatě nezáleží. V případě odmítnutí totiž využije Duncan své právo zaručené orzammarskou radou a povolá mě mezi Šedé strážce i proti mé vůli. Proto je lepší pro dobrý pocit nabídku přijmout. V obou případech jsem získal palcát strážce Forala Aeducana a v doprovodu Duncana jsem odcestoval do Ostagaru.
Dosoukal jsem se díky tomu na level 3 a přede mnou je stěžejní pasáž, která odhalí, jak dobře jsem si při rozdělování bodů a talentů vedl ;).
Na závěr musím přiznat, že mě zprvu začátek za prostého trpaslíka úplně nenadchl, protože to zdánlivě směřovalo jinam než jsem chtěl, ale pak jsem zjistil, že hra nabízí dostatečnou volnost v tom, jak se hráč bude v Ohzammaru chovat a ve výsledku mi to perfektně sedlo. Pravda, řada voleb v rozhovorech má jen kosmetický efekt a výsledek je vzhledem k ději pevně daný, ale rozhodně mi to pomohlo se se svou postavou lépe sžít a přijmout tuto minulost za svou. V porovnání se začátkem lidského šlechtice je tahle pasáž možná i delší a vzhledem k souboji s Berahtem asi i lehce obtížnější.
Přispěvatel: Yuyana Leden 08, 2025, 20:01:45
Na DA sérii je super to, že... že dostáváš nějaký legendy z pohledu moderních lidí a jejich náboženství, který má nějaký politický cíle. Celá řada lidí kvůli tomu fňuká, protože se nedokážou vyrovnat s legendama, který jsou jen legendy, ale podle mě to dává světu charakter, realističnost a i to, jak konkrétně je realita překroucená, má výpovědní hodnotu.
Přispěvatel: Yuyana Leden 08, 2025, 20:38:14
Spoiler: ukázat
Totálně jsem atribut "lstivost" přečetla jako "lechtivost" a přemejšlela, co to proboha je za překlad. Můj mozek viditelně ještě nerozmrzl. Máme hromadu nemocnejch kolegů a je to náročný.
Přispěvatel: Elemir Leden 08, 2025, 22:10:05
Pasáž z Ostagaru až do záchrany Morriganinou matkou mi nyní zabrala rovné 4 hodiny. V Ostagaru jsem to předtím totiž příliš uspíšil (opravdu hodně věcí jsem vynechal) a asi tam došlo i k fatální botě při souboji ve věži Ishalu. Průchod věží byl najednou nějak lehčí a zlobra jsem sundal hned na první pokus, akorát jsem se trochu více zapojil do řízení akcí své hlavní postavy.
Největším překvapením bylo, že ke zlobrovi jsme dorazili 4 - já, Alistair, mág Kruhu a lučištník (oba mi hra přiřadila sama od sebe). V minulé rozehrávce jsem taky dostal podporu, ale někde ve věži se mi pak vytratila a ke zlobrovi jsme dorazili už jen 3 (já, Alistair a Ňouma). Takhle jsem měl k dispozici 2 bijce a 2x útok z dálky, což asi na počátku boje pomohlo. Ale nebudu předbíhat, pak to popíšu v extra příspěvku. Každopádně je to zajímavý posun a specializace se mi očividně osvědčila.
Přispěvatel: Milhaus Leden 08, 2025, 22:15:22
Přispěvatel: Yuyana Leden 08, 2025, 22:39:56
[ You are not allowed to view attachments ]
Přispěvatel: Elemir Leden 09, 2025, 09:38:25
U podobně komplikovaných her s bohatým lore je čeština fajn. Když to hraji v aj, tak dialogy a ty jednodušší věci dám, ale pokud jde o různé knihy, deníky apod., to pak vynechávám, protože to mi zabírá dost času i v cz natož v aj. V tomhle ohledu překladatele obdivuji. Už i kvůli tomu, že to podle mě přeskakuje dost lidí, byť to v té hře mají přeložené.
Přispěvatel: Milhaus Leden 09, 2025, 12:25:25
Přispěvatel: Elemir Leden 09, 2025, 15:25:22
Do Ostagaru je to z Orzammaru docela štreka, protože Ostagar leží na jihu Fereldenu, kdežto Zamrzlé hory jsou na severozápadě. Přesto jsme dorazili svěží a v dobrém rozmaru. Ostatně v dobrém rozmaru byl i mladičký král Cailan, který přišel Duncana osobně přivítat.
A tady si neodpustím malou politickou odbočku, protože vzhedem k následujícím událostem je už nyní dobré vědět, kdo je kdo. Před Cailanem vládl Fereldenu jeho otec Maric (celým jménem Maric Theirin), který Ferelden osvobodil od vlády Orlesianských. Samozřejmě i orlesiánské období je z historického pohledu zajímavé, ostatně jako mnoho jiných událostí v lore DA:O, ale pro současné dění v Ostagaru není důležité. Maric měl během bojů s Orsiliánskými k dispozici výtečného stratéga, budoucího teyrna Loghaina Mac Tir. Loghain pochazí z obyčejného lidu, v žilách mu tedy nekoluje šlechtická krev, ale svými činy a hrdinstvím si po válce vysloužil titul teyrna a stal se královou pravou rukou. Oženil se a narodila se mu dcera Anora. A tady to začíná být zajímavé. Anora se později zasnoubila s Cailanem a stala se po jeho boku královnou Fereldenu. Tohle rodinné propojení pak lehce pozměnilo vztah i mezi Cailanem a Loghainem, který je nyní královým tchánem a oběma to umožňuje poněkud, no říkejme tomu méně formální komunikaci.
Další důležitou postavou Ostagaru je Cailanův strýc Eamon Guerrin, arl Rudoskalí, který se chtěl bitvy také zůčastnit, ale Cailan si ho ponechává jako zálohu. Král si totiž po několika předchozích úspěších myslí, že ani dnes to nebude jiné. Po arcidémonovi ani stopy a navenek to vypadá jen na další běžnou bitvu. Proč by sem měl tedy Eamona i s armádou tahat? S tím pro změnu nesouhlasí Duncan, ale nechal si to pro sebe a po odchodu krále jsme to probrali čistě jen mezi sebou. Duncan už stihl poslat pro Šedé strážce z Orlaisu, ale obává se, že nedorazí včas. Fereldenských Šedých strážců je totiž na bitvu málo. Mimochodem Orlais a Orlesiánské císařství jsou synonyma a ano, jde o tu samou říši, od které Ferelden osvobodil král Maric. Dnes jde o spojence. Holt politika :). Pokud jde o geografii, tak Orlais byste na mapě DA:O hledali zbytečně, ale rozpíná se severozápadně od Zamrzlých hor.
Cailan u bran Ostagaru neuvítal jen Duncana, ale vřelého uvítání jsem se dočkal i já, což bych zrovna od krále nečekal. Důvodem je zřejmě fakt, že Cailan stejně jako jeho otec drží Šedé strážce v úctě a prokazuje jim náležitý respekt. Ostatně naše místo v nadcházející bitvě je v předních řadách a vlastně celá taktika je postavena na tom, že král vyjede do boje v čele Šedých strážců. Nutno podotknout, že Loghain tohle nadšení s králem nesdílí. Jeho představa o rozmístění jednotek je jiná a nebojí se proto králi odporovat. Ale to bych předbíhal. Jak je vidět, v Ostagaru vládne před nadcházející bitvou napětí, ale všichni se přitom snaží držet na uzdě a králi příliš neodporovat.
U mostu do hlavního tábora v Ostagaru se se mnou Duncan rozloučil a nasměroval mě za Alistairem. Dalším Šedým strážcem, u kterého se mám hlásit, protože je nejvyšší čas, abych já a ostatní rekruti podstoupili obřad přijímání. Do té doby nemám tábor opouštět - jako by to vůbec šlo :).
Ještě na Královské cestě se ukázalo, jak užitečné bylo naučit svou postavu Nátlak. Vůbec jsem netušil, jak velký efekt přinese už jen první úroveň této větve dovedností. Všechny nátlakové volby rozhovorů mi najednou začaly vycházet, což mi přineslo haldu nových informací. Nikoliv klíčových, ale o dostal jsem se k různým drobnostem, které krásně dokreslují celou situaci v Ostagaru a pomohly mi lépe pochopit, co se vlastně stalo. Navíc jsem brzy zjistil, jak jsem byl v předchozí rozehrávce zbrklý a kolik jsem toho v Ostagaru vynechal.
První zajímavý rozhovor jsem zapředl se strážným u věže Ishal. Normálně by byl skoupý na slovo a jen by mi suše oznámil, že do věže nyní nemohu, ale když jsem ho vyzpovídal více, tak jsem se dozvěděl, že vež je uzavřená z rozkazu teyrna Loghaina. Jeho muži mají za úkol věž zabezpečit pro nadcházející bitvu. Krom toho nalezli ve věži dříve neobjevenou síť podzemních chodeb. Když jsem se podivil nad zachovalostí věže, tak mě poučil, že věž je zajisté práce trpasličích mistrů z období Tevinterské říše. Tady musím podtknout, že jde o pořádný kus historie. Tevinterská říše byla úplně první lidskou říši na kontinetu Thedas a shodou okolností to byli právě její mágové, kdo narušili klid Stvořitele a stali se prvními zplozenci.
Po rozhovoru se strážcem jsem se přesunul po mostě do hlavní části vojenského ležení. Nachází se tu hned několik významných bodů - např. královský stan, stan teyrna Loghaina, tábor Šedých strážců, tábor Popelavých bojovníků, kotce, ošetřovna, tábor mágů Kruhu a ještě pár dalších míst. V první rozehrávce jsem to tu opravdu jen proběhl, ale tentokrát jsem to vzal hezky postupně a pokusil se promluvit i se zdánlivě generickými postavami. Není to vůbec od věci. Začnu ale těmi významnějšími postavami.
Ke králi jsem se nedostal, ale jeho stráž mi po drobném nátlaku prozradila, že teyrn Loghain je u něj pečený vařený a dost se spolu dohadují. Loghain si o králi myslí, že je lehkomyslný a není spokojený ani s chováním své dcery, ale podrobnosti mi strážný neprozradil. Za odměnu se mi odemknul úspěch Přesvědčivost. Abych znal názor protistrany, tak jsem zašel i ke stanu Loghaina a od stráže se mi podařilo vyžádat si audienci. Loghain opravdu přišel a promluvil si se mnou.
Teyrn považuje královu fascinaci Šedými strážci za nežadoucí a ihned mi dal lekci z historie. Šedé strážce přivedl zpět do Fereldenu král Maric, Cailanův otec, který sice řád respektoval, ale zároveň věděl, že strážci nejsou všemocní. Cailan se naopak příliš upíná k legendám místo toho, aby viděl realitu. A to je podstatou sporu, který Loghain s králem má. Králi prostě chybí moudrost jeho otce.
Rozhovor s Popelavými bojovníky mě pro změnu navedl na kotce. Jde o bojovníky, kteří jsou vycvičení trpasličími berzerkery a při svých akcích využívají válečné psy Mabari. V bitvě se pomazavají speciální směsí nazyvánou kaddis, která psům pomáhá v bojové vřavě rozeznat, kdo je přítel a kdo ne. Kousek od velitele Popelavých bojovníků jsou kotce, kde jsem narazil na správce psí smečky. Od něj jsem se dozvěděl o o tom, jak psy Mabari vznikli a jaké mají přednosti. Jde o speciálně vyšlechtěnou inteligentní rasu, která si obvykle vytvoří pevný vztah jen s jedním pánem a tomu pak věrně slouží.
Zrovna má v kotci jednoho zraněného psa, který o svého pána přišel v nedávné bitvě. Pes bohužel spolykal příliš mnoho krve zplozenců a ta je pro většinu smrtelníků jedovatá, takže se k němu nemůže přiblížit a zahájit léčbu. Ostatně nebezpečnost krve zplozenců mi předtím potvrdil velitel Popelavých bojovníků. Správce mě požádal, zda-li bych se nepokusil psovi nasadit náhubek. Jelikož jsem Šedý strážce, tak bych měl být proti otravě krví zplozenců imunní - no, jenomže já ještě nejsem plnohodnotný strážce :). Nicméně pes mě kupodivu přijal a nechal si náhubek nasadit. Poté mě správce požádal, jestli bych mu nepomohl i se samotnou léčbou. Až se dostanu ven do Pustiny, tak mám vyhledat jednu rostlinu, která je k léčbě zapotřebí.
Při procházce ležením jsem potkal i své dva budoucí řádové bratry - sira Joryho z Rudoskalí a Davetha. Šlo v podstatě jen o seznamovací konverzaci. Jory má trošku obavy z obřadu zasvěcení, zatímco Daveth působí celkem bezstarostně. Na konci rozhovoru se se mnou oba rozloučili a odešli do tábora Šedých strážců za Duncanem.
Cestou kolem ošetřovny jsem narazil na klec s uvězněným dezertérem. Požádal mě o jídlo a pití, které jsem získal od strážného (přeci by neupřel odsouzenému poslední jídlo před popravou). Ani nevím, jestli to mělo nějaký vedlejší efekt krom spokojeného vězně.
Když už jsem byl poblíž ošetřovny, tak jsem si nechal od místní kněžky "bohyně" Andraste udělit požehnání. Zmiňuji to trošku záměrně. Požehnání samo o sobě asi nemá na nic vliv, ale Andraste byla svého času šiřitelkou kultu Stvořitele a je považována za jeho pozemskou manželku. Bylo to v dobách Tevinterské říše, proti níž se Andraste postavila a spojila se ze zotročenými elfy vedenými Shartanem. Díky zradě byla zajata a upálena. Její smrt však zasáhla příliš mnoho lidí a vedla k lavinovitému šíření víry ve Stvořitele, která se nakonec stala oficiálním náboženstvím říše.
Poměrně užitečnou je postava proviantního důstojníka, protože jde ve své podstatě o obchodníka. Vhodnou volbou dialogu se u něj dá odemknout nabídka podpultovek, ale v tuhle dobu jsem penězi zrovna neoplýval, takže jsem provianťáka využíval spíš jen na odprodej lootu. Nicméně jsem u něj získal alespoň své první rozšíření inventáře (+10 slotů).
Jak jsem již zmiňoval, svůj tábor má v ležení i Kruh mágů. Do jejich tábora se ale dostat nedá, Templáři mě odmítli vpustit s tím, že mágy nesmí nikdo rušit při jejich obřadu. V poklidu jsem tedy odešel. Z boku tábora však stojí ještě jeden mág, tzv. Pokojný. Jde o speciální druh mágů, kteří jsou zbaveni veškerých emocí. Díky tomu jsou mimo jiné schopni perfektně zvládnout řemeslo očarovávání předmětů. Jde čistě jen o informativní rozhovor, nic konkrétního mi Pokojný nenabídl. Nicméně zajímavá je i ta část rozhovoru, kdy jsem se ho dotazoval ohledně ztráty emocí. Díky tomu jsem se dozvěděl, že být mágem je na Thedasu nebezpečné, protože všichni mágové jsou díky svým vrozeným schopnostem cílem posednutí démony. Někdo to ustojí, někdo ne. Posednutí jsou pak nebezpečím pro ostatní. Zbavení emocí je tedy prevencí, jak posednutí zabránit. A proč nejsou emocí zbaveni i běžní mágové? Jednak by to nebylo úplně praktické a pak enchantěři narozdíl od klasických mágů vytvářejí mocné předměty, které přetrvávají i po jejich smrti, kdežto síla běžných mágů je pomíjivá a končí jejich smrtí / případným zabitím.
Poslední zajímavou postavou před návštěvou Alistaira je kouzelnice Wynne. Jde o možnou budoucí parťačku družiny, ale v tuhle chvíli jsem to ješě netušil. Od Wynne jsem se v rychlosti dozvěděl příběh o Stvořitelovi, Černém městě, Úniku a vzniku zplozenců. Podrobnosti prý najdu ve spisu jménem Zpěv světla. Podle všeho jde o oficiální text Stvořitelovy církve, třeba na něj časem narazím. Wynne mi k tomu jen dodala, že je to jen jedna z mnoha možných interpretací událostí, takže je jasné, že jinde na to budou mít třeba jiný pohled. Uvidím sám ;).
Nakonec mi nezbylo už nic jiného, než navštívit Alistaira. Do horní části ležení mě beztak nepustili a nic jiného zajímavého už jsem neobjevil - tedy krom hovězí kosti, která asi má sloužit jako dárek pro psa. Alistair na mě čekal v prostorách bývalého ostagarského chrámu. Zrovna byl v družném rozhovoru s mágem, kterého mírně popichoval. Důvodem je fakt, že Alistair byl ještě před půl rokem Templářem, kterého Matka představená "věnovala" řádu Šedých strážců, což Alistair ještě tak úplně nepřekousl. Oltář (církev Stvořitele) a Kruh mágů jsou přitom ve Fereldenu propojené organizace, respektive Oltář dává právo registrovaným mágům používat magii. Jednou z funkcí Templářů, ochránců Oltáře, je pak potírat nepovolenou magii. Společně s Alistairem jsme se vydali za Duncanem.
Abychom mohli obřad vůbec podstoupit, tak je potřeba nejprve navštívit Korcarijskou pustinu (zkráceně Pustinu) a tady získat krev zplozenců - jednu lahvičku pro každého z rekrutů, tedy pro mě, Joryho a Davetha. A to v doprovodu Alistaira, který nám má zajistit služby plnohodnotného Šedého strážce, jinými slovy na nás dohlédnout. Krom toho máme navštívit bývalou věž strážců, odkud máme Duncanovi donést historické smlouvy, což jsou smlouvy s jednotlivými národy Fereldenu, které zajišťují, že v případě nutnosti se armády těchto národů zapojí po boku strážců do bitvy proti zplozencům. Duncan je potřebuje jako pojistku proti případnému odmítnutí.
Z ležení se nám odemkl jeden z východů a strážný nás bez prodlení pustil. V rychlosti jsem všem přenastavil chování AI na útočný boj a vyrazili jsme vpřed. Pustina je v podstatě jeden velký močál s pozůstatky blíže neidentifikovatelných staveb. Chvilku po vstupu nás napadla skupinka vlků, se kterou jsme si hravě poradili. O kousek dál jsem našel napůl ožrané tělo misionáře Rigbyho, který měl u sebe podivný vzkaz. Šlo o popis cesty k jeho ukrytému majetku, ale v tuhle chvíli mi to nedávalo moc smysl.
O kousek dál jsme našli povozy a zraněného vojáka, kterého jsme se rozhodli vyléčit. Byl jediný, kdo z celé čety přežil útok zplozenců, což rozhodilo Joryho. Jak se ukázalo, ctihodný rytíř Jory je docela posera, ale pořád je to platný člen družiny, takže pokud to bylo jen trochu možné, tak jsem se ho snažil uklidnit. Na druhou stranu pochybuji, že by se celý úkol bez z něj obešel, tedy že by z nějakého důvodu družinu opustil.
Nedaleko od místa masakru jsou blíže neidentifikovatelné ruiny, kde jsem našel květinu pro léčbu psa (předtím jsem ten úkol neměl zadaný, tak mě o významnosti této byliny spravil Alistair, tentokrát byl ale zticha). Na kopci za ruinami jsme konečně zahlédli první hlídku zplozenců a bez milosti jsme je odeslali na věčnost. Souboj probíhal nadmíru dobře, takže k nějakému zlepšení očividně došlo ... anebo jsem si prostě už jen zvyknul :D.
Od místa prvního střetu se zplozenci vedou jakoby dvě cesty a v principu je jedno, kterou se vydáte, protože obě se nakonec stýkají ve stejném bodě mapy. Na obou stranách cesty se přitom nevyhnete tuhým střetům se zplozenci. První hlídka je totiž jen testová. Chvilku po ní se objeví specialita v podobě zplozeneckých lotrů, kteří se umí ukrýt ve stínech a nakonec přijde na řadu i mág. U kouzlících a střeleckých jednotek zplozenců platí, že se v případě ohrožení stáhnou a mohou tak družinu nalákat do chumlu dalších zplozenců. Bitva se díky tomu může snadno zvrtnout, protože nikdy dopředu nevíte, kolik zplozenců je v okolí a jestli se náhodou nespojí více hlídek do jedné. Někde jde hlídky zplozenců vylákat po částech, jindy to bohužel nejde a to je i případ hlídky s mágem, přes kterého musíte projít ať chcete či ne, protože hlídá přístup na bývalou základnu Šedých strážců. Naštěstí to proběhlo ještě dobře, já s Davethem jsme vydrželi až do konce.
Tuším, že to bylo v táboře zplozenců, kde se dá najít popel se vzkazem, který nabádá k probuzení ducha Gazaratha. Prý dotyčnému splní jakékoliv přání. Kousek nad místem střetu s mágem je hromádka kamení, na kterou je možné popel nasypat a skutečně to probudí Gazaratha. Jenomže tenhle nám žádné přání splnit nechtěl :). Bez váhání nás napadl a podle HP baru bylo zřejmé, že to není žádné ořezávátko. I tady nám přálo štěstí. Zbyl po něm velký lektvar z Lyria.
Základna strážců je dále na kopci, ale prozatím jsme si jí jen předčistili. Místo hledání smluv jsme se vrátili zpět na most a vydali se na východ mapy. Cesta vede kolem rozbořené zdi a hned vedle je nenápadná cestička z kořenů. Je to jedno z míst, které popisuje svitek misionáře, takže jsme se po ní vydali. Chvilku poté nás napadla skupinka vlků včetně vůdce smečky. Na konci cestičky jsem mezi kopci zahlédl dvojici popisovaných soch a mezi nimi truhlu, kterou jsem vybral. Byl v ní dopis a plochý meč Chasindů, kterým jsem nahradil své obouruční kladivo.
Vrátili jsme se zpět na cestu a vydali se znovu na východ. Postupně jsme došli až do dalšího tábora, kde jsem z ohniště vytáhl truhličku, která taktéž patřila misionáři Rigbymu. Podle vzkazu jsem jí měl doručit Jette do Rudoskalí. Anebo jsem jí mohl otevřít a obsah si přivlastnit. Nicméně já jí nechal zavřenou. Nakonec jsme skončili v místě prvního přepadení zplozenci a vydali se zpět do Ostagaru.
Předal jsem květinu správci psí smečky, kterého jsem tím nesmírně potěšil, protože mu květina vystačí hned na celou léčebnou kůru. Opatrně jsem se ho přitom zeptal, zda-li by šlo Mabariho svázat se mnou jako s novým pánem. A prý by to asi šlo, protože pes si určitě uvědomuje, kdo mu pomohl s léčbou, tak by si ke mě mohl cestu najít. Nicméně na jakékoliv závěry je ještě příliš brzy, mám se zastavit až po boji a pak se uvidí.
Přispěvatel: Elemir Leden 09, 2025, 15:27:01
Po rozprodeji lootu jsem zavedl družinu za Duncanem, ale ihned mi došlo, že jsme splnili jen část úkolu - nemáme smlouvy. Následoval proto návrat do ruin věže. Jakmile jsem začal s prohledáváním skrýše, tak nám do zad vpadla záhadná ženština. Představila se nám jako Morrigan a prozradila nám, že hledané dokumenty ukryla její matka. Když jsem jí požádal, zda-li by nás za matkou nedovedla, tak ochotně přikývla. Daveth trošku protestoval, správně odhadl, že by mohlo jít o čarodějnici z Pustiny, ale i když Morrigan v sarkazmu předčí Alistaira, tak jinak vypadá celkem neškodně, proto jsem bez obav vyrazil. Morriganina matka se nám sice nepředstavila, ale ani nebyla nepřátelská. Naopak nám velmi ochotně předala smlouvy a dodala varování určené Duncanovi, že hrozba Nákazy je mnohem větší, než si uvědomuje.
Konečně jsme měli vše na obřad a tak jsme se zastavili za Duncanem. Poslal Alistaira napřed, aby zatím vše přichystal a zlehka nás varoval, že to co bude následovat, je tak trošku nebezpečné. Poté nás dovedl do ruin chrámu, kam předtím poslal Alistaira.
Podstatou obřadu je, že se každý z nás musí napít zplozencovi krve. Kdo to přežije, bude už navěky imunní a kdo ne, ... tak má holt smůlu. První se napil Daveth. Upadl do tranzu a chvilku na to se začal zmítat v křečích ... nepřežil. Další byl na řadě Jory, který to však psychicky neustál, odmítl se napít a začal se bránit s mečem v ruce. Duncanovi nezbylo nic jiného než tasit dýku, ladným pohybem se vyhnul Joryho útoku a vrazil mu ostří dýky rovnou do srdce. To už trochu zneklidnilo i mě, ale co naplat, není cesty zpět, tak jsem se napil a ... přežil.
V tranzu se mi zdál sen o drakovi. Důvodem je fakt, že poskvrnění zplozencovou krví vede k propojení, takže Šedí strážci cítí to, co zplozenci. Tedy i volání arcidémona, jak jsem se časem dozvěděl. Alistair nabral trochu zplozencovy krve do amuletu, který mi předal, prý jako připomínku těch, co obřad nepřežili.
Poté mě Duncan poslal odpočívat. Bitva už se blíží a je potřeba si náležitě odpočinout. Až se na to budu cítit, tak mám předstoupit před královskou radu.
Jelikož jsem od svého příchodu do Ostagaru zatím nezvyšoval level, tak se mi při levelupu nabídla možnost poskočit rovnou o dva levely najednou. Dostal jsem se tak na level 5 a významně jsem se posunul ve specializaci s obouručními zbraněmi.
Bitva o Ostagar
Na královskou radu jsem to měl kousek, stačilo sejít schody a vydat se k velkému poradnímu stolu. Všichni klíčoví hráči již byli přítomni. Král a Loghain se opět hádali o roli Šedých strážců a potichu nezůstali ani Kruh mágů a Oltář. Loghain se pokoušel Cailana přesvědčit, aby si lépe promyslel své kroky, protože nebezpečí je mnohem větší než se zdá. Na to mu Cailan odvětil, že by možná bylo dobré počkat na posily z Orlais, čímž Loghaina dopálil. Loghain na rozdíl od krále nezapomněl, co Orlesiáni provedli Fereldenu a rozhodně si nemyslí, že staré křivdy jsou dávno zapomenuty.
Králův plán byl vskutku příliš jednoduchý. Sám vyrazí v čele Šedých strážců do bitvy a Loghainovi jednotky zůstanou zatím v záloze. Jakmile jich bude potřeba, tak je král přivolá. Svolávacím znamením bude rozsvícené světlo na vrcholku věže Ishal. A teď následovala krátká rozepře, kdo světlo zažehne. Král rozhodl, že to budu já a Alistair. Duncan nám pak v soukromí popřál hodně štěstí a také nám dal jednu radu - pokud by se v bitvě objevil arcidémon, tak se do toho nemáme plést a máme to nechat na zkušenějších.
Po poradě se ležení vylidnilo, což znamená, že prakticky všichni zmizeli - provianťák, psi, ... No prostě všichni, takže nyní už to bylo opravdu jen na mě a Alistairovi. Jakmile jsme se přiblížili k mostu k věži Ishal, tak se spustila animace příchozí bitvy.
Museli jsme projít přes most a přitom prokličkovat mezi nepřátelskými střelami. Na druhé straně mostu však nebylo o moc bezpečněji. Nečekaně jsme se srazili se zplozenci! Stahující se jednotky nám sdělily, že věž Ishal obsadili zplozenci. Ale jak se to k sakru mohlo stát? Vždyť vojáci teyrna Loghaina věž zabezpečili! Počkat, pod věží přeci vede síť chodeb ...
Průchod věží je plný šarvátek se zplozenci a zároveň je to test našich schopností. Ještě venku se k nám přidal královský lučištník a mág Kruhu, takže jsme byli čtyři. Obě postavičky jde ovládat jako běžné členy družiny, takže to byla vítaná posila, protože útok z dálky se hodí. V předchozí rozehrávce jsme přidělené společníky někde ve věži vytratili a zbyly jsme jen tři. Tentokrát jsem se probil v komplet sestavě až na vrcholek věže. Šlo to kupodivu dobře, rozhodně lépe než minule. Na 3. patře jsem se ovšem nerozpakoval vypustit psy z kotců a využít získané převahy.
Největší obavy ale nastaly před vstupem na 4. patro, odkud jsem vemi zřetelně slyšel zlobří řev. Věděl jsem, co nás čeká a moc jsem se netěšil. K mému překvapení to však probíhalo celkem dobře. Zlobr dostal první sadu zásahů a po chvilce měl zdraví na polovině. Přitom družina byla stále v dobré kondici a zlobr se ani nesnažil nikoho chňapnout a rozdrtit - spíš mu to ani nešlo. Jenomže pak se dynamika souboje zpomalila. V DA:O totiž funguje jedna mechanika typická pro MMORPG a to je ztráta agra.
O co jde? Každý nepřítel v průběhu boje vyhodnocuje, kdo je pro něj větší hrozbou a takové postavičky pak na sebe vážou mnohem větší pozornost nepřítele. Nepřítel pak začne primárně útočit na ně. Typicky jde o mágy, střelce a všechny, kdo fungují jako tzv. DPS. Úlohou tanka je přitom udržet agro na sobě, tedy mágy ochránit, jenomže ani já, ani Alistair to zatím neumíme, takže následovalo to, že jsem s mágem a lučištníkem běhal dokola a já a Alistair jsme se přitom snažili utíkajícího zlobra trefit. Fakt paráda :).
Konečně jsme se dostali k signálnímu ohni a mohli ho zapálit. Uf, a je to za námi ...
Co se začalo dít, mě ale silně zasáhlo. Teyrn Loghain dal nečekaně povel k ústupu a z bojiště se stáhl! Král Cailan mezitím prohrál bitvu se zlobrem a horda zplozenců nakonec dostihla i Duncana. Bitva byla ztracena! Ušetřeni jsme nezůstali ani my. Jakmile se obrana Ostagaru rozpadla, tak zplozenci vtrhli do věže a překvapili nás nepřipravené. Já ani Alistair jsme neustáli salvu šípů.
Mohl to být neslavný konec, nebýt Morriganiny matky, která nás záhadným způsobem zachránila. Bohužel dokázala zachránit jen nás dva. Alistair se zotavil ze svých zranění dříve než já, takže už pár dní někde venku truchlil na Duncanovou ztrátou. Ani se mu nedivím, i mě Duncanova smrt zasáhla. Ve Fereldenu jsme zbyli jediní dva Šedí strážci a to ještě těžko říci, co si pro nás osud přichystal.
Morriganina matka se nám nyní představila jako Flemeth, což Alistaira zaujalo, protože legenda o Flemeth je ve Fereldenu poměrně rozšířená. Takže Daveth měl nakonec pravdu, Flemeth a Morrigan jsou čarodějnice z Pustin! Poradila nám, že bychom se měli pokusit najít spojence, ostatně máme stále své smlouvy. S pomocí spojenců pak máme mnohem větší šanci Nákazu porazit.
Zajímavá je také pasáž rozhovoru, kdy se Flemeth dotazuji na arcidémona. Podle ní Stvořitel kdysi poslal staré bohy spát do vězení pod povrchem, kde na ně narazili zplozenci. Arcidémon tedy není ničím jiným, než jedním ze starých bohů, kterého zplozenci poskvrnili. Podle Flemeth je to strašlivé a nesmrtelné monstrum.
Během rozhovoru s Flemeth začal Alistair uvažovat o jejím nápadu se spojenci. Není jasné, proč Loghain krále zradil a co tím sleduje, ale možná by nám mohl pomoci Cailanův strýc arl Eamon. Alistair proto navrhl cestu do Rudoskalí a silně uvažuji, že bych ho poslechl. Z úvah nás opět vytrhla Flemeth, která nám na cestu přibalila Morrigan ...
Morrigan nebyla úplně šťastná, že by měla odejít, ale neměla moc na výběr. Flemeth byla neústupná a my potřebujeme pomoc. Jednak se vymotat z Pustiny a zároveň se vyhnout hordám zplozenců. Morrigan navrhla, že bychom se cestou měli stavit v Lotheringu, kde můžeme doplnit zásoby a získat nějaké informace. A tak jsme vyrazili ve třech.
Přispěvatel: Yuyana Leden 09, 2025, 20:03:07
Sakra hrát Dragon Age poprvé... To napětí, co všechno ještě příběh přinese... Hmm! :-D
Edit: blbou náhodou jsem narazila na obrázek, kterej sem zcela bez kontextu hodim.
Přispěvatel: Elemir Leden 10, 2025, 09:25:03
Jinak jsem opravdu provedl změnu trasy a pod vlivem informací z Lotheringu jsem se vydal do Rudoskalí. Akorát nevím, jestli jsem si tím pomohl :). Příběh se mi tu nějak zkomplikoval, takže Breciliánský les je proti tomu jednohubka. Teď jenom doufám, že jsem neudělal botu, protože si musím odskočit do úplně jiné oblasti ...
Přispěvatel: Yuyana Leden 10, 2025, 10:03:07
Přispěvatel: Milhaus Leden 10, 2025, 12:29:54
Přispěvatel: Elemir Leden 10, 2025, 14:39:49
V jedné mě posílá pro pomoc do oblasti, kde jsem ještě nebyl a určitě se tam budu muset nejprve zdržet. V druhé bych byl nucen obětovat jedno NPC. Ve finále to vypadá, že v mé situaci dojde k oběti i v prvním případě a to se mi bude líbit asi ještě méně :). Teoreticky mohu nahrát těsně před klíčový okamžik a dělat, jakože se ještě nic nestalo, pokud tedy hra nemá tohle nějak ošetřeno. Správně jsem měl asi v Rudoskalí pořešit maximálně noční přepadovky a do hradu zatím vůbec nechodit.
Přispěvatel: Yuyana Leden 10, 2025, 15:48:18
Přispěvatel: Elemir Leden 10, 2025, 16:22:17
Taky mě dojímá, jak moc mi v Rudoskalí skáčou approvaly nahoru a dolů. U některých rozhovorů musím Morrigan měnit za Lelianu a Alistair tváří v tvář černokněžníkovi se taky netváří moc nadšeně.
Přispěvatel: Yuyana Leden 10, 2025, 16:28:19
Přispěvatel: Elemir Leden 10, 2025, 23:50:38
Lothering je malá osada v samotném srdci Fereldenu. Leží na obchodní stezce, která propojuje Denerim s osadami na břehu jezera Calenhad a vzhledem k současným událostem se Lothering stal místem, kam se stahují uprchlíci před postupující hordou zplozenců. Díky tomu je tu poněkud přeplněno.
Ještě na cestě do Lotheringu mě dostihla animace z Denerimu, ve které teyrn Loghain rozmlouvá se šlechtou a pokouší se jí přimět, aby se kvůli hrozbě zplozenců sjednotila pod jeho praporem. Loghain se totiž mezitím prohlásil regentem královny Anory, protože Anora je bezdětná a Cailan tak nezanechal právoplatného potomka. Tím se defakto ustanovil novým vládcem Fereldenu. Ne všichni jsou z toho nadšení a ne všichni věří, že události u Ostagaru proběhly tak, jak je Loghain vylíčil. Bann Teagan, jeden ze svobodných šlechticů Bannornu a bratr arla Eamona dokonce otevřeně odmítá poslušnost. Podivné na tom všem je, že projevu je přítomna sama královna Anora, která vypadá, jakoby znala pravdu a vůbec jí to nevadilo - otec jí v podstatě zabil manžela, teď se ujal vlády místo ní ... zkrátka je to celé podivné. Přesto s ní bann Teagan hovořil velmi uctivě, s respektem, jaký si královna zaslouží.
Sotva animace z Denerimu skončila, tak začala nová, ve které jsme se objevili na cestě kousek od Lotheringu a zepředu k nám upalovala chundelatá koule ... no koho pak to tu máme? To je ale hezký pejsek :). Ano, mabari z Ostagaru si nás našel a zamířil si to rovnou ke mě. Přišel nás varovat před ukrytými zplozenci a ochotně se zapojil do bitvy.
Po bitvě došlo ke krátké diskusi, co se psem uděláme. Já měl tedy jasno a Alistair taky nebyl proti. Jen Morrigan se to nějak nepozdávalo. A tak se Ňouma s námi vydal na cestu ...
A do třetice přišla ještě jedna animace, tentokrát s výběrčími mýtného ... tedy místními zloději. Ten nejhloupější z nich byl nakonec nejmoudřejší, protože si s námi nechtěl vůbec začínat. Kdyby ho bývali ostatní poslechli, tak shledání s námi možná i přežili. Kousek od místa střetu ležel mrtvý rytíř jménem Henric. Sundal jsem mu přívěšek, třeba najdu někoho, kdo Henrica postrádá.
Ještě než jsme odbočili z obchodní stezky, tak si družina vyžádala zastávku. Bylo třeba se poradit, co je vlastně naším dalším cílem a kam z Lotheringu zamíříme. Popravdě jsem neměl tušení. Alistair nám připomněl smlouvy Šedých strážců, ale sám se nakonec přiklonil k návštěvě arla Eamona. Morrigan pro změnu navrhla frontální útok na Denerim, tedy alespoň se pokusit zabít Loghaina. Nebylo to od věci, mrtvý Loghain by nám usnadnil vyjednávání s ostatními, ale pochybuji, že by byl tak hloupý a nepřipravil se na nás. Ostatně věděl, že někteří z nás přežili, protože po svém ústupu z Ostagaru všude rozhlásil, ža Šedí strážci krále zradili a vypsal na nás odměnu! Chytrý tah. Odvedl tím pozornost od své osoby a udělal z nás lovnou zvěř.
Tuhle informaci jsme se dozvěděli hned od prvního farmáře u cesty, ale kupodivu mě to nijak nerozhodilo. Dokázali jsme utéct hordě, takže pár vidláků nás rozhodně nezastaví ... no, jenomže v Lotheringu nejsou jenom vidláci. Oltář tu má svůj svatostánek a ten hlídá kdo? Ano, templáři! Nicméně nikdo vůči nám nejevil otevřené nepřátelství, což mě možná překvapilo ještě víc. Místní bann odtáhl i s vojskem pryč, čímž přehodil starost o uprchlíky na templáře a ti tak mají plné ruce práce s pořádkem ve městě, než aby do toho ještě naháněli psance.
Od farmáře jsme se dozvěděli, že vesnici vede stařešina Miriam, která má teď plné ruce práce s přípravou na odjezd. Lothering není schopen útoku zplozenců odolat a tak se všichni připravují město opustit. Další důležitou postavou Lotheringu je sir Bryant, velitel místních templářů. Měl jsem tedy hned dva záchytné body, odkud v Lotheringu začít, ale poučen z Ostagaru jsem se začal vyptávat každého, kdo vypadal nějak důležitě. A vůbec to nebylo od věci.
Kousek od chrámu jsme narazili na řádovou sestru a rozčileného obchodníka. Hádka se týkala přemrštěných cen, ze kterých obchodník nechtěl slevit. Podařilo se mi ho přesvědčit ke kompromisu, takže byly nakonec spokojeny obě strany - obchod ve vesnici byl zachován, ceny výrazně poklesly a obchodník na tom pořád ještě vydělá. Já tedy ne, na mě se prý slevy nevztahují :). Alternativy byly dvě. Buďto si vzít 100 stříbrných (neboli 1 zlaťák) a dav rozehnat, nebo majetek obchodníka zabavit, ale tím bych ho také z Lotheringu vypudil. Štěstí, že ovládám nátlak. V Lotheringu je sice ještě jeden obchodník, ale ten má poněkud omezený sortiment.
U chrámové zdi stojí pěvec Davos a hned vedle něj je tabule úkolů. S Davosem se nedá normálně mluvit, protože pěvec je chrámová role, která má velmi jasná pravidla - je to v podstatě mnich, který odříkává Zpěv světla a komunikuje prostřednictvím jeho veršů. Nic jiného říkat nemůže. Každopádně pěvci mají na starosti vývěsku s dobrými skutky, které by bylo dobré vykonat. Jinými slovy jde o vedlejší úkoly. Na tabuly se objeví žádost, tu přijmete, pak úkol splníte a u pěvce si vyzvednete odměnu.
Při první rozehrávce jsem se tu trochu nachytal, protože veškeré události spojené s příslušným úkolem se objeví až poté, co si úkol vezmete. To znamená, že když se někde mají objevit úkolové potvory, tak se objeví až po zadání úkolu. Zdánlivě vyčištěná lokace se tak může po přijetí úkolů zase zaplnit monstry. Nechtěně jsem tak vběhl nepřipraven do chumlu vlků a kousek od nich jsem narazil na medvědy. Vedlejšími úkoly z nástěnky se ale zabývat nebudu. Jsou celkem generické a jejich smyslem je akorát expení postavy.
Podobně funguje ještě jedna mechanika pro vedlejší úkoly a tou jsou Černokamenní nezřízenci. Někde v oblasti vždy stojí postava, která se jmenuje Prostředník Černého kamene a vedle něj je truhla. V truhle jsou pak dopisy s kontrakty, které je možné plnit. Po splnění úkolu stačí zajít za kterýmkoliv Prostředníkem a vyzvednout si odměnu.
Přímo před chrámem jsem byl svědkem rozruchu, který tu způsobil vyšinutý občan. Šířil kolem sebe beznaděj a tak jsem ho utnul - samozřejmě po dobrém. U chrámové brány jsem si pak promluvil se sirem Maronem, který mě nabádal ať se raději otočím a jdu pryč. V Lotheringu je už plno a v chrámu taky není k hnutí. Prozatím jsem tedy chrám vynechal a přešel přes most na náměstí a ven z Lotheringu. Řekl jsem si, že nejlepší bude nejprve celou oblast vyčistit od banditů a další havěti.
Za městem je menší planina, kde je možné potkat ještě tři hlídky banditů. Na frontální útok jsem to neviděl, tak jsem každou z hlídek vylákal po částech. Odměnou mi bylo lepší brnění od velitele banditů a samozřejmě dobrý pocit - později i finanční odměna, protože likvidace banditů je součástí úkolů pěvce Davose. U řeky jsem se pak vypořádal s pavouky a na cestě jsem pro změnu osvobodil dvojici trpaslíků od útoku zplozenců. Bodahn Feddic a jeho syn Sandal mi byli vděční, dokonce chtěli cestovat se mnou, ale když jsem jim pověděl, kdo jsem, tak si to zase rychle rozmysleli. Kousek od jejich povozu ležela mrtvá kouzelnice z Kruhu mágů. Měla u sebe nějaký svitek se zprávou, který jsem si samozřejmě vzal. Třeba pro něj najdu později využití.
Po návratu do Lotheringu jsem na náměstí navštívil Allison, která po mě chtěla vyrobit 3 jednoduché pasti. Nic, co by Alistair nezvládl. Na druhé straně náměstí stála pro změnu Miriam, stařešina Lotheringu, ale nic nového jsem se od ní nedozvěděl, tak jsem jí alespoň pomohl sehnat 3 slabé léčivé lektvary. Vlastně je vyrobila Morrigan. U povozu vedle mostu jsem potkal ještě trojici elfů, kteří mi byli vděční za pobití banditů u řeky. K mostu se vztahuje ještě jedna událost. Předtím tu stál zrzavý hoch, který postrádal svou matku. Dal jsem mu stříbrňák, aby si koupil něco k jídlu a našel nocleh. Ihned poté zmizel. Později jsem zjistil, že šlo o chlapce, jehož matka je součástí úkolu pěvce Davose.
Na planině poblíž řeky stojí strom, který se hlasí jako orientační značka. Dlouho jsem nevěděl, k čemu je to dobré, ale Ňouma na to přišel hned - může si strom označkovat :). Díky tomu se mu v oblasti zaktivní Dominance. V oblasti dominance pak mabari získá bonus +2 k Síle, Síle vůle a Konstituci.
Jakmile jsme byli hotovi s vedlejšími aktivitami, tak jsme vstoupili do chrámu Oltáře. Na začátek musím podotknout, že je milé, jak okolí chápe, že jsem trpaslík a přizpůsobuje tomu volby rozhovorů. Např. otázka víry ve Stvořitele je mi přirozeně cizí, takže nemusím předstírat hlupáka a jen se odkážu na svůj původ. Oproti minulé rozehrávce jsem zamířil rovnou za Ctihodnou matkou, která nebyla zrovna nadšená, že se jí tu potlouká dvojice Šedých strážců. Kupodivu nikdo v Lotheringu nevěří Loghainovým báchorkám, ale stejně tak nikdo nevěří nám, že za zradou krále stojí právě Loghain. Pomoci jsem se od matky nedočkal, byť jsem chrámu složil dar 30 stříbrných. Dostal jsem alespoň požehnání.
Sir Bryant byl o něco sdílnější, dokonce mi poskytl klíč od chrámových zásob, ale žádné terno to nebylo. Jen pár léčivých mastí. Zároveň mě pochválil za likvidaci banditů na cestě. Nijak mu přitom nevadilo, že jsem Šedý strážce, ale pro jistotu mě varoval, abych byl kvůli vypsané odměně raději opatrnější. Teprve od Bryanta jsem se oficiálně dozvěděl, že se teyrn Loghain prohlásil králem. Moc nadšený z toho nebyl, ale politika teď musí stranou. Je pošetilé se dohadovat o podobných věcech, když Fereldenu hrozí zkáza. Ostatně Loghain není urozeného původu, takže má jen pramalé šance, že by ho jako krále někdo uznal. Škoda prý, že to arl Eamon nemohl zatrhnout. Ten má totiž pro změnu jiný problém - těžce onemocněl.
Heh, jaká to náhodička. Jeho rytíři nyní cestují krajem a hledají popel prorokyně Andrasty, který jediný ho dokáže vyléčit. Tím mě sir Bryant navedl na sira Donalla z Rudoskalí. Nesmím ale zapomenout ještě na jednu věc, sir Bryant nám pověděl, že Kruh mágů volal po právu zrušení. Nevím sice o co jde, ale důsledkem by mělo být zničení věže mágů, což by nám zřejmě znemožnilo požádat Kruh o pomoc se zplozenci. Už by prostě nebylo koho žádat.
Sir Donall stojí opodál a po zahájení rozhovoru se dal do řeči s Alistairem. Není divu, Alistair je Eamonův chráněnec, což není nijak tajná informace, ale Alistair k tomu bude mít později ještě hodně co dodat. Donall jen potvrdil, co se v Rudoskalí před jeho odjezdem událo, a že hledá popel Andrasty. Leč neúspěšně. Proto se hodlá vrátit na hrad a přenechat hledání schopnějším. Tedy hned poté, co dorazí sir Henric. Bohužel jsem mu musel oznámit smutnou novinu a předal jsem mu Henrikův přívěšek. Poté Donall odešel.
Rozhovor se sirem Bryantem a sirem Donnallem mě přivedl k přesvědčení, že naše kroky by měly nyní směřovat do Rudoskalí, ale jak se později ukázalo, asi jsem se unáhlil. Místo toho jsem se měl držet stopy vedoucí ke Kruhu mágů. Důvodem je jednak vyšší naléhavost této informace a pak v Rudoskalí jsem se dostal kvůli svému rozhodnutí asi do nepříjemné situace, ale nebudu předbíhat :D.
A teď se vrátím k jedné postavičce, kterou jsem ve venkovní oblasti zatím ignoroval. Je jí Sten Beresaad, Qunarijec obviněný z brutální vraždy. Ctihodná matka ho nechala zavřít do klece za městem a nechala ho tu na pospas příchozím zplozencům. Sten svou vinu nepopíral, dokonce nám prozradil, co se přesně stalo, jen důvod mi jaksi nesdělil. V družině mezitím proběhla úvaha, že nikdo by neměl zahynout tak bídným způsobem, dokonce ani vrah. Jelikož byl Sten ochotný podstoupit pokání, tak jsem se rozhodl vyrazit za Ctihodnou matkou a požádat jí o Stenovo propuštění do mé péče ... Sten je totiž další možný parťák pro družinu.
Jenomže to celé má drobný háček. Ctihodná matka se nenechala přemluvit a bez ohledu na zvolené volby mě vždy odmítla. Jedinou šancí tak bylo Ctihodné matce vyhrožovat, ovšem to popudilo nejen jí, ale vyděsilo to i Alistaira. Přeci není důvod, abychom se i v takto těžkých časech přestali chovat civilizovaně a otevřeně si vyhrožovali. Měl pravdu, jen jsem to zkusil. Výsledkem je sice klíč od klece, ale zároveň jsme byli z chrámu vykázáni. Přemýšlel jsem, kde se stala chyba, protože minule jsem klíč bez problémů získal. Pak mi to došlo. V družině nám chyběl klíčový člen ... Leliana. Následovala cesta do Danalova hostince.
Jenom jsme překročili práh, tak nám cestu zastoupila pětice stráží. Teyrn Loghain nám tu nechal překvapení, kdybychom se tu přeci jen ukázali :). Vyhrocenou situaci se rozhodla uklidnit přítomná řádová sestra, ale moc se jí to nepovedlo. Vojáci trvali na svém a zaútočili. Sestru nevyjímaje. Stačilo zpacifikovat velitele a bylo po boji. Místo mečů přišla na řadu diskuse, ale bylo to marné, vojáci si stáli za tím, že je Loghain v Ostagaru zachránil před zradou Šedých strážců. Poslal jsem proto po veliteli stráží Loghainovi vzkaz, že Šedí strážci vědí, jak to ve skutečnosti bylo. A s tím jsem je propustil.
Dotyčná sestra se nám představila jako Leliana a bez okolků nám oznámila, že se k nám přidá. Stvořitel jí prý vnuknul vizi, ve které nám pomáhá v našem úkolu a ona jeho vůli naplní. Bylo mi jasné, co si myslí Morrigan, i Alistairovi cukaly koutky, ale kdo jsem já, abych odporoval Stvořiteli? :D
Leliana očividně není pouhou řádovou sestrou, což prozradily její bojové schopnosti, ale v tuhle chvíli jsem se rozhodl nevyptávat. Na chvilku v družině vystřídala Morrigan a pomohla mi od Ctihodné matky získat klíč k propuštění Stena. Navíc je schopná odemknout všechny zámky v Lotheringu, takže jsem konečně dokázal pobrat loot, ke kterému jsem se předtím nedostal. Nic extra, ale každá drobnost se počítá. Minimálně to mohu prodat a získat něco málo peněz.
V hospodě se také nachází obchodník Barlin, to je ten s omezeným sortimentem. Byl rád, že jsem vyřídil záležitost s jeho hamižnou konkurencí u chrámu a poprosil mě o výrobu 3 lahviček obyčejného jedu. Shodou okolností nic, co by Leliana nezvládla. Naproti Barlinovi pak stojí Prostředník černého kamene a v truhle má dvojici úkolů. Jeden se částečně týká Lotheringu, ale nechal jsem si ho zadat až v Rudoskalí. Popravdě jsem na místního Prostředníka jaksi zapomněl.
Poslední významnější postavou je hostinský Danal. Nenabízí nic hmatatelného, ale je to hotová studnice drbů. Od poutníků slyšel, že se stalo něco hrozného v Rudoskalí, což pro mě není nic nového, ale časem jsem zjistil, že se toho v Rudoskalí od odchodu sira Donalla událo mnohem více. Někdo dokonce tvrdí, že arla Eamona otrávila jeho vlastní žena Isolda, protože se zamilovala do arlova bratra banna Teagana. Každopádně jsem byl zas o něco více přesvědčený do Rudoskalí vyrazit.
Další z drbů se týkal pohřbu krále Cailana, který proběhl v Denerimu, ale jelikož se královo tělo nenašlo, tak městem procházelo procesí s prázdnou urnou. K tomu se teyrn Loghain rozhodl zavést povinné odvody, aby obnovil sílu armády. Prý po okolí Denerimu chytají všechny dostupné chlapce. Aby toho nebylo málo, tak otráven byl i trpasličí král. Neštěstí se nevyhnulo ani věži mágů u jezera Calenhad, templáři však nechtějí říci, co přesně se stalo. O moc lépe na tom nejsou ani dálští elfové. Skolila je podivná nemoc a po Breciliánském lese se prohánějí vlkodlaci. Poslední zajímavý drb se týkal arla Uriena. Prý nezemřel na bojišti v Ostagaru, ale nechal ho zavraždit jeho syn lord Vaughan. Najal si k tomu Antivanské vrány. Sice nevím, kdo arl Urien byl, ale v tom množství podezřelých úmrtí je dobré mít to na paměti.
Po vyzvednutí Stena a rozprodání lootu jsme se rozhodli, že je čas vyrazit na cestu. Podobného názoru byli asi i místní farmáři, protože k nám vyslali rozlučkovou delegaci. Divné bylo jen to, že jsou po zuby ozbrojení. Holt odměna za hlavy Šedých strážců je příliš lákavá, v tom se jim nelze divit. Bohužel je to stálo život.
Přispěvatel: Yuyana Leden 11, 2025, 01:34:45
Problém s hranim za Dalish elfa je ten, že maj vlastní náboženství :-D, oh bože elfí náboženství. Ale zas jako elfí bohové alespoň reálně existujou.
Co se týče tý volby, kam člověk má jít dřív, já osobně jdu nejprve pro Shale (golem), a pak jdu na elfy/vlkodlaky. Vlkodlaci jsou hodně drsný svojí schopností Overwhelm, kdy tě srazej na ze ma začnou tě cupovat. Jenže ta abilita funguje jen na humanoidy, což golem a pes nejsou. Zbytek týmu se drží vzadu a střílí. Celá akce má tím pádem mnohem hladší průběh, a jako bonus získáme možnost dávat v kempu bylinky do krabice výměnou za expy. A elfroot se dá koupit velmi, velmi levně v neomezenym množství právě u elfů... :-D Nepoužívám to vždy, ale občas se neudržim.
Stena někdy propustim, někdy ne. Nesouhlasim se způsobem, s jakym s nim místní vedení zachází, poprava by měla bejt rychlá, ale nejsem z něho uplně odvázaná, a vyvraždit celou rodinu kvůli naprostý kravině pro mě neni přijatelný.
Leliana... ano, Leliana by se se mnou asi hádala, že stvořitel neexistuje, ale fakt je, že jsem dohrála čtyři hry v sérii a zatim jeho existenci nic nenasvědčuje. Aktuálně je holka v mym světě papežem, takže si vede dobře. Ale to neni předmětem týhle hry.
Přispěvatel: Elemir Leden 12, 2025, 14:09:17
Jakmile jsme se pokusili opustit Lothering, tak naběhla animace dalšího snu. V ní jsem zahlédl arcidémona, jak svolává hordu. Bylo to tak živé, že jsem se probudil s křikem. Alistair mě chvilku pozoroval a pak mi připomněl naše propojení se zplozenci. Slyšíme volání arcidémona úplně stejně jako oni, proto také víme, že je Nákaza skutečná. Časem se prý naučím volání potlačovat. Někteří Šedí strážci dokonce tvrdí, že arcidémonovi trochu rozumí, ale to není zrovna náš případ. Ani já ani Alistair nerozumíme ani ň.
Ke snu dojde bez ohledu na to, kterým směrem se družina vydá, protože sen končí v táboře družiny, který funguje jako bezpečné útočiště, kam se může družina uchýlit a hra na to potřebuje nenápadně upozornit. Tábor nemá na mapě světa pevnou lokaci a život v táboře má trošku jiná pravidla. Předně tu dojde k automatickému vyléčení zdraví a zranění postav. Hlavní postava tu pak není svázaná v družině, ale může se svobodně pohybovat a rozmlouvat s ostatními členy družiny včetně toho, že jim může předávat dárky (to v normální hře nejde). Rozmlouvat s členy družiny je možné samozřejmě i mimo tábor, ale v táboře jsou všichni hezky pohromadě, takže není nutné šachovat se složením družiny podle toho, s kým si chcete promluvit.
Dalším bonusem je přítomnost obchodníka a enchantera. V průběhu první noci nás dostihli trpaslíci Bodahn Feddic a jeho syn Sandal. Trochu mě to po jejich odmítnutí v Lotheringu překvapilo, ale dovolil jsem jim zůstat. Bodahn funguje jako normální obchodník a jeho syn Sandal dokáže do výbavy zapracovat Lyrium. Je sice poněkud slabomyslný, ale vzpomněl jsem si u toho na rozhovor s Pokojným v Ostagaru, který mi prozradil, že vedlejším efektem ztráty emocí je zlepšení enchanterských dovedností. Možná Sandalova slaboduchost asi funguje podobně.
Když už jsem byl vzhůru, tak jsem si zkusil promluvit s jednotlivými členy naší party. Začnu od toho méně záživného ...
Nejhůř jsem pochodil u Stena, který se se mnou odmítl prakticky bavit. Celkově je mi tahle postava nesympatická a těžko říci, jestli budu mít pro Stena vůbec využití. Co zatím vím, nebo spíš tuším, tak Sten se asi nejvíc hodí do družiny, kde je hlavní postava záporák.
Mimochodem, DA:O narozdíl od starších edic D&D nehraje na přesvědčení postav, ale jednotlivé charaktery přesto s tímto konceptem tak nějak vnitřně pracují. Není to ale tak striktní, podobně jako se to povedlo Obsidianu v Neverwinter Nights 2, kde to hned nebourá družinu. Ochota postav zůstat s main charakterem je podmíněna hodnotou approvalu, což funguje i tady. Stejně tak hra vlastně nenutí mě, abych si vybral jednu linku a té se pak držel. Tohle už třeba zase zrušil Mass Effect, kde se jede na škále renegát - neutrál - paragon a má to pak dost vliv na rozhovory a řešení (kritických) situací. V DA:O jsem si zatím ničeho takové nevšiml.
Rozhovor s Alistairem byl o něco delší. Nejprve jsme probrali, co se událo u Ostagaru a jak nám Duncan chybí. Alistair si jeho smrt stále vyčítá, ale nebýt Duncanova rozhodnutí, tak jsme u Ostagaru zahynuli také. Duncan nás svým způsobem zachránil. Problém je akorát v tom, že jsme asi jediní dva Šedí strážci ve Fereldenu, načež jsem stočil téma k tomu, kde všude vlastně Šedí strážci jsou a jestli by nestálo za úvahu je kontaktovat.
Alistair má o základnách Šedých strážců jen letmé povědomí, stoprocentně ví akorát o základně v paláci v Denerimu, ale to bychom pravděpodobně skočili Loghainovi rovnou do náruče. Další základna by se měla nacházet na severu za mořem ve Svobodných markách, ale to je příliš daleko. Hlavní sídlo Šedých strážců se pak nachází ve Weisshauptské pevnosti v Anderfelu, což je taky tisíce mil od naší současné pozice. Alistair se obává, že nemáme příliš času a opustit Ferelden by znamenalo, že už se nebude kam vrátit. Napadlo mě, že bychom se mohli pokusit fereldenský řád vzkřísit svépomocí, ale Alistair přiznal, že nezná podrobnosti obřadu přijímání. Očividně nejde jen o krev zplozenců.
Změnili jsme proto téma a začal jsem se ho vyptávat na jeho minulost v Oltáři. Alistair mi prozradil, že jeho matka sloužila na hradě v Rudoskalí a zemřela velmi mladá. Arl Eamon se ho jako sirotka ujal, a když dosáhl určitého věku, tak ho poslal na výchovu do Oltáře. Alistair to považoval za zradu a dlouho to arlu Eamonovi vyčítal. Vztahy mezi oběma muži ochladly, až se nakonec přestali vídat úplně. Důvodem byl sňatek arla s mladičkou orlesianskou dívkou, budoucí arlesou Isoldou. To vedlo nejen k rozepřím mezi alrem a králem, protože na podobný sňatek bylo prostě ještě příliš brzy (vzhledem k nedávné válce), ale hlavně šlo o to, že arlesa uvěřila povídačkám, že Alistair je Eamonovým bastardem a dožadovala se, aby ho arl poslal pryč. V deseti letech se tak Alistair ocitl v klášteře. Nakonec byl rád, arlesa se beztak postarala o to, aby se Alistair na rudoskalském hradě necítil jako doma.
Alistair nebyl zrovna vzorný student a necítil se v klášteře dobře. Nicméně svůj osud přijal a začal se připravovat na roli templáře. Nikdy však nepodstoupil přísahu. Jednoho dne totiž do kláštera dorazil Duncan a využil svého práva odvodu. Alistair mi prozradil, že se ten den usilovně modlil, aby si ho Duncan vybral a splnilo se mu to. Velekněžka byla celá bez sebe, ale nemohla s tím nic dělat. Nicméně musel velekněžce alespoň slíbit, že nebude tajemství templářů nikde šířit a nechá si je pro sebe. Tenhle slib se Alistair rozhodl dodržet. Ostatně zkusil jsem se ho optat, jestli může učit jiné a odmítl mě. Rozhodně ho nechci nijak lámat. Sám mi prozradil, že třeba časem, pokud si to situace vyžádá, tak by svůj slib porušil.
Tohle je další zajímavost DA:O. Každé ze tří základních povolání může získat ještě jednu až dvě ze tří dostupných specializací (každé základní povolání má samozřejmě jiné 3 specializace). Jednu na levelu 7 a druhou na levelu 14. Tím se postavě odemknou extra dovednosti. Má to akorát jednu podmínku - musíte najít někoho, kdo vám specializaci nejprve odemkne, respektive vás jí naučí. Alistair je tedy zřejmě schopný bojovníkům odemknout specializaci Templáře.
Od Alistaira jsem přešel k Morrigan, ale konverzace s ní se z části kryje s informace od Leliany, tak si dovolím obě dámy prohodit :). Původně jsem nechtěl zacházet do přílišných podrobností, protože rozhovor s Morrigan nebo Lelianou je opravdu dlouhý (v porovnání s Alistairem) a je to hodně informací najednou. Na druhou stranu to na vás hra nehrne samoúčelně, hodně těch věcí souvisí s lore a jejich znalost se proto hodí. Minimálně pro lepší pochopení některých pasáží hry. Jinak rozhovory s postavami poskytují podstatný benefit v podobě approvalů a to jak plusových tak i minusových, záleží na tom, jak rozhovor vedete, tedy jak dobře jste dokázali odhadnout charakter postavy.
Z Leliany se mi podařilo dostat, že před vstupem do Oltáře byla minstrelem - muzikantem. Její matka sloužila v Denerimu u orlesianské šlechtičny, ale když Orlais prohrálo válku, tak se poměry změnily a paní Cecilie se raději vrátila domů do Val Royeaux, kam sebou vzala i Lelianinu matku. Leliana se tedy narodila v Orlais, a když jí matka zemřela, tak si jí paní Cecilie nechala u sebe a zaplatila jí hodiny hudby a tance. Do Fereldenu odešla až mnohem později a přivedly jí sem matčiny vzpomínky. Přišlo mi, že toho Leliana trochu lituje, protože jí chybí hodně věcí, které pro ní byly ve Val Royeaux samozřejmostí. Jednoho deštivého dne našla útočiště v chrámu, a když déšť ustal, tak se jí už nechtělo odejít. A tak se Leliana stala řádovou sestrou. Dodnes si myslí, že to byla vůle Stvořitele.
Zajímavá je i ta pasáž rozhovoru, kdy jsem se Leliany začal více dotazovat na podrobnosti o povolání minstrela, protože jsem se někde doslechl, že minstrelové bývají často špehy. Na to mi odpověděla, že to není úplně přesné, protože minstrelům-špehům se říká bardi. V Orlais byli běžnou součástí společnosti a nejde jen o pouhé muzikanty. Dovednosti bardů jsou o něco širší. Celá tahle větev rozhovorů pak vede do bodu, kdy mi Leliana odemkla možnost naučit se právě specializaci barda - samozřejmě jen u postav, které se jí učit mohou.
Jakmile jsem znal Lelianinu skutečnou minulost, tak se otevřela ještě jedna větev dialogů, ve kterých se mohu dozvídat různé příběhy z legend a písní. Výhodou je, že jde o takové zlidovělé verze, tedy verze, které se všeobecně tradují. Abych to upřesnil, např. Lelianina píseň o Andrastě a Shartanovi je trochu jiná, než když to slyšíte v podání elfů, od nichž ten příběh vyznívá i věrohodněji. Dalším příkladem je legenda o Flemeth, Morriganině matce, a to je právě důvod, proč jsem Morrigan a Lelianu prohodil :).
Poznámka: následující odstavce jsou z většiny přepisem konkrétních odpovědí, jen sem tam jsem to trošku upravil, aby to dávalo větší smysl, nebo abych doplnil klíčovou informaci.
O zplozencích ... učení Oltáře říká, že zplozence zrodila lidská pýcha. V dávných dobách mágové Tevinterské říše ovládali velkou část nám známého světa. Ve své pýše si mysleli, že jejich kouzla jsou nepřemožitelná, a domnívali se, že jsou mocnější než sám Stvořitel. Takhle smyšlejíc napadli jeho Zlaté město s cílem převzít ho a sesadit svého vlastního stvořitele. Ale oni byli nečistí a plní hříchů a těmito hříchy poskvrnili Zlaté město a navždy ho zkazili. Stvořitel je proklel a vyhnal je ze svého dohledu. Kamkoliv přišli, šířili nákazu svého hříchu. Veškerá země, které se nákaza dotkla, se stala zkaženou a neschopnou života. Na místo toho se objevili zplozenci, aby nás mučili a připomínali nám naši aroganci.
Příběh z Orlais ... kdysi dávno se jednomu farmáři narodila holčička. Doufal v syna, ne dceru, a tak přikázal své ženě, aby dítě odložila v lesích. Předtím, než se o ní přihlásil chlad, našel dítě kmen dálských elfů, kteří se nad ubohou kňourající věcí slitovali a vychovali ji jako svou vlastní. Aveline, jak jí říkali, vyrostla pod vedením elfů v silnou, rychlou a chytrou ženu. Naučila se ovládat meč jako kterýkoliv muž, dokázala zabít jelena šípem na sto kroků a na koni byla stejně ladná jako při chůzi. Dálští opatrovníci Aveline viděli, že snadno přemůže jakéhokoliv orlesiánského rytíře v boji, a chtěli ukázat krutým lidem, jaké dítě zanechali smrti. Věnovali jí znamenitého koně a výzbroj a poslali ji, aby se předvedla svým lidem ve Velkém klání. Tenkrát nebylo ženám dovoleno pozvednout zbraň a účastnit se Velkého klání, ale Aveline si nesundavala svou helmu, a nebyla tak odhalena.
Aveline vyhrála mnoho disciplín a získala si obdiv a uznání davu. Nakonec se tváří tvář utkala s rytířem Kalevou ve velkém souboji ... Aveline ho již v klání přemohla a Kaleva se nechtěl nechat porazit podruhé. V zoufalém pokusu znovu získat svou čest Kaleva podrazil Aveline nohy a mrštil s ní o zem. Tím se mu podařilo zbavit jí helmy. Nad arénou se po tomto odhalení rozhostilo ticho. Kaleva prohlásil předchozí klání za neplatná, protože se jich zůčastnila žena, a to nebylo povolené. Ale dav Aveline provolával slávu. Kaleva zuřil, že ho porazila žena a že je nyní zostuzen. Zaslepen svým vztekem srazil Aveline na kolena. "Abys věděla, kde je tvé místo, ženská!" vykřikl a podřízl jí hrdlo. Byl tam přítomen syn krále, princ Freyan. Uznal schopnosti a odvahu Aveline a pochopil, jak nespravedlivě se v jeho zemi chovají k ženám. Když se stal králem, přepsal zákony Orlais, aby se i ženy mohly stát rytíři. Vzdal Aveline hold a posmrtně jí pasoval na rytířku. Dodnes každá žena, která je pasována na rytířku, ctí Aveline Odvážnou, jež se stala patronkou všech rytířek.
Příběh o Andrastě ... Andrasta byla Stvořitelovou vyvolenou. Bylo to dlouho potom, co se Stořitel zřekl světa, když zvuk jejího zpěvu dolehl k jeho uším. Její krása, šarm a moudrost Ho uchvátila a On jí nabídl, že ji odvede z tohoto zkaženého světa a udělá z ní svou božskou nevěstu. Ale Andrasta měla pozemského manžela a neopustila by ho. Místo toho Stvořitele úpěnlivě prosila, aby se ke svým lidem ještě jednou vrátil. Její prosba byla tak naléhavá, že Stvořitele dojala, a On slíbil, že na zemi vytvoří ráj, když se všichni vzdají svých nepravých bohů a znovu se obrátí k Němu. Andrasta srazila říši na kolena a její vítězství obrátila mnohé k uctívání Stvořitele.
Bohužel to byla slabost mužů, kvůli které byla Andrasta nakonec zrazena a zabita. Její pozemský manžel Maferath, náčelník alamarrijských kmenů, začal žárlit na oblíbenost své ženy a vliv, který zastínil jeho vlastní. Byla také uctívána jako Stvořitelova snoubenka a Maferath si začal uvědomovat, že jejich vzájemná pouta pozbývají významu, protože Andrasta byla čím dál tím více oddaná Stvořiteli. V závisti a zášti se Maferath spolčil s Archónem Hessarianem z Tevinteru a umožnil, aby byla jeho milovaná vlákána do léčky a chycena. Andrasta byla upálena na hranici v Minrathousu, hlavním městě Tevinteru. [upálení Andrasty mělo nečekaný důsledek - Andrastiny předchozí činy a smrt zapříčinily konverzi jejích nepřátel ke Stvořiteli a víra ve Stvořitele se stala oficiálním náboženstvím Tevinteru, jehož správy se ujal Oltář]
Příběh o Dálech ... [příběh o tom, jak elfové získali nezávislost na Tevinterské říši] když Andrasta vyšla na svůj Velebný pochod proti Říši, elfové se k ní přidali [vedeni Shartanem, viz poznámka níže], aby bojovali proti svým pánům. Shartan byl zabit, když byla Adrasta zrazena, ale elfové v boji pokračovali a nakonec se od Říše osvobodili. Elfové obsadili Dálii na jihu a usadili se tam, ve své vlastní zemi. Elfové žili v Dálii po staletí. Vzkřísili uctívání svých elfích bohů a žádné stavby kaplí nepovolovali. To rozlobilo Oltář a nepřátelství mezi těmito dvěma frakcemi vyústilo v otevřenou válku. Oltář tvrdí, že první udeřili elfové, ale nevím, zda se tomu dá věřit. Oltář vyhlásil proti elfům svatý Velebný pochod, nazvaný po pochodu Andrasty proti Tevinteru. Během Velebného pochodu Dálů byla elfí města vydrancována a elfí stát rozdrcen. Část elfů svůj osud hořce přijala a poddala se lidské nadvládě. Tito elfové dnes žijí v lidských městech jako druhořadí občané. Ale ostatní, stále vášnivě hrdí na své dědictví, se odmítli před lidmi sklonit a místo toho se stali poutníky bez domova. Byli to elfové z Dálie - Dálové.
Poznámka: Shartan byl velký elfí vůdce, který se narodil v zajetí a pak povstal, aby vedl své lidi. Předvídal budoucnost, ve které budou elfové svobodní.
Legenda o Flemeth ... [obecné povídačky] fereldenské matky straší své dcery příběhy o Flemeth. Říká se, že když zlobíš, Flemeth si tě vezme a navždy tě k sobě připoutá. Také se říká, že Flemeth truchlí nad svou ztracenou krásou a když tě chytne, ukradne ti krásu pomocí tvého zrcátka. [a teď samotná legenda] Krása Flemeth byla známá po celé zemi. Její vlasy byly jako bezměsíčná noc, kůže byla bledá jako první zimní sníh a její oči tak krásné a nebezpečné jako moře. Když dospěla, všiml si jí lord Conobar z Hornoživ a vzal si jí za ženu. Conobar brzy zjistil, že jeho mladá nevěsta má nadání pro kouzla. Držel to v tajnosti, protože se bál, že by mu jí mohli vzít [myslel tím Kruh mágů]. Flemeth byla s Conobarem několik let a s jeho požehnáním praktikovala své umění. A pak jednoho dne přišel do zámku mladý básník jménem Osen. Flemeth uchvátil Osenův hlas a on zase propadl její kráse. Zamilovali se do sebe. Flemeth toužila být se svou pravou láskou a společně s Osenem utekli z Conobarových zemí a hledali útočiště v Korcarijské pustině u chasindských kmenů.
Žili tam šťastně mnoho let až do okamžiku, kdy Flemeth obdržela zprávu o tom, že Conobar umírá a touží naposledy spatřit její tvář. Srdce Flemeth se naplnilo soucitem k muži, který byl kdysi jejím manželem, a prosila Osena, aby se s ní vrátil ke Conobarovi. Ale když Flemeth a Osen vstoupili do Hornoživ, byli zatčeni Conobarovými muži. Osena přímo před ní zabili. Flemeth byla uvězněna v nejvyšší věži hradu, kde čekala na Conobarův rozsudek. Pološílená ze ztráty své lásky Flemeth zosnovala pomstu proti svému manželovi. Vyvolala démona Úniku se záměrem pomstít se Conobarovi, ale kouzlo se jí vymklo z rukou ... Démon se zmocnil Flemeth a proměnil jí v ohavnost. Síně zámku se zbarvily do ruda krví, když Flemeth zavraždila Conobara a všechny jeho muže. Zbytek Flemethiny lidskosti vyprchal a za úsvitu se vytratila zpátky do Pustiny, aby tam sto let strojila plány a kula pikle. Říká se, že si k sobě odvedla mnoho chasindských můžů a s jejich pomocí zplodila své dcery-čarodějnice, které se doteď potulují po temných místech Korcarijské pustiny.
A pomalu se přesouváme k Morrigan, nyní tedy verze legendy o Flemeth, tak jak jí Morrigan slyšela přímo od své matky ...
Flemethina verze v podání Morrigan ... bardi ten příběh podávají tak, že byla doba, kdy Flemeth byla mladá a krásná. Hezká dívka v zemi barbarských lidí. Každý, kdo jí spatřil, hned zahořel touhou. Bylo tomu před mnoha staletími, když se ještě tahle země ani nejmenovala Ferelden. Vypráví se, že se Flemeth zamilovala do barda Osena a utekla z hradu svého manžela, obávaného Lorda Conobara. Ten jí pak za její nevěru přísahal pomstu. Má matka zase tvrdí, že jejím manželem byl ve skutečnosti Osen a Conobar byl žárlivým lordem, který jejich lásku pozoroval zpovzdálí. Lord Conobar oslovil mladého Osena a výměnou za jeho překrásnou ženu mu nabídl bohatství a moc. A Osen souhlasil. Život barda je životem z ruky do pusy. A s prázdným žaludkem i ta nejsilnější láska bledne. Byla to právě Flemeth, kdo tuhle dohodu navrhl. Všechno by bývalo bylo v pořádku, kdyby Lord Conobar dodržel svou část dohody. Ale byl to podlý člověk, který nasliboval něco, co nemohl splnit. Osena odvedli na pole, kde ho pobodali a ponechali smrti. Flemeth hovořila s duchy, dozvěděla se o tomto činu a přislíbila odplatu. Flemeth prosila duchy, aby jí přišli na pomoc. To oni zabili Conobara. Démon, o němž vypráví legenda, přišel až později. Spojenci Lorda Conobara Flemeth pronásledovali. Zahnali ji až do Pustiny a tam se ukryla. V ní objevila démona, který jí dal sílu.
Legendy také hovoří o mocném hrdinovi Cormacovi, který měl Flemeth a její početnou armádu porazit, když před staletími vpadla do nížin. Samé lži. Pravda je taková, že žádná invaze se nikdy nekonala. Sama Flemeth tvrdí, že Chasindové se pod jejím praporem nikdy nesemkli a že s žádným válečníkem jmeném Cormac v životě nebojovala. Cormac vedl krutou občanskou válku proti vlastním lidem a později začal tvrdit, že tak učinil proto, aby potlačil zlo, které zakořenilo mezi lordy. Proto začal být oslavován jako hrdina. Flemeth se součástí onoho příběhu stala až mnohem později. Možná kvůli velké válce s Chasindy, k níž nakonec došlo. Ale matka tvrdí, že neví, jak ta válka vlastně začala. A pokud jde o další čarodějnice z Pustiny, tedy Flemethiny dcery ... ať už další dcery existovaly či ne, Flemeth o nich odmítá mluvit. Chasindové sice mluví o hádce mezi Flemeth a jejími "dcerami", když říkají, že jednoho dne je začala honit po celé Pustině a pozřela jejich srdce, ale těžko říci, co je na tom pravdy.
Každopádně je vůbec těžké říci, čím se Flemeth po setkání s démonem vlastně stala, tzv. ohavnost to rozhodně není. Je to záhada dokonce i pro Flemeth samotnou. Nicméně to neznamená, že by byla Flemeth nesmrtelná. I ona může být zabita jako kdokoliv jiný.
Rozhovor s Morrigan je asi nejzajímavější, protože umožňuje lépe pochopit její charakter. Oproti Alistairovi nebo Lelianě to s Morrigan není tak přímočaré. Alistair třeba na jednu stranu inklinuje k hodnotám templářů, ale je to dáno spíše tím, že to vzhledem okolnostem přijal jako prostý fakt. Na druhou stranu mu role templáře vysloveně nesedla a nijak mu proto nevadilo, když ho Duncan služby zbavil. Podobně Leliana. Na první pohled se zdá, že je plně oddána službě Stvořiteli, ale přitom se v myšlenkách často vrací do doby, kdy byla v Orlais bezstarostnou minstrelkou a užívala si přepychu své patronky.
Morrigan nic z toho neměla. Od malička žije v Pustině a s matkou se musely často stěhovat, protože jako čarodějnice byly terčem templářů. Obzvláště pokud jde o Flemeth. Už jako dítě se naučila měnit podobu, což se naučila právě od Flemeth. Pomáhá jí to lépe se začlenit mezi divoká zvířata Pustiny a jak sama říká, pomáhá jí to lépe pochopit i samu zvířecí povahu. Od lidí si držela dlouho odstup. Teprve později začala vyrážet na zkušenou, ale nebyl nikdo, kdo by jí lidské zvyky vysvětlil. Hodně věcí prostě jen odpozorovala, ale nezná přitom jejich podstatu. A to je právě klíčem k pochopení toho, proč se Morrigan k některým věcem staví, jak bych to řekl, no poněkud nečekaně. Morrigan není ve své podstatě zlá, vlastně bych řekl, že rozdíl mezi dobrem a zlem ani nerozlišuje a hodně se řídí zvířecí přirozeností neboli právem silnějšího. Ostatně život s Flemeth asi taky nebyl jednoduchý a matčin pohled na svět jí dost ovlivnil. Morrigan proto není úplně ideální parťačka pro situace, kde se hodně mluví a málo bojuje :). Trochu mi připomíná Arii T'Loak z Mass Effect 2 a 3 (šéfku stanice Omega).
Tady je dobré se na chvilku zastavit a popřemýšlet nad tím, proč je družina taková jaká je. Na první pohled by se mohlo zdát, že hra počítá s oběma krajními variantami, tedy že postava bude dobrák od kosti anebo prohnilý lotr (u neutrála je to jedno, proto ho ani nezmiňuji). Pro jeden případ je tu Alistair, pro druhý pak Morrigan, přičemž každého z nich lze v Lotheringu zaměnit dle potřeby za příhodnější charakter - Alistaira za Stena, Morrigan za Lelianu. Na druhou stranu družina funguje i tak, akorát později začne být problém s approvaly (disapprovaly). Navíc je potřeba mít na paměti, že příslušnost k řádu Šedých strážců z vás dělá defakto klaďase, takže je lepší si položit otázku, proč vás Flemeth vlastně zachránila? Ze soucitu to určitě nebylo. Zplozenci a Nákaza sice ohrožují i ji, ale samotné jí musí být jasné, že dva strážci toho asi moc nezmohou. Přítomnost Morrigan by pak šlo chápat také tak, že se jí Flemeth potřebovala zbavit, protože má záložní plán, který potřebuje utajit a my máme jen odvést pozornost. Nic, konec spekulací :).
Jelikož jsem dokázal rozhovor s Morrigan vést ve správném duchu, tak mi u ní naskákalo dost approvalů. Vlastně nejvíce ze všech tří rozhovorů (Stena nepočítám). Vedlejším efektem bylo odemčení specializace měnavce pro vybraná povolání a přímo u Morrigan pak extra dovednost Inspirace. No a jako bonus možnost Morrigan bezbečně políbit - až mě vyděsilo, jak to bylo snadné :). Raději jsem loadnul, bylo to skutečně nečekané a nevím, jestli chci romanci rozvíjet takhle brzy a zrovna s Morrigan :D. Vlastně je to celkově divná situace, protože později jsem zjistil, že ani Leliana nezůstala pozadu. Prozradil jí ovšem až Alistair.
O něco později, už v Rudoskalí, jsme se procházeli v podhradí. Nejprve s Morrigan. Alistair to nevydržel a začal se jí dotazovat, co spolu máme, protože to prostě nejde přehlédnout. To jsem ještě pochopil, ale když jsem pak musel vyměnit Morrigan za Lelianu, tak to samé spustil na ní a chudinka musela s pravdou ven (narozdíl od Morrigan se to snažila zakecat). Přitom approval mám u Leliany podle mě podstatně nižší, ale očividně to stačí, aby se romance spustila.
Nakonec jsem si šel raději pohladit Ňoumu a vyrazili jsme do Rudoskalí ...
Přispěvatel: Yuyana Leden 12, 2025, 17:22:04
Sten je děsnej, no. Mám takovou teorii, že chudák ví, že jakožto češi ho s tim jménem nemůžeme brát vážně, a proto se tak chová :-p. Ale vážně, celá jeho rasa je jaksi zvrácená. Musim říct, že tvůrci 100% uspěli ve stvoření něčeho cizího a nepochopitelnýho.
*
Spoilery v tomhle příspěvku jsou skutečný spoilery, ne veselý obrázky. Aby to někdo neotevřel a nebyl nemile překvapenej. Budeme se bavit o původu blightu, původu elfí civilizace, důvodech, proč trpaslíci nekouzlej, démonech/spiritech a identitě elfích bohů. Vzhledem k tomu, že jsem to hrála v angličtině, budu více méně udržovat anglickou terminologii, na kterou jsem zvyklá. Informace jsou z her, knížky jsem nečetla.
Spoiler: ukázat
Spoiler: ukázat
Přispěvatel: Yuyana Leden 12, 2025, 18:49:07
Přispěvatel: Elemir Leden 12, 2025, 19:21:30
Vidíš, to s těmi mágy mě u Sandala vlastně nenapadlo. Já jsem to bral tak, že nějakou formu magie ovládat mohou, akorát nemají "čistokrevné" mágy. Teď teda vím i důvod. Každopádně nyní už je mi jasnější i poznámka o tom, že se na Lyriu tvoří závislost. Předpokládám tedy, že v Kruhu mágů mě taky čeká pěkná porce informací ... :D
Jinak už jsem v polovině zápisku z Rudoskalí, takže mi to vychází tak akorát, abych se zítra zase pohnul o kus dál. A tím pádem mám pořád čas, abych si promyslel další postup.
Přispěvatel: Yuyana Leden 12, 2025, 21:32:59
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2025, 00:43:02
Rudoskalí je sídlem arla Eamona a deset let bylo i domovem Alistaira. Cesta sem nebyla první volbou, pořád jsem zvažoval, jestli nezačít znovu Breciliánským lesem, ale pak jsem si řekl, že hra mě příliš okatě navádí na Rudoskalí a neměl bych to proto ignorovat. Důvodem je arl Eamon, který podle dostupných informací těžce onemocněl a bloumá na pokraji mezi životem a smrtí. Arlesa Isolda, Eamonova mladá manželka, vyslala rudoskalské rytíře do všech koutů země, aby vyhledali popel prorokyně Andrasty, který jediný je schopen na smrt nemocného arla vyléčit. Celé je to dosti podivné, obzvláště ve světle nedávných událostí v Ostagaru.
Vzkazkám o poměru Isoldy s Eamonovým bratrem bannem Teaganem jsem nevěřil, ale otrava Eamona jako náhoda rozhodně nevypadá. Arl Eamon, Cailanův strýc, byl jediný, kdo mohl Loghainovi překazit jmenování regentem a mohl tak narušit i jeho plány stát se budoucím králem Fereldenu. Má v tom však opravdu prsty arlesa Isolda? To nevím, ale zatím to vypadá tak, že Isolda měla nějaký osobní zájem na tom, aby Rudoskalí opustili všichni rytíři. Tím pádem došlo k oslabení obrany hradu, byť tu prý zůstala dostatečně silná posádka, která by se v případě ohrožení měla i tak ubránit. Z úvah mě probral Alistair.
Očividně na něj náš rozhovor v táboře zapůsobil a tak se mi rozhodl prozradit jedno tajemství - Alistair je levoboček zesnulého krále Marica. Kývl jsem hlavou a ponořil se zpět do svých úvah ... eh, cože!? Alistair je nevlastní bratr padlého Cailana a tím pádem i potencionální následník trůnu? Hm, tak proto se ho arl Eamon ujal, ne z lítosti, ale měl ho ukrýt před světem. Alistair mi vysvětlil, že to moc na světlo vytahovat nechtěl, ale už to přede mnou nemohl tajit. Jako levoboček samozřejmě nemá na trůn nárok, to mu bylo vysvětleno už dávno, ale šlechta přesto nechtěla nic riskovat a tak ho uklidili do ústraní. Alistairův původ byl důvodem i pro to, že se k němu Duncan choval jinak než k ostatním.
Alistair se mi ještě jednou omluvil za tajnosti a vydali jsme se znovu na cestu. Moje úvahy se teď stočily trošku jinam, ale nemá smysl spekulovat, teprve čas ukáže, jestli bude mít Alistairův původ v budoucnu nějaký význam. On sám to považuje spíše za přítěž a nechce, aby to mezi námi cokoliv změnilo.
Rudoskalí se nachází na jižním břehu jezera Calenhad. Rudoskalský hrad stojí na srázu nad jezerem a cesta dolů vede hlubokým údolím, které tu kdysi vyhloubila místní říčka. Po stranách údolí stojí pár domů, ale nejvíce osídlený je až samotný břeh jezera, kde se nacházejí doky. Odtud jsou vybavovány lodě se zbožím, které pokračují dále na sever. Na rozcestí mezi hradem a osadou jsme se na mostě setkali s Tomasem.
Byl překvapený, že tu vůbec někoho vidí. Chvíli nás dokonce považoval za přelud. Poté se nás otázal, zda-li jsme jim přišli na pomoc. Pomoc? Tady asi nepůjde jen o nemocného arla. Tomas nám potvrdil, že situace je mnohem horší. Už několik dnů nemají z hradu žádné informace. Nikdo neví, co se tam stalo, ale každý večer na vesnici útočí zástupy nemrtvých a mizí zase až za rozbřesku. Bojeschopní muži docházejí a rytíři jsou pryč. Hm, takže jsem měl správné tušení. Nabídl se, že nás doprovodí za bannem Teaganem, který nám poví víc.
Bann Teagan se uchýlil do místní kaple Oltáře, kam se ukryli všichni, kdo nemohou bojovat. Po krátkém uvítání se pustil do rozhovoru s Alistairem. Byl rád, že je Alistair živ a zdráv. Báchorky teyrna Loghaina dorazily samozřejmě i sem, takže fyzická přítomnost Alistaira rozehnala alespoň část obav. Rudoskalí se nyní nemůže na nikoho spolehnout. Král je mrtev a Loghain na prosby o pomoc neodpovídá. Teagan se domnívá, že dnešní útok nemrtvých bude nejhorší a výsledek bitvy rozhodne o osudu Rudoskalí.
Zajímalo mě, proč je s ostatními zrovna v kapli, ale má to jednoduché vysvětlení. Rytíři se rozhodli, že není nutné Teagana vystavovat bezprostřednímu nebezpečí a pokud obrana padne, tak bude alespoň poslední nadějí pro bezbranné obyvatele uvnitř. Dávalo to smysl. Je jednodušší chránit obyvatele seskupené na jednom místě než rozmělnit síly kvůli obraně celé oblasti. Každopádně důležitá byla ona zmínka o rytířích. Domobranu Rudoskalí vede starosta Murdock, ale do vesnice se mezitím vrátil sir Perth se svými muži, což byla skvělá zpráva. Pořád to ale není dost. Proto Teagan požádal o pomoc Alistaira a ten se pro změnu obrátil na mě. Jasně, pomůžeme. Poté nás Teagan poslal za Murdockem a sirem Perthem.
V kapli je krom banna Teagana trojice dalších zajímavých postav. Ctihodná matka Hannah se podivila nad tím, že se trpaslík rozhodl chránit život lidí v Rudoskalí, ale je mi za to nesmírně vděčná. Dostali jsme od ní požehnání. Další postavou je Jette, žena misionáře Rigbyho, který i se svým synem zahynul v Pustině. Předal jsem jí krabičku, kterou jsem našel v táborovém ohništi. I ona mi byla vděčná. No a poslední zmíněnou postavou v kapli je Kaitlin, která postrádá svého bratra. Příšery jim odvlekli matku a ona se obává, že její mladší bratr Bevin se vydal na záchrannou misi. Přislíbil jsem jí pomoc. V kapli je ještě dívka jménem Irenia, ale s tou si promluvit nejde.
Venku před kaplí upoutal mou pozornost poskakující Ňouma, který v jednu chvíli někam odběhl a přinesl mi dosti ožvýkanou knihu. Pokrčil jsem nad nenadálým dárkem rameny a knihu zastrčil do batohu. Málem jsem přitom z nepozornosti srazil starostu Murdocka.
Murdock má dost starostí s organizováním domobrany. Jednak má celkově málo lidí a hlavně mu chybí dostatek výbavy. Kovář Owen se po zmizení své dcery Valeny zamknul v kovárně a odmítá pracovat, dokud Valenu znovu neuvidí. Valena sloužila na hradě, ale domů už se nevrátila. Owen je přitom jediný, kdo dokáže v Rudoskalí opravovat zbroje. Nikoho jiného už do večera neseženou. Murdock mě proto poprosil, abych si s ním zkusil promluvit. Další problém je zmíněný malý počet dobrovolníků v domobraně. V Rudoskalí přitom žije trpasličí bojovník Dwyn, ale odmítá bojovat. Možná bych ho dokázal přemluvit.
Na oplátku jsem se Murdocka dotázal na možnost dokoupit si vybavení, ale jediný dostupný obchod v Rudoskalí je již nějakou dobu zrušený. Mohu však zkusit kováře Owena nebo hospodského Lloyda, jenomže to je spíš šejdíř než skutečný obchodník. Holt mám prima vyhlídky :).
Jenom si dovolím drobnou poznámku na okraj. Při průzkumu doků jsem zamířil za kovárnu pro elfí kořen, což si Tomas vyhodnotil tak, jakože opouštíme Rudoskalí ještě před bitvou a upozornil nás, že by to mohlo mít fatální důsledky. Časem jsem se dozvěděl, že pokud bychom nyní opravdu odešli, tak horda nemrtvých městečko zničí a zůstane tu už jen hrad.
V hospodě jsem krom Lloyda narazil na milou servírku Bellu a podivína Berwicka. Na Berwickovi je něco zvláštního, ale nechtěl jsem být hrubý a nechal jsem ho odejít do kaple. Během rozhovoru se sám trošku podřekl, takže je mi jasné, že ho do Rudoskalí někdo poslal s nějakým konkrétním úkolem. Jenomže to je teď jedno, máme tu větší problém. O nic zajímavější rozhovor nebyl ani s Lloydem. Sám odmítá bojovat a ani nepotřebuje ničí ochranu. Všechny dosavadní noci přežil bez úhony ve svém sklepě. Nechal jsem ho tedy být. Bella je ovšem úplně jiná. Je to milé děvče, které se sem vůbec nehodí, tak jsem jí nabídl, že pokud přežijeme dnešní noc, tak jí pomůžu zařídit si nový život - dopředu mohu prozradit, že mě to stálo 5 zlatých a Morrigan málem vystřelila z kůže :D. Nicméně Bella poté přislíbila, že se přestěhuje do Denerimu a už nikdy nebude pracovat v hospodě.
Trošku teď některé události popřeskládám, ať neskáču od jednoho k druhému ...
Na pobřeží jezera se nachází dům Kaitlin, kde je možné ze skříně vylákat jejího bratra Bevina. Tím jsem měl splněn úkol pro Kaitlin z kaple. Další dům v pořadí má zamčené dveře, ale ty je možné vyrazit. Za nimi jsme narazili na trpaslíka Dwyna a dva jeho pohůnky. Jako trpaslík jsem měl docela dobrou šanci, abych ho přemluvil k noční bitvě s nemrtváky. Stálo mě to ovšem celou jednu zlatku. Poblíž doků je pak opuštěný obchod, kde jsem objevil sud s olejem, což je zase užitečná informace pro sira Pertha.
Ostatně za ním jsme se také hned vydali. Sir Perth stojí u mlýna na kopci a jen nám zopakoval, co už ohledně nemoci arla Eamona víme. Poté nás požádal, zda-li bychom nezískali od matky Hannah nějaké ochranné amulety pro nadcházející boj. To se mi bohužel nepodařilo a sir Perth to s klidem přijal. Co mu také zbylo?
Jako poslední mi chybělo ukecat kováře Owena. Po krátké diskusi skrze zamčené dveře se nám podařilo dostat dovnitř a pod podmínkou slibu, že se po Valeně podíváme, tak Owen ustoupil a přislíbil Murdockovi pomoc. Tak a to by bylo :). Vlastně ne tak úplně, rozhovor s Owenem byl docela poučný. Jak jsem popisoval dříve, Owenova dcera Valena pracuje na hradě jako služebná a Owen nám prozradil, že se mu Valena jednou svěřila s tím, že arlesa Isolda něco před svým manželem skrývá. Před nějakou dobou najala mladého učitele magie, aby vyučoval jejích syna Connora. Owen si proto myslí, že Isolda a onen mág mají spolu poměr, ale to není vše. Součastí Isoldina tajemství by mohlo být i to, že začala praktikovat krvavou magii, což by vzhledem k nedávným událostem mnohé vysvětlovalo. Popravdě je to silné obvinění, ale Owen nebyl příliš daleko od pravdy. Nicméně nepředbíhejme.
Nic dalšího v Rudoskalí zatím dělat nelze, minimálně do té doby, než proběhne noční bitva s nemrtváky, takže jsem se rozhodl zajít za bannem Teaganem a povědět mu, že jsem připraven. No a on mě pro změnu poslal za sirem Perthem a ten zas za starostou Murdockem :). Jakmile jsem patřičnou volbu odklikl, tak se spustila animace ...
Ihned poté jsme se objevili poblíž mlýna, kde už stál připraven sir Perth a jeho rytíři. Sir Perth nechal na cestě k hradu rozlít a zapálit olej z opuštěného obchodu, což příchozí nemrtváky předzranilo a my už je společně jen doráželi. Boj probíhal nadmíru dobře a už už jsem nabyl přesvědčení, že to bude jen rutina, když k nám dorazil lučištník z domobrany a oznámil nám, že nemrtváci útočí i od doků. Požádal nás o pomoc a my se přesunuli.
Před kaplí už bojovala domobrana vedená starostou Murdockem a v bitvě jsme záhlédli i Tomase. Zprvu to vypadalo, že boj proběhne stejně poklidně jako u mlýna, ale počty nemrtváků začaly postupně narůstat a jednotky domobrany začaly naopak řídnout. Nakonec jsme zůstali osamoceni a přečísleni. Zkoušel jsem tuhle pasáž několikrát a vždy jsme skončili bídně. Chtělo by to asi léčitele, který by nás všechny udržoval v kondici, protože vydržet až do konce se ukázalo být prakticky nemožné. Bylo mi jasné, že počet vln nemrtváků je konečný, ale bylo jich zkrátka příliš. Nakonec jsem zkusil ze zoufalství couvnout se svým trpaslíkem až k siru Perthovi a nalákané kostlivce jsme dorazili společně.
Došlo mi, že tohle by mohl být základ kompletní taktiky a v následujícím pokusu jsem u kaple zůstal jen omezený čas a pak jsem se urychleně s družinou stáhl. Jakmile nalákaní kostlivci padli, tak se nám mezi mlýnem a kaplí znovu objevila bezpečná oblast, což znamená, že tu postavy mohly zregenerovat a mohl jsem uložit. Bohužel, starostu Murdocka a Tomase to stálo život, protože zůstali bez naší ochrany dole u kaple. Někde z boku se k nám v tuhle chvíli přidal Dwyne se svými poskoky, takže celá taktika by šla asi ještě více vyšperkovat a možná bych dokázal zachránit všechny, ale už se mi to nechtělo znovu opakovat. Vydrželi jsme tak až do rána, kdy nám celé Rudoskalí přišlo poděkovat a vzdát hold padlým.
Vyhraná bitva znamenala pro Rudoskalí velkou změnu. Poblíž kaple se objevila pěvkyně Farrah, kousek od ní stál Prostředník černého kamene a v docích se objevil Člen uskupení mágů (lodní přeprava po jezeře).
U mlýna jsme se znovu setkali se sirem Perthem a nově se tu objevil velitel rytířů Harrith, se kterým jsem zkusi promluvit, ale neměl nám co říct. Nad srázem pak stál bann Teagan, který už nás netrpělivě vyhlížel. Po nočním úspěchu je na řadě výprava do hradu, ale měli bychom se raději vyhnout přímé cestě, takže nám Teagan navrhl průchod tajnou chodbou pod mlýnem. Než jsme však stihli probrat detaily, tak nám do zad nečekaně vpadla arlesa Isolda!
Bylo to opravdu dost nečekané a hned na to nás zarazil její požadavek - požádala banna Teagana, aby se na hrad vrátil s ní, samozřejmě jen on sám. Prý nemá moc času a neví, jestli je bezpečné nám cokoliv prozrazovat. V kostce nám popsala, co se na hradě stalo. Za vše je prý zodpovědný mág, který se do hradu vplížil v přestrojení za služebného. Podařilo se jim ho uvěznit, ale ničemu to nemohlo. Navíc se obává o synovo zdraví, protože to vypadá, že se ze vší té smrti kolem pomátl. Když jsem se arlesy optal, jak je na tom arl Eamon, tak mi odvětila, že ho to zatím nechává žít ... hm, co je to "to"? Na Teaganův přímý dotaz odpověděla, že mág něco vypustil, něco co stojí za vší tou hrůzou. Zatím to nechává arla i Connora na živu, ale ostatní tolik štěstí neměli. Podařilo se jí získat alespoň povolení, aby si kvůli Connorovi došla pro pomoc, ale musí se zase neprodleně vrátit.
Zkusil jsem se jí na onoho mága zeptat o trochu víc. Podle Isoldy se mág do hradu vplížil v přestrojení za služebného, jak jsem již popisoval, a otrávil arla Eamona. Když ho později dopadli, tak přiznal, že ho najal teyrn Loghain. Ano, to se dalo čekat, ale pokud si pamatuji, tak Owen tvrdil, že Isolda toho mága najala jako učitele pro Connora. Něco tu nehraje! I Teaganovi bylo jasné, že to celé je past, ale situace je příliš vážná, než aby si nechal ujít příležitost, jak se dostat ke svému bratrovi. Poslal Isoldu kousek stranou a poté mi podal pečetní prsten a pobídl nás, ať po jeho odchodu chvilku počkáme a pak do hradu vstoupíme skrze tajnou chodbu pod mlýnem. Sir Perth se mezitím přesune se svými muži k hradní bráně, takže pokud se nám podaří dostat na nádvoří a otevřít bránu, tak nám sir Perth bude moci přijít na pomoc.
Chodba nás dovedla k celám, kde skupinka kostlivců dotírala na mříže, za nimiž bezmocně křičel vyděšený vězeň. Když jsme kostlivce pobili, tak se ukázalo, že v cele je uvězněn "onen" mág! Byl docela sdílný. Nijak se netajil tím, že ho teyrn Loghain poslal otrávit arla Eamona. Není na to vůbec pyšný, ale už se stalo. Arlesa Isolda s tím neměla nic společného. Ona si ho opravdu najala jako učitele, ale měla k tomu zcela jiný důvod. U Connora se totiž projevily vlohy pro magii a arlesa se obávala, aby jí Kruh mágů Connora neodebral. Proto si najala neschváleného mága, aby Connora naučil, jak své magické nadání zamaskovat. A co myslím tím neschváleného mága? Jowan je totiž černokněžník neboli Krvavý mág! Ostatně Jowan byl kvůli tomu v Denerimu odsouzen k trestu smrti, ale Loghain se rozhodl využít situace a nabídl mu možnost, jak se trestu vyhnout - otrávit arla Eamona. Prý je to nepřítel Fereldenu a Jowan Loghainovi uvěřil.
Alistair nebyl příliš nadšený, obzvláště ve chvíli, kdy nás Jowan požádal o vysvobození. Prý půjde a pokusí se svůj hřích alespoň částečně odčinit tím, že pomůže přeživším. Chvilku jsem váhal, ale Jowan tvrdí, že se současnou hrůzou v hradu nemá nic společného a celkem mu to věřím. Isolda ho kvůli tomu nechala dokonce mučit, protože byla opačného názoru, ale něco tu prostě nesedí. Nakonec jsem souhlasil a Jowana propustil. Alistair se jen křivě ušklíbl, ale Morrigan to nadchlo. Asi čekala, že jsem Jowana neodhadl moc dobře a bude z toho ještě mela.
Uvnitř hradu nás čekalo několik bojůvek různé obtížnosti, ale nakonec jsme museli hrad opustit a vyjít na nádvoří. Cesta do přijímacího sálu byla totiž zamčená. Pro Ňoumu jsem v hradu našel nějaký kaddis, o němž mi vyprávěl už velitel Popelavých bojovníků v Ostagaru. Jde v podstatě o válečné barvy, které psovy významně zvýší odolnosti. Krom vstupu do přijímacího sálu jsem narazil ještě na jeden uzamčený pokoj, ale jelikož jsem neměl v družině Lelianu, tak nebyl nikdo, kdo by se pokusil dveře odemknout. Předpokládám, že za nimi bude schovaná Valena.
Na nádvoří výrazně přituhlo. Narazili jsme tu na dvě hlídky nemrtváků, přičemž v jedné stál přízrak. Nakonec se mi podařilo vylákat většinu kostlivců zvlášť, takže zbyl už jen přízrak s jedním nemrtvákem a na to jsem si na nádvoří přizval sira Pertha. Po bitvě se sir Perth nabídl, že s námi vyrazí do přijímací síně, ale nechal jsem ho raději venku. Těžko říci, co nás za dveřmi čeká a možná budu potřebovat pomoc jinde. Sir Perth a jeho rytíři totiž nejsou nesmrtelní, takže bych jimi nerad plýtval.
V přijímací síni nás uvítala podivná scénka. U krbu stála zkroušená Isolda, vedle ní rozesmátý Connor a před nimi poskakoval banne Teagan a předváděl všemožné kreace. Už mu chyběla jen čapka s rolničkami. Jakmile Connor promluvil, tak bylo jasné co tu nehraje. Isolda se mýlila. Démona nevyvolal Jowan, ale sám Connor a pošetile s ním uzavřel dohodu. Chtěl prostě jen zachránit svého otce. Démon využil situace a nebohého chlapce ovládl. Zbytek už znáte. Jenomže co s tím? Z úvah nás vytrhl zvuk tasených zbraní. Connor proti nám poštval své strážce v čele s bannem Teaganem a sám utekl boční chodbou.
Bylo mi Teagana líto, ale po boji k němu Isolda přiběhla a pomohla mu na nohy. Už byl zase při smyslech a já byl rád, že jsem ho nezabil. Jakmile Isolda spustila svou ohranou písničku o vinně Jowana, tak se Jowan objevil a sdělil přítomným, že Connor už není chlapec ale ohavnost a znovu potvrdil, že s tím nemá nic společného. Isolda nás prosila, abychom Connora nezabíjeli, což ani nemusela. Tahle představa se mi příčila, proto jsem byl rád, když Jowan navrhl řešení. Máme celkem dvě možnosti. Buďto se vydáme cestou krve nebo cestou lyria ... hned vysvětlím.
Démon neposedl Connora přímo, ale fyzicky zůstal v Úniku, odkud ho ovládá. Pokud bychom se tedy dokázali do Úniku dostat, tak můžeme zabít démona a Connor zůstane na živu. Bude to ovšem muset udělat mág, respektive je potřeba minimálně dvou mágů. Jeden otevře portál a druhý půjde bojovat. A teď jsou tu dvě možnosti. Jowan může využít Krvavé magie a otevřít portál sám, ale vyžádá si to lidskou oběť. Isolda neváhala a ihned se nabídla. Pro záchranu syna udělá vše! Druhou možností je použít pro otevření lyrium, ale k tomu bude zapotřebí mnohem více mágů. Jinými slovy budeme muset sehnat dostatek lyria a požádat Kruh mágů o pomoc.
Alistair byl proti použití Krvavé magie, kdežto Morrigan to viděla jako tu schůdnější cestu. Pravda byla taková, že jsme se nechtěně dostali do patové situace. Požádat Kruh mágů nebude tak snadné. Informace získané v Lotheringu tvrdily, že Kruh má své vlastní problémy a do celé záležitosti už se přimíchali i templáři, takže to určitě nebude žádná drobnost. Cesta do věže je sice jen den cesty po jezeře, ale to ostatní může trvat mnohem déle a Isolda se obává, že to dá dostatek času i démonovi a Connorovi už pak nebude pomoci. V tom má možná pravdu, ale budeme to muset risknout, protože krvavému rituálu taky nejsem nakloněn.
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2025, 07:42:22
1) Valena není na hradě zamčená, ona stojí normálně v jednom z pokojů prvního patra, akorát jsem jí předtím asi prostě jen přehlédl :).
2) Na molu v rudoskalských docích nestojí lodní přepravce, ale tzv. Člen uskupení mágů, což je obdoba Prostředníka černého kamene. I tento mág má vedle sebe pytel s kontrakty.
3) Dárky je možné dávat i v běžné hře. Je na to extra volba. Stačí v inventáři nakliknout požadovanou postavu, kliknout na vybraný dárek pravým tlačítkem myši a zvolit ikonku dárku (balíček).
Přispěvatel: Yuyana Leden 13, 2025, 09:28:37
Přispěvatel: Yuyana Leden 13, 2025, 18:35:40
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2025, 18:47:40
Přispěvatel: Yuyana Leden 13, 2025, 18:51:16
Jde tady čistě jen o sesbírání společníků, abych ti tu neskákala do děje něčim, co se technicky ještě nestalo.
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2025, 20:51:47
Connora už jsem osvobodil, poslal jsem tam Morrigan a docela to dala. Akorát si příště musím líp prohlídnout, jestli mám vůbec léčivé masti. S jednou dávkou se toho moc vymyslet nedalo, takže jsem musel doufat. A stejnou chybu jsem udělal při cestě po úkolech, kde jsem právě narazil na Vrány. Zítra se asi přesunu do Breciliánského lesa a situaci trošku uklidním.
Přispěvatel: Yuyana Leden 13, 2025, 21:21:39
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2025, 21:32:46
Přispěvatel: Yuyana Leden 13, 2025, 21:36:41
Co tě motivovalo k tomu říct takovou věc :-D. Proč bys ho měl kuchat, člověče.
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2025, 21:42:13
Mě to spíš docela překvapilo. Sice mám nějaké povědomí o zajímavých charakterech DA, ostatně proč asi? :D, ale tady musím přiznat, že mi to v první chvíli vůbec nedocvaklo. Nějaký Zevran s lukem, nu což, Morrigan ho zaměřila a Ňouma mezitím odvedl jeho pozornost.
Přispěvatel: Yuyana Leden 13, 2025, 22:03:41
Přispěvatel: Milhaus Leden 14, 2025, 03:04:27
Přispěvatel: Yuyana Leden 14, 2025, 08:39:21
Přispěvatel: Milhaus Leden 14, 2025, 09:11:41
Přispěvatel: Yuyana Leden 14, 2025, 09:17:05
Přispěvatel: Milhaus Leden 14, 2025, 09:41:00
Přispěvatel: Yuyana Leden 14, 2025, 13:10:20
Přispěvatel: Milhaus Leden 14, 2025, 16:12:20
Ale to už jsem tedy měl odemčený ty specializace, všechny, takže jsem již nepotřeboval společníky zpovídat kvůli nim.
Golemka je asi nejlepší žena, jen ta láska prostě musela zůstat pouze platonická.
Přispěvatel: Yuyana Leden 14, 2025, 17:42:59
Přispěvatel: Elemir Leden 14, 2025, 20:38:37
Přispěvatel: Yuyana Leden 14, 2025, 20:41:21
[ You are not allowed to view attachments ]
tady začínáš, a pak jdeš kam tě to pošle.
Přispěvatel: Milhaus Leden 14, 2025, 20:58:25
Přispěvatel: Yuyana Leden 14, 2025, 21:11:23
Přispěvatel: Elemir Leden 14, 2025, 21:13:34
V principu jde o to, že v profilu hry uživatelského účtu chybí aktuální soubory addin.xml a offers.xml. Nyní už se zobrazuje vše :).
Edit: v menu to bylo předtím neaktivní, teď už tam jsou ty položky normálně vidět.
Přispěvatel: Yuyana Leden 14, 2025, 21:23:47
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2025, 06:14:03
Jinak je to od EA docela fajn přístup :/. Podle mě to vzniklo uzavřením serverů - do té doby se ten seznam DLC aktualizoval on-line a při tvorbě offline balíku se na to asi jaksi zapomnělo. Možná je to problém jen Originu, na GOGu už to třeba opravili sami.
Edit: tak ne, popisují stejný problém, ale řešením by mělo být spustit hru jako administrátor, což mi přijde trochu divné (spíš možná spustit instalaci jako admin). Někdo tam pak popisuje, že by to měl řešit oficiální fix ... sakriš, to by ale přeci Origin už měl spouštět automaticky, pokud tedy něco takového existuje, vždyť to je přeci výhoda on-line instalace.
Akorát teď budu muset sáhnout ještě po neoficiální češtině, protože všechna DLC přeložena nebyla. Tedy alespoň se budu muset podívat, co z toho je nějak propojené s hrou, a co jsou případně nějaké okrajové záležitosti, třeba jí nakonec potřebovat nebudu.
Přispěvatel: Yuyana Leden 15, 2025, 09:20:26
Osobně mám verzi z GOGu, a používám celou dobu tu stejnou složku s dokumentama, kterou si zálohuju, takže jsem nikdy neměla takovej problém, a ani by mě to nenapadlo.
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2025, 10:39:45
V tom menu to totiž poznat nejde, respektive mě by to nenapadlo už jen kvůli tomu, že ty položky se tváří neaktivní jen kvůli tomu, že už se skrze hru nejde přihlásit na server (ostatně u Mass Effect to bylo taky), akorát tam je ta složka tuším alespoň příhodněji pojmenovaná.
No nic, pomalu se připravím na další zápisky, protože je toho fakt hodně :). Nejhorší ale budou trpaslíci :D.
Přispěvatel: Milhaus Leden 15, 2025, 13:09:46
je docela možné, že ta samotná čeština ti i udělala ten problém. Můžu zkusit hru nainstalovat ze steamu, jestli bude vše ok. Ale tu češtinu na ultimate verzi jsem kdysi, když jsem se to pokoušel hrát po třetí, používal. Stejně jako některé módy pro vylepšení rozhraní a grafiky (textury). Ono třeba ve 4k rozlišení, jee ta hra nehratelná sama o sobě :D, protože tam člověk prostě nic nepřečte.
Přispěvatel: Milhaus Leden 15, 2025, 13:20:25
Přispěvatel: Yuyana Leden 15, 2025, 14:07:01
Přispěvatel: Milhaus Leden 15, 2025, 14:54:49
prostě nehratelný.
S módem, co mění velikost rozhraní na dvojnásobek - Nathanael's 4K Resolution (https://www.nexusmods.com/dragonage/mods/6332)
a s módem, co obecně mění velikost písmen (dá se nastavit samostatnou untilitkou) - Ftg UI Mód (https://www.nexusmods.com/dragonage/mods/73) - i když ten jsem nijak nenastavoval, protože stačil ten mód na rozhraní, ale hodilo by se to hráči, kteří by chtěl písmo zvětšit a přitom nepotřeboval ten předchozí mód)
to vypadá takto: https://imgur.com/a/2iY87NE
Pořád by mohla být některá písma větší, ale alespoň je to hratelný.
Mám tam tedy i mód zlepšující textury JB3 (https://www.nexusmods.com/dragonage/mods/15) (ale netuším, jaký efekt to má). Použil jsem kvůli tomu u patch, který by měl hře otevřít 4GB RAM, aby nepoužívala jen 2gb a nepadala, jak to vždy dělala. (a taky netuším, jestli s tím nebudou nějaké potíže, naštěstí odstranit se to dá snadno)
Pak jsem tam dal mód, co by měl umožnit ovládat pohyb hlavního hrdiny pomocí wasd (netuším, jestli to bez něj nešlo, nebo to nešlo nastavit) - viz: https://www.nexusmods.com/dragonage/mods/813
Přispěvatel: Yuyana Leden 15, 2025, 15:07:36
Přispěvatel: Milhaus Leden 15, 2025, 15:11:01
Ale pokud jde udělat třeba textury kvalitnější, tak proč ne, no. (tedy pokud je to nemění nějak vyloženě na jiné, třeba módy upravující vzhled postav nepoužívám v žádné hře).
Na druhou stranu si říkám, že vzhledem k těm orgiím v táboře, by možná bylo dobré nějak odstranit ze hry spoďáry, páč je trošku divné, že tak vášnivě souloží a přitom ani nejsou nazí. :D Ale nechal jsem to raději být.
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2025, 15:17:12
Přispěvatel: Yuyana Leden 15, 2025, 15:18:52
Každopádně já používám extra dog slot tak, že nechávám toho společníka, co s náma jde jen na quest, bez nastavený taktiky jako pasivního. Takže jsme furt 4 a balanc.
Přispěvatel: Milhaus Leden 15, 2025, 15:55:52
Češtinou to rozhodně není, ta je jednak oficiální a pak ten problém mají i lidi s EN. Pokud jde o rozlišení, tak hraju v 1024 x 768 (4:3).
Hmm, pak by to chtělo jít do konfigurace a zapnout tam tu položku "Vypnout změny poměru stran", jinak to dělá ten deformační efekt, který u tebe na těch screenech je vidět (zkoušel jsem to a při zapnutí to dělat přestane).
Přispěvatel: Milhaus Leden 15, 2025, 15:57:07
Spoďáry tě rozhoděj, a ta Enya co k tomu hraje je ok? :-D
Hudbu si nějak nevybavuji, v té době jsem byl již natolik v transu, že jsem vnímal jen ty spoďáry :D
Přispěvatel: Yuyana Leden 15, 2025, 16:15:25
Přispěvatel: Yuyana Leden 15, 2025, 22:27:52
Ta hudba z úvodního menu. Nostalgie je strašná věc.
Rozehrála jsem to jako vždy za Dalish mága. Ano, mám na to mód, a hrdě to přiznávám. Jednak odmítám bejt něčí vězeň, a pak nechci, aby byl Jowan můj kamarád. Ano, ano, Jowan je kamarád hráče z kruhu. Tenhle alternativní začátek mírně narušuje pravidla světa, ale nekoná se žádný drama.
Dalish maj vždycky mága jako vůdce kmene, a ten mág má jednoho učně. Více mágů si elfové z bezpečnostních důvodů nenechávaj, protože by je v případě posednutí démonem nedokázali zvládnout. Osobně si myslim, že si hoši fanděj, když si myslej, že dva posedlí mágové jsou zvládnutelný množství. Samozřejmě je otázka, čim je mág posedlej. Démoni jsou jako lidi, některý jsou vyloženě hodný, některý tak jak kdy jak v čem, a některý jsou prostě zlí.
To je jedno. Jsem třetí mág. Mám v ruce luk (protože to je prostě startovní vybavení) a předstírám, že jsem lučištník.
Dalish elf začíná tak, že já a můj kamarád Tamlen v lese narazíme na skupinu šemlenů. Nejedná se o sudokopytníky ale o lidi. Elfové nemluvěj elfsky, ale jsou velmi hrdý na těch pár slov, co používaj, a tohle je jedno z nich. Jak na ně tak míříme lukama a diskutujem o tom, jestli je zabít nebo ne, prozraděj nám šemové, že v lese narazili na tajemnou jeskyni. Jsou ochotný nám prozradit, kde jí máme hledat, výměnou za svoje mrzký životy.
Co uděláte se šemlenama je na vás, osobně je nechávám jít. Návštěvu jeskyně neni možný odmítnout, protože kamarád Tamlen se tam opravdu chce podívat, a prostě půjde. Nechat ho samotnýho by byla nezodpovědnost, klan musí držet pohromadě.
Najít jeskyni byla maličkost. V ní jsme našli ruiny dávný civilizace. Elfí, ale ne elfí? Ty sochy jsou nám povědomý, ale.
Ruina je plná pavouků, nic pro arachnofobiky. V poslední místnosti je obří zrcadlo. A Tamlen v něm vidí cosi hejbat. Snažila jsem se ho varovat, že možná přibližovat se k tomu neni dobrej nápad, ale nedal si říct a sáhl na něj.
A tma.
Probrala jsem až když mě pokřísili zpět v... no, ne ve vsi, protože Dalish jsou kočovníci. Jsou to takový kříženci mezi indiánama a romama. Prostě na místě, kde náš kmen aktuálně stanuje. Samozřejmě jsem se hned ptala, kde je můj kamarád, jenže nikdo neví. Mě donesl zpět ke kmeni nějakej člověk jménem Duncan. Ten už je ale pryč, vrátil se zpět do ruiny.
Samozřejmě další cíl je jít hledat Tamlena. Klan neopouští svoje členy. Takže beru další dva tutorialový společníky (mezi nima mágyni Merrill, kterou možná znáte z pokémo.... chci říct z Dragon Age 2) a jdeme zpět do jeskyně.
Už cestou je jasný, že je něco špatně. Darkspawn! Zombíci škaredý jsou všude a útočej na nás. Statečně se probijeme zpět do místnosti se zrcadlem, kde najdeme Duncana obklopenýho haldou mrtvol. Kde je ale kamarád Tamlen? Odmítám bez něho odejít, hledáme všude, ale zmizel. Nic po něm nezůstalo. A zrcadlo? Duncan ho rozbil. Proč? O co se jedná?
Zpět v kempu je mi vysvětleno, že jsem nakažená darkspawnim taintem a náčelnice sice použila nějakou magii, která to trochu zpomalila, ale stejně v dohledný době umřu. Jediná šance na život je přidat se k wardenům a podstoupit jejich příjmací rituál. Sakra.
Přispěvatel: Milhaus Leden 16, 2025, 08:30:52
Ono je to takové trochu těžké, protože mi přijde, že hrát to za mága člověka trochu nemá smysl (vzhledem k bonusům, co za rasu člověčí postava má) a elf se do věže pravda úplně nehodí, ale zase ten začátek ve věži mi přijde právě pro mága poměrně významný. Tak nevím.
Přispěvatel: Yuyana Leden 16, 2025, 08:52:44
Přispěvatel: Yuyana Leden 16, 2025, 22:07:48
A projedeme si mága.
Mág (pravej a nemódovanej) začíná v kruhu mágů. Magie se začíná u dětí projevovat, když je jim tak 10-12, a jakmile se projeví, tak dorazej templáři, a dítě si odvlečou do věže. Je to taková kombinace školy a vězení, kde templáři fungujou jako stráže+popravčí četa. Místní církev krásně zneužívá Andraste a její větu o tom, že magie má lidem sloužit a ne jim vládnout, a vesele využívá mágy na boj ve válkách a očarovávání předmětů, zatim co mágové samotný si nesměj ani uvařit čaj.
Argument je, že mágové jsou vyhledávaný démonama, a tudíž jsou automaticky nebezpečný. Překvapivě mág posedlej démonem nebezpečnej bejt nemusí, démoni dokážou posednout i nemágy a dokonce i mrtvoly nebo předměty, a v neposlední řadě se můžou prostě materializovat jen tak. Tevinter, kde mágové vládnou, nemá s posedlejma mágama významný problémy.
Samozřejmě s čim problémy má, je krvavá magie. Ta je mocná, dokáže vyvolávat démony a ovládat mysli lidí, plus celou řadu věcí, a samozřejmě čim víc krve tim líp. A krev otroků neni v Tevinteru nijak drahej materiál.
Vidíte mě, už zase mluvim o lore místo o ději tutorialu.
Když mág dospěje do určitýho věku, musí projít testem. Templáři ho pomocí lyria pošlou do říše démonů, kde musí prokázat, že se nenechá posednout. Pokud selže, templáři ho okamžitě zabijou. A to je místo, kde mágové začínaj hru.
Hlavní mág se mi ještě snažil narychlo dát nějaký rady, ale byl přerušen templářem, protože testem musí projít každej sám. Takže nezbylo než namočit ruku do misky s lyriem a začít.
Démonní svět je poněkud abstraktní, ale jde se v něm normálně pohybovat. Po zabití několika whispíků/světýlek na mě začala mluvit myš.
Myšák začal mluvit o tom, jak neni fér, že mě k něčemu takovýmu templáři nutěj, Že NÁS k něčemu takovýmu templáři nutěj. Taktně jsem ho upozornila na fakt, že je myš. Pro případ, že by to nevěděl. Zněl poněkud rozladěně, vysvětlil mi, že tady každej vypadá tak, jak věří, že vypadá, a že jsme na jedný lodi. Na to se proměnil na člověka. Vysvětlil mi, že zkouška je časově omezená, a pokud mi bude trvat moc dlouho, templáři mě zabijou, a zůstanu uvězněná, jako on. Tahle informace zní celkem věrohodně, vzhledem k pozdějším informacím... který moje postava nemá, vidíte mě, už zas jedu. Prostě je to věrohodná informace. Nabídl mi, že mi pomůže. Pro něho sice už šance neni, ale já se ještě můžu dostat ven.
Pomoc jsem samozřejmě akceptovala a vydala se dál. Mapa neni složitá, je to koridor jednim směrem. Další osoba, na kterou jsem narazila, je Valor. Což je spirit/démon, ale tenhle nemá žádnej zájem mě posednout. Nabídl mi zbraň, pokud ho porazim v duelu, a smrt, pokud prohraju. Zbraň je potřeba, protože se tu někde potlouká temná entita, před kterou m varoval myšák. Takže jsem akceptovala.
Nebyl to těžkej boj, Valor neni zrovna bouchač. Se zbraní v ruce se jde dál hned veseleji.
Další setkání je démon lenosti v podobě medvěda. Ten mi vysvětlil, že mě posedávat nebude, protože mu to nestojí za námahu. Jak řekl, "ne všichni démoni jsou DÉMONI". On sám se nazval spiritem a démonem v rámci jednoho rozhovoru, a velmi jasně nám představil fakt, že v tom prostě neni rozdíl. A dokonce pro to nemusel ani vstát ze země. Ale souhlasil s tim, že pokud uhodnu jeho tři hádanky, naučí myšáka proměnu v medvěda, aby mohl vypomoct v boji. A hádanky to nebyly těžký, takže mám v partě medvěda. A tohle neni BG3, takže se nemusíte obávat nepředložeností.
Je čas čelit démonovi.
Jedná se o démona vzteku. Opět je v rámci dialogu nazvanej spiritem, ne démonem. Prostě církev vymejšlí rozdíly, kde nejsou. Tenhle démon je totálně natěšenej na posedávání a ptá se myšáka, jestli jsem další svačina, jako mu myšák vždycky nosí. Ale myšák vzdoruje, že už žádný svačiny nebudou, protože teď už neni myš. Prej uvidíme.
Boj nebyl těžkej, démona jsme zmákli jen to fiklo, a myšák co už neni myšák mi gratuluje. Vidí, že to dotáhnu daleko. Jsem mnohem lepší než ti mágové přede mnou, který Rage sežral. Možná... možná kdybych byla hodná, mohla bych myšákovi pomoct, a svézt ho na cestě ven? Hm? Ahaaa, takže ten boj nebyl test, tohle je test. Už jsem se připravovala na další boj, ale Pride mě více méně jen pochválil a varoval do budoucna. Pak jsem se probudila až v posteli s Jowanem, kterej se mě snažil vzbudit. Ale o tom příšte.
Přispěvatel: Elemir Leden 17, 2025, 14:36:12
Ale teď k návštěvě mágů. Yuyana mi dost ulehčila práci s lore, navíc popsala i věci, o kterých zatím nemám v souvislosti s mágy ani tušení, protože můj origin je jiný (hlavně ani není z magické rasy), takže se téhle části budu moci alespoň vyhnout :). Něco málo se dalo vytušit z návštěvy Rudoskalí při setkání s Connorem, u kterého se magické schopnosti nejenom objevily, ale ještě se nechal dost hloupě posednout démonem.
Cesta z Rudoskalí vede obloukem okolo jezera Calenhad nejprve do doků, kde proběhne pár zajímavostí ...
Doky na jezeře Calenhad
Popravdě mě to trošku zarazilo, protože hra při průzkumu mapy světa nevede vždy tou nejkratší možnou trasou, ale často si pořádně zajdete a čím víc si zajdete, tím víc vám hrozí různá náhodná setkání. Některá jsou bojová, některá ne. U těch bojových pak obvykle platí, že jde buďto o generické souboje nebo předskriptované události. Je to reakce hry na postupující příběh, popř. se tím rozvíjí některé úkoly. Těm předskriptovaným se bohužel nejde vyhnout a může se z toho dokonce vyklubat pěkný oříšek, jak se v části u trpaslíků dozvíte ;).
Jedním z těch nebojových setkání je obchodník Tegrim, který cestuje různě po celém Fereldenu a ve své nabídce má velmi zajímavou knížečku, která postavě přidá jeden dovednostní bod. Takových knížeček je ve hře více, jsou ale docela drahé, tedy vzhledem k mým skromným výdělkům, takže si je nemůžu pořídit hned všechny. Použitím knihy se odemkne úspěch Vzdělanec a zvolená postava získá volný bod do základních dovedností, který může ihned investovat. Jenom připomenu, že základní dovednosti jsou ty dovednosti, které mají všechna povolání stejná, nejde tedy o talenty, kde by se bonusové body hodily možná více. Každopádně mě to alespoň pomůže rozvinout výřečnost a tím vykompenzovat původně ztracený bod za zlodějinu, který mi hra automaticky přihrála volbou originu.
Nesmím ani opomenout to, že Tegrim prodává různé dárečky pro postavy z družiny, čímž se dají velmi snadno kompenzovat případné disapprovaly. Ostatní jeho nabídka už nestojí moc za řeč, protože zbroje a zbraně mám celkem kvalitní, takže v tomhle ohledu nemám důvod u něj cokoliv nakupovat.
Doky jsou velmi malá oblast s jednou hospodou a přívozem. Venku před hospodou jsem potkal Člena uskupení mágů, který už ale pro nás neměl žádný nový úkol. Vedle něj stojí převozník Kester, kterému templáři zabavili loďku jménem Lissie a tím ho připravili o živobytí. Holt ve věži se dějí divné věci. Templáři celou oblast zajistili a nyní nikoho do věže nepouštějí. Ňouma si na břehu označkoval vrak jiné loďky a hned poté jsme přešli k postavě dezertéra Sammaela. Je to úkol pro Prostředníka černého kamene. Sam se rozhodl zaútočit, což se mu taky stalo osudným.
V hospodě jsme na nic zajímavého nenarazili. S hostinským si jde popovídat maximálně tak o tom, odkud se vzal její název a jaké poměry panují v jeho rodině, no a opodál stojící Larana je nemluvná. Přešli jsme tedy na molo a tady začala za správná legrace.
Templář Carroll je docela vtipálek, ale jinak je vcelku neoblomný. Dle nařízení velitele Greagoira nesmí do věže nikoho vpustit. Nepomohly nám ani dokumenty Šedých strážců. Nicméně Carroll má přeci jen jednu slabinu a tím jsou ženy. Pustí nás, pokud mu na chvilku půjčíme Morrigan, aby si s ní mohl užít. Morrigan kupodivu neprotestovala, jen dodala, že si ráda užije svou novou kořist. Pak se ke mě s potutelným úsměvem otočila a dodala, ať si zatím nasednu do loďky, protože budeme muset veslovat sami, tedy bez Carrolla. A to Carrollovi stačilo, aby vytřeštil oči a svůj nápad rychle přehodnotil :).
Na celé scénce je zajímavá ještě jedna věc a to je dosavadní reakce templářů na Morrigan. Ona už mi k tomu něco málo prozradila hned první noc v táboře, ale i tak bych čekal, že ve hře narazíme alespoň na jednoho zkušeného lovce čarodějnic, který Morrigan prokoukne. Zatím se to nikomu nepovedlo. Další věc je, že i když Carroll po rozhovoru s Morrigan pochopil, kým asi je, tak prostě jen sklopil uši a do věže nás přepravil. Na druhou stranu, jak by si osamělý strážný dokázal poradit s čtveřicí po zuby ozbrojených postav? Obzvlášť při pohledu na zubatý úsměv Ňoumy ... :D
Věž mágů
Velitel templářů Greagoir se náramně podivil, že nás tu vidí, tedy ne konkrétně nás jakožto Šedé strážce, ale že sem Carroll i přes jasný zákaz vůbec někoho přivezl. Nijak se ale nezdráhal pustit se s námi do řeči. Vlastně není divu, protože nikdo kolem nemá potuchy, co se tu vůbec stalo! V jeden okamžik bylo vše v pořádku a chvilku poté už se ve věži proháněli démoni a zabíjeli jak mágy tak i templáře. Greagoir se rozhodl věž neprodleně uzavřít a do Denerimu poslal zprávu s žádostí o Právo zrušení. Ano, o tomhle právu už jsme slyšeli v Lotheringu.
Je to pojistka pro případ, kdy démoni posednou vetší počet mágů najednou a situace se stane pro mágy nezvladatelnou - prostě si s ní už sami neporadí. V takovém případě mají templáři právo zasáhnout a všechny mágy vyvraždit, což se v minulosti už několikrát stalo. Nicméně to nemohou provést svévolně, ale musí k tomu dostat povolení. No a to nyní hrálo v náš prospěch. Ve Fereldenu se po událostech v Rudoskalí rozhořela občanská válka, kterou vyprovokovala Loghainova snaha stát se králem Fereldenu a to zpomalilo veškerou komunikaci mezi Denerimem a okolními oblastmi. Greagoir je nyní v patové situaci a tak jsem mu nabídl pomoc.
Má to ovšem podstatný háček. Pokud nás vpustí do věže, tak nebudeme moci ven, dokud se věci nevyřeší. Důkazem o eliminaci hrozby by měla být záchrana prvního čaroděje Irvinga, ale z rozhovoru s Greagoirem také vyplynulo, že alternativou by mohla být likvidace všech mágů ve věži. Greagoir se totiž obává, že Irving už padl a tím pádem je věž beztak ztracená. Od Greagoira jsme přešli k proviantnímu důstojníkovi, doplnili zásoby a nechali se vpustit za dveře.
Přízemí obsahuje pár úvodních soubojů a jedno důležité shledání. Kousek od předpokládaného vstupu na další patro jsme narazili na skupinku mágů, které velela Wynne. S tou už jsme se setkali v Ostagaru, ale v té době o nás nejevila přílišný zájem. Wynne není zrovna nejmladší a je to velmi zkušený mág. Když se ve věži objevili démoni, tak se jí podařilo zachránit několik mladších mágů a studentů. Dokázala je dostat do bezpečí a poté ve dveřích vztyčila ochranné magické pole, které brání démonům vstoupit. Bohužel, cestu ven jim z druhé strany uzavřeli templáři, takže Wynne a ostatní se rázem ocitli v pasti.
Popravdě jsem jí přiznal, že spolupracuji s templáři. Moc se jí to nelíbilo, ale bylo jasné, že bez souhlasu templářů jsem se sem nemohl dostat, tak proč lhát? Když jsem jí navíc řekl, že templáři stále čekají na Právo zrušení, tak se uklidnila, protože dokud z Denerimu nedorazí přímý rozkaz, tak jsou zatím všichni v bezpečí. Poté mi pověděla, že tu měli něco jako vzpouru, kterou vedl mág Uldred. Trochu se předběhnu. Uldred patřil mezi velmi nadané studenty s rozvinutými přesvědčovacími schopnostmi a tak ho Irving využíval jako test pro ostatní studenty.
Z deníku prvního čaroděje Irvinga jsem se později dozvěděl, že využíval Uldredovy schopnosti pro odhalování praktikantů Krvavé magie, protože její adepti by se mohli stát pro Kruh mágů pohromou. Krvavá magie patří mezi velmi mocný a obávaný druh magie, proto je Oltářem zakázaná. Jenomže o to víc je také lákavější! Čas od času se proto stane, že se někdo ze studentů vydá její cestou a začne potají Krvavou magii praktikovat. Z takových studentů se pak stávají odpadlíci. Jak to ale souvisí se vzpourou, není zatím jasné. Uldred bojoval u Ostagaru a po návratu z bitvy se pokusil nečekaně ovládnout Kruh.
Wynne se rozhodla, že nám s hledáním prvního čaroděje Irvinga pomůže. Zruší ochranné magické pole a přidá se k družině. Jenomže v tu chvíli začala Morrigan protestovat. Vůbec se jí nelíbilo, že bychom měli Wynne pomáhat. Morrigan mágy Kruhu pohrdá a dala to všem patřičně najevo. Plně souhlasí s názorem templářů, že by si Kruh za současné situace zasloužil vyhlazení. Celá situace se dostala až do bodu, kdy se Wynne naštvala, protože poslouchám rady odpadlíka a poté zaútočila. Hm, takže tudy cesta nevede, respektive je to cesta k alternativě, kdy prostě začneme mágy bez milosti likvidovat. Loadnul jsem zpět a Morrigan jsem vyměnil za Lelianu.
Po výměně už vše proběhlo hladce a Lelianu jsem pro změnu mohl vyměnit za Wynne. Ta zrušila ochranné pole a vydali jsme se dál do věže.
Cesta věží vedla do knihovny, kde jsme narazili na odpor démonů. Krom nich je tu několik zvláštních kruhů a halda interaktivních prvků. Celé to slouží jako test vyvolávacích schopností studentů, ale jeden ze svitků nás nabádal, že se nemáme pouštět do experimentování, pokud nebude knihovna v řádném stavu. Tím asi myslel, dokud se situace s démony nevyřeší. Pro první až třetí kruh vyvolání jsem našel nápovědu, ale ke čtvrtému kruhu nic takového není. Chvilku jsem si tu zkoušel hrát, protože jsem netušil, jestli to má vliv na můj další postup, ale pak jsem loadnul s tím, že si to zatím ponechám být a uvidím.
Pro cestu vpřed to opravdu nemá význam, protože na další patro jsme se dostali bez obtíží. Narazili jsme tu na mága Owaina, který patří mezi Pokojné. Zůstal tu uvězněn a tak se rozhodl, že se místo pouhého čekání pustí do své běžné rutiny - uklízení nepořádku ve skladišti. Pověděl nám, že doufá v úspěch mága Nialla, který se rozhodl s démony bojovat. Prý si ve skladišti vyzvedl Adrallinu litanii a odešel do horních pater. Wynne nám prozradila, že Adrallina litanie se používá proti ovládnutí mysli a hned dodala, že celá záležitost má asi něco společného s Krvavou magií, ale to by lépe věděl právě Niall.
Na základě některých dopisů nalezených ve věži jsem usoudil, že tu jde skutečně o Krvavou magii. Uldred přemluvil některé studenty k vyvolávacímu rituálu, kdy chtěl vyvolat mocného démona. Ideální k tomu byli právě praktikanti Krvavé magie. Někteří souhlasili, jiní ne. Důvodem pro Uldredovo jednání byl holý fakt, že se část mágů rozhodla zbavit vlivu Oltáře. Už nad sebou nechtěli mít dohled a nechtěli se podřizovat církevním nařízením. Proto se Uldred rozhodl Kruh ovládnout. Něco se však pokazilo.
Na skupinku krvavých mágů jsme vzápětí narazili. Vpadly jsme jim zrovna do rozepře, ale jak nás spatřili, tak jednotně zaútočili. Šlo však jen o studenty, takže neměli moc šancí. Jedna ze studentek přežila a přiznala nám, že jen toužila po svobodě. To ničení a smrt kolem si vůbec nepřála. Holt ne každý praktikant Krvavé magie je automaticky zlý. Uldred se prý rozhodl podporovat Loghaina, který mu na oplátku přislíbil, že Kruh osvobodí od vlivu Oltáře. Aha, takže na pozadí všeho je nakonec pouhá politika :). Uldred se však nakonec zbláznil a současný stav věže je výsledek. Nakonec jsem studentku nechal žít, protože se rozhodla pro pokání a pokusí se najít rozhřešení u Stvořitele. Trochu pochybuji, že by jí Oltář jakožto praktikantku Krvavé magie přijal, ale kdo ví?
O něco dál jsem narazil v jednom z pokojů na uzamčenou skříň, ze které vycházeli tlumené zvuky. Byl v ní ukryt mág Godwin, který se tu schovával před démony. Chvilku jsme spolu pohovořili, ale odmítl odejít o patro níže do bezpečí. Prý raději zaleze zpět a počká, jak to celé dopadne. A taky tak udělal :). Godwin souvisí s jedním vedlejším úkolem z Ohzammaru, jak jsem se později dozvěděl. Je to kupec lyria pro tamější pašerácký gang.
O kus dále už notně přituhlo. Narazili jsme tu na zdánlivě neutrální démonku touhy, která držela ve svém zajetí templáře. Ostatně na jednu už jsme narazili chvilku předtím a dost nám zkomplikovala boj s poblouzněnými templáři. Nebyla z našeho vyrušení nadšená, ale dala nám šanci poklidně odejít. Z rozhovoru jsem pochopil, že démoni se přiživují na svých obětech jako paraziti. Ovládnou jejich mysl iluzí, čímž je uvrhnou do trvalého snění a poté jim pomalu vysávají životní energii. Nehodlal jsem to tolerovat a chtěl jsem nebohého templáře zachránit, jenomže to není možné. Následoval nepříjemný souboj, ve kterém jsme ho museli i s démonkou zabít.
Největší překvapení nás však čekalo uprostřed patra, kde se nachází vstup na vrcholek věže. Nad bezvládným tělem mága se tu skláněl démon lennosti.
Nebyl vůbec nepřátelský, naopak byl na nás milý, možná až moc milý! Než jsme se nadáli, tak se vloudil do našich myslí a jeden po druhém jsme postupně upadli do spánku ... A teď začala ta pravá zábava. Ocitl jsem se úplně sám uprostřed svého vlastního snu.
Pokud jste u zápisku z Rudoskalí dávali dobrý pozor, tak už zajisté tušíte, že sny jsou branou do tzv. Úniku, což je místo, ve kterém přebývají všemožní duchové. A právě odtud se démoni zmocňují svých obětí. Není tedy nutné démony přímo vyvolávat, někdy prostě stačí jen usnout a noční můra je na světě :). Únik je také místem, kam démoni posílají duše svých obětí. Oni si tu žijí svůj krásný sen, zatímco démoni tam někde venku vysávají jejich energii. Mágové umí do Úniku proniknout i cíleně, ale je k tomu zapotřebí dostatečného umu a nemalé dávky vzácného lyria, aby překonaly tzv. Závoj, který odděluje reálný svět od Úniku. Nás sem poslal démon lennosti.
V noční můře se mi zjevil Duncan, který se mě pokoušel přesvědčit, že hrozba zplozenců byla již zažehnána a náš úkol tedy skončil. Nyní je čas slavit a vyprávět hrdinské příběhy. Jakže? Vždyť práce Šedých strážců nikdy nekončí, protože nikdo neví, kdy se Nákaza může vrátit. Lidstvo už si jednou myslelo, že zplozence vyhladilo a jak to nakonec dopadlo vidíme teď! Pochopil jsem velmi rychle, že tohle žádný skutečný Duncan není a démona už tahle hra taky omrzela. Následoval celkem snadný souboj s falešným Duncanem a dvěma strážci. Poté jsem se skrze Podstavec úniku přesunul o sen dál.
Místo, odkud jsem zrovna unikl, byla pevnost Weisshaupt, tedy obraz hlavní základny Šedých strážců na Thedasu. Cesta z ní vede do Syrového úniku (také označovaný jako Skutečný únik), odkud se pak dá cestovat do celé řady snů. Jsou to Zplozenecká invaze, Hořící věž, Rozdělení mágové a Templářova noční můra. Jakmile začnete odemykat tyto 4 sny, tak se zpřístupní přilehlé Noční můry, což jsou sny vašich aktuálních společníků, ze kterých je můžete probudit (zachráněný společník se však k postavě nepřidá, ale zmizí kamsi na pomezí bdění). Aby to nebylo tak jednoduché, tak všech 6 zmíněných snů obsahuje strážného démona. Tím prvním byl falešný Duncan. Jakmile porazíte i zbylých 5 strážných démonů, tak se odemkne střed snů, kterým je Vnitřní svatyně. Zde přebývá démon lennosti, který nás sem uvěznil.
Nebudu Únik popisovat příliš do detailů, protože je to hodně běhání sem a tam. Podstatné je, že ve Skutečném úniku přebývá duše mága Nialla. Bohužel ani jemu se nepodařilo přes démona lennosti dostat a zůstal lapen v jeho pasti - ano to tělo, nad kterým se démon skláněl, je Niall. Niall se pokoušel z Úniku dostat, ale všechny cesty ho nakonec dovedly zpět do jeho vlastního snu. Popsal mi, co při svých pokusech objevil a tím mi alespoň naznačil, kudy se vydat.
Ve Skutečném úniku je krom Podstavce úniku ještě portál. Skrz podstavec se dá totiž cestovat do čtyř výše zmíněných snů, ale moc význam to opravdu nemá. Postupně budete potřebovat konkrétní pomoc a tu je potřeba si nejprve odemknout. Únik je podle Nialla plný Snílků, což jsou duše, které zde zůstaly lapeny. Jejich znalosti přitom mohou být klíčové pro naše vlastní osvobození. Niall bohužel nikoho ze Snílků nedokázal odchytit, to se podařilo až mě. Za portálem jsem nalezl mluvící myš, o které mi Niall pověděl a od ní jsem se dozvěděl, že musím zabít místní démonku Yevenu, která ochraňuje svého pána (démona lennosti). Poté mi myš předala svou schopnost měnit podobu. Samozřejmě na myš :). Je to docela užitečné, protože bez této podoby se nedá na některá místa vůbec dostat.
O něco později jsem získal možnost přeměny v ducha, což mi umožnilo procházet přes objekty, které jsou v normální podobě neinteraktivní. Třeba dveře do doupěte Yeveny. Další podoba byly proměna v ohnivého muže, který je nezranitelný plameny. To je pro změnu častá překážka v některých snech. Plameny mají přitom vysokou ranivost, takže bez této podoby jimi prakticky procházet nejde. Všechny tři současné podoby mi pomohly projít většinu hlavních snů (noční můry parťáků jsem zatím vynechával). Přišel jsem si přitom na dost bonusů v podobě navýšení atributů, takže jsem po dalším levelupu snadno dosáhl na celkovou sílu 40. Nedokázal jsem si však poradit se zamčenými dveřmi, na jejich rozražení je potřeba získat formu golema.
Je to celkově mocná forma, která pomáhá i v soubojích. Pro bojovníka není únik až tak obtížný, ale jsou tu přeci jen pasáže, kde to drhne. Mágové si tu třeba mohou snadno doplňovat manu skrze nádržky s lyriem, ale bojovník se musí spolehnout jen na svůj důvtip a sílu. Nejhorší souboje byly právě s nepřátelskými mágy, ale na to docela pomáhá proměna do podoby ducha, který je proti magii hodně odolný. Stačí se pak přesunout mezi kouzlící mágy a oni se z většiny navzájem vyvraždí plošnými kouzly.
Teprve nyní jsem se dokázal dostat úplně všude a vyřídit všechny strážné démony.
Yevena - Skutečný únik
Beran - Zplozenecká invaze
Rhagos - Hořící věž
Slavren - Rozdělení mágové
Vereveel - Templářův zlý sen
Po jejich likvidaci jsem probudil své společníky. Alistaira jsem musel přesvědčit, že jeho sestra není skutečná, což nešlo, takže jsem rovnou vyprudil démonku v její podobě. Následoval souboj. U Wynne jsem byl s překecáváním úspěšný, ale ani tady se to neobešlo bez boje s démony. Jenom u Ňoumy se to obešlo bez boje. Stačilo ho položit o kousek dál, než původně ležel. Nyní byl čas na závěrečnou konfrontaci s démonem lennosti.
Ve Vnitřní svatyni se ke mě zase všichni přidali a zůstala mi i schopnost proměny, což bylo fajn. Vůbec jsem netušil, jak těžký souboj mě asi tak čeká a jestli nebudu potřebovat pomoc golema. Démon lennosti během boje několikrát změní podobu, což znamená, že se po každém zabití respawne v nové podobě a s plným zdravím. Udělá to asi 5x a teprve pak je s ním definitivně konec. S Wynne v zádech je to schůdné, protože jsem zvyklý na taktiku, kdy mi záda kryje léčitelka, zatímco bojovníci tvrdě dorážejí na nepřítele.
Po porážce démona se nám zjevil Niall a pověděl nám, že pro jeho záchranu už je pozdě. Strávil v Úniku příliš mnoho času a jeho fyzické tělo už návrat nezvládne. Až se probudíme, tak si od něj máme vzít Adrallinu litanii. Budeme jí potřebovat k souboji s Uldredem. Poté zmizel a my se probudili.
S Niallova těla jsem sebral litanii a vydali jsme se o patro výše, tedy konkrétně do mezipatra, kde ležel ochromený templář Cullen. Statečně odolával potřebě usnout, ale vyčerpalo ho to natolik, že ho to doslova paralyzovalo. Varoval nás před tím, co přijde a nabádal nás, že máme na vrcholku věže pobít úplně všechno. Prý beztak nemáme šanci rozeznat Krvavého mága od běžného mága, tak bude lepší pozabíjet všechny bez rozdílu. Vůbec jsem s tím nesouhlasil a moc se mu to nelíbilo, ale rozhodnutí bylo beztak na nás.
Poznámka: co jsem se dodatečně dozvěděl, tak finální rozhodnutí padne až v průběhu boje, kdy je podstatné, jak se zachováte. Do té doby je pořád možné plán pomoci přehodnotit.
Uldreda během jeho vlastního rituálu posedl démon, takže se stal ohavností a nyní se pokouší na ohavnosti proměnit i uvězněné mágy, a to včetně Irvinga. Uldred je přesvědčený, že ohavnost je jen další evolucí mága a není to nic, co by mělo být opovrženíhodné. Buduje si tu tedy v poklidu svou soukromou armádu, se kterou hodlá vyhladit veškeré templáře. Odmítl jsem jeho nabídku na vlastní proměnu a tak na mě i s dvěma démony (ohavnostmi) zaútočil.
Souboj s Uldredem není úplně příjemný, protože Uldred je ve své skutečné podobě celkem silný a v pravidelných intervalech se pokouší proměnit některého z uvězněných mágů na ohavnost, aby mu v boji vypomohla. Tady naštěstí zabere Adrallina litanie. Nicméně ta má jen 9 použití a pak se vyčerpá, takže souboj musí odsýpat svižněji. Cílem je zabít Uldreda a zachránit co nejvíc mágů, hlavně Irvinga, protože ten je pro přežití Kruhu klíčový, jak mi Greagoir naznačil. Naštěstí se mi to povedlo.
V doprovodu čaroděje Irvinga jsme sestoupili do přízemí, kde nás čekal velitel Greagoir. Byl rád, že Irvinga vidí. Naopak nerad byl Cullen, který mezitím také dorazil. Snažil se Greagoira přesvědčit, aby mágy přeci jen odstranil, ale Greagoir ho rázně odmítl. Vše je zase v pořádku. Kruh byl zachráněn a hlavní povinností templářů je nyní dohlédnout na renovaci věže. Bohužel to také znamená, že se templáři nepřidají k našemu boji se zplozenci. Irving ovšem pomoc neodmítl a to bylo důležité, protože to byl náš původní plán, proč jsme vlastně do Kruhu mágů přišli.
Využil jsem rovnou příležitosti a požádal jsem Irvinga o pomoc v Rudoskalí. Souhlasil, že se ihned vydá s několika mágy na cestu. No a jako bonus požádala Wynne Irvinga o uvolnění ze služby, protože by se ráda přidala k družině natrvalo. S tím jsem nemohl nesouhlasit, takže se Wynne s radostí přidala. Irving z jejího rozhodnutí úplně nadšený nebyl, ale respektoval ho.
Přispěvatel: Yuyana Leden 17, 2025, 15:37:18
Přispěvatel: Elemir Leden 17, 2025, 16:53:37
Z věže jsme se neprodleně vydali na cestu i my. Dostihla nás přitom animace z Denerimu, ve které je regent Loghain informován o protestech v Bannornu. Tamnější šlechta odmítla regentovi poslušnost a schyluje se tak k občanské válce. Navíc se proslýchá, že u Ostagaru nezahynuli všichni Šedí strážci. Regentův poradce, arl Howe, proto najal Antivanské Vrány, nájemné vrahy, aby přeživší strážce, tedy mě a Alistaira, dostihli a odstranili.
Poznámka: arl Howe je klíčová postava originu lidského šlechtice, kdy zradí svého hostitele teyrna Couslanda, otce našeho hrdiny, a napadne Hornoživský hrad.
Nějak jsem v tom spěchu přehlédl, že mi do kodexu přibyl záznam Zevran Arainai, což mi asi mělo osvětlit, koho na mě Howe poslal.
V Rudoskalském hradě už nás čekal Irving a společně s Isoldou a Jowanem probírali naše možnosti. Irving mě varoval, aby se mnou vybraný mág příliš nepouštěl s démonem do řeči a už vůbec nepřistupoval na jeho možné nabídky. Byla by to fatální chyba! To mi ani nemusel říkat. Ve věži jsme toho viděli dost, abychom zůstali obezřetní i bez podobných rad. Poté se mě Irving optal, kdo z mágů do Úniku půjde. Jelikož obřad zaštítí sami mágové Kruhu, tak může jít i Jowan a pravděpodobně jde ukecat i samotného Irvinga, ale rozhodoval jsem se spíš mezi vlastní družinou, tedy Morrigan a Wynne. Nakonec jsem zůstal u původního plánu a poslal jsem do Úniku Morrigan. Ostatně Wynne je hlavně léčitelka.
Tentokrát jde o celkem malou oblast, rozdělenou na 4 separátní části. V první části jsem potkal zmateného ducha arla Eamona, takže to vypadá, že arl je nějakým způsobem tady taky uvězněn, ale to nyní nehraje žádnou roli. Podstatné bylo najít duši Connora. Nechtěl si moc povídat. Osočil Morrigan z ohrožování otce a zaútočil ... vlastně se změnil v démona touhy a ten zaútočil. Pro Morrigan celkem snadná práce. Poté Morrigan prošla portálem a objevila se v další části lokace.
Následoval další rozhovor s Connorem a další souboj. Tentokrát démon touhy + jedna ohavnost. Další rozhovor a další souboj už byly ohavnosti dvě, takže pro Morrigan notně přituhlo a během souboje padla jedna jediná dostupná dávka léčivé masti, kterou měla Morrigan u sebe. Bohužel jsem se zapomněl připravit :). Poslední rozhovor už byl přímo s démonkou, ale tentokrát tu stála v plné síle. Morrigan odmítla diskutovat a tak došlo velmi rychle na boj. Zprvu to nevypadalo moc nadějně, ale pak jsem přišel na to, že od démonky je v jedné fázi boje možné odejít tak daleko, že se kolem Morrigan objeví bezpečná oblast a ona mohla díky tomu zregenerovat. Další útok už démonka nepřežila a Connor byl volný.
Po Morriganině úspěchu se v Rudoskalí konal velký pohřeb. Všichni padlí byli vysláni na lodičkách na jezero a tam zapáleni. Teprve poté jsme se společně odebrali do ložnice arla Eamona, kde nám bann Teagan a arlesa Isolda poděkovali. Bohužel, osvobození Connora nic nezměnilo na tom, že arl Eamon zůstal těžce nemocný. Jeho jedinou záchranou je stále jen popel Andrasty. Isolda nás proto poprosila, abychom popel našli a Eamona zachránili. Pomoci by nám s tím mohl bratr Genitivi v Denerimu.
Teagan poté stočil rozhovor k budoucnosti Jowana. Optal se mě, co by s ním měli udělat. Poradil jsem mu, ať tohle rozhodnutí nechá na Eamonovi. Až se arl vyléčí, bude na něm, co s Jowanem provede, nám tohle rozhodnutí nepřísluší. Teagan souhlasil a nechal Jowana vsadit zpět za mříže. V principu je jedno, jak odpovím, Jowan skončí ve vězení tak jako tak. No a Connor pro změnu po válce skončí u mágů, kde už dávno měl být. Connor si naštěstí ze svého posednutí nic nepamatuje, což mu výrazně usnadní návrat do běžného života.
Ještě než jsme hrad opustili, tak jsem prošmejdil zbytek patra a zašel jsem s družinou do Eamonovy pracovny v přízemí. Ve stolku je totiž Alistairův rodinný amulet, tedy amulet, kterým Alistair před lety ve vzteku praštil o zem. Arl ho zřejmě nechal opravit a uschoval si ho pro budoucí shledání s Alistairem. Zatím jsem ho Alistairovi neukázal.
Po opuštění Rudoskalí nás dostihla další animace z Denerimu. Občanská válka právě propukla a regentovy plány se začínají hroutit. Královna Anora je toho názoru, že by se veškerá pozornost měla upínat spíše ke zplozencům, ale Loghain se proti tomu ostře obořil. Nyní je mnohem důležitější sjednotit fereldenskou šlechtu. Ostatně Cailan prý přeháněl a tohle vůbec žádná Nákaza není. To už začal protestovat i Howe, který Loghaina upozornil, že za současné situace jim rychle dochází muži a zplozenci by tak mohli snadno získat navrch. Anora dodala, že Cailan přeci dohodl pomoc s Orlais, ale tahle poznámka Loghaina opět rozlítila. Rozhodně nehodlá předat Ferelden do rukou svých bývalých nepřátel! Anora jen nevěřícně zírala a nakonec se nejistě otce optala, zda-li je pravda, že zabil Cailana. Loghain sklopil hlavu a tiše prohodil, že Cailan si za svou smrt může sám. Anora se v tichosti otočila a odešla.
Na cestě do Breciliánského lesa
Cestou z Rudoskalí jsme se nevyhnuli dalšímu náhodnému setkání. Potkali jsme při něm vyděšenou venkovanku, která nás požádala o pomoc,. Jejich povoz prý přepadli zloději. Ani na chvilku jsem nezaváhal a vyrazil vpřed. Jenomže to celé byla past! Z venkovanky se vyklubala zdatná kouzelnice a zpoza převrácených vozů vystoupili lučištníci a bojovníci. Mezi nimi nechyběl ani náš milý Zevran. Byť v tuhle chvíli mi vůbec nedošlo, kdo to je.
Po pár pokusech jsem se rozhodl, že první musím zlikvidovat kouzelnici a poté musím couvnout za okraj srázu, abych se kryl před lučištníky. Bohužel, okraj srázu je zároveň hustě zapastěný, což AI ignoruje a pobíhající postavičky tak prostě některou z pastí zaručeně spustí. O to více je potřeba souboj hlídat. Nicméně taktika vyšla a Morrigan už pak jen z dálky sundala jednoho lučištníka po druhém. Jakmile bylo po boji, tak jsem k svému údivu zjistil, že Zevran žije a spustil se automaticky rozhovor.
V něm jsem mohl omráčeného Zevrana dorazit, anebo ho prostě probudit a promluvit si s ním. Jelikož omráčené nedorážím, tak jsem to riskl a probudil ho. Vůbec se netajil tím, že nás měl za úkol vyhledat a zabít a dokonce nám prozradil, že za tím stojí Loghain. Jenomže jak je vidět, neuspěl a to pro něj bude mít neblahé důsledky. Antivanské Vrány totiž nesmí ve svém úkolu selhat už napoprvé, takže je ztracený tak jako tak. Buďto ho zabiju já nebo oni, vyjde to pro něj nastejno. Zevranovi se ale umírat nechce, proto mi nabídl své služby. Alistair protestoval a Morrigan se pobaveně usmívala. Ale já bez ohledu na protesty Zevrana přijal. Nakonec mě obměkčila ta pasáž, kde se Zevran přiznal, že byl jako dětský otrok prodán do cechu Vran a musel jim sloužit. Rázem nás tak bylo osm.
Poslal jsem Zevrana do tábora a my jsme pokračovali dál do Breciliánského lesa.
Přispěvatel: Yuyana Leden 17, 2025, 17:01:21
Přispěvatel: Elemir Leden 17, 2025, 17:25:52
Přispěvatel: Yuyana Leden 17, 2025, 17:34:37
Přispěvatel: Yuyana Leden 18, 2025, 00:50:53
Nebo spíš z toho, že na řadě nebude. Protože pokud se kruh rozhodne, že mág je slabej nebo nebezpečnej, tak ho prostě buď rovnou zabijou, nebo ho zlobotommizujou a basta. A jeho obava je oprávněná, je v kruhu dýl než já, už měl bejt dávno otestovanej. Navzdory pravidlům jsem mu řekla, co přesně se dělo, protože proč ne, a vydala se za hlavnim mágem, kterej si mě nechal přivolat.
Cestou jsem vyslechla hovor dvou fanynek nadšenejch z toho, jak perfektně jsem to zvládla, a jak jsem nejlepší mág široko daleko. Skupina hochů zase vedla dialog na téma, že někde v kruhu je podezíranej z krvavý magie. Kdo to jen může bejt? V knihovně jsem zase narazila na žáka se svym učitelem, jak trénujou magii ohně. V knihovně Oheň? Je to dobr... oh bože ten idiot se podpálil. Neni divu, že jsem na 1 levelu za hvězdu. Naštěstí učitel zasáhl a uhasil ho.
Hlavní mág Irving mě samozřejmě pochválil, představil mi Duncana, a sdělil mi, že jsem teď skutečnej mág, a můžu se přestěhovat na příslušný místo ve věži. Lahev s mojí krví, kterou templáři používaj proto, aby mě mohli kdykoliv vystopovat, kdybych utekla, se přesune do trezoru v Denerimu. Myslim, že nechtěj, aby byla ve věži, protože pro skutečný mágy by asi nebyl problém se ke flašce dostat a utýct. Takhle je to jednoduchý, nikam se utýct nedá.
Duncan samozřejmě přišel shánět posily pro Grey Wardeny, ale Irving protestuje. Už poslal na frontu několik mágů, například Wynne. Další posílat nechce. Prozatím mě požádal, abych doprovodila Duncana do jeho komůrky.
*
Po splnění tohodle (samozřejmě velmi náročnýho) questu, během kterýho jsem schválně protáhla Duncana všema zákoutíma kruhu, si mě vzal stranou Jowan. Představil mi svojí lásku, Lily, která je řádová sestra nebo tak něco. Proto nesmí mít vztahy s muži. Takže tohle je trochu problém. Co je větší problém je to, že si holka díky svojí pozici všimla podepsanejch dokumentů, který povolovaly našeho kamaráda Jowana zlobotomizovat.
Ano, je na to terminus technikus, ale nazývejme to pravými slovy. Výsledkem je (krom ztráty schopnosti kouzlit) ztráta emocí, citů a dalších aspektů osobnosti. A Jowan nechce bejt prázdná schránka, která nemá názory a sny, nemůže milovat Lily a nemá nic ze života. Vzhledem k tomu, že už bylo rozhodnuto, jediná možnost je utéct z kruhu. Prohlašuje, že neni krvavej mág (podezření na krvavou magii bylo uvedeno jako důvod) a žádá mě o pomoc. Samozřejmě jsem souhlasila (ono neni moc na výběr).
Utéct z kruhu neni jen tak, musíme najít a zničit lahvičku s Jowanovou krví, a pak se ještě musí dostat ven. Lily má plán, a ví, kde krev hledat, ale musíme se dostat skrz dveře. Jak to uděláme? I to je součástí plánu, jakožto plnohodnotnej mág můžu zajít do skladiště a vyzvednout si od Owaina magickou hůlku ohně. Problém je v tom, že na to potřebuju podepsanej formulář od někoho z vyšších mágů.
Tady je několik možností, jak formulář získat. Můžu jít za Irvingem a kápnout božskou. On mi formulář podepíše a pošle mě pokračovat v questu. Počkat, cože? ??? Neměl by se nás snažit zastavit?? Neměl.
Gregoir totiž prej má důkaz a svědka, že Jowan je krvavej mág, a Irving chce, aby šla s Jowanem ke dnu i Lily, jakožto představitelka církve. Jeho motivace je více méně "když musíme přijít o jednoho z nás, tak je připravíme o jednoho jejich". Ano, o jejich románku samozřejmě ví. Lily ale musí bejt chycená při činu, jinak církev všechno popře.
Druhá možnost jak získat podpis je zajít do sklepa. Respektive pokusit se o to, ale dveře jsou zamčený. Pokud trochu zatlačíte na ženskou, která stojí před nima, tak se vám nakonec dozná, že nemůžete jít dovnitř, protože sklep je zamořenej pavoukama, a je to její chyba. Jen to nechce nikomu přiznat, protože byla čerstvě povýšená a nechce, aby si lidi mysleli, že je neschopná. Výměnou za vybití pavouků (který snad ani nedávaj damage) získáte její podpis.
Je v celku jedno, jestli Jowana podrazíte a řeknete o jeho pokusu o útěk Irvingovi. Dopadne to stejně.
Tady udělám vsuvku a postěžuju si na jednoho mága, co sedí u stolu, a já se asi 3x pokusila lootnout jeho hlavu. Proč si laskavě nestoupne, to jde mimo mě.
Dveře do úložiště krve jsou zajištěný tak, aby je mohl otevřít jen zástupce cirkve, co zná heslo, a mág, seslánim kouzla. Oba dohromady. Neni mi jasný, proč by to mág nemohl udělat sám, po tom, co slyšel templáře vyslovit to heslo, už přeci může jít dovnitř kdykoliv... My jsme tu ale poprvé, takže kool zámek. Další dveře v pořadí jsou ty, na která jsme si pořizovali magickou hůlku šikůlku... až na to, že jsou chráněný antimagickym polem, a my jsme uplně v řiti.
Nezbejvá než se vydat do jiný části skladu doufaje, že tam najdeme jinej vstup. Naštěstí ostatní zámky můžeme upálit normálně. V cestě nám stojej oživlý zbroje. Lily je mlátí pěstí, protože jí nenapadlo, že by mohla potřebovat zbraně. Prostě pravá drsoňka.
Zatim co Jowan a Lily bojovali pěstma, našla jsem já moc hezkou staffku. Hned jsem si ji oblíkla. V poslední místnosti jsme našli spoustu artefaktů a soch, včetně mluvící sochy, která byla původně Tevinterská věštkyně. Než jí vládce proklel a nechal zkamenět, protože předpověděla jeho smrt. Stejně umřel, přesně dle předpovědi.
Našli jsme i zesilovač magie ve tvaru psa, díky kterýmu se nám povedlo propálit zeď a dostat se ke krvi. Zničili jsme lahvičku, vyběhli ven... a přepadení!
Irving, Gregoir a banda templářů stojej před náma a už nás zatýkaj. Chtěj odvléct Lily do nějakýho hroznýho azkabanu či co, a Jowan se jí rozhodl zoufale bránit... krvavou magií. Hravě omráčil všechny templáře, hodil s nima jako s panenkama. Takže skutečně je krvavej mág, a všem nám lhal. Lily už s nim nechce nic mít.
Odmítá s nim odejít, a Jowan prchá sám. Lily skončí ve vězení, a mě chce Gregoir taky popotahovat, naštěstí si mě bere Duncan, a je to v suchu. Irving se mě ještě ptá, jestli jsem náhodou ve skladišti nenašla něco důležitýho, co bych jako měla vrátit, ale já jsem (persuade) (lie) řekla, že nic. Řekl, že mi věří, a na staffku na zádech se mě neptal.
Přispěvatel: Yuyana Leden 18, 2025, 00:54:26
Přispěvatel: Elemir Leden 18, 2025, 10:25:45
Přispěvatel: Yuyana Leden 18, 2025, 11:03:44
Přispěvatel: Elemir Leden 18, 2025, 20:15:15
A jsem znovu v Breciliánském lese :). Popravdě mi moc možností nezbylo. Alternativou bylo vyrazit na západ do Zamrzlých hor nebo na východ do Denerimu. V obou případech by mě asi čekalo na popis náročné dobrodružství, tak jsem se rozhodl zajít do Breciliánského lesa, který už jsem v předchozí rozehrávce proběhl, takže jeho taje víceméně znám. Bohužel jsem v tuhle chvíli ještě netušil o problému s neaktivními DLC, takže mi na mapě chyběly další dva zajímavé body pro možnou rychlou návštěvu. Ale zpět k lesu.
Když se podíváte na mapu světa pozorněji, tak si zajisté všimnete, že namísto Lotheringu je nyní lebka, což znamená, že Lothering byl zničen hordou a už ho nelze znovu navštívit. Proto je dobré všechny zdejší úkoly splnit včas.
Při vstupu do lesa mě uvítala hlídka dálských elfů. Nebylo to však vřelé uvítání. Byli jsme vyzváni, ať se otočíme a vrátíme se, odkud jsme přišli. Hm, to je mi panečku elfí pohostinnost! Velitelka Mithra vypadala neústupně, ale to já také. Dožadoval jsem se audience u vůdce kmene, ale musel jsem nejprve Mithře prozradit důvod našeho příchodu. Usoudila, že náš požadavek je vskutku naléhavý a zavedla nás k archiváři.
Je to poněkud zvláštní označení pro vůdce kmene, ale titul archiváře vychází z tradice dálských elfů. Vůdce v nich má roli i jakéhosi archiváře, který v kmeni udržuje povědomí o starých příbězích a předává moudrost předchozích generací. Archivářem našeho kmene je Zathrian. Nebyl zrovna nadšený z našeho příchodu, obzvláště Ňouma se mu nelíbil, ale po chvilce zmírnil tón, představil se nám a požádal nás o totéž. Když jsem mu sdělil, že jsem Šedý strážce a jdu požádat dálské elfy o pomoc s Nákazou, tak jen pozvedl obočí a dodal, že kmen se bohužel nachází ve velmi špatné situaci, a proto se obává, že nebudou schopni slib dodržet. Poté nás vzal na malou procházku.
Naše kroky vedly do místní nemocnice, kde na lůžcích leželi zranění a blouznící elfové. Zathrian nám pověděl, že jde o oběti útoku vlkodlaků. Přítomnost vlkodlaků v Breciliánském lese není výjimečná, sahá hluboko do minulosti, ale dosud vlkodlaci nepředstavovali pro elfy vážný problém. Tohle bylo poprvé, co se odhodlali k tak masivnímu útoku. Podle všeho šlo o plánovaný a koordinovaný útok, což elfy překvapilo a vyděsilo zároveň.
Dovolím si drobnou odbočku k tradicím dálských elfů. Zkuste si teď na chvilku vybavit příběh o Andrastě a elfím vůdci Shartanovi, který mi v táboře družiny vyprávěla Leliana. Podobný příběh je možné slyšet i z úst místního vypravěče Sarela, liší se však podáním, který v případě Sarela staví elfy do role pouhých obětí. Pro připomínku. V dobách Tevinterské říše byl elfí lid postupně zotročen. Když lidská bojovnice Andrasta ve jménu Stvořitele povstala proti říši, tak se k ní přidali elfí vzbouřenci pod vedením Shartana. Elfové víru ve Stvořitele neuznávali, ale měli stejného nepřítele a tak Andrastě pomáhali. Když byl Shartan zabit a Andrasta upálena, tak elfové pokračovali v boji dál. Nakonec zvítězili a uzmuli si pro sebe kus země, který pojmenovali Dálie.
Dálští elfové, jak si začali říkat, obnovili stará náboženství a začali s budováním své nové říše. Jenomže smrtí Andrasty započal i vzestup víry ve Stvořitele, což časem vedlo k založení církve Oltáře a té byli dálší elfové i se svými bohy trnem v oku. Elfové tak znovu čelili hněvu lidí. Časem se situace uklidnila a elfové se rozdělili ve dvě různorodé větve. Jedni zůstali bydlet v lidských městech, druzí naopak odmítali svou novou roli přijmout a sdružili se do malých kočovných kmenů. Na počest této události pak jednotlivé kmeny dálských elfů putují jednou ročně do Breciliánského lesa, své původní domoviny Dálie, aby zde vzdali hold svým předkům.
Kmenové uskupení dálských elfů má i praktickou stránku. Elfové původně žili v Arlathanu a byli nesmrtelní. Teprve soužití s lidmi zapříčinilo, že první elfové začali umírat stářím. Dálové pro lidi používají výraz shemlenové, což znamená "rychlé děti". Čím déle spolu s lidmi žili, tím kratšího věku se dožívali. Největší pohromou proto bylo, když si elfí říši podmanil Tevinter a elfy zotročil. Jejich život se tím výrazně zkrátil. Dálští elfové se proto kontaktu s lidmi straní, protože věří, že se tím postupně obnoví jejich nesmrtelnost. První takovou vlaštovkou je archivář Zathrian, který žije už několik století.
V tomto ohledu je dobré si promluvit s Lanyou, Zathrianovou první. Lanya není původem dálská elfka. Zathrian ji kdysi zachránil ze spárů banditů, kteří přepadli povoz obchodníka, pro kterého její rodiče pracovali. Všichni až na Lanyu byli zabiti. Jen ona byla ušetřena a musela poté banditům sloužit. Po osvobození se neměla kam vrátit a tak zůstala se Zathrianovým kmenem. Postupně se vypracovala až na tzv. první, což znamená, že je potencionálním nástupcem Zathriana.
Ale vraťme se k Zathrianovi. Napadení a pokousaní elfové mají jen pramalou šanci se uzdravit, pokud nebude vlkodlačí kletba zlomena. To ale není tak snadné. Od vyravěče Sarela se třeba dozvíme, že vlkodlačí kletba je skoro stejně stará jako Zathrian a má původ ve vlkovi posedlém mocným duchem. Vlk dostal jméno Tesák a některé jeho oběti se po pokousání proměnily ve vlkodlaky. Od té doby se Breciliánským lesem šíří vlkodlačí nákaza, která vyhnala veškeré lidské obyvatele lesa (lidé zde na rozdíl od elfů žili usazeným způsobem života).
Tesák je oproti běžným vlkodlakům nesmrtelný a Zathrian si myslí, že pokud by získal jeho srdce, tak bude schopný provést očišťující rituál. Proto před týdnem poslal do lesa své lovce, ale doposud se žádný z nich nevrátil. Požádal nás tedy o pomoc a já souhlasil. Je zvláštní, co se tu přihodilo. Vlkodlaci jsou podle Sarela jen tupá nemyslící zvířata, a přesto dokázali nastražit past a vlákat do ní jinak obezřetné elfy. Něco se v lese prostě změnilo, ale co? Sarel nás varoval i před lesem samotným. V minulosti se tu událo mnoho bitev a rovnováha lesa tím byla narušena. Závoj je tu mnohem tenčí, a proto je les plný duchů. Dobrých i zlých.
Abychom si odpočinuli od kolečka rozhovorů, tak jsme se vydali do západní části lesa na procházku. Na první pohled je těžké uvěřit Sarelovu varování, protože les vypadá zcela poklidně. Nic nenasvědčuje tomu, že by byl plný nebezpečí. Názor jsme ovšem rychle změnili :). Kousek od vstupu do lesa se na nás vyřítilo několik vlků, přičemž hned dva se proměnili ve vlkodlaky. Nic obtížného, ale jako varování to stačilo. Tahle část lesa je totiž záludná v tom, že se tu v závislosti na postupu spawne několik potvor, takže zdánlivě vyčištěná oblast může o chvíli později obsahovat nové nepřátele.
Poznámka: Breciliánský les tvoří 3 samostatné oblasti. Úvodní část představuje samotný elfský tabor, na něj navazuje západní část lesa a na tu pak východní část lesa. Ve východní části najdeme ještě jeden dungeon, ale nebudu zatím předbíhat. Les má také jedno nepříjemné specifikum - vyměňovat členy družiny je možné jen v elfském táboře.
Od vstupu z tábora vedou do středu této oblasti dvě cesty. Jedna údolím po východním okraji a druhá jakoby středem kolem lesního jezírka. Obě se pak spojují v jednom místě, kde už na nás čekala vlkodlačí patrola. Vedl jí vlkodlak, který se nám představil jako Blesk a předal nám varování. Máme se otočit a vrátit zpět do tábora. S námi prý nemají žádný spor. Mám ale elfům vyřídit, že za své činy zaplatí stejnou kletbou jakou trpí vlkodlaci. Hm, zajímavé. Vlkodlaci nejenom elfy napadli, ale oni je zároveň záměrně nakazili. To vypadá skoro na pomstu, ale za co? No, to už jsem se nedozvěděl, protože trpělivost Bleska vyprchala a nakonec se nás rozhodl přeci jen napadnout. Po pár dobře mířených ranách se však stáhl a s ostatními vlkodlaky uprchl hlouběji do lesa.
Jakmile byla vlkodlačí patrola pryč, tak se nám odkryla střední část západního lesa a s tím i další souboj s vlkodlaky a posléze ještě se zlobrem a zplozenci. Severní odbočka cesty pokračuje podél potoka do východní části lesa, přičemž družina mine vyvrácený strom, který hlídá nepřátelský ent. Strom je klíčový pro jeden vedlejší úkol z elfského tábora, ale v tuhle chvíli s ním nejde nic dělat. Další zajímavostí středu lesa je náhrobek a zraněný elf. Náhrobek zatím vynechám, protože k tomu se vztahuje jiný úkol a ten bude ještě dlouho nad naše síly. Pokud jde o elfa, tak tím je jeden z lovců, které Zathrian vyslal ulovit Tesáka. Očividně se jim to nepodařilo. Elfa jsem popadl a vypravil se s ním do tábora. Jakmile nás Mithra spatřila, tak nám vyrazila naproti a elfa si převzala.
Ze středu západního lesa jsme se přesunuli k jeho východnímu okraji, odkud cesta pokračuje dál do východní části lesa. Jižní odbočka cesty nás zavedla mezi další nepřátelské enty a velký dub. Ten jediný na nás nezaútočil. Dokonce byl ochotný si s námi promluvit. Představil se nám jako nejstarší strom a bez okolků nás požádal o pomoc. Nedávno mu nějaký zloděj sebral dubové semínko, v podstatě jeho budoucího potomka, a dub se nyní obává, že zemře zcela osamocen. Přislíbil jsem mu pomoc.
Kousek od dubu se nachází opuštěný lovecký tábor. Na první pohled vypadá velmi zachovale, jako by ho lovci opustili teprve před chvilkou, ale něco je tu špatně. Tábor je možné prozkoumat, přičemž družinu postupně přepadává pocit únavy, ale dá se tomu vzdorovat. Když jsme se nakonec pokusili tábor opustit, tak nás zadržela neznámá síla a celé tábořiště se rázem změnilo v pohřebiště! Z poza srázu se k nám znenadání doploužil větší stín.
V předchozí rozehrávce jsem musel v tomhle bodě loadnout o kus zpět a tábořišti se vyhnout, protože stín začíná nějakým psychickým útokem, který vždy přežila jen Morrigan, takže boj byl předem ztracený. Nyní to bylo velmi rychlé a jen s pár škrábanci. Asi v tom hraje roli vyšší level postav.
Z procházky jsme se vrátili zpět do tábora a pustili se do posledního kolečka rozhovorů. Poblíž jezera se nachází ohrada hall, což jsou takoví kříženci jelenů, které elfové používají k tažení svých aravel, neboli "suchozemských lodí", jak lidé nazývají jejich povozy. Hally jsou krotká zvířata, ale mají svou hlavu. Elfové je nikdy neosedlávají a v tažení jim nechávají úplnou volnost, jak nám prozradila jejich pastýřka Elora.
Elora teď zrovna řeší nepříjemný problém. Jednu z hall nedávno napadl vlkodlak a poranil jí nohu. Hally se sice nemohou přeměnit ve vlkodlaky, ale vlkodlačí kousnutí je pro ně i tak smrtelně nebezpečné. Elora si neví s hallou rady, protože zvíře je příliš rozrušené a nenechá si ránu prohlédnout. Rád bych jí pomohl, ale je k tomu potřeba dostatečné úrovně znalosti přežití a tu já nemám vůbec. Budu se sem muset vrátit někdy později.
Podobně to bylo s dvojicí Gheyna a Cammen. Cammen je mladý lovec, který ještě neprošel zkouškou lovecké zdatnosti, ale už se stačil zamilovat do Gheyny a požádat jí o ruku. Jenomže Gheyna si nehodlá vzít nedospělého lovce. Problém je v tom, že Zathrian vzhledem k vlkodlačí hrozbě zakázal lovcům vstup do lesa, takže Cammen nemůže zkoušku podstoupit. Jedním z možných řešení je zkusit Gheynu ukecat, ale v tuhle chvíli jsem neměl dostatečný skill Nátlaku (je potřeba přinejmenším 2. úroveň). Odstranění vlkodlačí kletby totiž jako řešení nestačí. Cammen i tak zůstává pouhým chlapcem.
Další úkolovou postavou je lovec Athras, který mi odmítl prozradit, co ho trápí. Opět jsem narazil na nízkou úroveň Nátlaku. Já samozřejmě vím, co ho trápí, ale chtěl jsem to slyšet přímo od něj :). Kousek od Athrase stojí lovec Deygan, kterého jsme předtím v lese zachránili. Chtěl nám předat malý dárek, ale s díky jsme to odmítli.
Poslední důležitou postavou tábora je řemeslník Varathorn, který pro naši družinu plní funkci místního obchodníka. Zathrian mu předtím nakázal, aby pro nás připravil nějaké zásoby, které Varathorn uložil do truhly za povozem. Můžu si z ní vzít co chci. Když jsem se ho začal vyptávat, čím konkrétně se zabývá, tak mi pověděl o speciálním dřevu, které v lese roste. Elfové mu říkají kovoklest. Prý je to výtečný řemeslnický materiál, ale je také dost vzácný, protože ho elfové sbírají jen z padlých stromů. A jsme doma :). Varathorn mě požádal, abych mu nějaký kovoklest sehnal, takže stačilo dojít k padlému stromu v západní části lesa a nyní už z něj bylo možné kovoklest odebrat. Varathorn mi pak z něj chtěl něco velkého vyrobit, ale odmítl jsem s tím, že budou to dřevo potřebovat víc než já, tak mi z něj vyrobil alespoň prstýnek. A tím jsme měli táborové kolečko za sebou. Nyní tedy nezbylo nic jiného, než se vydat do východní části lesa.
Jak už jsem popisoval, do východní části lesa vedou ze západu dvě cesty. Severní odbočka ze západní části lesa vás dovede na mýtinu s patrolou rozzuřených vlkodlaků, kdežto východní směr vás dovede ke stádu hall, což je celkem bezpečné místo. Pro nás už vlkodlaci žádný větší problém nepředstavovali, ale v předchozí rozehrávce to nebylo zrovna příjemné setkání. Patrola tu obklopovala pojmenovaného vlkodlaka - Danylu. Danyla není nepřátelská. Pověděla nám, že bývala elfkou, ale když se proměnila ve vlkodlaka, tak musela z tábora utéct. Nechala tam přitom svého milujícího manžela, který jí nyní velmi chybí. Bohužel se nemůže vrátit, protože kletba je příliš silná a už jí nedokáže odolávat. Poprosila mě, jestli bych jejímu manželovi neodnesl na důkaz jejich lásky Danylyn šátek. Souhlasil jsem. Poté mě ještě požádala, abych jí zabil a ušetřil jí tím bolesti. Tady už jsem chvilku váhal, ale nakonec jsem souhlasil i s tím. V podstatě je to jedno, Danyla zemře tak jako tak, ale za milosrdnou smrt je approval.
Šátek jsem pak zanesl Athrasovi, protože Danyla byla to, s čím se mi nechtěl svěřit. Když jí vlkodlaci pokousali, tak skončila stejně jako ostatní v nemocnici. Jednoho dne však zmizela a Zathrian mu pověděl, že zemřela. Athras měl o tom pochybnosti, ale co mohl dělat? Pověděl jsem mu tedy pravdu a byl mi za to vděčný. Jako poděkování jsem od něj dostal přívěšek.
Cesta ve východní části lesa tvoří smyčku, takovou osmičku, takže je jedno, kudy se vydáte. Při hlubším průzkumu lesa jsme narazili na ruiny, které hlídala dvojice zlobrů. Je tu další náhrobek, tentokrát plně interaktivní, ale přivolá to silný přízrak a několik kostlivců, což bylo nad naše síly. Další náhrobek se pak nachází v chráněné části lesa. Všechny tři náhrobky pak slouží k jednomu vedlejšímu úkolu, ale jestli jsme si nedokázali poradit už s prvním přízrakem, tak to asi nemá smysl teď řešit ;).
Kousek od ruin jsme narazili na stan, u kterého se zčista jasna zjevil potrhlý poustevník. Mluvit se s ním dá, ale za každou položenou otázku si vyhrazuje právo položit svou vlastní otázku. Měl jsem chuť ho rovnou sejmout, byť mě Morrigan varovala, že stařík oplývá mocnou magií. Nakonec to stejně nemělo smysl, protože poustevník se před útokem odteleportoval o kousek dál a vynadal mi. Musel jsem tedy přistoupit na jeho hru. Z předchozí rozehrávky jsem věděl, že tohle je zloděj semínka Velkého dubu, tak jsem nasměroval dotazy rovnou k tomuto tématu a žalud jsem vyměnil za nějaký prstýnek +3, co jsem v lese našel.
Velký dub byl nesmírně rád a za odměnu mi předal svou větev. Ta má hned dvojí použítí - jednak funguje jako běžná magická hůl, tedy ideální doplněk pro Morrigan, ale taky umí odstranit iluzi, která nám ve východní části lesa bránila projít k velkým ruinám (vždy nás vrátila zpět).
U velkých ruin jsme se znovu setkali s Bleskem a znovu to jaksi nedopadlo. Blesk zaútočil, a když mu začalo téct do bot, tak se odněkud zjevil bílý vlk a v rozběhu nás povalil. Tím umožnil Bleskovi a ostatním vlkodlakům utéct. O kousek dál stála ještě jedna patrola vlkodlaků, ale jakmile nás spatřili, tak se bez boje stáhli do ruin, aby chránili svou Paní. Hm, Paní? A já myslel, že jim velí Tesák.
Chvilku jsem rozmýšlel, v jaké sestavě se do ruin vydat, protože cestou budeme míjet zamčené truhly a pasti, takže by se nám hodila Leliana. Pak jsem si ale řekl, že to až k vlkodlačímu doupěti zvládneme s Morrigan a teprve poté se vrátíme do tábora pro výměnu. Heh, nakonec těch návratů bylo o něco víc ... :D
Přispěvatel: Elemir Leden 18, 2025, 20:16:31
Vlkodlačí ruiny pocházejí z dob Tevinterské říše, ale Morrigan zaujala spíš místní elfí výzdoba. Podle všeho šlo o elfí svatyni. Proč se nám o ní Zathrian nezmínil? Byl to pravděpodobně Zathrianův lid, kdo jí využíval. Že by na to po těch stovkách let jen zapomněl? Asi bychom se ho na to měli zeptat.
Pod schodištěm nás čekal rychlý souboj s opozdilci a pak už nás vítala jen hejna pavouků a pár kostlivců. Celé ruiny mají dohromady 3 patra. Na prvním patře se nachází skrytá místnost a boční vstup do doupěte vlkodlaků. Ten je však z druhé strany zatarasen a zpřístupní se nám až později. Nyní je nutné najít do doupěte vlkodlaků jinou cestu.
Ta vede přes sál na jihozápadě, ale už z dálky nás vítal podezřelý řev, který zněl jako jasná hrozba. Jakmile jsme do sálu vstoupili, tak se na nás z výšky snesl drak! No, abych nepřeháněl, bylo to jen dráče, ale i tak není radno tuhle potvoru podceňovat. Dráče dokáže družinu omráčit a také se umí vrhnout na vybranou obět a na místě jí rozsápat. Podobně jako Ňouma, akorát dráček je asi tak 5x větší :). Co budu zapírat, první kolo jsem projel. Dráček nás jednoho po druhém dostal. V druhém kole už nebyl tak úspěšný. Pomalu si zvykám, že některé souboje jsou prostě o štěstí, a když se tuhému nepříteli zadaří hned úvod, tak má obvykle vyhráno.
Dráček si v sále nashromáždil pěknou hromádku pokladů, ale největší výzvu pro nás představovaly pokladnice. Později jsem se sem vrátil s Lelianou, ale ani 3. úroveň odemykání zámků na některé truhly nestačila. Usoudil jsem z toho, že hra počítá s naším pozdějším návratem, protože 4. úroveň odemykání zámků se smí naučit jen lotr minimálně na 12. levelu. Ostatně vůbec mě to nepřekvapilo, protože v lese u náhrobků jsme taky pohořeli a podobně tuhý přízrak je i zde v ruinách. A to jsem ještě při popisu věže mágů zapomněl zmínit, že i v nich byl dost tuhý přízrak, který jsme vynechali.
Na konci "dračího" sálu jsme nalezli vstup na druhé patro, které už je o něco komplikovanější. Nemyslím to však z pohledu možného bloudění, ale z pohledu obsahu. Sem tam je možné narazit na elfí duchy, ale rozmluva s nimi nemá žádný význam. Jakmile elfí duch zmizí, tak se v okolí probudí kostlivci a jiná havěť. Může to být docela nemilé překvapení, protože jde většinou o výrazné přečíslení.
V jednom ze sarkofágů v bočních místnostech je tabulka popisující náboženský rituál, který se váže k oltáři o kus dále, proto k němu rovnou přeskočím. V severovýchodní části patra je v místnosti pod schody nádržka s vodou, zamčené dveře a v rohu stojí oltář. S nádržkou a oltářem je možné různě interagovat, což obvykle k ničemu nevede, ale v případě chyby v rituálu to přivolá rozzuřené přízraky (jen 1x, při další chybě už se nic nestane). Cílem je provést rituál tak, jak naznačují kresby na tabulce:
Spoiler: ukázat
Džbán se rozsype a dveře se otevřou.
Za dveřmi je rozlehlá pohřební komora, ve které nás přepadla dvojice kostlivců. Čekal bych přitom něco zákeřnějšího, ale nepředbíhejme ;). Na konci komory stojí na vyvýšené plošině osamocený sarkofág a kolem něj pobíhá duch elfky. Opět nebylo jasné, co po nás duch chce, ale podle jejích gest jsem usoudil, že se nás asi snaží odehnat. Jelikož jsme zůstali stát, tak na nás duch zaútočil a na pomoc mu přispěchala dvojice přízraků ... a máme to :D. Následoval celkem vyrovnaný souboj. Po něm jsem ze sarkofágu vyjmul Nezastavitelnou plátovou zbroj a do deníku se mi připsal úkol najít i zbývající části zbroje. Měl bych je hledat u ostatků generálů padlých v Breciliánském lese. Ihned mi svitlo, že to souvisí s náhrobky. Zbroj totiž nepatřila zemřelému elfovi, ale kdysi jí sem ukryl jeden tevinterský mág. Nezastavitelná plátová zbroj je hezký kousek kovu, vyplatilo by se najít i zbytek, ale co se dá dělat. K jejímu nošení je potřeba síla alespoň 38.
Zůstaňme ale ještě nachvilku u mrtvého elfa. V předchozí části zápisků z Breciliánského lesa jsem popisoval, že elfové původně obývali Arlathan a byli nesmrtelní. To je pravda, ale byť měli nesmrtelné tělo, tak to samé už se nedalo říci o jejich duši, která postupem času chřadla. Hodně staří elfové už byli natolik unavení životem, že se rozhodli pro dobrovolný odpočinek. Říkalo se tomu Uthenera. Elf se v doprovodu svých nejbližších vydal do pohřební komory, kde podstoupil rituál a ulehl k dlouhému spánku. Někdy se po stovkách let zase probudil, ale většinou jeho nečinné tělo časem zetlelo a elf pak umřel doopravdy. Elfí vůdci takto běžně předávali otěže svým mladším následovníkům.
Z pohřební komory jsme se vrátili do hlavní chodby a vydali se dál. Z boční místnosti na nás vyběhla zdánlivě snadná skupinka kostlivců, ale po jejich likvidaci okolo nás povstala další várka. V místnosti jsme našli oltář a podivný krystalický artefakt, který obsahoval něco jako tekutou krev. K artefaktu se mohou vjádřit i členové družiny, ale já to urychlím.
Artefakt při doteku vysílal vize, ve kterých jsem spatřil elfího bojového mága z dávných dob. Mág kdysi bojoval v prohrané bitvě a aby se zachránil, tak ukryl svou duši do krystalu. Doufal, že krystal po boji najde jiný mág a vrátí duši do jeho těla. Jenomže se nedočkal. Pokud jeho duši osvobodím, tak mě prý naučí umění Tajemného bojovníka, což je specializace pro mágy. Vzal jsem dle instrukcí artefakt k oltáři a položil ho na něj. Duše byla volná a na oplátku mi odemkla specializaci.
Další zajímavý artefakt se nachází o kus dále. Je jím skleněný amulet, který se při dotyku rozsype a poblíž se spawne tuhý přízrak. Přesně takovýto artefakt jsem objevil i ve věži mágů a také spawnul tuhý přízrak. Přízrak zatím neporazím, takže je více než jasné, že se do ruin budu později vracet, stejně tak i do Kruhu mágů.
Na konci chodby je vstup do velkého sálu plného ohnivých pastí, odkud už je to jen kousek ke vstupu na třetí patro, tedy do doupěte vlkodlaků. Rozhodl jsem se proto vrátit do elfského tábora a vyměnit Ňoumu za Lelianu, abych vybral zdejší pokladnice. Do doupěte vlkodlaků se totiž později dostanu alternativním vstupem, takže už nebudu muset prolézat komplet celé ruiny. Jenomže jak už víte, stejně jsem narazil kvůli nedostatečné úrovni otevírání zámků.
Na skok v táboře družiny
V elfském táboře jsem se nakonec rozhodl ještě pro jednu změnu. Jelikož pár postav bylo z bojů trvale zraněno, tak jsem zamířil rovnou do tábora družiny. Alistair mě ihned po příchodu zastavil a odtáhl bokem. Chtěl si promluvit o tom, co se stalo v Rudoskalí. Byl nešťastný z toho, kolik lidí muselo zemřít, ale zároveň byl rád, že jsme ostatním dokázali pomoct. Neméně zajímavý byl rozhovor s Wynne, tedy s Ňoumou, kterého chtěla Wynne mermomocí vykoupat :). Očividně se mu to nelíbilo, ale rozhodl jsem se Wynne podpořit.
Největší změnou v táboře byla přítomnost vyslance Pethera, který zastupuje Kruh mágů. Kousek od něj se objevily bedny se spojeneckými zásobami, kam mám ukládat předměty, které by mohly pomoci s výcvikem nových adeptů. V případě mágů jde o runy. Časem se tu zřejmě objeví zástupce každé ze spojeneckých stran.
Po odchodu z tábora jsme narazili na náhodné setkání, ve kterém se objevilo několik podezřelých poutníků. Prý nesou nějaké zprávy do Denerimu. Šlo však o falešné svědky, které jsem měl v rámci vedlejších úkolů umlčet - není nutné bojovat, prostě jsem jim jen pohrozil a oni souhlasili.
Zpět v ruinách
S Lelianou v družině jsem zamířil do zapastěného sálu na druhém patře a byl jsem za to rád. Nakonec se ukázalo, že Leliana umí zdatně nalézat a odstraňovat pasti, přičemž odstranění jedné pasti nám přineslo 40xp, což je více než za běžný souboj v ruinách. Navíc se nám hodila i o kus dále, protože jsem úplně zapomněl, že za zapastěným sálem vede cesta ještě přes jeden sál s nepříjemným soubojem.
Dole pod schodištěm se spawne tužší přízrak, který se teleportuje mezi čtveřicí kruhů a povolává si na pomoc kostlivce. Další kostlivci pak vyběhnou z postranních chodeb, takže souboj zblízka je dost naprd. Mnohem lepší je sundat přízrak z dálky, na což se hodí kombo Morrigan - Leliana (té jsem dal do ruky luk). Přízrak v tomhle případě stojí na místě a jen sesílá kouzelné střely.
Po zabití přízraku jsme prošmejdili co šlo a boční chodbou jsme se vydali k tůni. Cesta do doupěte vlkodlaků vede totiž pod vodou.
Zprvu se nic nedělo, ale o kus dál už na nás číhalo vlkodlačí překvapení. Mezi vlkodlaky nechyběla obdoba lotrů, kteří se umí ukrýt ve stínu, takže zdánlivá dvojice vlkodlaků se kolikrát nečekaně rozrostla ve čtveřici. Když k tomu přičtu boj v úzkém prostoru, tak to byl chvilkama adrenalin, protože časté nucené přeskupení družiny vedlo k prodlevám, což je v případě velmi rychlých vlkodlaků tak trochu hazard. Bohužel, tři postavy útočily nablízko a motaly se vzájemně pod nohy, tak jsem se alespoň snažil udržet pozornost na sobě a pokud možno nelákat vlkodlaky ve větších skupinách. Tahle taktika mi nakonec vyšla a prošli jsme bez větších potíží.
Konečně jsme se dostali k předsálí patra, kde nás už čekal vlkodlačí vyjednavač. Paní si s námi přeje v poklidu promluvit, takže pokud souhlasíme s příměřím, tak nás k ní zavede. Prý neznáme všechny souvislosti a ona by nám je ráda pověděla. Bez okolků jsem souhlasil, samotnému je mi celá tahle záležitost podezřelá. Vlkodlačí vyjednavač mi přislíbil bezpečný průchod a odvedl nás k Paní.
Bylo to překvapivé shledání. Z chumlu vlkodlačích těl vyšla postava v podobě lidské ženy. Vlkodlaci tedy nelhali. Bylo však zřejmé, že to není jen obyčejná žena, z bytosti před námi vyzařoval podezřelý klid, který dokonale držel na uzdě i jinak popudlivé vlkodlaky. Mezi nimi nechyběl ani Blesk, který se snažil protestovat. Paní ho vlídným slovem uklidnila a omluvila se za jeho popudlivou povahu, která plyne z jeho zápasu mezi vlkodlačí a lidskou povahou. Udělalo to na mě dojem a prokázal jsem Paní lesa dostatečný respekt. Paní lesa poté přešla k důvodu našeho shledání a vypověděla nám jeden velmi starý příběh.
Před mnoha staletími, když přišli Dálové do této země, žil na okraji lesa lidský kmen. Zathrian byl tehdy mladým mužem a měl dceru a syna. Jednoho dne, když byl Zathrian na lovu, lidé obě děti zajali. Chlapce umučili a dívku znásilnili. Dívka později zjistila, že je těhotná a vzala si život. Zathrian se rozhodl pomstít a vyhledal v lese tyto ruiny. Zde přivolal strašlivého ducha a uvěznil ho do těla velkého vlka. Tak vznikl Tesák. Vlk pak mezi lidmi rozséval smrt. Někteří zemřeli hned, jiní se proměnili ve vlkodlaky. Ubohá a hloupá zvířata. To se změnilo ve chvíli, kdy Blesk objevil Paní lesa. Ta mu dodala klid a ukázala mu lidskou stránku jeho povahy. Blesk pak k Paní přivedl ostatní vlkodlaky.
A tím se dostáváme k dalšímu bodu audience. Paní lesa by ráda kletbu ukončila. Nijak nezpochybňuje hrůzy, které zažily Zahthrianovy děti, ale těchto hrůz se dopustili lidé, kteří už dávno nežijí. Další generace vlkodlaků tak trpí za něco, co nespáchali a je na čase, aby Zathrian svou kletbu odvolal. Paní lesa se pokoušela se Zathrianem mluvit už dříve, ale on nechtěl poslouchat. Proto se vlkodlaci rozhodli pro současný krok a nakazili několik elfů, aby Zahtrian viděl, že kletba se týká i jeho lidí a donutili ho tak kletbu odvolat. Poté mě Paní poprosila, abych Zathriana přivedl, aby si s ním mohla promluvit. Souhlasil jsem.
Paní nám otevřela boční vstup, který propojuje vlčí doupě přímo s prvním patrem ruin. Když jsme vyšli po schodech, tak jsme se nestačili divit. Zathrian tu už na nás čekal! Zajímavé, jak věděl, kde nás hledat? Následoval krátký rozhovor ohledně toho, co jsme se dozvěděli a Zathrian nezapíral. Pořád má v sobě dost zloby a za žádnou cenu nehodlal přistoupit na audienci u Paní. Nakonec se mi to povedlo, byť se mě pořád snažil přesvědčit, že bude lepší Tesáka rovnou zabít. Ano, došlo mi, že Tesák a Paní lesa budou asi jedna a tatáž bytost, ale to je teď vedlejší. Příslibil jsem mu alespoň ochranu, ale jen za předpokladu, že v případě konfliktu nenapadne vlkodlaky jako první.
Rozhovor s Paní nezačal špatně, ale poměrně rychle vygradoval. Zathrian nám třeba zatajil, že k tak mocné kletbě musel použít svou vlastní krev. On a Tesák jsou proto kletbou propojeni. Vedlejším efektem je fakt, že Zathrian bude žít tak dlouho, jak dlouho bude kletba existovat. A naopak. Jakmile kletba odezní, on a Tesák zemřou. Takže odtud plyne Zathrianova dlouhověkost! Naneštěstí je Zathrian příliš zahořklý a nedokáže vlkodlakům odpustit činy jejich předků. Celé to pak zazdil Blesk svou poznámkou, že nám Paní nemá věřit, protože tohle nikam nevede. Nyní bylo rozhodnutí na mě. Zathrian se chystal zaútočit a já splnil své slovo - zůstal jsem neutrální.
Paní se proměnila do podoby bílého vlka, Tesáka, a Zathrian jí a vlkodlaky ochromil kouzlem. Poté okolní stromy proměnil v enty a zahájil útok - začal zabíjet jednoho vlkodlaka po druhém. Tři jsme bez otálení vyrazili na Zathriana a Morrigan mezitím zredukovala počet entů na bojišti. Ochromení vlkodlaci nám nemohli pomoct, takže to bylo celé na nás. Jakmile jsme Zathriana porazili, tak boj skončil a zbylí enti sami zmizeli.
Zathrian se stále zdráhal kletbu ukončit, ale po naléhání Paní nakonec souhlasil. Jakmile vyřkl zaklínadlo, tak zemřel. Paní lesa se chvilku potom proměnila v záblesk světla a její duch vystoupal vzhůru. Okolostojící vlkodlaci se v tu ránu začali jeden po druhém měnit v lidi. Blesk, tentokrát už v lidské podobě, nám poděkoval za vysvobození a s ostatními se odebral na povrch.
Vrátil jsem se zpět do elfského tábora a promluvil si s Lanyou. Pověděl jsem jí, že Zathrian zemřel jako pravý hrdina, protože bez ohledu na na to, co se přihodilo, se nakonec zachoval správně. Nyní je archivářkou ona a tak nám za svůj kmen přislíbila pomoc při boji se zplozenci.
Jenom ještě drobná poznámka k předchozí rozehrávce. Když jsem se už poněkolikáté vracel po ukončení kletby do ruin pro loot, tak nás napadla skupinka elfů, kteří nesouhlasili s tím, že jsme nechali osvobozené "vlkodlaky" jít. To se tentokrát nestalo, tedy alespoň zatím ne.
Přispěvatel: Elemir Leden 18, 2025, 21:32:40
Před plánovanou cestou do Orzammaru jsem potřeboval vyléčit zranění, tak jsme s družinou zamířili do tábora družiny. Tentokrát mě odchytila Leliana a vyhrkla na mě, že mi lhala! Do Fereldenu nepřišla jen kvůli vzpomínkám matky, byl to v podstatě útěk. V Orlais se totiž dala dohromady s bardkou jménem Marjolaine, která se živila prodejem informací. A to ne ledajakých. Marjolaine předávala strategické informace nepřátelům Orlais a tím se dopouštěla velezrady. Zapojila do toho i Lelianu, která ale neměla nejmenší tušení, co se děje. Leliana na to přišla čirou náhodou a poté se rozhodla Marjolaine domluvit. Měla o ní strach a nechtěla o ní přijít.
Jenomže pak Lelianu zatkla stráž a soudce jí ukázal pašované dokumenty, na nichž byl Lelianin podpis. Marjolaine se rozhodla Leliany zbavit! Pro Lelianu to byl šok. Byla podrobena mučení, ale soudce z ní nic nedostal. Taky nemohl, Leliana s tím neměla nic společného, takže nemohla nic vědět. Měla štěstí, nakonec se jí podařilo utéct a zamířila do Fereldenu. Na pomstu neměla ani pomyšlení a tak se nakonec ukryla v kapli Oltáře. Byla ráda, že mi to řekla, protože se jí konečně ulevilo, kdežto mě začalo vrtat hlavou, jestli to náhodou nebude mít nějaké důsledky. No, necháme se překvapit.
Když Leliana zmlkla, tak jsem jí zkusil znovu oslovit. Zrovna si vzpomněla na nedávné události u elfů. Připomnělo jí to jednu píseň a tak se dala do zpěvu ...
Po písni jsem zašel za Morrigan. Taky měla něco na srdci. Matka jí jednou pověděla o velmi zvláštní knize, kterou kdysi vlastnila a která by mohla Morrigan pomoci při studiích. Hledaný svazek zřejmě skončil ve veži Kruhu mágů, tak bych se po něm mohl třeba někdy v budoucnu podívat. Měla kliku. Ve věži jsem předtím našel Černý grimoár. Jelikož se mi identifikoval jako dárek, tak jsem ho více nezkoumal. Nechtěl jsem si u Morrigan opět zvyšovat reputaci, tak jsem na něj zase zapomněl. Když mi však Morrigan popsala, jak by Flemethina kniha měla vypadat, tak jsem si na něj zase rychle vzpomněl. Předal jsem jí ho a Morrigan zajásala. Ihned se do něj začetla a mě už si nevšímala. Uvidíme, co to časem přinese.
Poté jsem si šel promluvit ještě s Wynne. Byl to dost poučný rozhovor, protože Wynne se ujala role mého mentora a vysvětlila mi, co se ode mě jakožto Šedého strážce očekává. Krom toho jsme probrali mou minulost a zdravotní problémy Wynne. Přeci jen už není nejmladší, tak jsem se jí snažil povzbudit.
Na cestě do Zamrzlých hor
Po návštěvě Breciliánského lesa jsem se rozhodl, že je čas zamířit do mé domoviny - Orzammaru. Cesta sem vede přes Zamrzlé hory, což je malá lokace okolo vstupu do města. Vzali jsme to pro jistotu přes Rudoskalí, ale bylo to v podstatě jedno, protože cesta vede i tak podél jižního břehu jezera Calenhad. Nic zvláštního se přitom neudálo.
To samé se ovšem nedá říci o našem příchodu na místo. Kousek od tržiště se na nás vyřítila skupinka lovců a byli docela tuzí. Jejich kouzelnice rozhodně nebyla žádné ořezávátko a bojovníci nám zatarasili cestu, takže chvilku trvalo, než jsme se k ní dostali a sejmuli jí. Trochu jsem čekal, že po Breciliánském lese už budu mít místy navrch, ale souboj s lovci mě místo toho přivedl na myšlenku, že hra možná využívá levescaling. Ostatně fandom Wiki (https://dragonage.fandom.com/wiki/Main_quests_(Origins)) mi to potvrdila.
Pravda, příběh se mě snaží tlačit trochu jinou cestou, takže ignorováním tohoto faktu musím holt přijmout případná rizika. Správně jsem se měl asi vydat do Denerimu a pokusit se získat nejprve Andrastin popel. Tím bych zas o něco poskočil. Teprve pak jsem měl jít do lesa atd. Na druhou stranu, když se kouknu do výše zmíněné tabulky na min/max levely pro jednotlivé oblasti, tak mi nepřijde, že by to měl být až takový problém. Les a Orzammar jsou v tomto ohledu podobné, akorát si prostě musím zvyknout, že proti mágům budou ty boje vždy dost na hraně. Tedy pokud nepřijdu na nějakou prima taktiku :).
Venku před vstupem do města je rozlehlé tržiště, kde postává dezertér Tornas - vedlejší úkol. Souboj s ním a jeho poskoky byl oproti uvítání lovci pohoda. Trpaslík Ahren se tváří jako regulérní prodejce, ale krom rozhovoru nic jiného nenabízí. Obchodník Faryn je zase jeho opak, akorát že jeho nabídka vypadá dost podezřele. Prý obnošené věci z Orlais. Spíš věci sebrané z obětí banditů.
U brány jsem se srazil s vyslancem krále Loghaina (ano, Loghain už se sám prohlásil králem). Dožadoval se vstupu do města, ale strážce ho odmítl vpustit. Já to měl o něco snazší, což vyslance rozlítilo, ale stačilo na něj zvýšit hlas a raději se i se svou ochrankou stáhl. Strážný u brány mě poznal a nebyl z mé přítomnosti zrovna nadšený, jenomže nyní jsem Šedý strážce, tak mě musel vpustit. Ještě předtím nám ale oznámil, že král Endrin Aeducan zemřel a rada se stále nedokáže shodnout na jeho nástupci. Těžko tedy říci, kdo mou prosbu o pomoc vyslechne.
Přispěvatel: Yuyana Leden 18, 2025, 21:34:20
Přispěvatel: Elemir Leden 18, 2025, 21:38:05
Přispěvatel: Yuyana Leden 18, 2025, 21:39:11
Přispěvatel: Yuyana Leden 18, 2025, 21:44:07
Přispěvatel: Yuyana Leden 19, 2025, 13:48:16
Trpasličí šlechtic je druhorozenej potomek aktuálního krále. Jop, jsme princ(ezna), potenciální dědic trůnu, atd. A díky tomu, že nejsem mág, nemůžu nacpat všechny schopnosti do přemlouvání, protože musim mít bojový schopnosti. No neni to nefér? Mágové jsou prostě zvýhodněný. Defaultní jméno pro ženskou je Sereda, což neni uplně šťastný. Měnit to nebudeme.
Trpasličí město Orzammar bylo původně propojený podzemníma tunelama s celou trpasličí říší. Jenže pak se to tunelů nahrnuli darkspawni a z trpasličích měst zůstaly dvě. Trpaslíci si velmi zakládaj na svojí cti, ale jen tak jako navenek. Je podstatný vypadat, jako že máte čest. Jinak je Orzammar jedna velká hromada intrik. Jak už Elemir psal, trpaslíci jedou na kastovní systém, kde vaše zařazení určuje všechno. Ale zatim co Elemir začal uplně dole, já začínám uplně nahoře. Současnej král má tři děti, dva syny a cokoliv si vybere hráč (pokud si hráč vybere jinou rasu, má tři syny).
Chystá se turnaj na mou počest a taky hostina. Gorim, což je chlápek, co na mě mluví, si myslí, že bych si na turnaji mohla zvolit ženicha. Vykládá mi, jak v tý zbroji co mám na sobě vypadám překrásně, a něco mi řiká, že ke chlapovi by si to nedovolil. Takže jsem ho vykázala do patřičnejch mezí. Já jsem princezna, on je můj poskok, co si to dovoluje. A vůbec, možná to budu já, kdo ten turnaj vyhraje. Jak vidíte, jsem velmi moderní princezna.
Rozhodla jsem se šmejdit po paláci a narazila jsem hned ve vedlejší místnosti milenku svýho bratra Bhelena. Elemire, kdyby ti byla povědomá, tak to je tvoje sestra. Jsme jedna velká rodina.
Venku před budovou jsme já a můj poskok narazili na moje bratry. Prvorozenýho Triana, kterej se pokusil mi rozkazovat a poslat mě zpět do paláce na hostinu, a třetího Bhelena, kterej neřekl celkem nic. Je takovej tichej, v pozadí.
Samozřejmě jsem bratry ignorovala a vydala se na turnaj. Cestou jsem potkala obchodníka, kterej při pohledu na mě omdlel. Rozhodla jsem se Vyložit si to pozitivně. Na turnaji mě oficiálně slavnostně přivítali a nechali mě zabojovat. To je ten moment, kdy jsem zjistila, že jsem si naklikala jen pasivní ability, a že jsou tim ty boje poněkud cinematičtejší, než jsem zvyklá. Taky mi až teď došlo, že melee roguna potřebuje sílu, kterou nemám, protože jsem byla zatim vždycky lučištník. Stejně jsem se hladce probila všema nepřátelema, neni divu, že trpaslíci maj takovejch problémů, když já jsem výkvět válečníků. Cenou za výhru je přilba vyrobená speciálně pro tuhle slavnostní příležitost. Poděkovala jsem a řekla jsem, že ji budu nosit se ctí. To bylo před tim, než jsem si všimla, že na ní nemám staty. Nevadí, mám už jednu přilbu na hlavě, nepotřebuju dvě.
A teď už vzhůru na slavnostní hostinu.
Na hostině mě oslovil chlap s knírem... pravda, byl to trpaslík, všichni maj knír, a zeptal se mě, jestli bych se nepřimluvila za to, aby se mohli trpaslíci z povrchu vracet ke svojí kastě. Zatim to funguje tak, že když trpaslík vyleze na povrch, tak přestává bejt trpaslíkem, ztrácí svojí kastu, a pokud by se chtěl vrátit, skončí na úplnym spodku společnosti. Tenhle chlap, jehož jméno jsem si nenapsala, bojuje proti týhle praktice, kvůli bratranci svojí manželky, kterej by se rád vrátil zpět. Souhlasila jsem že praktika je špatná, a že se přimluvim.
Jen co jsem se otočila, už na mě mluví žena bez knírů, jejíž jméno jsem si taky nenapsala. Ta mi vysvětlila, že ten chlap to na mě hraje, a že mu jde o to přinutit klany přijmout zpět trpaslíky, kterejm by pak museli vyplácet nějaký dluhy či co. Nejsem si jistá, jestli je mi tahle pasáž jasná, protože můj mozek nemá schopnost intrik. Každopádně jsem ženský řekla, že přijmout trpaslíky nazpět je správně. A pak jsem zašla zpět za tim chlapem, řekla jsem mu, že vim, o co mu jde, a vyhnala jsem ho z místnosti.
Poslední rozhovor byl s otcem/králem, kterej má nějakou politickou hádku se skupinkou, která obsahuje moje dva bratry. Když jsem se připojila, rychle se přestali hádat, že si tim nebudou kazit slavnostní příležitost. Vypadá to, že Kal Sharok neni uplně ochotnej ho akceptovat jako krále, a asi je dobře, že se o tom přestali bavit, protože bych panu monarchovi jinak musela něco vysvětlit. Minimálně bych se ho ráda zeptala, proč je oblečenej jako mág.
Otec/král mě oficiálně představil místní šlechtě a představil mě jako velitele. Povedu misi proti darkspawnu! Pak se otec zeptal hostů, jestli má někdo z nich na mě nějaký otázky. Vzhledem k tomu, že jsem vyhnala oba trpaslíky, co na mě v davů před tim promluvili, se nikdo na nic neptá. Pak otec všem ještě představil Duncana.
Po hostině si mě vzal stranou můj bratr Bhelen a varoval mě, že se mě můj starší bratr pokusí zabít. Prej náhodou vyslechl, jak dává rozkazy svejm podřízenejm. Prej pro něj představuju hrozbu. Odpověděla jsem, že to tak určitě neni, že to by přeci neudělal, a odmítla se o tom s nim dál bavit.
Další den jsme se všichni vydali do tunelů zabíjet darkspawn. Duncan šel samozřejmě s náma. Moji bratři dostali každej úsek k vyčištění a Duncan a jeho lidi na místo, kde je situace nejhorší, protože jsou Grey Wardeni. Bhelen vlažně protestoval, že posíláme lidi místo nás do nejtěžší bitvy, což poškozuje naši čest, ale nakonec šel, kam byl poslán.
Já dostala speciální úkol donést štít našich předků. Cestou se ke mě přidali další dva trpaslíci. Boje naštěstí nebyly tuhý, protože furt ještě nemám jedinou abilitu a všechny moje staty jsou špatně. Dostala jsem se poměrně hladce až ke dveřím, který jsem měla otevřít svym královskym pečetnim prstenem. Jenže dveře už někdo otevřel přede mnou.
Ostražitě jsme vlezli dovnitř a byli přepadeni skupinkou žoldáků. Ti se do místnosti dostali prstenem mýho staršího bratra, kterej se mě podle Bhelena snaží zabít. Hm. Naštěstí žoldáci neměli šanci a nepodařilo se jim najít štít, takže tu stále je to, pro co jsme přišli. Štít byl v sarkofágu, kterej jsme otevřeli pomocí nášlapnejch dlaždic na podlaze. Sláva je moje!
Vylezli jsme zas ven a opět byli přepadeni, tentokrát darkspawnem. Boj šel nějak z tuha, než mi došlo, že jsem postavám zakázala kvůli puzzlu volnej pohyb. Chybička se vloudí.
Vydali jsme se zpět na místo srazu... kde jsme našli mrtvolu mýho bratra. Moji společníci si ode mě nenápadně odcouvali, takže jsem byla u těla jediná, když vešel dovnitř král s Bhelenem a dalšíma. Samozřejmě jsem byla okamžitě obviněna z vraždy a ti dva trpaslíci, co se ke mě cestou přidali, předstíraj, že jsou svědkové. Jedinej na mojí straně zůstal můj věrnej poskok. Ale tomu nikdo nevěří.
Zavřeli mě do vězení a sundali ze mě všechnu zbroj, krom přilby. Přemejšlim, jestli to nějakou souvisí s tim jménem? Netrvalo dlouho a dorazil můj poskok ss tím, že soud se konat nebude. Bhelen převzal kontrolu nad shromážděnim a bylo rozhodnuto, že mě vyhostěj do tunelů, kde budu bojovat, dokud neumřu. Jeho vyhostěj na povrch. Ale neni to tak zlý, protože v tunelech je v tuhle chvíli i Duncan, a pokud vydržim dost dlouho a dokážu se k němu probojovat, můžu s nim odejít.
Tak. Mlj mladší bratr úspěšně zlikvidoval konkurenci, je teď jedinej následník trůnu, a mě vymažou ze záznamů, a přestanu existovat jakožto trpaslík.
Přispěvatel: Elemir Leden 19, 2025, 16:29:36
Začnu atributem Síla vůle. Na počátku rozehrávky jsem si někde přečetl, že jeho velikost by měla mít mimo jiné vliv na rychlost cooldawnu (nabíjení talentů), ale možná jsem to jenom špatně pochopil. Ve hře se nic takové nepíše a z pozorování bych řekl, že to s tím opravdu nic nedělá. Talenty se nabíjejí zhruba stejně rychle nebo to bude tak malý rozdíl, že to ani nestojí za řeč.
A vrátím se ještě k levelscalingu. Každá ze šesti oblastí pro hlavní úkol má napevno nastavené rozpětí levelů nepřátel. Když do oblasti vstoupíte poprvé, tak se vám nepřátelé v rámci svých minim a maxim přizpůsobí a tuhle úroveň už si budou držet (popisuje to třeba oficiální příručka). Tzn. že když např. na levelu 6 vstoupíte do Rudoskalí, tak se úroveň nepřátel nastaví podle vás taky na level 6 (jejich možné rozmezí je 5-11). Vy pak můžete Rudoskalí opustit a vrátit se sem na levelu 12 a nepřátelé budou pořád level 6. Kdybyste však do Rudoskalí přišli poprvé až na tom levelu 12, tak se úroveň nepřátel nastaví na 11 (maximum pro Rudoskalí). Z toho plyne jedna zajímavá věc. Pokud si hned z Lotheringu odemkenete všechny úkolové oblasti, tak se všechny nastaví na svá minima, tím pádem postupem času snadno získáte navrch. No není to krása? :D
Mě to tedy přijde trošku děsivé. To už bych si prostě rovnou mohl nastavit lehkou obtížnost a hrát s ní, protože tohle je možná ještě horší vydrbávání s obtížností. Naštěstí ono je to nepřirozené. Kdo to nezná, tak bude určitě odemykat oblast po oblasti a tomuhle se přirozeně vyhne.
Zpět doma v Orzammaru
Moje účast při soubojích v aréně, tedy spíš můj podvod v aréně, nechal v Orzammaru jasnou stopu. Většina trpaslíků si mě pamatuje jako toho, co poskvrnil trpasličí tradice, takže mi to taky dávají jasně najevo. O to hůř, že se občas vyptávám na věci, které bych měl jako správný trpaslík přeci znát. Naštěstí hra je mi v tomto ohledu nápomocna a v Orzammaru existuje skrytý úkol, který spočívá v tom, že postupně sbírám veškeré dostupné lore a v síni Rady se mi pak v truhle vygeneruje klíč s příhodným názvem - klíč k městu.
To už jsem ale docela předběhl :). Na druhou stranu, Orzammar je na popis dost komplikovaný, takže opustím klasický chronologický popis a vezmu to spíš podle jednotlivých událostí a jejich řešení.
Začnu členěním města, protože oproti úvodu se nyní mohu dostat do dalších oblastí, které předtím byly nepřístupné.
Vstup do města začíná Síní hrdinů, což je hala plná soch paragonů. Jde o trpaslíky, kteří pro klan vykonali nějaký významný čin a tím si zasloužili nejen vděk klanu, ale i nárok založit si svůj vlastní rod. V Orzammaru se v poslední době hodně skloňuje jméno Branky, což byla trpasličí kovářka, která vynalezla bezdýmé uhlí (říkejme mu koks ;)). Sice o ní mluvím v minulém čase, ale Branka pravděpodobně stále ještě žije. Před dvěma lety se odebrala i se svým rodem do Hlubokých cest a od té doby o sobě nedala vědět. Několik trpasličích výprav se jí pokoušelo najít, ale bezúspěšně. Každopádně to co chci naznačit je fakt, že paragonem může být i současně žijící trpaslík. Ostatně mrtvému by bylo právo založit vlastní rod jaksi k ničemu ;). Píšu to jen tak pro jistotu, protože v lidské společnosti je obvyklejší, že se statut hrdiny rozdává až posmrtně, což je dotyčnému platné jak ...
Síň hrdinů přímo navazuje na Měšťanskou čtvrť, kterou už známe z úvodu. Jde o střední část města, kde se nachází tržiště, Krčma u Výčepního a Aréna. Nově se mohu dostat i do severní části této čtvrti, kterou předtím blokoval povoz obchodníka. Vede odtud cesta do Hlubokých cest a do Diamantové čtvrti (čtvrť pro nejvyšší kasty). Diamantová čtvrť se nachází nad Měšťanskou čtvrtí, stačí jen zaklonit hlavu a podívat se nahoru. Máte na ní skoro krásný výhled. Dole, trošku bokem, se pod Měšťanskou čtvrtí nachází nám známý Prachov, kde jsem se narodil a kde jsem se stal členem carty.
Do Měšťanské čtvrti jsme vkročili za trošku dramatičtějších okolností. Orzammar má v současné době jediné dva kandidáty na pozici budoucího vládce Orzammaru. Jsou jimi lord Harrowmont, poradce zesnulého krále Endrina a princ Bhelen, syn krále Endrina. Oba se shodou okolností v době našeho příchodu setkali na náměstí a slovně se do sebe pustili. Situaci ovšem vyhrotila Harrownmontova ochranka, která už nehodlala dál tolerovat Bhelenovu štvavou kampaň a jeden ze strážných tasil zbraň. To samozřejmě nemohla Bhelenova ochranka nechat být a ukápla při tom krev. Správce Bandelor jen bezmocně přihlížel.
Trpasličí zákony nevyžadují pro nástupnictví příslušnost k předchozí královské linii, králem se tak může stát prakticky kdokoliv, kdo si na svou stranu získá velkou Radu. A že se o to snaží oba dva kandidáti. Harrowmont je mezi trpaslíky celkem oblíbený a je to zastánce tradic, kdežto Bhelen má mnohem pokrokovější názory a chce trpasličí společnost pozměnit a mnohem více podpořit obchod. Pro mě jakožto bezkastého je Bhelen přijatelnější volbou, ale třeba pro správce Bandelora není mezi oběma kandidáty žádný rozdíl. Ani jeden z nich nevykonal pro město nic výjimečného.
Správce Bandelor podle mých dotazů usoudil, že na trpaslíka moc znalostí o trpasličí kultuře nemám a tak mě poslal do Diamantové čtvrti za správcem vzpomínek, který mi může hodně věcí vysvětlit. Pokud bych však chtěl místo toho mluvit přímo s oběma kandidáty na pozici krále, tak se musím nejprve obrátit na jejich mluvčí v Radě. V případě lorda Harrowmonta je to Dulin Forender a v případě prince Bhelena je to Vartag Gavorn.
Přístup do Hlubokých cest hlídá stráž, přes kterou nejde bez povolení projít. Dozvěděl jsem se, že tunely jsou plné zplozenců a dole s nimi bojuje Legie, což jsou všichni možní dobrovolníci bez ohledu na původ. Prostě každý, kdo projevil ochotu bojovat se zplozenci, tedy i různí kriminálníci. Pro vstup si tedy musím ideálně sehnat propustku od nějakého deshyra, což bude jiný výraz pro trpasličího šlechtice, nebo dostatečnou armádu. Hm, to bude ovšem asi trošku oříšek :).
Kousek od vstupu do Diamantové čtvrti stojí obchodník Garin Garinson, který se při opracovávání předmětů příliš nadýchal lyria a tak trpí výpadky paměti. Myslel jsem si, že my trpaslíci jsme vůči lyriu imunní, ale Garin mi prozradil, že to neplatí v případě, pokud se nám lyrium dostane přímo do krve. Pak už je to problém. Naproti Garinovi stojí krotitel rypců Boermor. Rozuteklo se mu stádečko rypců, takových místních hlodavců a teď nemá jak založit nový chov. Poprosil mě, jestli bych mu nějaké rypce nesehnal. Jakmile jsem úkol přijal, tak se v Měšťanské čtvrti na několika místech rypci spawnuli. Stačí na ně jen klikat a pak to chodit Boermorovi hlásit. Akorát nevím, kolik jich má celkem být, protože další už nemohu nalézt.
Poblíž Garina stojí také trpaslice Dagna, která se zhlédla v umění magie. Na trpaslíka je to poněkud zvláštní záliba, obzvláště když trpaslíci nemohou kouzlit, ale Dagně to nevadí. Ráda by se přidala ke Kruhu mágů a studovala alespoň teorii. Poprosila mě proto, zda-li bych si s mágy nepromluvil a nepřimluvil se za ní. Slíbil jsem jí, že to udělám. Dagna pochází z kovářské kasty a její otec Janar vlastní tady ve čtvrti obchod, který se nachází v bývalém sídle mého dřívějšího zaměstnavatele Berahta. Pokud by Dagna odešla, tak automaticky pozbyde kasty a nebude se moci vrátit. Mohl bych jí tedy přemluvit, aby zůstala a věnovala se dál kovařině, ale nakonec jsem se rozhodl, že Kruh navštívím a zkusím jí zajistit jinou budoucnost. Jenomže z toho se vyklubal taky pěkný oříšek ...
V opuštění Orzammaru nám nikdo nebránil, ale jakmile jsme se vydali na cestu do věže, a v podstatě i kamkoliv jinam, tak nás přepadla skupinka zabijáků v čele s lučištníkem a kouzelnicí. S družinou jsme začínali v úzkém kaňonu, kdežto lučišník stál nad námi a kouzelnice o kus dál. Cestu k nim nám blokovala dvojice bojovníků a pes. Nedokázal jsem se k nim proto přesunout dost rychle a vypadalo to tedy beznadějně. Teprve o něco později a po mnoha pokusech se mi podařilo útoku kouzelnice částečně odolat (obětoval jsem Ňoumu) a probít se až k lučištníkovi a jeho ostraze. Oba byli levelem nad námi, takže jsem jen doufal, že to zvládneme dotáhnout do konce.
Zadařilo se! Ze zabijáků se vyklubala jednotka poslaná Marjolaine ... ano, Lelianina stará známá. Dozvěděla se, že Leliana zdrhla do Fereldenu a tak najala bandu zabijáků, co jí měla vyhledat a zabít. Z vůdce tlupy jsme dostali výměnou za život informaci, že Marjolaine by se měla nacházet v Denerimu. Poté jsme ho opravdu propustili a šli si po svých.
V Kruhu mágů jsem si promluvil s Irvingem. Požadavek Dagny mu přišel zajímavý, hlavně její motivace, a proto souhlasil s tím, že se Dagna může ke Kruhu mágů připojit. S radostnou zprávou jsem se vrátil do Orzammaru a Dagně to pověděl.
Od Nerav Helmi jsme se dozvěděli pár zajímostí o skonu krále Edrina. Bhelen je třetím synem zesnulého krále a nepatřil zrovna mezi jeho oblíbence. Mohla za to Bhelenova touha po moci. Král Edrin ho proto vykázal od svého smrtelného lože a místo něj povolal lorda Harrowmonta jako svého nástupce. Edrin dokonce požádal Radu, aby Harrowmonta podpořila. Trpaslíci navíc Bhelena podezřívají z vraždy svého staršího bratra Triana, kterou svedl na svého druhé bratra, králova oblíbece. Edrin smrt svých dvou synů neunesl a to zřejmě zapříčinilo jeho smrt. Tedy pokud mu k tomu nedopomohl právě Bhelen. Když se Nerav dozvěděla, kdo jsem, tak se omluvila a v rychlosti odešla.
Poznámka: všimněte si, že druhý princ nemá vůbec žádné jméno, ale to už vám vysvětlila Yuyana ... druhý princ je šlechtický origin, tedy možná hráčova postava a budoucí Šedý strážce. Za svůj údajný zločin byl vyhnán a jeho jméno vymazáno ze záznamů. Ostatně i já byl za své činy z pamětí vymazán.
Kousek od Krčmy u Výčepního stojí obchodník Legnar, což je pro změnu Bhelenův podporovatel. Důvodem je příslib budoucího rozkvětu obchodu. Další zajímavou postavičkou je trpaslice Filda, které se ztratil syn Ruck. Před nějakou dobou se připojil jako kovář k výpravě do Hlubokých cest, ale už se nevrátil. Příslibil jsem jí, že se po něm podívám. Kousek od vstupu do Prachova pak stojí bratr Burkel. Trpaslík, co se přidal k církvi Oltáře. Rád by založil v Orzammaru kapli, ale potřebuje k tomu svolení správce vzpomínek. Při nejbližší příležitosti jsem mu povolení sehnal, byť to chtělo trochu více ukecávání.
V Krčmě u Výčepního jsem narazil na Corru, majitelku krčmy, Nevina a lorda Helmiho (zřejmě otce Nerav). Nevin je členem expediční polní jednotky prince Bhelena, což je jednotka, která se účastní výprav do Hlubokých cest. Nevin se dokonce kdysi setkal s Duncanem, protože Šedí strážci čas od času trpaslíkům v Hlubokých cestách pomáhali. Prozradil mi, že o Hluboké cesty je v poslední době velký zájem a dole začíná být docela těsno. Proto ho tam princ Nevina hned na druhý den posílá. Jejich úkolem je prohledat některé ztracené thaigy a najít stopu vedoucí k Brance. Ona je prý tím důvodem, proč je o cesty takový zájem. I lord Harrowmont posílá do Hlubokých cest výpravu, aby Branku hledala.
Lord Helmi je jedním z osmdesáti členů Rady, který bude volit budoucího krále. Je nakloněn spíše lordu Harrowmontovi, ale to jsem se dozvěděl o něco později. Prozatím mi jen potvrdil to, co jsem se o obou kandidátech už dozvěděl. Hlavně to, že Bhelena nejvíc zajímá jeho vlastní vítězství a vše ostatní jde stranou.
V krčmě postává ještě nervózní dobrodruh, kterého přepadla paranoia. Něco se mi snažil předat, pravděpodobně nějaké písemnosti, ale uniklo mi, co obsahují :). Možná něco do kodexu, opravdu jsem nedával moc pozor. Podobně zmatená postavička je v Orzammaru ještě jedna, v Prachově, takže možná ani o nic konkrétního nejde, nebo to bude souviset s nějakým budoucím úkolem.
Z Měšťanské čtvrti jsme sestoupili do Prachova. A než jsem se stihl rozkoukat, tak nás napadla skupina hrdlořezů. Na první pohled to v Prachově vypadá jako před mým odchodem, ale pár věcí se přeci jen změnilo. Přibyl sem např. Alimarův obchod a pak jeden záhadný dům, kam se zatím nedostanu. V mém starém bydlišti taky nikdo nebyl a už se to tu ani jako můj domov netvářilo. V podstatě všichni známí kamsi zmizeli, tedy až na Nadezdu, naši bývalou kumpánku z carty. Dozvěděl jsem se od ní, že po smrti Berahta se do čela carty vyšvihla Jarvia, jeho pravá ruka. Zbavila se veškerého odporu a srovnala Berahtovy příbuzné na povrchu do latě. Od té doby šlape obchod jako na drátkách. Při dotazu na Leskeho mi pověděla, že se s ním určitě někde shledám, byť to už není ten starý Leske, jak jsem ho znal. Nakonec jsem jí do ruky vtiskl 10 stříbrných, aby si mohla koupit něco pořádného k jídlu.
Nedaleko od Nadezdy seděla schovaná za zdí Zerlinda. Ona a její syn skončili v Prachově poté, co jí rodina zapudila. Zerlinda se před nějakou dobou spustila s bezkastým, ale rodina jejího potomka nepřijala a nutila jí, aby se ho vzdala. Proto se rozhodla, že se vzdá své kasty a přestěhuje se k ostatním bezkastým do Prachova a bude se živit stejně jako oni. Problém kast je v tom, že potomek získává kastu podle shody s pohlavím rodičů. To v případě Zerlindy znamená, že její syn je bezkastý po otci, kdežto kdyby se jí narodila dívka, tak získá kastu podle Zerlindy. Syna by do kasty musela tedy přijmout rodina, což se nestalo. Přislíbil jsem Zerlindě, že se za ní u jejího otce přimluvím. Ordela jsem našel v krčmě, ale vyžaduje to minimálně 2. úroveň Nátlaku, jinak ho ukecat nejde.
Kousek od vstupu do Měšťanské čtvrti stojí pašerák Rogek. Měl pro mě zajímavý návrh ohledně pašování lyria. Je ochotný mi za 50 zlatých prodat své zásoby, které můžu dopravit do Kruhu mágů a prodat mágovi Godwinovi (ano, to je ten ze skříně). Prý mi za lyrium ochotně zaplatí a možná se stane i pravidelným odběratelem. Jako bonus bych za uzavřený obchod získal od Rogeka dalších 20 zlatých. Hm, problém je, že těch 50 zlatých nemám, tak jsem musel loadnout, jinak by mi Rogek zmizel.
Po návratu do Měšťanské čtvrti jsem přemýšlel, že bych navštívil ještě Arénu, ale pak jsem se vydal raději do Diamantové čtvrti. Ono se beztak ukázalo, že v Aréně toho zatím k vidění moc není. Orzammar totiž poměrně živě reaguje na různá shledání a rozhovory, takže ve městě se postupně objevují nové postavičky a interakce.
Přispěvatel: Elemir Leden 19, 2025, 16:30:12
Ihned po vstupu do čtvrti jsem zahlédl, jak k nám běží trpaslice oblečená v honosných šatech a ověnčená šperky. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, vždyť je to Rika! Moje sestra a v diamantové čtvrti? Rika byla šťastná, že mě vidí. Zprávy o mém příchodu do Orzammaru se donesly až sem a ona už se nemohla dočkat, až mě spatří.
Rika mi pověděla, že se před měsícem stala královskou konkubínou v domě Aeducanů. Od té doby žijí s matkou v paláci. Měsíc před královou smrtí se jí narodil syn Endrin, který nyní přebývá v královských jeslích. Jeho otcem je Bhelen. Hm, jo, cože? Můj synovec je tedy následníkem trůnu? No, to se nám to ale hezky zamotalo.
Moje sympatie k Bhelenovi jsou zatím neutrální, pořád si na základě dostupných informací nedokážu udělat dost jasný obrázek. Tohle mě navíc předem tlačí do pozice, abych podporoval Bhelena. Vždyť jsme nyní jedna rodina. Ostatně to samé mi naznačil Vartag Gavorn, Bhelenův mluvčí, ke kterému mě Rika chvilku na to dovedla. Rika nevěří pomluvám, které se o Bhelenovi městem šíří. Co se stalo jeho bratrům, je prý pravda. Byl to Harrowmont, kdo pak králi našeptával lži a on poté poslal Bhelena pryč, což Bhelen náležitě oplakal. Bhelen by se prý pro rodinu klidně obětoval. Nedělám si iluze, oba dva kandidáti jsou očividně schopní hrát špinavou hru, ale co teď?
Vartag Gavorn mi pověděl, že dokud nebude zvolen právoplatný král, tak se mými smlouvami nikdo zabývat nebude. Ovšem pokud bych pomohl na trůn Bhelenovi, tak by to princ jistě ocenil. Ano, to jsem čekal. Lord Harrowmont se prý pokouší uplatit dva radní, lady Dace a lorda Helmiho. Oběma slíbil stejný podíl na svém majetku. Háček je v tom, že přiznaný podíl může připadnout jen jednomu z nich, ten druhý prostě utře pusu. Navíc se to dozví až po hlasování. Správce vzpomínek je pokrevně spřízněn s lordem Harrowmontem, takže oficiální cestou námitku podat nelze. Gavorn náhodou získal kopie smluv z archivu a požádal mě, abych je Dace a Helmimu ukázal, aby viděli, jak je chtěl Harrowmont podvést. Oběma bych měl říct, že jsem smlouvy objevil při hledání svých vlastních smluv. Souhlasil jsem.
Ze sídla Rady jsme vyšli ven, kde jsme se srazili s Dulinem Forenderem, mluvčím lorda Harrowmonta. I on si je vědom, že bez svolení krále si se smlouvami můžu leda tak ... no, to nebudeme rozebírat :). Kdybych však prokázal svou loajalitu lordu Harrowmontovi, tak by se mnohé změnilo. Jasně, a je to tu, protinabídka. Bhelenovi se před nadcházejícím turnajem podařilo zastrašit Harrowmontovy bojovníky a tak to vypadá, že Harrowmont turnaj prohraje. O to ani tak nejde, ale Bhelen nerad prohrává, takže pokud chci prokázat, že mu nesloužím, tak bych měl Bhelena veřejně ponížit. A to tím, že vyhraju turnaj. Zápas by měl proběhnout už dnes odpoledne. Nebyl jsem si úplně jistý, tak jsem zvolil neutrální odpověď. Pokud si to rozmyslím, tak prý Dulina najdu v domě lorda Harrowmonta.
Navenek se celá záležitost tváří tak, jako bych měl omezený čas, ale čas v tom asi nakonec roli nehraje. Problém je v tom, že jsem nakonec na Dulinovu nabídku přistoupil a tím pádem jsem se dostal do patové situace. Vůbec netuším, co se stane, pokud doručím smlouvy a zároveň vyhraju turnaj. Možná to ani nejde. Nakonec se budu muset rozhodnout a jednu cestu si vybrat. Anebo loadnout o kus zpět a Dulina nebo Bhelena ignorovat.
Kousek od sídla Rady je archiv a v něm správce vzpomínek. Získal jsem od něj povolení založit kapli pro bratra Burkela a jen tak mimochodem jsem mu ukázal Gavornovy smlouvy. Tušil jsem nějakou zradu a nemýlil jsem se. Jde zčásti o padělky, respektive smlouvy jsou tak nějak správné, ale jsou lehce poupraveny. Zeptal se mě, kde jsem k nim přišel, ale tuhle informaci jsem si nechal pro sebe. Správce mě hned na to upozornil, abych dobře zvážil své další kroky a vyhnul se případnému porušení trpasličích zákonů. Gavros mi na mé zjištění jen odvětil, že tak už to chodí a ke správnému výsledku je potřeba si dopomoci třeba i podvodem. Ale co, vždyť má pravdu. Pro Orzammar jsem dle chybějících záznamů v archivu nikdy neexistoval, tak proč bych měl mít ke zdejší společnosti vřelý vztah?
Cestou zpět do Měšťanské čtvrti jsme se zastavili v královském paláci. K vidění tu toho moc není, ale dojde tu ke dvěma zajímavým událostem. Jednak se do královské pokladnice pokusí teleportovat tým zlodějů, leč skončí o stěnu vedle a přímo před námi. Stráže nám za jejich likvidaci poděkovali. A pak je tu další skleněný amulet, ze kterého se po rozbití uvolní přízrak (a pořád ho nedám :)).
V Měšťanské čtvrti se mezitím odemkl Figorův obchod. Figora jsme zastihli ještě venku, jak ho otravuje partička hrdlořezů z carty. Jakmile i s Figorem zmizeli uvnitř, tak jsme se vydali za nimi a Figorovi pomohli. Stačila trocha vyhrožování, vůdce tlupy ihned poznal, kdo jsem a přislíbil mi pomstu. Za smrt Berahta! Figor byl nadšený, ale taky prohodil něco nehezkého na adresu bezkastých, tak jsem mu připomněl, že jeden bezkastý ho zrovna zachránil! Každopádně situace v podsvětí se změnila. Jarvia je mnohem oprsklejší a okrádá i bohaté obchodníky, čímž si vysloužila pozornost šlechty, která volá po zátahu proti cartě. Jenomže dohady ohledně následnictví tuhle žádost zatím úspěšně zastiňují.
A teď jenom v rychlosti. V Diamontové čtvrti jsme míjeli dvojici hádajících se trpaslíků, přičemž jedním z nich byl Oghren. Po hádce se přemístil do krčmy, kde si s ním lze promluvit. Stejně tak s jeho parťákem z hádky Loilinarem, který zůstal v Diamantové čtvrti. Oghren je právoplatným manželem Branky, té paragonky co se vydala do Hlubokých cest. Branka ho před dvěma lety opustila a on se od té doby snaží zorganizovat výpravu na její záchranu. Má to přitom těžké. Oghren je bývalý šampión Arény, ale při jednom ze soubojů zabil nejmladšího syna lorda Meina a místo popravy skončil v Hlubokých cestách, kde si navzdory všemu vydobil čest a slávu. Po návratu mu byly odebrány zbraně a dostal definitivní zákaz účastnit se soubojů. Pokud zákaz poruší, bude vyhnán z Orzammaru.
V archivech je dvojice pomocníků, Orta a Milldrate. Orta si myslí, že pochází z královské krve, ale důkaz na to nemá. Pokud bych se někdy dostal do Hlubokých cest, mohl bych prozkoumat thaig Ortanů a najít příslušné záznamy. Milldrat zase postrádá ukradený svazek záznamů. Dotyčný zloděj s ním zmizel kdesi v Prachově, kde se ho určitě pokusí prodat. Zlodějem je Temný Corebit, ale už ho u sebe neměl. Našel jsem u něj akorát zmuchlaný tiket z Arény. V ní jsem pro změnu našel kšeftaře Gredina, jak o něčem smlouvá s Jertrinem. Gredin mě bez varování napadl a z jeho těla jsem si poté vyzvedl ukradený svazek. Jetrin se ze všeho snažil vycouvat, dokonce mi nabídl úplatek, ale někam jsem ho poslal.
V Aréně je jinak celá řada pojmenovaných postav, ale jen s několika se dá normáně promluvit, proto se tím nebudu zabývat. Leda by si to pozdější okolnosti vyžádaly. Je tu např. organizátor nelegálních zápasů, ale tyhle souboje jsou zatím nad mé schopnosti. Další postavy pak patří k turnaji, do kterého mě posílá Dulin.
Pomalu jsem tedy začal rozvažovat, jaký směr si dál zvolím. Jestli splním úkoly pro Bhelena nebo půjdu do Arény bojovat za Harrowmonta. Pokud jsem tomu správně porozuměl, tak souboj v Aréně by mi znemožnil jednání s Bhelenem, takže když začnu s prací pro Bhelena, tak budu mít možná pořád možnost se na konci ještě rozhodnout. Když jsem totiž lady Dace ukázal listiny od Gavrose, tak mi pověděla, že lord Harrowmont podepsal majetkovou smlouvu s jejím otce a on je tedy jediný, kdo může za celou rodinu změnit názor na kandidáta. Dala mi proto souhlas se vstupem do Hlubokých cest, kde mám vyhledat jejího otce a listiny mu ukázat.
Nakonec proč ne. I kdyby se to zvrtlo, tak v rámci rodiny bych měl stát při Bhelenovi.
Přispěvatel: Yuyana Leden 19, 2025, 17:08:57
Přispěvatel: Elemir Leden 19, 2025, 20:56:30
Vzhledem k situaci jsem se rozhodl pokračovat pro Bhelena, byť začíná být jasné, že pomáhám na trůn tyranovi. Na druhou stranu by mi to jakožto Šedému strážci mělo být jedno, aneb účel světí prostředky.
Jarvii už mám taky za sebou. Chvilku jsem zvažoval, že souboj odložím na jindy, až budu mít více léčivých mastí, ale pak jsem to za pomoci Morrigan nějak uplácal :). Stačilo zabít Jarvii a zbytek zlodějů se rozprchl.
Přispěvatel: Yuyana Leden 19, 2025, 21:07:33
Romancuješ někoho?
Už se Wynne přiznala?
Přispěvatel: Elemir Leden 19, 2025, 22:20:31
Jinak pokud jde o volbu králů, úkol asi čekal na Jarvii, protože jakmile jsem Bhelenovi oznámil úspěch a dostal jsem za úkol najít Branku, tak už se se mnou Dulin odmítl bavit. Přitom je zajímavé, že v Aréně všichni čekají, že dojde k zápasům - mají nad hlavami trojúhelníčky. Budu to muset zítra vyzkoušet.
Teď už budu muset kopat za Bhelena, ale třeba někdy v budoucnu to rozehraji za jiný origin a pak zvolím Harrowmonta.
Přispěvatel: Milhaus Leden 19, 2025, 22:45:57
Ale je možné si podle toho vybírat, kam jít první, kam druhé atd, protože někteří nepřátelé mohou být silnější než jiní a pokud jsou ještě na vyšší úrovni, může to pak být znát o to víc.
Síla vůle u bojovníků mám pocit by měla mít vliv na staminu (dle popisku při tvorbě postavy). Což se hodí, zvláště, když některé dovednosti jí rezervují. U mága je místo staminy mana.
Přispěvatel: Yuyana Leden 20, 2025, 09:49:32
Wynne mě vyzvala, ať vykoupu psa. Tak jsem jí řekla, že je to válečnej pes a koupat se nebude. Prej ho mám v kempu umístit vedle Alistaira, aby byl alespoň smrad koncentrovanej v malý oblasti. Je mnoho důvodů, proč neromancovat Alistaira.
Přispěvatel: Elemir Leden 20, 2025, 16:04:49
Musel jsem se tedy vydat ven a teď dávám dohromady golema. Pak se asi vrátím do lesa, protože Leliana už umí dobře otevírat zámky a možná už dám ty duchy. No a pak si asi otevřu Denerim, protože vážně potřebuji zásoby.
Ale jinak dobrý. Sice nemám drtivou převahu, ale řekl bych, že 75% soubojů je lehce pode mnou. Tzn. nesmím se hnát příliš dopředu apod. Nejvíc mě zatím pila krev pavoučí matrona.
Přispěvatel: Yuyana Leden 20, 2025, 16:30:00
Myslim, že kdo zná hru a viděl tu fotku mojí postavy, tak vidí jasně, že já toho moc nenaútočim, většinu hry jsem takovej emotional support mág. Co kouzlim jsou healy, štíty, CC a nějaký úplně základní útoky. Nejdřív Mana Clashnu nepřítelský castery, a pak sleduju HPčka celý party a ovládám bojiště. Do toho mám půlku party imunní na Overwhelm. Díky tomu více méně nepoužívám nic, poťáky prodávám, když je musim použít, tak se hluboce stydim, protože jsem něco nezvládla :-D, ale za bojovníka... bych je musela používat furt, vždyť ty HPčka jdou dolu jak něco co jde velmi rychle dolu.
Přispěvatel: Elemir Leden 20, 2025, 19:12:20
Já, Alistair a pes se nejprve musíme kolem nepřítele srovnat, takže inkasujeme první rány, v horším případě rovnou plošňák. Pak si pes a Alistair musí rozmyslet, jestli by náhodou nebylo lepší táhnout za jeden provaz a mlátit/kousat toho samého nepřítele. Další zbytečné rány, potenciálně další zbytečný plošňák. Pak si Alistair uvědomí, že je asi tank a vyběhne vpřed do chumlu nepřátel a ... a statečně zhyne, protože kulový vydrží, když nemá support. Pak zhyne pes, který už to nezachrání a další jsem na řadě já nebo Morrigan, podle toho, kolik k nám ten zmetek Alistair natáhl potvor.
Když Alistaira řídím manuálně, tak rozhodně tak slabý není, ale pak zase převezme AI moji hlavní postavu a pozapíná jí nesmyslné talenty, které musím urychleně vypínat. Spotřeba lektvarů je řekl bych přiměřená, na to co občas následuje, ale vzhledem k množství soubojů v Orzammaru a Hlubokých cestách holt nakonec dojdou.
Určitě bych dokázal něco vymyslet a určitě bych dokázal najít pomůcky, např. ty jedy nejsou ve hře určitě pro nic za nic, ale mě tohle nebaví. Moc mě to nebavilo ani v Realms of Arkania, kde to občas byla ovšem nutnost, ale těch soubojů bylo taky o poznání méně a postavy levelováním získavaly rychle navrch, takže to byla otázka jen úvodních levelů.
Tady je třeba legrace chození po mapě světa ... jedna z přepadovek je smečka vlků. Na levelu 7 jsem jí horko těžko přežil. Na levelu 10 to vypadalo úplně stejně a i na levelu 14-15 mám co dělat, aby mi to vyšlo. Morrigan je v takových chvílích naprd, protože bych jí nejradši zabil taky. Ona je jinak hodná, užitečná, ale ne když mi v boji mrazí DPSka!!
Už to nějak doklepu. Případně si vyzkouším další členy družiny, jestli by to nebylo pro některé situace lepší.
Přispěvatel: Yuyana Leden 20, 2025, 19:49:39
Ta hra je hodně nevyvážená ve prospěch mágů. Protože mág má všechny ty nástroje, který dělaj z většiny bojů procházku sadem.
Mana Clash má obrovskej (OBROVSKEJ) rozsah a více méně zabije všechny nepřátelský mágy na bojišti, + dává velmi hezkou damage démonům. Všichni nepřátelský mágové v první vteřině boje mrtví. Jakmile zlikviduješ mágy, už většinou neni problém.
Force Field dává 18 vteřin imunitu na damage + paralizuje cíl. Takže jde použít jak na nepřátele, který potřebuješ vyřadit, tak na spojence, který berou těžkou damage. Naberu aggro, hodim štít, pěhem těch 18 sec vybiju miniony, zorganizuju si bojiště, nepřátelé normálně mlátěj imunní cíle. Přeruší to útoky jako ogří mlácení nebo overwhelm, jedno z nejpraktičtějších kouzel ve hře.
Crushing Prison je další můj oblíbenec, dává pěknou damage a paralizuje cíl, instantní efekt bez castu nebo projektilu.
Paralyze/Mass Paralysis - další kouzla, co hezky zorganizujou boj.
Fireball je taky dobrej na sražení nepřátel na zem, ale je vhodný ho mířit slutečnym lidskym intelektem :-D. Ale když má Shale ohnivý krystaly, a na psovi je force field, tak se občas neudržim.
Přispěvatel: Milhaus Leden 20, 2025, 21:06:42
U bojovníků, pokud jsem je tedy měl v partě, šlo víceméně jen o to, je udržet na živu, aby nepřátelům zavazeli, jinak tak nějak nemělo moc smysl je řešit. Lotři si matně pamatuji, že byli vcelku dobří, ale člověk je musel sám ovládat.
Ale ve hře je i alchymie, né, s ní se nějak dali dělat lektvary, mám dojem.
Přispěvatel: Elemir Leden 20, 2025, 21:14:08
Teď mě tak napadá, že jsem si vůbec neprohlídl Oghrena. Kdyby byl alespoň z části schopný jako já, tak bychom mohli vytvořit docela zajímavý kombo.
Jinak hezké, na tom místě jsem byl zrovna dneska odpoledne a ty pavouci mě nemile překvapili. Musel jsem zacouvat do chodby a rozdělit je tak na dvě skupiny.
@Milhaus: vždyť tam píšu, že mi došly suroviny ;).
Přispěvatel: Milhaus Leden 20, 2025, 22:17:23
Přispěvatel: Yuyana Leden 20, 2025, 22:19:43
Co se týče toho kouzla, pokud vim funguje, ale mág má tolik zajímavostí, že se k němu většinou ani nedostanu. Fakt vybírat talenty pro mága je jak vloupat se do cukrárny.
Oh, ano, zmrazit + pěst, na to jsme uplně zapoměla. Máš pravdu. Mana Clash zabije normální mágy na jednu ránu, zesilovat to má význam jen do bossů, ale i tak to dává třeba 15-30% HPček, prostě s tim kouzlem se někdo ustřík.
Přispěvatel: Milhaus Leden 20, 2025, 22:29:41
Přispěvatel: Yuyana Leden 20, 2025, 23:14:12
[ You are not allowed to view attachments ]
Přispěvatel: Milhaus Leden 21, 2025, 00:02:27
Dal jsem body do kouzel (18) a lstivosti (15) a naučil se kapsářství. Také jsem se rozhodl, že alespoň ze začátku, budu mág elektrikář a tak jsem se naučil blesk a kužel blesků.
Pak mě pustili do Úniku, oba přátelské démony jsem skrz řeči ukecal, aby mi pomohli. Tedy jeden mi dal hůl a druhý naučil myš, jak se stát medvěd, když jsem uhodl jeho stupidní hádanky. Pak jsem zkusil všechny tři zdejší démony okrást, ale nic u sebe neměli. Respektive toho, co chtěl bojovat se mi okrást nepodařilo. Tak jsem jej tedy zabil a odvrátil i posledního čtvrtého démona.
Probudil jsem se ve věži a otravoval mě nějaký blb jménem Jowan. Marně jsem se mu snažil naznačit, že nejsme přátelé a že mi leze na nervy, ale alespoň jsem jej odpálkoval, že mi dal pokoj.
Pak jsem se jal rabovat věž a okrádal všechny zdejší učně, mágy, včetně nejvyššího mága Irwinga (musel jsem tedy na druhé úrovni dát ještě jeden bod do lstivosti a zvednout jí na 16). Nevím ale, co jsem mu vlastně ukradl, peníze to nebyly a žádná věc v inventáři mi taky nepřibyla. Chtěl po mně, ať odvedu nějakého otrapu do jeho pokoje, jak kdyby tam nemohl jít sám, tvrdil že je Šedý strážce a přitom ani nedokázal trefit pokoj přes chodbu.
Po jeho odvedení do pokoje už na mě zase čekal ten otravný blb Jowan a něco důležitého mi chtěl říct. Odvedl mě za nějakou kněžkou, o které tvrdil, že je jeho děvče. Pojal jsem to jako příležitost mu znovu říct, že nejsme přátelé, ale pořád to nějak úplně nechápal. Chtěl pomoci s útěkem s tím, že se vloupáme do archivu v suterénu a zničíme jeho filaktérium, aby jej templáři nemohli najít. Pochopitelně jsem jej poslal do prd.. odmítl jsem a šel to naprášit šéfovi Irwingovi. Ten ovšem po mně chtěl totéž, tedy ať tomu blbovi pomůžu s tím útěkem, že je tak chytnou při činu a hlavně ta tlustá kráva Lily to taky odnese. Neměl jsem na výběr a musel jsem to udělat (nechápu, proč je prostě nenechá popravit a bylo by to vyřešený).
Musel jsem se tedy vrátit za Jowanem a souhlasit s jeho plánem. To obnášelo získání ohnivé hole (která mimochodem metá blesky), abychom mohli otevřít zamčené dveře od archivu. Zdejší Pokojný, co jí měl, mi nechtěl dát, dokud nepřinesu podepsaný formulář od staršího mága. Naštěstí nějaká ježibaba jménem Leorah, byla totálně neschopná a nechala v jeskyních, které má na starosti, se přemnožit pavouky, sama je nebyla schopná zabít a tak to chtěla po mně výměnou za podpis formuláře. Ona byla mágem 14 dní (a byla starším mágem), já ani ne hodinu, ale stejně jsem na pavouky musel vyrazit sám.
Naštěstí na pavouky fungovaly blesky docela dobře, takže to nebyl žádný velký problém. Pak jsem tedy získal hůl, a mohli s Lily a Jowanem, úplně nenápadně přes dvě patra věže utíkat do sklepa, kam nikdo nesmí. Ve sklepě jsem musel nejprve otevřít nějaké dveře heslem a kouzlem, pak jsme narazili na dveře, které jsme chtěli otevřít tou ohnivou hůlkou (proč jsme s ní neotevřeli i ty předchozí netuším). Každopádně na tyto, na které byla určená jsem je odmítl použít, tak to zkoušel Jowan, ale nefungovala, protože všude byly ochrany proti magii. Navrhoval jsem mermomocí, že to zabalíme a půjdeme si odpočinout, ale Lily byla neústupná a nechtěla. Všimla si totiž, že tu byly dveře třetí, kterými by se dalo nějak jít a možná se tak dostat do toho archivu. A na ty bohužel ta hůlka fungovala a otevřely se. Pochopitelně nás hned napadli zdejší nějací strážci, říkal jsem to, ale neposlouchali mě.
V těchto tunelech již začalo trošku přituhovat a zdejší strážci byli vcelku silní. Ale zvládli jsme to. Já se navíc dostal na 3 level, takže jsem se mohl naučit přemlouvání a kouzlo zmražení. Postupně jsme se tak dostali až do onoho archivu, než jsme zašli pro to filaktérium, ještě jsem oběma vzal všechny věci, co u sebe měli. Pak konečně Jowanovi došlo, že nejsme kamarádi a uraženě odešel pryč i s Lily. Šel jsem tedy taky pryč, před vstupem už byli templáři a spokojenej Irwing, který dostal Lily tam, kam chtěl. Ukázalo se ale, že Jowan je o dost lepší mág, než se zdálo, templáře zlikvidoval a zdrhnul (jak tak neschopní jedinci mohou střežit věž, to nechápu, když ani nedokáží zadržet jednoho nedostudovaného učně magie, který ani neprošel tryzní).
Každopádně mě prodali Duncanovi, asi se mě chtěl Irwing zbavit, neboť jsem potížista, nebo mu možná neseděl můj výraz v obličeji, těžko říct.
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2025, 18:30:45
Normálně bych přísahal, že když jsem DA:O rozehrával, tak v rozlišení bylo maximálně 1600 na cosi, ale dneska koukám, a ono je tam najednou i FullHD. Nevím, jestli to souvisí s tím předchozím bugem, nebo jsem si toho fakt nevšiml, ale už jsem si FullHD nastavil a rovnou jsem zapnul maximální filtry. Do toho jsem nainstaloval češtinu z RPG Citadely a vše je nejenom přeložené, ale i lépe čitelné. Celkově se teď na hru kouká lépe.
Druhá změna se týkala družiny. Zkusil jsem trošku experimentovat se složením a přibral jsem do družiny Oghrena. Dva trpaslíci nejsou špatný nápad, ale jak rozlišit dva trpaslíky na bojišti? To je otázka :D. Každý máme sice jinou barvu zbroje, ale v té vřavě to často zaniká. Nicméně Oghren jako plnohodnotný bojovník družinu hodně pozvedl. Co naplat, Ňouma není špatný, ale další obouruční sekera je prostě něco jiného. Zkusil jsem pak vzít do party já, Alistair, Oghren i golema a začalo to vypadat ještě lépe.
Alistair konečně dosáhl na poslední templářský talent a začalo to být v boji znát, takže i bez golema je na tom družina lépe. Možná je to prostě teď jen můj pocit, protože vím, jak to předtím drhlo, ale shodou okolností jsme znovu narazili na smečku vlků na mapě světa a tentokrát to proběhlo perfektně. Přitom největší změnou je opravdu jen obměna družiny. Akorát by to chtělo Ogrenovi upravit trošku AI, aby se to více podobalo mé strategii.
Konečně se zdá, že Alistair může v klidu tankovat, protože má po obou stranách schopná DPS. Na čtvrté pozici pak může být kdokoliv, ideálně dle situace. Golem mi přijde najednou trošku OP, tak jsem se vrátil pro běžný průzkum k Morrigan, popř. k Lelianě, pokud jdeme páčit truhly apod.
Horší to bude asi s plánovanými talenty pro Morriganino přeškolení, je to moc bodů. Budu muset pečlivě zvážit, co nakonec udělat.
Jinak jsem kývl na Morriganinu žádost zabít Flemeth. Čekal jsem nějakou zradu, ale ne až takovou :D. Vyrazil jsem na ní se čtyřmi melee a usekal jsem jí zhruba o 1/5, pak jsem šel k zemi i já :D. Buďto budu muset vymyslet lepší strategii nebo získat lepší zbraně, anebo ideálně obojí.
Přispěvatel: Yuyana Leden 21, 2025, 19:39:12
Přispěvatel: Yuyana Leden 21, 2025, 20:46:36
Přispěvatel: Elemir Leden 22, 2025, 03:19:39
Hluboké cesty tvoří soustavu tunelů, které v dávných dobách propojovaly trpasličí města a osady (tzv. thaigy). Většina z nich padla v minulosti za oběť invazi zplozenců, jenom Orzammar, Kal-Sharok a pevnost Kal'Hirol vydržely až do dnešních dob. Navigace v podzemí je dost komplikovaná a bez mapy a přesného směru se to neobejde. Od lady Dace jsme proto získali mapu do thaigu Aeducanů, ale nikam jinam se v rámci úkolu už dostat nedá. Teprve později jsme od prince Bhelena získali další informace, které nás zavedli až do Caridinova kříže, velké podzemní křižovatky a odtud už je pak možné sledovat stopy dál (viz další příspěvek).
Lorda Daceho jsme našli v obležení hlubolezů, místních potvůrek. Nic s čím by si naše družina a Daceho stráže neporadili. Předal jsem mu falešné smlouvy a přesvědčil ho, aby své dceři doporučil změnu v hlasování. Vůbec s tím neměl problém. Ostatně vždyť jsme ho právě zachránili. Poté se vrátil do města ke své dceři.
Thaig Aeducanů není příliš velký, ale krom hlubolezů se tu vyskytují i zplozenci, kteří mohou průzkum thaigu znepříjemnit. Pořád je potřeba mít na paměti, že zplozenci útočí ve velkých množstvích, takže zdánlivě malá hlídka na obzoru má někde za sebou schované posily. Proto není dobré zbrkle se vrhat vpřed, ale raději to brát s rozvahou a ideálně zplozence odlákávat po menších skupinkách. Jakmile jsme měli vyčištěno, tak jsme si zaskočili do města pro Lelianu a s ní jsme na závěr odemkly všechny dostupné truhly (v Hlubokých cestách není možné družinu obměňovat).
Ve městě jsem ještě v rychlosti zaběhl do krčmy za lordem Helmim, abych mu předal ty samé smlouvy, co jsem předtím ukazoval lordu Dacemu. Helmi byl lehce překvapený, ale v podstatě mu bylo jedno, pro koho bude hlasovat. Celé to vlastně spískala jeho matka, která mu uvolnila místo v radě. Chtěla, aby jim z volby krále něco káplo, tak prostě kývl na Harrowmontovu nabídku. Teď když zná pravdu, tak jí zase odmítne a bude hlasovat pro Bhelena.
Kousek od Helmiho postává Dulin, tak jsem s ním zkusil promluvit. Byl naštvaný, protože městem se šíří drby, že je lord Harrowmont podvodník a za všechno můžu já, protože jsem se spolčil s princem Bhelenem. Už se chystal rozhovor ukončit, když jsem prohodil, že to všechno dělám pro svou sestru. Dulin se zamyslel. Doneslo se mu, že Bhelen má novou konkubínu z Prachova a dovtípil se, že to ona bude mou sestrou. Ano, to chápe a soucítí se mnou. Mohl jsem mu tedy nabídnout protinávrh, že budu pro Harrowmonta u prince Bhelena špehovat. Dulin souhlasil. Jakmile budu znát princovo plány, mám s tím ihnet za Dulinem přijít ... a tady jsem loadnul, protože chci jít cestou prince Bhelena. Zaujalo mě na tom, že se dá z celé situace pořád vyvázat a změnit strany. Platí to tedy až do chvíle, kdy mě Bhelen zaúkoloval zničením carty, protože pak už změnit strany nejde.
Vtipné na tom je, že i po volbě prince Bhelena mi zůstala otevřená možnost zápasů v Aréně, čehož jsem taky využil. Nic už to nezmění, je to jen formalita. Vlastně ani nejde o tentýž zápas, jako by tomu bylo v případě úkolu, jak jsem si později přečetl. V tomhle případě vystupuji jako nezávislý kandidát. Volba protivníků je lehce odlišná, ale průběh zápasu a finální oponent jsou shodné. A aby to bylo ucelené, tak si rovnou průběh turnaje popíšeme.
Princ Bhelen donutil z turnaje odstoupit dva klíčové bojovníky lorda Harrowmonta - Baizyla a Gwiddona. Baizyl udržuje poměr s Revelkou z rodu Aeducanů a to i přesto, že jí rodina před nějakou dobou provdala za Bemota, kterého považovali za výhodnější partii. Jejich milostná korespondence se čirou náhodou dostala do rukou Bhelenově bojovnici Myaje a ta začala Baizyla vydírat - donutila ho odstoupit z turnaje. Myaju je možné najít v Aréně ve společnosti svého dvojčete Lucjana, ale odmítne dopisy vydat. Nicméně v rohu místnosti se zpřístupní její komnata, kam je možné se vloupat a dopisy ukrást. Myaja tím ztratila důkaz a Bayzil souhlasil, že nastoupí zpět do turnaje. S Gwiddonem je to jednodušší, protože Gwiddon jenom uvěřil fámám o tom, jak lord Harrowmont přijal Bhelenovu porážku a hodlá se z volby stáhnout. Turnaj je prý jen kamufláž, aby mu to umožnilo vycouvat se ctí. Jakmile jsem Gwiddona uklidnil, tak se zapsal zpět na listinu.
Někde v předchozích příspěvcích jsem popisoval, že krom legálních zápasů se v Aréně odehrávají i nelegální zápasy. Pořádá je Ozbrojenec z Dvorce, který se nachází v jedné z komnat Arény. Jsou to poněkud tužší souboje a asi není nutné se jich účastnit. Zkusil jsem zatím jen ten první, ve kterém proti mě naběhl krvavý mág a trojice tužších ozbrojenců - byli tak úroveň nad družinou. Předpokládám, že další zápasy budou stále tužší a tužší.
Oficiální zápasy pořádá nám již známý Velitel soubojů. Zdvořile se mě otázal, pod jakým jménem budu vystupovat, byť dobře ví, kdo jsem. A stejně tak dobře ví, že pro Orzammar jsem přestal existovat, takže mě beztak musel titulovat jen Šedý strážce. Sice bych mohl být klidně zahořklý, ale i tak jsem se po celou dobu turnaje choval ke svým soupeřům uctivě.
První zápas byl čistě zahřívací a postavila se v něm proti mě vycházející hvězda Arény trpaslík Seweryn. Sundal jsem ho poměrně snadno. Další na řadě byla známá dvojice Myaja a Lucjan. Myaju jsem sundal jako první, Lucjan už pak nepředstavoval žádný problém. Jako třetí nastoupil Roshen, jediný přeživší výpravy do thaigu Kobaliman. Boj se zplozenci ho údajně dosttatečně zocelil, ale na kolbišti toho moc nepředvedl.
Ve čtvrtém souboji mírně přituhlo. Nastoupil jsem proti lordu Darvianakovi Vollneyemu a jeho pobočníkovi Olanivovi. Lord Vollneye je shodou okolností ten, který kvůli mě tenkrát s Berahtem prohrál v sázkách 100 zlatých, ale Vollneye to na sobě nedal znát. I já si mohl zvolit pobočníka, tak jsem přizval Alistaira (nemusel jsem volit nikoho, ale nechtěl jsem riskovat).
Poslední, pátý zápas, proběhl mezi mnou a Piotinem Aeducanem, bratrancem prince Bhelena. Piotin je místní šampión a do boje si přizval své tři pobočníky. Tentokrát tedy do souboje nastoupily komplet družiny. V souboji jsem musel nejprve eliminovat všechny tři doprovodné ozbrojence a pak se začít soustředit na samotného Piotina. Podle barvy ukazatele byl tak 2 levely nade mnou a moc dobře to nešlo. Pravda, boj stál hlavně na mě a Alistairovi, Leliana se odporoučela hned na začátku a Ňouma se taky moc nevyznamenal. Ale na druhý pokus jsme Piotina dali.
Na konci turnaje jsem byl vyhlášen vítězem a mohl jsem něco do davu zakřičet, třeba veřejně podpořit prince Bhelena, ale neučinil jsem tak. Veliteli soubojů zůstal po turnaji aktivní trojúhelníček nad hlavou, ale už s ním dál mluvit nešlo. Hra si zřejmě neporadila s uzavřením předchozího úkolu a jelikož vlastně tímto turnajem ani nebyl splněn, tak nechala klíčové NPC dál aktivní. To se mi v Orzammaru stalo potom ještě jednou - u Fildy, matky ztraceného trpaslíka Rucka.
Samotný průběh trunaje byl docela výmluvný a vysvětlilo se tím, proč hra nabízí alternativní cestu skrze zradu podporované strany. Turnaj je v porovnání s průchodem Aeducanského thaigu o kus tužší a to bez ohledu na to, že volba protivníků je lehce odlišná, takže pro někoho může být schůdnější začít pracovat nejprve pro Bhelena a pak ho zradit. Tím pádem by se měl hráč turnaji vyhnout a přízeň Harrowmonta si získá místo toho jako špeh. Předpokládám, že alternativu nabízí i princ Bhelen, potažmo Vartag Gavorn, pokud byste se rozhodli naopak zradit lorda Harrowmonta.
V Aréně je ještě několik pojmenovaných postaviček, které se tohoto "alternativního" turnaje neúčastní. Nejzajímavější z nich je dvojice trpaslic - Farinden a mlčenlivá sestra Hanashan. Farinden funguje jako mluvčí, protože Hanashan si na znak příslušnosti k řádu a oddanosti své patronce Astyth Šedé vyřízla jazyk. Je to tedy skvělý zdroj informací o řádu Mlčenlivých sester.
Ale teď zpět k princi Bhelenovi. Po podkopání důvěry lorda Harrowmonta jsem se mohl konečně setkat přímo s princem. Moc dojem na mě neudělal, naopak mě přepadl pocit, že všechno to, co o něm v Orzammaru koluje, je pravda. Dokonce bych řekl, že se mi během rozhovoru mezi řádky snažil naznačit, že tak už to prostě při cestě vzhůru chodí. Nemusím ho milovat a nemusím ho uznávat, ale teď jsme jedna rodina. Pravda, proto jsem si ho vybral. Jen jsem v skrytu duše doufal, že v tom všem nemá prsty. Nyní je jasné, že pomáhám na trůn prospěcháři.
Aby si Bhelen na svou stranu naklonil veřejné mínění, tak se rozhodl zatočit s cartou, potažmo přímo s Jarvií, která se vedení carty po smrti Berahta ujala. Mám tedy vyhledat jejich doupě a všechny zlikvidovat. První část úkolu nebyla těžká, bylo mi jasné, že úkryt carty najdu v Prachově za záhadně zamčenými dveřmi. S čím jsem ale nepočítal, byla osoba, která mi tuhle domněnku potvrdila. V Prachově mě totiž zastavil Leske!
Pověděl mi, jak se Jarvia chopila moci a expandovala do Měšťanské čtvrti. Potvrdil mi jen to, co už jsem věděl od Nadezdy. Když jsem se ho zeptal, jestli stále pracuje pro cartu, tak mi odvětil, že nikoliv. Po tom, co se stalo s Berahtem a jak jsme se domlouvali na převzetí carty, by to asi nebyl zrovna dobrý nápad. Jo, v tom měl pravdu, nejspíš by nás Jarvia nejraději oba stáhla z kůže, ale Leske šel stranou a já zmizel u Šedých strážců. Potom si mě Leske vzal stranou a prozradil mi, že po odchodu Riky a matky do Diamantové čtvrti uplatnila carta nárok na náš starý dům. Uvnitř něj se nyní nachází skrytý vstup do úkrytu carty. Hned na to se Leske rozloučil a odešel.
Zamířili jsme tedy do našeho starého domu a jen jak dveře zaklaply, tak se kolem nás seřadila skupinka hrdlořezů! Už tu na nás prý čekali. Boj byl rychlý a velitel začal škemrat o život. Prý to celé přichystal Leske. Poslal je do domu, aby tu nás počkali, zatímco on nás sem mezitím vláká. Hm, takže Leske s cartou kecal. Prý je to dokonce pravá ruka Jarvie, ... ten zmetek! Poté nám hrdlořez předal klíč od domu o kus dál, tedy toho, co jsem měl vyhlídnutý jako potencionální vstup. Úkryt carty je jinak ten samý dungeon, z jakého jsme na začátku hry s Leskem utíkali, akorát tentokrát se dá dostat úplně všude.
Většina soubojů probíhala standardně. Trošku nepříjemní byli akorát zloději ve stínech, kteří sem tam nečekaně vpadli do rozjetého boje. Mnohem zapeklitější bylo pozdější odemykání truhel, protože ani 4. stupeň odemykání zámků Lelianě na jeden ze zámků nestačil. Nakonec jsem zjistil, že to chce nejenom talent, ale taky mít Lstivost alespoň 30 (naštěstí jsem byl u Leliany už hodně oblíbený a ona dostává bonus právě do Lstivosti :)). Přidal jsem 2 volné bodíky z levelupu a bylo hotovo.
Cesta úkrytem je jinak lineární a končí ve velké místnosti, kde už čeká Jarvia s Leskem a několik hrdlořezů. Dveře za námi se zavřeli a začal docela nepříjemný boj.
Leske je elitní hrdlořez a Jarvia je samozřejmě boss. Blbé na tom souboji je, že Jarvia útočí nejenom zblízka, ale když jí začne téci do bot, tak se stáhne a ostřeluje družinu z dálky. Přitom doufá, že se pohneme a nalákáme na sebe zloděje ve stínech apod. Sama je pak obklopená pastmi, takže cesta vpřed není moc dobrý nápad. Místo toho jsem s družinou zacouval co nejvíc zpět ke dveřím a sundali jsme nejprve Leskeho a dva hrdlořezy. Pak za námi dorazila Jarvia a schytala první várku poškození. Popravdě nic moc, ale nedalo se nic dělat, hodně jsme míjeli. Jakmile zdrhla, tak si přivolala na pomoc další lučištníky, takže přišla na řadu Morrigan, která vyvolala bouři. Tím se Jarvia zase pohnula k nám a už tak nějak u nás vydržela. Stačilo zabít jen jí, většina hrdlořezů poté automaticky zmizela.
Z úkrytu jsme vylezli v obchodě Janara v Měšťanské čtvrti. Janar byl nemile překvapený, že mu dělám díru do zdi, ale to je tím, že vůbec netuší, kdo před ním tenhle dům vlastnil :). Já si jen prorazil starou cestu. Když jsem mu řekl, že je Jarvia mrtvá a oplétačky se zákonem mu tedy nehrozí, tak se uklidnil.
Princ Bhelen mi po téhle akci slíbil, že jakmile usedne na trůn, tak mi určitě se zplozenci pomůže. Jenomže jak už to bývá, hned tak to nebude. Hlasování v radě je nejisté, chtělo by to něco pádnějšího. Někoho, jehož hlas by převážil i hlas rady. Pak se mě optal, co vím o paragonce Brance. Pověděl jsem mu vše, co vím. Bhelen si není úplně jistý, jestli Branka stále žije, ale jelikož se jí vydal hledat i lord Harrowmont, tak to nemůže jen tak nechat být. Pokud by Harrowmont našel Branku první, tak získá její hlas on.
Podle posledních informací se Brance podařilo sestoupit až do Caridinova kříže, což kdysi bývala hlavní cesta mezi thaigy. Před ní se tam dlouhá pokolení nikdo neodvážil. Možná tam najdu potřebné stopy. Poté Bhelen tišším hlasem dodal, že je na mě, abych Branku přesvědčil. A pokud by to nešlo, tak by bylo lepší, kdybych zařídil, aby se Branka už nikdy nevrátila. No, nic jiného se od Bhelena ani čekat nedalo :). Bez otálení jsme vyrazili na cestu.
Eh, zpět. Zas tak bez otálení to nebylo. Bhelen se nachází v nově odemčeném křídle královského paláce, kde se dá pokecat i s Rikou a matkou. Přesunul se sem také Vartag Gavorn. Na konci Bhelenova (levého) křídla je pokoj, ve kterém je bylinkář Widron a sténající lady Brodensová. Lady Brodensová omylem vypila číši vína, kterou měl dostat zemřelý král Edrin. Jenomže víno bylo otrávené a chudinka teď mele z posledního. Widron mi dal recept na exotický lék, ale umíchat ho může jen mistr v bylinkaření. Morrigan to naštěstí splňuje, takže jsme si jen zaběhli pro ingredience a za chvilku už bylo lady Brodensové lépe.
Další bod byl skleněný amulet v pravém křídle paláce (poblíž pokladnice). Konečně jsme dokázali vyvolaný přízrak sundat.
Přispěvatel: Elemir Leden 22, 2025, 03:20:57
Poblíž vstupu do Hlubokých cest nás dostihl Oghren, Brančin manžel. Chtěl nás požádat o laskavost. Byl překvapený, že si vůbec pamatuji jeho jméno, takže ho to na chvilku rozhodilo, ale pak se znovu sebral a pověděl nám, co má na srdci. Teď, když král vyslal za Brankou výpravu, tak se nám určitě bude hodit každá pomoc. Dosavadní výpravy vždy selhaly, žádná z nich nic nenašla, ale Oghren nám přislíbil, že když zkombinujeme naše a jeho poznatky, tak určitě řešení najdeme. Nedal mi popravdě moc na výběr, tak jsem raději souhlasil. Ostatně dobrý bojovník se může vždycky hodit a Oghren mi přijde rozhodně sympatičtější než Sten.
Ukázalo se, že Oghren opravdu něco ví. Bhelen nám třeba zatajil pravý důvod toho, proč se Branka do Hlubokých cest vydala. Anebo to nevěděl. Obecná představa je taková, že Branka vzala svůj nový rod a odebrala se do Hlubokých cest osídlit si pro sebe jeden ze ztracených thaigů. V Orzammaru to nesli těžce, protože Branka se stala paragonkou po čtyřech generacích bez paragonů, takže všichni očekávali, že bude svou roli svědomitě zastávat. Jenomže ona se místo toho sebrala a zmizela. Mnoho výprav se jí vypravilo hledat, ale po Brance jakoby se slehla zem.
Podle Oghrena se Branka vydala hledat Kovadlinu nicoty - tajemství, jak vyrobit golemy. Kovadlinu před několika staletími vytvořil kovář Caridin a podle některých vzkazek se tak stalo v Ortanském thaigu. Branka měla tedy v plánu Ortanský thaig vyhledat a poohlédnout se po případných stopách. Díky Oghrenovi jsem tedy získal další směr, takže nyní stačilo podle plánku od Bhelena dojít do Caridinova kříže a pokusit se odtud najít cestu do Ortanského thaigu. Pokud budeme mít štěstí, tak zjistíme, kudy se Branka vydala dál.
Nebudu zabíhat do přílišných podrobností, Hluboké cesty jsou na popis poněkud komplikované a družina zde po většinu času beztak jen bojuje (sem tam i s nějakými elitami). Průchod Hlubokými cestami je přitom lineární a cesta za Brankou vede skrze čtyři samostatné oblasti:
Caridinův kříž
Ortanský thaig
Mrtvé příkopy
Kovadlina nicoty (sem jsem zatím nedošel)
Aeducanský thaig nemá s touto výpravou nic společného, nicméně na mapě Hlubokých cest zůstává zobrazený a přístupný.
Caridinův kříž je křižovatka se třemi směry. Na severní (příchozí) cestě nás čekalo žoldácké uvítání a zával. Ten je naštěstí možné obejít skrze sousedící jeskyně po obou stranách cesty. Ostatně jeskyně je dobré prozkoumat už jen kvůli lootu a vedlejším úkolům. Dají se tu najít třeba pytle se zkrvavenými ostatky, které je pak možné složit na oltáři v Ortanském thaigu. Vyklube se z nich prima tuhý démon, od kterého je možné získat odměnu (20 zlatých), pokud ho propustíte, anebo ho prostě můžete zabít (zatím se mi to nepodařilo). Další zajímavostí je poklad Příčných kopáčů nebo fajn trpasličí zbroj ze sarkofágu. A taky se tu nachází další skleněný amulet s Přízrakem. Z nepřátel se tu nacházejí různé verze zplozenců a hlubolezové, včetně jejich elitní verze (zlobr šampión a hlubolezí matriarcha). Cesta do Ortanského thaigu vede jižní cestou.
Ortanský thaig už je oproti Caridinově kříži zapeklitější. Mezi místní nepřátele patří duchové, pavouci a golemové. Na zplozence narazíte také, ale většinu z nich pozabíjeli pavouci a Ruck. Ano, to je ten ztracený syn Fildy. Setkal jsem se s ním za poněkud zvláštních okolností. Varoval mě, ať se za ním nevydávám a než jsem se zmohl na slovo, tak nás obklíčili pavouci. S Ruckem nemají nic společného, byla to čistě naše chyba, protože jsme pavouky přilákali naší přítomností. Ruck se jen bál, abychom mu je nenalákali do jeho skrýše.
Nic se nedalo dělat, museli jsme couvnout kousek do chodby, ve které Ruck právě zmizel, protože pavouků bylo příliš a byli zas o kus tužší než běžní pavouci. Podařilo se nám je tímto manévrem rozdělit na dvě poloviny, což docela pomohlo. Kousek od místa přepadení jsme navíc našli písemnosti pro Ortu z archivu (později jsem jí je zanesl a dopomohl jí tím k uznání šlechtického stavu). Kousek dál na východ je pak oltář pro složení démona.
Ruck bydlí v přilehlé jeskyni a už na první pohled je vidět, že s ním není něco v pořádku. Příběh, který nám Filda vypověděla, není tak úplně pravdivý. Ruck se v Orzammaru dopustil krvavého zločinu a místo trestu si vybral službu v Hlubokých cestách. Pravděpodobně se chtěl přidat k Legiím. Místo toho však skončil tady a sám. Neměl co jíst a tak se začal živit masem zplozenců. Jenomže jak víme, maso zplozenců je pro běžného smrtelníka jedovaté. Ničí tělo i mysl. Ruck nechce, aby se matka dozvěděla pravdu, hlavně o tom, co se z něj stalo, tak jsem mu slíbil, že jí zalžu. Samozřejmě jsem to neudělal a Fildě jsem pověděl pravdu. Za odměnu jsem dostal Ruckův štít. Podstatné ale bylo, že jsem tím slibem Rucka uklidnil. Je to totiž jediný obchodník široko daleko.
Poznámka: Filda se rozhodla za Ruckem odejít, ale místo toho zůstala v Orzammaru a nad hlavou jí stále svítí úkolový trojúhelníček.
Na severu Ortanského thaigu se nachází pavoučí hnízdo. Bylo zvláštní, když se před námi všichni pavouci začali nejprve stahovat, ale vysvětlení jsme dostali chvilku na to. V hnízdě sídlí pavoučí královna! Byl to zvláštní boj. Pavoučí královna se v průběhu boje stahuje zpět do hnízda, aby se doléčila a přitom si přivolá něco málo posil. Pavouky je tedy dobré lákat po částech a sem tam bacit i královnu. Jakmile královna zůstane sama, tak se vracet přestane a je nutné jí rychle udolat. Jo, napsané to zní hezky, ale ta potvora se hůř trefuje, takže je to na dlouho a stálo mě to dost loadů. V průběhu boje se dá naštěstí ukládat - pokud bojujete mimo hnízdo, tak se po stažení královny oblast změní na bezpečnou.
Po likvidaci pavoučí královny jsme získali přistup k Brančinu deníku, odkud jsme se dozvěděli, že s výpravou pokračovala do Mrtvých příkopů.
A teď přijde na řadu jedno příběhové rozuzlení ... Mrtvé příkopy jsou přesně tím místem, které jsem viděl ve snu po Přijímacím rituálu. Před námi se objevil most ke starobylé pevnosti a nad ní se proletěl drak!
Při cestě k mostu jsme v dáli zahlédli několik klečících trpaslíků. Klečeli před nějakou sochou a zřejmě se modlili. Když jsme se přiblížili víc, tak se z mostu vyřítila vlna zplozenců a trpaslíci hbitě vyskočili na nohy a pustili se boje. Ani my jsme nezůstali pozadu. Po první vlně přišla další a pak ještě další. Na mostě jsem si všiml, že hlídky zplozenců jsou i dál směrem k pevnosti a tak jsme začali postupně vylákávat zplozence po menších skupinkách a ty likvidovat. Došli jsme až před velkou uzavřenou bránu pevnosti, kde stál zlobr a dva špalíry lučištníků. Jakmile jsme zabili posledního zplozence, tak nás trpaslíci dohnali a rozestavili se před bránou.
Podle popisku jde o příslušníky Legie, kterým velí Kardol. Dá se s ním pokecat na téma Legií a momentální situace v Hlubokých cestách. Ta není moc dobrá. Veškerá tíha boje leží nyní na Legiích, které se snaží zadržet zplozence tady dole. Legie tak tvoří jediný obranný val mezi hordou a Orzammarem. O dění na povrchu se moc nezajímají, ale docela by jim ulevilo, kdyby se i na povrchu zformovala armáda, která by se zplozenci bojovala. Snížil by se tím tlak hordy v podzemí.
Průchod pevností je takový klikatý :). Jelikož je pevnost ruina, tak je potřeba procházet na střídačku po nádvořích a okolních budovách a hledat cestu vpřed. Všude je plno zplozenců a sem tam i jejich šampióni, jako např. Prastarý zplozenec nebo Svíječ mistr kovář. V sarkofázích je možné najít části brnění Legie, které patří k velmi kvalitním kouskům a váže se k němu něco jako úkol. Přeskočím proto jednu událost.
Na konci rozpadlého mostu na východě je kaple Legionářů, kde je několik neutrálních duchů, deska s nápisem a oltář. Deska mluví o jakési zkoušce skrze Stín hlušiny. Z oltáře je možné sebrat legionářskou helmu a klíč. Tím si znepřátelíte duchy. Když pak navíc kliknete znovu na desku, tak se objeví přízrak pojmenovaný Stín hlušiny. Klíč je jinak důležitý pro otevření brány k cestě dál na východ.
V kapli je ještě jedna zajímavá věc a to písemnosti, které naznačují, že Legie splňuje kritéria k tomu, aby mohla být prohlášena za plnohodnotný rod nebo kastu. Stačí s nimi zajít do archivu v Orzammaru a zapsat je do knihy vzpomínek.
A teď zpět. Cestou ke kapli Legionářů jsem zaslechl podivnou rýmovačku. Po hlase jsme došli k podivně vypadající trpaslici, která se skláněla nad hromadami tlejícího masa a vypada všelijak, jen ne zdravě. Byla to Hespith, Brančina milenka. Tím se alespoň vysvětlilo, proč Branka nevzala sebou do Hlubokých cest Oghrena. Podobně jako Ruck, i Hespith se očividně živí masem zplozenců.
Hespith tu chystala jídlo pro klan, ale co tím přesně myslela, mi v tu chvíli bylo záhadou. Její povídání nedávalo moc smysl. Podle všeho je první dny po příchodu do Mrtvých příkopů někdo přepadl a část klanu se proměnila (předpokládám, že ve zplozence). První postižení pak utekli vstříc bojům. Někteří jako Hespith, Laryn a Branka byly ušetřeny. S Laryn se pak ale něco stalo, něco čeho se Hespith bála, aby se nestalo jí. Ona a Branka se totiž na tu proměnu musely dívat. I Brance se pak něco stalo, ale to už Hespith nechtěla říct a utekla.
Co se s Laryn stalo, jsme se dozvěděli za chviličku. Laryn byla proměněna v tzv. plemennou matku, což je něco jako včelí královna. Jejím úkolem je přivádět na svět nové potomstvo, v tomto případě zplozence. Proměněné ženy každé z ras pak plodí odlišné druhy zplozenců - z trpaslíků se stanou Svíječi, z lidí Vířivci, z elfů Křiklouni a z quanarijců Zlobři.
Souboj jsem jen zkusil, protože po cestě do Mrtvých příkopů jsem příliš vyčerpal svoje zásoby léčivých mastí, takže jsem byl schopný plemennou matku usekat jen ze 2/3. Prozatím jsem tedy postup v Hlubokých cestách odložil a vrátím se sem o něco později.
Přispěvatel: Yuyana Leden 22, 2025, 10:37:32
Přispěvatel: Milhaus Leden 22, 2025, 14:10:33
V táboře jsem si od zdejšího elfa posla vykecal meč, který dostal Alistair. Od chlapa v kleci jsem dostal klíč od truhly mágů, za jídlo, které jsem ukradl strážci u něj. Ale vybrat jsem jí mohl až po návratu od Flemeth.
V Pustině je asi nejcennější úkol se zásoby chasindů, kde bylo nejvíce věcí a který jsem téměř minul. Ale jakmile byl zadaný, už nebyl problém jej najít, zvláště když se značky dělali na mapě.
Co se nepřátel týče, prostě jsem všechny tři společníky vybavil luky a všechno tu pomaloučku ustřílel, takže nějak moc k otevřeným bojům ani nedocházelo.
Ve věži jsem také vybavil oba vojáky, co mě doprovázeli střelnými zbraněmi, respektive jeden již měl kuš, druhému vojákovi jsem dal luk a opět postupně ustřílel všechny nepřátelé. Povedlo se mi tak i "zachránit" všechny vojáky venku před věží, jelikož jsem prostě nešel se svými postavami natolik blízko, aby je zplozenci zabili :D.
Ve věži to bylo trošku horší, tam už k pár bojům přece jen došlo, dost pomohl kužel mrazu a kamenná pěst. Závěrečný zlobr moc problém nebyl, prostě jsem každého společníka poslal na jinou stranu a nechal jej střílet na dálku, se zlobrem bojoval jen Alistair (měl aktivovanou tu dovednost, co by měla přitahovat nepřítele). Když měl tendenci zlobr útočit přece jen na někoho jiného, tak jsem jej zmrazil a jeho cíl přesunul jinam.
Alistairovi jsem v rámci taktiky nastavil, aby sám na sebe použil léčivý lektvar, pokud mu klesne zdraví pod 25%, a také všem nastavil, ať prohazují zbraně na blízko/dálku, podle vzdálenosti nepřítele, nicméně jsem stejně většinu času měl označenou celou partu a v té chvíli inteligence nefunguje, ale dělají to, co hráč řekne (respektive útočí na to, na co hráč ukáže). Nicméně se to hodí hlavně ve chvíli, kdy se nepřátelé dostanou blízko, aby postavy sami pokud možno vytáhli zbraně na blízko (v tu chvíli jsem stejně ovládal spíše sebe a kouzla). UI spolubojovníků je ale vážně hrozná i tak, to jsem si zřejmě pamatoval dobře.
Co bylo velmi iritující, je to, že jsou zde všude zamčené truhly, u kterých jsem nepřišel na způsob, jak je otevřít. V táboře mi ještě některé zvládl otevřít Daveth, ale na mnohé z nich asi neměl dostatečnou lstivost, v pustině již neotevřel nic a ve věži jsem neměl lotra vůbec. Nevím tedy, jestli jde nějak truhly otevřít jinak, než s lotrem a co přesně je k tomu vlastně třeba, ale tuším, že jediný, kdo to dokáže, je lotr a jediná věc, podle které se to řídí, je lstivost. Nyní jsem si také jistý, že první hru jsem hrál za elfa lotra.
Ale dokončil jsem to tedy na na 6 úrovni, v partě mám psa(7), Alistaira(6) a Morrigan(7).
Přispěvatel: Elemir Leden 22, 2025, 19:00:38
S AI taky stále zápasím. Občas vyberu celou družinu, občas zapomenu AI vůbec zapnout a tak v boji raději v krizových chvílích pauzuju a kontroluju aktivity členů. Ta družina není neschopná, ona dokáže fungovat skvěle, ale ladit se mi to fakt nechce. Dokonce i ty lektvary naklikávám ručně.
Přispěvatel: Elemir Leden 22, 2025, 19:50:00
Je legrační, že jsem tu plemennou matku nakonec dal jen s lehce obměněnou družinou a spotřeboval jsem při tom tak 2 lektvary. Navíc ten boj proběhl docela rychle. V tomhle je hra dost nevyzpytatelná. Asi mě tu nejvíc odradil fakt, že kvůli obměně družiny se musí cestovat velký kus zpět a ven do města. A pak samozřejmě zase zpátky, takže jsem ani neměl vůli experimentovat. Morrigan kupodivu s živelnou magií funguje dobře, akorát to mražení vlastních postav je naprd :). I když ona se teď víc hlídá :D.
Pokud jde o obtížnost lokací, tak jsem nabyl dojmu, že je to v principu jedno. Sice není dobré lézt na levelu 7 do oblasti s min. levelem 10, ale pokud jde o elitní jednotky, tak ty v těch oblastech jsou elitní bez ohledu na to, jestli už jsem nebo nejsem u stropu oblasti. Tzn. co je 1-2 levely nade mnou, je nade mnou vždy, i když jsem level 16 a lokace je max. level 16. Krásně jsem to viděl v Útočišti. Za mě je teda vhodné vybrat postup spíš kvůli parťákům a obchodníkům. Kdybych býval tušil, že v Denerimu stačí navštívit jen tržnici a nic se přitom neděje, tak jsem si sem došel dřív.
Přispěvatel: Milhaus Leden 22, 2025, 20:32:20
Přispěvatel: Elemir Leden 22, 2025, 20:57:37
Přispěvatel: Milhaus Leden 22, 2025, 21:38:58
Přispěvatel: Elemir Leden 23, 2025, 13:14:44
V Denerimu se mi kouslo přesouvání mezi lokacemi. Hra se prostě zasekla a bylo vymalováno. Zřejmě mělo dojít k nějaké události, která se nechtěla načíst (předpokládám, že Zevranovo překvapení). Ze všech možných rad mi nakonec pomohla ta nejprostší - nechal jsem opravit soubory :). Origin nejenže neumí hru korektně nainstalovat i s DLC, ale ještě je v té instalaci chyba! Nakonec jsem se dozvěděl, že Origin prý při opravě stahuje patch. Hm, takže ty patche k dispozici jsou, akorát se instalují až v rámci vynucené opravy souborů :D.
Od té doby je všechno zase OK. Chvilku jsem se bál, že budu muset vytáhnout starší PC a odehrát kus na něm. Pokud by to tedy bývalo vůbec pomohlo. Docela by mě naštvalo, kdybych musel skončit.
Přispěvatel: Milhaus Leden 23, 2025, 21:46:46
Taky jsem tu nabral různé úkoly, pro žoldnéře jsou asi delší a potrvají déle, pro pěvce světla se daly splnit přímo zde. Vrátil jsem se tedy k banditům na mostě, co mě chtěli okrást po příchodu a pozabíjel je, v chrámě to všechno nějak řekl těm templářům a i tomu jednomu lordovi z Rudoskalí, pak vyrazil do přírody, pozabíjel bandity, vlky, medvědy, pavouky, prostě udělal vše, co šlo. Zbyl mi tu jen jeden úkol, respektive jedna zadavatelka úkolu, která chtěla vyrobit pasti, ale v mé partě prozatím nikdo pasti vyrábět neuměl. Taky jsem se mohl naučit na 7 úrovni specializaci, ale zjistil jsem, že nemám žádnou odemčenou. Což je velmi mrzuté, jelikož jako první bych se asi chtěl naučit Duchovního léčitele a netuším, kde se odemyká. Mám dojem, že tuto specializaci má Wynne, ale nevím jistě, jestli skrz rozhovor s ní se dá odemknout. Krvavý mág se tuším učil někde ve věži mágů od nějakého tamního démona a tajemný bojovník někde u elfů. Ale ještě by se asi dali ty specializace naučit z knížek, které prodávají obchodníci (s tím, že by mělo stačit si uložit hru, koupit knihu, odemknout specializaci, načíst hru a specializace by už měla zůstat odemčená). Ale netuším, kdo jí prodává.
Tak jsem šel prozatím pryč. Utábořili se, trošku pokecal se společníky v táboře a vytáhl oblíbenost u nich na 50+, což vedlo mimo jiné k tomu, že Morrigan byla ve stanu samotné zima a chtěla zahřát, takže od té chvíle jsem s ní raději v táboře nemluvil a vyhýbal se jí obloukem. Ale naučila mě specializace měňavce, což se ale učit nechci. Taky jsem si tedy odemčel barda a templáře. Zdejší obchodník prodává knihu hraničáře pro lotry, ale neměl jsem peníze, abych vyzkoušel tu fintu s koupením, odemknutím, načtením.
Lelianě chybělo pár bodů zkušeností do levelu 8, kde by se mohla naučit výrobu těch pastí. A jelikož mám dojem, že po té, co hráč projde jednu z těch hlavních příběhových částí (jako třeba věž mágů), Lothering padne a nedá se do něj již znovu vrátit, jsem vyrazil pro golema.
Úkol s golemem byl mnohem delší, než jsem si pamatoval, třeba to, že je tam někde ve sklepě takové zlo, které je třeba vymýtit, už dávno skončilo v zapomnění. Ale nakonec jsem to tedy vše zvládl, navíc nejlépe, jak asi šlo, chlap a děcko přežili, zlo padlo, golem ožil, Leliana se dostala na 8 úroveň a naučila se pasti, prostě super.
V táboře jsem ještě zvýšil oblíbenost Shale na maximum, nejprve na 50 přes dialogy a nakonec jsem neodolal a dal jí dárek v podobě toho namalovaného kamínku, který dostal jméno Robert. Ale trochu jsem tedy znejistil, jestli je Shale opravdu žena. Měl jsem dojem, že měla ženský hlas, ale teď teda nevím nevím. Každopádně vodit jí sebou nebudu, protože mě rozčiluje, jak dupe a navíc neumí střílet na dálku. Taky jsem dostal úkol od Stena najít jeho meč.
Při cestě zpět do Lotheringu nás napadli žoldáci, které Lelianu chtěli zabít a já tak dostal i její osobní úkol sejmout nějakou slepici v Denerimu. Lotheringu jsem dokončil i úkol s pastmi, takže tam už opravdu nebylo co dále dělat a zplozenci jej klidně mohou zničit, jak se jim zlíbí.
Přemýšlím, kam jít nyní. Potřeboval bych nějak odemknout tu specializaci.
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2025, 07:45:47
S Morrigan a Lelianou taky preventivně nemluvím. Nijak jsem to nehrotil, ale časem jsem se beztak dostal s oblíbeností na 90-100 a teď po mě obě chtějí rozhodnutí. V případě výběru padne oblíbenost té druhé dolů a vezme to sebou i bonusy. Na druhou stranu, v táboře sa dají dokoupit dárečky, které to s přehledem vykompenzují - až si říkám, proč se namáhat s rozhovory, když se postavy dají snadno uplácet?
Jinak po opravě souborů mi přijde, že hra funguje celkově svižněji. Asi bych si měl taky udělat zálohu celého adresáře, abych si v budoucnu nemusel vzpomínat, co to všechno obnášelo.
O víkendu mě čeká dlouhé sepisování. Skákal jsem od jednoho k druhému, aby mi pokud možno nezůstalo nic otevřeného a sem tam jsem si vzpomněl, že jsem v té oblasti zapomněl něco jiného, takže jsem pendloval sem a tam. Náhodná setkání přitom docela ustala, skoro to vypadá, že jsem je tak nějak vyčerpal.
Přispěvatel: Milhaus Leden 24, 2025, 11:00:54
Zjistil jsem, že hra společníky upravuje tak, aby byli vždy o level výš, než je hrdina, když se potkají. Asi neřeší zkušenosti jako takové, ale jen čistě úroveň. Já byl na třetí úrovni, kousek od 4, takže Alistair byl přesně na 4 (ani o kousek exp víc) a měl kousíček náskok. Možná u tebe jsi byl již na 4 úrovni a tak hra posunula Alistaira na 5 úroveň a naučila ho tu dovednost.
Todle obecně je hodně na prd, obzvláště u mágů, které chce získat do party co nejdříve (na co nejnižší úrovni), aby si hráč mohl sám rozhodnout, jaká kouzla se naučí a nedávali zbytečně body do kouzel k ničemu. To bude nejspíše i důvod, proč jsem v té hře kdysi dávno šel hned pro Wynne a až pak jsem dělal jiné věci. Navíc to má i vliv na naučené vlastnosti a ty řemeslnické dovednosti. Což zas logicky, není moc výhodné u žádného společníka.
Naštěstí mi to zdá se u Wynne vyšlo úplně těsně po získání golema mi chybí asi 160exp do 8 úrovně :), takže jsem Wynne dostal na 8 úrovni. A to jen díky tomu, že po cestě jsem potkal v náhodném setkání obchodníka. Pokud bych během něj bojoval, třeba s vlky, nebo něčím podobným, byla by na levelu 9.
Celkově to asi tedy chce vědět, jaké společníky chci používat a podle toho volit lokace, kam půjdu. Ti, co zůstanou v táboře a s hráčem nechodí, postupně ztratí zkušenosti. Pokud ale ten společník je stále v partě, tak si prostě pořád drží ten náskok, co mu hra dá při jeho získání. Logicky by tedy pro mě bylo třeba výhodnější jít nejprve pro Wynne, pak případně pro Zevrana (pokud bych jej chtěl používat jako společníka místo Leliany) a až pak pro golema atd atd.
Přispěvatel: Yuyana Leden 24, 2025, 11:12:50
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2025, 11:25:25
Přispěvatel: Milhaus Leden 24, 2025, 11:34:48
Přispěvatel: Elemir Leden 24, 2025, 20:52:43
A ještě jednou se vrátím k té opravě instalace ... předtím jsem mohl DA:O hrát normálně bez Originu, teď mě to prudí s přihlášením.
Přispěvatel: Milhaus Leden 24, 2025, 21:10:56
Přispěvatel: Yuyana Leden 24, 2025, 21:12:08
Přispěvatel: Elemir Leden 25, 2025, 14:46:14
Zašel jsem do Prachova za Rogekem a kývl na jeho nabídku s pašováním lyria. Měl jsem u sebe nějakých 70 zlatých, takže jsem si to konečně mohl dovolit. Rogeka se mi podařilo ukecat na 40 zlatých (místo původních 50) a vyrazili jsme do Kruhu mágů. Godwin byl nadšený a tak jsem toho rovnou využil a usmlouval ho na 60 zlatých. V tu chvíli jsem tedy vydělal 20 zlatých. Dalších 20 jsem pak dostal od Rogeka za nasmlouvání budoucích kontraktů s Godwinem.
Celá akce má ovšem jeden háček, obzvláště pokud je v družině Alistair. Jakmile jsem se začal Godwina vyptávat, k čemu to lyrium vlastně potřebuje, tak z něj vypadlo, že je to takový místní dealer pro templáře závislé na lyriu. V tu chvíli bych to měl jít správně nahlásit, ale jelikož se celý obchod dá udělat bez zbytečného dotazování, tak jsem prostě jen loadnul, shrábnul peníze a zmizel.
Golem
Z věže jsem měl v plánu zamířit do Breciliánského lesa, ale pak jsem si to rozmyslel a nasměřoval družinu do Sulcherova průsmyku. Je to místo kousek od cesty mezi Orzammarem a Rudoskalím. Narazili jsme tu na obchodníka Felixe de Grosbois, který nám nabídl ovládací hůlku ke golemovi. Prostě jen tak. Koupil jí před nějakou dobou v Jaderu, ale když se vydal na cestu, tak se z toho stala jedna velká katastrofa - zplozenci, ztracený mezek, ztracený hledač mezka atd. Usoudil proto, že se ke golemovi stejně nedostane a raději se vrátí. Golema prý najdu ve vesnici Honnleath.
Honnleath se nachází jižně od Rudoskalí, zhruba na úrovni Ostagaru, takže není divu, že je tu tolik zplozenců. Probojovali jsme se postupně až k místu na kopci, kde jsme spatřili nehybného golema, se kterým v tuhle chvíli nešlo nic dělat. Jediná možná cesta vedla do Wilhelmova domu.
A tady se na chviličku zastavíme. Honneleath byl svého času domovem kouzelníka Wilhelma Sulzbachera, hrdiny fereldenské rebélie proti Orlais. Wilhelm bojoval v mnoha bitvách po boku Marica, budoucího krále Fereldenu, a vysloužil si tím nejen čest a slávu, ale taky získal darem malé panství. V Honnleathu pak žil dlouhá léta i se svou ženou a synem. Wilhelmův konec už tak slavný ale nebyl, podle všeho ho rozmačkal jeho vlastní golem! A jak Wilhelm ke golemovi přišel? Našel ho deaktivovaného v Hlubokých cestách, když utíkal ze zajetí zplozenců.
Wilhelmův syn se jmenuje Matthias a našli jsme ho i s několika dalšími vesničany skrčeného za magickým polem v jedné z místností domu. Dotírající zplozenci měli holt smůlu. Na Matthiase nemohli a do zad jsme jim vpadli my. Matthias nám poděkoval za záchranu a poprosil nás o pomoc. Jeho dcera Amalia se během útoku vylekala natolik, že utekla do zadní části domu a nějakým záhadným způsobem se jí podařilo projít přes magické ochrany až do Wilhelmovy bývalé laboratoře.
Zas taková záhada to nebyla. Malý Matthias často pozoroval svého otce při výzkumech a tak Wilhelm nastavil pasti tak, aby nereagovaly na kohokoliv z jeho krve. Proto Amalia dokázala ochranami bez úhony projít. My už takové štěstí neměli. Museli jsme se probojovat přes hordu duchů.
Amalii jsme našli u podivného puzzle, kde si hrála s ještě podivnější kočičkou. Amalie s námi nechtěla odejít, protože kočička prý nesmí opustit tuto místnost. Hm, zajímavé. V tuhle chvíli jsem totiž neznal obsah Wilhelmova deníku, který jsem cestou minul. Z kočičky se vyklubal démon vášně, který měl Amalii plně v moci. První pokus moc dobře nedopadl, démon se zmocnil nebohé dívky a boj skončil její smrtí. Cestou za Matthiasem jsem si konečně všiml deníku a důkladně si ho pročetl.
Vraťme se na chvilku kousek zpět, k Wilhelmovi. Matthiasova matka našla jednoho dne před domem svého muže mrtvého a nad ním se tyčil nehybný golem. Dospěla proto k názoru, že Wilhelma zabil jeho vlastní golem a plná vzteku se rozhodla golema zbavit. Dokonce prodala ovládací hůlku, která se pak oklikou dostala do mých rukou. Jenomže s golemem nikdo nehnul a tak už tu dobrých 30 let nehybně stojí. Z deníku Wilhelma jsem se dozvěděl, že ve své laboratoři lapil démona, aby ho podrobil různým testům. Jenomže démon se ukázal být chytřejší než se původně zdálo a Wilhelm se začal obávat, že by to nemuselo dopadnout dobře. Navíc démony není radno zadržovat příliš dlouho. Plánoval proto démona propustit dříve, než se pokusí ze své pasti vymanit sám, nebo se alespoň pokusí svá pouta obejít. Např. tím, že poškodí jeho golema. Nakonec to tedy vypadá tak, že démon golema ovládl, golem zabil Wilhelma a démon tím pádem zůstal uvězněný dál.
Když se v laboratoři objevila Amalie, tak démonovi svitla nová naděje. Potíž je akorát v tom, že démonova pouta jsou příliš silná, takže nemůže odejít ani v těle nebohé dívky. Zkusil to tedy přes nás. Pokud ho osvobodíme a dovolíme mu se do dívky vtělit, tak jí nechá žít. Zkusil jsem to tedy podobně lstivě a zalhal jsem mu, že ho osvobodím. K osvobození démona je potřeba vyřešit drobné puzzle, které připomíná jednu dětskou logickou hru, ale na název už si nevzpomenu (posunovací puzzle?). Máte pole 5 x 5 kostiček, přičemž jedna kostička chybí a vaším úkolem je kostičky posunováním seřadit (proto ta jedna chybějící kostička, jinak by se s ostatními nedalo hýbat).
Jakmile byl démon volný, tak jsem šel s pravdou ven. Pověděl jsem mu, že jsem mu sice slíbil, že ho osvobodím, ale neslíbil jsem mu, že ho také nechám žít. Poté se pokusil Amalii ovládnout, ale ta to nedovolila a utekla. Díky tomu zůstala živá. Démona jsem i s jeho pohůnky sundal a šel to povědět Matthiasovi.
Matthias byl s výsledkem spokojený, obzvláště když jsem mu tím zachránil dceru, a za odměnu mi prozradil ovládací formuli golema. S ní jsem Shale konečně oživil a mohl jí překecat, ať se ke mě přidá - Shale moc ochotná není.
Já se teď hodně předběhnu, protože bude nutné si pohlaví golema vyvětlit ;). Golem jako takový je bezpohlavní, ale fígl spočívá v samotné tvorbě golema. Na počátku je to jen prázdná schránka, do které je nutné vložit duši živého trpaslíka. Caridin, trpasličí tvůrce golemů, k tomu využíval dobrovolníky obojího pohlaví a jak se dá z hlasu Shale vytušit, uvnitř tohoto konkrétního golema se ukrývá duše trpaslice.
Na Shale je zajímavá ještě jedna věc a to způsob, jak s družinou mluví. Konkrétně způsob oslovení, protože je z toho cítit disrespekt. Shale kohokoliv z nás oslovuje "ono". Já jsem si v té souvislosti vzpomněl na Legiona z Mass Effectu 2-3. Bioware mají celkem průhlednou šablonu charakterů a pokud znáte Mass Effect, tak už vás moc věcí na jednotlivých postavách v Dragon Age nepřekvapí. Jsou to různé obdoby, nebo chcete-li variace. Rozdíl mezi Shale a Legionem je třeba v tom, že Legion oslovuje neurčitě sám sebe, jinak vývoj vztahu k hlavní postavě/družině a to kolem je velmi podobné.
Pokud jde o výbavu, tak Shale má na sobě sloty pro drahokamy - jedny fungují jako zbraně, druhé jako brnění (1x ruce, 1x hruď). Kamenů je několik typů v několika kvalitách, takže to podřadné jsem začal rovnou prodávat. Samotná Shale má vysokou kondici, akorát jsem zatím nezjistil, čím jí léčit, protože léčivé masti na ní aplikovat nejdou - přitom by fungovat měly.
Na skok v Breciliánském lese
Z Honnleathu jsme se poté přesunuli do Breciliánského lesa a do ruin, kde jsme zlikvidovali dvojici přízraků spojených se skleněnými amulety a konečně jsme mohli vybrat i všechny místní truhly. Venku v lese nás opět čekal mágův poklad, tedy lépe řečeno další pokus o boj s přízrakem a kostlivci. V družině už jsem si ponechal Oghrena a prozatím s námi vyrazila i Leliana. První přízrak nakonec padl a získal jsem další kus nezdolné zbroje. Druhý přízrak byl ovšem dle očekávání tužší.
Na první pohled vypadal boj stejně, bylo v něm snad i stejně kostlivců, ale už to neprobíhalo tak poklidně. Zkusil jsem proto Lelianu vyměnit za Shale, abychom získali drtivější sílu a zadařilo se. Shale vyšla z boje jen s pár škrábanci, což mě udivilo. Musím ale hned dodat, že zdánlivá OP image Shale vzala u třetího přízraku za své. Shale je hodně silná a hodně užitečná, ostatně je to golem, ale hodně záleží i na zbytku družiny, jak jí v boji podpoří. Může totiž zemřít stejně snadno, jako kdokoliv jiný.
Třetí boj s přízrakem byl nejhorší. Samotný přízrak je z celé trojice nejtužší a krom kostlivců si na pomoc přivolal kostlivého mága. Toho je nutné zlikvidovat co nejdříve a pak trošku zredukovat pomocné kostlivce. Stálo mě to několik pokusů, než se mi podařilo první část boje zvládnout dostatečně rychle. Potíž je v tom, že potvory se spawnou kus od družiny a Alistair musí nejprve seslat templářské požehnání a odrovnat (omráčit) mága. Pak je nutné k němu doběhnout a sundat ho, potom sundat další 1-2 kostlivce a teprve poté se pustit do již rozjetého přízraku, který rozdává rány na všechny strany.
Cestou z lesa jsme se střetli se skupinkou naštvaných elfů, kteří se nás dotazovali na to, co jsme udělali s proměněnými vlkodlaky v ruinách. Hm, trošku opožděně :). Zalhal jsem, že jsme je pobili. Velitelka elfů nám uvěřila a dostali jsme malý dárek. V pohodě bychom je sejmuli, ale nebyl k tomu důvod.
Už v Honneleathu jsem změnil grafické rozlišení hry a výsledek je nadmíru dobrý, proto jsem si neodpustil vložit sem i pár obrázků z lesa, aby byl vidět ten rozdíl. Problém byl nakonec v tom, že jsem si jaksi nevšiml přepínače poměrů stran, takže jsem měl k dispozici jen rozlišení s poměrem 4:3, ve kterém jsem 1920 x 1080 hledal opravdu marně :). Rovnou jsem zadal i maximální vyhlazování, protože to moje grafika vzhledem ke stáří hry zvládne.
V elfském táboře jsem se stavil za Elorou a její problém s Hallou jsem vyřešil lstí. Usoudil jsem, že přežití může aplikovat asi jen hraničář, tak jsem prostě zkusil jinou volbu a Elora to přijala a Hallu utratila. Dostal jsem na oplátku roh Hally, ze kterého mi Varathorn vyrobil talisman. Když už jsem byl u Varathorna, tak jsem rovnou koupil do zásoby elfí kořen. Opravdu tu stojí jen pár měďáků, takže se to vyplatí. Bohužel to samé nejde říci o destilačním činidlu a zesilovači, které má ve velkém množství na skladě jen Bodahn v táboře družiny.
Do družiny se místo Shale vrátila Morrigan a z elfího tábora jsme poté zamířili na různá místa vedlejších úkolů. Během toho jsme se párkrát zastavili v táboře družiny a jedna z takových návštěv přinesla nečekaný rozhovor s Morrigan. Konečně se prokousala Flemethiným grimoárem, ale moc nadšeně nevypadala. Myslel jse, že jí ta knížečka udělá radost, ale asi jsem se zmýlil. Opatrně jsem se Morrigan zeptal, co se dozvěděla. Pravda byla lehce šokují.
Flemeth měla skutečně mnoho dcer, ale vůbec jí přitom nešlo o zachování rodu, myslela u toho čistě na sebe. Flemeth totiž své dcery využívá jako fyzické schránky pro svou vlastní duši! Takhle vychovala svou první dceru. Když dcera vyrostla, tak se Flemeth pomocí temného rituálu zmocnila jejího těla a postupně z něj vytlačila dceřinu duši. Po nějaké době si v novém těle pořídila další dceru a tak stále dokola. To je klíč k Flemethině nesmrtelnosti. Morrigan je logicky jen další schránka pro Flemethinu duši. Podle Morrigan se v grimoáru píše, že čím magicky zdatnější dcera je, tím rychleji Flemeth dokáže ovládnout její tělo. Proto zřejmě poslala Morrigan na zkušenou s námi.
Poté mě Morrigan poprosila, jestli bych Flemeth neodstranil. Přímo zabít jí prý nejde, ale pokud bych zničil její současné tělo, tak bude Flemeth hodně dlouhou dobu trvat, než si najde nového hostitele a Morrigan bude mít do té doby klid. Má to ovšem dva háčky. Do boje nesmí nastoupit Morrigan, aby se Flemeth rovnou nepokusila ovládnout její tělo a druhý háček spočívá v tom, že se Flemeth změní v draka! No a na to nemám nikoho vycvičeného, obzvláště když Morrigan nemůže do boje nastoupit :). Musel jsem to odložit. Šlo by to sice udělat i jinak, protože Flemeth mi nabídla i smírné řešení, ale nechci Morrigan lhát.
Poslední zajímavostí z tábora byla přítomnost Levi Drydena. Byl to Duncanův přítel a zároveň člověk, který se zasloužil o návrat Šedých strážců do Fereldenu. Král Maric tehdy zrušil výnos svého předchůdce, krále Arlanda, který vinil Šedé strážce z korupce. Proti byl akorát Loghain, protože část jednotek Šedých strážců pocházela z Orlais.
Leviho příběh není jen pouhé vyprávění o minulosti, ale má i praktickou stránku. Leviho praprababička Sofie byla totiž vůdkyní Šedých strážců ve Fereldenu v dobách, kdy se proti nim šlechta obrátila. Majetek Drydenů byl zkonfiskován a rodina vyhnána. Jenomže panství Drydenů sloužilo zároveň jako základna Šedých strážců a zůstalo tam mnoho věcí z té doby. Navíc má panství skvělou strategickou polohu a tak by nebylo od věci, kdybychom se ho pokusili získat pro své účely. Levi by se alespoň dozvěděl pravdu o tom, co se na panství v té době stalo.
Tím se otevírá příběh dalšího DLC, které je umístěno kousek od Denerimu. Přemýšlel jsem, jestli nejprve nezkusit obě další DLC a teprve pak pokračovat v příběhu, ale už takhle jsem si to docela zkomplikoval, tak jsem se raději rozhodl pokračovat v původním příběhu a vydat se hledat popel Andrasty.
Přispěvatel: Yuyana Leden 25, 2025, 18:38:00
Spoiler: ukázat
Přispěvatel: Milhaus Leden 25, 2025, 21:33:44
V knihovně jsem zkoušel cvičení s rituály vyvolávání, pamatoval jsem si, že tam bylo jedno nějak tajný, ale nemohl jsem si vzpomenout, jaké. Nakonec jsem na to tedy ale přišel a u čtvrtého vyvolávacího kruhu se objevil mág, nevěděl jsem co s ním, tak jsem jej okradl (dostal jsem nějaký záznam do kodexu, ale jinak asi nic).
V dalším patře bylo něco podobného, nějaký rituál se sochy, o kterém jsem tak různě nacházel záznamy, tak jsem vyzkoušel i to, musel jsem tedy zase zajít dolů k místu, kde byli mágové a děti a objevil se tam nějaký ohnivý démon (to i s pomocí těch mágů nebyl problém). Měl u sebe vcelku slušný meč pro obouručního bojovníka, ale Sten na něj nemá dostatečné svaly.
Taky jsem tu někde chtěl vzít divnou lahvičku u sochy, ale díky mé nešikovnosti se rozbila a vyklubal se z ní nějaký přízrak, kterého jsme horko těžko zdolávali, ale nakonec se to povedlo.
V dalším patře jsem potkal démona lenosti... chrr... a začala asi nejlepší část celé hry vůbec. (už jen kvůli ní stojí za to hrát za mága, protože mám dojem, že bojovník ani lotr tuto část nemá, nebo v původní hře alespoň neměl). Ale úplně jistý si tím nejsem.
Únik je vážně hodně zajímavé místo a s těmi proměnami na různé bytosti je docela sranda. Rozdal jsem si to třeba na férovku s golemem pěst na pěst a podobně. Závěrečná boj s démonem byl vcelku tuhý, asi zatím nejtěžší boj, co jsem ve hře dělal. Ale naštěstí tu byly lyriové žíly, které se obnovovaly a mohli doplnit zdraví a manu.
Pak zde byly ubikace templářů, něco mi říkalo, že bych s nimi neměl bojovat, neboť by to mohl jejich velitel ocenit, že přežili, když démoni z věže zmizí a tak se jim vyhnul (jak v nižším patře, tak ve vyšším) a šel rovnou směrem na hlavního zdejšího zlouna. Boj s ním pro mě nebyl příliš těžký, uměl jsem už třesk many, takže všichni ti jeho démoni v okolí v podstatě padly hned na ránu a zbytek boje jsem jej tak nějak udržoval ve zmraženém stavu a občas použil ten svitek, co mu zabránil ovládnout mágy. Když padl, čekal bych, že okouzlení paladini přestanou být okouzlení, ale nestalo se. I když démonka zmizela, pořád na mě útočili, ani jejich velitel to nijak nezmínil. Asi jsem to pamatoval nějak špatně.
Po cestě jsem se ještě stavil u jezera a ve zdejší hospodě, zabil zde nějaké dezertéry pro ten spolek žoldáků, potkal další spolek svobodným mágů (podivné, že přímo podnosem oltáře se něco takového vyskytuje) a dostal od nich nějaké úkoly. V hospodě se neúspěšně pokusil okrást hospodského (v tandemu kapsářství vyšla řada na mě. Leliana to pak zvládla, ale asi to byla chyba, podle předmětu, co ukradla.
Celkově již od začátku jsem měl dojem, že templáři jsou poněkud neschopní a vůbec neplní funkci, kterou by měli mít, ale po této návštěvě věže mě to v tom ještě mnohem více utvrdilo. Smutné je, že ani mágové schopnostmi zrovna moc neoplývají, když je přepere pár krvavých mágů a přežije to jen stará babička, 3 děcka, 1 mágyně, která touží být zabita templáři, protože má magické nadání, chůva a chlap ve skříni.
Ale v úniku jsem tedy všem společníkům dost utekl, co se zkušeností týče.
Přispěvatel: Milhaus Leden 26, 2025, 12:56:44
Kousek od jezera byla lokace nějakého toho dlcčka, tak jsem tam vyrazil. Ač to byl fakt kousek, napadl mě po cestě Zevran a pak se přidal do party. V lokaci, kam jsme přišli nějací vojáci zabili nějakého starého chlapa a my jsme pak zabili je. Ukázalo se, že je to nějaký královský sluha a že chce, abychom se vrátili do Ostagaru pro nějaké dokumenty. Tak jsme šli.
Ještě jsem tedy v táboře pokecal se Zevranem. Chvíli to vypadalo, že mezi námi byla až překvapivě hřejivá atmosféra, ale pak jsem to raději utnul. Ale naučil mě specializaci vraha. Nicméně rozhovor s ním, hlavně ty jeho historky z praxe, jsou taky docela dobrý.
Po cestě do Ostagaru nás v náhodném setkání přepadli zplozenci a při odchodu dál sebou Wynne sekla na zem, asi je fakt stará. Pak jsme konečně došli zpět na začátek.
Cílem zdejšího působení je najít nějaké dokumenty a taky výzbroj krále Cailana. Jedná se o přilbu, rukavice, krunýř, boty, štít. Tyto věci si rozebrali zdejší zplozenci, takže je bylo třeba všechny najít a pozabíjet. Hned po příchodu jsem ostatně našel u jednoho boty. Pak jsem jsem se dostal k místu, kde ze mě udělali šedého strážce a překvapivě jsem i našel kalich, ze kterého jsme pili krev (nechápu, jak jej tam mohl Duncan zapomenout).
Pak to šlo dál, prošli jsme kolem tábora mágů, kde byl na hromadě klíč a také místa, kde byl původně obchodník, došli jsme až k mrtvým mabari, kde nás přepadla nějaká další skupinka s vůdcem, co u sebe měl štít krále. Samotní psi pak měli obojek a barvu pro mého Ferdu, ten bude mít určitě radost. Kousek od nich byl tábor krále, kde jsme v truhle našli dokumenty a meč. Dokumenty víceméně asi říkají, proč byl král zrazen a královně to ani moc nevadí.
Postupně jsme došli až na most, kde jsme si udělali společné selfie u mrtvoly krále, kterého zplozenci zde ukřižovali. Oni nás tedy zde na mostě nejprve přepadli, ale neměli moc šanci. Kousek dál jsme našli další díl zbroje krále, tentokráte rukavice. A pak jsme již namířili znovu do věže. Po cestě k ní nás napadl ještě generál zplozenců, který měl u sebe zbroj krále.
Poslední díl měl u sebe zplozenec, který byl zjevně chytřejší, než všichni ostatní, jelikož ostatní vždy běželi směrem k nám ve snaze nás zabít, tento utíkal od nás co nejdál a my jej museli pronásledovat skrz věž. Naučil jsem se nicméně kouzlo vánice, se kterým je taky docela sranda, zvláště, když se dá začarovat do místnosti plné nepřátel, aniž by ti vůbec věděli, co se děje. Po cestě jsme potkali v kleci nějaké zvíře, ale netuším, jak jej pustit ven. V jenom stojanu na zbraně jsme našli slušnou palici, asi jí dostane Sten. Cesta končila u zabarikádovaných dveří a tak jsme museli do tunelů, odkud nejspíše na začátku do věže zplozenci vlezli.
Leliana se konečně naučila slušně plížit, takže nejprve zkoumala místnosti, objevila tak třeba pavouky, kteří na nás číhali a chtěli nás napadnout ze zálohy, o ní nevěděli, tak mohla utéct a já pak do místnosti začaroval vánici a tím je trochu vydráždil.
Když jsme vylezli z tunelů, došli jsme na místo, kde proběhla bitva a kde byl zavražděn král a Duncan. Ostatně tu i ležel mrtvý zlobr, který krále zabil a který v sobě ještě měl Duncanovi zbraně. Neležel ale dostatečně dlouho, neboť ten zplozenec, co před námi utíkal, byl nekromacer a oživil jej. Po smrti jsme získali ty Duncanovi zbraně, což se hodí asi spíše pro lotry a tak je dostala Leliana. Pak ještě zbývalo zabít toho zplozence, oživoval si zdejší mrtvé vojáky, ale moc platného mu to nebylo a z jeho těla jsem získal přilbu, tedy jsem měl kompletní zbroj.
Na závěr jsem ještě vzal do party Alistaira místo Morrigany a ohřáli jsme se u ohně, ono zde byla vcelku zima i bez mé vánice.
V táboře měla Wynne potřebu mi vysvětlit, proč se neustále kácí k zemi. Ukázalo se, že je mrtvá, ale smrt o tom nějak neví. Ono dialogy s ní (tedy to, jak na ní může hrdina reagovat), jsou vcelku vtipný :), ale přitom to i docela sedí, no.
Začínám mít již docela potíže s přeplněným inventářem, když sebou nosím tolik různě unikátních či spešl pojmenovaných věcí a třeba zbroj krále ani nemám komu dát, protože nikdo na ní nemá dostatečné svaly.
Přispěvatel: Elemir Leden 26, 2025, 14:17:01
Cesta za popelem Andrasty vede přes Denerim, protože je nutné navštívit bratra Genitiviho, který se už léta zabývá legendou o Andrastě a mohl by nám proto s hledáním popela pomoci. Cesta do Denerimu proběhla v poklidu a oproti očekávání se nic zvláštního nestalo ani po našem příchodu do města. Brzy jsme navíc zjistili, že se v rámci Denerimu můžeme pohybovat jen po tržnici, popř. si zajít do bočních uliček nebo Perly, místního nevěstince. Nebyl důvod teď cokoliv zkoumat, v podstatě jsem byl rád, že náš příchod nemá na nic vliv a tak jsme se urychleně vydali hledat Genitiviho dům.
Do cesty se nám ovšem postavil ser Landry, veterán z bitvy u Ostagaru a blízký přítel krále Cailana. Obvinil mě z vraždy krále a vyzval mě na duel cti. Nevím, když byl u Ostagaru, tak by asi mohl tušit, co se skutečně stalo. Vypadal dost rozhodnutě, tak jsem mu tu lež nevymlouval a souhlasil jsem s podmínkami souboje. Utkali jsme se v uličce za hospodou, kde ser Landry dle očekávání zhynul mou rukou. Netuším, co čekal. Nakonec mi ho i bylo líto, ale zkoušet jiné alternativy už se mi nechtělo. Už mě trochu vadí, jak mě každý obviňuje z vraždy krále, a proto jsem se rozhodl nikoho nešetřit.
Dům bratra Genitiviho stojí přímo naproti hospodě U Rozežraného šlechtice. Uvnitř domu jsme se srazili s Weylonem, který nás nechtěl za mistrem pustit. Vypadal taky docela neústupně, ale narozdíl od ser Landryho na nás Weylon zaútočil zcela nečestně. Měl smůlu.
V pokoji za Weylonem jsme ale nikoho nenašli. Tedy abych byl přesný, nikoho živého jsme nenašli. V rohu místnosti totiž leželo tělo skutečného Weylona! Někdo měl potřebu sem nastražit dvojníka, ale proč? V truhle jsme našli Genitiviho deník, ve kterém popisuje, že se vydal hledat vesnici jménem Útočiště. Prý se její jméno často objevuje v legendách, ale na současných mapách není. Zajímavé, mě se pozice Útočiště zobrazila na mapě hned :D.
Útočiště
Útočiště je malá víska roztažená po kopci, na jehož vrcholu je kaple zasvěcená Andrastě. U vstupu do vesnice nás zastavil nerudný strážný a snažil se nás z vesnice zase vyhnat. Prý tu nemáme co dělat. Místní jsou neradi, když je někdo chodí okukovat. Hm. Jelikož jsem byl neústupný a začal jsem se vyptávat na bratra Genitiviho, tak mě odkázal za ctihodným otcem Erikem. Otec Erik? Odkdy Oltář vedou muži?
Zaujalo to i Alistaira, ale strážný nám jen odvětil, že Útočiště má svoje tradice, které se mohou od tradic z nížin lišit. Pravda, je klidně možné, že uctívání Andrasty vzniklo v Útočišti ještě dříve než samotný Oltář a díky izolaci vesnice se sem pravidla Oltáře ani nikdy nedostala. Na druhou stranu, na vesnici je toho divného mnohem více. Obyvatelé se s námi odmítali bavit a ani místní obchodník nebyl zrovna přívětivý. Obzvláště ve chvíli, kdy jsme se mu chtěli podívat do ložnice. Jakoby místní něco skrývali.
V kapli na kopci jsme nechtěně přerušili mši otce Erika. Místní to moc nepotěšilo, protože otec Erik kvůli nám mši ukončil a vynechal některé klíčové části obřadu - tedy klíčové pro vesničany. Otec Erik však byl toho názoru, že představujeme dostatečně vzácnou návštěvu, aby mohl tuhle část obřadu vynechat. Když vesničané odešli, tak se zpoza rohů za otce Erika postavily stráže a otec Erik nám oznámil, že musí chránit svou rodinu. Poté na nás všichni zaútočili.
Z krku otce Erika jsem sejmul medailon kultisty, třeba se bude k něčemu hodit. Za tajným průlezem za knihovnou jsme pak našli zmláceného bratra Genitiviho. Podal jsem mu léčivou mast, aby se dal trochu do kupy, ale jeho zlomená noha bude potřebovat ještě doléčit. Ale na to teď není čas. Podle Genitiviho je urna s popelem na této hoře. V jejím stínu se ukrývá chrám, ale v cestě nám stojí brána s podivným zámkem. Bratr Genitivi naštěstí viděl, co otec Erik u brány dělá a tak mi prozradil, že bránu otevírá Erikův medailon. Má to však háček. Genitivi bude muset jít s námi, protože jedině on ví, nebo alespoň tuší, co přesně je potřeba s medailonem udělat. Moc nadšený jsem nebyl, těžko říct, co nás čeká, ale nakonec jsem musel souhlasit a bratr Genitivi se s námi vydal na cestu.
Ještě před odchodem jsem se Genitiviho zeptal na Eamonovy rytíře, kteří hledali popel před námi. Genitivi svraštil obočí a pověděl nám, co se od Erika dozvěděl. Místní rytíře přepadli, část jich pobili a část přivedli do Útočiště k výslechu. Erik si prý liboval v mučení a vraždění. Není divu, že o Útočišti nikdo v nížinách neví, když místní všechny návštěvníky zabíjejí. Otázkou je, co místní tak úzkostlivě tají? Podle Genitiviho jsou místní uctívači Andrasty poněkud fanatičtí a mluví o Andrastě jako kdyby stále žila.
Pověděl jsem Genitivimu, co se stalo Weylonovi. Byl z toho smutný. Podle všeho se místní kult chystal nahradit nejenom Weylona, ale chtěl do Denerimu nasadit i falešného Genitiviho. Přeci jen by bylo nápadné, kdyby se Genitivi nevrátil a dalo se čekat, že v takovém případě by se dříve či později našel někdo, kdo by ho šel hledat. To by pro utajení vesnice nebylo dobré. Ostatně my jsme toho důkazem, protože nás Erik zastavit nedokázal :).
Uvnitř chrámu se od nás bratr Genitivi odpojil. Rozhodl se zůstat a prozkoumat okolí. Celá stavba ho náramně nadchla a jemu to prostě nedalo, aby se nepodíval blíže na místní rytiny atd. Pro nás vlastně dobře, protože netrvalo dlouho a narazili jsme na další odpor kultistů. Do hry se dostaly i přízraky a kouzelníci.
Popravdě jsem tak tuhý odpor nečekal. Říkal jsem si, že tohle je přeci lokace pro nižší levely, tou bych měl projít jak nůž máslem, ale nakonec mě to utvrdilo v tom, že v DA opravdu nemá smysl tohle rozlišovat. Hra se pořád tak nějak přizpůsobuje a co má být tužší, je prostě tužší bez ohledu na aktuální level družiny. Na nižším levelu je to možná schůdnější jen o to, že potvory ovládají méně talentů. Ale to i družina. Musel jsem proto upustit od rychlého postupu a místy bylo potřeba trochu taktizovat, abych na sebe zbytečně neobrátil pozornost hned všech nepřátel v okolí a pak na nás někde z poza rohu nevyběhli mágové, ke kterým už se nedostanu včas.
Z chrámu vedou hned dvě cesty, ale obě končí na počátku stejné jeskyně, skrze kterou se dá projít na vrcholek hory. Jeskyně je sama o sobě docela rozlehlá a na východě končí dvěma slepými rameny. Zdánlivě to tu vypadá bezpečně, ale v jednom místě na nás zaútočila trojice dráčat a v dalším zase kultisti s dráčaty. Ten druhý souboj byl snazší, ale trojice dráčat se ukázala jako pěkný oříšek. Jsou to stejná dráčata, jako bylo to jedno v ruinách v Breciliánském lese, takže i se všemi těmi prima útoky. Jedno dráče ještě jde, dvě taky, ale ve třech mají mnohem vyšší šanci družinu omráčit, rozsápat a bůhví co ještě. Horko těžko jsem je udolal. Jelikož na tak malém prostoru by byla pro nás nebezpečná i pomoc od Morrigan, tak s námi byla v družině Leliana. Odměnou za dráčata jsou nejenom zkušenosti, ale i jejich šupiny, ze kterých nám později kovář v Denerimu vyrobil zbroj.
Cesta dál vede západním směrem, kde jsme se ve velké jeskyni setkali s otcem Kolgrimem. Na kultistu nás uvítal celkem přívětivě. Sice byl naštvaný, že jsme pozabíjeli tolik stoupenců Andrasty, ale přesto se rozhodl s námi vyjednávat. Pověděl nám, že Andrasta se před nějakou dobou vrátila v nové oslnivé podobě. Její duch však stále zůstal spojen s minulostí, a proto je potřeba ho definitivně osvobodit od předchozích ostatků, což znamená vzít trošku krve z její nové podoby a nakapat jí na Andrastin popel.
Něco tu samozřejmě nehrálo. Urnu podle Kolgrima stráží nesmrtelný strážce, který z ostatků čerpá svou sílu. Jelikož strážce nehodlá uvěřit v novou podobu Andrasty, tak odmítá kultisty k ostatkům pustit. Nám by se to prý podařit mohlo. Alistair a Leliana byli proti. Moc se na to netvářil ani Oghren, kterému se nelíbilo, že si nebude moci zabojovat s drakem ... počkat, s jakým drakem? Aha, už to chápu :). Nová oslnivá podoba Andrasty je drak. Takže tu máme zfanatizovaný dračí kult, co si myslí, že se Andrasta reinkarnovala právě do podoby dračice. Chytrý drak :). Na další úvahy už moc prostoru nezbylo. Jelikož jsem nechal Oghrena mluvit dál, tak to Kolgrim vzal jako urážku a rázem jsme proti sobě stáli s vytasenými zbraněmi.
Takhle by to ovšem nešlo. Kolgrim má k ruce strážce a dvojici mágů. Lelianu proto musela nahradit Morrigan, která umí na bojišti způsobit zmatek, takže jsme stihli bezpečně odpravit mágy, zatímco stráže a Kolgrim stáli přimražení k zemi. Pak už to šlo docela rychle. Po Kolgrimovi zbyl roh a fajn obouruční sekera.
Na vrcholku hory nás čekalo nemilé překvapení. Tedy zprvu to vypadalo nemile, ale naštěstí to není tak, jak to vypadá. Z poza hory se k nám snesl drak, ale zamířil si to naštěstí jen na skálu opodál, kde se uvelebil a usnul. Uf, to bylo o fous. Jde o vznešenou saň a boj je naštěstí nepovinný. Samozřejmě jsem to zkusil (saň se přivolává Kolgrimovým rohem), ale podobně jako u Flemeth nám chybí potřebné dovednosti.
Na vrcholku hory se nám odkryly hned dva směry postupu. Pomocí zkratky se odtud dá dostat rovnou do chrámu kousek od bratra Genitiviho, což je fajn, ale hodilo by se mi to mnohem dřív :). Další směr je tzv. Zkouška ohněm, což je budova naproti vstupu do oblasti. Družina přitom musí projít kolem skály s drakem. Draka to ovšem neprobudí, na to je opravdu potřeba použít roh, takže je to zcela bezpečné.
Uvnitř Zkoušky ohněm nás uvítal Ochránce, tedy strážce urny, o kterém nám předtím vyprávěl Kolgrim. Ochránce už nás očekával, takže náš osud je asi opravdu trochu jiný než kultistů. Ostatně na kultisty a jejich pomýlenou víru se dá Ochránce doptat. Ochránce je posledním z prvních učedníků Andrasty, takže jeho pamět sahá hodně hluboko do minulosti. Vše to začalo ještě za dob Tevinterské říše, kdy skupinka věrných učedníků odnesla popel Andrasty sem do svatyně a zapřísáhla se urnu s ostatky ochraňovat. Platilo to tak po několik století, ale pak se jeden z Kolgrimových předků prohlásil prorokem a začal kázat o znovuzrození Andrasty. Všichni jeho odpůrci byli do jednoho odstraněni. A tak tu zbyl jen zfanatizovaný kult, který Andrastu povýšil na úroveň boha a přitom jaksi zapomněl na samotného Stvořitele.
A teď přišel očekávaný háček. Pokud chci vidět ostatky Andrasty, tak musím prokázat, že jsem toho hoden, nebo-li podstoupit zkoušku :). Na jejím počátku si Ochránce promluví se všemi členy družiny a probere s nimi určité předchozí činy, u kterých má dotyčná postava pochybnosti o svém rozhodnutí. Např. u mě to byl dotaz na rodinu a přátele, které jsem v Orzammaru opustil, u Alistaira to byl dotaz na možnou záchranu Duncana, u Oghrena zase dotaz na Branku a u Wynne na její pochyby o víře ve Stvořitele. Wynne jsem vzal ke zkoušce záměrně, protože mi přišlo správné, aby se k ostatkům Andrasty dostala mezi prvními. Nakonec by asi bylo celkově zajímavé, dovést k Ochránci postupně všechny členy družiny a vyslechnout si, co je trápí.
Zkouška ohněm není nijak komplikovaná. V první části zkoušky je potřeba promluvit s osmicí soch a každé odpovědět na otázku. Je to v podstatě test z historie, takže pokud jste dávali ve hře dobrý pozor a vyptávali jste se na víru ve Stvořitele, historii elfů apod., tak to pro vás nebude složité. Většina soch mi byla povědomá, takže to bylo opravdu docela intuitivní. Po poslední zodpovězené otázce se otevřou dveře dál.
Za nimi jsem se setkal s Leskem, tedy spíše s jeho duchem. Bylo na čase se usmířit. Za Leskem trochu přituhlo, protože v další části zkoušky se družina musí podrobit boji se svými dvojníky.
Čtvrtá část zkoušky spočívá v překonání propasti. Okolo propasti je halda plošinek, které vyvolávají části mostu. Postavy se musí po plošinkách rozestavit tak, aby se plošinka nejenom objevila, ale zároveň jí musí zhmotnit. Most se jinak skládá ze 4 plošinek, které musíte zhmotnit postupně (postavit most najednou nejde). Vždy je potřeba zviditelnit a zhmotnit jeden díl, pak zviditelnit a zhmotnit následující díl, popojít s vybranou postavičkou vpřed a opět změnit rozestavení postav na plošinkách, aby se objevila další část mostu atd. Chyba znamená pád a přesunutí postavičky před propast.
Zprvu jsem se v tom dost motal a trvalo mi dlouho, než jsem se tak nějak chytil. Pak už jsem poměrně intuitivně dostal Alistaira na druhou stranu propasti. Popisovat to nemá smysl, tohle puzzle je opravdu potřeba vidět a vyzkoušet si ho :).
Poslední zkouška proběhla už v samotném sálu s ostatky. Měli jsme projít přes plamennou stěnu před námi. Hra mi k tomu nabídla, jestli se nechci vysvléknout, což jsem udělal, protože jde o část rituálu, o kterém jsem se v chrámu dozvěděl. Plameny zmizely a cesta byla definitivně volná.
Z urny jsem si do sáčku odebral jen trochu popela a poté jsme se vrátili za bratrem Genitivim. Byl z našeho nálezu nadšený a rozhodl se, že o svatyni poví všem, aby ostatky Andrasty mohli navštívit všichni věřící. Moc jsem s tím nesouhlasil, ale Leliana byla pro, tak jsem nakonec taky kývl (s Lelianou jsem na konci prošel zamčené truhly, proto se najednou objevila v družině, jinak by tuhle poznámku pronesla asi Wynne). Poté se bratr Genitivi přichystal na cestu zpět do Denerimu. Mám ho časem navštívit, prý pro mě bude mít schované překvapení.
Po odchodu z Útočiště jsme se na noc odebrali do tábora, kde jsem měl další sen o arcidémonovi, ze kterého mě opět probudil Alistair. Tentokrát bylo něco špatně. Zplozenci nás vycítili a zaútočili na tábor! Po boji se všichni shodli na tom, že odteď už se nebudou cítit tak bezpečně jako dosud. Možná by to chtělo pro příště postavit hradbu nebo něco podobného. No, budou to holt muset vydržet, vždyť jsme zplozence udolali velmi snadno, tak proč ta panika? :D
Nedlouho po této příhodě jsme procházeli krajinou Fereldenu s Wynne, když tu Wynne náhle omdlela. Později v táboře mi prozradila, že tenkrát ve věži při záchraně studentů zemřela. Jejího těla se ale zmocnil dobrý duch z Úniku a vzkřísil jí. Je to ovšem jen dočasné, starnutí zastavit nelze a její čas už se blíží. Snad vydrží až do konce bitvy s arcidémonem. Bylo to zajímavé zjištění a jsem zvědav, jestli to bude mít nějakou dohru. O dualitě Úniku už jsem slyšel, krom zlých duchů ho obývají neutrální a dobré bytosti, ale to je poprvé, co jsem potkal někoho posedlého dobrým duchem. I když Paní lesa byla ve své podstatě taky dobrým duchem.
S popelem Andrasty jsme se vydali do Rudoskalí a předali ho bannu Teaganovi. Ihned povolal léčitele a přesunuli jsme se do arlovo ložnice. Eamon se po chvilce probral a podivil se, že vidí svého bratra. Vůbec nic si nepamatoval a divil se, proč leží v posteli obklopen takovým procesím. Poté se dotázal na svého syna a manželku. V tu chvíli jsem si spokojeně oddychl, protože jsem předtím oba zachránil. Nakonec došlo i na Jowana. Poradil jsem arlovi, aby ho předal Kruhu mágů. Ti už si s ním budou vědět rady Eamon souhlasil.
Odměnu od arla jsem odmítl, dostal jsem tedy alespoň Rudoskalský štít a arl mě naučil specializaci Šampióna. Konečně jsem se tedy mohl specializovat i já, protože to je shodou okolností specializace, na kterou celou dobu čekám. Akorát jsem vůbec netušil, kdo mě jí bude schopen naučit.
Samozřejmě došlo i na poradu ohledně toho, co provedeme s Loghainem. Eamon si vyslechl, co všechno se v době jeho indispozice přihodilo a pak přišel s návrhem. Loghaina je potřeba odstranit, ale musí se to udělat dle pravidel. Arl Eamon svolá sněm, na kterém budeme muset předložit důkazy Loghainovo zrady a sněm pak rozhodne. Zároveň je potřeba vybrat vhodného nástupce, který má mnohem silnější mandát vládnout než královna Anora. Na trůn by tedy měl usednout Alistair! No, moc se mu to nelíbilo, ale času máme zatím dost, třeba se situace vyvrbí trošku jinak. Nejprve bychom ale měli získat podporu dalších ras ve Fereldenu, protože pokud na sněmu uspějeme, bude potřeba ihned jednat a svolat armády k boji se zplozenci. Museli jsme proto odcestovat zpět do Orzammaru, abychom dokončili to, co jsme tu začali.
Přispěvatel: Yuyana Leden 26, 2025, 15:25:14
Přispěvatel: Milhaus Leden 26, 2025, 21:43:18
V Denerimu jsem navštívil rovnou domek, kam nás vedl úkol Leliany. Tam byla ta mrcha, co jí chtěla zabít a co jí tak ubližovala, tak jsme jí dali nakládačku. Získal jsem tak pro Lelianu luk, který může nosit jen ona, ale který nemůže nosit, protože nemá obratnost. V dalším domečku nás napadl nějaký trhlý mág, vydávající se za někoho jiného a já našel deník vedoucí k útočišti, kde by měl být popel Andrasty. Nikdo po mně nic takového nechtěl, ale třeba se to bude hodit. Taky mě oslovil poslíček, že se se mnou chtějí setkat vrány v hospodě, neboť pro mě mají nějakou práci. Taky jsem tu dostal nějaké úkoly od různých spolků, pěvci chtěli vyčistit uličky od darebáků, mágové varovat jiné mágy nakreslením obrázků na dveře. Některé úkoly se daly splnit přímo zde v Denerimu, jiné nejspíše předpokládají cestu někam jinam. Taky jsem tu potkal takového zvláštního zrzka, který pro mě měl nějaké zlodějské úkoly. Mohl jsem pro něj plnit úkoly s kapsářstvím, nebo plížením, nebo obojí, já dělal tedy obojí. Nejprve jsem okradl nějakou ženu na tržišti, pak nějakou bojovnici o meč, která byla v obchodě s magickými kuriozitami, pak nějakého kupce o klíč a vyraboval mu truhlu na tržišti, čímž kapsářské úkoly skončili. Pak jsem se měl v plížit ve zdejší hospodě do nějakého pokoje. Kousek od hospody mě oslovil nějaký rytíř Landry a dožadoval se souboje, přesvědčil jsem jej, ať jde do háje.
Do hospody jsem šel nejprve s Lelianou, neboť Zevran neumí krást, vše zde okradl, vybílil ten pokoj, kam mě vedl úkol, dostal nějaké další úkoly od žoldáků, léčivé lektvary jsem jim mohl dát hned, ačkoliv oni si je stejně nevzali, i když odměnu mi dali. Další úkol byl, že jsem měl 4 dámám dát vědět, že jejich muži zemřeli. Jedna byla přímo na tržišti, tak jsem jí to řekl. Další by měla být někde v Denerimu a další dvě v jiných lokacích. V hospodě mi dal hospodský nějaké úkoly pro lotry, jako uklidit mrtvá těla různě po Denerimu a hodit je velmi nenápadně do studny poblíž hlavního sídla oltáře a podobně. Pak jsem vzal do party Zevrana a zašel pokecat s Vrány. Kupodivu jim nevadilo, že tam se mnou přišel, dostal jsem zaúkol zabít nějakého chlapa v Perle, což je zdejší bordel. Musel jsem si ale nejprve přečíst plakát na tržišti, abych věděl heslo.
Zrzek byl spokojenej s mým kradením v hospodě a dal mi další úkol, vybílit zdejší skladiště. Tam tedy se nedalo plížit, musel jsem všechny pozabíjet. Taky tu byla jedna z těch mrtvol, co jsem měl hodit do studny. Další byla kousek od studny v uličce. Takže dvě jsem měl. Zrzek pro zatím další úkoly neměl, asi si musím odemknout zbytek Denerimu.
Pak jsem vyrazil do zdejších uliček a pozabíjel zdejší chuligány. Vzpomněl jsem si na další skvělou kombinaci kouzel. A to sice "Moc kouzel" + "Vichřice" + "Bouře", což udělá tornádo století. Od této chvíle byl život zase o dost snadnější, jelikož často nepřátelé umřeli dřív, než vůbec pochopili, kdo na ně útočí a já jen přepočítával expy za jejich zabití. Kouzla jsem se naučil díky knihám tajemných technik (stihl jsem již koupit 3, 1 ve věži, 1 od obchodníka v táboře a 1 od obchodníka v Denerimu).
Při cestě uličkami mě často přepadali v náhodných setkáních a v jednom takovém jsem našel zase lahvičku, co se rozpadla a objevil se tuhý přízrak, kterého bylo třeba zabít. V jedné z uliček po likvidaci banditů jsem našel mrtvolu templáře, z jehož deníku jsem se dozvěděl o skupině krvavých mágů, co zde v Denerimu operují, což mi dalo novou lokaci, kam jsem se vydal. V těch uličkách byli ještě některé další úkoly, například s těmi dveřmi krvavých mágů, které jsem měl varovat před templáři, nebo jeden z dezertérů pro žoldáky a podobně.
Vydal jsem se tedy do opuštěného domu, podívat se na ty krvavé mágy. V této lokaci se skvěle uplatnilo to ničivé tornádo. Leliana nejprve vždy skrz plížení nenápadně nakoukla, co je v místnosti a já pak mohl někde skryt za zdí tam hodit tu vichřici s bouří a sledovat, jak nepřátelé padají. V podstatě jsem tu ani s nikým nebojoval, až na poslední boj se zdejším šéfem, mocným čarodějem. Tím byl úkol pro mrtvého templáře z uličky vyřešen.
Pak jsem vyrazil do Perly, dostal jsem za úkol zde zmlátit nějaké žoldáky, ale nesměl jsem je zabít, což v podstatě znamenalo sejmout jejich vůdce, aby se vzdali. Mohl jsem je tedy i přesvědčit, ale myslím, že velitel městské stráže by měl větší radost, když dostali na kokos. Pak jsem se ještě naučil od zdejší bojovnice specializace Dualisty pro zloděje. Musel jsem si s ní tedy zahrát karty. V zadním pokoji byla poslední mrtvola, co bylo třeba hodit do studny a pach chlap, co jsem jej měl zabít pro Vrány. Ten se ukázal jako pěknej hajzl, takže dostal co si zasloužil, stejně bych jej sejmul, i kdyby mě o to Vrány nežádali, takto jsem za to navíc dostal odměnu.
Pak byl čas vrátit se na tržiště, po cestě v náhodném setkání jsem potkal kapitána stáží, který mě pochválil, jak jsem to vyřešil s žoldáky v krčmě, ale při té příležitosti nás napadli další žoldáci z toho spolku a ty jsme tedy již společnými silami všechny pozabíjeli. Kapitán se pak vrátil na tržiště s tím, že pro mě bude mít další úkol. Já tam ostatně šel také. Dokončil jsem některé ty úkoly z uliček, pro pěvce, hodil poslední mrtvolu do studny poblíž, řekl o úspěchu zdejšímu svobodnému mágovy, že jsem zachránil krvavé mágy, od kapitána stráží dostal další úkol, vyhnat žoldáky ze zdejší hospody, kam jsem měl stejně namířeno. V hospodě jsem oznámil úspěch hostinskému s mrtvolami a Vránám se zabitím toho parchanta v Perle, dostal jsem další dvě zakázky. Žoldáky jsem nemlátil, ale jen je přesvědčil, ať odejdou. Tím jsem měl Denerim nejspíše momentálně hotov.
Hlavní důvod, proč jsem šel na sever a do Denerimu, byl ještě kousek dál na severu a to sice Vojenský vrch, dlcčková pevnost šedých strážců. Vybavuji-li si to dobře, byla tam po dokončení osobní truhla, kam si mohl hráč dávat věci, což by se mi vážně hodně hodilo. Takže další má cesta bude tam. Původní důvod zastávky v Denerimu bylo, že jsem tu chtěl sehnat knihu Duchovního léčitele, což se tedy nakonec i povedlo a já se tak mohl naučit tuto specializaci. Další bude asi Tajemný bojovník.
Přispěvatel: Milhaus Leden 27, 2025, 10:38:49
Boje zde obecně nestojí moc za řeč, na nádvoří jsou nějací kostlivci, v prvním patře kostlivci a démoni. Ve druhém patře je to asi nejzajímavější, hned po příchodu začne asi nejtěžší boj s místním démonem. Obludy zde sílí dle úrovně a navíc se zřejmě generují různé, dle úrovně hrdiny. Na nižší by asi hráč potkal spíše kostlivce, na vyšší asi spíše démony. Každopádně od démona v druhém patře jsem získal i slušnou magickou hůl.
Pak jsme potkali babičku Levio Drydena Sofii, kvůli které jsme sem vlastně šli, neboť Levi chtěl očistit jméno rodiny a dokázat, že byla hrdinka. Se Sofií jsme si hned padli do oka a byl jsem její oblíbenec, ale dlouho nám to nevydrželo. Ale získal jsem tak alespoň hezkou zbroj šedých strážců.
Pak jsme šli dál přes most, došli do věže, kde jsem prozkoumal nějaký výzkum a vypil lahvičku, která mi dala dvě nové schopnosti, spojené s rituálem šedých strážců a krvavé magie. Jedna by měla za cenu vlastního zranění obnovit manu a druhá působí nějaké škody nepřátelům.
Ve věži byl i nějaký pošahanec, ten co vlastně způsobil všechny zdejší problémy. Přesvědčil jsem jej, ať nám pomůže uzavřít závoj a odstranit tak z věže démony. Musím říct, že zde měl docela zajímavou výzdobu.
Museli jsme tedy zpět k místu, kde nás napadl silný démon, řekl nám, že bude uzavírat kruhy a my jej máme bránit před démony, kteří se zde budou objevovat. Souhlasili jsme. Čekali jsme tuhý boj s armádou démonů. Čekali jsme dlouho. V rámci čekání jsem si prohlédl i zdejší obraz. A pořád nic.
Pak jsem zjistil, že mág je asi již dosti starý a krapek senilní a že netrefil místo, kam měl jít odčarovávat onen kruh. Vylezl jsem tedy zpět ven na most a vrátil se zase hned zpět, opět se projel onen dialog, že budeme uzavírat portál a opět nic. Ještě jsem to párkrát tak zkusil a pak mě napadlo hned po dialogu pohnout partou do pravého rohu od dveří k mostu a mág konečně trefil kruh a objevili se démoni.
Naštěstí jsem to tedy mohl udělat, protože jsem Sofii zabil dřív sám, pokud bych se s ní domluvil, mohlo by to skončit bojem mezi mágem a Sofií (měl bych na výběr, komu pomůžu) a pokud bych chtěl pomoci mágovi, přesunul by nás po boji v animaci do místnosti s démony, ale dveře zpět na most by byly zamčené a nemohl bych dělat vůbec nic. Dolů by jít nešlo, na most též né, mluvit s mágem by taky nešlo, prostě past. Sofii bych taky tedy mohl přesvědčit, ať závoj uzavře sama před tím, než jí vyhovím s její žádostí, ale pak nevím, co by se dělo, protože jsem to nezkoušel. Teoreticky by ještě šlo mága na správné místo nějak posunout, třeba ohnivou koulí, nebo pomocí golema, ale já neměl ani jedno. Každopádně je hezké, že tento bug autoři ani za ty roky neopravili.
Po uzavření jsem ještě mágovi řekl, ať to vše napraví a on někam odešel. Leviho jsem přesvědčil, ať zůstane ve věži a pak už se tu nedalo dělat nic, tak jsem odešel do tábora a hned se zase vrátil. Již se zde nastěhovala celá rodina Leviho, Levi sám prodával nějaké věci (nic moc cenného neměl). Byl tu i bratranec kovář, který nám vykoval meč z meteorického kovu, který jsem našel v nějakém náhodném setkání. Ale zpět do věže se již jít nedalo, tak jsme vyrazili zase dál.
Přispěvatel: Elemir Leden 27, 2025, 13:29:06
Popravdě jsem se do Hlubokých cest vrátil asi ještě tak 2x, protože po vyřešení hlavní trpasličí linky v dungeonu jsem zapomněl na vedlejší úkoly, a když už jsem si vzpomněl na jeden, tak jsem zapomněl na ten druhý :). Začnu tedy raději jimi. První vedlejší úkol se týkal bestie z Úniku, to je ten rozčtvrcený démon, co ho bylo potřeba složit na oltáři. Na levelu 16 už se z toho stala rutina. I když je pravdou, že v podobných soubojích začala velmi dobře fungovat Morrigan s živelnou magií. Až mě to docela překvapilo, jak se za chvilku dozvíte. Démona zmrazila, oslabila a to bohatě stačilo, abychom se do něj s Alistairem a Oghrenem pořádně zasekli. Druhý vedlejší úkol se týkal kusů rozlomeného meče, které je potřeba donést k sarkofágu v thaigu Ortanů.
Znovu jsme se vrátili na konec Mrtvých příkopů k plemenné matce a tentokrát družinu doplnila Wynne. Představa byla taková, že využijeme cestiček po obou stránách skály, u které plemenná matka stojí. Dostali bychom se tak mimo dosah jejích útoků a Wynne by tu mohla v poklidu léčit. Jenomže v praxi se ukázalo, že plemenná matka plive jed i za roh :). Holt smůla. Wynne nahradila Morrigan, připravila sadu léčivých lektvarů a na bojišti jsme zůstali stát ve výchozí pozici.
Morrigan jsme nechali dělat svou práci a jen jsme odráželi útoky chapadel. Jakmile se chapadla stáhla, tak přišel čas na frontální útok, se kterým nám Morrigan vydatně pomohla zmrazením, oslabením a později i paralýzou. Během boje jsme se akorát museli občas k Morrigan vrátit, abychom jí osvobodili od přivolaných zplozenců a znovu se objevivších chapadel. K mému úžasu souboj proběhl poměrně rychle a spotřeboval jsem tak 2-3 lektvary. Prostě to byla úplně jiná situace než předtím. Přitom se toho zas tolik nezměnilo.
Cesta byla konečně volná a my se mohli vydat ke Kovadlině nicoty ...
Příchod nám okořenila průpovídka Hespith o Brančině zradě. V tuhle chvíli jsem neměl tušení, co to má znamenat, ale rozuzlení přišlo záhy. Kousek od nás zpoza skály vylezla samotná Branka! A aby toho nebylo málo, tak cestu za námi uzavřela kamenná stěna.
Byli jsme v pasti, ale Oghren to jaksi přehlédl a div by se na Branku radostí nevrhl, kdyby teda mohl, protože Branka stála dostatečně vysoko nad námi u něčeho, co byl kdysi asi tábor. Neměla příliš ponětí o tom, co se nahoře v Orzammaru stalo a v podstatě jí to bylo i jedno. Jediné, co jí teď zajímalo, byl Caridinův vynález, který se naneštěstí dostal do rukou zplozenců ... anebo to jsme si alespoň měli myslet.
Když jsme obešli trpasličí tábor, tak se na nás skutečně vrhlo několik vln zplozenců, ale tím veškerý zplozenecký útok skončil. Bylo dobré u toho poslouchat i Branky komentář, protože to krásně dokreslilo celou situaci. Caridin na cestě ke kovadlině nastražil různé pasti, které jsou stále aktivní a Branka se nerozpakovala obětovat členy své rodiny, aby cestu prozkomaly a klidně pasti deaktivovaly za cenu svého života. Proto mluvila Hespith o zradě. Někteří trpaslíci padli v boji se zplozenci, někteří se ve zplozence proměnili a jiní zahynuli při průzkumu cesty ke kovadlině. Dokonce jí nevadilo, když se trpasličí ženy proměnily v plemenné matky, protože přísun čerstvých zplozenců se jí také hodil. I oni posloužili k deaktivaci pastí. Branka je prostě ochotná obětovat cokoliv, jen aby se ke kovadlině dostala. Nyní je řada na nás, abychom to zkusili. Jedině pak nám Branka s naším úkolem pomůže.
Oghren byl jednáním Branky zklamaný, ale co se dalo dělat? Vzhledem k naší situaci nám popravdě nic jiného nezbylo, než Branku poslechnout a vyrazit vpřed. Problém byl spíš v tom, že jsem si nebyl jistý, nakolik jsme připraveni. Těžko říct, co nás vpředu čeká a jestli si vystačíme se zásobou lektvarů. Cesta ven se očividně otevře až po dokončení úkolu a to může trvat docela dlouho. V jeskyni je halda lyriových žil, takže pro mága je to asi v boji celkem ráj. Nicméně jsem neměl šanci to vyzkoušet.
Po jeskyni se zplozenci přišly na řadu místnosti s golemy a za nimi pak záhadná past v podobě otočného sousoší. Nad kruhovou deskou se čtveřicí kovadlin se otáčela čtveřice hlav, které vždy u každé kovadliny spawnuly jednoho ducha trpaslíka. Cílem je ducha co nejrychleji zničit, než se hlavy zase otočí, a kliknout na příslušnou kovadlinu. Tím se deaktivuje jedna past v hlavě. Pro deaktivaci druhé pasti je potřeba udělat to samé s dalším spawnutým duchem. Celkem je to tedy 8 soubojů. Z hlav přitom lítají nejprve blesky, pak nějaká hodně zraňující krev. Teprve když je hlava definitivně deaktivovaná, tak už z ní nelítá nic a nic se nespawnuje. Já si u toho naneštěstí vypnul AI postav, takže za polovinou úkolu jsem měl už co dělat a horko těžko jsem to dokončil na poslední chvíli s poslední stojící postavou :D. Nic by se nedělo, ono mi popravdě chvilku trvalo, než jsem pochopil, co se po mě chce, takže po případném loadu už by vše proběhlo v pohodě. Deaktivace pasti otevřela dveře do samotné kovárny, kde jsme se srazili s dalším golemem ...
Byl jím k našemu překvapení sám Caridin, tedy alespoň to o sobě tvrdil. Caridin nám pověděl příběh o vzniku golemů a co pro to musel udělat. Žádný z trpasličích kovářů nedokáže stvořit život, takže pro oživení golemů bylo potřeba obětovat skutečný život. Nejprve to byli dobrovolníci, později král Valtor začal posílat vrahy a jiné kriminálníky a nakonec došlo i na samotného Caridina. Jeho učni však nezvládli proces výroby šémové hůlky a tak si Caridin uchoval svou mysl (vidíte tu analogii se Shale?). Uvědomil si rozsah zločinu, na kterém se podílel a od té doby už jen hledal způsob, jak kovadlinu zničit. A v té chvíli nás dostihla Branka. Vůbec se jí nelíbilo, co Caridin navrhuje a začala protestovat. Prý je to jen její kovadlina a nikdo jí kovadlinu nevezme. Caridin mě proto požádal o pomoc, protože se začalo schylovat k boji.
Rozhodl jsem se pro Caridina. Ostatně Oghren začal považovat Branku za šílenou, takže mi tím dost pomohl. Měl jsem totiž obavy, že tohle s Oghrenem v partě nedopadne moc dobře. Caridin má k dispozici dva golemy, kteří se do boje zapojí, ale sám zůstane nečinný (něco ho blokuje). Brance se podaří další 4 golemy získat na svou stranu, takže má značnou výhodu. Zkusil jsem nejprve frontální útok přímo na Branku, ale ona pak začala kouzlit něco na způsob meteorického roje a do toho si vytvořila vlastní kopie, takže čtveřice jejích golemů mezitím rozsekala ty dva Caridinovi a pak se pustili do nás.
V druhém pokusu jsem na to šel už klasicky. Zredukoval jsem počet Brančiných golemů a zároveň jsem se u toho snažil ochránit Caridinovy golemy. Jakmile bylo bojiště předčištěné, tak jsme se společně s golemy vrhli na Branku a za chvilku bylo po všem.
Caridin nám poděkovat a požádal nás, abychom splnili svůj slib. Zároveň nám nabídl odměnu, proto jsem se otočil na Oghrena a nechal to na něm. On je ten, kdo tu ztratil nejvíc a tak má právo chtít něco na oplátku. Přál by si, aby se Branka vrátila, ale ví že to není možné. Nicméně stále je tu ta záležitost s volbou krále a nám by se nyní hodila pomoc paragona (přesně proto mám Oghrena rád, jako trpaslíci jsme prima dvojka). Caridin souhlasil a rozhodl se ještě jednou rozezvučet kovadlinu a ukul pro nás korunu pro budoucího krále. Máme jí nasadit tomu, koho uznáme za vhodného. Poté jsem splnil já svou část dohody a kovadlinu zničil. Caridin se s námi rozloučil a skočil do lávového jezírka.
V jeskyni je ještě jedna zajímavá věc a to pomník všem, kdo obětovali svou duši na oživení golemů. Oghren u toho utrousil, že by bylo dobré udělat si seznam, protože by to v Orzammaru mohlo někoho zajímat. A měl pravdu. Udělal jsem si opis a ten jsem předal překvapenému Správci vzpomínek v archivu.
Volba trpasličího krále
Z kovárny je možné přejít rovnou do sálu Rady, popř. zůstat a doprozkoumat Hluboké cesty. Zůstal jsem s tím, že si zaběhnu do Orzammaru k obchodníkům a podívám se, jestli se něco nezměnilo. Jenomže i po vstupu do města nás to přeneslo ihned do sálu Rady.
Slova se ujal Oghren a vypověděl Radě o nálezu Caridina, co se s ním stalo a jak nám ukoval korunu pro budoucího krále. Lord Harrowmont by Oghrenovi rád věřil, ale jelikož Oghren pracuje se mnou, tak má jisté pochyby, protože mě prý princ Bhelen uplatil. Počínající hádku zarazil správce Bandelor, který všechny vyzval k tichu a prohlédl si donesenou korunu. Potvrdil, že jde o práci paragona a koruna nese pečeť rodu Ortanů. Poté se mě otázal, koho Caridin vybral za právoplatného krále.
Opravil jsem Bandelora v tom, že Caridin sám nikoho nevybral, ale nechal volbu na mě, což se Harrowmontovi opět nelíbilo. Přitom jsem měl stále možnost zvolit za krále i Harrowmonta. Kdyby to věděl, tak asi tolik nerýpe a nezpochyňuje mé kompetence :). Chvilku jsem opravdu váhal, ale nakonec jsem zůstal věrný svému původnímu rozhodnutí a zvolil jsem Bhelena.
Protesty byly jen vlažné a Bhelen po korunovaci nenechal nikoho na pochybách, že hodlá Orzammatu vládnout pevnou rukou. Jako svůj první čin nechal uvěznit a popravit lorda Harrowmonta! Zkusil jsem Harrowmontův trest zmírnit, ale Bhelen mi vysvětlil, že nyní je potřeba Orzammar sjednotit, takže s rozvraceči je potřeba skoncovat co nejdřív. No, v tom měl vlastně pravdu, byť si pořád myslím, že to nemuselo skončit popravou. Poprava Harrowmonta kupodivu nikoho ani příliš nepobouřila, čekal jsem, že se na nás ve městě někdo vrhne, ale dočkal jsem se maximálně několika ostřejších poznámek. Všichni volbu Bhelena tak nějak přijali a hlavně byli rádi, že se královská krize konečně vyřešila.
Bhelen mi po korunovaci slíbil, že nyní dodrží své slovo a jeho armáda je mi k dispozici. Až bude čas, tak mi přijdou na pomoc. Dostal jsem od něj za odměnu ještě Trianův palcát, obouruční palici jeho zesnulého bratra Triana.
Zaskočil jsem také na kus řeči za Rikou, která byla nadšená z toho, jak vše dopadlo. Rika a můj synovec se díky tomu dostali do popředí a je klidně možné, že po smrti Bhelena se novým králem stane právě Endrin.
Venku před královským palácem jsme potkali Kardola, vůdce Legie. Byl také rád, že Orzammar má konečně právoplatného krále a nabídl mi své služby v boji proti zplozencům. Krom regulérní trpasličí armády jsem tak získal i pomoc Legie.
Přispěvatel: Elemir Leden 27, 2025, 13:30:39
V první fázi úkolu jsem se trochu unáhlil a dorazil i s družinou do Denerimu. Po nějaké době však bylo jasné, že se z tržiště asi nikam dál nepohneme a tak jsem začal přemýšlet, kde došlo k chybě. No jasně! Nejprve jsme se měli vrátit za arlem Eamonem do Rudoskalí :).
Po boku arla Eamona jsme se poté přesunuli do jeho paláce v tržní čtvrti Denerimu, kam nás přišel přivítat regent Loghain i se svou věrnou dvojicí - arlem Howem a kapitánkou gardy ser Cauthrien. Padlo přitom i něco málo výhrůžek, ale pak se Loghain v poklidu odebral zpět do královského paláce.
Arl Rendon Howe udělal v průběhu hry docela zajímavou kariéru. V originu lidského šlechtice je Howe zrádcem, který nečekaně napadne svého přítele Bryce Couslanda, teyrna z Hornoživ. Vyvraždí jeho rodinu a sám se stane hornoživským teyrnem. Poté, co se Loghain stane regentem královny Anory, tak se za záhadných okolností ztratí Vaughan, právoplatný dědic denerimského arla Uriena (ten zahynul v bitvě u Ostagaru po boku krále). A tak se Howe stane i denerimským arlem.
Po rozhovoru s Loghainem nás arl Eamon zaúkoloval. Máme ve městě nastražit své oči a uši a pokusit se najít nějaké kompro na Loghaina. Od této chvíle jsem dostal zase plnou volnost. Po paláci arla Eamona se mohu pohybovat sám, podobně jako v táboře. Každý z parťáků pak stojí v různých částech paláce. Konečně máme něco jako bezpečný domov, po kterém všichni volali, ale venku mimo Denerim máme k dispozici i náš starý tábor. Po opuštění paláce se mi klasicky zobrazí nabídka připojení parťáků a objevíme se v tržní čtvrti.
Nicméně arl Eamon mě nabádal ještě k jedné věci. Až se v Denerimu trochu rozkoukáme, tak si s ním máme přijít promluvit o strategii. Jelikož jsem tuhle část měl již za sebou, tak jsem za arlem došel rovnou. Měl u sebe zrovna návštěvu - Erlinu, komornou královny Anory. Erlina vypadala lehce vyděšeně, ale důvodem jsem nebyl já, nýbrž důvod, proč za Eamonem přišla. Královna byla zadržena v sídle arla Howeho! Byla u Howeho na návštěvě, protože se chtěla dozvědět pravdu o smrti svého muže, krále Cailana, a jakou roli v tom hrál její otec regent Loghain. Howe jí místo odpovědi začal urážet a uvěznil jí v pokoji pro hosty. Erlina tedy přišla Eamona poprosit, jestli by královnu nezachránil.
Bylo mi divné, že by Loghain s něčím podobným souhlasil, ale Erlina rychle dodala, že i Cailana měl Loghain rád jako svého vlastního syna a přesto ho nechal zemřít. Anora by mohla dopadnout podobně. Ano, Loghainovi jde hlavně o moc a půjde klidně přes mrtvoly, stejně jako Branka. Howe by ostatně mohl Anoru obětovat a vinu shodit na arla Eamona a tomu je potřeba zabránit. Erlina na nás počká u Howeho paláce. Má k dispozici nějaké uniformy strážných, takže bychom se měli do paláce dostat celkem snadno a nepozorovaně. Howe nechal po zmizení Vaughana velkou část stráží vyměnit, takže strážní se navzájem příliš neznají a to by nám mělo pomoci. Tedy pokud se nebudu s nikým pouštět do řeči, pak by nás mohli odhalit.
Než se pustíme po stopách královny Anory, tak se na chvilku vrátím k popisu tržní čtvrti. Vezmu to trochu hopem a na přeskáčku.
Tržní čtvrť
Denerimská tržní čtvrť není příliš rozlehlá. Rozsahem zhruba odpovídá velikosti Lotheringu. Samotné tržiště je uprostřed čtvrti a nejzajímavější postavou je tu asi jen trpaslík Gorim, starý známý Oghrena. Bohužel, nabídka místních obchodníků není nijak zajímavá. Tedy z pohledu této fáze hry. Tržiště by se mi bývalo asi hodilo na počátku hry. Vlastně nesmím zapomenout ani na Liselle. Nic se u ní koupit nedá, ale za to se s ní dá pokecat na téma Orlais, odkud Liselle pochází. Je to opravdu zajímavý rozhovor, trochu v kontratsu s tím, jak na Orlais vzpomíná Leliana. Ostatně zkusil jsem si Lelianu vzít do družiny, ale nijak na Liselle nereagovala.
Poblíž tržiště stojí seržant Kylon, velitel městské stráže. Postěžoval si, že mu Howe dohazuje do hlídky samé budižkničemy a dokonce i kriminálníky, takže se městská stráž stává čím dál více nefunkční. Ví, kdo jsem, ale nehodlá to nijak řešit. Je mu jasné, že by mě jeho muži jen stěží dokázali zatknout. Místo toho mě požádal o pomoc. Perla, místní nevěstinec, má problém se žoldáky a Sanga požádala Kylona o zásah. Jenomže on tam nemá koho poslat. Souhlasil jsem a vydal se na cestu.
Perla stojí poblíž doků a funguje jako samostatná oblast. Uvnitř se krom zmíněných žoldáků a Sangy nachází ještě dvojice dalších zajímavostí. Žoldáky jsem ukecal, aby to vzdali a odešli. Sanga si sice přála, abych jim dal výprask, ale do toho se mi nechtělo, protože bych je musel zmlátit jen pěstmi. Za odměnu se mi zpřístupnily služby nevěstince :).
Kousek od Sangy jsme byli svědky scénky, jak jedna žena s přehledem odzbrojila a zahnala trojici otrapů. Jde o Isabellu, kapitánku Zpěvu sirény. Opodál stojí její první důstojník Casivir, kterého se jde na Isabellu optat. Zaujala nás samozřejmě její technika boje, tak jsme se chtěli dozvědět víc. Isabella sama sebe nazývá duelistkou, ale pro podrobnosti jsme se museli optat přímo jí. Název specializace odráží její zálibu v duelech, ve kterých se postupně zdokonalila až na mistrovskou úroveň. Byla ochotná mě to naučit, ale až poté, co nad ní vyhraji v kartách. Není to zrovna férová hra a musel jsem začít také podvádět. Zadařilo se a specializace byla naše. Od té chvíle už ale nešlo s Isabellou normálně promluvit.
V uzamčené místnosti Perly nás čekalo také jedno překvapení. V tržní čtvrti jsem si všiml letáku, který v Denerimu naznačoval přítomnost sympatizantů Šedých strážců. Jejich základna by měla být právě v Perle a je potřeba se prokázat příslušným heslem. Je to ovšem past! Howeho elitní zabijáci takhle lákají všechny sympatizanty odporu a postupně je likvidují. Jenomže tentokrát si ukousli příliš velké sousto. Souboj trval jen chvilku a bylo po elitě.
Mimo Perlu se v Denerimu nachází ještě trojice, potažmo čtveřice samostatných čtvrtí, které jsou dostupné bez ohledu na sněm. Je to trojice bočních uliček a základna krvavých mágů. Všechny čtyři lokace jsou důležité z pohledu vedlejších úkolů, ale nebudu se jimi zabývat nijak podrobně. Nejdůležitější na tom všem je, že přesun mezi lokacemi v Denerimu může vyvolat náhodná setkání, která jsou zprvu častá a část z nich opět souvisí s vedlejšími úkoly. Např. další službička pro seržanty Kylona. Jedno setkání ale souvisí s družinou a je velmi nepříjemné.
Během jednoho z přesunů nas dostihl Taliesen, zabiják Antivanských vran. Byl rád, že se konečně setkáváme, ale taky byl zklamaný, že mezi námi nevidí Zevrana. Než však řekl cokoliv dalšího, tak se Zevran objevil a dali se s Taliesenem spolu do řeči. Taliesen nás přišel zabít, ale Zevran by mohl být ušetřen, pokud přistoupí na jeho nabídku a dokončí započatý úkol. Zevran nás ovšem odmítl zradit. Místo toho se připojil do družiny a byl ochoten za nás položit život. Problém byl v tom, že jsem s tím nepočítal a Zevrana jsem nechal nevycvičeného a s nic moc výbavou. Ani lektvarů jsem neměl moc, natož surovin na jejich případnou dovýrobu.
Zkusil jsem to, ale vypadalo to dost beznadějně. Musel jsem proto začít experimentovat s různým složením družiny a vymýšlet, odkud a jak nejlépe zaútočit. Přesila byla ohromná a Taliesen není žádné ořezávatko. Nakonec jsem to uhrál tak, že jsem zaběhl za roh za bránu, abychom setřásli alespoň část střelců a já, Zevran a Shale jsme poté urputně usekávali Taliesenovo pohůnky a Morrigan pod mým vedením mrazila a jiskřila co to šlo. Teprve pak jsme se vrhli na Taliesena. Na několikátý pokus to konečně vyšlo. Tady by se bývala nějaká hromadná paralýza opravdu hodila. Pro Zevrana jsme tak asi splnili vedlejší úkol, protože po smrti Taliesena se chystal z družiny odejít, ale povedlo se mi ho přesvědčit, aby zůstal.
Ale zpět do tržní čtvrti. Za seržantem Kylonem stojí dvojice domů. V jednom je obchod kováře Wadea a hned vedle bydlí Goldanna, Alistairova sestra. Goldanna je součástí Alistairova osobního úkolu a návštěva u ní nebyla zrovna příjemná. On tam chudák šel s tím, aby se rodina opět shledala, ale Goldanna se místo toho ukázala jako vypočítavá mrcha, co ze svého neštěstí viní právě Alistaira a rozhodla se na tom nyní vydělat. Ten pitomec jí opravdu přislíbil pomoc, ale zlobit jsem se na něj dlouho nemohl a tak jsem ho venku soucitně poplácal po ramenou.
Ve Wadeově obchodě prodává zboží obchodník Herren, což je parťák kováře Wadea. Herren je typický obchodník s vytříbeným sarkazmem, který si Wadea často dobírá. Wade vytřeštil oči, jen co se dozvěděl, že vlastníme šupiny dráčat. Nabídl se, že nám z nich zdarma vyrobí zbroj. Herren moc nesouhlasil, ale nebylo mu to nic platné. Nakonec jsem Wadeovi raději něco málo zaplatil, hlavně ať si dá záležet. Napříště jsem od něj získal lehkou dračí zbroj, která Lelianě padla jako ulitá. Stálo mě to 3 šupiny plus pár zlatých. Další 3 šupiny mi ještě zbyly. Možná si z nich časem taky nechám vyrobit další zbroj.
Vedle Goldannina domu stojí zlodějíček Slim Couldry, který zadává úkoly spojené s okrádáním občanů. Není to nic pro mě, tak jsem ho nechal být. Podobně funguje i barman v krčmě U Rozežraného šlechtice. Při prvním odchodu ze čtvrti nás ještě dostihl chlapec, který nám sdělil, že se po našich službách shání i Antivanské vrány ... hm, zajímavé :). Najdeme je v zamčeném pokoji v krčmě. U Antivanských vran jde pro změnu o úkoly spojené s nájemnými vraždami, takže jsem to taky vynechal. A když už jsem v tom, tak v Denerimu funguje tabule Pěvců, Černokamenní žoldáci i tajemní mágové. Jejich úkoly jsem si ovšem nabral, u žoldáků to pak dokonce končí volbou vedení, kdy můžeme změnit, kdo cech povede - přidal jsem se na stranu Raelnora Hawkwinda a zabil jeho podlého syna Taorana.
Krčma U Rozežraného šlechtice je důležitá hlavně v době shánění důkazů proti Loghainovi, protože se zde schází různí šlechtici, kteří pak budou na sněmu hlasovat. Jinak je krčma jen místem pro pár vedlejších úkolů. Za krčmou se nachází magický krámek, ale opět s nic moc výbavou. Naproti krámku je prázdné skladiště a mezi nimi je dům spojený s Rudou Jenny - vedlejší úkol ze střetu se Zevranem.
Poblíž vstupu do čtvrti se nachází kaple Oltáře, u které stojí dvojice sester, Theochilda a matka Perpetua. Je dobré si s nimi promluvit, protože se dozvíte zase něco dalšího z víry o Stvořiteli. Matka Perpetua je trochu nekonvenční, což sestru Theochildu přivádí do rozpaků. Nedaleko od nich stojí ještě sestra Justina, která je spojená s vedlejším úkolem se ztracenými verši z chrámu v Útočišti.
Sídlo Krvavých mágů je taky celkem zajímavé, byť nejde přímo o lokaci tržiště. Hlavní náplní této lokace je hlavně boj se strážci a mágy, takže je to taková rozcvička v taktice. Dům je plný různých pastí, které mohou boje nepříjemně narušit. Finální konfrontace s vůdcem Krvavých mágů je však poněkud snadná. Stačí ho odlákat ze svatyně a on za družinou vyrazí skoro bez pomoci, takže nemá moc šancí. Alistair ho hned na počátku boje omráčil a pak už se vůdce na nic významného nezmohl.
Posledním klíčovým místem tržiště je jeden zapadlý dům v uličce naproti vstupu do čtvrti. Nachází se zde Marjolaine, bývalá Lelianina přítelkyně. Lelianu je nutné mít v družině, jinak do domu vejít nejde (je to Lelianin osobní úkol). Hned na úvod nás uvítali stráže a za nimi v pokoji už stála samotná Marjolaine. Zprvu nechtěla přiznat, že na Lelianu poslala zabijáky, ale pak otočila a pokusila se mě přesvědčit, že ta sladká tvářička nám celou dobu lhala a nic není takové, jak se zdá. V podstatě vylíčila Lelianu jako dokonalou mrchu bez skrupulí. Rozhodně jsem na to neskočil a Lelianu jsem podpořil.
Když došlo na finální rozhodnutí, tak byla Leliana ochotná na vše zapomenout a nechat Marjolaine jít. Prostě jen aby už zmizela z jejího života a nikdy se nevracela. Opravdu to jde, Marjolaine poté zmizí, ale nepřišlo mi to správné, tak jsem raději vyvolal konflikt, ve kterém jsme Marjolaine zabili. Není to úplně triviální boj, protože Marjolaine si na pomoc přivolá strážce a po stránách se v místnostech objeví dva mágové. Nicméně stačí couvnout do předchozí místnosti, tam zlikvidovat strážce a odlákat sem i Marjolaine. Po její smrti zbydou už jen osamocení mágové, na které jsme měli v tu chvíli dostatek času. Po Marjolaine zbyl hezký luk a lehce roztřesená Leliana, která si nejprve musí vše urovnat v hlavě.
Tak, to by bylo k tržní čtvrti vše. Je na čase navštívit Howeho.
Přispěvatel: Elemir Leden 27, 2025, 18:04:01
Do sídla arla nejde vstoupit přímo, protože před hlavní bránou zrovna probíhají protesty. Bude lepší, když to vezmeme přes vchod pro služebnictvo. Cestou si nás ovšem všiml strážný na ochozu, takže jsme museli zlikvidovat jednu vyslanou patrolu. Kupodivu to nebylo až tak pohodové, což jak jsem pochopil, bylo jen varování, ať ty souboje hlavně nepodceňuji ;). Poblíž vchodu pro služebnictvo nám Erlina rozdala uniformy strážných a požádala nás, ať se na chvilku schováme do křoví a ona mezitím odláká strážné od dvěří. Jen pro jistotu. Udělali jsme, oč nás požádala.
Uvnitř Howeho sídla jsme se dle rady snažili nevzbudit pozornost. Na prvním patře je jen jedno krizové místo, kde k tomu může dojít a to je jeden ze zadních pokojů, který si jeden strážný vybral pro intimní hrátky se služebnou. Problém odhalení spočívá v tom, že v tu chvíli přestane fungovat krytí a družina musí začít bojovat. Na druhou stranu je to asi jedno, protože ve finále jsme museli stejně celé sídlo arla vybít. Jde jen o to, kdy a za jakých podmínek k tomu dojde.
V doprovodu Erliny jsme se dostaly až k zamčeným dveřím, za kterými byla uvězněna královna Anora. Potíž je v tom, že dveře jsou navíc zajištěny magickou ochranou. K jejímu odstranění budeme potřebovat mága, který kouzlo seslal. Prý bude nejspíš doprovázet arla, takže ho najdemem asi v Howeho komnatách na konci chodby. Hm, jenomže v zadní části krom rozdováděného strážného nikdo další nebyl. V truhle u vstupu do žaláře jsme sebrali dokumenty Šedých strážců a vydali se dolů. Docela nás zajímalo, kde Howe je a co tu dělají dokumenty našeho řádu?
Hned na úvod nás zastavil strážný, který už se nenechal naším vzhledem zmást a krytí bylo tím pádem fuč. Od této chvíle už se to bez bojů neobešlo. Ukázalo se, že bez taktiky to nepůjde, protože stráže snadno získavali navrch díky přečíslení nebo výhodám okolí - pasti apod. Museli jsme proto postupovat velmi obezřetně.
V celách se nám podařilo vysvobodit záhadného vězně, ze kterého se vyklubal Riordian, Šedý strážce z Orlais. Byl to Duncanův přítel a Alistair ho bezpečně poznal, takže jsme mohli Riordianovi důvěřovat. Šedí strážci z Orlais čekali dle domluvy na králův pokyn, aby se připojili k bitvě u Ostagaru, ale žádný pokyn nepřišel. Místo toho přišel dopis, ve kterém jim Loghain zakázal do Fereldenu vstup. Šedým strážcům z Orlais to bylo divné, navíc se jim doneslo, co se u Ostagaru stalo a tak chtěli zjistit podrobnosti. Vyslali proto Riordiana, neboť je to rodilý ferelďan a tak nevzbudí pozornost. Jenomže v tom se mýlili. Loghain věděl, kdo Riordian je a tak ho vlákal do pasti. Otrávil víno, které mu nabídl a omámeného Riordiana nechal vsadit do žaláře.
Dokumenty z truhly jsou soupiskou padlých u Ostagaru a obsahují i Duncanovy záznamy o nových rekrutech a obřadu Přijímání. Jak jsme se vzápětí dozvěděli, Riordian je schopný obřad provést, vše potřebné z denerimské základny pečlivě ukryl a ani při mučení nic neprozradil. Pokud zásoby najdeme, mohl by nám Riordian pomoct s obnovou řádu. I když moc nadějí tomu nyní nedává, je na to příliš málo času a jak jistě vím, ne každý rekrut rituál přežije. Jen pro ilustraci, krom krve zplozenců a lyria je potřebná krev arcidémona. Alistair poté Riordianovi poradil, ať se vydá do sídla arla Eamona, kde bude v bezpečí.
V mučírně jsme osvobodili další zajímavý přírůstek - Oswyna, syna banna Sigharda. Byl nám vděčný a určitě se o naší pomoci dozví jeho otec. Vida, konečně taky jeden hlas pro nás. Krom Oswyna jsou v místním žaláři vězněni ještě Soris a Rexel. Soris je elf z Odluky, kterého sem uvrhl Vaughan ještě za života svého otce arla Uriena, tedy před pěkně dlouhou dobou. Rexel je pro změnu neškodný blázen. Oba jsme propustili.
Ve vězení nám zbyla už jen jedna jediná místnost a za ní jsme zaslechli hlas arla Howa. Nijak jsme se nerozpakovali a vešli. Nebyl vůbec překvapený, spíš ho udivilo, že jsme Anoře skočili na lep. Královna prý ráda hraje hry, tím asi myslel politické hry. Dobrá, o tom si nedělám iluze, ale to je teď vedlejší. Howe je přesvědčený ve vítězství Loghaina a my mu v tom určitě nezabráníme. Obzvláště pokud budeme mrtví. A s tím nás napadl.
Napoprvé jsem zkusil s družinou vycouvat, protože Howe má k dispozici strážné a dva mágy, jenomže to se ukázalo jako chybné. Problém je, že oba mágové stojí dost daleko od sebe, takže Alistair dokáže talentem omráčit jen nednoho. Nakonec jsem ale zůstal na místě, omráčil a sundal jednoho mága a poté jsme se vrhli na druhého mága, zatímco Morrigan mrazila. Po chvilce se nám podařilo Howa odizolovat a zbytek už byl rutina. Umírajíci Howe nám naposledy pohrozil a zdechl.
Za místností s Howem se nachází něco jako VIP cely. V jedné byl zamčený Vaughan a v druhé Irminric. Vaughana jsem odmítl pustit, byť je to právoplatný dědic zesnulého arla Uriena. Není to dobrý člověk a jeho podporu nepotřebujeme. Naproti tomu Irminric je templář a navíc bratr Alfstanny Eremon, která bude na sněmu hlasovat, takže druhý hlas pro nás. Irminric je zajímavý i tím, že se účastnil původního honu na Jowana (Krvavého mága z Rudoskalí). Málem by ho dostal, ale akci mu překazili teyrnovi muži. Tím myslel asi Loghaina. Poté skončil tady. Důvod je jasný. Loghain si potřeboval zajistit loajalitu Alfstanny, stejně jako Sigharda skrze vězněného Oswyna. To je prostě Loghainova taktika.
Magická bariéra padla a tak jsme mohli konečně dojít pro královnu Anoru. Celé první patro už bylo na nohou, takže jsme nejprve zlikvidovali všechny stráže. Poté jsme vyvedli královnu ven. Bylo mi divné, že je přestrojená do zbroje strážného, ale pak jsem pokrčil rameny a vyšli jsme k hlavní bráně. Jenomže tady nás zastavila ser Cauthrien v doprovodu dalších strážných.
Oznámila mi, že mě zatýká pro vraždu Rendona Howa a jeho ozbrojenců. Pokud se vzdám dobrovolně, bude mi možná prokázána milost. Zkusil jsem argumentovat, že jsem přišel osvobodit královnu, ale Cauthrien mi nechtěla věřit. Proto jsem pokynul Anoře, ať jí to vysvětlí sama, jenomže Anora předstoupila před Cauthrien a prohlásila, že jsem se jí pokusil unést. Hm, ta politika :). Pochopil jsem, proč to Anora udělala. Nemůže svému otci věřit a rozhodně nechtěla, aby se dozvěděl, že šla k Howemu dobrovolně, protože by se určitě dovtípil, jaký byl důvod této návštěvy. Zajímalo mě, co se bude dít dál.
Cauthrien vydala povel k útoku a my zkusili couvnout co nejdál od střelců. I osamocená Cauthrien je však tuhý oříšek a nám ještě před bojem došly léčivé masti. S jejich dostatkem bychom nakonec Cauthrien udolali, ale takhle to byla patová situace. Potíž je v tom, že po zahájení úkolu s osvobozením královny se lokace uzamkne a nejde jí opustit. Nemohl jsem si tedy dojít pro zásoby a masti si dovyrobit. Jakmile nás Cauthrien porazila, tak jsme s Alistairem putovali do vězení v pevnosti Drakon.
Anora ovšem neběžela domů, ale za arlem Eamonem, aby mu oznámila, co se přihodilo. V patách jí byla Morrigan s Oghrenem. Morrigan se vůbec nelíbilo, jak Anora situaci vylíčila, ale Eamon nad tím jen mávl rukou. Důležité teď je, jak nás dostat ven.
Mezitím jsem se probral na studené podlaze. Alistair už byl při sobě a jen se optal, jestli si myslím, že máme nějaké šance na záchranu. Pověděl jsem mu, že pro nás určitě někdo přijde. Oghren by si tuhle příležitost určitě nenechal ujít. Alistair se jen škodolibě pousmál. Možná by se přidala i Morrigan a to už Alistair nevydržel a vyprskl smíchy :). Popravdě jsem si mohl vybrat kohokoliv z týmu, ale Morrigan s Oghrenem mi přišli ideální. Alternativou by bylo, kdybychom se pokusili dostat ven sami.
Klíčem k úspěšnému vysvobození je moc neexperimentovat a držet se co nejkratší cesty do vězení. Morrigan se podařilo ukecat kapitána stráží, že mají pro pevnost zásilku z tkalcovny. Pravda, úplně hladce to nešlo, ale nakonec byla Morrigan přesvědčivá. Na nádvoří přišel na řadu Oghren, který falešným výstřelem z katapultu odlákal stráž od dveří. Za nimi už se to bez boje neobešlo, ale ty největší skupinky strážných už měli oba za sebou, takže to šlo. Ven už jsme pokračovali ve čtyřech a s plnou výbavou.
Po odchodu z pevnosti Drakon jsem zjistil, že se do pevnosti ani sídla Howa už nedostaneme. Obě lokace se opět znepřístupnili. Místo toho jsme tedy zašli do tržní čtvrti oznámit osvobození věznů z Howeho sídla (Sighard i Alfstanna jsou v krčmě).
Vrátili jsme se za arlem Eamonem, kde už nás čekala i Anora. Pokusila se omluvit za to, co předvedla a dodala k tomu i důvod. Nyní by nám ráda pomohla získat podporu sněmu, ale úplně bezištně to nebude. Anora by ráda, kdybych jí veřejně podpořil jako královnu. Podpora Alistaira by totiž vzbudila nedůvěru, neboť by to vypadalo, že Loghain měl pravdu a Šedí strážci se opravdu snaží ovládnout místní politiku. Eamon tak úplně nesouhlasi, přeci jen Alistair má v žilách skutečnou královskou krev, ale tohle je spor, který teď asi nevyřešíme. Podstatné nyní bylo, že nám Anora pověděla o problémech v Odluce, což je denerimská elfí enkláva. U Ostagaru bojovalo jen málo elfů, takže nemají důvod se bouřit. Muselo je rozzlobit něco jiného.
Anora po našem rozhovoru odešla do své komnaty a já si znovu promluvil s Eamonem. Příliš Anoře nevěří, ostatně ani já ne, ale přesto jsem navrhl, že nejlepší by bylo, kdyby si Alistair Anoru vzal. Tím by se spojila síla obou z nich a byl by to přijatelný kompromis. Navíc bychom neztratili nad Anorou kontrolu. Eamon souhlasil, Alistair už tolik ne :). Zkusil jsem to proto navrhnout Anoře, která nebyla tak úplně proti, ale potřebovala by znát také názor Alistaira. Do celé záležitosti jsem musel zapojit veškerý svůj přesvědčovací um, ale nakonec souhlasili oba. Alistair se nebude plést Anoře do vládnutí, což ostatně ani nechtěl a Anora tak zůstane formální vládkyní Fereldenu, což jí zcela vyhovuje. Eamon byl překvapený. Bez Anořiny podpory by byl boj s Loghainem ztracený, takhle jsme zabili dvě mouchy jednou ranou.
Nyní byl čas vyrazit do Odluky a zjistit, co se tam ve skutečnosti děje.
Přispěvatel: Elemir Leden 27, 2025, 18:07:36
Odluka se nachází kousek od tržní čtvrti, odkud sem vede přímá cesta. Samotná lokace není příliš rozlehlá a oproti očekávání zde nežijí jenom elfové. Obecně by se dalo říct, že Odluka je jednou z chudinských čtvrtí Denerimu. Elfové mají v Denerimu zakázáno nosit zbraně a celkově se k nim přistupuje jako k méněcenné rase. Jako trpaslík jsem tu působil jako pěst na oko, obzvláště s Oghrenem po boku.
Důvodem nepokojů je propuknutí epidemie nakažlivé nemoci. Všichni podezřelí z nákazy jsou i proti své vůli odváděni do karantény do místní nemocnice. Některým elfům se to ale nepozdává. Léčitelé občas popadnou někoho, kdo je podle nich naprosto zdravý a hlavně nemají od nemocných žádné zprávy. Místní mě poprosili, jestli bych se nepokusil dostat informace z léčitelů, s čímž jsem souhlasil.
Krom nákazy se v Odluce ukrývá ještě jeden úkol, který se váže k siru Ottovi a sirotčinci. Sir Otto je slepý templář, který v Odluce narazil na stopy zla, ale nedokáže ho lokalizovat. Požádal nás proto o pomoc. Máme mu hlásit všechny podivnosti, které v Odluce objevíme. Něco málo jsme našli v okolí sirotčince, ale dovnitř žádná cesta nevedla. Objevila se až ve chvíli, kdy jsme svoje zjištění Ottovi předali. Otto pak vyrazil do sirotčince s námi.
Čekal nás průchod opuštěnou budovou, ve které straší silnější démon. Konfrontace s démonem a jeho přízraky byla rychlá. Když už si Otto myslel, že jsme démona porazili, tak se démon znovu objevil, Ottu zabil a pak se vrhl na nás. Jakmile jsme démona znovu zabili, tak bylo definitivně po všem. V sirotčinci jsem našel ještě amulet, který patřil babičce bláznivé ženy před siročincem. Předal jsem jí ho a ona se uzdravila.
Venku před sirotčincem stojí žebrák, který má zvláštní smysl pro humor. Hned na začátku si ode mě vyžebral něco málo peněz a poděkoval. Když jsem vyšel ze sirotčince, tak už tu stáli žebráci dva a ihned mě oslovili. Byla to sice jasně vymyšlená historka, ale dobrá, přispěl jsem znovu. Při další návštěvě už tu stál zástup žebráků :). Přispěl jsem nakonec i jim. Pro mě jsou to jen drobné a oni se spokojeně rozešli.
Za nemocnicí stál elfský strážný, který byl ochotný odejít a nechat nás, abychom se v klidu mohli do nemocnice vloupat. Mě ovšem zaujaly dveře o kus dál, které vedou do místních ubykací. Narazili jsme tu na vystrašeného elfa, který nám naznačil něco o tom, že stráže místní unášejí. Vždycky se pak vrátí a vejdou do pokoje správce. Skutečně jsme tu na pár nepřátelských hrdlořezů narazili. Další nás pak čekali venku na dvorku. Tady asi nejde o žádnou nákazu.
V domě naproti jsme se srazili s elfkou Denerou. Velmi rychle se ukázalo, že máme co do činění s cechem otrokářů. Bylo zvláštní vidět, že pro cech pracuje elfka, ale očividně jí to nevadilo. Neměl jsem chuť vyjednávat a tak došlo k boji.
Nebyl to zrovna příjemný souboj. Denera nebyla sama. Kolem sebe měla pár strážných a z další části místnosti na nás mířili lukostřelci. Denera je taky lučištnice, takže měla potřebu se různě stahovat a hlavně uvnitř domu se nedalo nikam moc skrýt, takže jsme byli pořád na mušce. Lukostřelce ke všemu chránily pasti.
Po likvidaci úvodní hlídky následovalo ještě několik drobnějších bojů. To nejhorší nás ale čekalo na konci skladiště, do kterého jsme se z domu dostali. V obležení strážných tu stál hlavní otrokář Caladrius - Krvavý mág! Prozradil nám, že tu pracuje se souhlasem regenta. Na oplátku pro něj plní určité služby. Má to ale háček. Jakmile sněm Loghaina potvrdí jako krále, tak budou otrokáři pro Loghaina zbyteční a budou se muset beztak stáhnout. Caladrius mi proto navrhl obchod. Za 100 zlatých mi předá důkaz proti Loghainovi. Pak odejde a vezme si sebou veškerý zisk a otroky. Nechtělo se mi vůbec vyjednávat, takže to skončilo bojem.
Všichni jsme couvli ob místnost zpět a Morrigan do skladiště seslala bouři. Nikdo nás nepronásledoval, všichni otrokáři zůstali uvnitř, takže ideální řešení. Jakmile byla většina otrokářů mrtvá, tak jsme se vyřítili na Caladriuse a porazili ho. Zkusil přijít ještě s další nabídkou, aby si zachránil svůj bídný krk, ale bez milosti jsem ho dorazil. Unešení elfové byli svobodní a poděkovali nám za záchranu.
Abych nezapomněl, v Odluce je také obchod, který vede elf Alarith, ale ani on neměl nic extra, co by se nám nyní hodilo. Snad jen jednu knihu s bonusem do dovedností.
Sněm
Problémy v Odluce byly vyřešeny a naše zprávy o otrokářích arla Eamona vyděsily. Nikdy by si nedokázal představit, že je ve Fereldenu něco takového vůbec možné. Očividně jsme získali hodně silný důkaz. Na mapě města se nám objevila aktivní značka královského paláce, kam jsme se ihned vydali.
Nečekaně jsme se tu srazili opět se ser Cauthrien. Tentokrát to vypadalo, že bychom se mohli i dohodnout. Já ale neměl po tom všem zájem. Jednak mě při našem prvním setkání urazila a při druhém nás vsadila rovnou do žaláře. Teď je na čase s ní skoncovat. K mému překvapení byla o dost slabší než v sídle arla Howa! Je zřejmé, že to byl předtím od hry záměr. Vzal jsem proto hned první pokus s frontálním útokem, který sice nebyl ideální, ale účel splnil. Jakmile Cauthrien padla, tak jsem si to vyříkal ještě s její ochrankou. Poté už nám nic nebránilo, abychom se sněmu zůčastnili.
Slova se ujal arl Eamon, ale do řeči mu skočil Loghain, který mezitím také dorazil. Začal očerňovat Šedé strážce a nabádal přítomné k obavám před jejich bratry z Orlais. Konečně jsem u toho také pochopil, proč nás Loghain obvinil ze smrti krále. Cailan byl poblouzněný legendami o Šedých strážcích a neuváženě se vrhnul do bitvy, která byla nad jeho síly (ano, i Duncan měl podobné obavy). To kolem pak byla spíš shoda náhod - obavy Loghaina z rytířů z Orlais, kterým zakázal vstup, nedokončené zabezpečení věže Ishal v Ostagaru atd. Když Loghain viděl, co se na bojišti děje, tak se rozhodl šetřit síly a zároveň se mu v hlavě začal rodit plán. Plán na převzetí moci. Vždyť Ferelden si zaslouží lepšího vládce než byl Cailan. Dávalo to smysl, ale nijak to nesnižovalo míru zrady, které se Loghain dopustil.
Pomalu jsem začal argumentovat proti a vpálil jsem Loghainovi pár jeho prohřešků včetně otrokářství. Karta se začala pomalu obracet, ale největší pomoc pro nás znamenal až příchod královny Anory. Postavila se svému otci a nás vylíčila jako zachránce. Loghain se rozčílil, ale když se šlechta začala přiklánět na naši stranu, tak prohlásil, ať o výsledku rokování rozhodne duel. Nechť rada vyhlásí jeho podmínky.
Loghain byl tuhý soupeř, ale nakonec padl. Uznal svou porážku a složil mi nečekaně kompliment. Nyní bylo rozhodnutí čistě na mě. Mohl jsem Loghaina ušetřit a okolnosti mě k tomu doslova tlačily. Anora najednou zapomněla na to, co všehno její otec národu provedl a se svou troškou přispěchal i Riordian, který navrhl, aby se Loghain podrobil rituálu Přísahy. Byla by škoda plýtvat takovým potenciálem a Loghaina prostě jen zabít. Anora přitakala, že to je správná volba, protože rituál je pro smrtelníky nebezpečný a bude to čistě na osudu, jestli ho otec přežije. Stačilo se ale podívat na Alistaira a bylo jasno.
Ne! Tenhle muž nás u Ostagaru zradil. Zemřelo kvůli tomu mnoho našich přátel. Zemřel král Cailan. I poté se nás snažil několikrát zabít, stejně jako se pokusil zabít arla Eamona. Podporoval otrokáře a vydíral šlechtu. Loghain si nic než smrt nezaslouží. A taky to dobře věděl a proto trest přijal, i když Anora protestovala.
Popadl jsem meč a jedním sekem jsem mu přeťal krční tepny.
Nyní nastal čas dostát svému slibu královně. Všem jsem oznámil její sňatek s Alistairem, který Anora potvrdila. Aby se mi Alistair trošku pomstil, tak mě na oplátku jmenoval velitelem armády. V soukromí mi pak ještě dodatečně vynadal, že se stalo přesně to, čemu se celý život snažil vyhnout. Nikdy nechtěl vládnout. Musel jsem mu slíbit, že mu budu i nadále stát po boku.
Arl Eamon mezitím odcestoval do Rudoskalí, kde začne připravovat armádu na boj se zplozenci. Až budeme připraveni, máme za ním dorazit.
Jak se zdá, před námi je samotné finále základní kampaně, což by byla škoda uspěchat. Proto jsem se rozhodl, že nyní je čas vstoupit do příběhu dodatečných DLC. Moje postavy po sněmu dosáhly levelu 20, ale jak se zdá, není to jejich konečný level.
Přispěvatel: Yuyana Leden 27, 2025, 20:36:19
Je zajímavý, jak máš vždycky uplně jiný preference ohledně společníků :-D. Já nesnášim Oghrena, vlastně mám takovou tendenci předstírat, že neexistuje. Ale potěšim tě, v DA:A je to společník, kterej abych tak řekla postoupil do dalšího kola, takže si ho ještě užiješ.
Leliana mi nikdy nedala ten svůj quest. Nevim, co dělám špatně, vztahy máme dobrý.
Nikdy se mi nepovedlo porazit Isabelu v kartách. Museli jsme to řešit sexem ve třech. Naštěstí k tomu nebyly animace.
Přispěvatel: Elemir Leden 27, 2025, 21:05:18
Na druhou stranu to asi není jen ME :). V NWN 2 jsem to taky zajímavě splácal a o PS:T ani nemluvě.
Přispěvatel: Milhaus Leden 27, 2025, 21:21:53
Wynne mi nyní zadala další úkol s nějakým učedníkem u elfů. Což se hodí, protože tam mám právě namířeno.
Ale dobrý je, že krom Alistaira a Morrigan jsou všichni společníci nepovinní, některé hráč ani nemusí vůbec potkat, třeba Lelianu, nebo Stena. Některé může sám zabít, třeba Wynne, nebo Zevrana. Blbý je, že na Morrigan jakožto kouzelnici, nelze spoléhat. V podstatě by se klidně mohlo stát, že hráč vlastně ani žádné společníky mít nebude.
Přispěvatel: Yuyana Leden 27, 2025, 21:30:23
Přispěvatel: Elemir Leden 28, 2025, 20:02:53
Na Vojákově vrchu jsem to udělal trošku jinak, pak to popíšu, protože jsem tam měl nepříjemný bug. Čekal jsem ale jinak od těch DLC trochu víc.
Přispěvatel: Elemir Leden 29, 2025, 08:53:31
Zkoušel jsem rozehrát některá doplňující DLC, ale ta zůstala kupodivu v angličtině. Autoři balíčku z RPG Citadely sice varují před kombinací češtiny s antivirem Avast, ale jelikož Shale fungovala c CZ normálně, tak jsem to neřešil. Skutečně ale bylo potřeba Avast na chvilku vypnout a češtinu přeinstalovat. Nyní už je vše OK.
Přispěvatel: Milhaus Leden 29, 2025, 12:43:00
Taky jsem zkoušel ty proměny Morrigan, v pavoučí podobě jí to vcelku sluší. Teoreticky by brzy měla též mít možnost se naučit druhou specializaci (jestli to společníci můžou), tak přemýšlím, co jí naučit. K ní by se asi více hodila krvavá magie, ale ta se mi nelíbí (i když je asi hodně mocná). Tak s ní možná také udělám tajemného bojovníka. U Wynne by to mělo být asi jasný, tak možná brzy budu mít 3 mágy v těžkých zbrojích :D.
I když z Wynne bych mohl také udělat krvavého mága, ať je sranda. Ale tuto specializaci jsem tedy zatím neodemknul. Asi se odemyká někde jinde, možná v Rudoskalí.
Bylo by asi obecně lepší mít s hlavním hrdinou si tuto specializaci mít možnost odemknout hned jako první.
Dobré je, že hra nerozlišuje mezi výdrží a manou, takže zbroje/zbraně, co dávají bonus do výdrže, jej dávají do many. Blbý je, že únava ze zbrojí funguje stejně a v hodně těžkých zbrojích se spotřeba many za kouzla zvýší klidně i o 50%. (třeba v nezastavitelné zbroji)
Přispěvatel: Yuyana Leden 29, 2025, 13:19:03
Přispěvatel: Milhaus Leden 29, 2025, 13:25:28
Přispěvatel: Elemir Leden 29, 2025, 13:36:28
Ve finále jsem si pak všiml, že jsem si do souboje asi mohl přivolat pomoc, ale v obou případech jsem měl kupu léčivých mastí, takže to šlo v pohodě i ve čtyřech.
Jo, pokud jde o ty léčivé masti ... Shale už s nimi šla normálně léčit, vůbec netuším, proč to předtím nešlo.
Přispěvatel: Milhaus Leden 29, 2025, 14:12:06
Přispěvatel: Yuyana Leden 29, 2025, 14:13:27
Přispěvatel: Milhaus Leden 29, 2025, 14:15:52
Přispěvatel: Yuyana Leden 29, 2025, 15:15:11
Přispěvatel: Elemir Leden 29, 2025, 16:23:42
Mám za sebou DLC Hon na čarodějnice a konečně část finále Originu dává větší smysl. Ani jsem netušil, jak moc jsem se s odhadem trefil.
Přispěvatel: Yuyana Leden 29, 2025, 16:38:06
Přispěvatel: Elemir Leden 30, 2025, 08:47:40
Když už jsem rozehrál Hon na čarodějnici, tak mi bylo divné, že ty postavy jsou němé a ani nemají animaci mluvení. Občas bylo díky tomu dost problematické určit, komu ty titulky z rozhovoru patří. No a večer jsem zjistil, že ta DLC jsou normálně nadabovaná!
Chtěl jsem si to ověřit v EN mutaci hry (povedlo se, dabing je funkční), ale taky to nakonec vedlo k tomu, že Origin hru patchnul a najednou jí nerozpoznal (ani to nejde opravit). Přitom přímo binárkou z adresáře hry DA spouštět jde, akorát v Originu to nejde, jakoby ho to najednou zase nepotřebovalo.
Musím říct, že tohle je fakt geniální. Doufám, že teď se tam mezi sebou hádají patche, protože EN a CZ mutace budou odlišné verze. Další přepnutí do CZ to opravilo, akorát teď zas chyběla v DLC čeština.
Znovu jsem vypnul Avast, znovu nainstaloval češtinu z RPG Citadely a světe div se, už to jde. Origin hru pozná, CZ funguje a postavy mluví :D. Jen fakt doufám, že se tím nepodělalo něco jiného.
Správný postup měl být asi (pro EA/Origin):
1. nainstalovat hru
2. opravit případný bug s nenačtenými DLC (manuální nakopírování definic)
3. pokud se bug viz bod 2 objevil, tak nechat Origin hru opravit, aby se načetly patche
4. a nakonec vypnout antivir a nainstalovat češtinu z RPG Citadely
Přispěvatel: Yuyana Leden 30, 2025, 09:22:27
Přispěvatel: Elemir Leden 30, 2025, 12:30:33
Přispěvatel: Elemir Leden 30, 2025, 15:30:03
Tím bych měl hotovo, sepíšu vše co je třeba a připravím se na datadisk :).
Přispěvatel: Yuyana Leden 30, 2025, 15:57:35
Přispěvatel: Milhaus Únor 01, 2025, 13:59:04
Při aktivním režimu tajemného bojovníka stoupne cena kouzel přes 80%, což je fakt síla :).
Přispěvatel: Elemir Únor 01, 2025, 17:48:32
Po boji vypadl z Flemeth klíč od chatrče, kde jsem v truhle našel hledaný grimoár a ten jsem předal Morrigan. Tím jsem si zajistil její neskonalý vděk. I když ten už jsem měl delší dobu, akorát jsem se pořád snažil vyhýbat tomu, co by mohlo následovat. Na druhou stranu asi nastal správný čas, abych se konečně rozhodl a něco s těmi romancemi udělal.
Nejprve jsem si šel promluvit s Lelianou. Snažil jsem na ní být milý, ale přesto jsem jí zcela sobecky nechal, aby se k tématu romance dokoktala sama. Za včasu jsem to ale ukončil volbou, že bych rád, abychom zůstali jen přáteli. Lelianu můj návrh překvapil, zřejmě nepočítala s odmítnutím, ale akceptovala to. Následovalo ještě několik dalších rozhovorů, kde mi Leliana nejprve vyčetla, že se to stále snažím hrát na obě strany a měl bych si konečně vybrat. Předchozí odmítnutí tedy nestačilo. Nyní nastala chvíle, kdy jsem si opravdu musel zvolit a rozhodl jsem se pro Morrigan. Pokleslý approval jsem u Leliany zase rychle vyžehlil dalším rozhovorem, ve kterém jsme své přátelství upevnili. Lelianin ukazatel vztahu zůstal na 100 bodech, ale zmizela z něj zamilovanost. S Lelianou je dobré prohodit pár slov i později, protože ona se musí smířit nejenom se skutečností, že jsem si vybral Morrigan, ale také potřebuje uzavřít kapitolu "Marjolaine".
Díky tomu jsem se vyhnul podobným otázkám od Morrigan. Zůstala jen možnost strávit s ní společnou noc, kterou mi nabízela snad už od Lotheringu. Tentokrát jsem její pozvání přijal. Ráno jsem navíc od Morrigan dostal dárek - sledovací prsten. Díky němu bude Morrigan vždy vědět, kde mě hledat. Pro případ, že bych byl zajat apod. Přeci jen jsem příliš důležitou postavou v nadcházejících událostech. A tady je to s volbou odpovědí trošku ošemetné. Ani zamilovanost nezmění Morriganin charakter, takže je potřeba dobře volit, co jí odpovíte, jinak to vede k výraznému poklesu approvalu.
Morrigan bere vztah volněji a je ochotná akceptovat, pokud v něm nebudete chtít pokračovat. Lásku považuje za slabost a vše co dělá, má praktický význam, stejně jako ten prsten. Nicméně ono to tak navenek jen vypadá, protože mezi mnou a Morrigan vzniklo skutečné pouto, které si Morrigan nechce tak úplně připustit a ráda by slyšela, že já k ní nic podobného necítím. Je vidět, že svádí nějaký vnitřní boj. Má to své opodstatnění a důvod jsem se dozvěděl až kousek před finále hry. Bohužel pro ní jsem jí odpověděl, že to cítím úplně stejně a ona to nakonec akceptovala s tím, že mě dopředu varovala. Není jako jiné ženy, ale to já přeci vím ;).
Když už jsem byl v tom, tak jsem si šel popovídat i s dalšími členy tábora. U Shale se mi podařilo zvednout approval natolik, že mi pověděla o svých pochybách, které jí trápí. Když je teď Caridin mrtvý, tak se ho už nemůže zeptat, ale ráda by věděla, jestli opravdu kdysi bývala trpaslíkem. Odpovědi bychom mohli najít v Hlubokých cestách v Cadashském thaigu. Je to menší jednoúrovňová lokace plná zplozenců. Cílem je monument určený všem, kdo vdechli golemům život. Shale tu najde své jméno a pochopí, že kdysi opravdu bývala trpaslicí z masa a kostí.
Další v pořadí byl Sten. Už jsem u něj měl dostatečný approval, takže mi pověděl o tom, jak na bojišti ztratil svůj meč. Absence meče pak byla záminkou pro vyvraždění farmářské rodiny. Quanarijští bojovníci by pro svůj meč zemřeli a on se najednou ocitl neznámo kde a bez své zbraně. Zpanikařil a provedl to, co provedl. Slíbil jsem mu, že se pokusím jeho meč najít, ale to je v tuhle chvíli už nemožné, protože stopy vedou od doků jezera Calenhad přes Zamrzlé výšiny a obchodníka Faryna až do Rudoskalí k trpaslíkovi Dwynovi. Jenomže Rudoskalí je v této chvíli poničené a k Dwynovi už se nedostanu. Byl to jediný osobní úkol, který jsem v DA:O nedokázal splnit. Měl jsem si ho holt nechat zadat dřív.
Poznámka: ve skutečnosti jsem ty vedlejšáky neplnil hned, ale vždycky až ve chvíli, kdy jsem byl poblíž cílové lokace. Jedinou podmínkou bylo ukončit vedlejšáky dříve, než dorazím za arlem Eamonem na rudoskalský hrad, protože pak už není cesty zpět.
O něco lépe na tom byl Oghren, který hledal svou bývalou lásku Felsi. Seznámil se s ní v době, kdy Branka zmizela. Felsi prý pracuje někde na břehu v okolí jezera. Měl štěstí, protože Felsi pracuje v hospodě v docích. Oghren mě poprosil, abych mu během rozhovoru zůstal nablízku. Fungoval jsem tu jako Cyrano - napovídal jsem mu, co má Felsi říkat. Nakonec to šťastne dopadlo a Felsi si s Oghrenem domluvila rande.
Nejkomplikovanější rozhovor nastal s Wynne, která neschvaluje můj vztah s Morrigan. Ona ostatně neschvaluje žádný můj vztah, protože to jde proti mým povinnostem jakožto Šedého strážce. V tom jsem jí musel dát za pravdu. Wynne naštěstí časem názor na Morrigan změnila.
Po tomto rozhovoru následoval ještě jeden. Wynne se jako mladá kouzelnice starala o výuku nováčků, ale nebyla to zrovna milá a pozorná učitelka. Jednoho jejího žáka, dálského elfa Aneirina, to dokonce stálo život. Wynne ho svým přístupem doslova vyštvala a on z Kruhu utekl. Templáři ho dostihli a zabili. Tedy tak to alespoň oznámili. Nakonec se ukázalo, že Aneirin žije. V dálském táboře jsem se od vypraveče dozvěděl, že léčitel jménem Aneirin žije hluboko v Breciliánském lese a straní se od ostatních. Hned u tábora šíleného poustevníka je ohníček a u něj jsme ho potkali. Templáři sice Aneirina smrtelně zranili, ale elfové ho zachránili a on díky tomu přežil. Wynne už dávno odpustil a je rád, že to takhle dopadlo - konečně si Wynne mohla přestat dělat výčitky.
Nejjednodušší byl pro změnu rozhovor se Zevranem, kterému jsem jen potvrdil, že s ním stále počítám.
Pevnost strážců
Jakmile jsme dorazili do blízkosti Vojákova vrchu, tak nás dostihl Levi Dryden a pomohl nám projít tunely pod kopcem. Dostali jsme se tak do těsné blízkosti pevnosti. I jako ruina působila Pevnost strážců majestátně. Něco tu ale nebylo v pořádku. Na nádvoří se nám zjevil obraz dávné bitvy a chvilku poté nás napadla horda kostlivců.
Jen pro připomenutí. Leviho praprababička Sophia Dryden byla v dobách krále Arlanda vůdkyní Šedých strážců a řád měl na jejím panství svou základnu. Jenomže Arland neměl Šedé strážce v oblibě a pod záminkou nařčení z korupce je začal systematicky likvidovat. Pravda je vlastně o něco zapeklitější, protože Sophia byla Arlandovou sestřenicí a jelikož Arland neměl potomka, tak reálně hrozilo, že by Sophia mohla po jeho smrti usednout na fereldenský trůn.
Pevnost strážců byla poslední výspou řádu, která ještě Arlandovi vzdorovala. Nakonec padla i ona, ale dodnes není jasné, co se přesně v pevnosti stalo. Levi mě proto požádal, zda-li bych mu nepomohl zjistit pravdu o pevnosti a jeho praprababičce. Souhlasil jsem, protože bychom tím zabili dvě mouchy jednou ranou - Levi dostane odpovědi a my získáme pevnost.
Další záblesk minulosti nám poodhalil přípravy na "další" povstání ... Leviho to překvapilo. Ano, Šedí strážci se postavili proti králi, protože je utlačoval, ale tady se očividně událo ještě něco dalšího. Místní strážci nejspíše plánovali Arlanda sesadit, ale to je proti všem pravidlům řádu! Šedí strážci se přeci do politiky nemíchají. Bohužel, archivářův deník, který celou událost popisoval, byl z většiny ohořelý a nečitelný.
Na dalším patře jsme našli rozsáhlou trhlinu v Závoji a přišel další záblesk minulosti. V něm jsme zahlédli Sophii, jak se s dalšími strážci snaží vytlačit dotírající královy vojáky. Po boku jí stál mág Avernus, který dostal pokyn, aby protrhl Závoj a přivolal na pomoc přízraky. Jenmože přízraky se nakonec obrátili proti strážcům. Zůstal jsem užasle stát, protože bylo více než zřejmé, že Avernus byl Krvavý mág a Sophia byla ochotná udělat vše, jen aby zvítězila. Ano, Šedí strážci podobné dilema neřeší, pro dosažení vítězství je povoleno vše, takže by mě to vlastně nemělo překvapovat. Jenomže Levi byl doslova v šoku, tohle rozhodně nečekal. Z dalších úvah nás vytrhl nečekaný souboj, ve kterém jsme se tentokrát ocitli my!
Skrze Závoj prošel démon hněvu a čtveřice kostlivců, kteří se rozestavily na značky - a to doslova. Jejich úkolem bylo démonovi regenerovat zdraví, takže jsem se nejprve musel zbavit jich. Teprve pak byl démon zranitelný, ale jen na chvilku, protože kostlivci se znovu spawnuly. Musel jsem proto démona po porážce kostlivců odlákat dál, aby na něj spawnutí kostlivci neviděly a doufat, že ho usekám dostatečně rychle, než si ho kostlivci svými kouzly najdou. Vyšlo to a tím pádem byl za námi i nejtužší souboj tohoto DLC.
Nad schodištěm jsme našli v místnosti samotnou Sophii ... tedy alespoň jí to svým vzhledem připomínalo. Nebyla to ovšem Leviho praprababička. Sophia byla už dávno mrtvá. Uniklý démon se kdysi zmocnil jejího těla a duše a teď tu v této podobě jen přežívá. Rozhodl se s námi udělat obchod. Ve věži je něco, co mu brání uniknout z tohoto místa. Pokud to zničím, pomůže mi zacelit trhlinu v Závoji a předá Levimu vzpomínky Sophie. Lákavá nabídka. Levi nesouhlasil a já ostatně taky ne. Podařilo se mi ovšem démona přesvědčit, aby nejprve trhlinu uzavřel a já pak splním svou část dohody. Souhlasil.
Má to ovšem jeden háček, v úkolu je bug! Démon se přesunul k trhlině a po rozhovoru zůstal stát na místě a nic se nedělo. Potíž je v tom, že se měl přesunout na značku a tím by se úkol posunul. A teď co s tím? Samozřejmě jsem se musel podívat, co se děje. Alternativou by bylo prostě démona (Sophii) zabít, ale já chtěl vidět, co se bude dít, když mu naoko budu pomáhat. Vše vyřešil fireball :). Tohle kouzlo má jako vedlejší efekt odhození zasaženého cíle, takže po pár pokusech se mi podařilo s jeho pomocí odhodit Sophii na značku a začala série soubojů, kdy jsem musel porážet jeden přízrak za druhým, dokud Sophia trhlinu neuzavřela. Poslední souboj byl s démonem touhy, ale oproti tomu předchozímu to nebylo nic extra.
Po uzavření trhliny se zpřístupnila cesta do věže, která vede přes zapastěný most s několika kostlivci. Ve věži jsme našli stopy po experimentech s Krvavou magií a mága Averna, tedy hodně zchátralého mága, který si očividně prodlužuje život nepovolenými prostředky. Výsledkem jednoho Avernova experimentu je nevábná tekutina, která po vypití přidá postavě strom schopností Moc krve. Zamítl jsem to a loadnul. Nicméně tohle je jediná možnost, jak tuto schopnost získat, po opuštění věže se stane interiér věže nedostupným a tahle možnost zase zmizí. Pro mě je to nepřijatelné, protože Avernus při svých pokusech používal lidské oběti - většinou šlechtice. Prostě ve stylu hesla "Pro vítězství je dovoleno vše!"
Ostatně rozhovor s Avernem se nese v podobném duchu. Ničeho nelituje a pokud ho nechám v poklidu dožít, tak by mohl pokračovat ve výzkumu a výrazně vylepšit mé schopnosti. Tím asi myslel, že by mi odemkl další schopnosti stromu Moci krve. Odmítl jsem to. Nechal jsem ho žít, ale chtěl jsem po něm výzkum, který už nebude nikomu ubližovat. Hlasitě si odfrkl, ale souhlasil. Podle všeho by mi býval mohl pomoci i se zavřením trhliny, ale jelikož je trhlina již uzavřená, tak to pozbylo význam.
Avernus nám alespoň dopověděl část příběhu o povstání. Šedí strážci opravdu plánovali svrhnutí krále Arlanda a našli si k tomu spojence - teyrna Couslanda (předek originu lidského šlechtice). Jenomže místo setkání s teyrnem jim vpadla do zad královská garda. Těžko říci, jestli to byla náhoda nebo je teyrn Cousland zradil. Avernus a Sophia se dokázali včas stáhnout a Avernus pak měsíce připravoval démonický rituál, který je měl všechny zachránit. Jenomže jak víme, rituál nakonec znamenal jejich vlastní smrt.
Návrat k Sophii znamenal další boj, protože démon pochopil, že jsem ho podvedl. Je to snadný souboj, Sophie není nijak silná. Levi z toho nadšený nebyl. Pravdu o Sophii se nedozvěděl a Avernus by si podle něj zasloužil oprátku. V tu chvíli mi došlo, že jsem měl Averna spíš zabít, démona vyzpovídat a pak bych ho možná mohl také zabít, ale už jsem to nechal být. Později se ukázalo, že z Avernova přežití jsem beztak nic neměl.
Po opuštění věže a celé lokace dojde k rebuildu. Pevnost se stane nepřístupnou a venku se objeví Leviho příbuzní. Sám Levi funguje jako obchodník a dalším obchodníkem je jeho bratr kovář Mikhael. Vedle Leviho se navíc objevila truhla, do které jsem si mohl začít odkládat přebytečné věci ze svého inventáře. Má to akorát jednu nevýhodu - věci v truhle nepodléhají importu.
Čekal jsem od tohoto DLC trochu víc. Jeho jediným smyslem je snad jen ta truhla a možnost odemknout si strom Moci krve. S příběhem Pramenů to nijak nesouvisí a pevnost stejně používat nemohu. O nabídce obchodu ani nemluvě.
Návrat do Ostagaru
U třetího DLC je to naštěstí jinak. Jeho obsah s Prameny přímo souvisí, ale jde taky o poměrně krátkou a lineární záležitost s trošku obtížnějšími souboji. Vše začíná v zemi banna Lorena, kousek od doků na jezeře Calenhad. Družina zde potkává strážného z královské gardy, kterého zadržují bannovy muži. Bann Loren je pověstný svým častým převlíkáním kabátů, takže nebylo divu, když jeho muži strážného probodli. Museli jsme urychleně jednat, ale strážnému už jsme nedokázali pomoct. Stačil nám říct jen pár věcí.
Strážný jako jeden z mála přežil masakr u Ostagaru, odkud se mu povedlo vyváznout se zdravou kůží. Ale pak narazil na muže banna Lorena a skončil v jeho vězení. Důvod asi nemusím říkat. Loghain se prostě postaral o to, aby nikdo nemohl promluvit o tom, co se u Ostagaru skutečně stalo. Strážný dostal od krále klíč k truhle s jeho vybavením, který měl v případě jeho smrti předat Šedým strážcům. Jaká to náhoda, že jsme šli zrovna kolem :). Klíč ukryl u rozbité sochy poblíž bývalého chrámu v Ostagaru.
DLC Návrat do Ostagaru má dvojí smysl. Jednak se díky klíči dostanete ke Cailanově zbroji a Maricovu meči a pak se budete moci důstojně rozloučit se samotným králem. Jeho zmučené tělo totiž visí na mostu k věži Ishal. Nemá smysl spekulovat, jak král uložil do truhly svou vlastní zbroj, ve které chvilku předtím na bojišti umřel :D. Prostě v tom nehledejte žádnou logiku. Za mě je mnohem důležitější samotný pohřeb krále, protože to funguje jako tečka za celou tou tragédií, se kterou se já, Alistair Wynne potřebujeme vyrovnat. A to Návrat do Ostagaru splnil na jedničku.
Ostagar je víceméně stejný jako v úvodu hry. Přístupná je dokonce i věž Ishal, ale jen přízemí, odkud se pak dá nově dostat do sklepení a ven, kde zplozenec nekromancer oživí zlobra, který krále zabil. Získal jsem tak i obě Duncanovy zbraně. Zajímavé bylo, že jsem v Ostagaru mohl splnit i něco málo z toho, co jsem předtím minul. Od mrtvého vězně v kleci jsem třeba získal klíč od truhly mágů, který jsem si od něj předtím zapomněl vzít. Jakmile jsme Ostagar opustili, tak se lokace opět uzamkla, což je škoda, protože mi tam zbylo několik zamčených truhel.
Cailanova zbroj je ideální doplněk pro Alistaira. Jednak má na její nošení plné právo a pak zbroj je doplněna o kvalitní štít a Maricův meč taky není k zahození. Pro tanka prostě ideální výbava. Alistair v ní vypadá dobře, obzvláště ve chvíli, kdy jako král vydává rozkaz k útoku, ale to už předbíhám ;).
Přispěvatel: Elemir Únor 01, 2025, 17:49:47
Před návštěvou arla Eamona na rudoskalském hradě jsem provedl rychlý trénink u všech členů družiny, protože ve finále si zabojují všichni, tak ať jsou v co nejlepší kondici. Celkem bylo jedno, co jim navolím za talenty apod., protože finálová čtyřka byla jasná a z předchozího průchodu jsem věděl, že jsme na arcidémona více než připravení. Morrigan navařila čtyřicítku silných léčivých mastí a ve složení já, Alistair, Oghren a Shale jsme vyrazili na vznešenou saň.
Myslel jsem si, že čtveřice bojovníků by mohla saň zvládnout podobně jako Flemeth, ale vznešená saň je o dobrý level lepší, takže každé zdržení znamenalo, že nezvládnu někomu nakliknout léčení a přijdu o něj. Opravdu to drhlo, určitě víc jak s Flemeth, takže jsme nakonec na bojišti zbyli jen já a Shale. Odměnou nám byl skvělý loot a nefalšované dračí šupiny.
Z nich mi Wade vyrobil těžké dračí plátové brnění, které mi padlo jako ulité. Krom toho jsem si u Wadea alespoň vyzvedl zapomenuté vylepšené lehké dračí brnění, které dostala Leliana (to původní nevylepšené po ní zdědil Zevran). Oghren dostal pro změnu mojí zbroj Legií. Morrigan naposledy vyrobila další dávky mastí, abychom doplnili zásobu na finále. Předtím jsem při boji s arcidémonem spotřeboval 20-25 silných mastí. Tentokrát jsem si jich pro jistotu připravil ještě více, kdyby to náhodou víc drhlo. Předtím to bylo jedno, protože v Denerimu se dá dostat k surovinám, takže s Morrigan v partě nebyl problém si masti dovyrobit. Jenomže mistrovské bylinkaření u nás umí jen Morrigan a Wynne, které s námi nešly. Krom léčivých mastí jsem si připravil také pár dávek silných mastí proti duševnímu zranění.
Velké finále
Když jsme dorazili do Rudoskalí, tak bylo zřejmé, že tu něco nesedí. Poblíž nás jsme zahlédli převržený povoz s mrtvými koňmi a na obzoru byl vidět kouř vycházející od břehu jezera. Tedy z míst, kde se rozkládá Rudoskalí. Na mostě jsme potkali vyděšeného chlapíka, který nám sdělil, že Rudoskalí je pod útokem zplozenců a většina obyvatel se ukryla do hradu. Spěšně se rozloučil a zmizel.
Měl pravdu. Kousek od mlýna jsme narazili na první skupinky zplozenců a další se promenádovali poblíž hospody a kaple. Jejich odpor byl marný, do jednoho jsme je pobili, ale bylo nám to k ničemu. V Rudoskalí nezbyla živá duše a všude bylo zavřeno, takže jsme se museli otočit a vyrazit do hradu.
Ani Rudoskalský hrad nezůstal ušetřen. Dorazili jsme právě včas a pomohli jsme strážím odrazit celkem rozsáhlý útok. Po boji si nás odchytil posel se vzkazem od arla. Máme se co nejrychleji dostavit na poradu. Těsně před útokem dorazil Riordian a přinesl nové znepokojující zprávy ... A teď přichází poměrně kritický okamžik. Jakmile se necháte odvést do hradu, tak už není cesty zpět a hra směřuje rovnou do finále. Proto je nutné vše uzavřít ještě před vstupem na válečnou poradu. Nic se neděje, arl Eamon a Riordian počkají ;).
Tohle je na DA:O obecně zajímavé. Hra v některých případech zdůrazňuje naléhavost určitých akcí, ale přitom je úplně jedno, jestli je jdete řešit hned nebo se k nim vrátíte někdy v budoucnu. Je jen málo úkolů, ze kterých se opravdu nedá couvnout, ale na to vás hra většinou extra upozorní. V tomhle případě prostě stačí do hradu nechodit.
Riordian nepřinesl zrovna dobré zprávy. Během průzkumu zjistil, že jsme se zmýlili a armáda zplozenců v čele s arcidémonem netáhne na Rudoskalí, ale na Denerim! Současné útoky na Rudoskalí mají tedy jen odvést pozornost. Hm, to je opravdu zlé! Arcidémon bude v Denerimu dříve, než tam stihneme se spojenci dorazit. Několik jednotek sice vyrazilo posílit obranu Denerimu, ale většina spojeneckých armád míří do Rudoskalí. V současné chvíli dorazila jen část posil. S Alistairem jsme se shodli na tom, že holt budeme muset vyrazit s tím co máme a doufat, že to bude stačit. Riordian poté mě a Alistaira vyzval, ať se za ním zastavíme.
Riordian se přesunul do druhého patra do zadního pokoje. Cestou jsem přitom míjel svůj pokoj, ve kterém jsem zahlédl Morrigan. Pokrčil jsem rameny, Riordian počká, a zašel si s Morrigan promluvit. Tedy abych byl přesný, přišel jsem se jí omluvit. Sice vůbec nevím za co, ale potěšilo jí to :).
Alistair už na mě čekal, takže jsme oba vstoupili do pokoje za naším novým mentorem. Riordian nám předal opravdu cennou lekci z povinností Šedých strážců. Nějaké střípky už jsem si poskládal, ale skutečnost je přeci jen o něco děsivější. Potíž se zabitím arcidémona je v tom, že jeho duše ihned po smrti svého hostitele ovládne jiného zplozence, takže je prakticky nesmrtelný. Proto na scénu přichází Šedí strážci. Jejich poskvrnění z nich totiž dělá ideální cíl pro arcidémonovu pátrající duši. Během boje s arcidémonem je tedy nutné, aby ve chvíli jeho smrti byl poblíž Šedý strážce. A teď přichází ta méně veselá část. Jelikož si Šedí strážci po poskvrnění zachovávají svou mysl, tak je arcidémon nemůže posednout a jeho duše v těle Šedého strážce zahyne. To je fajn, ale krom arcidémona zahyne i onen Šedý strážce.
Bezva, takže je to vlastně sebevražedná mise ... ano, navrhl jsem, že to vezmu na sebe, ale Riordian nesouhlasil. Jelikož je z nás služebně nejstarší, tak je to jeho povinnost, ale pokud by z nějakého důvodu selhal, pak musím být připraven vzít to na sebe. S tím jsme se rozloučili. Je čas si odpočinout. Ráno nás čeká dlouhý pochod.
Morrigan byla stále v mém pokoji, ale tentokrát měla na srdci něco ona. Věděla, co se zítra stane, až jsem si v první chvíli myslel, že nás poslouchala za dveřmi. Ale pak mi došlo, že Morrigan toho ví mnohem více, jen to dosud přede mnou tajila. Vzpomněl jsem si přitom na náš poslední rozhovor v táboře, kdy si chtěla za každou cenu udržet v našem vztahu odstup. Nyní jsem pochopil proč. Podle Morrigan nemusím zítra zemřít, protože to jde vyřešit i jinak. Pokud dnes v noci zplodíme dítě, tak ho Morrigan bude schopná využít k lapení arcidémonovy duše místo mě.
Za normálních okolností bych v tomhle rozhovoru asi nepokračoval, ale zajímalo mě, jaké by to mělo důsledky, protože se Morrigan na tento okamžik očividně dlouho připravovala. Podstatné je, aby to bylo dítě Šedého strážce, protože tím se na dítě přenese část jeho poskvrnění. Ano, tomu rozumím, arcidémonova duše pak nerozezná rozdíl, protože hledá jakékoliv poskvrněné tělo. Rozdíl je jen v tom, že dítě narozdíl ode mě nezemře. Zahyne jen poskvrněná část arcidémonovy duše a dítě se narodí s očištěnou duší dávného boha.
Hm, a je to venku. To celé prostě opravdu nebyla náhoda. Flemeth měla plán, na který Morrigan dlouhá léta připravovala. Proto nás zachránila z věže Ishal. Potřebovala alespoň jednoho žijícího Šedého strážce, se kterým by pak Morrigan zplodila dítě. Bez toho to prostě nejde. Jediné, s čím Flemeth nepočítala, byl fakt, že Morrigan má svůj vlastní plán. Těžko ale říct, co obnáší. Pokud na to totiž přistoupím, tak musím souhlasit s tím, že nechám Morrigan jít a vychovávat dítě samotnou. Jinými slovy už je nikdy neuvidím. Musím jí prý věřit, víc mi prozradit nemůže.
A já jí věřím. Stačilo se Morrigan podívat do očí. Věděla, co přijde a náš vztah to celé jen zkomplikoval. Přesto musí dostát své povinnosti, protože to je teď to jediné, na čem záleží. Nechtěl jsem to dělat ještě horší. Měl jsem sice tisíce dalších otázek, ale zmohl jsem se jen na souhlasné kývnutí ...
Ráno jsme se vydali na dlouhý pochod k Denerimu. Už z dálky bylo vidět, že je město pod těžkým útokem. Všude hořely ohně a k obloze stoupal hustý dým. Předpolí města bylo poseté mrtvými - jak obránci města, tak zplozenci. Nejhorší byl však pohled na rudou oblohu nad městem, kde kroužil drak - samotný arcidémon!
Alistair zastavil pochodující armádu a přichystal se na proslov. Dobrá a motivující řeč. Ihned po něm zavelel k útoku. K branám města jsme se přiřítili jako vichřice a dokonale jsme zaskočili nepřipravené zplozence, kteří už div neslavili vítězství. Nyní museli znovu bojovat. Tentokrát o svůj vlastní život. Nebylo jim to nic platné, tuhle bitvu jsme vyhráli.
Před branami města se celá družina rozutekla bojovat každý sám za sebe. Teprve po likvidaci zbylých zplozenců se situace uklidnila a mohl jsem si jít promluvit s Riordianem. Zplozenci nás i přes náš počáteční úspěch stále přečíslují. Wynne to odhadla dokonce na trojnásobek, s čímž musím souhlasit. Postup ulicemi města už nebude tak snadný a budeme mít nemalé ztráty. Riordian proto přišel s novým plánem. Měli bychom arcidémona vylákat na nějaké vyvýšené místo, třeba na střechu paláce Drakon a určit si vlastní podmínky boje. Do paláce by se mnou měla vyrazit menší skupinka, ostatní mezitím rozptýlí pozornost nepřítele, aby nám cestu do paláce co nejvíc usnadnili. Jakmile budeme v paláci, tak se nám spojenci vydají na pomoc.
Problém by mohli představovat jen arcidémonovi generálové. Ve městě jsou minimálně dva. Pokud bychom je zabili už nyní, tak je nebude moci arcidémon přivolat na svou obranu a ulevíme tím navíc obraně v jiných částech města. Na druhou stranu to představuje jisté zdržení. Souhlasil jsem, že se s generály vypořádám.
Alistair se ke mě přidal bez ptaní. Je to logické, protože je to Šedý strážce stejně jako já. Pokud by Riordian z nějakého důvodu selhal a selhal bych i já, tak to bude na něm. Určitě nesměl chybět Oghren a vzhledem k okolnostem jsem přibral Lelianu. Riordian mě poté požádal, abych rozhodl o veliteli záložního týmu. Bez váhání jsem určil Stena. Před odchodem za bránu města si se mnou každý ještě popovídal. Vesměs mi všichni popřáli hodně štěstí. Čekal jsem, že Morrigan bude protestovat, ale spokojila se s tím, když jsem ji vysvětlil, že v jejím stavu nemůže riskovat a jít s námi. Pousmála se a pak se se mnou rozloučila. Bylo vidět, že svádí nějaký vnitřní boj, ale nechtěl jsem to dělat těžší. To bylo také naposledy, kdy jsem Morrigan viděl.
Cesta do paláce Drakon vede přes tržní čtvrť a Odluku. Obě místa hlídají hordy zplozenců a dvojice generálů, o kterých mluvil Riordian. Postup nebyl tak rychlý, jak jsem předpokládal. V Odluce jsme narazili na oddíl elfích obránců, které vedla Shianni. Zrovna se k nim řítila nová vlna zplozenců. Poslali jsme je do bezpečí, tohle zvládneme sami. Shianni nám po boji poděkovala a stáhla se zpět do obranných pozic. Na mostě v Odluce nás dostihl arcidémon a odřízl nám ústupovou cestu. Poté zase odletěl.
Mezitím se přihodily dvě události. U bran města se schylovalo k novému útoku, takže přišel na řadu záložní tým pod vedením Stena. Hravě si poradil s dorážejícími zplozenci a Sten mohl s klidným svědomím oznámit, že útok byl úspěšně odražen. Před námi naopak svou bitvu sváděl Riordian, který se chystal arcidémona nalákat do paláce Drakon. Dokázal na draka seskočit v letu a vmanévrovat ho nad palác, přičemž ho dost poranil. Bohužel, Riordian se na drakovi nakonec neudržel a pád z vysoké výšky nepřežil! Přišli jsme tak o Riordiana, ale zraněný arcidémon musel přistát na střeše paláce.
Po tržní čtvrti a Odluce nás nyní čekala ta horší část postupu. Čím blíže paláci jsme byli, tím větší síla zplozenců proti nám stála. Nebylo nutné, abychom zplozencům čelili sami, po celou dobu jsme měli možnost do boje povolávat spojenecké jednotky, ale nechtěl jsem jimi plýtvat. Pokud si s tím nedokážeme poradit sami, tak jakou pak máme šanci porazit arcidémona? Úplně nejhorší úsek nás čekal těsně před palácem. S Morrigan v partě to bylo napoprvé o dost snazší, ale nyní jsme neměli nikoho, kdo by dokázal uštědřit plošný úder. Leliana proto musela popadnout luk a z dálky počty nepřítele snížit. Teprva pak jsme si to vyřikali s jejich veliteli.
Uvnitř paláce to bylo naopak jednodušší. Sem tam na nás sice vyskočil nějaký zplozenecký šampión, ale nic komplikovaného. Před vstupem na druhé patro jsme se nečekaně potkali se Sandalem, se kterým jsem mohl obchodovat, ale dokoupil jsem akorát pár mastí proti duševnímu zranění.
Konečně jsme se dostali ke vstupu na střechu. Naposledy jsme se podívali jeden na druhého a pomalu jsme se rozběhli vstříc finále ...
Před náma probíhala doslova jatka! Královská garda tu statečně sváděla nerovný boj s arcidémonem. Byla to rychlost. Než jsme se stihli k drakovi dostat, tak bylo po všem! Teď už je to opravdu jen na nás.
Souboj s arcidémonem probíhá podobně jako s jakýmkoliv jiným drakem. Prostě to drhne :). Často jsme se váleli po zemi a do toho jsme pravidelně konzumovali léčivé lektvary. Sice jsme si mohli přizvat na pomoc spřátelené armády, ale rozhodl jsem se, že to není nutné (popravdě jsem si toho napoprvé ani nevšiml, protože jsem se soustředil jen na draka, a když jsem šel do finále podruhé, tak už jsem pro změnu věděl, že arcidémona dáme i bez toho).
Souboj s arcidémonem má zhruba 3 fáze. V té první je potřeba usekat mu zdraví na polovinu. On se pak přesune mimo dosah družiny a z bočních věží se vyřítí několik vln zplozenců. Ani my jsme nezůstali sami. Na bojiště vtrhne arl Eamon a pár vojáků. Arl se přidal rovnou k nám, kdežto vojáci se snažili udržet drakovu pozornost, aby po nás nemohl plivat svůj modrý hnus. Každý plivanec totiž vytvoří modrý vír, který pak po nějakou dobu uštědřuje vysoké duševní zranění. Proto jsem si protentokrát připravil i příslušné masti.
Po boku arla Eamona jsme zlikvidovali příchozí vlny zplozenců u levé věže a přesunuli jsme se ke katapultu nad drakem (jediná možnost, jak draka nyní účinně zasáhnout). Leliana začala z katapultu po drakovi pálit, zatímco ostatní odrazili pár zbylých dotírajícíh zplozenců. Katapult se ale po chvíli zasekl a Leliana to nedokázala spravit, takže jsme se museli v rychlosti přesunout k pravé věži k dalšímu katapultu. Leliana se opět chopila palby a zbytek družiny začal odrážet vlny zplozenců přicházející z věže. Pořád je potřeba dávat pozor na zdraví družiny, protože u katapultu nás neotravovali jenom zplozenci, ale i drakův dech. Jakmile je drak dostatečně zraněn, tak odletí směrem k opačné věži. Tím končí druhá fáze souboje a přichází na řadu závěr.
Na druhé straně naštěstí zůstal arl Eamon, který si získal drakovu pozornost, takže přesun byl celkem poklidný, jen jsme se průběžně doléčili a použili masti proti duševnímu poranění. Nyní už to bylo jen o hrubé síle. Drak si sice povolal na pomoc zplozence, ale ty jsme už ignorovali a sekali draka hlava nehlava. K zakončení se nakonec dostala Leliana. Drak padl vyčerpaný k zemí a nyní nastal čas, abych to převzal. Doběhl jsem k drakovi a přišpendlil jsem mu hlavu k zemi. Arcidémonova duše opustila drakovo tělo a zmizela v záblesku světla vysoko nad námi. Formace zplozenců dole ve městě se začaly rozpadat a část zplozencké armády se dokonce dala na útěk. Zvítezili jsme!
Po zaslouženém odpočinku jsme se přesunuli do paláce, kde byli Alistair a Anora oddáni. Nevypadali příliš šťasně, ale to chce prostě čas. Však oni si na sebe zvyknout a pak budou rádi, že jsem je dal dohromady :). Alistair si mě po obřadu přizval k sobě a provolal mi přede všemi slávu.
Po oficiální části obřadu jsem si mohl jít promluvit i s ostatními a vlastně se s nimi rovnou rozloučit, protože pro většinu z nich je to naposledy, kdy se vidíme. Nechyběla tu ani moje sestra Rika, která se stala velvyslankyní v Denerimu. Pověděla mi, že mé jméno bylo očištěno a oficiálně jsem se stal členem bojovnické kasty. Bhelen mě dokonce prohlásil žijícím paragonem! Větší pocty už se mi dostat nemohlo. Byl jsem na to hrdý.
Wynne přislíbila pomoc Shale, se kterou se vydá do Tevinteru, aby navštívily zdejší Kruh mágů. Shale se totiž chce dozvědět více o svém původu a je klidně možné, že tevinterští mágové budou schopni navrátit Shale její trpasličí podobu. Popřál jsem oběma hodně štěstí. Sten měl pro změnu v plánu návrat domů a Leliana byla zase oficiálně pověřena návštěvou Andrastiných ostatků. Teď, když je saň pryč, tak by se z chrámu mohlo stát významné poutní místo. Zevran by rád cestoval se mnou a Oghren by zas rád zašel za Felsi. Navíc z něj udělali velitele denerimské gardy, takže bude mít práce až nad hlavu i beze mě.
Chyběla mi tu akorát Morrigan. Několik vojáků jí vidělo po bitvě opouštět město a časem se mi doneslo, že zamířila do Orlais. Nakonec tedy opravdu odešla. Ale co se dá dělat, porážkou arcidémona to zdaleka nekončí. Fereldenem se potulují skupinky zplozenců, takže nebezpečí stále přetrvává a já musím dostát svým povinnostem Šedého strážce ...
Přispěvatel: Elemir Únor 01, 2025, 17:51:22
Přímo do základní kampaně Prameny je integrována trojice vůbec úplně prvních DLC:
1. Warden's Keep - Pevnost strážců (2009)
2. The Stone Prisoner - Kamenný vězeň (2009)
3. Return to Ostagar - Návrat do Ostagaru (2010)
Po těchto DLC pak následuje pětice samostatných dobrodružství:
1. A Tale of Orzammar - jen jako bonus pro čtenáře PC Gamer (2009), v Ultimate edici tedy není
2. The Darkspawn Chronicles - Kronika zplozenců (2010)
3. Leliana's Song - Lelianina píseň (2010)
4. Witch Hunt - Hon na čarodějnici (2010)
5. The Golems of Amgarrak - Golemové Amgarraku (2010)
A nakonec dvojice DLC s bonusovými předměty:
1. Feastday Gifts
2. Blood Dragon Armor
DLC se samostanými dobrodružstvími jsou vesměs krátké (okolo 2 hodin herního času) a v plánu mám jen dvě - Hon na čarodějnici a Lelianinu píseň, protože obě tak nějak souvisí s příběhem Pramenů.
Hon na čarodějnici
Zvědové pověření sledováním Flemethiny chatrče spatřili záhadnou ženu pohybující se v této oblasti. Vydal jsem se proto s Ňoumou na obhlídku, abych situaci prověřil přímo na místě ... O Flemeth tu ale nejde :). Hlavní hrdina nedokázal hodit za hlavu události poslední noci před bitvou s arcidémonem a rozhodl se porušit slib, který Morrigan dal. Rád by jí i s dítětem přivedl zpět. Jenomže po Morrigan se slehla zem. Podle některých zpráv zamířila do Orlais, ale tam veškeré stopy končí.
Na počátku jsem si mohl importovat svou postavičku z kampaně Prameny. To znamená, že jsem do hry vstupoval jako trpasličí bojovník na levelu 22. Zůstala mi i většina předchozí výbavy (postavička + inventář). Výjimkou byl jen obsah truhly z Vojákova vrchu (DLC Pevnost strážců), který se logicky vytratil. Postavě nově přibyla další sada talentů, které se může učit, což by mělo souviset s obsahem datadisku Procitnutí - děj Honu na čarodějnice probíhá až po událostech z datadisku.
Objevil jsem se v Korcarijské pustině poblíž Flemethiny chatrče, kde Ňouma zavětřil něčí přítomnost. Přál bych si, aby to byla Morrigan. Při pohledu na Ňoumu bylo patrné, že v tom nejsem sám. Přesto je na místě opatrnost. Zpomalil jsem krok a na chvilku jsme odbočili z cesty a vzali to podél břehu močálu. Tajemná žena není to jediné, co se Pustinou potuluje. Poslední zprávy hovoří o výskytu malých skupinek zplozenců.
Na mýtině, kde jsem s Flemeth předtím bojoval, jsem získal zápis do kodexu, který shrnuje veškeré předchozí události - od naší záchrany s Alistairem z věže Ishal přes léčení našich zranění až po důvěrný rozhovor s Morrigan, kdy mi prozradila, že je Flemeth ohavností, která si nepřirozeně prodlužuje život s pomocí svých dcer. Ostatně to byl důvod, proč jsem se zabitím Flemeth souhlasil. Až do oné noci na rudoskalském hradě jsem neměl důvod o svém rozhodnutím pochybovat.
Té noci se ukázalo, že jsem součástí mnohem většího a možná i temnějšího plánu. Flemeth potřebovala, aby alespoň někdo ze Šedých strážců přežil, proto se rozhodla mě a Alistaira zachránit. Nebylo to z čiré dobrosrdečnosti. Stejně tak nebylo náhodou, že nám do družiny nasadila Morrigan. Flemeth svou dceru pečlivě naučila prastarý rituál, který měl na svět přivést dávno zapomenutého boha, kterým není nikdo jiný než arcidémon, náš úhlavní nepřítel a vůdce zplozeneckých hord!
Pravda je o něco složitější a mnoho střípků do mozaiky celého příběhu stále ještě chybí. Legenda praví, že Stvořitel vykázal staré bohy do vězení pod zemí, kde je uvrhl do věčného spánku. První zplozenci však našli do vězení starých bohů cestu a svou přítomností poskvrnili prvního z nich. Tak vznikl první arcidémon a svět zachvátila první nákaza. Během ní vznikl řád Šedých strážců. Jeho mágové objevili rituál, který jim pomohl získat nové schopnosti a sílu arcidémona zabít. Duše arcidémona je takřka nesmrtelná a po zabití svého hostitele se ihned přesune do těla nejbližšího zplozence. Poskvrnění Šedých strážců z nich proto dělá ideální cíl. Arcidémonova duše nepozná rozdíl. Těla Šedých strážců si však narozdíl od zplozenců zachovávají svou mysl a arcidémon je nemůže posednout, takže je nakonec zničen. Spolu s ním však i Šedý strážce, který arcidémona zabil a byl tak nejblíže jeho pátrající duši.
Morrigan mi oné noci nabídla alternativu. Pokud s ní zplodím dítě, tak se mé poskvrnění přenese i na něj. Ona se poté postará, aby se duše arcidémona přenesla do ještě nenarozeného dítěte, kde poté zemře. Vlastně ne tak úplně, ale bude zbavena svého poskvrnění. Samotné dítě přežije a duše starého boha zůstane v něm. Co se bude dít pak? Těžko říci, to možná ani sama Morrigan netuší. Prostě odejde a už se nikdy nevrátí. Dítě vyroste, ona ho bude učit ... opravdu nevím, jen hádám. Byl to nápad Flemeth, léta na to svou dceru připravovala, ale proč tedy po tom všem chtěla Morrigan svou matku mrtvou? Popravdě jsem nikdy nevěřil, že zabití Flemethiny fyzické podoby zničí tuhle bytost definitivně. Morrigan prostě chtěla svou matku jen zpomalit, získat čas. V tomhle bodě se zřejmě jejich plány rozešly. Flemeth chtěla zřejmě starého boha z jiných důvodů než Morrigan.
Odchod Morrigan byl přesto nečekaný. Do poslední chvíle jsem doufal, že zůstane. Náš vztah nebyl jen hra, byl skutečný a to celou věc značně zkomplikovalo. Za chladných nocí z Morriganina prstenu cítím smutek a žal. Někdo na druhé straně se dívá a touží se alespoň na chvilku vrátit. Proto jsem se rozhodl svůj slib porušit a proto teď stojím před chatrčí Flemeth!
Ňouma se uvnitř chatrče přikrčil a s temným vrčením se začal pomalu přibližovat k zadní stěně. Zprávy nelhaly! Onou tajemnou ženou není Morrigan, ale dálská elfka Ariane. Pokynul jsem ňoumovi, aby sedl a nechal Ariane být. Ariane schovala meče a představila se nám. Archivář jejího kmene, Solan, jí poslal najít Asha'bellanar, což je elfský výraz pro Flemeth a znamená ženu mnoha věků. Jak příhodné! Pověděl jsem jí, co mě sem přivádí a Ariane ihned pochopila, že nehledám Flemeth, ale její dceru Morrigan. Její kmen jí dobře zná. Ostatně nedávno k nim přišla a vyžadála si od Solana přístup ke starému svazku, který kmen uchovává už od dob Arlathanu (starobylá elfská říše, kterou Tevinter zadupal do země). Jenomže za dva dny odešla a kniha zmizela pravděpodobně s ní.
Elfové mají oprávněný důvod se na Morrigan zlobit. I když tu knihu zatím nedokázali rozluštit celou, pořád to byl odkaz předků, který jim mohl pomoci obnovit elfí minulost. Kniha prý pojednává o něčem, co Solas označuje jako Eluvian. Nikdo neví, co to je, možná to ale věděla Morrigan. Proto o tu knihu měla takový zájem. Ariane mě poprosila o pomoc, mohli bychom spojit síly a vydat se najít Morrigan společně. Pro jistotu jsem jí pověděl, že já Morrigan hledám z jiného důvodu a ona to pochopila a akceptovala. Jde jí jen o tu knihu.
Ferelden je velký, takže bez vodítek by to nešlo. Ariane byla naštěstí dostatečně připravená. Knihu Eluvianu kdysi zabavil elfům Kruh mágů, ale jednomu z elfských mágů se podařilo svazek objevit a zcizit. Podle onoho mága existují v knihovně Kruhu další zajímavé dokumenty a právě ty by nám mohly s hledáním Eluvianu pomoci. Potíž je v tom, že Dálům je od té doby přístup do knihovny zapovězen. Ale mě by se to snad mohlo podařit. Pravda. Kruh mi něco dluží ;).
Mapa světa obsahuje několik záchytných bodů, které ukazují situaci ve Fereldenu po boji s arcidémonem. Stařešina Miriam se např. zasloužila o znovuvybudování Lotheringu, Rudoskalí pod vládou banna Teagana vzkvétá a začíná co do důležitosti konkurovat Denerimu, v Denerimu už je také skoro vše při starém atd. Nicméně v rámci DLC jsem se podíval jen na 4 místa - 2 známá a 2 musí družina nejprve objevit.
Cesta do věže Kruhu mágů vede přímo, doky na břehu jezera jsou nepřístupné. Hned ve vstupní hale nás uvítal zástupce Hadley. Velitel Greagoir odcestoval do Denerimu a arcimág Irving tu očividně také není. V rámci věže je přístupné jen přízemí s knihovnou a podzemí, což byla pro mě úplná novinka, protože do podzemí jsem se v Originu nepodíval. Hadley mě akorát upozornil, abych si držel psa zkrátka, protože studenti se snadno vylekají, tak aby nedošlo k nějaké zbytečné nehodě. Dost podezřívavě se díval i na Ariane, ale to jsme tak nějak čekali. Na druhou stravu neřekl ani slovo. Tedy narozdíl od místních adeptů, kteří očividně nejsou na návštěvy z venčí zvyklí.
Přízemí prošlo velkou renovací, jeden by ani neřekl, že tu před pár lety došlo málem ke katastrofě. U vstupu do podzemí začal Ňouma radostně štěkat, protože jsme tu narazili na známou tvář. Stál tu Sandal, Bodahnův syn. Otec má nyní obchod v Rudoskalí a syna poslal řídit pobočku do věže. Sandal nabízí jak očarování, tak i běžný obchod.
Renovovaná knihovna je o kousek větší, než tomu bylo před léty a je vidět, že si s její obnovou dal někdo záležet. Orientace v takovém množštví svazků není jednoduchá, proto v knihovně existují jmenné rejstříky, které mi prozradili, kde mám jaká témata (knihy) hledat. Jmenné rejstříky jsou čtyři a každý vždy odhalí pár konkrétních pozic v knihovně. Jakmile si otevřete jiný rejstřík, tak se ty předchozí pozice zruší a objeví se nové. Je to proto poměrně zdlouhavá práce, která ale občas vede k nějakému vedlejšímu bonusu, které ale popisovat nebudu (našel jsem třeba slušný obnos peněz atd.).
Klíčové pro úkol jsou jen dvě knihy - Elfí relikvie (rejstřík A-F) a Zákeřnosti elfích jazyků (rejstřík T-Z). Jakmile jsme našli knihu Elfí relikvie, tak Ariane poznala symbol na jejím přebalo. Šlo o část symbolu Eluvianu. Kniha je pro nás bohužel nesrozumitelná, takže je potřeba najít něco, s čím bychom jí přeložili. A to je právě kniha Zákeřnosti elfích jazyků. Jakmile jsme ji našli, tak jsme se vrátili k Elfí relikvii a pokusili se o překlad.
Do zad nám v tu chvíli vpadl rozčilený mág, kterému se nelíbilo, jak Ariane ohýbá hřbet knihy. Mohla by jí tím prý poškodit! Mág se jmenuje Finn, celým jménem Florian Phineas Horatio Aldebrant Esquire, ale jelikož ho ostatní studenti začali oslovovat Floro, tak se přejmenoval na Finna. Finn studuje historii a jazyky a byl vcelku překvapený, co za knihu Ariane v ruce drží. Všiml si, že si Ariane prohlíží kapitolu o Eluvianech a na náš dotaz, co o tom ví řekl, že Eluviany jsou stará pozorovací skla, něco na způsob zrcadel, ale nikdo žádné ještě nenašel.
Není to však ledajaké zrcadlo. Když Tevinterská říše dobyla Arlathan, tak vojáci sebou odnesli celou řadu těchto zrcadel, ale jediné, co s nimi říše dokázala udělat, byla komunikace na velkou vzdálenost. Víc z jejich moci neodhalili. Podle Ariane si Solan myslel, že Eluvian je konkrétní místo. Jejich kmen se nedávno potkal s jiným dálským kmenem a ten jim pověděl o dvojici lovců, kteří ve starých elfích ruinách našli podobné zrcadlo. Jeden z nich zmizel a druhý smrtelně onemocněl, protože ruiny byly zamořené zplozenci. Klan poté zrcadlo rozbil, protože bylo poskvrněno. Finn jen zalapal po dechu, ale pak se vzpamatoval. K nalezení dalších Eluvianů by nám stačil jen jeden jediný střep. Musíme ihned do skladiště ...
Finn se k nám přidal a vyrazili jsme za Hadlym, protože má u sebe klíč. Zprvu nám ho nechtěl vydat, protože ve skladišti došlo k nečekaným potížím a momentálně je nemá kdo vyřešit. Přislíbil jsem proto pomoc a on souhlasil. Skladiště je plné posedlých strážců, což je způsobeno několika trhlinami v Závoji. Jejich původ je nejasný, zřejmě nějaký nepovedený experiment. Finn si potřeboval promluvit s jednou sochou, která by nám mohla prozradit další podrobnosti, ale i ona se nachází v dosahu trhliny. Řešením je najít všechny průniky Závoje a uzavřít je.
Průniků (trhlin) je celkem 6. S trhlinou je potřeba bojovat jako s běžným nepřítelem, což trochu komplikují posedlí strážci. Usekání zdraví na nulu je jen na chvilku omráčí, pak se zase zapojí do bitvy s plným zdravím. Výjimkou jsou jen strážní mágové, ti prostě zmizí a už se neobjeví. Jakmile je trhlina uzavřena, tak se strážní vrátí do normálu a přestanou být nepřátelští. Po uzavření všech šesti trhlin se socha konečně rozpovídala.
Socha obsahuje esenci Eleni Zinovie, což byla mimochodem matka tevinterského archona Hessariana (to je ten, co nechal upálit Andrastu a sám pak konvertoval k víře ve Stvořitele). Eleni byla za svého života věštkyní a tuhle schopnost si zachovala i socha, do které byla její duše zakleta. Proto se Finn na sochu obrátil. Na Finnův dotaz ohledně střepů odpověděla, že cestu nám ukáže věštba připravená s použitím světel Arlathanu. Některá byla zničena, ale některá zachránili elfové, kteří je pak dobře ukryli. Jeden z úkrytů by se měl nacházet v Cad'halashi, dnes známém jako Cadash. Ano, to místo opravdu známe, je to Cadashský thaig, "domovina" Shale. Hm, jenomže Cadash je mnohem mladší než události, které socha popisuje. Navíc světla jsou prý skryta běžnému zraku. Zajímavé.
Nyní se nám odkryly dva směry možného postupu. Finn mě před odchodem poprosil, zda by nemohl zůstat v družině. Kvůli svému výzkumu historie Tevinteru má od Irvinga povolení k opuštění věže, takže by s námi mohl odejít klidně ihned. Souhlasil jsem, ostatně mi ani nic jiného nezbylo. Dobrý mág se vždy hodí. A tady si teď dovolím na chvilku zastavit.
Ariane je velmi schopná bojovnice se specializací na obouruční zbraně, takže mě a Ňoumu skvěle doplňuje. Finn je specialista na duchovní magii a podporu, což je lehce omezující, ale dá se s tím žít. Pro případ nouze mi hra nadělila knihu, která vybrané postavě resetne body a talenty, takže bych ho kdyžtak mohl operativně předělat. Nakonec to ale nebylo nutné. Souboje jsou celkem standardní, byť ne do všech je dobré se vrhat po hlavě. Výjimku tvoří akorát bossfight před finále DLC, ale k tomu se ještě dostanu.
Z elfích ruin jsme se přesunuly do Hlubokých cest rovnou do Cadashského thaigu. Z různých vodítek jsem se dozvěděl, že Cadash je postavený na ruinách elfího města, možná dokonce samotného Arlathanu. Trpaslíci si byli této skutečnosti vědomi. Ostatně střípky z historie Cadashského thaigu jsou součástí vedlejšího úkolu, který jsem zde dostal. Kdysi mezi elfy a trpaslíky existovalo spojenectví a trpaslíci zde ukryli elfy stíhané tevinterskou říší. Jenomže později se trpaslíci přidali na stranu říše a potřebovali se teď již nepohodlných elfů zbavit. V podstatě je do jednoho pobili a zametli veškeré stopy.
Pro nás je tu podstatné hlavně to, že někde tady se skrývají světla Arlathanu. Jenomže je ukrývá elfí magie. Proto se Finn významně podíval na Ariane. Bude potřebovat trochu její krve, aby mohl připravit odhalující kouzlo. Ariane po chvilce váhání souhlasila, protože Finn rozehnal moje obavy z toho, jestli se náhodou nejedná o Krvavou magii. Nejedná, ale i tak si máme tohle kouzlení nechat raději pro sebe :).
Pozici úkrytů dokážou odhalit magické víry, kterých je v thaigu několik. Při stoupnutí do jednoho z nich se objeví proud energie, který se stahuje k místu s ukrytým světlem. Finn pak na takovém místě sešle kouzlo a světlo Arlathanu odkryje. Pátrání nám samozřejmě dost znepříjemňovali zplozenci, ale to horší nás teprve čekalo. Jakmile jsme odkryly všechna čtyři světla, tak je bylo potřeba posbírat. Jenomže každé sebrané světlo znamenalo spawnutí duší prastarých elfích obránců, což je trošku tužší typ nepřítele, ale nic komplikovaného.
Jakmile jsme měli všechna světla, tak nastal čas na rituál. Důvodem rituálu je fakt, že střep ze zrcadla byl poskvrněný zplozenci, takže je za normálních okolností nefunkční. Rituál s pomocí světel Arlathanu střep očistí a my pak budeme schopni najít pozici dalších zrcadel. Má to ovšem jeden háček. Během rituálu se zřejmě objeví přízraky a bude proto nutné Finna ochránit, aby ho přízraky nemohli od rituálu vyrušit. A měl pravdu, pár přízraků se skutečně objevilo.
Věštění nám odhalilo pozici dalšího fereldenského Eluvianu. Podle všeho se nechází v Pustinách dračích kostí na severu Fereldenu.
Je to krátký venkovní koridor s několika kultisty a dráčaty. To nejhorší se ukrývá na konci u vstupu do starých ruin - Varterral. Je to taková přerostlá kudlanka, která tu plní roli finálního bosse. Tyhle stvůry kdysi stvořili elfí bohové na ochranu elfů a jejich artefaktů, ale tomuhle to asi někdo zapomněl říct, protože se na Ariane díval dost nehezky :).
Souboj s Varterralem není úplně triviální, protože umí pár nepříjemných triků. Jeho plyvanec nejenom zraňuje, ale také zasaženou postavu výrazně zpomalí. Varterral navíc rád poskakuje, čímž postavám podráží nohy a čas od času se taky přesune o kus dál a plivne do cesty zpomalující fujtabl. Tohle vše plus jeho odolnost souboj protahuje. Finn je v boji s Varterralem bohužel trochu zbytečný, ale naštěstí jsem měl u sebe stále dost léčivých mastí ještě z dob boje s arcidémonem, takže jsem to nakonec ustál ... kupodivu já a Finn :). Pravda, bylo to hned na první pokus, při druhém už bych si dal na kudlanku větší pozor a změnil bych taktiku.
Po zabití Varterrala jsme mohli bezpečně vstoupit do ruin. Na vyvíšenině uprostřed ostrova stálo zrcadlo a kolem obcházela zadumaná Morrigan ...
Tak jsme jí přeci jen našli! Bylo to však lehce rozpačité shledání, byť mi Ariane naznačila, že mě Morrigan nejspíše čekala. Morrigan mě zastavila v dostatečné vzdálenosti a poprosila mě, abych se už víc nepřibližoval. Jinak zmizí hned teď a už navždy! Nebyl důvod jí nevěřit. Pomalu mi začalo docházet, že Eluvian není jen pouhým komunikačním prostředkem, ale je to také portál. Kam? To mi zůstalo zatajeno.
Snažil jsem se jí vysvětlit, proč jí hledám, ale na to mi odpověděla, že v tomto ohledu jsme rozdílní a nemůžeme pochopit jeden druhého. Ona má svůj úkol a na ničem jiném nyní nezáleží ani na jejích pocitech. Pověděla mi, že naše dítě je v bezpečí a mimo můj dosah. Je neposkvrněné a neví nic o svém osudu. Osudu? Morrigan byla příliš skoupá na slovo. V žádném případě mi nechtěla prozradit, co je jejím úkolem a jaký má vlastně plán. Řekla mi jen, že musí dítě připravit na to, co přijde a k tomu potřebuje čas a veškerou sílu. Víc se mi prý neodváží prozradit. Zní to dost neurčitě a hrozivě zároveň.
Poté mě varovala před Flemeth. Morrigan se zmýlila, když si myslela, že matka touží po nesmrtelnosti. Flemeth není ani Krvavý mág, ani ohavnost a dokonce ani není skutečný člověk. Smrt podvedla už dávno! Rituál, který ji Flemeth naučila jen prostředek konce, zvěstovatel toho, co přijde. A změna přichází. Mnozí se jí budou bát a budou proti ní bojovat, ona však může být osvobozením pro všechny. Nyní je čas jít. Mohl jsem s Morrigan odejít, ale i já mám své povinnosti. Jsem Šedý strážce, ochránce Fereldenu. Poprosil jsem jen o jediné, aby se tentokrát alespoň rozloučila. A Morrigan s radostí vyhověla. Poté zmizela v portálu a už jsem jí nikdy neviděl.
2 hodiny 9 minut. To je délka celého dobrodružství. Hon na čarodějnici je poměrně lineární a díky vysoké úrovni hlavní postavy je průchod jednotlivými lokacemi víceméně jen formalita. Je to navíc úplný závěr příběhu Šedého strážce, který mi dal alespoň možnost se s Morrigan rozloučit. Proto jsem se tomuto DLC tak podrobně věnoval. Morriganin úkol je mi stále záhadou, protože nemá konkrétní obrysy a těžko říci, kdy proklamovaná změna vůbec přijde. Asi je lepší, že neznám podrobnosti, protože změna přijde, ale Šedý strážce už u toho asi nebude ;).
Přispěvatel: Elemir Únor 01, 2025, 17:52:04
Lelianina píseň
"Byly časy, kdy bych pro Marjolaine udělala cokoliv. A když usilovala o rozšíření orlesiánské hry intrik do Denerimu, následovala jsem ji bez otázek."
Orlesiánský cech bardů se rozhodl rozšířit své působiště o Ferelden, tedy alespoň tak zní oficiální vyjádření z úst Marjolaine, blízké přítelkyně a mentorky Leliany. Celý příběh je vyprávěn jako Lelianina vzpomínka, ve které si zkouší rovzpomenout na vše, co se v těch několika málo dnech semlelo. Na počátku je nutné podotknout, že Leliana v příběhu nevystupuje jako zbožná řádová sestra, tak jak ji známe z Pramenů, ale jako podlá intrikánka, která se neštítí ani násilí. Je potřeba přijmout fakt, že předchozí Lelianin život byl dost odlišný, ale to už je dnes minulost.
Vše začíná jedné noci v tržní čtvrti Denerimu. Marjolaine si do Fereldenu přivedla Lelianu a dva její společníky (tentokrát se import nekoná). Trpasličího bojovníka Tuga a mága Sketche (neboli Skicu) ... holt čeština to vzala doslovně :). Tug je loajální bojovník a člen gildy, na nic se neptá a vždy svou práci do puntíku odvede. Je specialistou na meč a štít. Skica je oproti tomu rozvážnější a více přemýšlí nad důsledky svého jednání. Zaměřením je duchovní léčitel.
Marjolaine si pro nás připravila několik úkolů, při kterých nás bude z povzdálí sledovat - pár krádeží, pár urážek a starou dobrou pomstu. Hlavní úkol DLC se jmenuje Hra a jeho náplň se v průběhu hraní postupně mění. Na tržišti se můžete setkat hned s celou řadou podúkolů, které je potřeba splnit, aby se děj posunul:
1. Poraže osobní gardu banna Perrina
2. Zabijte pomlouvače
3. Krádeže na trhu
4. Marjolainina pomsta
5. Najděte skladiště mágů (dopíše se dodatečně po nálezu patřičného interaktivního prvku)
Tržní čtvrť vypadá úplně stejně jako v Pramenech, akorát je v noci vylidněná a po čtvrti korzují stráže. Je tu celá řada interaktivních prvků, které čekají na nějakou akci. Funguje to tak, že někde s něčím začnete a postupně nacházíte věci a osoby pro jiné úkoly. Jelikož v noci jsou stráže ostražitější, tak při první známce nekalostí vás vyhodnotí jako hrozbu a od té chvíle vás budou bez milosti stíhat. Zprvu to jde. Družina začíná na levelu 10 a je celkem bojeschopná, ale první problém nastane ve chvíli, kdy na družinu naběhne Noční velitel. Je to elitní bojovníce a má sebou doprovod. I když se mi jí podařilo při druhém pokusu odizolovat, tak to nebylo úplně snadné vítězství.
Pro celé DLC platí, že je poněkud tužší. Obzvláště v porovnání s Prameny. Postavy poměrně svižně levelují, takže hodně věcí se dá zkorigovat. Vlastně si říkám, že DLC je celkově pojato tak, že si ho nejprve vyzkoušíte nanečisto, pak se rozhodnete, která cesta rozvoje postav pro vás bude ideální a teprve potom napochodujete až do finále. Já jsem si dal o něco větší pozor rovnou. Přeci jen už vím, co by mi v Pramenech bývalo sedělo víc a na co bych si dal napodruhé pozor, takže jsem to rovnou implementoval sem.
Na tržišti je přístupná trojice truhel, ve kterých je kradené orlesiánské zboží, které denerinským obchodníkům prodal Bonny Lem, obchodník naší gildy. Zboží je možné vzít anebo změnit jeho umístění v rámci truhel (podstrčit ho jinam), čímž se obchodníci začnou podezřívat mezi sebou. Někde mezi domy se pak dá narazit na značku Uskupení mágů. Sledováním dalších značek se odkryje pozice skladiště, které z krytu hlídá mág Severin Corwood se svým golemem (první tužší souboj). Tím jsou úkoly 3 a 5 splněny.
Bann Perrin čeká u sídla arla Eamona. Dostal falešnou pozvánku, ale arl samozřejmě není doma, takže tu jen tak postává a čeká. Stačilo se k němu přiblížit a ihned na nás se strážci zaútočil. Po boji zůstal na zemi omráčený a měl u sebe děkovný dopis z Oltáře a podezřele upravené spodky. Dopis ho líčí jako významného mecenáše s vysokými morálními kvalitami, takže ideální pomstou bylo vzít nalezené spodky a přitlouct je na tabuli Pěvců u kaple. Úkol 1 hotov.
Pomlouvač stojí v uličce za hospodou. Je jím Jovi Merice, kterému jsem předal pozdravy a kuchl ho. Tělo jsem poté hodil do studny u kaple. Cestou k Jovimu jsme zakopli o spícího a opilého kapitána stráží Eamse. Podstrčil jsem mu pečeť Uskupení mágů, kterou jsem si vzal z mrtvoly Severina Corwooda. Podezření z vraždy tak padne na ctihodného kapitána. Úkoly 2 a 4 komplet. A tím jsme měli komplet vlastně všechno. Při prohlídce těla Joviho mi naskočil ještě úkol s nalezením kousků Orlesiánské zbroje, ale tu jsem popravdě v průběhu hraní moc neřešil. Zavolal jsem Marjolaine a sdělil jí úspěch.
Nyní nás čekala ještě jedna prácička. Bude nutné se vloupat do sídla arla a podstrčit mu kompromitující důkazy. Celé to má ale vypadat jako vloupačka. Podle Marjolaine jde o pouhé účtenky za milenky, takže ideálním místem pro kompro by byl stolek v arlově ložnici.
Sídlo arla je opět totožné s tím, jak vypadá v Pramenech (sídlo Arla Howa). Družina začíná v mučírně, odkud ihned přechází do přízemí (celé podzemí je dostupné až později). Příliš stráží tu není, ale pro odlákání pozornosti to stačí. V pokladnici jsem pro jistotu vybral truhlu, aby to opravdu vypadalo jako loupež a přesunuli jsme se k ložnici arla. Marjolaine odtud zrovna odváděla velitela stráží, což se Lelianě moc nelíbilo. Vypadalo to, že Marjolaine hodlala využít situace a rozhodla se s velitelem někde v ústraní pobavit.
Když Leliana pokládala důkazy na stůl, tak si všimla, že je na nich orlesiánská vojenská pečeť! A co ten pokoj? Vždyť to vůbec není pokoj arla. A ten důstojník? Harwen Raleigh? Jeho osobní deník ho líčí jako zarytého odpůrce Orlais. To není kompro, to jsou orlesiánské vojenské plány a my se tu právě dopouštíme velezrady! Marjolaine se odmítla o dokumentech bavit a hlavně jsme museli urychleně pryč.
Po návratu do úkrytu gildy jsem si promluvil s Tugem, Skicou a Bonny Lemem. Ani jeden nebyl nadšený z toho, co se přihodilo, ale taky to nikdo z nich nechtěl říct Marjolaine osobně. Bylo jasné, že to nebyla náhoda. Marjolaine tuhle akci plánovala už delší dobu, protože odříkala jiné zakázky. Rozhodně tedy musela vědět, co dokumenty obsahují. Naše noční akce na tržišti na nás navíc přitáhla nežádoucí pozornost. Snadno by si nás někdo mohl spojit i s vloupáním do sídla arla a za velezradu se věší všude.
Marjolaine se zprvu Lelianino nálehání nelíbilo, ale pak svolila, že bude dobré věci uvést zase do pořádku a orlesiánské plány ze sídla arla odstranit. Mám jí dát chvilku a pak vyrazíme.
Sídlo arla bylo stále ještě klidné a ani nové stráže se neobjevily. Vzali jsme proto dokumenty a chtěli se zase vytratit, když tu se rozezněl poplach! Marjolaine vyběhla napřed, aby odlákala stráže a my se měli mezitím probít ven přes kuchyni. Venku jsme se opět s Marjolaine setkali. Stráže nás zatím nedostihli, tak jsem Marjolaine navrhl, že by bylo nejlepší dokumenty vzít na orlesiánské velvyslanectví. A pak to nabralo rychlý spád ...
Marjolaine Lelianě pošeptala do ucha, jak to bylo perfektní a přitom jí vrazila pod žebra kudlu. Z poza rohu mezitím vyšel Harwen Raleigh ve společnosti stráží. S posměškem na rtech jí uvítal jako orlesiánskou špiónku, která právě ukradla těžce získané fereldenské vojenské informace. Co? Takže ti dva se domluvili a prostě to na nás celé ušili!
Čas se mezitím posunul o pár dní dopředu a Leliana se probouzí na tvrdé podlaze ve vězení. Harwen Raleigh si libuje v mučení vězňů a Leliana propadá čím dál větší beznaději, když se z otvoru nad celou ozve neznámý ženský hlas, který Lelianě slibuje pomoc. Zprvu to vypadá jako halucinace, ale pak na podlahu přistane balíček s klíčem a dýkou. Začíná cesta za svobodou ...
Ve vedlejší cele byl Skica a Silas Corthwaite, fereldenský pytlák, který se k nám přidal. Silas je bojovník, který si prošel válkou a v družině nahradil Tuga. Toho jsme totiž našli v další cele umučeného! Probojovat se ven chvilku trvalo, protože vězení je dobře hlídané. Cesta ven nevedla dle očekávání přes přízemí arlova domu, ale boční chodbou. Na jejím konci nás čekalo překvapení, ale Leliana náhle vyčerpáním omdlela.
Probudila se na posteli, nad kterou se právě skláněna žena ve zlatém rouchu. Leliana popadla nůž a začala jím ženu ohrožovat. Sestra Hildegarda nezaváhala a přivolala si na pomoc matku Dorotheu. Ano, nacházíme se v kapli Oltáře v Denerimu. Sestra Hildegarda poskytla Lelianě první pomoc, ale byla to hlavně matka Dorothea, kdo si přál Lelianu vidět.
Podle hlasu bylo zřejmé, že právě matka Dorothea je naší neznámou zachránkyní. I ona se stala obětí Marjolaine a tak s námi soucítila a rozhodla se nám pomoct. Dorothea patří k orlesiánskému Oltáři a ten má krom jiného za povinnost následovat bojující vojska. Řád proto dostává podrobné informace o pohybech vojsk. Jsou to samozřejmě velmi citlivé informace a Marjolaine se podařilo podvodem ukrást ty, které měla matka Dorothea u sebe. Dorothea je v Denerimu neformálně, přivedla jí sem stopa a touha napravit svou chybu. Oficiálně se tedy nic nestalo a je v našem společném zájmu spolupracovat. Nejprve jsem si šel promluvit se společníky.
Skica poděkoval Lelianě za záchranu a rovnou se jí svěřil, že Tug zemřel proto, aby ho ochránil před mučením. Stráže si velmi často vyděšeného Skicu dobírali a k činu už chybělo jen málo. Tug je proto pravidelně provokoval, aby odvrátil jejich pozornost na sebe.
Ani Silas nešetřil díky a pokusil se omluvit za všechny dobré ferelďany. To, co udělal Raleigh, je neodpustitelné. Pak Lelianě pověděl, jak se do vězení dostal a proč je tak schopný bojovník. Jeho vojenská kariéra mohla být klidně stejná jako Raleighova, ale neměl v úmyslu v ní pokračovat. Až bude po všem, tak chce zůstat v Oltáři a sloužit mu, aby šel příkladem, že ne všichni vojáci jsou tak špatní jako Raleigh. Dorothea to považovala za dobrý signál a tím se také Silasovy hříchy rázem smazaly.
Nakonec jsem se vrátil k matce Dorothy. Marjolaine si zajistila doprovod velitele Raleigha a nyní už je na cestě do Orlais. Zřejmě očekává pomstu a byla by škoda jí zklamat. Velitel Raleigh patří mezi tu část šlechty, která urputně bojovala po boku krále Marica a nehodlá se vzdát myšlenky na další válku s Orlais. Mezi Fereldenem a Orlais byl sice nastolen mír, ale praktičtější by bylo říkat, že obě země momentálně jen neválčí. Takhle křehký mír mezi Orlais a Fereldenem je a Raleigh by ho mohl díky obsahu zcizených dokumentů snadno narušit. Bylo by tak ohroženo velmi mnoho životů včetně členů Oltáře.
Velitele Raleigha a Marjolaine jsme dostihli na pobřeží. Utajení se nepodařilo a Raleigh nám poslal naproti vojáky. Nic komplikovaného. Několikrát se nás dokonce pokusil vlákat do pasti, ze které vždy utekl a nechal nás s dotírajícími lučištníky, mágy a jinou havětí. Teprve na mostě, odkud nás předtím s Majorlaine pozorovali, došlo k finální konfrontaci. Raleighův mág seslal na oba ochranné kouzlo a přivolal větší dráče.
Nezbylo nám, než pro jistotu couvnout zpět před most a nejprve si to vypořádat s dráčetem. Poté Leliana vylákala mága a Raleigha. Skica se je pokusil ochromit, ale ochromil jen mága, kterého Leliana a Silas okamžitě zabili. Poté se všichni pustili do Raleigha. Skica a Leliana zkoušeli velitele paralyzovat tak často, jak to jen šlo, ale ne každý pokus vyšel. Pokud se Raleigh zaměřil na některého z členů více, tak na něj Skica zakouzlil imunitu. Díky tomu a těm několika málo léčivým a lyriovým lektvarům se nám podařilo udržet na živu a Raleigha složit. Byl to samozřejmě až několikátý pokus, protože jde o velmi tuhý a nevyzpytatelný souboj. Naštěstí jsem Skicovi nechal pár volných bodů do talentů, takže jsem jeho schopnosti mohl trošku vylepšit.
Po boji došlo na poslední rozhovor s Raleighehem, ve kterém ho Leliana odmítla dorazit vlastní rukou a nechala to na starost Silasovi. Nechtěla se zachovat stejně jako by to udělal Raleigh nebo Majorlaine. Silas k Raleighovi přišel a prostě ho jen strčil ze srázu dolů. Byla to pro něj dokonalá satisfakce, za kterou Lelianě poděkoval. A tak skončil velitel Raleigh.
Poté si Leliana došla promluvit s Majorlaine. Neměla v úmyslu jí zabít, jen chtěla odpovědi. Majorlaine jí pověděla, že jsou v mnoha ohledech stejné a bylo jí jasné, že by jí Leliana dříve či později kvůli dokumentům zradila, protože ona by to tak prostě udělala. Proto musela být rychlejší a zradit jako první. Ostatně i teď tu proti sobě stojí jako rivalky a je to Leliana, kdo právě teď drží dýku v ruce. Leliana nesouhlasila. Marjolaine vyslovila svou poslední hrozbu a zmizela ve stínech. Teprve časem Leliana pochopila, že tímhle to neskončilo, protože tahle paranoidní manipulátorka nebude mít klid, dokud bude Leliana dýchat. Jenomže to Leliana nyní neviděla, převládla u ní lítost a mozek jí zatemnily vzpomínky na vše krásné, co s Marjolaine zažily. A tak jí prostě nechala jít.
Leliana se poté vrátila do kaple a vstoupila do Oltáře.
1 hodina 50 minut. Na první pohled vypadá tohle DLC delší, ale akce je poměrně svižná, takže i děj odsýpá. Je to něco ve stylu Dannyho parťáků. Pořád se něco děje a pořád vás něco tlačí vpřed. Popravdě jsem si to užil a vůbec mi nevadí kontrast mezi Lelianou v DLC a Lelianou v Pramenech. Možná mi tahle Leliana dokonce přijde o něco sympatičtější a přirozenější.
Finální rozhovor s Marjolaine krásně dokresluje, proč byla Leliana v Pramenech ochotná ke smírnému řešení. Leliana se prostě jen snažila dokázat, že opravdu není stejná jako Marjolaine, což jsem jí zabitím Marjolaine překazil. Holt někdo za ní konečně musel rozhodnout :). Za mě si Marjolaine snažila opět jen zachránit vlastní kůži a v pronásledování Leliany by neustala ... tedy alespoň hypoteticky, protože v Pramenech příběh Leliany v rámci Dragons Age: Origins končí.
Krom odlišných kulis Lelianina příběhu je tu zajímavá ještě jedna věc. Leliana má v DLC trochu jinak rozvržené talenty, nebo mi to alespoň tak přijde. Možná je to také tím, že teď už jsem jasně věděl, co od Leliany chci. Leliana se v rámci DLC posune o 5 levelů, tedy na level 15, což je docela v kontrastu s levelem 7, na kterém jsem jí potkal v Lotheringu. Její potenciál není v Pramenech proto tak dobře vidět a tohle DLC tomu dost pomůže. Pokud vynechám odemykání zámků, tak jsem v Pramenech používal Lelianu jen na začátku hry a pak ve finále, ale prakticky nikdy jsem jí neovládal sám. Stejně tak Zevrana, kterého jsem měl v družině jen v rámci jeho osobního úkolu. Bylo proto zajímavé zjistit, jak efektivní bojovníci to mohou být.
Přispěvatel: Milhaus Únor 01, 2025, 18:59:27
Před vestou do Hlubokých cest se k nám přidal asi poslední společník, ale byl to bojovník, takže k ničemu. Zůstal jsem u své osvědčené party. Zajímavé je, že Oghren se nedržel toho pravidla, že se společníci přidávají o 1 level výš, než hrdina, ale začal na stejné, jen s méně zkušenostmi.
V samotných hlubokých cestách zase docela dobře funguje to tornádo, navíc to dělá i docela hezký efekt. Taky jsem zjistil další kombinaci kouzel, kterou navíc umí Morrigan od začátku. A sice kombinaci čár zranitelnosti (to kouzlo používám na bosse, aby dostávali větší zranění z kouzel) a vysátí života, pokud má nepřítel na sebe začarované to první, to druhé má větší efekt.
Přispěvatel: Milhaus Únor 02, 2025, 18:15:36
V pevnosti Legie mrtvých jsem našel i jejich kompletní zbroj a pak si prohlížel jejich muzeum a napadla mě nějaká podivná potvora. Pak už nezbývalo, než se vydat hledat Branku ke kovadlině nicoty. Nevím, jestli chci v armádě golemy, nebo trpaslíky, ale správné asi je kovadlinu zničit.
Přispěvatel: Milhaus Únor 02, 2025, 23:50:48
Po návratu do města, při rozhodování, kdo se stane král, asi hra úplně nepočítá s možností, že v partě nebude Oghren, neboť tam mluvil, i když tam nebyl :D. Ale zvolil jsem za krále toho hodného. Pak jsem ještě pozabíjel všechny poskoky toho zlého (v paláci krále, v aréně a podobně). Taky jsem si zabojoval v aréně v těch nelegálních zápasech a dokončil některé zdejší drobné úkoly.
Poslední věc, co se dalo dělat u trpaslíků, byl úkol Shale. Zde se mi líbili zdejší hlubolezci, kteří byli tak nadšení, že vždy udělali pyramidu.
Nyní bych měl vyrazit do té poslední části v Rudoskalí.
Přispěvatel: Elemir Únor 03, 2025, 07:18:51
Oghren mě trošku zklamal. V Originu mi sedl, ale v datadisku už Bioware moc tlačí na pilu. Chvilkama bych ho spíš nakopl do zadku. Navíc začínal s nákloností někde na nule, což mě vzhledem k předchozímu dobrodružství překvapilo.
Společníci jsou celkově kapitola sama pro sebe. Hned na úvod jsem dostal slušnou štítonošku, která by mi asi vyhovovala, jenomže nepřežila obřad Přijímání. Pak se odkudsi zjevil Anders, kterého jsem raději poslal pryč, protože na mě moc dobrý dojem neudělal. O nic lépe na tom nebyl Nathaniel, kterého jsem ale poslal pryč záměrně (stačilo, že jsem mu minule kuchnul otce). Pak přišla Velanna, což má být asi kompenzace za Morrigan? Asi ne, romance v datadisku stejně nejsou. Nicméně je to postava, se kterou se musí jednat podobně. Jediná postava, která mi přišla fajn hned od začátku, byla Sigrun. Další jsem zatím nenašel.
Anderse však stačilo překousnout jen na začátku, pak jsme si naopak padli rychle do oka a začal se chovat jako trochu jiný Alistair. Možná právě takhle se měl Alistair předtím chovat a bylo by to lepší. Nathaniel taky nakonec není tak marný. Oba s Andersem jsou kupodivu dobráci od kosti. Jenomže dva zloději v družině jsou zbyteční, takže to vyhrála Sigrun a Nathaniel funguje stejně jako minule Leliana na páčení zámků.
Z bojového hlediska je zajímavá kombinace se dvěma mágy, kdy Anders s Velannou působí na bojišti docela rozruch. A to nemám Velannu ani vytrénovanou. Zatím jsem se totiž nerozhodl, jakým směrem jí povedu. Každopádně v datadisku si Anderse často přebírám pod svou kontrolu, což z řady soubojů dělá obyčejnou rutinu. On kupodivu sám od sebe moc paralyzující kouzla nepoužívá, ani mi nikoho nemrazí, takže je to oproti Morrigan zas druhý extrém.
Teď jsem zrovna na počátku močálů, přičemž jsem splnil asi většinu nepovinných úkolů, takže už se to asi začíná zužovat směrem k finále.
Přispěvatel: Milhaus Únor 03, 2025, 13:59:08
Hrozně se mi líbí ten poslední bojový mód u tajemného bojovníka, který zvedne mentální a fyzickou odolnost na 100 a všechny odolnosti vůči kouzlům na 75 (což je asi ve hře na těžkou obtížnost maximum). Zkoušel jsem si obléct i nezastavitelnou zbroj, ale nemělo to již žádný vliv.
Přispěvatel: Elemir Únor 04, 2025, 11:48:36
Jinak zloděj mi přijde taky docela náročný na body.
Ty to Milhausi hraješ na hard?
Přispěvatel: Milhaus Únor 04, 2025, 17:27:50
Se zlodějem se dá hodně vyhrát podobně, jako s kouzelníkem (jen trochu méně), ale je to prostě zábavnější, než bojovník. Může se třeba připlížit k nepřátelům, všude kolem nich nastražit pasti, pak trochu popolézt, hodit na ně nějakou tu bombu (třeba ohnivou) a pak se zase skrýt skrz plížení a podobné věci :). Akorát on potřebuje poměrně hodně těch řemeslných dovedností. Hodí se mu kapsářství, výroba pastí, jedů, přežití, bojový výcvik až na maximum a pokud je to hlavní hrdina, tak i přesvědčování. To se bohužel vše jeden lotr během hry naučit nestihne.
Jo, hraji to na hard, nebyl jsem si jistý, jak je hra těžká a pamatuji si jí jen velmi málo, na některé věci si vzpomenu, jak to hraji, ale víceméně je to z velké míry pro mně jako hrát novou hru.
Co ale opravdu je hodně znát, že Rudoskalí a všechny úkoly, které s ním souvisí (i ty, které jsou mimo na mapě světa), jsou již lehčí a nepřátelé již nestihají. Ono díky přežití je vidět, na jakém jsou levelu a i bossové jsou již 4 levely pod mojí úrovní (tj bývají na 15). Třeba v rámci jednoho úkolu jsem musel vyrazit do světa a najít nějaké vojáky, byli mrtví, všude byly poházené pytle s věcmi a útočili tam vlci. Jako poslední se objevil medvěd boss (červený), ale byl na 15úrovni a bylo fakt hodně znát, jak rychle mu klesá zdraví. Hra to zase zesílí v útočišti a v Denerimu, mám dojem.
Přispěvatel: Yuyana Únor 04, 2025, 21:31:53
Přispěvatel: Elemir Únor 05, 2025, 09:29:12
Bosse nemám jak sledovat, já vidím jen barvu a velikost HP baru, takže se řídím popiskem z příručky. Přitom někdo s tím velkým HP barem padl snadno, někdo hůř, takže těch rozdílů jsem si taky všiml. Já ty body raději cpal do jiných schopností, které mi přišly do budoucna zajímavější. A to bych teď asi taky změnil, protože plno z toho jsem nevyužil.
Přispěvatel: Milhaus Únor 05, 2025, 13:33:51
Zjistil jsem taky, jak je to s tou chybou u vyvolaných zvířat u hraničáře. Zřejmě pokud hraničář během boje vyvolá druhé zvíře (a jedno již má vyvolané), tak to první jakože umře - klesnou mu životy na 0 a nahradí jej to nové. Po boji to ale hra chápe tak, že je to společník a tak jej oživí a pomalu doplní životy :D. Teoreticky by tak mohl mít hraničář i všechny tři zvířata vyvolané současně, ale nezkoušel jsem to. Ta zvířata jsou poměrně hodně silná, zatím se mi nestalo, že by nepřátelé některé zabili a třeba ten medvěd navíc dával Brance vcelku slušně zabrat. Používám je také často na vydráždění nepřátel, když chci, aby se nezaměřili na žádnou z postav (hlavně když vím, že jsou v oblasti třeba skrytí nepřátelé)
Přispěvatel: Elemir Únor 05, 2025, 14:58:57
Jinak finále bylo taky zajímavé. Na jednu stranu rychlejší než v Originu, ale na druhou stranu o něco těžší. Navíc jsem se nemohl dost dobře připravit, protože v datadisku nebylo úplně zřejmé, kdy dojde ke zlomu, takže jsem byl rád, že mi léčivé masti vystačily tak akorát - sundal jsem jak Architekta tak i Matku.
Přispěvatel: Milhaus Únor 05, 2025, 16:03:04
Přispěvatel: Yuyana Únor 05, 2025, 19:33:41
Elemire gratuluju, ze začátku jsem měla obavu, co jsem ti to doporučila :-D, ale zvítězils.
Přispěvatel: Milhaus Únor 06, 2025, 00:26:51
Taky jsem vykecal z démona v Rudoskalí knihu, co se umožňuje naučit kouzla a současně jej vyhnal pryč. Tedy skrz zastrašování, což je vcelku vtipný, že se démon vzdá bez boje a ještě mi dává úplatky, abych jej nechal být. Kdybych s ním uzavřel dohodu a on si nechal Connora, tak nevím, jaké následky by to mělo (třeba i v dalších dílech při importu savu).
Přispěvatel: Elemir Únor 06, 2025, 08:04:35
Včera jsem zlehka rozehrál dvojku, a skoro si říkám, že takhle by mi to možná sedělo lépe. Přijde mi to víc akčnější a jelikož opět hraju za bojovníka, tak i víc oku lahodící.
Každopádně ještě přemýšlím, jak datadisk vůbec shrnout. Už se mi to nechce deníčkovat úplně do detailů, což ani moc nejde, protože datadisk měl opravdu spád a byl plný různých aktivit, které se všemožně křížily. Asi udělám jen nějaký shrnující výtah bez větší chronologie.
Přispěvatel: Milhaus Únor 06, 2025, 09:29:16
Přispěvatel: Yuyana Únor 06, 2025, 13:36:08
Přispěvatel: Milhaus Únor 07, 2025, 20:38:50
Jinak to šlo v útočišti dobře, nepřátelé neměli moc šanci. S tím zdejším hlavním bossem jsem se nejprve domluvil, že poskvrním ostatky a taky jsem to opravdu i udělal, což znamenalo krom toho strážce a démonů, zabít společně s Morrigan Wynne i Lelianu. Ale odemknul jsem si tím specializaci Plenitel pro válečníky. Pak jsem hru načetl a smetl toho zdejšího fanatika i jeho poskoky a nakonec i dračici. Ta bylo na 20 levelu (netuším, jestli je to její maximum, nebo se drží úrovně hrdiny), každopádně těch 5 úrovní je o proti Flemeth dost znát. Pak jsem už jen vyléčil arla, naučil se poslední specializaci šampónka a šel do Denerimu.
Dostal jsem také úkol najít a zlikvidovat Jowana, ale netuším, kde je. Asi tu chybu z nemožností splnění tohoto úkolu také stále neopravili. Jinak jsem ale splnil téměř všechny úkoly, nemůžu se dostat jen do odluky, kam některé vedou.
Pak jsem sejmul toho patolízala hlavního zlouna ve snaze zachránit královnu, druhá patolízalka nás chtěla zatknout, ale zabil jsem jí. Ale příliš se mi to nelíbí a přemýšlím, že bych se nechal zatknout. Jednak ona je ze své podstaty hodná (mi přijde) a jednak nevím, jaký je v tom rozdíl, jestli se pak nedostanu do vězení, nebo tam budu muset jít z jiného důvodu.
Přispěvatel: Milhaus Únor 09, 2025, 21:01:17
Pak jsem začal hrát kroniky zplozenců, ale to mi přijde úplně mimo. Možná by si to hráč mohl zahrát za trest, když mu zemřou všechny postavy v boji, aby věděl, jak to dopadne. Ale uvidíme, možná to dokončím.
Přispěvatel: Milhaus Únor 13, 2025, 14:25:31
Přispěvatel: Elemir Únor 27, 2025, 00:02:47
Chvilku jsem přemýšlel, jestli k DA2 tvořit samostatné vlákno a třeba i deníčkovat, ale po cca 9 hodinách ve hře se ukázalo, že na deníčkování by to chtělo alespoň dva průchody, protože Kirkwall (ústřední město příběhu), je dost zvláštně nadesignovaný. Tedy mírně řečeno.
Zprvu se hra jevila fajn, ale časem jsem si začal připadat jako v MMORPG - souboje, questy, podivně poslepovaný děj ... Teď už se blížím k 30 hodinám a modlím se, aby už byl konec :D. Ne, až tak špatné to není, ale už mě to tou repetitivností ubíjí. Hlavní linka by šla včetně úkolů pro parťáky určitě nacpat do 10 (max 15) hodin. Vše ostatní je vata doplněná haldou soubojů, které jsou navíc uměle natahované díky několika vlnám nepřátel (platí to pro 99% soubojů ve hře). A to vše se odehrává v kulisách, které se v drtivé většině případů opakují. Když si vezmu, za co byly svého času Neverwinter Nights kritizovány, tak by si NWN zpětně zasloužily velkou omluvu ;).
Bossfight jsem zažil snad jen jeden a to mezi Akt 1 a 2. Mezitím je řada soubojů průměrných až podprůměrných, těm strategicky zajímavějším se dá totiž vhodnou volbou dialogů vyhnout, což jsem kolikrát záměrně odmítl, abych si to alespoň zpestřil (kvůli tomu to nemůžu hrát jako čistokrevný dobrák). Taktizovat není ve většině případů nutné, družina kolikrát pojde spíš na počet vln, než že by souboj jako takový byl tuhý. No a v takových případech stačí první vlnu někam odlákat a v klidu pobít - druhá (třetí atd.) spawnutá vlna zůstane většinou stát mimo dohled.
Parťáci jsou o kapánek horší než v jedničce, respektive mi zde sedne méně postav. Některé jsem dokonce ke svému překvapení minul, ale těžko říci, jak se mi to povedlo. Jeden týpek měl přibýt skrze DLC, což se nestalo a asi tu půjde o stejnou chybu jako v jedničce. Další týpek pak měl být součástí nějakého úkolu v Akt 1, ale vůbec si nevybavuji, že bych na ten úkol narazil.
Jelikož jsem sáhl po bojovníkovi, tak jsem docela uvítal, že mou partu doplnilo moje dvojče, kouzelnice Bethany. Další byl Varrick, což je postava, kterou znám ze svého krátkého dobrodružství z DA: Inquisition (tedy alespoň doufám, protože nejvíc mi v paměti utkvěl Solas). Po nějaké době jsem měl možnost přijmout Anderse, kvůli kterému je právě potřeba odvyprávět kus příběhu datadisku k jedičce, protože jinak nebude jasné, co se mu ve dvojce přihodilo. Aveline je vedle Varricka další jistota, kterou sebou často vodím. Nahrazuje mi je Alistaira. Romancovatelná ale není.
Pak je tu Isabele, učitelka duelismu z jedničky, která je nyní plně k dispozici jako parťačka a romancovatelná postava (navíc se na ní dobře kouká). Někde jsem zahlídl, že jí někdo hodnotil jako analog Morrigan, ale to je jednak úplně jiná liga a ty dvě nemají hlavně nic společného :D. V družině jí mívám kvůli tomu, že je to skvělé DPS a taky kvůli tomu, že druhá pro mě romancovatelná postava je krvavá kouzelnice - elfka Merrill. Tady bych možná pro změnu za sebe řekl, že se tu asi někdo pokusil do družiny nasadit něco na způsob Leliany, ale nefunguje to. Merrill působí jako umíněné děcko, které prostě v družině nechcete. Bohužel, o Bethany jsem v Akt 2 přišel a Merrill je klíčová pro svůj osobní úkol (jak jinak ... :)).
Každopádně u hry mě opět drží hlavně příběh. Jednak propojení s jedničkou a pak jde opět o doplnění celkové lore, protože dvojka se zaobírá (odvěkým) konfliktem mezi templáři a mágy. Pokud jde o jedničku, tak v Akt 1 DA2 je třeba názorně ukázáno, proč nemělo zabití Flemeth v jedničce smysl. Škoda jen, že takových propojení tu není více.
Přispěvatel: Yuyana Únor 27, 2025, 16:06:53
:-D
Přispěvatel: Elemir Únor 27, 2025, 16:32:55
U příběhu mi zase přijde, že v BioWare chtěli zkusit cestu Mass Effectu, ale to v DA nefunguje. Večer se zkusím rozepsat, teda pokud po dnešku na noční neusnu :D.
Přispěvatel: Yuyana Únor 27, 2025, 16:47:52
Přispěvatel: Elemir Březen 01, 2025, 15:19:11
V romanci jsem potvrdil Isabel a na konci hry jsem se přidal na stranu mágů. Dopadlo to ale jinak, než jsem čekal :D. Během hry jsem se potkal s králem Alistairem a na konci jsem konečně pochopil roli pátračky (měl jsem jí zprvu za inkvizici). Ze známých postav jsem potkal ještě Zevrana. Zrovna jsem v družině měl Isabele, takže to mohlo mít celkem nečekanou dohru :). Isabel se samozřejmě se Zevranem zná z jedničky, navíc to bývali milenci ... leč romanci jsem měl nyní já a trojku jsem s díky odmítl ;). Poslední známou postavou byla Leliana v outru hry. A nesmím zapomenout ani na obchodníky Bodahna a Sandala, kteří se obchodně přesunuli do Kirkwallu. A také na templáře Cullena, kterého jsem v jedničce zachránil ve věži mágů před Uldredem. V Kirkwallu je kapitánem templářů a pravou rukou jejich lídryně Meredith.
Po závěrečné bitvě jsem podobně jako hrdina Fereldenu záhadně zmizel. Po boku mi prý zůstala jen Isabel, ale nikdo neví, kam jsme spolu odešli. Což lehce poodkrývá i důsledek Morriganina DLC v jedničce, kdy jsem měl možnost s Morrigan odejít. Nicméně bez ohledu na opačnou volbu jsem asi i tak zmizel. No a pátračka se právě pokoušela z Varrika získat indicie, které by ta záhadná zmizení hrdinů Fereldenu a Kirkwallu vysvětlily. A za tím vším pátráním nakonec stojí Leliana ...
Až mám nutkání přejít rovnou do DA3 :D. Chtěl jsem si tedy dát pauzu, ale teď je možná ten správný čas, protože mi konečně bude začátek trojky jasnější.
Přispěvatel: Yuyana Březen 01, 2025, 15:57:41
Přispěvatel: Elemir Březen 01, 2025, 18:42:47
Předtím jsem v DA:I nechal skoro 7 hodin a moc mě to nezaujalo, ale teď už alespoň od počátku vím, o co zhruba jde a kdo jsou ty dvě postavy na začátku :D. Potažmo tři, protože z průrvy mi nejspíš pomohla Morrigan? Rozhodně to bude lepší rozehrávka a nejspíš si jí díky tomu o to víc užiju. Akorát ta čeština bude asi haprovat, už v prologu je něco nepřeloženého, ale alespoň si budu víc hlídat, co postavy říkají. Pochybuju, že CZ po letech ještě někdo dopiluje.
Přispěvatel: Yuyana Březen 01, 2025, 21:21:01
Pozdravuj Doriana.