Přispěvatel: Elemir Červen 08, 2024, 12:44:39
Jak jsem již v tématu Dohrál jsem, hraji a chci dohrát (https://www.svetmightandmagic.cz/forum/index.php?topic=328.msg21838#msg21838) naznačil, tak jsem se postupně dostal až k jednomu utajenému restu, kterým je Arx Fatalis. Cituji:
"Každopádně před Bloodmoonem jsem začal zvažovat ještě jeden rest ... Arx Fatalis. Při přípravě videa k Wizardry 8 jsem si totiž mnohokrát vzpomněl na atmosféru počátku milénia a co se tenkrát všechno na herní scéně semlelo - hlavně proč jsem Wizardry 8 vynechal. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na recenze k Wizards & Warriors a postupně se dostal až do roku 2002 k Arx Fatalis. A tady vím docela přesně, proč jsem Arx Fatalis vynechal ... nezaujal mě!
Jednak mi vadilo umístění příběhu pod zem, protože mi to tenkrát přišlo docela depresivní a další fakt byla spojitost s Ultimou Underworld, kterou jsem v té době zkoušel rozehrát - konkrétně UU2. Bohužel jsem u ní dlouho nevydržel, za což mohla hlavně "líná" emulace v DOSBoxu - popravdě mi spíš chyběla trpělivost číst návody a trochu si s tím pohrát, protože výkon jsem měl na emulaci dostatečný. Někde na pozadí jsem si možná ještě vzpomněl na svůj pokus o rozehrání Stonekeepu a tohle všechno pak vedlo k tomu, že jsem Arx Fatalis nedal ani šanci. Je docela zajímavé, že i s odstupem času a po tolika odehraných dungeonech se Arx Fatalis úspěšně vyhýbám :). Proto si říkám, že je na čase to změnit."
Ten pravý čas nastal právě včera, ale po několika odehraných hodinách jsem od hry odcházel se smíšenými pocity. Vůči samotné hře nemůžu říct jediné křivé slovo, protože problém je úplně jinde a jmenuje se Ultima Underworld. Arx Fatalis jde totiž v jejích šlépějích až příliš a ono to nefunguje! Tedy minimálně u mě to nefunguje.
Když rozehrajete Ultimu Underworld, tak vás okamžitě obklopí stísněná atmosféra a po chvíli bloudění v klikatých a temných chodbách prvního patra se začnete obávat i vlastního stínu ... tedy pokud vůbec nějaký záhlednete, protože dostatek světla je v UU luxus. Zanedlouho už jste natolik vystresovaní, že hladina adrenalinu překročí všechny myslitelné meze a vy se s křikem vrháte po všem, co by vás mohlo ohrozit. A je jedno, jestli "TO" vůči vám chová nějaké nepřátelské úmysly nebo vás jen zvědavě pozoruje. S napřaženou zbraní v ruce se vrháte proti vyděšenému goblinovi, který vůbec nechápe, čím vás tak rozzuřil, a když padne, tak si nad jeho mrtvolou spokojeně mnete ruce, aby vás o patro níže dostihla zpráva, že jste vymlátili tábor "mírumilovných" goblinů" ... a pak kdo je tady padouch? A přesně tohle mi v Arx Fatalis chybí. Je to jako byste UU hráli už po několikáté a tak vás hra nemá čím překvapit.
Goblinní vězení je třeba jasné, tady si moc nepopovídáte, ale když narazíte na goblinního vězně, tak víte, že ho máte zachránit a on vám na oplátku později pomůže. Podobně vás nepřekvapí ani na místě stojící trol, protože vy už víte, že se máte nejprve ptát a až pak tasit zbraň. Nepřátelé jsou dobře rozlišitelní a útočí na vás z prosvětlených chodeb, takže máte dost času na přípravu. Dialogy jsou zjednodušené a tak by se dalo pokračovat dále. Konečně mám i srovnání pro nechvalně proslulý Underworld Ascendant, respektive už chápu, proč jeho vývoj vzbudil taková očekávání. Otherside Entertainment totiž vytvořili mnohem uvěřitelnější kulisy, ve kterých se hra měla odehrávat. Arx mi mnohem více připomíná Stonekeep nebo Anvil of Dawn. Dokonce jsem si při něm vzpomněl na Dark Messiaha of Might and Magic, tedy v pořadí druhou hru od Arkane Studios. Každopádně to není špatně, jenom jsem měl prostě jiná očekávání, a proto jsem si ze včerejška odnesl smíšené pocity.
Arx Fatalis je prvotinou Arkane Studios. Tým na něm začal pracovat už v roce 1999 (tedy nedlouho po založení studia) a v roce 2000 představili demo, kterým upoutali pozornost rakouského JoWoodu (JoWood Productions). Díky tomu se vývoj rozjel na plné obrátky a v roce 2002 vyšla hotová hra. Komerční úspěch to ale nebyl, nicméně to studiu nakoplo slibnou kariéru. O rok později získávají Arkane Studios licenci k Source Enginu, kterou záhy využijí při spolupráci s Ubisoftem - v roce 2004 začínají vytvářet Dark Messiaha of Might and Magic. Komerční úspěch se opět nekonal, ale alespoň začalo být zřejmé, že Arkane Studios přebírají společně s Eidos štafetu po Looking Glass, protože všechny jejich tituly je možné zařadit pod hlavičku žánru immersive sim.
Dneska je hru možné zakoupit na Steamu nebo GOGu. V obou případech jde o verzi 1.21. Původní CD distribuce byly tuším verze 1.1x. Arx Fatalis se objevil i jako plná hra v přílohách časopisu SCORE (číslo 117 z listopadu 2003) a LEVEL (číslo 153 z října 2011). Ve SCORE podle všeho nalezneme verzi 1.17 a v LEVELu verzi 1.21 (patch 1.21 vyšel právě v roce 2011). Znalost verze hry má hned dvojí význam:
- kompatibilita s češtinou
- kompatibilita s modifikacemi
O češtinu do Arx Fatalis se postaral Mrazík a vyšla nedlouho po distribuci samotné hry. Osobně mám vůči Mrazíkovo češtinám lehkou averzi, ale tady se docela snažil. Ostatně čeština byla vytvořena exkluzivně pro časopic Gamestar, takže se objevila na CD čísla 48 a později i na webu. Podobně se objevila i na CD SCORE číslo 117, tedy společně s plnou hrou. Nikdo jiný češtinu distribuovat nemohl a všechny odkazy vedly na web Gamestaru. Když se Gamestar dostal do finančních problémů, tak došlo k reorganizaci firmy a čeština z webu jaksi zmizela. Teprve časem se objevila přímo na webu Mrazíka (http://mrazikovycestiny.cz/preklady/cat_view/2-cestiny-do-her?limit=15&limitstart=0&order=date&dir=ASC), kde jste se ovšem museli pro její stažení nejprve zaregistrovat a to platí dodnes. Jenomže Mrazík je už pár let neaktivní a dnes už nemáme k dipozici ani Uložto. Nicméně Gamestar CD 48 (stačí CD 1) nebo SCORE CD 117 (opět stačí CD 1) si můžete snadno stáhnout z Archive.org (https://archive.org/).
Čeština je plně kompatibilní s verzí hry 1.15 a instalátor by to měl zohledňovat. Nicméně se mi jí podařilo ninstalovat i na verzi 1.21 z GOGu (u STEAM verze prý instalátor češtiny selže). Ve skutečnosti potřebujete jen dvě věci - počeštěný konfigurační soubor a český font:
- Utext_English.ini
- Arx.ttf
počeštěný konfigurační soubor nahrajete do adresáře localisation (popř. si ho v kořenovém adresáři hry nejprve vytvořte) a font patří do adresáře misc. Platí to pro všechny verze původní hry. Výsledek pak vypadá např. takto:
- localisation
-- Utext_English.ini
- misc
-- Arx.ttf
Zatím jsem narazil jen na pár chybějících dialogů, ale jinak čeština funguje bez problémů.
Pro úplnost dodávám archiv s extrahovanými soubory:
Arx_FatalisCZ.zip (https://svetmightandmagic.cz/download/jine/Arx_FatalisCZ.zip)
Pokud jde o modifikace, tak u Arx Fatalis je stěžejním okamžikem 20. výročí vydání hry, kdy se Arkane Studios rozhodli se souhlasem Bethesdy (nový majitel práv po JoWoodu) uvolnit zdrojové kódy ke hře. Toho se ihned chytla komunita a zapracovala na kompatibilitě s moderními systémy (lepší stabilita hry, vyšší rozlišení apod.), čímž vznikl multiplatformní engine nazvaný Arx Libertatis (funguje na Windows i Linuxu). Ke spuštění hry však potřebujete i původní datové soubory hry. Postup instalace je jednoduchý:
- pokud nemáte verzi hry 1.21, tak nejprve aplikujte patch 1.21 (je to kumulativní patch, předchozí patche nejsou potřeba), ke stažení např. z https://www.moddb.com/games/arx-fatalis/downloads/arx-fatalis-121-patch (https://www.moddb.com/games/arx-fatalis/downloads/arx-fatalis-121-patch)
- stáhněte si engine Arx Libertatis ze stránek https://arx-libertatis.org (https://arx-libertatis.org) (doporučuji portable verzi)
- engine Arx Libertatis si rozbalte do připraveného adresáře
- k enginu si dokopírujte datové soubory hry (všechny soubory s koncovkou .pak), které získáte z instalace plné verze hry, popř. dema
- nakonec je dobré do adresáře /data/misc nakopírovat originální font Arx.ttf z adresáře /misc, ale není to nutné
Pokud si chcete Arx Libertatis počeštit, tak si do adresáře /data/localisation nahrajte počeštěný konfigurační soubor Utext_English.ini a do adresáře /data/misc si nahrajte české fonty Arx.ttf. Tím máte hotovo.
Jedinou nevýhodou Arx Libertatis je fakt, že savy z původní verze hry nejsou s Arx Libertatis kompatibilní, takže budete muset začít úplně novou hru.
Další zajímavou modifikací je HD texture pack nazvaný Arx Neuralis (https://www.moddb.com/mods/arx-neuralis/downloads/arx-neuralis (https://www.moddb.com/mods/arx-neuralis/downloads/arx-neuralis)), kterým do hry přidáte HD textury. Funguje jako modifikace pro Arx Libertatis, takže pokud vám padl do oka, tak si nejprve nainstalujte nový engin dle návodu výše a poté si do kořenového adresáře Arx Libertatis rozbalte obsah archivu Arx Neuralis (podadresář graph). Trochu se tím prodlouží nahrávací časy, ale jinak to funguje celkem v pohodě.
Právě v tuhle chvíli jsem se s rozehrávkou zasekl, protože zvažuji, jestli pokračovat v původní hře nebo přejít na Arx Libertatis. HD textury určitě nepotřebuji, ale pokud jde o engine hry, tak Arx Fatalis mi úplně ideálně nefunguje ani na Windows 7 (docela padá), takže Arx Libertatis by pro měl byl vhodnou volbou. Navíc nejsem nijak daleko, takže mě nová rozehrávka příliš nezdrží. Nicméně nejprve si shrnu dosavadní průběh a pak se definitivně rozhodnu.
Přispěvatel: Elemir Červen 10, 2024, 13:49:58
Pro Arx Libertatis jsem se nakonec rozhodl z toho důvodu, že je s ním hra opravdu o dost stabilnější a má o něco vyladěnější práci s inventářem - jednotlivé položky UI není nutné zavírat postupně, ale inventář se zavírá s hlavním rozhraním automaticky. Je to sice detail, ale mě to docela pilo krev. Trošku nepříjemná je akorát větší svižnost postavy, na což jsem si musel zvyknout, protože předtím byla postava v pohybech o poznání línější.
Zprvu jsem měl obavy o kompatibilitu češtiny, ale Arx Libertatis je opravdu jen engine, vše ostatní se tahá z originálních souborů. Při hledání českých zmínek o hře jsem totiž narazil na stránky Nothrema (http://arx.nothrem.cz), který to v této kombinaci hrál a dohrál, takže by s tím neměl být žádný větší problém. Možná se během hraní zaměřím na chybějící dialogy a třeba se mi je podaří do češtiny přidat (i když najednou jsem tam měl všechny). Mimochodem, pokud by vám byl Nothrem něčím povědomý, tak u něj jste si mohli původně stáhnout češtinu na Neverwinter Nights 2.
Ale teď už k samotné rozehrávce ...
Legendy vyprávějí o době před mnoha tisíci lety, kdy byl svět Exosty ... plný života. Lidé, orci a krysáci - někteří tvrdí, že dokonce i několik skřetů - žili společně na povrchu pod širým nebem. Pod jasnou modří a někdy i lehce zataženou oblohou. Nikdo neví, co způsobilo, že slunce přestalo svítit, ale stejně rychle, jako slunce zemřelo, tak náhle skončil i tento zlatý věk.
Věčná tma a zima vyhnaly obyvatele města Arx ze svých domovů. Pod zem, do starých a dávno opuštěných trpasličích dolů. Skřeti, trollové, orci a lidé hledali útočiště v temných šachtách a jeskyních a učinili z nich své nové domovy. Rasy, které spojoval společný osud, odložily stranou své rozdíly a společným úsilím znovu vybudovaly celé město v podzemí. Avšak během několika měsíců opět vzplála nevraživost mezi rasami, začaly se uzavírat nové smlouvy a dohody. A také zanikly smlouvy, které se kvůli temnotě a nedostatku zdrojů staly neplatnými. Stísněnost a nedostatek přirozeného světla rychle vedly ke zlobě a agresivitě. Ještě teď, o mnoho let později, neuplyne v tomto temném světě jediný den, aby v něm nedošlo na nasílí.
Tato nahromaděná nenávist, zloba a násilí přinesly nevýslovné zlo. Zlo jehož existence byla dávno zapomenuta. A toto zlo přišlo do podzemního světa Arxu: Akbaa, Pán zkázy, který se vyžíval v utrpení a smrti lidí. Podle legend se Akbaa spojil s lidským veleknězem Iserbiem a založili kult. Kult, který se snaží uctívat svého temného pána a šířit jeho hrůzovládu. Počet přívrženců kultu rostl každou hodinou. Po celém Arxu se objevily skryté chrámy a na tajemných oltářích se konaly lidské obětiny. Trvalo příliš dlouho, než si jeden z králů, Lunshirea, všiml zlovolných činů velekněze Iserbia. Krátce na to, ještě před svou nepřirozenou smrtí, stihl Lunshirea poslat zprávu tajemné Sybartě. Sybarta je strážkyní rovnováhy. Udržuje rovnováhu sil mezi bohy, a jak vyprávějí příběhy, vyslala do Arxu svého strážce. Strážce, který měl čelit hrozbě kněží Akbaa, jejichž moc by byla schopna uvolnit pouta, jimiž byl Pán zkázy připoután.
Dodnes však tohoto strážce nikdo nespatřil. Nikdo neví, kdy a kde by se tento tajemný zachránce mohl objevit, aby vyvedl Arx z temnoty ...
Intro hry začíná útokem krysáckého agenta na kněze v podzemním městě Arx. Kněz se nám mezitím snaží sdělit historii svého lidu. Dozvídáme se, že za zlatý věk byl zodpovědný král Poxsellis, který dokázal sjednotit jednotlivé rasy. Ale pak z ničeho nic vyhaslo slunce a zemi zachvátila tma a neúprosný mráz. V té době byl králem Lunshirea, který zavedl obyvatele města do podzemí, do trpasličích dolů, a společnými silami zde postavili nové město. Jenomže časem za nimi přišlo i zlo, které představují kněží Akbaa a ... a to už nám nestihl doříct, protože ho krysácký agent zabil. Ulicemi Arxu se strhla honička, ale jakmile stráže zahnali krysáckého agenta do úzkých, tak se s ohlušujícím výbuchem rozprskl a s ním i možné důkazy.
Jsem snad vyvoleným Sybarty já sám? ...
Tvorba postavy
V Arxu hrajete za mužskou postavu, kdy si můžete zvolit jeden ze čtyř různých vzhledů a tím veškerá customizace postavy končí. Co se ale statistik týče, tak máte mnohem volnější ruku. V základu to sice můžete nechat na PC, který vygeneruje univerzálně laděnou postavu, ale tomu jsem se samozřejmě vyhnul. Arx nemá volitelnou obtížnost a hrajete jen za jednu postavu, což je dobré mít na paměti.
Základní charakteristiku postavy tvoří čtveřice atributů:
Síla - určuje bonus k poškození v boji a má vliv i na bojové zkušenosti (schopnost používat určité typy zbraní) a poznávání předmětů
Duševno - ovlivňuje množství many, odolnost proti magii a schopnosti spojené s intuicí a inteligencí (v EN je tenhle atribut pojmenován právě Intelligence)
Obratnost - určuje přesnost v boji a zvyšuje šanci na kritický zásah a úspěšnost všech dovedností odvozených od obratnosti
Zdraví - určuje množství zdraví, odolnost vůči jedu a schopnost nosit těžkou zbroj
Všechny čtyři atributy jsou nastaveny na 6 bodů a postava dostane k dispozici 16 volných bodů k rozdělení.
Dovedností je celkem 9 (v závorce je uveden přidružený atribut):
Utajení (Obratnost) - plížení
Technická dovednost (Duševno, Obratnost) - zámky a pasti
Intuice (Duševno) - šestý smysl
Éterické spojení (Duševno) - info o nepřátelích
Poznávání předmětů (Síla, Duševno, Obratnost) - identifikace a opravování předmětů
Sesílání (Duševno) - klasická magie (úroveň kouzel apod.)
Boj na blízko (Síla, Obratnost)
Projektil (Síla, Obratnost) - boj z dálky
Obrana (Zdraví)
Utajení, Technická dovednost, Intuice, Éterické spojení a Sesílání jsou v základu nastaveny na 12 bodů, Poznávání předmětů na 15 bodů a zbytek na 18 bodů (Boj na blízko, Projektil a Obrana). K dispozici pak máte 18 volných bodů k rozdělení.
Když zvýšíte kterýkoliv atribut, tak se zároveň mírně zvýší přidružená dovednost a odvozené statistiky (Třída zbroje, Odolnost proti magii, Odolnost proti jedu, Zdraví, Mana a Úroveň poškození). Nejzajímavější je v tomto ohledu asi Poznávání předmětů, protože úroveň této dovednosti zvyšuje hned několik atributů (Síla, Duševno a Obratnost). Díky tomu se dá usoudit, že jde o celkem významnou dovednost. A taky že ano ;). Poznávání předmětů není jen formou identifikace, ale tato dovednost je zároveň klíčová při opravování předmětů, proto na ní upozorňuji extra zvlášť.
Při první rozehrávce jsem udělal hrubý nástřel, který vypadal celkem dobře, ale při přechodu do Arx Libertatis jsem se přeci jen rozhodl trošku jinak a na pomoc jsem si vzal manuál. V manuálu totiž najdete několik zajímavých tabulek, které vám odhalí, jak přesně daný atribut ovlivňuje odvozené statistiky a dovednosti. Každý atribut může nabývat maximálně hodnoty 23, což není příliš vysoké číslo. Nicméně z manuálu se dočtete také to, že postava může poskočit maximálně o 10 levelů, přičemž začínáte celkem netypicky jako level 0. Při levelupu jsem pak dostal 1 volný bod k rozdělení do atributů a 15 volných bodů k rozdělení do dovedností.
Nastavil jsem základní atributy a provedl drobnou korekci dovedností tak, abych získal vysokou hodnotu u Boje na blízko a Poznávání předmětů.
Těžko říci, jestli to byla dobrá volba, ale sázka na bojovníka, který si dokáže opravit poškozenou výzbroj, mi přišla ideální. Arx se v tomto ohledu hodně inspiroval v Ultimě Underworld, takže alespoň vyzkouším, nakolik to tu bude funkční.
Útěk z vězení
Po potvrzení postavy se objevila další animace, ve které jsem se ocitl pod vlivem zvláštního kouzla a hned na to mě goblinní strážce odtáhl do vězení. Zprvu není jasné, co se přihodilo a hlavně jak jsem se vůbec na území goblinů dostal. Bez patřičného povolení a licence překupníka s drahokamy je to jasná sebevražda, protože goblini spolupracují s kultem Akbaa, kterému shánějí obětiny. Hm, mám to ale hezké vyhlídky ...
Vězení vypadá docela bytelně a na první pohled není zřejmé, kudy vede cesta ven. Strážný se se mnou odmítl bavit, takže jsem se obrátil alespoň na vězně od vedle. Jmenuje se Kultar a je členem Spolku cestovatelů, což je skupina dobrodruhů, kteří zajišťují spojení mezi jednotlivými tábory napříč celou zemí. Arx totiž není jediné podzemní město, takovýchto podzemních útočišť vzniklo po vyhasnutí slunce mnoho, jenomže jsou navzájem izolovaná a cesta k nim vede skrze mrazivý povrch. A to je právě doménou Spolku cestovatelů. Kultar je bohužel zraněný a já pro změnu ztratil paměť, takže co teď?
Poznámka: útěk z vězení je součástí tutorialu, kdy se na hlavní obrazovce objevují různé tipy, takže vás hra nenechá na holičkách. Pro případ nejvyšší krize je útěk z vězení popsán v manuálu ;).
Naproti Kultarovi je uzavřená místnost, ale kámen mezi tyčemi je uvolněný a jde odsunout. Díky tomu je možné odsunout i tyče (dvojklikem) a projít dovnitř. Z podlahy jsem sebral kost, kterou jsem se ihned vyzbrojil a z místnosti jsem vešel před mříž své cely. Goblinní strážce mě zbystřil a pokusil se mě zastavit, ale dvěma ranami jsem ho poslal na věčnost. Boj probíhá hodně podobně jako v Ultimě Underworld. Zbraní jde sekat hned v několika směrech a do toho se pohybovat, což se hodí hlavně u tužších nepřátel, kdy po seku následuje ústup a příprava na další sek. Potvory jde navíc útokem doslova rozšmelcovat, takže to vypadá celkem efektivně - obzvláště, když goblina přeseknete vejpůl obyčejnou kostí :D.
Po likvidaci strážce jsem propustil Kultara na svobodu. Oslovil mě jako Am Shaegara, tedy toho, který nemá jméno. Mám si to prý dobře zapamatovat, protože tak bych se měl od teď každému představovat. Nu což, pořád lepší než nic. Kultar mi pověděl i něco málo o povrchu a Spolku cestovatelů. Jenomže to nevyřešilo náš společný problém. Sice jsme se dostali z cel, ale dveře z vězení jsou zamčené. Kultar mě upozornil na dřevěnou mříž v podlaze, kudy bych se měl pokusit prolézt a najít cestu ven. Musel jsem si přidřepnout a zapáčit. Mříž povolila a já seskočil temnou šachtou dolů.
U kostlivce u stěny jsem objevil dvojici run - Aam a Yok. Tím začíná tutorial kouzlení. Runový systém není nic nového, ale nový je způsob, jak se kouzla sesílají, protože je nutné runy při sesílání kreslit ručně (pomocí myši). Je to vskutku zajímavý prvek, protože kreslení vyžaduje docela přesnost, ale zas má pak člověk alespoň pocit, že kouzlení není jen pasivní dovednost. Přehled run a konkrétních kouzel je uveden v manuálu, takže v tomto ohledu mě nečeká žádné objevování formou náhodných kombinací run apod. Runa Aam představuje slovo Create a runa Yok slovo Oheň. Kombinací Aam + Yok tak získáte kouzlo Zapálení, čímž je možné zapálit oheň nebo rozsvítit pochodeň.
O místnost dále mě čekal adventurní tutorial. Na zemi byla dvojice nášlapných plošin (jedna zatížená, druhá volná) a ve zdi byl poklop a za ním dvojice kol, která byla původně propojena provazem. V rohu místnosti je ještě výtah. Prohozením zátěže na plošinkách se odkryje vstup do tajné místnosti, kde se dá najít provaz. Tím se pro změnu aktivuje ovládací mechanismus výtahu a postava může vyjet plošinkou nahoru do vyvýšené části patra. Ve spodní části patra jsem narazil taky na jednu zeslabenou stěnu, ale nepodařilo se mi zjistit, jak bych se za ní dostal.
Vyvýšená část patra vede k tužšímu goblinovi, který za mnou zavřel mříž a zaútočil - po zavření mříže vyrval páku z ovládacího mechanismu a s tou se proti mě rozběhl. Na pomoc mi přispěchal Kultar, což jsem docela ocenil. Sice jsem už místo kosti našel železnou dýku, ale pořád to nebylo ono. Po likvidaci strážce jsem opravil mechanismus a odemkl si cestu vpřed (a také zpět).
V místnosti se strážcem byly uzamčené dveře do skladiště, kde jsem našel něco málo ingrediencí a jídla ... eh, na to jsem jaksi zapomněl :). Postavu je potřeba průběžně sytit, jinak se jí zastaví regenerace zdraví. Není to nic strašidelného, ale je potřeba to mít na paměti. Ve skladišti jsem narazil na mouku a váleček na těsto, což mi vrtalo hlavou už u první rozehrávky, jenomže manuál mě při druhé rozehrávce připravil o veškeré překvapení ... Arx Fatalis obsahuje craftění, ale návody jsou přímo v manuálu, takže než jsem to stačil naslepo otestovat, tak mi manuál mou domněnku o použíti mouky a válečku potvrdil.
Když už jsem načal ty návody, tak v manuálu je i přehled předmětů a jejich vlastností.
Mezítím jsem postoupil na level 1, přičemž jsem zvedl Sílu na 15 a upravil velikost Poznávání věcí na 40. Tutorial se mě nyní pokusil naučit plížení, ale na to jsem se vykašlal a dvojci goblinů kousek od vstupu na patro jsem vyřídil hezky na férovku. Bohužel nás zaslechl jiný větší goblin a vpadl mi do zad. Naštěstí jsem stihl přezbrojit na okovaný kyj, co vypadl z jednoho z předchozích goblinů, a tím jsem dorovnal své šance.
O kousek dále jsem objevil vstup do místnosti, kde jsme se předtím s Kultarem rozdělili. Dveře byly nyní odemčené a za nimi přibyl další mrtvý goblin. O chodbu dále jsem narazil na dalšího přerostlého goblina a další cely. V jedné byl oběšený goblin a v druhé goblin jménem Polsius. Poděkoval mi za záchranu a zmizel kamsi nahoru - prý do hospody. Vrátil jsem se do chodby a pokračoval vpřed. Odbočka nahoru vede k mříži, za kterou strojí goblinní stráž. Místo útoku jsem byl požádán o doklady ... strážce mi otevře jedině tehdy, pokud mu předám platné povolení. Musel jsem se tedy vrátit a zkusit jiný směr.
Poznámka: ne všechny dialogy ve hře jsou otitulkované - týká se to jen těch, které doprovází animace. Čeština tak pomůže jen s tím, co má titulky. Při interakci s některými NPC je proto potřeba dobře poslouchat, co říkají, jinak vám mohou unikat cenné informace.
Severně jsem našel vstup na další patro a před ním byla místnost se strážcem. Po jeho likvidaci jsem v místnosti našel nepodepsanou propustku a taky skrytý spínač od úkrytu (v truhle byl malý kovový klíč). Další spínač jsem našel kousek od výstupu na další patro, ale postava mi nahlásila, že nic nedělá. S klíčkem jsem se rozhodl vrátit k velkým vratům, abych si ověřil, jestli mi s nimi nepomůže - a skutečně je odemkl. Další klíček byl pro změnu od kovárny v mučírně. V kovárně je zcela nečekaně kovadlina, kterou je možné využít při opravě předmětů (ale stejně účinně je můžete tímto poškodit, což se projeví tak, že předmět sice opravíte, ale zároveň mu klesne celková výdrž).
Vrata vedou do jeskyně, kde jsem narazil na něco, co připomíná nefunkční teleport. A taky jsem se tu srazil s trolím umělcem Greuem. Greu má zrovna narozeniny, ale jeho přítel Burwak nemůže dorazit, z čehož je Greu smutný. No, celá věc se má tak, že trolí král Pog se spojil s gobliny a obě frakce teď pomáhají kultu Akbaa. Greu s tím nesouhlasil a tak se trhl. Tím pádem ale zůstal sám. Nabídl jsem mu, že se stanu jeho novým přítelem, ale Greu si ode mě vyžádal nejprve dárek. A tady jsem zatím pohořel, protože nic vhodného pro něj nemám. Možná mi pomůže Burwak? Čert ví. Každopádně okolní jeskyně je mnohem větší, než se na první pohled zdá, akorát mi chybí něco na způsob levitace, protože to, co vypadá jako pokračování jeskyně, je až za vyvýšenou stěnou.
Na patře jsem našel další runu Aam a nově runy Taar (Projektil) a Spacium (Prostor - slouží např. k tvorbě ochran/štítů). V kovárně jsem si vyzvedl dlouhý meč a koženou košili (kožené kalhoty jsem našel už na patře pod vězením). Ještě jednou jsem se porozhlédl po okolí a pak jsem zamířil po schodišti nahoru.
Přispěvatel: tono Červen 10, 2024, 16:58:54
Přispěvatel: Elemir Červen 12, 2024, 21:22:00
Ultimovský feeling se jaksi vytratil a převážila atmosféra známá ze Stonekeepu, což vlastně není vůbec špatně, protože Stonekeep mám rád, ale na Arx Fatalis mi prostě něco nesedí. Drhne mi proto i psaní deníčku. Možná je to tím, že hra nabízí docela velkou volnost v úkolech a je skoupá na veškeré rady, takže si myslím, že jsem se po několika měsících v Morrowindu a dohrávce Wizardry 8 sám sobě netrefil do momentálního rozpoložení. Každopádně nemám v plánu Arx Fatalis odložit. Holt zvolním a ono se to podá :D.
Přispěvatel: Elemir Červen 13, 2024, 11:24:05
Vystoupal jsem do úzké chodby, která vyústila do obří jeskyně. Už z dálky jsem zahlédl masivní zdi pevnosti, ale něco tu nebylo v pořádku. U mostu přes vodní příkop ležela dvojice mrtých strážců! Takhle jsem si teda setkání s lidmi Arxu nepředstavoval. Vstoupil jsem dovnitř pevnosti a u zdi jsem si všiml polomrtvého vojáka, který mi rukou kynul, abych šel blíže. Mám urychleně vyhledat kapitána Ortierna, potom mu ruka opět klesla. Kapitána jsem našel v horním patře budovy. V rychlosti mi vypověděl, co se přihodilo a poslal mě pro pomoc ke králi.
Teprve teď mi došlo, že události v předsunuté hlídce jsou tytéž, co se objevily v intru. Krysácký agent se tudy proplížil do města, kde poté zavraždil kněze (vlastně královského astrologa, jak se dozvíme za chvíli). Ortiern mi prozradil, že krysáci se označují za rasu Ylsides a jde o obávané válečníky. Tenhle prošel obranou obzvláště snadno. Dřív než si ho kdokoliv všiml, tak stihl v tichosti zabít tři strážné. A aby toho nebylo málo, tak jeden z nedávných otřesů zavalil spojovací chodbu mezi předsunutou hlídkou a městem. Budu proto muset najít jinou cestu, což znamená návrat na základnu goblinů. Ortiern mi předal licence obchodníka s drahokamy, která by mi měla zajistit bezpečný průchod, ale to ve skutečnosti nestačí.
V jeskyni před hlídkou je vedle velké brány menší jeskyně a v ní se ukrývá hospoda. Uvnitř hospody jsem objevil osvobozeného Polsiuse, který mi ochotně podepsal goblinní propustku. Krom něj jsem tu objevil uzamčenou místnost, kterou odemyká nějaké heslo, ale šenkýřka mi odmítla cokoliv prozradit. V horní části patra jsem narazil na jakousi ruletu (dá se tu vyhrát dost peněz) a Enoilla Calpale, se kterým jsem se dal do řeči. Prozradil jsem mu své problémy se ztrátou paměti a on nahlas zauvažoval, že bych teoreticky mohl patřit ke Spolku cestovatelů. Hm, to by mě ale Kultar nejspíš znal, vždyť i on k nim patří. Tohle bude nejspíš falešná stopa, tak jsem se s Enoillem zase rozloučil.
Poznámka: dialogy s NPC probíhají automaticky, nedá se do nich nijak zasáhnout. Pokud máte u sebe nějaký klíčový předmět, který postava vyžaduje nebo by mohl vést k nějaké reakci, tak ho musíte na postavu aktivně přesunout (dvojklik v inventáři na předmět a klik na NPC).
S propustkou a licencí jsem se vydal zpět na základnu goblinů. Hned v úvodu mě zastavil nově se objevivší goblin, kterému jsem musel ukázat licenci. Varoval mě před čerstvě uprchlým vězněm a uhnul mi z cesty. Očividně netuší, že tím vězněm jsem já. Dole jsem došel až ke strážci brány a předal mu obě lejstra. Strážce vysunul mříž a nechal mě projít. Vstoupil jsem do jeskyně plné pavouků, odkud vede dvojice cest do míst, která by se dala označit jako vstup do centrály goblinů.
V prostorné jeskyni se nachází zděná stavba uzavřená mříží, kterou hlídá nespokojený goblin. Neotevře, dokud na gobliny budou útočit trolové. Hm, vždyť Greu tvrdil, že goblini a trolové jsou spojenci. Koukl jsem směrem přes propast na protější stranu, kde je pro změnu jeskynní komplex, který funguje jako základna trolů, ale žádný útok se odtud nekonal. Další trol stál v boční chodbě goblinní základny. Do centrální části základny goblinů vede očividně vícero cest, včetně cesty přes nižší patra, ale všechny jsou pro mě v tuto chvíli nedostupné.
Poznámka: nakonec sem vede jedna jediná cesta a to přes toho nespokojeného trola.
Ani trolové mě nechtěli pustit dál. Pod trolím táborem jsem naštěstí našel vstup na další patro. Díky tomu jsem mohl vystoupat do další jeskyně, kde už se nachází vstup do města Arx. Jenomže ke vstupu jsem se musel nejprve probít přes několik krys a pavouků. V jedné z bočních jeskyň jsem pak narazil na opravdu tuhého pavouka, který hlídal smaragd.
Mapa mi prozradila, že při cestě z vězení jsem prošel hned několika patry, přičemž cílové město Arx je na úrovni 1 (Level 1). Podle všeho je Arx Fatalis složen z celkem osmi pater, která se procházejí kombinovaně v závislosti na příběhu. Je to trošku náročnější na orientaci, ale každé patro vypadá jinak, takže to celkem jde.
Město Arx
Před výstupem k branám města mě dostihla další animačka, ve které božstvo zachytí skrytý život na Exostě a sešle místním na pomoc strážce ... nejspíše mě :). Jde zřejmě o záblesk navracející se paměti. Hned v bráně města mě uvítal strážný a poslal mě za velitelem Carlem. Arx není příliš rozlehlé město, ale chvilku trvalo, než jsem se v něm zorientoval. Hodně míst je uzamčených a NPC mají svůj denní režim, takže zprvu není jasné, jestli je dané místo uzamčené trvale, nebo jsem zrovna netrefil správnou denní dobu - typické pro obchody. NPC pak matou ještě tím, že u řady z nich nevidíte jejich skutečné jméno (u některých se zobrazí po prvním rozhovoru, u jiných zůstane jen generické označení - muž, žena ...).
Nebudu se popisem města zabývat dopodrobna, ale určitě si probereme zdejší významné postavy:
Miguel - kovář, prodává a nakupuje zbraně a zbroje
Cathias - klenotník, obchoduje s drahokamy a šperky
Marie - obchodnice, prodává jídlo
Gary - bankéř
Carlo - velitel stráží
Shany - dcera Marie, obvykle se potuluje okolo krypty
Alicia - snoubenka Garyho
U obchodníků platí, že vykupují jen to, co sami prodávají, takže při rozprodeji lootu je potřeba mezi nimi pendlovat. Konkrétní nabídka obchodu je odvislá od toho, na jakou truhlu v obchodě kliknete, takže je dobré si nejprve prohlédnout obsah všech dostupných truhel ať máte přehled.
Carlo mě poslal do hradu za králem Lunshirem. Jde o budovu na JZ města. Do hradu vede padací most. Uvnitř se krom trůnního sálu nachází ještě dvojice postranních chodeb, které vedou okolo místností s dalšími zajímavými postavami. Před prvním úkolem je možné potkat:
Chinkashh - knihovnice
Suiberis - astronom, učeň zabitého Falana Orbiplanaxe
Chinkashh je kouzelnice, která patří k řádu Sester Edurneum. Jde o zvláštní rasu, jakýsi hybrid mezi ženou a hadem. Okolo Sester panuje mnoho dohadů, hlavně o jejich původu a uctívání hadího boha, ale jedno je jisté - jsou to nadané kouzelnice a slouží dobru. Chinkashh funguje jako zdroj informací, pokud narazíte na nějaký problém, tak je dost možné, že vám dokáže poradit nebo i přímo pomoct. V její knihovně můžete nalézt osmici knih, které si můžete bez obav přečíst:
Známí bohové a démoni, od teologa, Bracconuse
Rasy Arxu, od Cebrafi Nin
Skvělé vynálezy Arxu, od Edrica Arola
Království Arxu, od Greenonica Warmhilla
Historie Arxu, od Maioo Kasmadiana
Starobylí bohové, od Abdul Al Raifa
Spolek cestovatelů, od mudrce, Dormala
Řád Edurneum, od Efana Dirscueho
Se Suiberisem si na rozdíl od Chinkashh moc nepromluvíte. Je to učeň Falana Orbiplanaxe, což je právě ta postava, která byla v intru zabita (nakonec to tedy nebyl kněz, ale astronom). Poslední významnou a hlavně dostupnou místností je kuchyně. Je zde nemluvná kuchařka a ve spíži se povaluje kniha Vaření pro Gobliny, od Durey Paluay. Je to návod k pečení koláčů a taky je to předmět pro jeden vedlejší úkol.
Král Lunshire, syn zesnulého Poxsellise, mě vřele uvítal. Bohužel jsem ho v zápětí nemile překvapil novinkami z předsunuté hlídky. Předal mi proto dopis pro trolího krále Poga, ve kterém ho žádal o pomoc při odstranění závalu. Tím jsem se zcela neplánovaně přidal do královských služeb.
Stávkující trolové
Trolovi u vstupu do tábora jsem ukázal králův dopis a on mě pustil dál. Trolí tábor je ve skutečnosti soustava chodbiček, ve kterých si můžete nakutat něco málo drahokamů (je potřeba vlastnit krumpáč, ale těch se tu povaluje hned několik). Krále Poga jsem poznal hned, ale rozhovor s ním dle očekávání nikam nevedl. Trolům někdo ukradl jejich modlu, ochranný symbol horníků, a tak odmítají dál těžit a stávkují. Tím pádem goblini nedostávají své drahokamy a celý obchod se tak zadrhl.
V táboře kempí goblin Izak, který funguje jako předák trolů. Bohužel sám netuší, co se děje a tak jsem mu prozradil, o co trolům vlastně jde. Na oplátku mě dovedl k základně goblinů a zajistil mi vstup. Ještě předtím jsem v dolech narazil na trojici jiných trolů, mezi nimiž byl Burwak, přítel Greua. Prozradil mi, že Greu má v oblibě obrázky z vnějšího světa z dob před katastrofou. Pokud mu seženu nějaký takový obrázek, tak by to byl pro Greua vhodný dárek. Hm, na nic takové jsem ale zatím nenarazil.
Základna goblinů je sice malá, ale hledání trolí modly je docela záludné. Je tu dvojice uzamčených místností, přičemž první je skladiště a druhá je pokladnice. Obě místa jsou hlídaná, ale stráž u skladiště mi prozradila, že ke vstupu do skladu potřebuji povolení Atoka nebo krále Alotara. Atoka jsem našel na ubykacích, postěžoval si, že ho Alotar podvodem vyšoupl z pozice krále, ale víc jsem z něj nedostal. Další zajímavou postavičkou je kuchař Anuk, který peče pro krále sušenky a pak mu je nosí k trůnnímu sálu (vstup do sálu je ale uzamčený).
V pokoji krále jsem našel poznámku lékarníka, ve které lekárník krále varuje před konzumací vína - král je na něj alergický. Pod postelí jsem pak našel svitek s číslem 5599. Fígl je teď v tom, si tyto informace správně spojit :). Arx Fatalis má opravdu zajímavý craftící systém, hlavně co se vaření týče. Přesto mi docela dlouho trvalo, než jsem postup objevil. Zprvu stačí pozorovat Anuka, protože on vám přímo před očima předvádí část potřebné techniky. Druhý klíčový okamžik spočívá ve sledování toho, co Anuk přesně vyrábí - on sice vyrábí sušenky, ale ve skutečnosti je to jen zmenšenina jablečného koláče.
Posbíral jsem něco málo mouky a každou hromádku v inventáři jsem spojil s lahví vody (dvojklik na lahvičku vody a klik na mouku). Tím mi paradoxně vzniklo těsto na chleba, ale pokud na hromádku těsta aplikujete váleček, tak se těsto rozválí na koláčovou placku. Nyní stačilo přidat jablko a s hotovou plackou dojít k ohništi. Jakmile placku položíte poblíž ohně, tak se pomalu upeče. Pokud by vám při přípravě těsta došla voda, tak tu je možné nabírat z vany přímo v kuchyni (prázdné lahvičky se klikem znovu naplní). Vyrobil jsem takto několik koláčů a zkusil je zanést ke dveřím králi - přenesením na dveře si je král převezme. Jenomže se nic nestalo. Zkusil jsem takto předat i jiné potraviny, ale ty si král nevzal. Po dlouhém dumání jsem si vzpomněl na poznámku lékárníka! Na jeden koláč jsem proto nalil víno a předal ho králi. Král Alotar za chvilku vyběhl a běžel k sobě do pokoje na záchod :D.
V trůnním sále jsem našel trezor, ke kterému pasoval onen kód 5599. Uvnitř trezoru je truhla s dopisem, ve kterém někdo králi vyhrožuje smrtí, pokud do večera nedoručí slíbené drahokamy. Nad truhlou je ještě páka, kterou se odemyká skrytý průchod do pokladnice. Nicméně pokladnice je hlídaná, takže jakmile jsem vstoupil zadem dovnitř, tak mě stejně stráž před dveřmi spatřila a zaútočila. Soubojům jsem se přitom chtěl vyhnout, protože to nakonec vede k postupnému vybíjení goblinů a to mi nepřišlo jako správné řešení. Správné řešení je jít si promluvit s králem a získat přístup do skladiště.
Uvnitř skladiště jsem si vzal kroužkové kalhoty a přesunul se k jediné přítomné truhle - bohužel zamčené! Měl jsem opravdu smůlu, protože zámek na truhle byl nad moje síly. A teď jsem byl opravdu v pytli! Klíč má určitě někdo z goblinů, tipl jsem Atoka, ale souboj s Atokem vedl k tomu, že se na mě postupně vrhli daší goblini. Atok má u sebe skutečně klíč, ale je to jen klíč od skladu. On má teda ještě jeden, ale ten jsem sám neobjevil, našel jsem to až později v návodu. Docela mě to pobavilo, protože mi to připomnělo jeden úkol v Morrowindu, a tady se krásně ukazuje, jak je Arx Fatalis záludný. Naštěstí to jde vyřešit i jinak, tedy alespoň já to štěstí měl.
Spoiler: ukázat
Poznámka: ve hře už jsem stihl objevit dva dead endy! Závisí to hodně na tom, jaké dovednosti zrovna ovládáte a jak jste vybavení, protože např. v Arxu se můžete nechtěně "propadnout" do vězení a už se odtud nedostanete (pokud nemáte paklíče a neovládáte páčení na vysoké úrovni).
Moje postavička nebyla zas tak daleko od dalšího levelupu, takže jsem se spolehl na to, že pokud získám levelup, tak budu moci navýšit Technickou dovednost a zámek už odemknu. Ale jak získat potřebné zkušenosti? Přeci přes trola Greua. Vrátil jsem se do Arxu s tím, že pokud někde bude obraz venkovního světa, tak to bude určitě ve městě. Zašel jsem za astronomem a potom za Chinkashh. Napadlo mě to jaksi intuitivně, ale rozhovor s Chinkashh byl skutečně klíčový, protože mi předala knihu Kraje Vnějšího světa a to byl přesně ten dárek, který jsem pro Greua potřeboval. Za splnění úkolu jsem od Greua dostal amulet symbolizující přátelství s troly a slušnou porci zkušeností (poskočil jsem dokonce až na třetí level).
Technickou dovednost jsem musel zvednout na rovných 40 bodů a teprve poté jsem dokázal truhlu ve skladišti odemknout. Jakmile se mi to podařilo, tak jsem musel přežít ještě drobnou past, která byla na truhle nastražena. Na pozadí magického výbuchu jsem však zaslechl ještě něco jiného. Jako by za dveřmi někdo lehce vykřikl a poté na zem dopadlo těžké tělo. A intuice mě nezklamala. Ve dveřích se objevil rozčilený Atok! Právě on byl oním zlodějem a nyní mě přišel zastavit. Jenomže se přepočítal. Útok jsem snadno odrazil a Atoka zabil. Venku před skladištěm jsem zakopl o mrtvého strážce, ale jinak se nic na základně nezměnilo.
Poznámka: zvuková stránka hry je vskutku vymakaná. Vy opravdu slyšíte řadu věcí, které si pak snadno spojíte s konkrétními událostmi, jako je třeba pád mrtvého těla na kamennou podlahu apod. Hodně to pomáhá celkové atmosféře.
S modlou jsem vyrazil za králem Pogem a on dodržel svůj slib. Stávka skončila a trolové se ihned pustili do odklízení závalu.
Ještě taková drobnost k levelupu. Hra dovednostní body stackuje, takže jsem nemusel rozdělit vše a dokonce jsem si mohl ponechat i body do atributů. Časem se tak budu moci rozhodnout, co pro mě bude výhodnější, než to teď rozdělovat naslepo.
Přispěvatel: Elemir Červen 26, 2024, 12:22:53
Temný rituál
Před návratem do města mě dostihla podivná animace, kdy mě v naprosté temnotě k sobě volal podivný hlas. Po chvilce mi došlo, že ke mě promluvá samotný Akbaa, který se mě pokusil odradit od mého plánu. Animace proběhla a nic zajímavého se nestalo, takže jsem pokračoval v cestě za králem Lunshirem.
Jakmile jsem vstoupil do trůnního sálu, tak se přehrála další animace. V ní se objevil nejenom král Lunshire, ale i alchymista Felnor a sestra Chinkashh. Felnora jsem viděl úplně poprvé. Diskutovali mezi sebou o nedávných zemětřeseních, která postupně nabývají na síle. Felnor si myslí, že některá zemětřesení jsou výsledkem působení kultu Akbaa, který narušil přírodní rovnováhu vytvořením energetického kanálu, kterým se pokouší na Exostu přivést dostatek energie pro vzkříšení jejich boha. V tuhle chvíli jsem netušil, o čem ti tři mluví, ale Felnor mi to časem sám vysvětlil. Teď bych zbytečně předbíhal.
Král se poté obrátil na mě, prý má pro mě lákavou nabídku, ale nestihl to doříct. Do sálu vběhnul Carlo s informací, že kult opět provádí temný rituál. Má se to odehrávat někde ve větrací šachtě, ale víc nevěděl. Zřejmě to souvisí s nedávnou vraždou Falana Orbiplanaxe, takže jsem obdržel nové rozkazy. Mám se projít po městě a popovídat si s místními, jestli nezaslechli něco, co by nám mohlo s lokalizací místa obřadu pomoci. Při té příležitosti mi král zařídil volný pohyb po hradě a předal mi klíč od mé nové komnaty ...
Už bylo na čase, protože předměty v inventáři se mi nebezpečně nakupily a potřeboval jsem je někde uschovat. Do této chvíle jsem využíval prázdný dům vedle banky, ale vlastní pokoj je mnohem lepší místo :). Krom dvou truhel mě v pokoji čekal batoh, kterým jsem si rozšířil svůj inventář na dvojnásobnou velikost. Zprvu jsem do truhel přesunul vše, co by se mi mohlo v budoucnu ještě hodit, takže jsem při rozprodeji lootu získal jen trochu peněz. Časem jsem zjistil, že hodně věcí není tak vzácných, jak se zprvu jevilo, takže jsem postupně začal rozprodávat více a více věcí. Donutila mě k tomu hlavně neutuchající potřeba peněz, protože jak se záhy ukázalo, opravování věcí u kováře je dost nákladné!
Poznámka: Zprvu jsem vůbec netušil, jak věci u kováře opravit. Předmět je potřeba uchopit myší a kliknout s ním na kováře (při najetí na postavu kováře se zobrazí cena opravy, klikem se pak oprava potvrdí). Opravování svépomocí není úplně ideální, protože se tím zároveň snižuje celková výdrž předmětu a tím pádem i klesá jeho výkupní cena. Musel bych Poznávání věcí vytáhnout na 100, ale to je v podstatě nereálné, protože pak by mi chyběly body jinde. Vyřešil jsem to tak, že jsem začal nosit dva silnější meče, a když byl první už hodně načatý, tak jsem použil druhý. Jinak rozbitý předmět se definitivně zničí, takže je potřeba zbraně vyměnit včas (to platí i pro zbroje).
Ze sálu jsem vyrazil do knihovny, kde jsem opět našel sestru Chinkashh. Měla před sebou nakreslený pentagram, prý na ochranu před temnými silami. O obřadu mi ale moc nepověděla a podobně neužitečný byl i rozhovor s astrologem Suiberisem. Vlastně nikdo ve městě mi nic konkrétního neřekl. Jedinou výjimkou byla Marie, kterou jsem našel poněkud rozrušenou - ztratila se jí Shany! Naposledy jí viděla, když si hrála poblíž klenotnictví.
Vedle klenotníka Cathiase je dvojice příbytků, které byly předtím zamčené a nerudný hlas mě vyháněl od dveří. Nyní jsem mohl vstoupit dovnitř. V jedné truhle jsem našel vzkaz, kde se neznámý pisatel zmiňuje o schůzce u hadího pilíře na 4. patře. Dotyčný sehnal vhodnou oběť pro rituál, kterou večer společně obětují. Došlo mi, že jde o Shany, ale opět to nebylo moc konkrétní. Navenek se to celé tváří jako dobré vodítko, ale realita je taková, že to není přesně to, co jsem hledal, respektive měl hledat ... leč jsem se tím nechal strhnout :D. S klidem mohu prozradit, že tenhle přešlap mě stál mnoho hodin bloudění. Cestou jsem se stavil ještě u Polsiuse, který mi prozradil, že goblini předávali oběti lordu Zerbiusovi a jeho kněžím. Na tom by nebylo nic zvláštního, protože tohle propojení goblini - trolové - kněží Akbaa už jsem znal, ale zajímavé je, že Polsius jméno hlavního kněze zkomolil. Tím mi unikla jedna drobnost, i když na druhou stranu by to na hru nemělo žádný vliv, protože dialogy jsou pevně dané.
Na 3. patře mezitím zmizel strážný trol z průchodu poblíž goblinní základny, takže jsem mohl sestoupit na 4. patro. Jde o další důlní komplex, který je docela komplikovaný, protože má i vertikální členění. Je to další zajímavost herního enginu a 4. patro je prvním místem, kde si můžete vyzkoušet lezení ve výškách. Zprvu se to dá snadno přehlédnout a vlastně to není nijak důležité, ale občas si tím můžete dopomoci k nějakému zajímavému lootu. V první fázi můžete na 4. patře navštívit jen důlní šachty a jezírko na východě. Mapy v Arx Fatalis jsou přitom zhruba stejně velké, takže při porovnání s předchozími dvěma levely je jasné, že tohle je jen zlomek patra.
SZ část patra blokuje magické pole, zhruba uprostřed této části je pak uzamčené obydlí a na jihu je vstup na 6. patro. Okolí jezírka obsahuje pro změnu skryté dveře na severu a klíčovou dírku v chodbě na jihu (je skrytá za otočnou loučí). Chodbu původně hlídala dvojice goblinů, ale ani jeden u sebe klíč neměl. Z této chodby vede ještě odbočka na 5. patro. A teď co? Poblíž uzamčeného obydlí jsem narazil na "opuštěnou" truhlu, takže mi ihned došlo, že jde o past. A taky, že jo - přepadla mě trojice goblinů. Kupodivu jsem tím nic zajímavého nezískal. Čekal jsem alespoň klíč od obydlí, ale v jeho případě jsem alespoň zjistil, že dřevěné dveře dokážu vyrazit mečem, takže klíč nebyl potřeba. Uvnitř jsem nalezl pavouky, dvojici zamčených truhel (nešly odemknout) a destilátor (časem jsem zjistil, že jde o klíčový aparát pro výrobu lektvarů). Na stole byl deník mága, který se zabýval výzkumem kuřat, ale k ničemu mi to nesedlo, tak jsem deník schoval do batohu a později ho pohodil v pokoji na hradě.
Když jsem došel do jeskyně se vstupem na 6. patro, tak se spustila animace, ve které mě minula trojice kněží. Všiml jsem si, že okolo středového sloupu jeskyně je něco, co vypadá jako hadí ocas, takže mi došlo, že jsem se právě ocitl na místě tajné schůzky. Jenomže kněží zmizeli a já netušil kam, tak jsem se rozhodl, že se vydám k jezírku a zkusím sestoupit na 5. patro. Jakmile jsem však míjel výstup na předchozí patro, tak jsem zaslechl dívčí pláč a volání o pomoc. Šlo to jakoby z větrací šachty, jak už naznačoval Carlo, tak jsem začal pátrat po okolí a na severu jsem najednou objevil onu trojici postav, jak vytahují dýky a připravují zaklínání - hm, rázem jsem byl v průšvihu! Jednoho kněze jsem dokázal zabít a poté jsem raději ustoupil na předchozí patro. Jakmile mi zdraví zregenerovalo, tak jsem se vrátil a dorazil zbývající dva kněze. Našel jsem je v nově otevřené místnosti, kde na obřadním stole ležela i hledaná Shany. Tu jsem po bitvě osvobodil a ona utekla zpět do města.
Domníval jsem se, že jsem úkol s rituálem splnil, ale nakonec se ukázalo, že osvobození Shany byl jen nějaký vedlejší úkol. Přitom mě na něj navedla stopa od Carla! Jenomže to nebylo to, co po mě král chtěl. Vrátil jsem se proto na 4. patro a vydal se chodbou na jihu na 5. patro. I tady se poměrně brzy ukázalo, že dokážu odkrýt jen část patra (zhruba 1/3). Žije tu skupinka trolů a dvě skupinky goblinů - vodní a zemní lid. Všechny tři skupinky vzájemně soupeří, přičemž pro globliny je možné splnit protichůdné úkoly (jedna skupinka požaduje vyvraždit tu druhou). Nechal jsem to být, protože to k ničemu zajímavému nevede. V trolím táboře po mě nikdo nic nechtěl, ale zase jsem tu našel ošperkovaný meč, což byla v tuhle chvíli moje nejlepší jednoruční zbraň (vlastně asi ani nic lepšího jednoručního nalézt nejde). Má dokonce vysokou výdrž a viditelně méně se opotřebovává. Páté patro je zajímavé ještě tím, že se tu nachází obchodník Mopak (neumí však opravovat rozbité předměty). Mopak tu má taky svoje dvojče - Rinca, ale ten se se mnou odmítl bavit.
Celkem zklamaný jsem se vrátil na 4. patro a pro změnu jsem se vydal na 6. patro. A opět jsem byl schopný prozkoumat jen 1/3 ... pomalu to ve mě začalo vyvolávat frustraci, protože na každém patře je vždy několik míst, která se tváří jako skryté průchody a vždy to ve mě vyvolalo pocit, že jsem prostě jen něco minul. Jenomže co?! Šesté patro začíná opět jako spleť důlních chodeb. Na severu je chrám sester řádu Edurneum, ale sestry mě odmítly vpustit dovnitř. Přístupná je akorát chodba, která vede skrze chrám směrem na sever ke vstupu na 7. patro. V úvodní části patra je pro změnu vstup na 5. patro, ale objevil jsem se v již prozkoumané části, takže nic nového. Kousek od tohoto vstupu jsou zatarasené dveře a kousek od nich je zeď s pákou, se kterou však nejde pohnout. Očividně je tu tedy vstup do jižní části patra, ale opět jsem byl bezradný. Hledal jsem něco, co by tu páku odblokovalo, ale nic jsem nenašel. Našel jsem akorát žebřík, po kterém jsem vylezl na plochou skálu a díky tomu jsem zjistil, že se ve hře dá pohybovat také ve výškách (tedy jak se vůbec do těch výšek dostat).
S touhle znalostí jsem se vrátil na 4. patro, protože na severu poblíž magického pole mi mapa odhalila něco, co by mohlo značit cestu ve výšce. Po stěnách některých chodeb jsou tu jakoby stupínky, ale nejde na ně vyskočit. Kouzlo Levitace s tím nepomůže, protože jsem po jeho zakouzlení skončil jen kousek nad zemí, což je k ničemu (nenašel jsem nic, co by naznačovalo, že by se výška levitace dala nějak ovládat). Podrobným průzkumem přilehlých jeskyní jsem ale zjistil, že v jedné jeskyni jsou stupínky jen kousek na zemí a postupně se zvedají a mizí za rohem. S trochou trpělivosti a save/load jsem se dostal až do chodby vysoko nad zemí a odtud jsem vstoupil do pokladnice řádu Edurneum na 5. patře :). Pokladnici jsem mohl v klidu vybrat. Dokud jsem neotevřel dveře a nenakoukl dovnitř chrámu, tak bylo vše v pohodě, ale jakmile jsem vylezl ven, tak mě sestry ihned napadly. Měl jsem trochu obavy, co to udělá do budoucna, ale nakonec jsem zariskoval, pokladnu vybral a v tichosti jsem zmizel zpátky na 4. patro. Odtud jsem pak vešel na 6. patro předem, abych se podíval, jestli se něco nezměnilo.
Očividně ne, strážná sestra zůstala v klidu, takže jsem prošel volně přístupnou chodbou a sestoupil na 7. patro. A tady výrazně přituhlo! Prozkoumat toho šlo nyní mnohem více, ale místní osazenstvo tvoří krysáci, takže souboje byly výrazně tužší. Klikatými chodbami jsem se postupně probil až do JZ rohu, kde na mě bafl přerostlý pavouk a zpoza rohu vykoukl tučný červ. Souboj s červem byl koncipovaný asi jako bossfight. Vyžadovalo to rychlou taktiku a odpozorovat pohyby červa, abych dokázal seknout ve správný čas a zároveň se včas stáhnout. Červ se naštěstí pohybuje po malém úseku chodby a často se stahuje, takže je to spíš o délce souboje než-li jeho obtížnosti. Jakmile jsem červa zabil, tak se s výbuchem rozprskl.
Po červovi mě čekalo ještě pár krysáků a pavouků, ale jinak nic extra. Našel jsem tu akorát nějakou poznámku Olivera Poustevníka, která mi k ničemu nesedla a jednoho již delší dobu mrtvého pavouka, ve kterém byl zabodnutý Ciprianský dlouhý meč (spolu s drahokamy osázeným mečem vytvořil mé oblíbené duo). Kousek od tohoto místa jsem našel vstup na osmé, tedy poslední patro. Nejprve jsem se však vrátil do města s lootem a rovnou jsem si nechal opravit oba meče (rázem jsem byl o 1600 zlatých chudší). Cena opravy mě opravdu vyděsila, protože jsem si nechal nakonec opravit i zbroj a moc peněz mi nezbylo. Pokud to takto půjde dále, tak to bude opravdu problém.
Myslel jsem si, že bych zkusil štěstí v ruletě v hospodě u předsunuté hlídky, ale krupiér mi dovolil jen několik výher a pak se vydal pryč z hospody - prý mu došly peníze. Ha, přitom jsem u něj víc prohrál než vyhrál! Zkusil jsem ho cvičně přepadnout, ale dal mi pěkně na budku. Stopoval jsem ho až ke vstupu na 2. patro, kde mi definitivně zmizel. Od té doby jsem ho již nikde nezahlídl.
Z města jsem se vrátil až na 7. patro a sestoupil ještě níže ... nebylo pochyb, tohle je trpasličí město. Jenomže na trpaslíky jsem se těšil marně. Někdo mě předběhl a zanechal tu jen ruiny! Jedna z cedulí mě upozornila, že stojím u kovárny, ale dveře byly zamčené a vypáčit nešly. Boční chodba mě dovedla k díře ve zdi, kudy jsem mohl dovnitř seskočit, jenomže to byla osudová chyba ... jakmile jsem se dole pohnul směrem ke dveřím, tak mi do zad vpadlo něco na způsob vlkodlaka a já neměl kam couvnout. Boj byl marný, vlkodlak mě sundal na jednu ránu a ani jsem ho neškrábl! Při dalším pokusu jsem zkusil utíkat vpřed, protože vlkodlak jde celkem pomalu a dokázal jsem se skrze jedny nezamčené dveře dostat až na plošinky v lávové jeskyni. Radoval jsem předčasně, zpět to nešlo a cesta vpřed byla past! Dovedla mě totiž k mrtvole trpaslíka, ale jakmile jsem ho začal lootit, tak proběhlo zemětřesení a v chodbě za rohem se znovu objevil vlkodlak.
Poznámka: pokud dumáte nad tím, proč jsem za sebou ty dveře nezvařel, tak vám mohu prozradit, že většina potvor ve hře si umí dveře otevřít, takže to nemá přílišný význam (jenom je to zpomalí, ale rozhodně je to nezastaví).
Kolem vlkodlaka se v chodbě nedá proběhnout, na to je chodba příliš úzká. Přemýšlel jsem totiž, že bych přeskočil na plošinky v lávové místnosti a odtud se pokusil vlkodlaka na dálku udolat, jenomže zemětřesení tuhle část beztak zavalilo. A konec konců by to bylo zbytečné, protože vlkodlak je prakticky nesmrtelný! Mou jedinou šancí bylo doběhnout ke dveřím na půli cesty mezi mnou a vlkodlakem, rychle je odemknout a utíkat dál ... jenomže to se mi napoprvé nepovedlo a tak jsem to vzdal a loadnul o kus zpět. Nechám si to prostě na později, až mě sem třeba něco konkrétního zavede.
No, jenomže tím jsem se taky ocitl ve slepé uličce, protože mi došly veškeré dostupné směry a úkol s rituálem jsem stále nevyřešil ... ani nebudu počítat, kolik času mi tohle bloudění zabralo a o kolik levelů jsem se neplánovaně posunul, protože všechno tohle bylo ve skutečnosti zbytečné :D. Klíčem pro vyřešení úkolu je alchymista Felnor, který má dílnu v místnosti za knihovnou na hradě v Arxu. Problém byl v tom, že zprvu byla tahle místnost zamčená a k tomu jsem se nechal svést falešnou stopou, protože Felnor má pokoj ještě v trunním sále a ten je taky zamčený, tak jsem si myslel, že osobně se s Felnorem setkáme až mnohem později. Přišel jsem na to jen z čistého zoufalství, kdy jsem procházel město znovu a znovu a nakonec mě napadlo zkusit i ty dveře za sestrou Chinkashh :D.
Felnor je krom jiného tutorialem k alchymii, respektive jeho dílna. Pro míchání lektvarů je potřeba vlastnit hmoždíř, kterým se dotyčná ingredience nadrtí. Prášek se pak nasype do prázdné baňky a baňka se přenese na destilátor. Pokud máte dostatečnou úroveň Poznávání předmětů, tak se lektvar úspěšně vyrobí (jen pro ilustraci ... na lektvar many je potřeba úroveň 60, na lektvar neviditelnosti úroveň 70). Lektvar zdraví jsem naštěstí při svých 50 bodech zvládl. Lektvary many se mi hodily později, ale má to i své mouchy, protože lektvar dobíjí jen 20 bodů many, přitom silnější kouzla jí spotřebují mnohem více. Potíž je hlavně v ingrediencích, kterých je omezené množství a hotové lektvary jsou zase drahé.
Nicméně to podstatné, co od Felnora potřebujete, je hlavně rozhovor. Felnor byl přítelem Falana Orbiplanaxe a ten se mu svěřil se svými obavami - měl za to, že někdo usiluje o jeho život. Prozradil proto Felnorovi malé tajemství ohledně svého deníku a dal mu klíč od svého pokoje. Felnor mi klíč předal společně s poznámkou, ve které je zašifrován kód od Falanova trezoru.
Spoiler: ukázat
Jakmile jsem trezor odemkl, tak se spustila animace, ve které král svolal radu (pro Falanův deník jsem se musel dodatečně vrátit, protože zůstal v trezoru, ale není to nutné).
Královské rady se zůčastnil král, já, sestra Chinkashh, alchymista Felnor, velitel stráží Carlo, astronom Suiberis a kněz z místního chrámu. Falan Orbiplanax zjistil, že někde v pevnosti dochází k temnému rituálu (obětině), který má za cíl přivést na tento svět zlého boha Akbaa. Vykonavatelem rituálu byl strážce Erzog, kterého po tomto zjištění nechal král bezprodleně uvěznit. Samotný rituál využívá schopností kamene Koltku, což je ve své podstatě meteorit, který pochází z domovského světa boha Akbaa. A tady je potřeba si rovnou spojit několik věcí. Něco málo vám řekne animace a něco se dá dozvědět z knih v knihovně.
Základní sférou bohů je dimenze Noden, která je energeticky propojena s okolními dimenzemi. Každé z božstev je pak živeno energií svých věřících, která do Nodenu plyne. Čím více věřících daný bůh má, tím je silnější. A naopak, čím méně věřících, tím je bůh slabší a slabší, až nakonec upadne do stavu podobného spánku. V něm pak čeká, dokud si na něj někdo nevzpomene a znovu nevzkřísí jeho kult, což může trvat klidně věčnost ;). Bohové nesmějí Noden opouštět a na pravidla Nodenu dohlíží řád Strážců. Akbaa a několik dalších bohů tyto zákony porušili a za trest byli v Nodenu uvězněni a zbaveni své moci (v podstatě byli uvrženi do věčného spánku). Jenomže na Exostu se dostaly úlomky meteoritu, tzv. kameny Koltku, které jsou se svým pánem propojené a začaly tu působit v jeho prospěch - kameny přilákaly nové věřící příslibem moci a obnovením životadárného slunce. Cílem Akbaa je ovšem dosáhnout nové reinkarnace právě na Exostě a celou si jí podmanit, takže strážci musejí zasáhnout dříve, než Akbaa získá přílišnou moc. A v tuhle chvíli přicházím na řadu já, protože jsem se dobrovolně přihlásil na misi. Představený řádu Strážců v Nodenu, Sylib Nurath, mě před transportem varoval, že transport sebou nese určitá rizika, mimo jiné ztrátu paměti, ale časem své schopnosti získám zase zpět. No, ale to jsem se trošku předběhl ...
Falan Orbiplanax ve světle důkazů proti kultu Akbaa požádal Noden o pomoc, ale odpovědi už se nedočkal - byl zavražděn. Rada se ovšem domnívá, že byl úspěšný a Strážce už by mohl být na Exostě. Těžko však říci kde a jak ho poznat. Tenhle úkol měl připadnout mě, zatímco král a armáda vyrazí do boje s Ylsides. Bylo mi trošku divné, jak Strážce může zastavit boha, ale bylo mi vysvětleno, že Strážci mají schopnost zničit kámen Koltku a tím přerušit spojení reinkarnujícího se Akbaa s Nodenem. Úlomků meteoritu dopadlo na Exostu více a jeden je přímo v Arxu (má ho v laboratoři Felnor, čehož jsem si už předtím všiml, akorát jsem netušil, o co jde). Král nechal úlomek přinést a chtěl mi ho předat, abych s jeho pomocí mohl Strážce identifikovat, ale jakmile jsem se kamene dotkl, tak se zčista jasna vypařil! Ha, a tím byla má identita odhalena, jak pro královskou radu, tak i pro mě samotného. A díky tomu se mi vrátila i paměť.
Po rozpuštění rady došlo ke dvojici událostí. Za prvé jsem navštívil Erzoga ve vězení, abych od něj získal podrobnosti. Pověděl mi, že byl k činu donucen, sám je prý nevinnou obětí (kněží mu slíbili návrátit jeho zemřelou ženu). Když viděl, že to jako důkaz nestačí, tak mi v rychlosti prozradil heslo od tajného vstupu do chrámu Akbaa (Faat Kaa Pell). Vstup najdu v hospodě u předsunuté hlídky ... no jasně, to jsou ty dveře, kde chtěl strážný po mě heslo. Druhá událost nastala venku před hradem, kde na mě čekala sestra Chinkashh. Chtěla mi ukázat, jak aktivovat teleporty pro rychlé cestování mezi patry.
Poznámka: je to docela užitečná věc, i když je to ve hře trošku nešťastně vysvětleno (za část potíží může nejspíš čeština). Chinkashh mi totiž řekla, že mě naučí procházet zdmi, což samozřejmě není pravda. Další problém je v tom, že mě dovedla k teleportu na náměstí a v nic neříkající animaci mi předvedla, jak aktivuje teleport. K tomu pak dodala, co budu muset udělat dál. Do inventáře mi přitom přibyly runy Mega a Spacium (obě už umím). Trik je v tom, že Chinkashh aktivovala jen tenhle jediný teleport, takže zatím není propojený s dalšími. K tomu je potřeba fyzicky ke každému teleportu dojít a aktivovat ho stejným způsobem jako Chinkashh, což znamená dojít k danému teleportu a poblíž něj zakouzlit Mega + Spacium. Teprve pak se teleporty propojí.
Jak je vidět, celkem jednoduchý úkol jsem si neskutečně zkomplikoval a nechtěně jsem si tím zadělal na další problémy, protože jsem si odkryl příliš mnoho záhad najednou. Ty se mi pak začaly motat i do dalších úkolů (začal jsem je např. pravidelně uvažovat při řešení všemožných rébusů) a to nebylo zrovna dobré. Do zápisků bohužel nejde příliš věrně zakomponovat celou frustraci a pocity, které jsem chvílemi prožíval, nicméně tohle byl teprve začátek. Nejhorší na tom je, že už takhle jsme si s Arx Fatalis nepadli do oka, takže každá hodina bloudění navíc celou situaci jen zhoršovala. Arx Fatalis přitom není špatný, naopak, hodně věcí bych mohl pochválit, ale ta nálada to prostě přebila. A jak bylo vidět u první rozehrávky Wizardry 8, ono to u mě dokáže udělat hodně.
I když abych byl férový, Arx Fatalis se snaží jít ve šlépějích devadesátkových dungeonů a celkem se mu to daří. Já jsem se prostě nachytal jeho vzhledem a očekávanou přívětivostí. Rozhodně mohu říci, že kdybych si ho tenkrát opravdu koupil, tak bych ho určitě bez návodu nehrál a nedohrál. Prostě bych takovou trpělivost neměl (a to nemluvím o podivně designované obtížnosti soubojů, k čemuž se ještě časem dostanu). Zrada spočívá hlavně v tom, že vy máte opravdu velkou volnost v tom, kam jít a jak řešit určité situace. Jenomže to taky musíte mít pořád na paměti a počítat s tím. U zdánlivě triviální věci pak třeba hledáte zbytečně komplikované řešení. Něco je asi chyba designu, přinejmenším vy máte sice volnost, ale hra v určitých chvílích počítá s tím, že máte vědomosti o něčem, co jste ale v pohodě minuli, protože vám to hra sama umožnila. Na špatnou stopu se tak dostanete raz dva. Když se vám tohle podaří několikrát po sobě, tak je problém na světě ;).
Jenom ještě pro zajímavost, kdybych se býval vydal správným směrem hned, tak jsem se mnohem rychleji dostal ke kouzlům jako je léčení nebo jídlo. Takhle jsem se musel dlouho spoléhat jen na zásoby jídla a přirozenou regeneraci.
Přispěvatel: Elemir Červen 26, 2024, 12:23:47
Když jsem odcházel od poradní síně, tak jsem před trůnním sálem potkal krále Lunshirea ve společnosti sestry Chinkashh a ještě jedné, mnohem starší sestry (Zalnashh). Ta se na králi dožadovala splnění smlouvy, která se týkala něčeho, co se jmenuje Krahoz. Když bylo po všem, tak jsem zkusil požádat Chinkashh o vysvětlení, ale sdělila mi, že to je čistě jen mezi řádem a králem, takže jsem se nedozvěděl vůbec nic. Sdílný nebyl ani Lunshire. Pokrčil jsem proto rameny a odešel do hospody k předsunuté hlídce.
Došel jsem ke dveřím a strážnému jsem sdělil heslo. Strážný mi otevřel a vpustil mě dovnitř. Připadal mi trošku divný, ale v tuhle chvíli jsem ještě netušil, že jsem jednu drobnost ve hře nepochopil - pokud si vzpomínáte, tak jsem v úvodu deníčku označil krysáky za rasu Ylsides, ale ona to není tak úplně pravda. Ylsides jsou totiž lidem podobná rasa, která se spolčila s kultem Akbaa. No a strážný v hospodě byl právě jedním z Ylsides. Vypadal vskutku hrůzostrašně a brzy jsem měl bojové dovednosti Ylsides pocítit na vlastní kůži. Strážce jsem minul a sestoupil po schodišti dolů.
K mému překvapení jsem se objevil na 2. patře, tedy na východě goblinního podzemí (tam, kde jsem byl na počátku hry vězněn). Hlavními soupeři mi byli kněží kultu, ale souboje s nimi celkem šly. Nepřátelské je tu prakticky všechno, výjimkou je akorát slepý kněz, který si myslel, že jsem jedním z bratrů, tak jsem ho nechal při tom. Za odměnu jsem se dozvěděl něco málo o kultu a jeho záměrech (jen mi potvrdil to, co jsem slyšel už dříve, nová byla akorát informace o zabezpečení meteoritu - kamene Koltku). V místnosti se slepým knězem je dvojice skrytých místností. V jedné se nachází golem (trošku tužší potvora) a v druhé je lich (objeví se, jakmile sáhnete na truhličku v rohu místnosti). Lich byl v tuhle chvíli nad moje síly, tak jsem ho nechal být. On ten obsah truhly nakonec za moc nestojí, jak jsem později zjistil :). Každopádně ne vše je nutné zabíjet hned, sem tam se prostě objeví něco tuhého, čemu se dá ale vyhnout.
Chodba za místností se slepým knězem pokračuje do místnosti s podivným strojem, který se nejspíše používá na drcení lidských těl, jak naznačuje nádrž plná krve a ostatků. Za touto místností je zřetelně vidět cesta, která vede po obvodu místnosti, ale místnost je příliš široká, takže není možné jí přeskočit. Žádné řešení jsem přitom neobjevil. Klíčové jsou v tomto ohledu ubykace, kde se dají z dalších kněží vylootit informace o zabezpečovacím mechanismu.
A tím se vracím na úplný začátek. Když do chrámu Akbaa vstoupíte, tak procházíte částí ubykací až nakonec přijdete do kruhové místnosti se třemi dalšími dveřmi. Na jihu je noclehárna a další část ubykací, na severu je místnost se slepým knězem a na západ je ovladovna zabezpečovacího mechanismu (brání přístupu ke kameni Koltku). V ovladovně je trojice golemů, kterých si nesmíte všímat! Já tu chybu udělal, protože jsem se domníval, že mě nakonec stejně napadnou a tak jsem je chtěl zlikvidovat po jednom. Sekl jsem proto do prvního golema a vylákal ho ven. Po nějaké době mi však došlo, že golem je nesmrtelný!! Už se mi nechtělo loadovat, protože jsem měl jen save na úplném začátku chrámu, tak jsem využil toho, že golemové jsou jedni z mála, co si neumí otevřít dveře. Další dva golemy už jsem nechal být.
Přístupu do ovladovny brání silové pole, které jsem dokázal zrušit pomocí svitku s kouzlem Zruš kouzlo. U silového pole na 4. patře mě to ještě nenapadlo, ale tady už bylo jasné, že to musí být odstranitelné nějakým běžnějším způsobem, tak jsem využil své znalosti z jiných kobek, kde se silová pole ruší nějakou formou Dispellu. V ovladovně je čtveřice místností s pákami. Jedna páka je v místnosti za zavřenými dveřmi, další je za uzavřenou mříží, třetí je zablokovaná nášlapnou plošinkou a čtvrtá je zablokovaná číselníkem. Instrukce na papírku prozrazují, co je třeba nastavit na číselníku, ale další informace už jsou nejasné.
Páka u číselníku:
Spoiler: ukázat
Páka za mříží (souvisí s pákou u nášlapné plošinky):
Spoiler: ukázat
Páka za zamčenými dveřmi:
Spoiler: ukázat
Jakmile stisknete všechny páky, tak se v místnosti s drtícím strojem objeví jakýsi polomost, po kterém se dá přejít.
Puzzle to je zajímavý, konečně něco skutečně kobkařského, ale v tuhle chvíli jsem ještě netušil, že to bylo jen na rozehřátí a to lepší teprve přijde :). V chrámu Akbaa tedy už ne, ale až u dalšího úkolu.
Nově odkrytou cestou jsem se konečně dostal až do blízkosti meteoritu, jenomže hned na úvod mě uvítal sám Iserbius, hlavní kněz kultu Akbaa. Pod meteoritem byla zrovna připravena jako obětina nějaká žena, takže jsem začal rozmýšlet, co asi tak bude následovat. Iserbius ihned pochopil, kdo jsem. Byl vlastně rád, že tu jsem, protože svou přítomností mohu celý proces reinkarnace Akbaa jen urychlit. Netušil jsem jak a ani jsem neměl moc příležítostí nad tím dál dumat. Iserbius se oběti omluvil s tím, že budou muset pokračovat později a poté vyřkl neznámé zaklínadlo. Než jsem se nadál, tak byl fuč a místo něj stál přede mnou démon!
Souboj byl dle očekávání nevyrovnaný, ale někde z hlouby paměti jsem vydoloval informaci, že klávesa H slouží k pití lektvaru léčení, tak jsem to hned vyzkoušel a funguje to :). Mimochodem, klávesou G se pro změnu pije lektvar many. Musel jsem do sebe kopnout celkem dva lektvary, ale jinak to bylo v pohodě. Démon padl a nic z něj nevypadlo, což mě trochu překvapilo. Neznámá se osvobodila celkem hbitě sama a poděkovala mi za pomoc. Své jméno mi neprozradila, ale řekla mi, že mi tuto pomoc nikdy nezapomene. Poté zmizela v boční chodbě. A na mě zbyl ještě meteorit.
Nejprve jsem v místnosti vedle vypnul ochranné pole a poté jsem zkusil na meteorit sáhnout. Jenomže on se nerozplynul! Místo toho začal pulzovat přívalem energie a já cítil, že něco začíná unikat přímo ze mě! Malé, skoro nepostřehnutelné množství magické energie. S touto informací jsem se neprodleně vydal za Felnorem ...
Jen pro úplnost, chrám Akbaa se dá opustit dvojím způsobem - z místnosti s meteoritem vede zkratka na úvodní schodiště anebo to jde vzít směrem do západní chodby, kde je rychlospojka do goblinní chodby poblíž výstupu na 1. patro (k předsunuté základně Arxu). Je to přesně to místo, kde jsem předtím popisoval nefunkční spínač (kámen). Tohle totiž má poukázat na fakt, že ne všechny zdánlivě skryté místnosti jsou přístupné hned. Něco je potřeba nejprve odblokovat z druhé strany, jenomže to mi došlo až mnohem později.
Řád Edurneum
Během návratu mě dostihla animace, kterak Iserbius vchází do vězení v Arxu za Erzogem a trestá ho za jeho zradu. Bylo zvláštní, že se Iserbius o Erzogovi a jeho zradě vůbec dozvěděl, ale v tuhle chvíli jsem tomu nepřikládal takovou důležitost. Jenomže po vstupu do trůnního sálu jsem byl svědkem další nepříjemné události - Carlo králi sdělil, že základnu (předsunutou hlídku) přepadli Ylsides a všechny stráže Arxu někam odvedli. Král se v tu chvíli dovtípil, že to není náhoda a Ylsides a kult Akbaa nejspíše spolupracují. V tu chvíli jsem do toho vstoupil já s poznámkou, že Ylsides a kult Akbaa jsou vedeni Iserbiem. Jenomže jsem tím nikoho neohromil. Naopak, král mě překvapil zmínkou o zmízení astrologa Suiberise, vůči kterému choval už delší dobu podezření. Suiberis je totiž přesmyčka jména Iserbius! A to je to, co mi předtím nedošlo, protože goblin Polsius jméno Iserbia zkomolil. Jde o jednu a tu samou osobu.
Nyní jsme tedy věděli, jak se informace z porady dostaly ven. Horší bylo, že se Iserbius stihl připravit a nějakým zázrakem se mu podařilo pozměnit funkci Koltku. Nyní vysával energii přímo ze mě, což je mnohem nebezpečnější situace a mohlo by to Akbaa opravdu přivést na Exostu mnohem dříve. Proto je nutné tento energetický kanál uzavřít a tím udělat kámen Koltku znovu zranitelný. Felnor mi prozradil, že k tomu budu potřebovat mocný artefakt složený ze dvou částí - Krahoz a Zohark. Tenhle artefakt kdysi pomohl při souboji mágů, to bylo ještě v době kralování Poxsellise, a šlo o dočasný dar sester řádu Edurneum. Sestry si na počátku vlády Lunshirea vyžádali artefakt zpět, ale královský palác byl mezitím přepaden rebely. Královna a její malá dcera byly zabity a rebelové ukradli Krahoz. Hm, tak to bylo důvodem hádky mezi králem a Zalnashh. Lunshire byl schopný vrátit jen Zohark. Nezbylo mi proto nic jiného, než se vydat na 6. patro do chrámu sester. Mezitím mi někdo na postel v pokoji umístil podříznuté kuře.
Poznámka: podříznuté kuře už jsem jednou v hradě našel, bylo to poblíž větrací šachty (vedle ubykací stráží). Mám za to, že jde o nějakou formu varování, protože na zdi nad postelí je krví nakreslený symbol, který jsem viděl v souvislosti s kultem Akbaa. V hradu je v trunní místnosti vidět ještě skrytá chodba, hned vedle mého pokoje, ale vstup jsem zatím neodhalil. Možná to s ní souvisí, anebo taky ne :).
Než jsem však na 6. patro dorazil, tak jsem to vzal ještě na 4. patro a odstranil jsem silové pole do SZ části patra. Za ním jsem objevil dvojici strážných podobných strážnému z hospody, takže jsem vytušil problémy. Jenom jsem nečekal, jak velké problémy to budou - strážce mi nedal šanci a po chvilce marného hltání lektvarů léčení jsem šel k zemi. Jednak byl na mě příliš rychlý a taky extra přesný. Na 3 seky bylo po mě. Nejhorší na tom vlastně je, že já se sem později pravidelně vracel, vždy když jsem měl o něco lepší výbavu, a pokaždé jsem dostal nemilosrdně na frak! Na levelu 7 už jsem začal pochybovat, že tohle svou výbavou někdy doženu, ale alespoň jsem chtěl dorovnat síly. Mohu prozradit, že jsem síly nedorovnal, ale to bych předbíhal.
Sestra Iclashh, strážná u dveří (silové pole), mě nyní pustila a odkázala mě za Matkou představenou. Tou je právě Zalnashh. Po krátkém rozhovoru jsem se dozvěděl, že pro získání Zoharku musím podstoupit vstupní rituál řádu - Soudnou výzvu. Mám se odebrat do Chrámu Iluzí a úspěšně ho projít. Dostal jsem k tomu ovladač ke dveřím (dalšímu silovému poli) a zbytek je prý na mě. Zkusil jsem schválně ještě pokladnici, protože jsem si předtím nechal otevřené dveře, ale následovala obligátní bitva se sestrami, takže jsem zase loadnul. Za zmínku stojí ještě místní knihovna, kterou spravuje sestra Syllashh. Je tu pár zajímavých knih o bozích.
Chrám Iluzí je velmi zrádné místo. Na počátku je přístupná jen trojice místností. V první jsou sochy dvou sester, v druhé je další silové pole se spínačem a třetí popíšu za chvilku. Pole ve dveřích nejde odčarovat, proto jsem nemohl do chrámu vejít dříve, i když jsem už věděl o účinku kouzla Zrušení magie (to funguje jen na fialová pole). V obou prvních místnostech jsou na stěnách závěsy, které je možné odsunout. V druhé místnosti se tím odkryje páka a skryté dveře, které se tou pákou otevírají. Za nimi je chodba, která vede k uzamčené truhle a desce s nápisem ve znění: "Slabé místo bohatého hada je tam, kde se kříží meč a žezlo". Prima. Truhla samozřejmě nejde vypáčit.
Třetí místnost obsahuje mříž, za ní je zlatý had s poklady, na stěně u dveří je 8 pák rozložených nad sebou tzv. cik-cak, z druhé strany dveří je jakoby nějaká schránka, vedle ní je deska s nápisem a vedle mříže s hadem je pro změnu zřetelná skrytá chodba. Skvělý popis, že? :) ... Na desce je napsáno: "Někdy to, co vidíš, není opravdové." A rázem jsem byl v pytli :). Trvalo mi opravdu hodně dlouho, než jsem tenhle rébus rozluštil. On třeba ten zlatý had vypadá jako 2D sprit a i prostorově to moc nesedí. Je tohle ta iluze, či co? Klikat na něj taky nešlo. Přitom to zmíněné místo křížení meče a žezla se mi zdálo jakoby divné, jenomže to mohla být klidně chyba vykreslování. A jak už jsem psal, stejně na něj nešlo klikat. Otočil jsem svou pozornost proto na páky, ale žádné vodítko k nim nikde nebylo a metoda pokus-omyl je při počtu 8 pák více než odvážná.
Po několika hodinách jsem to vzdal a v noci před spaním jsem si znovu probíral, jak ty desky asi souvisí s tím, co v těch místnostech je. Další den jsem zkoušel místnosti procházet opět všechny, kousek po kousku, ale nikam to nevedlo. Už jsem se pomalu smiřoval s tím, že nakouknu do návodu, ale pak jsem si ještě jednou prošel všechny předchozí úvahy a zvážil jsem všechny možnosti. Vždyť to řešení musí být někde na dosah. No, nakonec jsem řešení našel, ale v tuhle chvíli jen jedno - dokázal jsem pohnout s těmi skrytými dveřmi:
Spoiler: ukázat
Další cesta mě dovedla k uzavřené mříži. Vedle chodby s mříží je šestice místností s pákami. Uprostřed mezi těmito místnostmi je orb, který zobrazuje jednu vybranou místnost s pákou, respektive on zobrazuje tu, kde je potřeba zatáhnout za páku. Problém je, že všechny místnosti jsou stejné, tak jsem to vzal metodicky a začal jsem si místnost po místnosti označovat položením svitku pod páku - orbem jsem pak jen kontroloval, jestli svitek uvidím nebo ne. Pokud jsem svitek viděl, tak jsem za páku zatáhnul a začal jsem stejným způsobem hledat další místnost v pořadí. Pořadí pák je:
Spoiler: ukázat
Za mříží následovala dvojice cest. Jedna slibovala kratší cestu k cíli, druhá dlouhou cestu k cíli. Zvolil jsem tu dlouhou, ale po chvilce jsem narazil na cedulku, že se mám vrátit a jít kratší cestou. Hm, tak jo. Došel jsem do tmavé dvoumístnosti, kde mě přepadl přízrak. Po jeho likvidaci jsem našel skrytý výklenek ovládaný tlačítkem, ale jinak nic podezřelého. Bylo mi to divné a ani mapa nic neprozrazovala. Naštěstí jsem si po nějaké chvilce všiml podivných obrysů a omylem jsem provedl nechtěnou akci, která mi pomohla:
Spoiler: ukázat
V další části je oválná místnost se středovým sloupem a po jeho stranách jsou spinnery 180°. Jakmile jsem zjistil, co se děje, tak jsem se dokázal posunout dál do následující tmavé chodby. V ní je pro změnu zpětný teleport, který nejde přeskočit ani překonat levitací. Fígl je v něčem jiném:
Spoiler: ukázat
Konečně jsem se dostal do části, která je vidět i bez průchodu Chrámem Iluzí (z této strany je neodstranitelné silové pole). Uprostřed místnosti je mísa a na zdi jsou nápisy, které mě nabádaly k oběti drahého zboží. Mno, zkoušel jsem do mísy házet kde co, dokonce jsem to obrátil a házel do ní bezcenné věci, ale nic z toho nepomohlo. Několikrát jsem se dokonce vracel do hradu pro různé zlaté cihly a poháry, ale bylo to k ničemu. Mísa očividně chce něco, co jsem měl nálezt přímo v Chrámu Iluzí a moje pozornost se obrátila zpět ke zlatému hadovi ...
Spoiler: ukázat
Zlatou sošku hada jsem vhodil do mísy. Soška v ní zmizela a na dně mísy se místo ní objevil prsten - Zohark. Jakmile jsem ho sebral, tak jsem byl teleportován do vstupní místnosti, kde mezitím ožila dvojice soch a musel jsem čelit jejich hněvu. Nic komplikovaného.
Dvoudenní zápolení bylo nakonec korunováno úspěchem, ale musím přiznat, že v Chrámu Iluzí jsem měl opravdu na mále a několikrát to vypadalo, že se na Arx Fatalis vybodnu a nechám se podat. Přitom teď zpětně mi to přijde celkem jasné, ale ta potíž vyplynula hlavně z toho, že jsem nad jednotlivými věcmi až moc přemýšlel a bral jsem ohled na všemožné detaily. V tomhle ohledu to Arx Fatalis dělá vskutku dobře - nabídne vám několik falešných cílů a teď se ukažte. Svou roli sehrálo i to lehké znechucení z předchozí bloudící pasáže.
Přispěvatel: Elemir Červen 26, 2024, 12:24:46
Zohark jsem měl, ale kde hledat Krahoz? Moc možností mi nezbylo. Prakticky všude jsem byl a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mezitím někde něco otevřelo. Při opuštění Chrámu Iluzí jsem narazil na mrtvou setru u chodby k průchodu na 7. patro. Měla u sebe vzkaz, že sraz je v Krystalové jeskyni. Řád, anebo přinejmenším několik jeho členů, je očividně ve spolku s kultem Akbaa, což mě zarazilo, protože jsem v tom neviděl žádný smysl. Zalnashh a spol. na vzkaz nijak nereagovaly, takže jsem trochu znejistěl. Na 7. patře jsem samozřejmě nic nenašel, ale když už jsem byl tu, tak jsem si řekl, že řešení bude možná až na 8. patře.
Dorazil jsem proto do trpasličí kovárny a zopakoval si honičku s vlkodlakem. Od mrtvého trpaslíka jsem si vzal deník s popisem toho, jak kovárna funguje, energetický krystal a dvojici skřetích žeber. Jasně a taky klíč. S klíčem jsem doběhl ke dveřím, odemkl si a utíkal vpřed. Tentokrát se mi to podařilo. Doběhl jsem do čtvercové místnosti s ochozem, ke kterému vede žebřík, takže jsem s úlevou vyšplhal nahoru a sledoval bezmocného vlkodlaka dole. Cha, ale co teď? Zkusil jsem luk, ale ani 100 šípů s vlkodlakem nehnulo! Začal jsem zcela správně uvažovat, že ta potvora je zbraněmi a magií nezranitelná.
Na ochozu jsem našel páku, ale ta nic viditelného nedělala. Vedle vstupní chodby je ve zdi další chodba a vedle ní zablokovaná páka. U vstupu do místnosti je navíc roštová podlaha a pod ní je láva, ale v tuhle chvíli jsem si tyhle dvě věci nespojil. Problém byl vůbec se odtud dostat a vlkodlaka setřást. Několikrát jsem zkusil do té chodba proběhnout, ale vlkodlak mě vždy dostal. Pomohlo, až když jsem za sebou zavřel dveře, protože mě nějak ztratil z dohledu. Nicméně to nefunguje stoprocentně, což z celé věci činí dost divokou loterii. V místnosti na konci boční chodby je deník, klíč a páka, která odblokuje tu páku ve čtvercové místnosti s ochozem. Po několika pokusech se mi povedlo do místnosti doběhnout, zavřít dveře a zatáhnout za páku. Po chvilce jsem se vrátil do čtvercové místnosti a vyběhl zpět na ochoz, abych si mohl udělat bezpečný save. Prvním pokusem jsem zjistil, co odblokovaná páka dělá a při druhém pokusu už jsem vlkodlaka nalákal na rošt a poslal ho přímo do lávy. Uf.
Ono to napsané vypadá jednoduše, ale celá akce mi zabrala dobré 2 hodiny. Jednak jsem musel vlkodlakovi utéct a do toho jsem musel hledat způsob, jak se ho zbavit. Přitom je to opravdu hodně o náhodě. Kdybych nezjistil, že ho přeci jen dokážu setřást, tak jsem to znovu vzdal. Situace totiž vypadala beznadějně. V tuhle chvíli už jsem byl na levelu 7 a tady prostě není už moc prostoru na zlepšení, takže bylo zřejmé, že ta událost s vlkodlakem je prostě takto nadesignovaná.
Později jsem přišel na to, že jsem to asi mohl provést trochu jinak a elegantněji ...
Spoiler: ukázat
Další průchod patrem už byl pohodový, protože šlo jen o hrátky s klíči a do toho jsem likvidoval obyčejné krysy. Konečně jsem našel kovárnu a v dolech si natěžil něco málo kovu. Našel jsem dokonce velkou mithrilovou hroudu, se kterou tu jde provést jedna akce, ale nějak mi unikal její smysl, tak jsem hroudu donesl do kovárny a tady jí ponechal na později. Třeba mě sem časem něco konkrétního zavede. Proteď jsem si akorát vyzkoušel podle trpasličího deníku ukovat obouručák (na patře jsem našel formu na jednoruční a obouruční meč).
Problém s Krahozem mi to tedy nevyřešilo, proto jsem se vrátil do Arxu a začal zkoumat jeho okolí. Odešel jsem hlavní branou do podzemí a konečně jsem měl štěstí. Ve spojovací jeskyni mě čekala trojice naštvaných sester, které očividně spolupracují s kultem Akbaa. Nedaly mi na výběr, tak jsem je pozabíjel. Z dopisů jsem se dozvěděl, že se v řádu chystá vzpoura, ale Zalnashh to opět nezajímalo. Když už nic, tak jsem alespoň konečně věděl, co je Krystalová jeskyně :). Ale opět, nic konkrétního jsem v ruce nedržel, žádný další směr postupu.
Myšlenkama jsem proto zamířil na 4. patro do části, kde jsem narazil na dva tuhé strážce. Normálně jsem kolem nich proběhl a zamířil po schodišti dolů. Ukázalo se, že jde o vstup do podzemí, konkrétně na východ 5. patra. Dole mě za dveřmi čekala další dvojice strážců, ale těm už nemělo smysl utíkat - nebylo kam. Zvolil jsem proto pokus s lektvarem neviditelnosti a proběhl jsem jim za zády do chodby napravo. Chtěl jsem to prostě jen zkusit, jestli to nepůjde tímto způsobem, ale nezadařilo se. Jednak mi chyběly klíče od truhel a pak stráže v jižní části chodí aktivně i skrze dveře, takže mě dříve či později stejnak vyslídili a zabili (lektvar vydrží jen chvilku a moc jsem jich u sebe neměl). Zlepšená nálada po úspěšném průchodu Chrámem Iluzí se opět začala rozplývat. A jako vždy mi pomohla zase jen náhoda, protože jsem se od základny těchto strážců přesunul směrem k jezírku na východě. Na jeho konci jsem zahlédl ženskou postavu ... byla to ona zachráněná žena z chrámu Akbaa.
Ani tentokrát se mi nepředstavila a ihned se mě optala, co tu dělám. Nevím proč, ale beze všeho jsem jí vyklopil všechno o hledaném Krahozu a proč ho hledám. Poté mi pokynula, ať jí následuji, ale v tu chvíli se mi zatmělo před očima ... někdo mě zezadu udeřil do hlavy. V následující animaci jsem viděl, jak mě kdosi táhne pryč a chvilku poté se nade mnou skláněla má neznámá ve zbroji.
Představila se mi jako Alia, vůdkyně rebelů, což mě docela znejistělo. Na druhou stranu jsem byl stále na živu a nic nenasvědčovalo tomu, že by mi rebelové usilovali o život. Zkusil jsem nadhodit to, co mi o rebelech řekl král Lunshire, ale Alia s tím nesouhlasila. Shodli jsme se akorát na společném nepříteli - kultu Akbaa. Alia byla ochotná mi Krahoz předat, ale musím ho vykoupit jiným vzácným artefaktem, Štítem Starobylých. O jeho poloze nic konkrétního neví, ale měl by se údajně nacházet v kryptě v Arxu. A pokud jde o krále, měl bych před ním držet jazyk za zuby, tedy pokud chci žít dost dlouho. Alia je mi sice vděčná za svou záchranu, ale zradu tolerovat nehodlá. Upřímně, neměl jsem s tím problém.
V táboře rebelů je mimochodem fajn obchodník, od kterého jsem koupil další batoh k rozšíření inventáře. A od Alie jsem dostal speciální klíč, který slouží k odemčení vstupů do tábora rebelů (jsou dva - na 4. a 5. patro).
Krypta, první patro
Po návratu do Arxu jsem využil znalosti výstrahy u krypty a na vstup se optal Carla. Celkem ochotně mi předal klíč, jen mě upozornil, že vstupuji na velmi nebezpečné místo, tak bych měl být sakra opatrný. Napadlo mě, že bych před vstupem do krypty mohl vyzpovídat Shany, která se mi chlubila tím, že prošla všechna čtyři patra, ale Shanny jsem nikde ve městě nenašel, tak jsem prostě odemkl vstup a vešel ...
Na prvním patře je jen pár krys a komplex menších krypt propojených chodbami. Nebudu zbytečně popisovat hrátky s klíči, protože různých klíčů je v kryptě potřeba opravdu halda. Vše je prostě o důkladném průzkumu, což krom jiného obnáší rozbíjení sarkofágů. Je to opravdu nutné. Poklopy sarkofágů se sundavají normálně klikem na víko, ale náhrobní kameny na zdech je potřeba rozbíjet krumpáčem. Důležité je prozkoumávat hlavně místa, kde jsou pohřbeny významné osobnosti Arxu (svůj hrob tu má třeba astrolog Falan Orbiplanax).
Poznámka: krumpáčem se dají probourat i nestabilní stěny, ale ty se nacházejí jen v patrech goblinů.
První patro krypty se ve skutečnosti nachází na jihovýchodě 4. patra. V jednom bodě je propojené s chodbou, kde jsem předtím popisoval klíčovou dírku schovanou za otočnou loučí. Cesta se otevírá právě ze strany krypty a potom už je průchozí oběma směry. Je k tomu potřeba vyřešit drobné puzzle, kdy hledáte ulomenou páku od spínače atd. Nic komplikovaného.
Průzkumem sarkofágů se dají najít například malé kameny s vyrytým nápisem. Tyhle kameny jsou důležité později a celkem jich je 6 (nacházejí se i na dalších patrech krypty). Jižní východní chodba vede na další patro, ale je uzavřená mříží. Hned vedle mříže je uzamčená místnost, kterou jsem dokázal vypáčit. Meč na soše jednoho z rytířů funguje jako páka, která mříž nadzvedne. Nicméně první patro není nutné ještě opouštět. Pro úkol se štítem už není nijak důležité, ale dá se tu posbírat něco málo lootu.
Poznámka: a právě to zdání důležitosti různých prvků okolí je kamenem úrazu, když hledáte řešení cesty vpřed, protože dopředu nevíte, jestli to je nebo není důležité :).
V západní části krypty stojí socha ženy s pohárem a okolo je trojice mříží uzavřených krypt. Pod sochou je nápis Achanta a dívčin pohár je interaktivní. Jenomže co do něj patří?
Spoiler: ukázat
Tím veškerá zábava končí. První patro bylo jen zahřívací, to horší teprve přijde.
Krypta, druhé patro
Nyní se nacházíme na jihu 5. patra a opět je tu možnost zkratky do přilehlé jeskyně, odkud se pak snadno dostanete například k teleportu. Nicméně tak snadno se do této spojovačky nedostanete. Druhé patro krypty začíná uzavřenou mříží, dvojicí pák a nášlapnou plošinkou. Vedle plošinky pak leží dvojice zombií. Páky jsou zaseknuté a je potřeba je odblokovat podobně jako páku v chrámu Akbaa (zatížit plošinku, např. kamenem). Nic komplikovaného, legrace přide až ve chvíli, kdy zatáhnete za páku, protože to probudí ležící zombii. Je to zhruba středně tuhý souboj, rozhodně není dobré zombie podceňovat.
Za mříží je trojice chodeb a po stranách jsou vždy 3 a 3 místnosti. 4 místnosti jsou uzavřené dveřmi, přičemž k některým potřebujete klíče, dvě místnosti pak uzavírá mříž, kterou je možné otevřít pákami v prostřední chodbě (ovšem pozor, v této chodbě je dost podlahových pastí!). Než jsem se nadál, tak na mě vyběhla další zombie. O kousek tužší, ale to nebylo vše. Jakmile jsem jí zabil, tak jsem pokračoval v průzkumu, ale najednou jsem zaslechl podivný zvuk, a když jsem se otočil, tak ta zombie normálně vstala a začala znovu útočit. To se opakovalo ještě jednou, takže při další domnělé smrti zombie jsem neváhal a odběhl chodbou na západ až na konec k mříži do další části patra. Tady jsem našel ostatky lovce duchů a v jeho deníku jsem si přečetl poznámku, že na běžné zombie funguje dobře oheň, ty tužší je potřeba přibýt k zemi dřevěným kolíkem.
No a kolíků jsem měl jaksi nedostatek :). V tuhle chvíli jsem zalitoval, že jsem kolíky předtím neskupoval, protože mi přišly naprosto k ničemu (prodává je Mopak na 5. patře, takže vlastně kousek odtud). Pro jeden jsem se vracel až na goblinní základnu. Na dalším patře už se dají kolíky normálně najít a to v docela hojném počtu, takže jsem musel přežít jen začátek. Kolík jsem preventivně aplikoval na všechny zombie, abych měl jistotu - do těch lehčích verzí se kolík nezabodl.
Jak jsem zmínil, poblíž ostatků lovce je další uzavřená mříž, která vede do druhé části patra. Na první pohled není řešení zřejmé, takže jsem začal obíhat všechny místnosti kolem, nicméně mě to nakonec beztak dovedlo do slepé uličky - jak nečekané :).
Spoiler: ukázat
Okolní místnosti jsou zajímavé hlavně jako zdroj lootu a různých událostí. Opět tu do hry vstupují hrátky s klíči, ale to popisovat nebudu. Na jihu v prostřední místnosti se nachází dvojice soch (gargoyly), které vás aktivně sledují. Když na ně zaútočíte, tak z nich stříká krev, ale zabít nejdou. Jdou ovšem "uspat" ohnivou koulí. Na druhou stranu jsem nezjistil, k čemu je to dobré. Na severu v prostřední místnosti se pro změnu probudí kruh z lebek, který vytvoří pole sesílající silné útočné kouzlo. Lebky jsou nezranitelné, navíc na vás vyběhne zombie, která dokonale ropztýlí vaši pozornost. Lebky jsou ve skutečnosti past, kterou je možné deaktivovat klikem na kříž na zdi. Při jednom pokusu jsem u vstupu do místnosti vydržel o něco déle a všiml si, co tu past přesně spouští, jinak by mě to asi jen tak netrklo, protože přibližovat se k pasti není moc bezpečné.
V druhé části patra je čtveřice místností a vstup na další patro, který je uzavřený trojicí mříží. Do dvou místností jsem se dostal bez klíče (tedy do jedné s pomocí páky venku), do další jsem klíč potřeboval a do jedné mě vpustila kombinace pák v jiné místnosti (vyžadovalo to správné pořadí zatažení, ale to je popsané ve zprávě u ostatků lovce duchů):
Spoiler: ukázat
Mříže ke vstupu na další patro se otevřou zatížením nášlapných plošinek v okolí.
Krypta, třetí patro
Nyní přichází na řadu ještě rozlehlejší patro, ale to je naštěstí na puzzly méně náročné. I když ... zrovna tady se nachází Štít Starobylých, který je schovaný za docela solidním rébusem :D. Polohou se nacházíme na 6. patře a začínáme pro změnu na západě a jdeme na východ.
Celému patru vévodí velký okrouhlý sál, který je dvoupatrový. Hned při vstupu do sálu se spustila animace, ve které mumie proskočí oknem dolů mezi sarkofágy a poté na mě zaútočí. Vypadá to efektivně a čekal jsem něco na způsob bossfightu, jenomže mumie umírají i bez kolíku, akorát jsou o něco vytuhlejší než tužší verze zombií - umí zakouzlit paralýzu, což dokáže nemile překvapit. Obzvlášť když jdou ve dvou, což je specialita dalšího patra. Většinu sarkofágů jde otevřít, ale jeden má víko natolik těžké, že jsem s ním nepohnul. Doteď jsem nepřišel na to, jak se pod víko dostat. Možná to souvisí s nějakým úkolem, to uvidím až časem. Další zajímavostí v sále jsou výklenky s baňkami, kdy ve dvou z nich je krev. Baňky s krví už jsem našel dříve, ale zatím netuším, k čemu jsou dobré.
Patro sálu je rozdělené na dvě části, přičemž na podlaze jsou místy vyryty určité obrazce. V severní části je pak v rohu propojka do okolních dolů, ale pro její zprovoznění je potřeba najít aktivační kámen, který se nachází až na dalším patře. Po průchodu jsem se objevil za zdí, kde byla původně zablokovaná páka. Po aktivaci ze strany krypty je průchod obousměrný (páka už normálně funguje). Krypta tak vysvětlila celou řadu skrytých chodeb, nad kterými jsem si původně dost lámal hlavu. Přitom jde o výstupy z krypty, které se otevírají právě jen ze strany krypty.
Na východě se v patrech sálu nachází vstup do menšího sálu, ale je po obou stranách uzavřený mříží. Ty je možné otevřít s pomocí pák. Za mřížemi jsou lávová propadla, která je možné uzavřít zatížením plošinek na druhé straně propadel (propadlo jde přeskočit). Páky vedle plošinek pak jen manipulují s mřížemi, což mi k ničemu nebylo.
Poznámka: na patře je k vidění několik podlahových pastí (nášlapné plošinky), k jejichž deaktivaci se hodí plošinky zatížit kameny a tím pádem už se past při sešlápnutí nespustí.
V jižní části patra sálu je ještě jedna páka, která zdánlivě nic nedělá, ale její funkcí je odkrýt skrytou místnost kousek od vstupu na toto patro (v takové malé hrobce vedle vstupu).
Před vstupem do menšího sálu je ještě odbočka na čtvrté patro, která je zablokovaná fialovým silovým polem. Odstranil jsem ho pomocí svitku Zruš kouzlo, ale nastalo mi drobné dilema, protože v menším sále mě čekala animace, ve které jsem rozmlouval se strážným duchem, který hlídá štít. Po ukončení rozhovoru jsem měl vyřešit docela komplikované puzzle, tak jsem se rozhodl loadnout a jít nejprve na 4. patro krypty. Jenomže to jsem nedokončil celé a v principu to není ani nutné popisovat chronologicky, takže začnu tím duchem.
Duch nebyl nijak útočný, jen si se mnou promluvil a pak za sebou zavřel mříž. Dokud nevyřeším puzzle s přiřazením elementů ke správné denní době, tak mám u něj prostě smůlu a ke štítu mě nepustí. Duch se mnou nebude bojovat ani poté, chce jen otestovat mé schopnosti. Na počátku jsem dostal drobnou radu, ve které jsem se dozvědel, že východ a západ slunce jsou vždy naproti sobě a orientované ve směru mého příchodu. Potíž byla v tom, že beztak nevím, co je v uvedených symbolech západ a co východ slunce :). Moje postavička mi naštěstí sama poradila, že symboly na puzzle jsou podobné tomu, co jsem viděl ve velkém sále. A skutečně, v patře sálu jsou celkem 4 symboly ze šesti, takže znám přesné pořadí čtyř a tipovat musím jen dva. Jenomže puzzle je možné skládat buďto podle vnitřku anebo vnějšku, takže kombinací je pořád dost. Symboly na puzzle se také shodují se symboly vyrytými na malých kamenech, které jsem v kryptě nacházel (to jsou ty, na které jsem upozorňoval při popisu prvního patra).
Na řadu přišla metota pokus-omyl, kdy jsem začal skládat obrazce puzzle podle vnitřního kruhu a při neúspěšném pokusu jsem se o dílek puzzlu (otočnou desku) posunul, dokud jsem nevyzkoušel všechny kombinace po celém jeho obvodu. Nic se nestalo, tak jsem to zkusil podle vnějšího kruhu a po několika pokusech jsem konečně dospěl ke kýženému výsledku. Nyní mi duch nakázal, abych na sloupky vedle otočných desek umístil kameny s vyrytými symboly. Tentokrát se kameny skládají podle vnitřního kruhu. Mříž se otevřela a já si mohl ze sarkofágu vzít Štít Starobylých (je nerozbitný a poskytuje prima bonus k odolnosti proti magii).
To ale nebylo vše. Ve stěně hrobky je skrytá chodba na "můstek" nad hrobkou (otevírá se tlačítkem). Je tu schovaná runa Mortis, která je velmi důležitá pro sesílání silných útočných kouzel a nikde jinde jsem jí zatím neviděl.
Na můj vkus to bylo se štítem nakonec moc jednoduché, takže jsem čekal nějakou zradu a vzpomněl jsem si přitom na sarkofág s těžkým víkem. Ten ale zůstal neporušený. Nicméně překvapení skutečně přišlo, z chodby k východu na druhé patro na mě vyrazil lich! Byl o poznání slabší než ten v chrámu Akbaa, ale pořád byl dost nebezpečný (lichové si umí přivolat střední typ zombie - to je ten, co se musí dorážet kolíkem). A k tomu kouzlí řetězová útočná kouzla, kterým je potřeba uhýbat (naštěstí to u některých typů kouzel jde). Po lichovi zbylo srdce golema.
Přispěvatel: Elemir Červen 26, 2024, 12:26:23
Krypta, čtvrté patro
Čtvrté patro krypty se nachází na sedmém patře dolů a není s okolními chodbami nikterak propojeno (to platí i o dalším patře krypty). Okolní hrobky vypadají jako starověká mauzolea na Blízkém východě, takže tu došlo k celkem výrazné změně prostředí. Taky je tu o poznání více mumií a sem tam nějaká krysa. Pozor je potřeba dát hlavně na víko jednoho sarkofágu hned na počátku patra, protože obsahuje instakillovou past (zatím si s tím neumím poradit). Podobně je na tom jedna páka poblíž kruhové místnosti se sochou krále Poxsellise. Páka jako taková asi nic nedělá, ale jelikož celé tohle patro je v podstatě o hrátkách s pákami, tak se jí prostě nevyhnete.
Trochu zrádná je akorát pasáž označená jako bludiště ztracených. Jde o část, kde si s pomocí pák musíte odkrýt cestu vpřed, ale většina pák jednak něco otevře, ale taky něco jiného uzavře. Ne všechno se pak promítne na mapě, na druhou stranu nejde o nic komplikovaného. Bodcové pasti je možné zakrýt, jsou k tomu taky páky (popřípadě tlačítka), akorát občas budete muset k páce nebo tlačítku přelevitovat, takže se hodí mít u sebe alespoň dva svitky s kouzlem Levitace (na samotné kouzlo stále ještě nemám runy). Při průzkumu bludiště jsem narazil na místnost s vírem léčivé energie, což se může někomu hodit.
Jakmile jsem našel cestu skrze bludiště, tak jsem se dostal do místnosti se sochou Poxsellise. V pozadí se ozval zlověstný hlas a socha ukázala přímo na mě. V tu chvíli se vedle ní zvedl ze země dlouhý meč a zaútočil na mě. Nebyl to úplně pohodový souboj a aby toho nebylo málo, tak po meči na mě zaútočilo kovářské kladivo. Tím se ale možnosti ducha vyčerpaly a ruka sochy se zvedla do polohy pozdravu. Jenomže to byla jen část vyřešeného problému. V místnosti je hned několik pák a já potřeboval otevřít pokud možno obě mříže (jednu pro rychlejší vstup do této místnosti, abych nemusel přes bludiště, a druhou kvůli postupu vpřed). Nápověda k tomu není žádná a na prostou kombinatoriku je to zase moc pák najednou. Zkusil jsem tedy zatáhnout nejprve za všechny páky a pak jen za ty, které mi připadaly, jakože patří k sobě do skupiny a pak i podle odlišnosti, třeba toho, kam páka po zatažení směrovala. Výsledkem byla otevřená mříž pro postup vpřed (mříž ven k východu se otevře až po získání klíčového artefaktu na dalším patře).
Spoiler: ukázat
Opět se ozval zlověstný hlas a varoval mě před postupem dále. Ničeho jsem nedbal a vyrazil vpřed, jenomže za rohem na mě zaútočila sekera :). Naštěstí to byla poslední oživlá zbraň, co se mi postavila do cesty, další už byly zase jen mumie. I když jedno setkání tu bylo vskutku hodně zajímavé. Chodba na další patro je lemována uzamčenými hrobkami a v jedné je vidět modlící se žena, která prosí o pomoc. Když jsem však hrobku otevřel, tak se ukázalo, že žena je ve skutečnosti již dávno mrtvá a povstala jako zombie. Nic zvláštního u sebe neměla, ale o místnost dále mi došlo, že ta oblečená ženská zombie má možná něco společného s vedlejším úkolem, který jsem vzápětí dostal.
Ve vedlejší místnosti mě totiž oslovil duch ženy, která byla úkladně zavražděna. Netuší však, proč se tak stalo a kdo všechno za její vraždou stál. Požádala mě proto o pomoc. Za svého života bývala vysoce postavenou obyvatelkou Arxu a jejím vrahem by měl být jednooký muž. Mám ho vyhledat a předvést před spravedlnost.
Teď se trošku předběhnu, protože celý úkol je poměrně komplikovaný a zatím jsem s ním příliš nepohnul. Problém je v tom, že některá NPC ve hře občas zmizí a objeví se až při určitých událostech, takže i když víte, že hledáte jednookého muže, tak máte v danou chvíli prostě smůlu. Po čase jsem zjistil, že oním mužem je Enoill v hospodě u předsunuté hlídky. Odmítl se však se mnou na toto téma dále bavit. Zřejmě mi chybí nějaký důkaz nebo něco, co by mu rozvázalo jazyk (teď mě tak napadá, on se usilovně dožadoval dalšího piva ...). Mojí domněnkou je, že zavražděná žena byla původně manželkou bankéře Garyho, který se jí potřeboval zbavit. Jenomže jak to dokázat? Na druhou stranu, proč by byla pohřbena na patře šlechty?
Při rozhovoru s Enoillem jsem si navíc všiml, že na zdi za ním je do omítky vyškrabaný vzkaz od poustevníka Olivera, což zase souvisí s dvojící zpráv, které jsem v dolech předtím našel. Najednou se mi tu zkrátka začínají křížit (vedlejší) úkoly navzájem a nedokážu to rozmotat.
V jedné z hrobek jsem našel ostatky jiného dobrodruha, který se pokoušel vykrást hrobku krále, ale nedokázal se dostat přes strážcovo puzzle (tím ale myslel puzzle na předchozím patře, Poxellisova hrobka je naopak o patro níž). Dobrodruh měl u sebe podivný kámen, který slouží jako spínač k propojce třetího patra krypty s okolními doly.
Cesta na další patro vedla přes podlahovou past a past z bodců, kterou jsem musel přelevitovat. Na druhé straně jsem bodce uzavřel s pomocí páky a sestoupil o patro níže. Popravdě to není nutné, protože past otevírá páka v hrobce s duchem, takže jí stačí zase zatáhnout zpět.
Krypta, páté patro
Heh, Shany mluvila jen o čtyřech patrech a přitom krypta má pater pět. Asi to nepovažovala za důležité, protože na pátém patře toho k vidění moc není - na první pohled je tu jaksi mrtvo :). Okolo středové chodby je čtveřice hrobek hrdinů a na úplném konci je pak sarkofág samotného krále Poxsellise. Kolem jeho sarkofágu je čtveřice interaktivních sloupků, na které patří lesklé orby. Ty najdete vždy po jednom v každé z okolních hrobek. V hrobce kapitána Auletia je navíc schovaný Přesný ozdobný dlouhý meč (skříňku otevírá tlačítko na zdi), který na první pohled vypadá fajnově (+20% k šanci na kritický zásah), ale přijde mi ve výsledku horší než můj drahokamy osázený meč.
Po rozmístění všech čtyř lesklých orbů víko sarkofágu odletělo a uvnitř jsem spatřil Poxsellisovu helmu. Opatrně jsem jí vyndal a dobře si jí prohlédl. Je nerozbitná a umí odhalit iluze. Jak jsem si jí prohlížel, tak jsem se pomalu přesunul do chodby a k východu, ale v tu ránu mě z přemýšlení vytrhl prudký závan větru. Svícny zhasly a z chodby přede mnou se ke mě doneslo zlověstné varování. Byl jsem označen za sprostého zloděje a z hrobek kolem na mě nastoupili dva extra tuzí lichové!
I souboj s jedním lichem je dost nevyzpytatelný, natož se dvěma najednou. S pomocí lektvarů léčení jsem nějakou chvíli vydržel, ale nedokázal jsem zabít ani jednoho. S odstupem času jsem si proto do krypty přinesl mnohem více lektvarů léčení a zkusil to znovu (měl jsem jich asi 26), ale ani to nestačilo a výsledek byl opět tristní! Nepomohlo ani navýšení statistik z nasyslených dovednostních bodů, ani změna zbraní atd. Teprve časem, když jsem dokázal zapojit magii a měl na sobě o dost lepší výbavu, tak jsem s námahou soboj uhrál. Ale nebylo to moc slavné vítězství, protože jsem musel využívat mezisavy, kterými jsem se vyhýbal efektu instakillových kouzel. Na férovku si to vůbec nedokážu představit, to by byla prostě halda pokusů a zoufalé čekání na štěstí. Možná časem získám lepší zbraň nebo něco jiného, ale já to chtěl mít co nejdříve pořešené, takže jsem si nakonec z hluboka oddychl (vyřešil jsem to chvilku po likvidaci hrozby v Arxu, viz dále).
Helma po nasazení ukazuje šipky na podlaze, podle kterých jsem se řídil až k východu z patra. Brána na patro se totiž v době útoku uzavřela, takže jsem byl rázem v pasti. Nasazená helma je tedy nějakým způsobem klíčová pro její znovuotevření (zřejmě to souvisí s trojicí plošinek poblíž Poxsellisova sarkofágu, ale v době útoku lichů jsem fakt neměl čas tohle sledovat :D). Zajímavé pak bylo dodatečné zjištění, jak si s lichi poradili jiní ...
Spoiler: ukázat
Holt jak jsem už jednou psal, Arx Fatalis je prostě o svobodě :D.
Vyzvednutí Krahoze
Se štítem jsem zamířil do tábora rebelů a předal ho Alii. Byla nadmíru potěšená, protože se jí do rukou navrátil rodinný majetek ... v tu chvíli se mi potvrdilo, co jsem si už delší dobu myslel. Alia je dcerou krále Lunshirea a královny Florence, a tím pádem je to také vnučka Poxsellise. Podle Lunshirea byla společně se svou matkou zavražděna rebely, ale celá věc se má trochu jinak a Lunshire žije celou dobu v klamu. Nutno dodat, že v záměrném klamu.
Všichni rebelové kolem jsou ve skutečnosti členy řádu Posvátné dýky, který založil už král Poxsellis na ochranu královské rodiny. Agentům řádu se podařilo zjistit, že sestry řádu Edurneum usilují o princeznin život a tak se rozhodli společně s královnou zosnovat falešný únos. Přišli však pozdě. Královnu mezitím někdo zabil a přežila jen princezna. Řád jí odvedl do bezpečí a ke králi se dostala informace o smrti královny i princezny, z jejichž smrti Lunshire obvinil právě Posvátné dýky - od té doby je má za zrádce a rebely. Král tak dodnes netuší, co se přesně stalo a s ohledem na princeznino bezpečí je to tak lepší, jak mi Alia sama řekla. Za splnění úkolu a příslib mlčení mi Alia dovolila vstoupit do sklepení základny a vyzvednout si prsten Krahoz.
Nyní jsem vlastnil obě části mocného artefaktu. Pro jistotu jsem zanesl Krahoz ukázat Matce představené Zalnashh, ale mnohem více než-li samotný Krahoz jí zajímala poloha rebelské základny. Nic jsem jí neprozradil, což jí příliš nepotěšilo. Zalnashh to nakonec nechala být a dovolila mi, abych si Krahoz ponechal. Nasadil jsem si oba prsteny a vydal se na patro goblinů, abych se odtud bezpečně dostal rovnou ke kameni Koltku v chrámu Akbaa. V chrámu mě totiž čekalo nemilé překvapení, tak jsem se mu chtěl vyhnout ...
A jak jsem to věděl? Na počátku pátrání po rebelech jsem zavítal na patro goblinů (2. patro), protože mi stále vrtalo hlavou, jak se dostat za zával okolo tábora trola Greua (na nic jsem stejně nepřišel). Při té příležitosti jsem zauvažoval, že bych si to šel vyříkat s lichem v chrámu Akbaa a tak jsem prošel skrytou chodbou přímo ke kameni Koltku. K mému překvapení tu stál nový kněz Akbaa! Byl o poznání silnější než jeho předchozí kolegové. Rychlou obhlídkou okolí jsem zjistil, že tu nebyl sám, ale v chrámu nově pochodují hlídky Ylsidů, tedy obávaných bojovníků, s nimiž jsem měl tu čest už na 4. patře dolů. V tu chvíli bylo jasné, že jsem v problémech. Potichu jsem se tedy z chrámu vytratil a doufal, že se sem nebudu muset vracet - tedy alespoň v nejbližší době. Jenomže to se mi nesplnilo.
Vzhledem k situaci jsem si chtěl tedy práci ulehčit a vejít rovnou do komory s meteoritem, jenomže to najednou nešlo. Do chrámu jsem tak musel napochodovat předem a tím pádem čelit i Ylsidům! Teoreticky by to šlo projít s pomocí lektvarů neviditelnosti, ale vůbec jsem netušil, kolik Yslidů tu vlastně je a jestli to má význam. Musel jsem tedy začít hledat řešení, jak s nimi bojovat. A našel jsem ho v podobě kouzla Chaos.
Obranná nebo posilující kouzla byla k ničemu. Zkoušel jsem do boje nasadit i vyvolanou zombii, ale Ylsidí bojovník se neomylně vrhnul přímo na mě a do toho se přidala i vykouzlená zombie, která očividně nepozná, kdo je přítel a kdo nepřítel :). Měl jsem tedy v plánu otestovat různá bojová kouzla vyšších levelů a Chaos byl prostě první na řadě. Kouzlo poskytuje řetězec úderů, takže výsledné poškození může být dost vysoké. Je to právě jedno z kouzel, které sesílají lichové (na ně ale až tak dobře nefunguje, jak jsem se chvilku na to přesvědčil - porazil jsem místního liche). Hned první útok se mi zadařil a bojovník padl k zemi. Po chvilce se rozprskl a zbyl po něm ocelový obouručák (ostatně to platí skoro pro všechny Ylsidy). Krom Ylsidů jsem si musel poradit i s nesmrtelným golemem, kterého jsem předtím uzavřel na nevhodném místě, takže jsem ho musel vylákat a zavřít jinde.
Z nového postupu jsem však příliš nadšený nebyl, protože si celou dobu pečlivě buduji kariéru bojovníka a najednou jsem se musel přeorientovat na magii. V tomhle ohledu nemám postavu navrženou zrovna ideálně, jde zejména o množství dostupné many (pool) a sílu kouzla. V prvním souboji jsem měl štěstí, protože mnohem běžnější situace je, že musím Chaos na bojovníka Ylsidů zakouzlit 2x po sobě, což v té chvíli obnášelo doplnění many lektvarem. Jenomže lektvar many obnovuje jen 20 bodů many, kdežto Chaos v mém provedení spotřebuje 45 bodů many. Mezi pitím jednotlivých dávek lektvaru je navíc výrazná prodleva, stejně tak i mezi sesláním dvou kouzel po sobě, a to je zrovna nejkrizovější okamžik, protože tím pádem může Ylsid sekat o něco déle a já se většinou odporoučel mrtvý k zemi.
Nakonec jsem uspěl a dorazil ke kameni Koltku. Ještě někdy před touto událostí ke mě znovu promluvil Akbaa a zkoušel mě přetáhnout na svou stranu, ale nebylo mu to k ničemu. Dotkl jsem se kamene a ten se rozpadl v prach, který jsem pečlivě posbíral a vzal sebou. Nicméně Akbaa mě v následující animaci varoval, že jdu příliš pozdě a zničením kamene jsem si příliš nepomohl, což se ukázalo jako pravdivé, protože zničením kamene Koltku mělo dojít k oslabení vlivu Akbaa, ale něco mi tu prostě nesedělo - ano, bylo to příliš snadné ;). Dle očekávání jsem měl být povolán zpět do Nodenu, ale Sylib Nurath mě zpět nepovolal. Proč?
Přispěvatel: Elemir Červen 26, 2024, 12:27:11
Vrátil jsem se tedy do Arxu. Zvolil jsem cestu směrem z předsunuté základny a v tunelu jsem narazil na umírajícího strážného. Město obsadili Ylsidi a uvěznili krále! Hm, to je vskutku problém. Zrovna jsem ztěží porazil trojici Ylsidů v chrámu Akbaa a najednou jich mám před sebou plné město!! Nejhorší na celé situaci bylo, že jsem měl dost poškozené brnění a neměl jsem si ho kde opravit. K tomu jsem zjistil, že provianťák rebelů je najednou nedostupný a zbyl mi jen Mopak na 5. patře dolů. S dopomocí lektvarů many jsem zabil jen Ylsida, co korzoval poblíž teleportu na náměstí a pak jsem raději zvolil ústup.
Poznámka: s Ylsidy nakonec není nutné bojovat, ale na to jsem přišel, až když bylo po všem. Už v chrámu Akbaa bych to býval zvládl jen s lektvary neviditelnosti. Ve městě je to ještě jednodušší. Později jsem přišel na to, že skrytou chodbu v trůnní místnosti otevírá svícen nalevo od ní. Po obsazení města jsem se tedy mohl přesunout teleportem do portálové komory v trůnní místnosti a celkem bezpečně projít skrytou chodbou, která vede dolů ke kuchyni. Hned vedle, mezi kuchyní a poradním sálem, je další skrytá spojovačka, která vede skoro až k vězení. Podle zvuků bych mohl snadno odhadnout, kdy jsou Ylsidi mimo dosah a proplížit se jim za zády. Cílem osvobození je totiž uvězněný král, takže jakmile bych vstoupil do vězení, tak by se Ylsidi z hradu stáhli bez boje. Je to zřejmě pojistka pro slabší postavy, které tím dostanou šanci se Ylsidům prozatím vyhýbat.
Nicméně já to pojal jako osobní výzvu. V tuhle chvíli bylo jasné, že s Ylsidy dokážu bojovat, jen jsem potřeboval zlepšit své šance. Už ani nevím, jak mě to napadlo, ale znovu jsem si vzpomněl na základnu Ylsidů na 4. patře dolů. Asi mi to v tuhle chvíli přišlo schůdnější než město :). První dvojici strážných jsem na základně obešel s pomocí lektvaru neviditelnosti a za jejich zády jsem zmizel do chodby napravo. Cesta dolů vede do kovárny, kde nově stála dvojice kněžích (při předchozím testu tam nebyli). Chaos má výhodu v tom, že funguje jako plošné kouzlo, takže jsem s ním zásahl oba kněze najednou. Stačilo jen jedno zakouzlení a bylo po všem.
Kněží mají u sebe klíče od truhel, což mi předtím taky chybělo. Hned v kovárně je velmi zajímavá truhla, jejíž obsahem je Ylsidí brnění (silně očarované a hlavně nezničitelné brnění). Samozřejmě jsem zajásal a ihned jsem se do něj začal soukat. V tu chvíli se spustila animace, ve které jem byl svědkem podrážděných výkřiků. Naštěstí se to netýkalo mě, ale Kultara ... ano, Kultar se přidal k Ylsidům. Vlastně to už nebyla v tu chvíli pravda, protože Kultar se zmocnil Ylsidího brnění a rozhodl se zdrhnout. Důvod jsem se dozvěděl o něco později. Pro mě teď bylo důležité, že mám na sobě ochranu, která mi zajistí snažší přežití v pauzách mezi sesíláním dvojice kouzel a pitím lektvarů many.
I když ani to jsem nechtěl ponechat náhodě a rozhodl jsem se, že využiju nasyslené dovednostní body a lehce přizvednu Duševno (o 2 body). Tím mi pool many vzrostl na 96 bodů a při plné maně jsem byl schopný seslat Chaos 2x po sobě i bez pití lektvarů. Problém byla už jen pomalá regenerace many, ale to jsem musel holt přežít. Vzpomněl jsem si u toho na Lionheart, kde v pozdějších fázích probíhalo něco podobného - po boji jsem dlouhé minuty čekal na obnovení many, abych se mohl doléčit a poté zabít zase jen hrstku nepřátel a zase dlouhé minuty čekat :).
Strážní Ylsidů se vždy po nějaké chvilce od sebe oddělili, takže jsem je mohl zabít po jednom a tím pádem zbytečně neriskovat. V jižní části mě pak čekal další samostatný strážce a dvojice strážných za bránou do předsálí základny. Tihle dva Ylsidi byli vyzbrojeni sekerami. Choas naštěstí zabral perfektně na oba, takže jsem se jich zbavil celkem snadno. V truhlách v okolí jsem našel dost zajímavého lootu (běžnější plátová zbroj apod.) a odkryl si dvojici puzzlů.
Do sálu základny se zatím dostat nedá. Dveře jsou pravděpodobně propojeny s pěticí sloupků v předsálí, do kterých je potřeba umístit nějaké předměty. Podle tvaru zámku mi došlo, že půjde o tzv. Akbaaův kámen, což je předmět přípomínající malou raketku, a který jsem našel už v chrámu Akbaa (našel jsem tam 2 nebo 3). Další jeden jsem našel určitě až na základně Ylsidů, ale tím pádem mi pořád jeden klíč chybí. Možná jsem ho jen přehlédl. Každopádně mnohem zajímavější byl pro mě v tuhle chvíli pokoj Iserbia.
Ano, Iserbius podle všeho přebývá právě zde, ale momentálně jsem ho tu nezastihl. V jeho pokoji jsem našel něco jako terárko s přepážkou, ve kterém proti sobě stály změnšiny trola a vlkodlaka. Pokud bych přepážku vyndal, tak se do sebe asi pustí, ale to jsem neudělal. V pokoji jsem našel ještě uzamčenou truhlu. Klíč od truhly je ukryt v přihrádce, kterou je potřeba odemknout speciálním postupem:
Spoiler: ukázat
V truhle je Iserbiův deník, ve kterém popisuje, jak se setkal s knězem boha Akbaa a vstoupil do jeho služeb. Zároveň je tu popsán Iserbiův plán, jak Akbaa reinkarnovat - hodlá mu jako schránku nabídnout sám sebe.
Ze základny jsem se vrátil do města a započal jsem dlouhý boj s Ylsidy. Mezitím jsem poskočil na level 8 a získal jsem mnoho obouručních mečů, které jsem po osvobození Arxu náležitě zpeněžil. Pozabíjel jsem opravdu všechny, teprve až pak jsem vešel do vězení. Ve městě jinak nic dělat nejde, všechny budovy jsou v době útoku uzamčené a to platí i o pokojích na hradě (tedy vyjma mého vlastního pokoje). Jakmile jsem vstoupil do vězení, tak se spustila animace, ve které jsem se setkal s Kultarem.
Měl na sobě zbroj Ylsidů a v ruce držel ocelový obouručák, ale ve tváři se mu rozzářil přátelský úsměv. Byl opravdu rád, že mě vidí. Po našem rozloučení na základně goblinů se Kultar dostal ven a v hospodě se nechal přesvědčit, aby vstoupil do kultu Akbaa. Nechal se ukolébat řečmi o spasení Exosty. Jenomže pak pochopil, co je kult Akbaa zač a rozhodl se vzít roha. Věděl přitom o plánovaném útoku na Arx, který byl v podstatě pastí připravenou přímo pro mě, takže se rozhodl zasáhnout a pomoci mi. Od Kultara jsem se dozvěděl, že král se stihl během útoku skrýt, takže ho Ylsidi ani nestihli uvěznit. Kultar ze sebe shodil zbroj, odhodil meč a otevřel poklop do kanalizace, kudy jsme měli uprchnout. Celá situace pak vyvrcholila tím, že se Ylsidi stáhli a já se znovu objevil ve městě s normálním životem.
Pokud bych býval vynechal základnu Ylsidů, tak bych se k jejich zbroji a k lepšímu meči dostal právě díky Kultarovi, takhle jsem už zbroj měl. Platí tedy to, co jsem psal v poznámce na úvod kapitolky, že to šlo vyřešit i bez boje a hra by si vás nakonec lepší výbavou vybavila sama.
Přísady pro ultimátní zbraň
Po osbobození Arxu jsem si šel popovídat s králem. Lunshire mi poděkoval, ale v zápětí jsem si vyslechl obavy z úst Felnora. Domnívá se, že zničení kamene Koltku v chrámu Akbaa nestačí. Akbaa si už našel nové spojení a naší jedinou šancí je přerušit přímo rituál reinkarnace, kdy bude Iserbius ještě částečně zranitelný. Budu však potřebovat dostatečně silnou zbraň, která dokáže magické spojení mezi Iserbiem a Akbaaou přerušit. Bohužel, taková zbraň nikde na Exostě neexistuje, takže si jí budu muset vykovat podle instrukcí z knihy Teorie Ultimátní zbraně. Felnor mi však žádnou knihu nepředal, což bylo trochu zarážející. Zašel jsem proto za Chinkashh do knihovny a ta mě odkázala na řád Edurneum.
Rozhovor se Zalnashh byl velmi zajímavý a poučný. Zalnashh mi přislíbila pomoc, ale na oplátku bude něco chtít, tedy až nastane ten správný čas. Zatím jsem měl jen poslouchat. K výrobě ultimátní zbraně budu potřebovat mithril, prášek Koltku a dračí vejce. Počkat! Dračí vejce?! To nemám a ani nevím, kde ho hledat :). Mithril a prášek Koltku budu potřebovat na výrobu slitiny, dračí vejce pak na očarování samotného meče. Knihovnice Syllashh mi naštěstí předala požadovanou knihu, takže jsem si postup nemusel pamatovat. Vlastně Zalnashh až tak konkrétní nebyla, ale to je dané tím, že výroba samotná je do určité míry formou puzzle, jak se brzy dozvíte. Až budu mít meč vykovaný, tak se mám vrátit a Zalnashh mi ho očaruje.
Mithril mám, vytěženou hroudu jsem nechal v kovárně na 8. patře. Prášek Koltku taky mám. Jediné, co nemám, je dračí vejce. A tím začaly nové peripetie s blouděním ...
Měl jsem celkem dva typy, kde bych mohl hledat, protože při pohledu na mapy dungeonů bylo zřejmé, že mi zůstala neodkrytá část duhého a sedmého patra. Sedmé patro dolů jsem přitom vyloučil, protože tu není vidět nic, co by nasvědčovalo přítomnosti skryté oblasti. V případě druhého patra to byla jiná, tady jsem měl už od počátku hry podzření, že jeskyně okolo Greua pokračuje dál na západ, akorát jsem netušil, jak se nad zával dostat. Původně jsem si myslel, že to půjde kouzlem, ale moje předchozí zkušenost s Levitací naznačovala, že jsem se mýlil. Rozhodl jsem se proto hledat nějaký vstup.
V okolí goblinního vězení jsem už dříve odkryl něco, co naznačovalo existenci skryté chodby, ale hledal jsem jí marně. Nepomohlo ani obcházení pater nad a pod. Dost mě znejistila i přítomnost několika kanalizačních poklopů v Arxu, protože ten v trůnní místnosti je třeba vymodelován jako plnohodnotný 3D objekt. Jenom jsem prostě nenašel způsob, jak ho otevřít. Do toho jsem obíhal všemožná NPC a zkoušel získat alespoň nějaký střípek informací. Bylo to však k ničemu a strávil jsem tím dlouhé hodiny.
Nakonec jsem napochodoval k závalu a znovu jsem začal rozmýšlet, jak se přes roklinu dostat. Možná mi unikla nějaká forma interakce? Z dlouhé chvíle jsem seslal Levitaci a začal nad roklinou kroužit. Bylo to samozřejmě k ničemu, protože nohama jsem se zasekával o skálu, takže kdybych v tuhle chvíli Levitaci vypnul, tak protě jen spadnu dolů do rokle. Jenomže pak mi to došlo :D.
Spoiler: ukázat
Konečně jsem byl na druhé straně a zamířil jsem si to rovnou do přilehlé jeskyně. Ta vyústila v ledovém údolí a nyní už nebylo pochyb, že jdu správným směrem.
Celá tato oblast je bohatě vertikálně členěná a není nijak spojena s okolními částmi patra nebo s patry pod a nad. Je to opravdu izolovaná lokace, takže pokud nevyřešíte záhadu s překonáním rokliny, tak máte smůlu. A to je samozřejmě kámen úrazu, protože vás to pořád nutí hledat alternativní cestu, jenomže ta neexistuje a tak vás to stojí zbytečný čas a nervy. Už to tedy bylo lepší, než v době řešení úkolu s temným rituálem, protože jsem prostě přijal fakt, že mnoho věcí v Arx Fatalis není dostatečně intuitivních a vývojáři se vás snaží navíc zmást.
S ledovými překážkami jsem si poradil s pomocí ohnivé koule a za pomoci dalšího svitku Levitace jsem si prohlédl okolní jeskyně ve výškách. Cílem úkolu je jeskyně na severu této části. Cesta sem je trošku krkolomná, protože v jednom místě je potřeba přeskočit propast, což se může zdát zprvu nemožné, ale jde to. Chce to jen trochu cviku. Právě odtud se pak dá přelevitovat na druhou stranu údolí do okolních jeskyní, kde je cenný loot (krom jiného další batoh, ale postava si může inventář zvětšit jen 2x, takže jsem měl již smůlu). Ledová jeskyně je navíc místem, kde rostou sněženky (mělo by jít o surovinu pro výrobu lektvaru neviditelnosti).
Dračí jeskyni jsem poznal hned. Ze stropu tu nad kusem skály visela trojice vajec, ale jakmile jsem se pohnul vpřed, tak se na skálu snesl ledový drak! Čekal jsem hned to nejhorší, ale drak si mě místo útoku jen zvědavě prohlížel. Byla to samice a nechala mě přijít až na dosah. Díky tomu jsem se odvážil s ní promluvit. Dračice věděla, kdo jsem, ale byla dost překvapená mým požadavkem. Proč by měla obětovat jedno ze svých dětí? Pro záchranu světa lidí? Nakonec souhlasila, ale pod podmínkou, že jí nejprve vyplatím tolik zlata, kolik má drak šupin ...
Hm, záludný požadavek, ale odpověď jsem znal, jenom jsem netušil, jak to dračici sdělit. Počet šupin je totiž konstatntní, což byla věc, která mě při čtení manuálu zaujala, proto jsem si to hned vybavil. Odpovědí je číslo 4815. Stejná informace se nachází i ve hře v knize Rasy Arxu od Cebrafi Nin (je k dispozi v hradní knihovně). Potíž je v tom, že hra vám nijak neřekne, jestli to vaše postava ví. Docela jsem zápasil i s tím, jak požadovaný obnos předat, protože s penězi nejde volně nakládat. Čekal jsem tedy, že to musí jít opět formou dialogu a tak jsem krom jiného začal oběhávat NPC, jestli mi náhodou někdo něco konkrétního neřekne, co by pak vedlo k patřičnému rozhovoru s dračicí. Bylo to zbytečné.
A jak už to bývá, zase mi pomohla tak trochu náhoda ...
Spoiler: ukázat
Byl jsem o 4815 zlatých chudší, ale konečně jsem měl i dračí vejce.
Mimochodem, při řešení záhady s překonáním rokle jsem si zkusil promluvit s Greuem a on mi věnoval podivnou hroudu jménem Nějaký kit ... hm, to je opravdu vše vysvětlující popis :D. Chvilku jsem na tu hroudu koukal a teprve pak mi to docvaklo. Musel jsem si uvědomit, čím Greu je (sochař), protože ta hrouda je kus jílu. Jenomže k čemu je mi jíl? Greuovy výtvory tím vylepšit nejde, svůj vlastní si taky nevymodeluju ... počkat, jíl by se přeci dal využít na obtisk!
Spoiler: ukázat
Já se k tomu pak ještě vrátím, protože pořád netuším, k čemu je to vlastně dobré. Jestli jde o nějaký úkol nebo je to jen nějaké zpestření.
Přispěvatel: Elemir Červen 26, 2024, 12:27:49
Přesunul jsem se do trpasličí kováry na 8. patře a nejprve jsem si zkompletoval vše potřebné, co budu k výrobě zhruba potřebovat - hlavně jsem si musel skočit pro energetické krystaly ke zprovoznění strojů a běžnou rudu. Když jsem měl vše potřebné, tak jsem se pustil do dumání nad tím, jak mithril zpracovat.
Mithril jsem našel ve formě velké hroudy, ale pokud z něj chci odlít ingot, tak potřebuji přinejmenším dva kusy anebo ten větší rozbít - kladivem to samozřejmě nejde ;). V šachtě, kde jsem mithril našel, je podivný stroj, který jsem si zprvu spletl s "laserovým" drtičem. Výsledkem bylo ale jen to, že jsem o hroudu mithrilu vždy přišel anebo se nestalo vůbec nic. Očividně mi něco unikalo a nepomohla mi ani různá kombinace předmětů. Divné mi bylo i to, že jsem našel celkem 4 energetické krystaly, ale trpasličí stroje jsou jen 3. Rozhodl jsem se tedy kovárnu znovu prozkoumat celou a podívat se, jestli jsem jen něco nepřehlédl.
Spoiler: ukázat
Podle návodu z trpasličího deníku jsem pak odlil mithrilový ingot. Tady nemá smysl nic skrývat, protože ten postup je v deníku popsán do detailů - dva kousky mithrilu jsem hodil do tavící pece (stroj u jižní stěny) a vznikl jeden ingot. Podle návodu z Teorie Ultimátní zbraně jsem na hotový ingot zcela normálním způsobem aplikoval prášek Koltku, čímž vznikl směsný ingot a ten jsem vložil do misky lisu hned vedle tavící pece. Na levou stranu lisu se umístí zvolená forma a po zatažení za páku se na pravé straně objeví výrobek, v tomto případě meteorická zbraň - šavle nebo obouruční meč. Obě zbraně se mírně liší ve statistikách. Já zvolil obouruční meč, který je sice pomalejší, ale poskytuje zase větší poškození.
S hotovým mečem jsem dorazil za Zalnashh, protože mi předtím nabídla pomoc s očarováním. Měl jsem jí podat meč a poté vejce. Jenomže Zalnashh si najednou vzpomněla na naší dohodu a dožadovala se prozrazení úkrytu rebelů. S tím jsem nemohl souhlasit a tak jsem se rozhodl najít jinou cestu ... a tady jsem teď udělal obrovskou botu, za kterou vděčím částečně češtině.
Na meč je potřeba aplikovat dračí vejce, což je doprovázeno dočasnou aurou a změnou názvu meče. V češtině však chybí překlad a místo toho se objeví kódový identifikátor, takže není poznat, v jakém stavu meč je (na rozdíl od angličtiny). Když jsem pak na něj s pomocí run seslal zaklínadlo, tak se ozval zvuk úspěšného seslání kouzla, což se mi nikdy předtím u jiných pokusů o očarování nepodařilo (ozvalo se jen takové to zachrčení, že se něco nepovedlo). Pro jistotu jsem celý proces zopakoval, abych se ujistil, že to nebyl omyl. Vše proběhlo úplně stejně. Identifikátor meče se nezměnil a trochu mě překvapilo, že se neobjevil ani zápisek v deníku, ale v tu chvíli jsem byl přesvědčený, že je všechno v pořádku. Dokonce i král mě najednou posílal k závěrečné konfrontaci s Iserbiem. Rozhodl jsem se proto, že si předpřipravím vstup ve finálním dungeonu - jde o základnu Ylsidů, což bylo jediné místo, které mi ve hře zbylo nedoprozkoumané.
Vzal jsem tedy své 4 Akbaaovy kameny a rozmístil je na podstavce. Chybějící pátý kámen mi však nahlodal mysl natolik, že jsem začal přemýšlet, jestli jsem ho někde jen nepřehlédl. Prošel jsem si tedy celou základnu ještě jednou a potom jsem vyrazil také do chrámu Akbaa, ale bez výsledku. Přišlo mi to celé divné a začal jsem tušit bug. A skutečně, bug ohledně této části úkolů existuje, ale když jsem si pročítal, co se při něm děje, tak jsem si řekl, že já udělal všechno správně. Akorát se mi nezobrazila klíčová animace a hra se tvářila, že nejsem připraven. Znovu jsem se podíval na svůj "podivně pojmenovaný" meč, protože jsem začal tušit zradu právě odtud a znovu jsem na něj zkusil seslat zaklínadlo. Opět se ozval zvuk úspěšně seslaného kouzla a to už mi v tuhle chvíli přišlo divné (zbraně by měly být očarovatelné jen jednou, tak co by to očarovávalo?).
Zkusil jsem to ještě jednou a právě kvůli té pochybnosti jsem na pozadí zaregistroval tichý hlas mé postavy, že na to nemá dostatečný skill! Ha, takže ten meč není očarovaný. Ta klíčová část poznámky totiž jaksi zanikla v tom zvuku očarování, musel jsem opravdu nastražit uši :D. Zaběhl jsem proto do hradu, popadl svitek a zkusil to s ním. Najednou se název meče změnil a došlo k zápisu do deníku :). Kdybych to měl býval v angličtině, tak bych to viděl hned, protože v názvu meče je jinak normálně uvedeno, že je jen připravený pro očarování. Ale co už, stane se :D. O kámen jsem tedy nepřišel, jen jsem nesplnil podmínku pro finále, takže jsem si zase oddychl.
Poznámka: ty různé komentáře postav a neanimované dialogy je skutečně dobré poslouchat, tedy sem tam klikat i na zdánlivě již neužitečná NPC, protože občas vám nějaká postava tímto způsobem zadá vedlejší úkol. Samotná čeština na tohle nestačí, Arx Fatalis by si býval zasloužil profi češtinu s dabingem. Ona ta čeština svádí k tomu, že všechno klíčové se váže jen k tomu, co má titulky, ale to není pravda. Když jsem se pak zpětně díval do různých návodů, tak jsem zjistil, že jsem kvůli tomu minul několik zajímavých interakcí.
Se správně očarovaným mečem se při přiblížení k základně spustí animace, ve které mě dostihne Alia a svěří se mi, že by bylo asi dobré, kdyby svou totožnost odhalila králi. Domluví si tedy přeze mě schůzku s králem u jezírka na východě. Kromě krále a Alii přijde zcela nečekaně a bez pozvání Zalnashh, která se o setkání nějak dozvěděla. Král se jí pokusí odehnat, ale Zalnashh mu vysvětlí, že král Poxsellis, jeho otec, s řádem Edurneum kdysi sepsal smlouvu - výměnou za zapůjčení Zoharku a Krahozu nabídl Poxsellis řádu svého čtvrtého potomka, který se měl stát budoucí královnou sester, tedy ještě nenarozenou Aliu. Někde ovšem došlo k chybě, k čemuž se za chvilku vrátím. Král nehodlá Aliu vydat, ale Alia se sama rozhodne, že prolévání krve už bylo dost a odejde se Zalnashh dobrovolně. Tím animace končí. Před vstupem na základnu proti mě vyběhl kněz, který měl u sebe poslední Akbaaův kámen.
Co se ale na královském dvoře skutečně stalo? Před přípravou na finále jsem zaběhl ještě do hospody a pokusil se znovu získat přiznání z Enoilla. Nebyl jsem však úspěšný, tak jsem Enoilla prostě zabil. Měl u sebe klíč od svého domu v Arxu, což nebylo těžké uhodnout, protože jsem Arx už jednou podrobně procházel a našel jsem přitom jeden jediný dům, u kterého nešel zámek vypáčit. Za dveřmi ležel papírek s jiným klíčem, který mu vyrobil kovář Miguel (nepřišel jsem na to, k čemu je). V truhle jsem pak našel Enoillovo přiznání k vraždě královny. Hm, takže to byl duch Florence, Aliiny matky. Zadavatelem byl Carlo, který královnu podezíral z přípravy vraždy krále Lunshirea. Královna se zřejmě dozvěděla o smlouvě mezi řádem Edurneum a Poxsellisem a jelikož s ní nesouhlasila, tak se rozhodla jednat - požádala o pomoc řád Posvátné dýky. Carlo si však její aktivity vysvětlil jako velezradu a začal jednat na vlastní pěst. Výsledkem byla mrtvá královna a zdánlivě unesené novorozeně. Když jsem králi předal důkazy, tak nechal Carla zavřít. A v tuhle chvíli jsem experimentu zanechal, protože bych chtěl přijít na to, jak to provést i bez zabíjení Enoilla.
Nakupené vedlejší úkoly
Enoill nebyl jediný nevyřešený problém. V průběhu hry jsem narazil na záhadu pečetního klíče v domě Marie a na vzkazky o poustevníkovi Oliverovi. Jak jsem si postupně navyšoval svou Technickou dovednost, tak jsem se v Arxu zkoušel vloupávat do různých domů. Má to naneštěstí jen dočasný efekt, protože zámek na dveřích se při opuštění lokace resetne a v souvislosti s pokrokem v hlavní linii se také zvyšuje jeho obtížnost (ve finále jsem skončil na 80 bodech v Technické dovednosti). S tím se dá ve městě otevřít vše, co nepotřebuje speciální klíč (takové zámky jsou v Arxu jen dva - pokoj krále Lunshirea a dům kousek od banky).
Při průzkumu domu bankéře Garyho jsem narazil na spojovací chodbu mezi jeho domem a domem Marie. V cestě je ovšem mříž, která se nadzvedává pákou u Marie (páka je skrytá za poličkou a má časovač, takže je nutné pospíchat). Cesta vede do skrýše, kde je na zdi pověšený pečetní klíč. Hra mě v tu chvíli upozornila na to, že bych měl najít někoho, kdo mi vyrobí duplikát. Dlouho nebylo jasné, kdo by to měl být. Ve městě je sice dům, který se tváří jako sídlo padělatele, ale nikdo v něm není (v truhle tohoto domu je halda kopií licence obchodníka s drahokamy). Až časem jsem náhodou promluvil s jednou klíčovou postavou pro splnění tohoto úkolu ...
Spoiler: ukázat
Klíč pasuje do zámku bankovního trezoru, ale vstup ke dveřím trezoru je považován za zločin, takže stráž začne jednat. V truhlách není nic důležitého, jen loot a peníze.
Na stopu Olivera mě pro změnu navedl Enoill. Při rozmluvě s ním jsem si všiml, že na zdi za ním je do omítky naškrábaný vzkaz. Poustevník Oliver v něm popisuje, že pokud by chtěl kdokoliv poklad z jeho truhly, tak klíčem je smaragd. V tu chvíli mi došlo, že jde o truhly v příbytku alchymisty na 4. patře dolů. Vzal jsem proto smaragdy a vyrazil na cestu. Smaragdem jde otevřít jen jedna truhla. Našel jsem v ní uvítací dopis a hint, že další stopu mám hledat pod kameny v trolím dolu. Cílem je posbírat 4 zprávy a zkompletovat si z nich finální hint, který odkazuje na umístění pokladu. Povedlo se mi příslušné místo docela přesně lokalizovat, ale nějak jsem nepochopil, jak funguje lopata, takže jsem se nechal podat - na to bych opravdu nepřišel, protože je to docela úlet.
Spoiler: ukázat
Odměnu jsem si tedy nechal ujít.
Poslední objevenou záhadou se stal Lord Inut. V souvislosti s důkazy proti královně jsem se vydal na první patro krypty, jestli tu třeba něco dodatečně neobjevím a v místnosti spojovačky krypty s okolním dolem jsem zahlédl podivné kuře. Ono tam bylo i před tím, ale teprve teď jsem si všiml, že mění podobu - chvilku kuře, chvilku přízračný muž. Jde o Lorda Inuta, odborníka na kuřata. Předtím jsem si ho ani všimnout nemohl, protože mi chyběla Poxsellisova helma. Jeho deník o výzkumu kuřat jsem měl náhodou u sebe, ale s domluvou mi vůbec nepomohl (Inut místo mluvení kvoká). V tu chvíli jsem netušil, jak s tím pohnout a nakonec jsem to i vzdal a dobře jsem udělal. V mém případě to totiž vyřešit ani nešlo. Musel bych neprve získat další dračí vejce a k tomu potřebné info. Pro mě by to znamenalo draka zabít, což jsem už předtím zavrhl.
Finální řešení vraha královny
Nejprve jsem se po krátké úvaze rozhodl hru ukončit a vyrazil jsem na Iserbiuse bez toho, aniž bych dokončil úkol s hledáním vraha. V principu je to jedno, protože to nemá na souboj vliv a vlastně ani na závěrečné outro. Po souboji mě odchytil Sylib Nurath a přenesl mě zpátky do Nodenu. Pokud jde o samotný souboj, tak ten popíšu za chvilku.
Po outru jsem loadnul starší save ještě před animaci s Aliou a vydal jsem se do hospody za Enoillem. Chvilku jsem přemýšlel, proč se dožaduje piva, když dostupným alkoholem v Arxu je v podstatě jen víno, ale pak mi to došlo. Vzpomněl jsem si přitom na interakci s dračicí:
Spoiler: ukázat
Korbel jsem postavil před Enoilla a on se zhluboka napil. Poté vstal a na židličce pod ním se objevil klíč od jeho domu. Jediná změna pak spočívala v tom, že jsem za dveřmi jeho domu nenašel klíček a vzkaz od Miguela (ten se tam objeví jen v případě, že Enoill zemře, což můžete udělat kdykoliv dodatečně a Miguel tam ten klíček dá). Pořád ale nevím, k čemu ten klíček je. A asi se to ani nedozvím, protože pokud je od nějaké truhly, tak jejich zámky se na rozdíl od dveřním zamků neresetují, takže co jsem vypáčil, už zůstalo vypáčené.
Důkazy je možné předat přímo Carlovi, který se k vraždě královny přizná a předá mi vzkaz, který královna zanechala v kryptě. Vyznění královnina vzkazu je skutečně podezřelé, takže se chování Carla dá pochopit, i když to vraždu Florence nijak neopsravedlňuje. Carlo poté z města zmizí. Alternativou je předat důkazy přímo králi, který nechá Carla zavřít. Obě varianty jsou správné. Když jsem to chtěl poté sdělit duchovi, tak jsem na něj v kryptě už nenarazil. Zkoušel jsem různé kombinace, protože zápis do deníku se přidá jen v případě, že s důkazy konfrontujete přímo Carla, ale byla to marná snaha, duch prostě nikde nebyl. Nakonec mě napadlo to nechat být a jít znovu do finále.
Začátek animace s Alií je shodný, ale jakmile se Alia rozhodne dobrovolně odejít se Zalnashh, tak zasáhne duch královny. Florence sestrám prozradí, že Alia se nemůže stát jejich královnou, protože je až pátým potomkem Poxellise, čímž všechny přivede v údiv. Poté přítomným odhalí vznik a smysl řádu Posvátné dýky a i pohnutky, které jí vedly k tomu, aby porušila Poxellisovu smlouvu. Florence chtěla jen ochránit své nenarozené dítě, ale té noci se jí narodila dvojčata - Clarissa a Alia. Clarissa se přitom narodila dříve, takže ona je tím čtvrtým potomkem. Královna se chystala poslat dvojčata mimo Arx, ale povedlo se jí dostat pryč jen Clarissu - předala jí do péče Spolku cestovatelů. U Alie už to nestihla, protože jí mezitím zabil Enoill na příkaz Carla. O Aliu se tedy postaral řád Posvátné dýky, ale tím pádem Alia nemohla Arx opustit a její přítomnost upoutala pozornost řádu Edurneum. Sestry se ale upnuly na špatnou osobu a za to jim teď hrozí vyhynutí. Královnin příslib, že se Clarissa ve správný čas vrátí, Zalnashh příliš nepotěšil. Arx Fatalis má v tomto ohledu otevřený konec.
Finální souboj s reinkarnací boha Akbaa
Do finále jsem nastoupil na levelu 8 a rozdělil jsem poslední volné body (zvedl jsem Duchovno o 2 body a Boj na blízko jsem navýšil na 96 bodů). K dispozici jsem měl zhruba 20 lektvarů léčení a na magii jsem rezignoval.
Po otevření velkého sálu jsem záhledl částečně zmutovaného Iserbia, jak udržuje spojení s Akbaaem a čeká na dokončení transferu. Na nic jsem nečekal a udeřil jsem jako první, čímž jsem spojení mezi Iserbiem a Akbaaem na chvilku přerušil. Jenomže to bylo příliš pozdě. Přede mnou se objevil hybrid - poměrně silné monstrum s celou plejádou zajímavých útoků.
Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientoval, takže jsem několikrát zemřel hned v úvodu souboje. Poté jsem se rozhodl pro přímou konfrontaci hezky zblízka a s podporou lektvarů léčení, kterých jsem si vyrobil dostatečnou zásobu. Ve finále to byla nejlepší možná taktika, kterou jsem mohl za pochodu vymyslet :). Předchozí přípravu jsem prakticky zahodil a zvolil jsem úplně nejjednoušší styl boje. A vyplatilo se mi to. Souboj byl o poznání snazší než s dvojicí lichů v kryptě. Ideální je hybrida natlačit do rohu a udržovat si od něj střídavý odstup (hodně nablízko a pak lehce odběhnout mimo dosah vlastního meče a tak stále dokola). Tím pádem bude hybrid mírně zmatený a oslabuje to i efekt jeho bleskového kouzla. Naopak nejhorší taktika spočívá v udržování častého delšího odstupu, protože pak hybrid kouzlí poměrně nepříjemné kouzlo, které se lektvarem zdraví velmi špatně kompenzuje a to byl důvod, proč jsem v prvních pokusech tak rychle umíral - strašně špatně se mi jednotlivé akce koordinovaly.
Jakmile jsem hybrida porazil, tak se jeho božská polovina vrátila do Nodenu a na zemi zůstal ležet umírající Iserbius. Jeho poslední proslov přerušil příchod mistra Syliba Nuratha, který mě odvedl zpět domů. Další osud Exosty závisí jen na jejích obyvatelích, nic z toho se mě už netýká. Díky svým schopnostem bych tu byl naopak přítěží, takže mě čekají nové úkoly v jiných světech ...
Přispěvatel: Elemir Červen 26, 2024, 14:23:41
Mno, u Arx Fatalis jsem se neprozřetelně rozhodl nepočítat herní čas, protože jsem v jeho případě vycházel tak trochu ze znalosti Dark Messiaha of Might and Magic (DMM), tedy druhé hry od studia Arkane. DMM je laděn více akčně, takže jsem čekal, že herní doba u Arx Fatalis by se mohla pohybovat mezi 20-25 hodinami. Jenomže to byl hooodně chybný předpoklad :D. Vlastně je mi teď zpětně líto, že jsem si neudělal alespoň rámcový odhad za každý odehraný den. Tipuji, že jsem výrazně přesáhl 30 hodin. A to není vše, na Arx Fatalis jsem toho podcenil mnohem více ...
Můj vztah ke hře byl zprvu dost rozpačitý, protože Arx Fatalis mě nedokázal nalákat už v době svého vydání. Recenze mě spíše odradily a samotnou hru zastínilo hned několik dalších her - těsně před Arx Fatalis vyšel The Elder Scrolls: Morrowind, po něm pak Neverwinter Nights a nakonec i Gothic II. Arx Fatalis mě sice díky všude zmiňovanému odkazu na Ultimu Underworld donutil spustit dvojku (v tehdy vznikajícím DOSBoxu), ale ani to nedopadlo nijak slavně. Nechtěně jsem tak propásl šanci, jak se k dungeonům dostat mnohem dříve, ale ruku na srdce, zas tolik mě to netrápilo. Když se na to teď podívám zpětně, tak to bylo vlastně dobře, protože někdy v roce 2003, kdy jsem o Arx Fatalis reálně uvažoval, bych tu hru prostě nedokázal docenit. Vždyť já s ní zápasil i teď, po vší té haldě odehraných dungeonů :D.
Na první pohled se může zdát, že se mi tu stalo něco podobného, co u Wizardry 8. Je to ale pravda jen z části. Když jsem Arx Fatalis zkoušel před pár lety rozehrát, tak jsem byl zprvu nadšený už jen z atmosféry ve vězení. Sice jsem nevyšel ani z cely, ale už jen ten prvotní dojem dokázal upoutat mou pozornost. Jenomže jsem měl rozehrané něco jiného a postupně jsem na Arx Fatalis zase zapomněl. Před pár týdny jsem se k němu vrátil, ale najednou nebylo úplně ono. Přesto se mi někde na pozadí do mysli vkrádalo, že teď už to nemohu vzdát a musím pokračovat. Na jedné straně mě tak tlačila pouhopouhá povinnost a na druhé zase zvědavost. Počátek hry vypadal slibně, tak proč ne?
První zlom, ten negativní, přišel po návštěvě Arxu, kdy jsem se vlastní vinou chytil do kolotoče nekonečného bloudění. Nechal jsem se totiž ukolébat zdánlivou jednoduchostí hry. Vycházel jsem přitom z analogie s jinými RPG té doby, ve kterých výrazně ubylo klasické kobkařské práce. Wizardry 8 jsou například mnohem více orientovány na boj a příběh, klasické bloudění a puzzly v nich skoro nenajdete. Gothic a Neverwinter Nights to samé. Poslední náročnější byly akorát Wizards & Warriors a moc slávy jim to nepřineslo. Navíc se Arx Fatalis zprvu jevil jen jako o něco komplikovanější DMM. Čekal jsem tedy, že Arkane budou se svou prvotinou také pokračovat ve zjednodušování a zprvu to tak opravdu vypadalo. Prvním varováním měla být ovšem návštěva goblinní základny, po které se hra už vůbec nerozpakovala a přestala mi jakkoliv radit :D.
Asi se to bude zdát divné, ale 3D prostředí a detailnější grafika mohou být mnohem zrádnější než pixelhunting. Při řešení puzzlů je potřeba brát do úvahy vícero věcí, včetně předpokládaných možností enginu a zobrazení. Při řešení puzzlů vás tak plno věcí spíše rozptyluje (anebo zkrátka prostě jenom zbytečně moc přemýšlím :D). Do toho vám chybí znalost souvislostí, protože hra vás pošle něco řešit, ale přitom vám ani nenaznačí potřebný směr. A jelikož se hra po vyřešení stávky trollů zcela otevře, tak to znamená, že musíte brát v úvahu všech 8 dostupných pater.
Teď mi to přijde fajn, ale na počátku hry, kdy jsem zápasil s tím, jestli budu vůbec pokračovat, tak mě každé zdržení nebo rozptýlení spíš odrazovalo a v téhle náladě jsem pak nedokázal vnímat drobnosti, které by mi bývaly pomohly, jako kupříkladu poslouchat i to, co říkají zdánlivě neužitečná NPC. Zlom přišel v Chrámu Iluzí, kdy jsem zrovna sepisoval další část deníčku a celá peripetie s místním puzzlem vyústila v to, že jsem se postupně nechal do hry vtáhnout natolik, že jsem deníček na chvilku opustil a začal jsem se naplno věnovat možnému řešení. Další části deníčku jsem si pak psal nanečisto, protože jsem se k nim musel zpětně vracet a postupně je doplňovat. Nakonec se ukázalo, že Arx Fatalis je natolik komplikovaný, že to ani jinak nejde. Bylo to pro mě vskutku překvapení a od Arkane Studio to byla za mě odvaha, protože v roce 2002 bych nic podobného asi (už) nečekal. A právě proto je dobře, že jsem Arx Fatalis tenkrát vynechal. Nejspíš by mě v té době odradil.
Arx Fatatalis tedy možná začal u mě podobně jako Wizardry 8, ale podstatný rozdíl spočívá v tom, že u Wizardry 8 mě při první rozehrávce držel po celou dobu jen příběh a vidina dojeté trilogie. U Arx Fatalis došlo k pozitivnímu zlomu ještě v té samé rozehrávce a hlavně mi toho hra dokázala nabídnout mnohem více. Díky tomu mě mnohem rychleji dokázala přesvědčit o svých kvalitách. Ve finále jsem se s podzemním městem a celým královstvím loučil nerad, protože mi svým způsobem přirostlo k srdci. Za mě tedy 85%.
Na závěr se pokusím zodpovědět otázku, zda-li je Arx Fatalis pokračovatelem Ultimy Underworld (UU)? ... za mě nikoliv. Prostředí, atmosféra a hratelnost mi mnohem více připomínají Stonekeep, tedy jednu z her inspirovaných UU. Když to dneska porovnáte s neslavně proslulým Underworld Ascendantem (UA), tak UA je prostředím a atmosférou mnohem blíže UU jak Arx Fatalis. Anebo jinak, má v tomto ohledu větší potenciál být jakousi UU3, protože UA to ve všech ostatních ohledech dokonale zabil svým podřadným obsahem.
Přispěvatel: Elemir Leden 29, 2026, 03:08:09
Jak už jsem v rámci deníčku párkrát zmiňoval, Arx jsem zprvu sledoval, ale pak ho zastínilo několik jiných her a přestal jsem mu proto věnovat pozornost, až jsem na něj zapomněl úplně. Tím pádem mi uteklo, v jakých edicích vlastně Arx vůbec vyšel.
Dobové prameny (https://web.archive.org/web/20070208234912/http://www.arxfatalis-online.com/index_eng.php) zmiňují UK a US edici hry (příspěvek z 18.10.2002). UK verze je přitom klasický Keep Case, kdežto US verze slibovala plnohodnotný big box. Jelikož distribuce v EU se povětšinou řídí UK edicemi, tak se UK verze objevila i u nás a byla zřejmě jediná. Výjimkou bylo nejspíše jen Německo, kde vyšla plnohodnotná krabicová edice - můžete si jí prohlédnout na Big Box Collection (https://bigboxcollection.com/ArxFatalis.3DBox). Vedle ní zřejmě vyšla i edice v Keep Case, která má přeložený i podtitul Return to the Underground.
Pátrání po US edici ovšem vázlo a dlouho se mi nedařilo nic najít. Nabídky na eBay.com sice ukázaly, že by US edice mohla existovat, protože sem tam se objevovaly jewel case s manuálem a mapou, ale vše bylo bez krabičky. Nakonec jsem našel kompletní balení na tržišti etsy.com (https://www.etsy.com/), leč bez možnosti dopravy do ČR.
Anglická krabička tedy skutečně existuje, ale bude velmi vzácná. Těžko říct, kolik toho vzhledem k neúspěchu hry vyšlo, ale třeba se mi časem poštěstí :).
Přispěvatel: Ivan Leden 31, 2026, 14:08:22
Jako ještě jsem ji celou nepročítal, ale naskočilo tam snad 60 nových příspěvků za těch pár dnů, co jsem tam nebyl.. Jestli se nám tam Elemir nevrací. :)
Přispěvatel: Elemir Leden 31, 2026, 14:18:20
Já se jen shodou okolností pídil po krabičce k něčemu jinému, a když mi tam u toho naskočil Gothic, tak jsem si vzpomněl i na Arx, že si vlastně vůbec nevybavuji, jak to u nás vyšlo a jal jsem se to hledat.
Přispěvatel: Ivan Leden 31, 2026, 20:44:38
Přispěvatel: Elemir Leden 31, 2026, 21:27:27
Přispěvatel: Elemir Únor 03, 2026, 12:01:08
Tím pádem se mi podařilo celou linku Ultima Underworld I/II - (Stonekeep a Anvil of Dawn) - Arx Fatalis zkompletovat.