Přispěvatel: Elemir Prosinec 14, 2022, 08:07:47
Díky tomu budu prvních 44 hodin rekonstruovat zpětně, ale to by nemělo ničemu vadit ;). V době začátku psaní deníčku jsem dokonce na 80 hodinách ve hře, ale z pohledu příběhu stagnuji, neboť jsem se kvůli rekonstrukci událostí začal věnovat jen vedlejším aktivitám - ty nijak nezasahují do hlavního příběhu (jde např. o průzkum mapy, hledání pokladů apod.). Úplně jako deníček bych to ale vést nechtěl. Začal bych obecným přehledem poznatků, které jsem za ty hodiny hraní posbíral, přičemž příběhové části bych vzal jen stručně. Oproti Originu nebo Odyssey bych chtěl naopak dát větší prostor screenshotům a zaměřil bych se na popis různých špeků (dobře ukryté cesty k pokladům atd.).
Obecně o hře
Valhalla, celým jménem Assassin's Creed Valhalla, vyšla 20. listopadu 2020 a hru předcházel poměrně masivní hype. Mě popravdě vikingská tématika není až tak blízká a assassíny bych raději viděl zpět na Blízkém východě, nicméně realita je pro mě nakonec schůdnější, než jsem si zprvu myslel. On je to trošku problém, protože Origins a Odyssey nasadili laťku pro nové Assassin's Creed (AC) poměrně vysoko a nyní jsme měli udělat jakoby krok stranou, kdy se z graficky úchvatného prostředí Egypta a Řecka přesuneme do mlhavé Anglie 9. století (Valhalla se odehrává v roce 873). Ve výsledku to vypadá podobně, jako přechod mezi AC II a AC III, kde renesanční Itálii a Blízký východ nahradila strohá dřevěná architektura Severní Ameriky 18. století.
Valhalla je na tom ovšem mnohem lépe. Svět je vymodelovaný opravdu hezky, města nejsou taková šeď, jak jsem se obával a na mnoha místech je možné narazit na pozůstatky Římské kultury (občas integrované do nové výstavby). Zhruba takhle nějak bych si představoval kulturu, která vyrostla na pozůstatcích Římského impéria. Na krajině je sice vidět všudypřítomná komprese světa, ale to bylo kamenem úrazu i v Odyssey. Valhalla to kompenzuje pestřejším prostředím, kdy máte možnost se přesouvat z prosluněnějšího jihu Anglije přes její mlhavý střed až na zasněžený severní okraj. Tuhle změnu dobře podtrhuje i okolní vegetace, která postupně přechází z letních do podzimních barev, takže přechod mezi "podzimem a zimou" je poměrně plynulý a nepůsobí nijak rušivě (v jednu chvíli kráčíte po udusané hliněně cestě, kolem se postupně začnou objevovat kupky sněhu a za další chvilku už se brodíte závějemi sněhu).
V Odyssey mě třeba vždycky zajímalo, jak vypadá svět severně od Makedonie, ale to jsem se nikdy nedozvěděl. V Originu bylo třeba prima, že západně od Alexandrie, pozůstatku Řecké kultury, existoval i Římský svět, protože to nádherně dokreslovalo pestrost kultury na tehdejším severu Afriky. Odyssey byla v tomto ohledu příliš monotónní, takže Valhalla zákonitě vzbuzovala slibná očekávání. Vlastně se ani nedivím, proč měla Valhalla tak dobré prodeje. Přesto mě úvodní screenshoty ani videa nedokázaly nadchnout, ale to bylo dáno hlavně tím, že mě nezaujal samotný gameplay hry. Z pohledu gameplaye to opravdu není nic extra, mechanikama je to to samé co Origins nebo Odyssey a příběh to taky zrovna netáhne. Navíc bych se zdráhal používat přívlastek vikingská hra nebo dokonce Assassin's Creed, ale k tomu se ještě časem dostanu.
Normálně bych si Valhallu nejspíš nikdy nekoupil, ale ve slabší chvilce jsem využil předvánočních slev a zakoupil Complete edici. Tím pádem jsem dostal všechny datadisky a pár bonusů navíc. Datadisky jsou celkem 3 - Wrath of the Druids (květen 2021), The Siege of Paris (srpen 2021) a Dawn of Ragnarök (březen 2022). Jako významný bonus k poslednímu jmenovanému datadisku jsem získal Twilight Pack (zbroj + sekyra Algurnir, obojí v nejvyšší dostupné kvalitě). Týden nazpět vyšlo zdarma příběhové zakončení Valhally, které má vytvořit můstek mezi Valhallou a nově příchozím Aassassin's Creed Mirage. Mělo by to završit celou novodobou trilogii (Origin, Odyssey a Valhallu) i z pohledu linky v přítomnosti, ale podrobnosti neznám, tak daleko jsem se ve hře ještě nedostal. Na druhou stranu, mě ta linka z přítomnosti prezentovaná postavou Layly Hassan, moc nezajímá. Popravdě jsem na Laylu docela alergický :D. Datadisky jsou jinak klasicky přístupné až od určitého levelu postavy, tedy konkrétně určité síly postavy, protože Valhalla to má trošku jinak (za chvilku vysvětlím).
Poznámka: vím, pojem datadisk už je v dnešní době docela archaismus, ale já tím mám na mysli to, že jde o poměrně velké a ucelené herní celky a v souvislosti s tím mi pojem DLC přijde skoro až hanlivý. Taky si povšimněte, že recenzenti začali už před delší dobou samotná DLC škatulkovat právě proto, aby se odlišila kosmetická DLC od těch ostatních a tak vznikl pojem "příběhová DLC". Tedy to, co my starší známe jako datadisk :).
Gameplay však nebyl to jediné, co mě od hry původně odrazovalo. Druhým důvodem byla absence češtiny, protože Ubisoft se s uvedením Valhally rozhodl, že přestane hry lokalizovat do českého jazyka. Farflame (https://www.farflame.cz/acvalhalla.htm) se se svým týmem snaží hru přeložit alespoň neoficiální cestou, ale narazili na technické problémy, takže čeština asi ani jen tak nebude. Použitá angličtina mi přijde pocitově o něco obtížnější než třeba u Mass Effect: Andromeda, ale dá se to. Samozřejmě mě to odrazuje od čtení různých doprovodných textů, protože halda z toho nemá na hru přímý vliv - má to jen dokreslovat atmosféru (různé dopisy, zprávy apod.), tak se s tím ani moc nezdržuji. U dialogů se dá v nejhorším případě chytit kontextu, protože dialogy jsou obvykle delší a tak není nutné všemu rozumět slovo od slova. Klasické úkoly jsou navíc stručně shrnuty v přehledu úkolů. Výjimkou jsou akorát některá mysteria (taková zvláštní forma vedlejších úkolů), protože ta se nikam nezapisují a postavy vám často "zadání" sdělí jen jednou, takže u některých mysterií je potřeba text pochopit hned na první dobrou.
Možnosti postavy
Ve hře je možné hrát za ženskou nebo mužskou postavu Eivora - Vikinga, který se souhrou událostí dostane až do Anglie, kde rozehraje nebezpečnou mocenskou hru s Řádem. Pohlaví nemá na hru přílišný vliv, tedy krom možných romancí, nicméně z pohledu kánonu je Eivor žena, takže mužský protějšek je podobně jako v Odyssey jen herní alternativa. Vikingská stylizace postav si vybrala svou daň, zejména v případě ženské postavy, protože její charisma je ještě nižší, než bylo u Kassandry (o vzhledu a projevech nemluvě). Nejhorší je, že Valhalla jde opět cestou RPG, takže se velmi brzy začne mlátit představa vývojářů o strááášně husté mužatce s vašimi vlastními rozhodnutími, kdy se Eivor v jednu chvíli chová jako nemilosrdný barbar, abyste vzápětí dostali možnost zachovat se jako pravá světice.
Že je Eivor Viking, poznáte v podstatě jen podle vzhledu a zmínek v dialozích. Klidně by na sobě mohla mít rytířskou zbroj nebo druidský hábit a vyšlo by to nastejno. Ostatně kdybyste si odmysleli její vzhled a vůbec zapoměli, že jde o AC universum, tak vám z toho vznikne generické RPG. Ta postava prakticky ničím nevyniká. Naštěstí to není až taková tragédie a časem jsem si zvykl. Dabérka Eivor se občas zapomíná a tak i ten rádoby drsný hlas sem tam změkne. Nevím, co je to dneska vůbec za módu, ale i vzhled Layly Hassan doznal změn, protože ve Valhalle vypadá jako bezpohlavní hastroš, což ještě více prohloubilo mé antipatie k této postavě :D.
Podívejme se však na RPG systém hry trochu podrobněji, protože tady Valhalla prošla vícero změnami a nutno podotknout, že k lepšímu. Už na mapě Norska si všimnete nápadného rozdělení oblastí do několika segmentů podle obtížnosti, což je jev známý už z dob Origins. Nicméně ve Valhalle nehraje klíčovou roli samotný level postavy, ale tzv. Síla postavy (Power). Eivor leveluje stejně jako Bayek nebo Kassandra/Alexios, ale její reálná síla se odvíjí od množství naučených perků, abilit a výbavy. O obtížnosti hry už tedy nerozhoduje samotný level postavy, ale to co postava reálně umí a z čeho čerpá bonusy. Jen pro připomenutí, Origins byly ještě hodně blízko původnímu pojetí akční adventury, kdežto v Odyssey už jste byli nuceni využít něco málo z dostupného systému perků. Ale i tak jste mohli hrát Odyssey víceméně akčním způsobem.
Ve Valhalle vzniká poměrně významný rozdíl mezi vycvičenou a nevycvičenou postavou, který bych si dovolil přirovnat ke Gothicu, protože to má ve výsledku podobný efekt. Počátek hry je nezvykle tuhý i na normální obtížnost, což je dáno tím, že pokud budete hned od počátku sledovat jen příběh, tak vás hra poměrně brzy nažene do bossfightů, jako by šlo stále jen o akční adventuru. Jenomže ono se toho ve Valhalle změnilo více. Najednou jste nuceni využívat věci, kterých nebylo v Origins a Odyssey potřeba, takže i ten přístup ke hře je odlišný. Origins taky začínají bossfightem, ale ten je tam jen v rámci tutorialu a nepřítele s přehledem usekáte. No a právě proto je ve Valhalle vidět ten rozdíl, jelikož soupeř má najednou navrch a vy nemáte takovou volnost pohybu, jako byla v předchozích dílech trilogie (postava je ve Valhalle limitována staminou, což má vliv i na obranu). Jakmile však začnete Eivor cvičit a starat se o její výbavu, tak se začne karta rychle otáčet. Z vylepšené zbroje máte třeba podobný pocit, jako když jste v Gothicu dostali své první brnění/róbu - v základu se vyhýbáte přesile, ale s vylepšením si najednou připadáte jako tank. Proto to přirovnání ke Gothicu. To samé platí o výcviku zbraní.
Levelování Eivor je celkem pravidelné, zkušenosti se připisují nejen za úkoly, ale dost jich dostáváte i za souboje a vedlejší aktivity. Za každý level pak obdržíte 2 dovednostní body, za které si potom odemykáte perky (1 dovednostní bod = 1 perk). Strom perků je poměrně košatý a dělí se na 3 větve. Každá z nich odpovídá jednomu hernímu stylu (specializaci):
Bojovník, specialista pro bloj zblízka (červená větev, symbol medvěda)
Lovec, specialista v lukostřelbě (modrá větev, symbol vlka)
Tichý zabiják, specialista se skrytou čepelí (žlutá větev, symbol havrana)
Specializace se dají samozřejmě kombinovat, ale jak už to u podobných stromů bývá, silnější perky se odemykají podle toho, kolik jste odemkly základních perků, takže na okraje větví se jen tak nedostanete. Proto je zprvu dobré, soustředit se jen na jednu větev. Osobně jsem se zaměřil na větev lovce. Hra mě však trochu převezla, čehož jsem si všiml až mnohem později (přehlédl jsem párování výbavy s větvemi perků). Každá větev totiž obsahuje perky, které modifikují statistiky přidružené výbavy, jenomže hra vám na počátku přihraje výbavu ze žluté větve (je viditelně označena symbolem havrana), takže se na ní neuplatňují patřičné perky z modré větve. Zprvu je to jedno, stejně moc jiných možností nemáte, ale po několika hodinách rozvoje loveckých dovedností jsem se podivoval nad tím, proč mi postava stagnuje.
Poznámka: jak jsem již zmiňoval v předchozí části, zakoupil jsem rovnou Complete edici, takže jsem se dostal k bonusovému setu Soumračné zbroje (Twilight Armor). Ta náleží do lovecké větve (symbol vlka), takže bych jí mohl býval využít, jenomže tenhle set je upgradovaný do nejvyšší kvality, a tak mi to v tu chvíli přišlo jako podvádění. Raději jsem si proto počkal, až si najdu něco sám. V té chvíli jsem totiž netušil, že tak jednoduché to s craftěním zase není a hlavně jsem neznal tu souvislost se stromem perků.
Strom perků je vizuálně prezentován mapou souhvězdí, která jsou vzájemně propojena. Každé souhvězdí pak obsahuje krom jiných perk, který navyšuje statistiky zbroje a pak tzv. finální perk, který postavě přidává nějakou bojovou dovednost. Perky jako takové fungují jako pasivní dovednosti, ale v případě finálního perku daného souhvězdí může jít třeba o alternativní typ útoku, který se pak provádí kombinací běžného útoku se stiskem příslušné klávesy. Efekt perků je přitom dost výrazný. Nově se třeba zdraví postavy a síla útoků navyšují právě skrze perky, nikoliv upgradem doplňků.
Vedle systému perků existuje i systém tzv. abilit (aktivní dovednosti). Jedná se v podstatě o speciální dovednosti, které byly v předchozích dílech součástí koncových větví perků. Nyní fungují samostatně a učíte se je prostřednictvím knih vědění (jsou roztroušeny různě po světě) nebo je obdržíte jako bonus za některé úkoly. Ability mají vždy dvě úrovně - při prvním nálezu knihy se abilitu naučíte, druhá kniha jí pak upgraduje. Řekl bych, že to takto funguje mnohem lépe. Cenou za použití abilit je opět adrenalin.
Stamina je kapitola sama o sobě. V soubojích se poměrně rychle vyčerpává používáním silných útoků, blokováním nebo úhyby. Všechno dohromady proto dělat nejde, výsledkem by byl neefektivní boj. Stamina sice rychle regeneruje, ale pořád je tu dost velká prodleva, které nepřítel dokáže využít. V soubojích, mám na mysli hlavně bossfighty, je proto dobré více rozmýšlet nad taktikou a nikam se nehnat. V souvislosti s tím zmíním, že lukostřelba není ve Valhalle tak ultimátní jako v Origins nebo Odyssey. Eivor si neumí šípy vyrábět, takže při střetu s tužším nepřítelem musíte počítat s povinným přechodem na boj na blízko (v tom jako lovec moc neexceluji :).
Poznámka: časem se dá lukostřelba vylepšit natolik (skrze perky), že vám zásoba šípů bude stačit i na tužší bossfighty, ale má to jeden háček - musíte střílet na hlavu, protože tím si zajistíte nejvyšší poškození a tím pádem nejnižší spotřebu šípů. Na druhou stranu, ve hře jsou i bossfighty, kde je na bojišti potvor víc (např. boj s býky v aréně, nebo dva rysové), takže u toho vám šípy nezbydou, ani kdybyste se na hlavu stavěli.
Když už jsem načal tu lukostřelbu ... ve hře jsem se setkal s jednou prima vychytávkou, - síla střely škáluje se vzdáleností od nepřítele. Ne vždy je to vidět, protože bonus se připočítává až nakonec, takže vy nad hlavou útočníka vidíte HP bar jen s polovinou možného poškození, ale jakmile se k vám nepřítel rozeběhne (tím zkrátí vzdálenost mezi vámi), tak střela zafunguje jako plný headshot. K tomu se samozřejmě ještě připočítavají další bonusy z perků a šance na kritický zásah. Mě se na tom líbí právě to, že výsledek není dopředu tak úplně znám, čímž to Valhallu posouvá k RPG mnohem více, než tomu bylo u předchozích dílů. Jo, u Valhally bych se zařazením mezi akční RPG bez problémů souhlasil. Jen pro připomenutí, v Origins a Odyssey jste byli schopní headshot dát jen tehdy, pokud na to stačila síla postavy a její výbava (stačilo zvolit vhodný náměr střely podle vzdálenosti). Pokud ne, tak jste museli nepřítele trefit vícekrát nebo využít speciální útok za adrenalin.
Poslední zajímavou vychytávkou v boji je možnost nepřítele omráčit (Stunn). K posílení této dovednosti slouží řada perků, které zvyšují šanci na úspěch a mohu rovnou říci, že se to vyplatí. Když máte stunn pro danou zbraň dostatečně posílený, tak se vám na nepříteli rozsvítí místa zásahu, kam když se třefíte, tak nepříteli prudce poklesne stamina (proužek nad HP barem). Jakmile klesne na 0, tak nepřítele omráčíte a můžete mu uštědřit extra ránu klávesou R (i obyčejný útok má v tuto chvíli bonus, ale ne tak velký). Nicméně stunn je možné na nepřítele aplikovat jen jednou.
Volba a škálování obtížnosti
Tím se dostávám k obtížnosti hry a možnostem jejího ovlivnění. Krom rozvoje postavy a výběru výbavy je možné obtížnost ovlivnit nastavením. A tím nemyslím jen nastavením úrovně lehká, střední, težká. Valhalla umí v rámci každé obtížnosti nastavit ještě chování speciálních útoků, zejména skryté čepele, kdy hra poté garantuje okamžité zabití nepřítele bez ohledu na jeho úroveň. Když jsem minulý týden začal Valhallu hrát, tak bych přísahal, že podobné nastavení bylo i pro headshot, ale teď ho nemohu nikde v nastavení najít. Každopádně jde o nastavení, které hodně ovlivňují gameplay, kdy si hru buďto posunete více směrem k akční adventuře nebo to budete hrát opravdu jako RPG. Skrytá čepel je samozřejmě k ničemu v bossfightech, ale ty tvoří jen zlomek soubojů. V nastavení se dá vypnout ještě levelscaling nepřátel. Neměl jsem však důvod ani jedno z toho zkoušet. Jakmile něco málo vylepšíte a použijete správnou výbavu, tak obtížnost hry výrazně klesne.
Pomáhá tomu i fakt, že škálování oblastí podle síly postavy není tak úplně směrodatné, jak tomu bylo v předchozích dílech trilogie. Pokud nejde zrovna o bossfighty, tak ve Valhalle si můžete troufnout i na výrazně silnějšího protivníka, který by byl jinak nad vaše síly (klasické označení lebkou). Z počátku je sice důležité, jak moc velký rozdíl v síle mezi vámi je, protože nepřítel má oproti vám výrazný bonus, ale časem se budete moci vrhnout klidně do bojů s nepřítelem, jehož síla je klidně o 100 bodů vyšší. Pokud má nepřítel místo symbolu lebky jen červený čtvereček, tak ho bude možné dokonce headshotovat. A proč to zmiňuji? No, protože v takových oblastech získáte lepší suroviny pro craftění a lepší suroviny = vyšší upgrade výbavy :).
Upgrade předmětů
A jsme u craftění, nebo chcete-li spíše u upgrade předmětů, protože vy nic nového nevyrábíte, jen přetváříte to, co už existuje. Tahle část hry se taktéž dočkala významných změn. Craftění je opět rozděleno do dvou kategorií - upgrade doplňků a upgrade výbavy. Mezi doplňky však tentokrát patří už jen toulec na šípy a nově je tu váček na léčivé zásoby (funguje jako léčivý lektvar). Upgradem doplňků si zvyšujete jejich kapacitu, což je klíčové zejména u toulce, kde začínáte jen s 12 šípy (v případě loveckých šípů). Šípy je možné po použití sbírat, ale ne každý šíp zásah přežije, protože se náhodně lámou. Zpět jich tedy získáte méně, než jich vystřelíte (existuje na to perk, ale ani ten není všemocný - např. z nepřítele, do kterého vypálíte 3 šípy, získáte zpět obvykle jen 1). K tomu musíte připočítat, že Eivor si neumí šípy vyrábět, takže když začínáte s 12 šípy v toulci, tak máte za chvilku problém. Toulec se vylepšuje vždy o +2 šípy, což taky není mnoho, protože tady přichází na řadu další kámen úrazu a tím je nedostatek látky pro upgrade (ve větším množství jí začnete nacházet až v oblastech s Power nad 100). Na začátku hry jste tedy poměrně dost limitovaní. A nejinak je tomu u dalších vzácnějších surovin.
Poznámka: aby toho nebylo málo, tak existují 3 typy luků, přičemž každý střílí vlastní typ šípu. V toulci jsou proto hned 3 typy šípů, přičemž těch loveckých, ke kterým získáte luk nejdříve, je nejméně. Dlouho jsem se potácel s kapacitou okolo 20 šípů, což pořád není žádné terno. Zásoby šípů v obchodech jsou omezené a obchodníci navíc sdílí nabídku, takže když u jednoho šípy vykoupíte, tak je nemá ani nikdo další a musíte čekat na obnovu skladu. Největším zdrojem šípů jsou proto vojenské tábory. A naopak, největším konzumentem šípů jsou tábory banditů, protože ve většině z nich nenajdete lučištníky.
S váčkem na zdraví je to o něco jednodušší, protože pro většinu akcí vám postačí jedna záložní dávka, což váček obsahu standardně. Větší kapacitu potřebujete jen pro bossfighty s tužšími protivníky, např. když se rozhodnete skřížit zbraně s nepřítelem s výrazně vyšší Power. No, a když už jsem u toho zdraví, tak to si Eivor obnovuje jídlem, které sbírá z keřů nebo krade z hrnců, do sáčku pak jdou "přebytky".
Než se pustím do popisu upgrade výbavy, tak musím zmínit jednu důležitou věc. Zbraní a zbrojí je ve Valhalle výrazně méně druhů. Třídění podle levelu odpadlo a předměty nelze rozkládat na suroviny. Za mě je to krok správným směrem. Navíc upgrade výbavy není nic jednoduchého a tak si k vybranému kousku vytvoříte mnohem bližší vztah ;). Valhalla opět využívá systém kvality předmětů, kdy si předmět v základní kvalitě můžete vylepšit na vyšší úroveň: základ (Fine) -> červená (Superior) -> modrá (Flawless) -> zlatá (Mythical). Upgradem kvality se ovšem nezvyšují samotné statistiky předmětu, ale zvyšuje se počet "slotů" pro upgrade statistik a počet slotů pro runy. Upgrade výbavy má tedy 3 fáze. První je zmíněná kvalita, pak si v rámci dané kvality vylepšujete statistiky a nakonec si do předmětu můžete osadit runy (taktéž modifikují statistiky). Získat červenou kvalitu a její maximální vylepšení je celkem v pohodě, horší je to s modrou kvalitou, kde už narazíte na stejný problém jako s doplňky - vzácné suroviny.
Ať tedy chcete nebo ne, tak kvůli surovinám musíte vyzobávat body zájmu na mapě, protože nejvíce surovin se nachází v různých truhlách. Železnou rudu je sice možné dobývat z rudných žil a kůže stahovat ze zvířat, popř. obojí zakoupit u obchodníků, ale časem toho potřebujete opravdu kvanta. No a z těch truhel toho prostě získáte za stejnou dobu mnohem víc. Lepší truhly pak obsahují i vzácnější materiály, tzv. ingoty, které jinak moc získat nejde. Resp. jde, můžete přepadávat speciální vojenské transporty, ale to je ještě pomalejší než kutání rudy nebo lov zvěře. Navíc si musíte vojenské transporty vyhledávat s pomocí havrana a doufat, že transport ponese to, co potřebujete. Naštěstí jsem časem přišel na jedno ulehčení na východním pobřeží, kam v pravidelných intervalech dopadá meteorit. Z něj je možné získat železnou rudu a niklový ingot (klíčový pro upgrade do modré kvality, viz dále).
Poznámka: časem se ukázalo, že meteor může dopadat i v jiných oblastech. Jakmile uslyšíte hřmění, tak je dobré se vždy pozorně dívat, kde co a kam letí. V oblastech s Power nad 160 získáte z meteroru místo niklu wolfram.
Po čase jsem zjistil, že pro vzácnější suroviny je dobré chodit do oblastí s vyšší Power. V oblastech s Power do 100 najdete jen železnou rudu (iron ore), kůži zvířat (leather), vzácně pak ještě látku (fabric) a titan (titanium). V bonusových truhlách nebo u vojenského transportu je pak možné najít uhlíkový ingot (Carbon Ingot), který je klíčový pro upgrade kvality na Superior. V oblastech s Power mezi 100 a 160 najdete v bonusových truhlách niklový ingot (nickel, uprade kvality na Flawless) a je tu k nalezení mnohem více látky a titanu (ten často přenáší i vojenské transporty). V oblastech s Power nad 160 najdete v bonusových truhlách wolframový ingot (tungsten, uprade kvality na Mythical). Pro úplnost dodám, že spotřeba látky pro upgrade doplňků roste geometrickou řadou. Pro upgrade výbavy platí, že zbroj se vylepšuje jedním kouskem ingotu, zbraně pak třemi kousky ingotu a potřebujete k tomu asistenci kováře ve vaší vesnici v Norsku nebo v Anglii. Upgrade statistik můžete provádět sami. Vyžaduje to krom železné rudy a kůží ještě vzácný titan, jehož spotřeba taky postupně narůstá (předměty mají v nejvyšší kvalitě 10 slotů pro upgrade). Upgrade komplet výbavy je díky tomu běh na pár desítek hodin a to máte vylepšený jen jeden set z mnoha.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 14, 2022, 08:08:19
Koně máte k dispozici už od samého počátku hry. Na první pohled se jeho schopnosti neliší od jeho příbuzných v Origins a Odyssey. Tedy alespoň jsem si to dlouhou dobu myslel. Kůň ve Valhalle má jeden výrazný handicap, který spočívá v tom, že běh mimo cesty výrazně spotřebovává staminu, takže v kuse toho moc neuběhne. Po mnoha hodinách ve hře jsem však zjistil, že městské stáje dokáží za poplatek provést upgrade jeho vlastností. Na počátku hry na to můžete zapomenout, protože je to opravdu drahé, ale v Anglii už budete mít peněz dost.
Vylepšit lze vytrvalost (2 úrovně), díky čemuž bude kůň běhat podstatně déle, a můžete mu zvýšit i zdraví. Velmi užitečnou novinkou je možnost naučit koně plavat i s vámi v sedle, protože normálně vás kůň v hluboké vodě shodí a musíte si doplavat sami. K tomu máte možnost vylepšit koni rychlost plavání. Škoda, že jsem na to nepřišel dříve, když jsem často pendloval mezi různými oblastmi (hranice oblastí jsou totiž tvořeny řekami). Proto doporučuji stáje navštívit hned, jak na to budete mít finance.
Kůň umí docela dobře slézat skalnatější terén, ale pořád má problém s výstupem v kamenitém terénu, kdy se z nepochopitelných důvodů zasekne v místě, které je jinak viditelně průchozí. Tohle se ale občas stává i u hlavní postavy, zřejmě jde o nějaké kolize s modelem terénu.
Nájezdy neboli raidy
Tak, tohle je moje nejméně oblíbená mechanika, ale ve hře se bez ní neobejdete. Nájezdy můžete podnikat jen v osadách ležících poblíž vody, protože je k nim nutná přítomnost vaší posádky. Není nutné na dané místo doplout osobně. Stačí, když na místě použijete svůj roh a posádka připluje sama. Uf, na to jsem přišel poměrně brzy, takže jsem si vskutku oddychl, protože křižování řek v Anglii není nic, co bych chtěl podnikat. Proto vlastně loď ani nezmiňuji. Její smysluplné využití končí v Norsku a ani to nestojí za řeč. Pro cestování po Anglii je vhodnější chůze po svých nebo kůň (a samozřejmě ještě fast travel).
Nájezdy mají význam hlavně v případě klášterů, u běžných osad nebo táborů to smysl nemá. Kláštery jsou na mapě zvýrazněny skříženými sekyrkami červené barvy a po najetí myší se ozve chrámová hudba. Obvykle jde o dobře střežená místa, která obsahují speciální dveře a truhly - právě k jejich otevření potřebujete asistenci posádky. Bez toho to prostě nejde. Odměnou je loot v podobě speciálních zásob, které pak využíváte k rozvoji vaší vesnice a tím si odemykáte některé další mechaniky.
A proč jsou nájezdy tak důležité? Pár aktivit ve hře souvisí s tím, jestli máte ve vesnici postavené konkrétní budovy (např. rybaření je závislé na rybárně). Pokud tedy nebudete nájezdy podnikat, tak nebudete schopní pohnout s některými aktivitami (zatím šlo naštěstí jen o vedlejší úkoly, tzv mysteria, které nijak nesouvisely s příběhem). Krom toho se zřejmě nedostanete k některým abilitám, které získáváte jako bonus za plnění jiných aktivit. Ostatně ve vašem anglickém pokoji leží seznam budov, které mají nejvyšší prioritu. Každopádně o samotné výstavbě vesnice se zmíním později. Tuhle aktivitu jsem taktéž utnul hned na začátku, protože se s ní objevily nové věci a to bych v paměti býval asi neudržel. Proto se k tomu chci vrátit až po průzkumu mapy.
Věrný společník havran
Šestý smysl se ve Valhalle označuje jako Odinův zrak a má dva módy (stisk vs podržení klávesy V). První spočívá v tom, že se na svět podíváte očima svého opeřeného přítele - ve Valhalle je to havran. Druhý vyvolá centrickou vlnu, která zvýrazní interaktivní prvky v blízkém okolí, popř. zobrazí určitá puzzle (viz kamenné kruhy níže). Schopnosti havrana jsou oproti předchozím dílům trilogie lehce okleštěné - neumí např. označovat a zvýrazňovat nepřátele, ale to je z mého pohledu spíš plus. Není vám ani nijak násilně tlačen při řešení úkolů, beztak neumí lokalizovat cílový objekt zájmu, jen zobrazí oblast, ve které se daný objekt nachází. Jeho výhoda spočívá hlavně v tom, že si díky němu můžete udělat rychlý obrázek o okolí a určit vertikální polohu truhel (jestli jsou nad nebo pod povrchem). Celkem si poradí i s nalezením tajných vstupů, ale spoléhat na to nelze (zvládne jen velké jeskyně nebo tunely a ty se vám zobrazí i tehdy, pokud se k nim sami dostatečně přiblížíte). Neocenitelný je také při hledání klíčů. Ne všechny však lze najít s havranem, protože některé z klíčů je potřeba hledat na základě hádanky.
Druhý mód jsem zprvu úspěšně ignoroval, protože v předchozích dílech neměl prakticky význam, ale tady jsem časem zjistil, že se s ním dají zobrazit objímky závor u dveří, což má význam při jejich odemykání. Ostatně k tomu se ještě dostanu. Dalším využitím je hledání klíčů v podzemí (z podzemí si nemůžete vyvolat havrana) nebo k určení polohy nepřátel.
Vedlejší aktivity
Když se poprvé kouknete na mapu světa, tak vás zaujme jedna věc - z mapy zmizely otazníčky. Sice ne tak úplně, ale ty co najdete, souvisí s nečím úplně jiným. Body zájmu jsou totiž nově zobrazeny ve formě puntíků:
žlutý puntík - Wealth (ingoty, ability, zbraně a zbroje)
modrý puntík - Mysteries (vedlejší úkoly, puzzly a výzvy - souboje)
bílý puntík - Artifacts (kosmetické úpravy herních předmětů, tetování, mapy pokladů, kletby)
Krom nich se na mapě nacházejí ještě žluté tečky, což jsou truhly s běžnými surovinami (železná ruda, kůže, látky, titan). Bodů zájmu je opravdu požehnaně, ale ne vše je dostupné hned. Přístupnost některých míst je vázána na konkrétní úkoly, do té doby nemusí dané místo ani existovat (např. tábor banditů severně od Grantebridge). Vy sice na mapě vidíte žlutou tečku, ale truhla nikde vidět není. Jakmile tedy ve hře narazíte na značku, ke které nemůžete najít cestu (jen jí tušíte), tak je dobré to nechat být, protože se to časem vyřeší nějakým úkolem.
Wealth asi nemá význam dále komentovat, ingoty jsem zmínil u craftění a to ostatní vlastně taky. Přeskočím tedy rovnou na Artefakty, protože ty jsou na popis jednodušší než mysteria. Artefakty jsou v základu tři plus jedna výzva:
1) svitky
2) masky
3) útržky stránek
4) kletby
Svitky a masky pohodlně seberete, ale útržky jsou něco zcela jiného. Je to obdoba útržků stránek ze starších dílů série, které před vámi unáší vítr a vy se je snažíte chytit (vítr je unáší skrze různé překážky). Když to nestihnete, tak se poloha svitku resetne a můžete začít znovu. Oproti starším dílům tu máte výraznou výhodu - svitek letí jen jedním směrem a pokud víte, kam letí, tak si tam na něj můžete počkat. Dokonce je možné k útržku stránky běžet v protisměru, pokud vám to tedy terén dovolí, a chytit ho tak dříve, než vůbec nabere rychlost.
k Artefaktům se řadí ještě temné kletby (Curse). Jde o místa, která fungují jako voodoo rituál proti Dánům a jiným seveřanům. Eivor tu musí najít prokletý symbol a zničit ho. Pohyb poblíž symbolu je přitom obtížný, protože kletba Eivor zpomaluje a snižuje viditelnost (obzvláště v blízkosti symbolu). Často jde o prostorové puzzle, kdy musíte nejprve objevit cestu k symbolu.
Mysteria jsou z vedlejších aktivit asi nejkomplikovanější, za což vděčí hlavně vedlejším úkolům, které se nikam nezapisují, takže u nich musíte dávat dobrý pozor, co se po vás chce. Typy mysterií:
1) správné pořadí prvků
2) souboje s přeludy
3) bojové výzvy
4) oprava anomálie v Animu
5) kamenné kruhy
6) stavění kamenných věžiček
7) oltáře
8) kamenné destičky
9) Flyting (viz Trénink charisma)
Pořadí prvků a souboje s přeludy patří k tzv. Fly Agaric výzvě, která spočívá v tom, že na patřičném místě sníte muchomůrky a zjeví se vám nějaký přelud. V případě soubojů je to jasné. U pořadí prvků pak hledáte buďto správnou sekvenci průchodu branami nebo volíte pořadí různých prvků pomocí barvy ohně (např. rozdělení soch na mužské a ženské).
Bojové výzvy jsou specifické bossfighty, kdy obvykle bojujete proti podstatně silnějšímu nepříteli (nepřátelům). U některých soubojů nesmíte opustit bojiště, jinak se souboj resetne.
Při opravě anomálie v Animu se Eivor změní zpět na Laylu a před vámi se objeví prostorové puzzle s různými překážkami, ve kterém musíte najít cestu k datovému disku. Je to občas opruz, ale odměnou by měla být část sekvence z historie Isu (tohle bylo k vidění už v AC II).
Smysl kamenných kruhů mi zprvu unikal a nepomohla mi ani nápověda ve Wiki na portále IGN, protože jsem úplně přehlédl jednu mechaniku, která ve hře je - výše zmíněný Odinův pohled, resp. jeho druhý mód. Hra se mě paradoxně snažila poradit tooltipem, ale já to tvrdošíjně odmítal ... nevšiml jsem si, že místo push V je tam hold V :). Při aktivaci druhého módu se na kamenech objeví obrazce a vy se musíte postavit tak, aby vám obrazce složily vzor, který je vidět na kamenu s textem. Občas to vyžaduje někam vylézt, přikrčit se nebo si dokonce vypůjčit loďku. Časem dodám screenshoty, aby bylo vidět, jak to vypadá v praxi.
Stavění kamenných věžiček je v principu celkem jednoduchá hříčka, ale brzy se okouká. Vaším úkolem je postavit z kamenů vežičku předepsané výšky. Občas mě překvapí, co jsem to postavil, a že to vůbec stojí :). Čím vyšší má oblast Power, tím vyšší věžičku stavíte.
Oltáře jsou místa určená k modlitbě. Abyste se však mohli pomodlit, tak musíte obětovat určený předmět (např. 50 kusů rudy, 3 zaječí pacičky apod.). Asi nemusím říkat, že některé z těch předmětů se shánějí dost blbě ...
Kamenné destičky jsou forma prostorového puzzle. V podzemí hledáte cestu k pokladu (destička, kámen).
Vedlejší aktivity mají obecně tu výhodu, že jde o nepovinný obsah hry. Tedy zatím jsem nenarazil na nic, co by jakkoliv souviselo s hlavním příběhem. Minimálně mysteria se však vyplatí plnit, protože za řadu z nich získáte dovednostní body.
Trénink charisma
Charisma je doplňková statistika Eivor, která se uplatňuje při některých rozhovorech v rámci vedlejších aktivit. Není tedy nezbytně nutná, ale bez patřičného charisma nejde vyřešit přinejmenším jedno mysterium. Valhalla je v tomto ohledu zvláštní, protože ona vás donutí každou mechaniku ve hře alespoň jednou použít. V řadě případů je totiž charisma jen alternativou k podplácení nebo souboji.
K tréninku charisma slouží soutěž ve veršování, tzv. Flyting. Ve větších městech můžete narazit na osobu, která je označena symbolem smějící se masky (stejný symbol používají odpovědi založené na charismatu). Takovou osobu pak můžete vyzvat na slovní souboj, jehož podstatou je odpovědět na soupeřův rým svým vlasním rýmem (dostanete na výběr ze 3 možností). Hrajete přitom o vklad stříbrných a na odpověď máte omezený čas. Jde to udělat čistě kombinatoricky, protože na překládání to není úplně ideální, nebo lze využít toho, že odpověď se musí nejen rýmovat, ale musí mít i stejnou kadenci (rytmus) jako soupeřův rým. Obvykle si tedy stačí odpovědi v duchu předříkat tak, jak byste to normálně přečetli a vybrat to, co se nejvíce podobá rytmu rýmu tazatele. Pokud jste se trefili, tak vás tazatel obvykle pochválí. Souboj má 3 kola a vy musíte vyhrát alespoň 2. Odměnou je bod do charismatu a dvojnásobek vkladu stříbrných. Pro další souboj si pak musíte najít zase jiného tazatele.
Levelování charisma probíhá následovně:
z úrovně 1 na 2 musíte vyhrát 2 soutěže
z úrovně 2 na 3 musíte vyhrát 3 soutěže
z úrovně 3 na 4 musíte vyhrát 4 soutěže
z úrovně 4 na 5 musíte vyhrát taky 4 soutěže
Barred door
A teď přichází na řadu novinka, která vás bude provázet skoro na každém kroku ... uzamčené nebo zabarikádované dveře. V Origins nebo Odyssey jste si pomocí šestého smyslu zobrazili truhly a pak si je šli jednoduše vybrat. Ve Valhalle už to tak snadné není. Nemalá část truhel a dalších pokladů se nachazí v uzamčených prostorách, takže nejprve musíte vyřešit, jak se do těch prostor vůbec dostat.
Pokud jsou dveře stlučené ze šedých prken, tak je můžete snadno vyrazit (zničit). Ostatně cokoliv, co je vyrobeno z šedých prken, je možné zničit. Podobně je tomu v případě předmětů spletených z proutí. Naopak celodřevěné dveře neotevřete ani kdybyste se na hlavu stavěli. Uprostřed těchto extrémů jsou dveře s mřížkou (okýnkem). Ty můžete nalézt otevřené (ta lepší varianta), zamčené na zámek nebo zamčené na závoru. K zámku potřebujete klíč, který se obvykle nachází někde v okolí (jen zřídkakdy je k nalezení někde úplně jinde, popř. je vázaný na nějaký úkol). Závoru pak otevřete z druhé strany rozbitím objímky, která závoru drží. Časem by to mělo jít i hrubou silou, ale to jsem zatím nezkoušel (mělo by to jít kombinací silného úderu s perky, což ovšem není moje specializace). Dveře se závorou může odemknout i silný výbuch, ale je k tomu potřeba vyhodit do vzduchu celý vůz s výbušným nákladem, pokud tedy takový vůz poblíž máte.
Speciálním případem dveří je kamenná stěna složená ze síťoviny naplněné kameny. Tu můžete rozbít jedině výbuchem nebo svržením hodně těžkého předmětu. K výbuchu jsou ideální láhve s olejem (v hrdle jim hoří plamínek), které můžete snadno přenášet. Obvykle je najdete někde poblíž (no, i když jednou jsem táhl láhev přes 3500 kroků :D). Jako těžký předmět pak slouží haldy kamení zavěšené na kladkách (jsou pak obvykle situované přímo nad zdí k rozbití, takže je dobré si okolí nejprve prohlédnout, než budete shánět olej).
Typická situace pak vypadá tak, že dojdete ke stavbě s uzamčenými dveřmi a nejprve si pořádně prohlédnete její okolí. Pokud jde o zámek, tak hledáte klíč, pokud jde o závoru, tak hledáte alternativní cestu dovnitř, abyste mohli vyřadit objímku. V ideálním případě se někde na stavbě nachází místo, kterým je možné do stavby vniknout (např. otevřené okno) nebo si takový otvor můžete prorazit skrze zničitelné části stavby. Další možností je blokace ve formě posuvných regálů apod. Někdy si můžete prorazit jen malý otvor nebo máte k dispozici jen škvíru mezi prkny. V takovém případě přijde na řadu luk, se kterým musíte objímku odstřelit z dálky, což je občas vzhledem k její malé velikosti problém. K tomu si připočtěte, že ne vždy se nacházíte v ideální střelecké pozici, párkrát jsem třeba musel střílet někde z větve stromu opodál, takže jsem cíl ani neviděl (prostě jsem zaměřovač posouval pixel po pixelu, dokud nezčervenal). Až časem jsem přišel na to, že objímku závory si lze zvýraznit šestým smyslem.
Aby toho nebylo málo, tak občas se setkáte s kombinacemi blokací, které pak musíte řešit jednu podruhé. Za asi nejhorší situaci považuji domek, který na první pohled nemá žádné slabé místo, protože nikdy nevíte, jestli do domku neexistuje podzemní cesta nebo je to prostě jen závislé na vašem pokroku v ději. Celkově jde o prvek, který citelně zpomaluje průzkum mapy, tedy konkrétně vybírání pokladů.
...
Ve Valhalle jsou k dispozici ještě další mechaniky, které by stály za zmínku, třeba rybaření, ale to si nechám až do popisu výstavby vesnice v Anglii.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 14, 2022, 18:13:33
Ještě než začnu, k Valhalle existují celkem podrobné Wikipedie, kde je možné najít různé návody nebo řešení zákysů. Někomu by se to mohlo hodit, popř. v tom jde vyhledávat zajímavosti o místech a osobách:
1) Assassin's Creed Valhalla Wiki Guide (https://www.ign.com/wikis/assassins-creed-valhalla)
2) Assassin's Creed Valhalla Guide (https://guides.gamepressure.com/assassins-creed-valhalla)
3) Assassin's Creed Wiki (https://assassinscreed.fandom.com/wiki/Assassin%27s_Creed_Wiki)
Úvod hry
Valhalla začíná ve vesnici Heillboer oslavou na počest jarla Styrbjorna Sigvaldissona. Vaši rodiče (Rosta a Varin Varinsdottirovi, vůdci Heillboeru) se chystají nabídnout svou loajalitu a loajalitu svých poddaných jarlovi a tím se připojit ke klanu Havranů. Poslouží k tomu rodinný šperk, který máte jarlovi předat vy osobně a to včetně přísahy. Na oslavě vystupujete v roli šestiletého (?) dítěte jménem Eivor. Jarl dar přijme, ale než to stihnete s rodiči oslavit, tak vesnici napadne Vlčí klan vedený Kjotvem Krutým. Kjotve brzy získá nad vesnicí kontrolu a nabídne vašemu otci výměnu - jeho život za život vesničanů. Varin to přijme, s čímž Rosta nesouhlasí, ale je jí to houby platné. Kjotve poté Varina před vašimi zraky setne jeho vlastní sekerou. Rosta se neudrží a vyběhne popadnout manželovo bezvládné tělo, což si strážci vyloží jako útok a zabijou jí. Poté Kjotve vydá příkaz zabít všechny. Vás před jistou smrtí zachrání Styrbjornův dospívající syn Sigurd, který vás na koni odveze pryč. Cestou však narazíte na další Kjotveho muže, kteří vás z koně srazí. Eivor sletí ze srázu na zamrzlé jezero, kde je napaden vlkem. Vlka sice díky náhodě zabije, ale jako památka mu zůstane na krku velká jizva - Eivor si tím vyslouží přezdívku Políbený vlkem (Wolf-Kissed).
Intro je poměrně působivé a díky interakci s prostředím máte větší pocit, že jste součásí toho všeho, co se kolem vás právě semlelo. Do této chvíle ani není jasné, jestli je Eivor hoch nebo dívka, ta volba přijde až na konci intra, kdy si máte vybrat jednu z možných variant DNA (nebo to nechat na náhodě). Já si vybral dívku, což měla být za mě satisfakce za prvotní výběr Alexia v Odyssey. Co jsem tak četl, tak podle kánonu je Eivor skutečně žena, tudíž mužský Eivor je jen alternativa. Eivor je oproti Kassandře celkem nesympatická, má mnohem výraznější mužské rysy a nepříjemný hlas (představte si vykřičenou fanynku po zápase Sparty se Slávií). Nicméně dabérka Eivor se občas zapomene a sem tam promluví i normálním ženským hlasem ;). Ono i to předepsané chování Eivor mi občas přijde komické. Něco jako když si typický český Pepík Nováků nasadí na krk mosaznou imitaci zlatého řetězu, otočí čapku kšiltem dozadu a začne si hrát na rappera tmavé pleti. No a do toho se objevíte v zasněženém Norsku ...
Eivor je adoptována jarlem Styrbjornem a časem z ní vyroste zdatná bojovnice. Sigurd je zrovna na nájezdech kdesi v zámoří a tak Eivor přebírá jeho nájedznickou roli v Norsku. Je však příliš zbrklá a nerada naslouchá druhým, což jí záhy přivede do problémů. Při jednom z nájezdů její posádku přepadne Kjotve a Eivor hrozí, že bude prodána do otroctví. Podaří se jí však vysvobodit z pout a zlikvidovat stráže. Kjotve se tímto dopustil školácké chyby většiny RPG padouchů - měl Eivor zabít hned, dokud to šlo, protože nyní se dostáváte na řadu vy. Hra právě začíná!
Norsko
Pasáž v Norsku je zdánlivě krátká, za což může vysoké počáteční tempo příběhové linky. Jakmile jsem se dostal ze zajetí, tak bylo mým úkolem vysvobodit posádku svěřeného drakkaru (vikingská loď) a vrátit se k jarlovi Styrbjornovi s hlášením. Dostupná oblast Norska se skládá z několika menších celků, které se sdružují pod správu Rygjafylke (jih mapy) nebo Hordafylke (sever mapy). Rygjafylke obsahuje lokace s nízkou Power, kdežto Hordafylke patří k endgame obsahu. Problém Hordafylke je v tom, že jeho část je dostupná už z počátku hry, takže jsem se dost podivoval nad tím, když jsem při průzkumu lokací najednou narazil na vlky s lebkou u HP baru. Většinu z nich jsem ustřílel ze zídky, ale jakmile mi došly šípy, tak jsem se musel setsakramentsky snažit, abych zbytek vlků umlátil a přitom se nenechal zabít (kousnutí takového vlka bylo skoro smrtící, dvě kousnutí za sebou bych už nerozchodil).
Zprvu jsem se striktně držel příběhové linky, takže jsem se po záchraně posádky vydal na cestu do Fornburgu (sídlo klanu Havranů). Cestou jsme míjeli předsunutou hlídku Vlčího klanu, takže mě hra nenápadně navedla na tutorial nájezdů. Posádka je prakticky nesmrtelná, takže jsem je klidně mohl nechat, aby základnu vymlátili sami. Později jsem akorát zjistil, že sem tam přeci jen někdo upadne do bezvědomí a je potřeba ho postavit na nohy, ale to je asi tak vše. Dokonce se zdá, že posádka lootí padlé nepřátele, ale to je možná opravdu jen zdání. Truhly rozhodně otevírat neumí.
Cestování lodí je zprvu nutnost, protože břehy mysů jsou lemovány vysokými skalisky, což obnáší neustálé lezení nahoru-dolů. Plavání pro změnu působí poškození mrazem. Na první pohled to vypadá děsivě, ale úbytek zdraví není nakonec tak velký, takže se s tím něco přeplavat dá. Jenomže zprvu moc nevíte, kam se vydat. Na lodi je oproti tomu bezpečno a k tomu vám skald povídá historky. Cestování lodí jsem opustil až ke konci příběhové linky v Norsku, kdy jsem se rozhodl pro volný průzkum lokací.
U toho mě dost překvapilo, že plno osad nebo bodů zájmu nemá žádný praktický význam - nijak se neúčastní dějové linky nebo vedlejších úkolů. Ostatně ani ty vedlejší úkoly jsem tu nenacházel. Až později jsem zjistil, že vedlejší úkoly se maskují za mysteria. Jsou však mnohem jednodušší než tomu bylo v Origins nebo Odyssey a řeší se v blízkém okolí zadavatele (odpadlo tedy nesmyslné pendlování přes "půl" mapy).
Důležitou postavou na lodi je Dag, loajální viking, který však uznává jako autoritu jen Sigurda. Pod velením Eivor doslova trpí a později to povede k řadě drobných rozmíšek. Dag má přitom vliv na zbytek posádky, takže není radno se s ním pouštět do křížku - ostatně to ani nejde, hra jeho frustraci projevuje jen skrze předpřipravené cutscény. Během nájezdů máte jeho plnou podporu a v Norsku a Anglii s ním nejde mimo cutscény mluvit. Další důležitou postavou je Ranvi, Sigurdova manželka. Hra mě s ní seznámila hned po příjezdu do Fornburgu. Ve vesnici se krom toho odkrylo několik miniher, které je možné ignorovat (soutěž v pití medoviny nebo hra v kostky Orlog). Vedle Ranvi je ve Fronburgu důležitou postavou kovář Gunar, u kterého jsem si nechal vylepšit Varinovu sekeru (sekera mého otce, kterou jsem získal během osvobozování posádky).
Ranvi mi sdělila, že jarl Styrbjorn má zrovna návštěvu a není v úplně dobré náladě, takže bych ho teď neměl rušit. Místo toho mě poslala za místní věštkyní. Eivor totiž trpí zvláštnímy sny, ve kterých se objevuje tajemná zahalená postava. Věštkyně Valka žije se svou matkou v horách na jih od Fornburgu. Nabídla mi speciální lektvar, po kterém Eivor usnula a během snění se objevila v Odinově říši, kde se v doprovodu vlčice vydala po stopách tajemné postavy. Z ní se vyklubal Eivořin bratr Sigurd, ale něco tu bylo hodně špatně - Sigurd byl v dost zbídačeném stavu a na konci cesty přišel o ruku a byl vtažen do nicoty. Valka Eivor poví, že tento sen symbolizuje zradu, které se Eivor v budoucnu dopustí. Eivor to rezolutně odmítla, ostatně mě samotnému to přišlo absurdní (po tom všem, co se na začátku hry událo). Nicméně jsem začal být zvědavý, jak si s tím hra poradí, protože to příběh navádí na klasickou assassínskou zápletku - Řád vs Bratrstvo. Ze zahalené postavy ve snech se později vyklubal samotný Odin, který ve hře funguje jako Eivořin vnitřní hlas. Cutscéna s Odinem se objevuje obvykle ve chvílích, kdy se Eivor musí nějak rozhodnout.
Po návratu k Ranvi jsem se konečně dostal na slyšení k jarlovi. Jeho hostem byl strýc krále Haralda, ale zachytil jsem jen konec rozhovoru, takže jsem se domníval, že jde jen o zdvořilostní návštěvu. V tuhle chvíli to nehrálo žádnou roli, protože Styrbjornův pohled byl více káravý než tázací. Eivor díky své zbrklosti a paličasti poslední nájezd podělala a ohrozila tím celou posádku. Navíc vyprovokovala Vlčí klan, což není věc, kterou by šlo brát na lehkou váhu. Klan Havranů se od porážky v Heillboeru ještě nevzpamatoval a není schopen čelit případnému útoku. Styrbjorn se proto raději uchyluje k diplomacii, do níž vkládá veškeré své naděje. Eivor s tím tak úplně nesouhlasí, ale je ke svému nevlastnímu otci loajální a tak si další pochyby nechá pro sebe.
V tu chvíli dorazí do Fornburgu Sigurd, který se vrací z dlouhé cesty po středomoří a sebou si přivádí dva společníky - Basima a Hythama. Sigurd si vezme Eivor stranou a seznámí jí s tím, kdo tito společníci doopravdy jsou. Basim má dokonce pro Eivor dar - skrytou čepel. Hytham s tímto postupem úplně nesouhlasí, protože Eivor není členem Bratrstva a navíc je vidět, že jí nějaké Bratrstvo vlastně ani nezajímá. Basim je ovšem Hythamův mentor, a tak se Hytham musí jeho vůli podvolit. Hned poté následoval trénink assassínských dovedností.
Poznámka: Basim je ústřední postavou připravovaného Assassin's Creed Mirage, který má vyjít už příští rok. Ve Valhalle vystupuje jako ambasador Hidden Ones. Mirage se dějově vrací na Blízký východ (do Bagdádu), čímž se série vrací tam, kde začala, a navíc tak trochu pomrkává po série Prince z Persie, protože první AC byl původně vyvíjen právě jako pokračování Prince z Persie. Mirage by ještě neměl být součástí nově připravované platformy Assassin's Creed Infinity, která by v budoucnu měla sdružovat (propojovat) všechny nově vycházející díly.
Sigurd není nadšený z otcovy slabosti, za kterou považuje jeho snahy o diplomacii, a tak se spolu brzy dostanou do křížku. Sigurd je v tomto ohledu na straně Eivor a má v plánu zaútočit na Vlčí klan. Je to poměrně nebezpečná situace, protože jde o velmi riskantní podnik, ale na Sigurda se usměje štěstí. Na pomoc mu přijde král Harald. Společnými silami jsme Kjotveho pevnost dobyli a na řadu přišel první vážný bossfight - Eivor si to šla osobně vyříkat s Kjotvem. Byl to zprvu docela šok, protože Kjotve umí odrážet šípy, takže jsem byl velmi rychle na suchu. K tomu je dost obratný a útočí nebezpečnou sekvencí útoků včetně finálního speciálního útoku. Eivor měla jen svou sekeru a štít, který toho zas tolik nevydržel (zadržel jen dvě slabé rány, takže speciální útok prošel). V tuhle chvíli jsem ještě neobjevil možnost úskoků, ale asi by mě to tolik nezachránilo, protože úskoky konzumují staminu, která pak chybí na bloky štítem. Nakonec jsem se z toho nějak vymotal a Kjotveho zabil. Basim mi později prozradil, že Kjotve byl členem Řádu a oni do Norska přijeli kvůli tomu, aby získali o aktivitách norského Řádu informace.
Oslavy vítězství probíhaly v sídle krále Haralda, který osazenstvo seznámil se svou vizí jednotného Norského království. To je přesně ta věc, o které diskutoval haraldův strýc se Styrbjornem. Styrbjorn je touto myšlenkou nadšený a před Haraldem poklekne na znamení toho, že klan Havranů uznává svrchovanost krále Haralda a podřizuje se jeho vládě. No a to je okamžik, který popudí Sigurda, protože ten tímto aktem přijde o možnost usednout na místo jarla po svém otci. V tu chvíli pochopí, že už pro něj v Norsku není místo.
Sigurd proto začne plánovat odjezd do Anglie, kde chce začít budovat svou vlastní říši. Tajný odjezd se však nepovede, Styrbjorn se vrátí do Fornburgu předčasně a nachytá Sigurdovu družinu ještě na molu. Nicméně Sigurdovi v odjezdu nebrání a Eivor pověří tím, aby na Sigurda dohlédla. Spolu s nimi odjíždí také Basim, Hytham a kovář Gunar.
Před odjezdem z Norska jsem si pečlivě prošel celý Rygjafylke a vyřešil všechny vedlejší aktivity (flyting ve Stavangeru jsem tedy dokončil až o něco později, protože v Norsku jsem ještě neměl ponětí o existenci charisma). Poprvé jsem se také setkal se speciálními lokacemi, které se chovají jako zóny s omezením, ale nejde přitom vysloveně o zakázané (červené) zóny, kde by na vás stráže útočily na potkání. Ukazatel nebezpečí je v těchto zónách hnědý a Eivor si v nich přes hlavu nasazuje plášť, který jí zajišťuje částečné krytí - stráže si pak postavy všímají mnohem méně, ale pořád je možné na sebe strhnout pozornost. Po vyvolaných soubojích získáváte rychleji opětovné krytí. Na druhou stranu to ne vždy funguje a při konfliktu se na vás může sesypat klidně celé osazenstvo zóny, jako by šlo přímo o zakázanou zónu. AI mi ve Valhalle přijde horší než v Origins nebo Odyssey, často se chová nesmyslně. Výrazně to stěžuje pokusy o stealth. Navíc v tomhle prostředí musíte často řešit vedlejší aktivity nebo zabarikádované dveře. Hordafylke jsem načal jen z části, protože většina severní lokace je nedostupná - hra vás při pokusu o vstup teleportuje zpět.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 14, 2022, 20:59:55
Po příjezdu do Anglie jsme se vydali po stopách jarla Ragnara Lothbroka, který tu kdysi začal se zakládáním kolonií. Cílem cesty se stala osada Ravensthorpe v Mercii, kterou jsme našli oproti očekávání opuštěnou. Vlastně opuštěnou ani tak ne, protože si z ní udělali svou základnu banditi. Po jejich likvidaci jsme zahájili částečnou renovaci a po ní následovala porada. Neměli jsme tušení, co se stalo s původními osadníky a co nás čeká za hranicemi našeho malého království. Anglie se v té době zmítala v chaosu a byla fyzicky rozdělena na čtyři království, Mercie byla jedním z nich. Jenomže ani jeden z panovníků nebyl nakloněn myšlence dalšího království, které by navíc spravovali Norové. Sigurd proto přišel s plánem, že by bylo vhodné současné panovníky nahradit někým vhodnějším a začít by se mělo právě v Mercii.
Sigurd se tedy vydal do Reptonu v Ledecestrescire, což je severní oblast Mercie, kde se zformoval odboj proti králi Burgredovi pod vedením Ceolwulfa. Ve městě se usadila armáda Ubby Ragnarssona, syna Ragnara Lothbroka, který tu se svým bratrem Ivarrem čeká na vhodnou příležitost k převratu. Sami na to nestačí, tak se dohodnou se Sigurdem. Ceolwulf mu na oplátku slíbí svou plnou podporu. No, ale to bych předbíhal, protože spolu s úkolem The Kingmaker's Saga se objeví ještě úkol The Song of Soma, který směřuje pro změnu do Grantebridgescire, jihovýchodní části Mercie.
Po odjezdu Sigurda jsem tedy dostal na výběr, kde s převratem začít. Správy nad Ravensthorpe se mezitím ujala Ranvi, byť role zástupce jarla připadla mě. Ranvi je totiž styčnou osobou pro dobývání nových území, veškeré hlavní úkoly tak jdou přes ní. Pokud tedy chcete začít s výpadem, tak si musíte s Ranvi nejprve promluvit a na mapě Anglie vyznačit, kam hodláte vpadnout. Ranvi vám na oplátku o dotyčném území něco málo poví a zadá vám úvodní úkol. Moc možností na výběr nemáte, lokace k dobývání se odemykají podle obtížnosti, takže je nelze přeskakovat. Je to v kontrastu s tím, že Anglie je na rozdíl od Norska přístupná celá, nikde vám nic nebrání v cestě (tedy až na obtížnost). Zprvu se však vše točí hlavně okolo Mercie a jejích šesti území:
Ledecestrescire
Sciropescire
Lincolnscire
Oxenefordscire
Grantebridgescire
Glowecestrescire
město Lunden (nachází se uvnitř Oxenefordscire)
Soma je dánská jarlskona (ženská verze jarla), která původně zabrala a zrenovovala město Grantebridge. Jednoho dne však dojde k nečekanému útoku a město obsadí armáda ealdormana Wigmunda (správce Grantebridgescire a člena Řádu). Soma se skryje v bažinách na sever od města a část její armády padne do zajetí. Na mě bylo osvobodit její velitele a pak najít samotnou Somu a společně provést útok na Grantebridge.
Po znovudobytí Grantebridge se ukáže, že nepřátelé do města pronikli tajným tunelem (Wigmund ho nyní využil k útěku). O existenci tunelu přitom věděli jen 3 velitelé - shodou okolností ti, co jsem zachraňoval (Birna, Galinn a Lif). Je tedy jasné, že jeden z nich je zdrádce. Ihned poté jsem dostal za úkol zahájit vyšetřování, což je poněkud na dlouhé lokte, protože se není pořádně čeho chytit. Např. hledání označené lodi v bažinách je jako hledat jehlu v kupce sena (už jen určit, co jsou a co už nejsou bažiny). S havranem vidíte prd a při osobní návštěvě bažin vám zas často překáží mlha. Většina důkazů je přitom nepřímých, takže zrádce musíte odhadnout na základě dedukce. Během výslechu jsem tu třeba poprvé využil vliv charisma, ale nic kloudného jsem se nedozvěděl. Jako zrádce mi nakonec vyšel Galinn, ale jestli je to správně, to jsem se nedozvěděl (možná to později vyplyne z jiných souvislostí).
Zrádce jsem tedy tak nějak pořešil a následovala finální konfrontace s Wigmundem, který se schoval v klášteře na ostrově Ely. Bitva byla rychlá, málem jsem na Wigmunda zapomněl, protože do bitvy zdánlivě nezasáhl. Teprve poté, co bylo po všem, se odněkud vyřítil a pokusil se mě napadnout. Jedna rána vše vyřešila. Žádný bossfight, prostě jen jeden jediný šíp doprostřed čela a bylo po všem. Soma mi poté poděkovala a přislíbila podporu.
Teprve nyní jsem se vydal do Reptonu na setkání se Sigurdem. Ceolwulf ve mě nevzbuzoval příliš důvěry, přeci jen to byl zrádce. Navíc byl zranitelký skrze svého syna Ceolberta, který se stal díky své křehké postavě objektem popichování pro Ivarra - rád ho vystavoval nebezpečným situacím, což se později ukázalo jako prozíravé (alespoň to Ceolberta trochu zocelilo). Útok na Burgredovo sídlo nevyšel úplně podle plánu, král Burgred utekl neznámo kam a tak začalo další pátrání. Velmi nápomocná nám byla Burgredova manželka, kterou jsem musel unést z jedné z pevností. Nebyla moc ochotná mluvit, ale pobyt mezi prasaty a Ivarrův kousek, kdy před ní začal prasata krmit hlavami nepřátel, jí jazyk rozvázaly :). Burgreda jsem našel, unesl a předhodil Ceolwulfovi. Burgred mu musel předat vládu a sám byl vykázán do exilu. A proč bylo vlastně nutné Burgreda hledat? Podle Ceolwulfa bylo nutné Burgreda donutit abdikovat, protože jinak by pro mnoho lidí zůstal nadále králem a Ceolwulf by jen obtížně hledal širší podporu mezi lidmi a vojáky.
Před korunovací Ceolwulfa došlo ještě k jedné události. Ceolwulf byl Ivarrem poslán do Reptonu, na který mezitím zaútočila Burgredova armáda pod vedením Leofritha. Ten sice s Burgredovým stylem panování nesouhlasil, ale zůstal věrný své přísaze sloužit. Leofrith zajal Ceolwulfa a celé to mohlo skončit špatně, pokud bych nezasáhl. Podařilo se mi Leofritha porazit a poté přemluvit, aby se vzdal své přísahy. Pomohl mi s tím argument, že zatímco Leofrith hájil Burgredovu čest, tak ho Burgred hanebně opustil a v tichosti zdrhl do Říma. Tím se Leofrith ze své přísahy vyvázal. Na oplátku mi prozradil, kde hledat příkaz k mé popravě, který měli vykonat zealoti Řádu. Podle všeho jsem se tím vyhnul cílenému lovu.
Po návratu do Ravensthorpe došlo ke slovní přestřelce mezi mnou a Dagem. Dag mě obvinil z toho, že si neprávem připisuji zásluhy Sigurda a snažím se tak Sigurdův vliv oslabit. Roztržku ukončilo až napadení osady. Za útokem stály vikingové, které sem poslal Rued. Ten se zmocnil východní Anglie a začal napadat okolí bez ohledu na to, proti komu bojuje. S tím přišel i nový úkol a oblast dobývání - The Tale of Thegn Oswald.
Jarl Halfdan Ragnarsson, vládce východní Anglie, před smrtí pověřil svého pobočníka Finnra úkolem najít vhodného následníka trůnu z řad anglo-sasů a oženit ho s norskou ženou, aby tím stvrdil spojenectví mezi oběma národy. Finnr si vyhlédne Oswalda a hodlá ho provdat za Valdis, jenomže její bratři Broder a Brothir jsou proti (Oswald je podle nich měkota, která si Valdis nezaslouží). Této situace využije Rued, ze kterého se vyklube bývalý manžel Valdis. Nicméně Rued proslul svou krutostí a podlostí, takže ho Valdis už před léty opustila. Eivor se zprvu snaží Oswalda vycvičit, ale není jí to nic platné. Pomůže až náhoda, kdy je Oswald při dobývání Ruedovo východní pevnosti zajat. Když se Rued pokouší Oswalda vystrašit, tak se Oswaldovi podaří Ruedovi uštědřit úder a oba přepadnou přes okraj lešení a zřítí se ze skály do moře. Oswald je považován za mrtvého a díky tomuto činu se navíc stává legendou a vzorem odboje proti Ruedovi.
To mi pomohlo získat armádu, která byla ochotná ve jménu Oswalda vyrazit dobýt severní pevnost, kam se Ruedova armáda mezitím stáhla. K mému překvapení jsem tu potkal Rueda i Oswalda. Nicméně Rued přecenil své síly a tak se mi ho podařilo porazit a Oswalda osvobodit. Jelikož si Oswald nepřál další zbytečnou smrt, tak jsem nechal Rueda žít (byl vykázán z Anglie). Nedlouho poté se konala Oswaldova svatba a korunovace v jednom. Na její závěr se na scéně znovu objevil Rued, ale tentokrát jsem ho nekompromisně poslal pod zem (původně chtěl bojovat Oswald, ale raději jsem to vzal za něj). No a tím jsem si zaručil loajalitu krále Oswalda.
Po návratu do Ravensthorpe jsem byl pro změnu svědkem sporu mezi podkoním a mým skaldem. Podkoní skalda ubytoval, ale ten jeho pohostinnost zneužil tím, že uřízl jednomu z jeho koní ocas - potřeboval žíně na štětec. Spor jsem rozhodl ve prospěch podkoního, skald mu musel koně zaplatit. Následný rozhovor s Ranvi odkryl možný vedlejší úkol, ale já se místo toho soustředil na hlavní linku. Ta se stočila zpět k Mercii, konkrétně do oblasti Oxenefordscire (úkol The Paladin's Stone).
Dostal jsem za úkol pomoci místnímu odboji pod vedením Geadrica proti správkyni Eadwyn. V principu však nejde ani tak o odboj jako takový, protože na pozadí bitev s Eadwyninou armádou se začne odvíjet úplně jiný příběh. Sigurd se u Gedrica objeví v doprovodu Basima, který původně opustil Ravensthorpe už na počátku dobývání Anglie (zanechal tu jen Hythama). Proč a kam odjel, mi neprozradil. Nicméně Sigurd se nyní zdál být zmatený a mluvil cosi o snech a poslání. Mnohem víc ho zajímala žena jménem Fulke, kterou Eadwyn uvěznila pro její kacířské názory. Valný názor na Fulke neměl ani Geadric, podle něj je to skutečně heretička.
Sigurd byl však jejím nalezením posedlý natolik, že jsem mu byl nucen s jejím hledáním pomoci. Fulke jsme skutečně našli a osvobodili. Ukázalo se, že je sběratelkou starožitností, která vlastní zvláštní kámen s runami. Údajně jde o text spojený s dávnou civilizací. Její skrýš naneštětsí vybrakovali vojáci a kámen dopravili do hradu Cyne Belle. Sigurd byl zklamaný a navíc mezi ním a mnou došlo k názorové prestřelce ohledně jeho chování a priorit. Vše vyvrcholilo při shledání s lady Eadwyn, kdy jí Sigurd výměnou za kámen nabídl hlavu Gaedrica a stažení svých jednotek z Mercie. Se zradou Gaedrica jsem rozhodně nemohl souhlasit a vyprovokoval jsem boj. Po boji došlo k další hádce, při které jsem udeřil Basima, který se snažil do rozhovoru přidat. Oba poté odešli. Zůstala jen Fulke, se kterou jsem začal plánovat další postup a útok na hrad Cyne Belle. Během společných cest jsem se dozvěděl něco málo o jejích představách o světě a nemohl jsem si nevšimnout, že otevřeně mluví o rase Isu. Z pohledu Eivor jde jen o bezvyznamnou informaci, protože Eivor nemá o těhle věcech nejmenší ponětí.
K poradě před útokem na hrad Cyne Belle se opět objevil Sigurd s Basimem. Prostě jako by se nechumelilo, opět stáli po boku Gaedrica. Útok na hrad proběhl nadmíru dobře, ani Eadwyn to nezachránila. Po souboji jsem jí poslal do exilu. Sigurd se konečně dostal k záhadnému kameni a při čtení run si cosi brblal. Basim se na mě přitom podíval s potměšilým úsměvem ve tváři, jako by mi říkal, že přeci vím, co je tam napsáno. K tomu se mi na chvilku zjevil Odin, který mi potvrdil, že znám obsah toho textu ... no, asi jo, když to říkají :D. Samozřejmě nevím, osobně jsem čekal Jablko Ráje, ne kamennou tabulku s runami. Z rozjímání nás vytrhl vyděšený voják, který nám oznámil, že před hradbami stojí král Alfred Veliký se svou armádou!
Odpor byl marný a tak se Sigurd rozhodl s Alfredem vyjednávat. Nabídl mu kompromis v podobě stažení jednotek za hranice Oxenefordscire a jako záruku navrhl výměnu vysokých velitelů. Přitom se podíval na mě. Vznikla krátká pauza, kterou přerušil až Basim tím, že se sám dobrovolně přihlásil. V tu chvíli do královského stanu vpadla Fulke a před králem poklekla. Alfred jen zdvihl obočí a podivil se, že tady paladinku Fulke vidí ... ano, čtete dobře, Fulke je paladinka, členka Řádu. Přišla králi vyzradit, že mnohem cenější než Basim je samotný Sigurd. Ten se nijak nebránil a nechal se odvést.
Během návratu do Ravensthorpe mě doprovázely smíšené pocity, ale konečně jsem tušil, jak ke zradě Eivor dojde. Zbývala už jen maličkost - spravit o proběhlých událostech Ranvi. Ta to vzala celkem normálně, proto jsem využil příležitosti a vzal si její vedlejší úkol. Za nedlouho jsem zjistil, že jde o romanci :D. Ranvi vůbec nevadilo, že je vdaná za Sigurda, který je nyní bůhví kde, a že Eivor je žena. Ale co už, ono to stejně probíhá jen textově, tak jsem na to kývl. No a tady zatím můj příběh končí.
Dočasná změna kurzu
Už při akcích ve východní Anglii jsem zjistil, že jsem zesílil natolik, že se mohu směle pustit i do průzkumu oblastí s vyšší Power. Chtěl jsem si udělat drobnou pauzu, než sepíšu předchozí události, ale nakonec se to zvrhlo v průzkum celé Anglie. Hlavní linku jsem opustil po 44 hodinách ve hře, přičemž zhruba 20 hodin padlo na Norsko, zbytek pak na Anglii. Z mapy jsem si do té doby odkryl notný kus, ale z pohledu bodů zájmu to byla stěží 1/5 vedlejších aktivit. V současné chvíli jsem na 80 hodinách a dalších 20-30 hodin mám před sebou. Chtěl bych to už odkrýt celé a až pak se zas vrátit k příběhové lince.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 16, 2022, 06:20:19
Vzhledem k tomu budu muset editovat předchozí příspěvky a upravit info. Naštěstí se ve hře vyskytlo pár dalších věcí, které jsem si více ujasnil, takže toho alespoň rovnou využiji.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 18, 2022, 11:50:31
Z IGN Wiki jsem vytáhl následující přehled:
Norsko
Rygjafylke - Power level 1, Wealth 22, Mysteries 13, Artifacts 3, celkem 38
Hordafylke - Power level 280, Wealth 2, Mysteries 7, Artifacts 2, celkem 11
Anglie
Grantebridgescire - Power level 20, Wealth 21, Mysteries 15, Artifacts 10, celkem 46
Ledecestrescire - Power level 20, Wealth 28, Mysteries 16, Artifacts 13, celkem 57
East Anglia - Power level 55, Wealth 16, Mysteries 18, Artifacts 10, celkem 44
Oxenefordscire - Power level 90, Wealth 22, Mysteries 10, Artifacts 13, celkem 45
Lunden - Power level 90, Wealth 8, Mysteries 5, Artifacts 3, celkem 16
Cent - Power level 130, Wealth 27, Mysteries 11, Artifacts 13, celkem 51
Sciropescire - Power level 130, Wealth 12, Mysteries 14, Artifacts 11, celkem 37
Lincolnscire - Power level 160, Wealth 18, Mysteries 10, Artifacts 13, celkem 41
Essexe - Power level 160, Wealth 23, Mysteries 12, Artifacts 13, celkem 48
Suthsexe - Power level 160, Wealth 21, Mysteries 14, Artifacts 13, celkem 48
Eurvicscire - Power level 190, Wealth 24, Mysteries 16, Artifacts 8, celkem 48
Jorvik - Power level 190, Wealth 11, Mysteries 5, Artifacts 5, celkem 21
Glowecestrescire - Power level 220, Wealth 14, Mysteries 11, Artifacts 11, celkem 36
Snotinghamscire - Power level 250, Wealth 17, Mysteries 15, Artifacts 8, celkem 40
Wincestre - Power level 250, Wealth 10, Mysteries 4, Artifacts 5, celkem 19
Hamtunscire - Power level 340, Wealth 23, Mysteries 14, Artifacts 8, celkem 45
Když tedy vezmu, že Hamtunscire + Wincestre mají 64 vedlejších aktivit a celkový počet aktivit v Anglii je 642, pak mi chybí zhruba 1/10 (10%). A k tomu ty běžné truhly.
U některých bodů zájmu/truhel zřejmě pořád platí, že se k nim nedostanete dříve, než se aktivuje nějaký úkol, což budu ještě ověřovat. Zůstala mi totiž v jednom městě viset další běžná truhla v zabarikádovaném domě a nebyl jsem schopný k ní najít cestu. Podle mě je někde ve městě, ale jelikož se jedná o oblast s omezeným pohybem, tak jsem nechtěl prudit stráže. Nic jiného mi ale nakonec nezbyde :). Může to být podobně jako tábor nad Grantebridge vázané třeba na úkoly v Ravensthorpe, to zatím nevím. Jinak ve výstavbě Ravensthorpe budu pokračovat až po dokončení průzkumu mapy. Mimochodem, z klášterů pro nájezdy mi zbyly už jen 2 a to v Hamtunscire. Nechal jsem si je tedy až nakonec, protože i běžné stráže v této lokaci nejsem schopný sestřelit na jednu ránu (moje současná Power je cca 190, Hamtunscire má Power level 340 - bojovat zvládnu v pohodě, ale spotřeba šípů je podstatně větší, takže jich zpět získávám méně a méně, díky tomu jsem častěji na suchu).
Cestou jsem porazil i všech 15 zealotů Řádu:
Redwalda
Eorforwine
Kendall
Cola
Cudberct
Horsa
Wuffa
Wealdmaer
Woden
Osgar
Heike
Hrothgar
Callin
Beorhtsige
Bercthun
Všichni se mi odkryli postupně, jak jsem prozkoumával jednotlivé lokace. Při podrobném průzkumu Anglie, kdy navštěvujete opravdu každé místo mapy, je prostě nelze minout. Porazil jsem kromě nich i dalšího vyššího člena Řádu, ale Řád jako takový bych probral v samostatném příspěvku. Celé se to točí okolo úkolů pro Hythama, kterému jsem v Ravensthorpu postavil základnu Hidden Ones.
Vzhledem ke své Power bych asi mohl napochodovat i do některých datadisků, ale to bych zatím nechal stranou. V současné chvíli mám nějakých 109 volných dovednostních bodů, takže bych mohl směle atakovat hranici Power 300, jenomže si nejsem tak úplně jistý, co bych chtěl kromě modré větve dále rozvíjet. Zřejmě si z červené a žluté větve vyberu jen něco, abych si ještě více posílil lukostřelbu a hlavně sekyru. Zatím mě do toho nic netlačí. Zvládl jsem i bossfight s opilým mědvědem v Sciropescire, kde jsem byl nucen k boji na blízko (šípy ani zdaleka nestačily). Nebylo to úplně snadné, trvalo to docela dlouho, ale šlo to. Ta tuhá zvířata patří k úkolům Legendary Hunts, které by měly souviset s loveckou chatou v Ravensthorpe, ale u ní jsem splnil jen nějaký úvodní úkol, který na mě hra vybafla hned poté, co jsem chatu postavil. Víc jsem si toho nevšímal. Většina těhle zvířat je normálně dostupných ve formě mysterií, takže je zabíjíte v rámci plnění vedlejších aktivit.
Skrytá pravda
Doposud jsem příliš nezmiňoval linku současnosti nebo odkazy na Isu, což jsou věci, které Valhallu propojují s universem AC. Současnost navazuje zhruba tam, kde skončila Odyssey - Layla vlastní Hermovu hůl a mění pozici. Pokračování výzkumu jí tentokrát zavedlo do Anglie a k sobě dostala nový tým. Pro nás zas tak nový není, protože se jedná o Shauna Hastingse a Rebeccu Crane, kteří pomáhali už Desmondovi. Cílem nového výzkumu je vikingský válečník, jehož prostřednictvím prožívá události roku 873. V simulaci se však objeví 10 anomálií, které v sobě ukrývají zakódovanou zprávu.
Jak jsem již zmiňoval v jednom z dřívějších příspěvků, anomálie Animu jsou prostorová puzzle, kdy je potřeba v kůži Layly přeskákat skrze různé bloky překážek až k datovému disku. Ke konci každé překážky se spustí audio a na konci pak i kousek videa. Z audia se dozvíte, že existuje 7. metoda záchrany Isu.
Jen pro připomenutí, pozornost Isu je během války s lidmi natolik rozptýlena, že si nevšimnou dostatečně rychle přicházející katastrofy, která znamená pro jejich rasu zánik (přežít jí dokáží jen lidé, což jsou původně výtvory Isu). Trojice vědců (Juno, Jupiter a Minerva) začnou urychleně pracovat na řešení, ale každé z nich zatím nějak selhalo. Juno díky jednomu z nich přijde o manžela (Aitu) a později sama dobrovolně ukládá svou mysl do superpočítače, aby získala čas na další výzkum a možné oživení manžela. Podobně je uvězněna mysl Alethei (dikasta Atlantidy) do Hermovy hole (oboje dvoje je tzv. metoda 5). Trojice postupně vyvine metodu 7, která spočívá v tom, že se genetické vzpomínky implementují přímo do DNA nenarozených lidských dětí a příslušný Isu pak žije v rodové linii jeho potomků (čeká na reinkarnaci). Tím získáváme odpověď na to, proč Eivor vidí ve snech Odina, který k ní později promlouvá jako její vnitřní hlas.
Skrytá pravda (Hidden Truth) je vzpomínka Lokiho, který se do transferu připletl neplánovaně. Loki byl původně s Odinem spřízněn pokrevním poutem a byl přijat mezi tzv. Ásy, ale jeho prohřešek při "nehodě" s bohem Baldrem vedl k vyloučení a tím pádem mu byl transfer zapovězen. S tím se ale Loki nehodlal smířit. Zosnoval útok na hradby v době, kdy byla osmička věrných zrovna připojena, a ve chvíli, kdy část z nich odešla bojovat, tak zabil Heimdalla a použil jeho masku pro vlastní transfer. Právě tuhle poslední pasáž zachycuje dekódované video. Loki krom toho udržoval za svého života nemanželský poměr s Aletheiou - byl to právě on, kdo její mysl přenesl do Hermovy hole. Měli spolu celkem 3 děti, z nichž nejznámějším jménem bude asi Hel (strážkyně podsvětí).
Někde po Anglii nám tedy pravděpodobně pobíhají další reinkarnace "bohů" a dovolím si tipovat, že někteří budou mít možná něco společného s Řádem :). Lokiho identitu bohužel znám a to díky informacím okolo příběhového dodatku k Valhalle. Začínám proto tušit, jakým směrem se bude hlavní linka ubírat, potažmo proč by měla Eivor Sigurda zradit a kdo za tím vlastně stojí. Na druhou stranu, Lokiho podoba ve videu je dost vypovídající, abych na tu spojitost přišel sám - s tím obličejem jsem se ve hře už nejednou setkal ;).
Spoiler: ukázat
Podobiznu Lokiho pak schválně nechám až na screenshoty.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 20, 2022, 13:50:24
Grantebridge (oblast Grantebridgescire) - truhlička na pláži, dostupná po úkolu pro Randvi v Ravensthorpe
Quatford (oblast Sciropescire) - truhlička v kostele, dostupná až po aktivaci úkolu pro Ceolberta
Aelfwood (oblast Glowecestrescire) - truhlička v podzemí severně od tábora banditů (zatím neznám způsob přístupu)
Lunden - truhlička v domě guvernéra (dům nemá žádný viditelný vstup)
Wincestre - v Temple of Mithras (pod Bishop's Residence) je zatím nedostupná truhlička (vchod do podzemí znám, ale je "příběhově" uzamčený)
A pak také několik velkých truhel v rámci aktivity Wealth, např. Lunden (Temple of Mithras) nebo hrad v oblasti Sciropescire. U hradů jde vesměs o knihy dovedností, ke kterým se dostanete až v rámci postupu v hlavním příběhu (u předchozích hradů to bylo podobné). Jakmile se tedy pro knihu dovedností nemůžete dostat, tak to na 100% souvisí s úkoly. Výbava a další věci z velkých truhel jsou obvykle dostupné hned. Několik zdánlivě nedostupných malých truhliček jsem nakonec vyřešil tak, že jsem si ještě jednou a pořádně prohlédl dotyčnou budovu - pod střechou bylo dobře skryté (málo viditelné) místo, které chránilo jen rozbitelné proutí. Např. jeden dům v Chepehamu a jeden v Canterbury.
Nejkomplikovanější byl zatím poklad Leriona. Ve východní Anglii se nachází Leorionovo sídlo, které už navenek vypadá jako sídlo kultistů. V podzemí je možné najít vzkaz o třech Lerionovo dcerách, které zmizely. Lerion byl ealdorman, který si hodlal vzít násilím trůn Mercie (zabít krále Burgreda). Byl však zrazen a popraven. Jeho dcery, Cordelia, Regan a Goneril, se poté vydaly na cestu pomsty. Jde o bossfigty s čarodějnicemi, které se nacházejí na několika místech východní Anglie. Cordelia je přitom nejtužší. Nechal jsem si jí až na konec průzkumu Anglie a musel jsem si u ní zvýšit Power (pak padla celkem snadno). Každá z dcer má dýku, která patří do sochy v podzemí Lerionova sídla. Díky tomu se odkryje vstup do pokladnice.
Když už jsem načal to zvýšení Power ... v té době mi popravdě zbyl ještě komplet Winchester, pár bodů v Lundenu a dvě poslední mysteria mimo města - porazit Cordelii a vyhrát pěstní souboj s týpkem, co má pekelně tuhý direct. Myslel jsem si, že i u něj mi chybí dostatečná Power, ale ono jde jen o to, abyste toho týpka vyčerpali ze staminy. Není nutné mu komplet sundat zdraví. Moje údery byly slabé i tak, takže celý souboj je jen o správném načasování a hlavně vydržet (jde to pomalu). Každý přímý zásah totiž znamená reset souboje.
Cordelie je ovšem zcela něco jiného. Má Power 340, vysokou odolnost, vysoký damage a je velmi agilní, takže jsem to s mojí Power 190 nebyl schopný ustát. Pro představu, někteří silní Zealoti s Power přes 300 byly v porovnání s ní prakticky statické cíle (snadno se do nich trefovalo a snadno jsem uhýbal před útoky). Šípy mi došly ještě před tím, než jsem Cordelii usekal na polovinu zdraví, kdy stejně jako její sestry změní typ útoku. Boj zblízka byl díky následné změně mimo mé možnosti - její bonusový damage mě brzy vyčerpal ze zásob léčení a bylo po všem.
Musel jsem tedy sáhnout na perky a začít vylepšovat. Výhodou stromu perků je to, že každá větev obsahuje vylepšení luku, melee a stunn (omráčení), akorát už k tomu není dostupné posílení headshotu apod. (to je typické jen pro modrou větev). Začal jsem se tedy soustředit jen na ty části žlutého a červeného stromu, kde jsem se mohl snadno dostat k posílení lukostřelby, melee, omráčení a kritickému zásahu. Měl jsem v tu chvíli přes 100 volných bodů, takže jsem se snadno dostal na Power 300 a výsledek byl ohromující. Cordelie po pár výstřelech padla omráčená a další střela, kterou jsem vyslal omylem místo dorážky, jí srazila pod polovinu zdraví. Do druhé fáze souboje jsem tak šel s dostatečnou zásobou šípů, abych jí s přehledem na pár ran sundal. Změnu to přineslo samozřejmě i do soubojů ve Winchestre, kdy jsem nedal strážím nejmenší šanci (byl vidět jasný kontrast mezi současností a předchozím průzkumem, kdy jsem musel vždy počítat s dostatečnou zásobou šípů).
Na závěr příspěvku proberu ještě rybaření, protože tomu jsem byl nucen věnovat více jak 2 hodiny hraní :). Kvůli dvěma mysteriím a trojici oltářů je nutné začít chytat ryby. Jde to dvěma způsoby - na šňůru s háčkem nebo lukem. Mysteria vyžadují lov šňůrou, protože je na to navázaný příslušný trigger, ale ryby pro oltáře je možné lovit střelbou. Jenomže střelba ryb má dva háčky - nevrací vystřelené šípy a vyžaduje velmi dobrou mušku a pohotové reflexy. Lov šňůrou je proto pohodlnější a představuje větší jistotu (nicméně pro možnost lovu šňůrou musíte mít v Ravensthorpe postavenou rybářskou chatrč). Skladba ryb v řekách se podle mě generuje z předpřipraveného seznamu, nejde tedy říci, že v tomhle úseku vždy chytnete to a to (máte jen vyšší pravděpodobnost, ale hlavní je, co se zrovna respawne). Ryb je navíc omezené množství (vylovíte pár kusů a pak musíte čekat na respawn nebo jít o kus dále). Na počátku je proto dobré havranem prozkoumat vyhlédnutý tok, označit si případné hejno a pak se k němu přesunout. Jakmile ryby dojdou, tak si stejným způsobem najít další místo. Ideální je využívat rybářskou loďku, protože z pozice uprostřed řeky snadno obsáhnete větší rádius (ryby často mění polohu od jednoho břehu k druhému). Nalovit 2 x 10 sumečků (bullhead small) nebo 5 malých pstruhů (brown trout small) je vskutku zábava na 2-3 hodiny reálného času :D.
Další příspěvek už bude se screenshoty ;).
Přispěvatel: flash Prosinec 20, 2022, 21:43:44
Ja mám ve Valhalle kolem 290 hodin a na konec jsem se nedostal. A nejspíš ani nikdy nedostanu, jelikož toho už mám plné brýle. A to mám i všechny DLC které jsem vlastně poradně nehral. Za všechno muzou zapuzlovane truhlicky které musím všechny vybrat, jakoze i ty malý žlutý tečky, ne jen ty velký :)
Líbilo se mi to dost, i dokonce ty příběhy jednotlivých části Anglie měli hlavu a patu na poměry série. A ty výhledy do krajiny, panecku.
Jinak kdybys hledal již lehce zprofanovany česky ekvivalent zabednenych dveří ve Valhalle tak jsou to Barety :)
Power: 430
Přispěvatel: Elemir Prosinec 21, 2022, 08:19:03
S dvěřmi už jsem si ke konci moc hlavu nelámal, ono to po těch hodinách tréninku šlo tak nějak samo - automaticky :D. Stačilo jen kouknout, co za typ "puzzle" to je a podle toho hledat řešení. Kolikrát jsem měl kliku, že jsem se k dotyčné budově přiblížil směrem, kde zrovna byl požadovaný klíčový prvek. Nejvíc mě potrápily akorát ty dva zdánlivě nepřístupné domky v Chepehamu a v Canterbury (tady jsem si musel dokonce posvítit loučí, což mě napadlo až poté zkušenosti s domem v Chepehamu). Vím ještě o dvou zamčených dveřích, ke kterým jsem nikde nenašel klíč, ale ani nevedou k žádnému pokladu.
Akorát jsem pořád nepřišel na to, jakými dovednostmi jde ta závora rozrazit z druhé strany (pokud to tedy vůbec jde a nebyla to jen nějaká fáma). Viděl jsem kupříkladu NPC, jak aktivací ability rozbilo síť s kamenním, ale ani to se mi nepodařilo napodobit. Až do konce průzkumu jsem tak všude využíval výbušný olej nebo náklad na jeřábu.
Příběh zatím moc posoudit nemohu, na to jsem z něj viděl málo, ale co jsem včera načal linku s Ceolbertem na západě Anglie, tak je vidět, že nad tím alespoň někdo přemýšlel. Ke všemu je to komplikovanější, než jsem si zprvu myslel - už nahrazuju třetího krále a jsem stále jen v Mercii. Tzn. že království bude celkově více jak 4 (4 budou jen celky, ale každý rozdělený do podoblastí).
Každopádně jsem rád, že Power ještě poroste. Časem bych rád odemkl i větší část žluté větve. V současnosti mám Power tuším 310 a k tomu dalších 12 volných bodů + 1 master bod (zatím jsem ho nevyužil).
Přispěvatel: flash Prosinec 22, 2022, 19:43:53
Ten jeden master bod ti hra dala proto aby jsi mohl splnit achievment a nemusel vyplnit cely power grid. Protože normálně master body dostavas až potom co ho vyplnis úplně cely a plno lidi toho nebylo schopno, tak jim to UBI takhle ulehčil.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 22, 2022, 20:30:12
Vidíš, to s těmi master body mě nenapadlo. Já nemám komplet odemčený žádný strom, protože některé perky ani umět nechci, takže jsem si myslel, že ten master bod jsem získal za Power 200.
Přispěvatel: flash Prosinec 23, 2022, 02:18:22
Ale vlastně se mi to líbilo od asasina jsem fakt nečekal takovéhle věci jak v nějakém staromódním rpg :)
A co skládání kamenů na sebe, to je třeba jedna z věci které se od určite doby vyhýbám protože na to nemám nervy :)
Jinak co se zbraní týče tak jsem po různém prvotním zkoušení skončil u dvou kopí. Legrační je ze ačkoliv hra je vizuálně moc pěkná a celkem přesná, tak zrovna ty kopí mají takovou zvláštní věc. Když je má postava na zádech tak jsou tak o půl metru kratší než když je drží v ruce. Asi jsou teleskopicka..hehe.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 23, 2022, 09:12:21
Při boji jsem dlouho používal jednoruční sekeru a štít, ale jak jsem odemkl i kus červeného stromu, tak jsem vzal do pravé ruky dánskou sekeru a tu původní jsem nacpal místo štítu. Asi jsem odemkl nějaký perk, co umožňuje postavě používat dánskou sekeru jako jednoručku, takže teď mám poměrně silný, ale pomalý, útok pravou rukou a levou používám pro krátké seky při blokování.
Ad ty oštěpy ... na Eivor mi už od počátku vadí vzhled toulce (je příliš krátký), protože přesně u toho mě napadlo, že postava snad musí používat teleskopické šípy :D.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 30, 2022, 14:34:27
Cokoliv, co je ve hře tvořeno šedými prkny nebo proutím, je možné zničit. Stejně tak lze ničit některé druhy keramiky. Na obrázku níže je zdánlivě nepřístupná studna, ale prkna je možné odstřelit/rozseknout.
Některá místa je potřeba nejprve odkrýt, protože vám v cestě stojí posuvné prvky - balvany nebo regály. Tyhle prvky občas slouží i k tomu, abyste po nich mohli někam vyskočit, zdolat neprůchodnou překážku nebo se k něčemu více přiblížit (např. když chcete hodit láhev s olejem, ale jste od cíle příliš daleko). Část překážek tvoří různé žebříky, které je občas potřeba kombinovat s posuvými regály (to když žebřík nedosáhne až na zem).
Klasickou překážkou jsou různé dveře. Existuje hned několik způsobů, jak mohou být zamčené a podle toho je potřeba k nim přistupovat. Nejčastější typ jsou dveře zamčené na závoru (hra vám u nich oznámí prosté Door Barred). Takové dveře mají z druhé strany závoru s objímkou, kterou musíte zničit. Pokud máte štěstí, tak někde na objektu je místo, odkud máte možnost na objímku vystřelit (nebo si takové místo můžete vytvořit). V opačném případě hledáte alternativní vstup do objektu (proutí pod střechou, okna zatarasená regály apod.). Občas ale máte i tak smůlu, protože přístup do objektu může být spojen s úkolem. Do té doby bude objekt nepřístupný. Není to moc časté, ale stává se to.
Další možností jsou dveře zamčené na klíč. V tom lepším případě je klíč někde v okolí a snadno si ho zviditelníte pomocí šestého smyslu (sken okolí nebo havran Synin). V tom horším případě klíč souvisí s úkolem a objeví se až ve chvíli, kdy dotyčný úkol získáte. Během průzkumu Anglie jsem pak narazil ještě na jednu záludnost, která souvisela s mystériem. U zamčených dveří jsem našel dopis, ve kterém manžel nabádá svou manželku, aby nezapomněla před praním probrat kapsy. Už se znovu nechce prohrabovat bahnem a hledat klíč. V tomhle případě totiž nejde klíč zobrazit šestým smyslem, ale musel jsem nejprve najít místo, kde se pere prádlo (takový obdélníkový bazének) a teprve poté se klíč objevil.
Poslední kategorií jsou zdobené dveře, protože ty otevřete jedině s pomocí další osoby (ve dvou). Jsou typické pro nájezdy (raidy), kde je doprovází těžké truhly, které také musíte otevírat ve dvou. Občas se ale objeví i na místech, kam si pomoc přivolat nemůžete a pak je jasné, že souvisejí s nějakým úkolem.
Zajímavou překážkou jsou kamenné stěny, které otevřete jedině hodně silným úderem. Používá se k tomu výbušný olej, shození těžkého nákladu nebo to jde prý jednou abilitou (většinou je výbušný olej někde poblíž, tak jsem ani nepátral, která by to mohla být).
No a tím se dostávám k různým kombinacím překážek. Podobně jako u předchozího obrázku se můžete setkat se situací, kdy je výbušný olej za zabarikádovanými dveřmi. Výbuch objímku zničí, ale ne vždy máte možnost výbušný olej zamířit. U dveří níže je rozlitý olej, který je možné zapálit a oheň se tak dostane i za dveře a zapálí láhev. Proto je dobré si každé uzamčené místo nejprve projít a podívat se, jaké možnosti vůbec máte. Občas se mi totiž stalo, že jsem nádobu s výbušným olejem tahal přes půl mapy, protože jsem si myslel, že to je jediný způsob, jak se za překážku dostat (taková místa opravdu jsou, ale je jich hodně málo, olej je většinou ukrytý někde poblíž).
Další v pořadí jsou puzzly. Pokud vynechám hledání cest skrze zátarasy a zamčené dveře, což je občas taky puzzle :), tak těch klasičtějších puzzlů je ve hře jen několik typů. Od stavění kamenů, přes skládání obrazců až po hledání cesty skrze bloky kamenů.
Při hledání cesty skrze kamenné bloky vás hra přepne na Laylu Hassan a vaším cílem je dostat se z výchozího bodu k datovému disku. Některé bloky musíte nejprve stabilizovat, jiné musíte posunout a sem tam se objevuje oranžové resetovací pole, které vás vrátí o krok zpět. Umřít tu nemůžete, navíc puzzle má checkpointy, takže v případě pádu nebo resetu nemusíte začínat úplně odznova. Těhle puzzlů je celkem 10 a ukrývají část příběhu z minulosti Isu, jejichž ústředním motivem je čin Isu Lokiho.
Rybaření není tak úplně puzzle, ale určitou strategii to také vyžaduje :). Aby bylo rybaření vůbec možné, musíte mít v Ravensthorpe postavenou rybářskou chatrč. Samotný mechanismus rybaření je trošku zvláštní. Ryba se přitahuje opakovaným stiskem mezerníku, přičemž směrovými klávesami WASD určujete směr, kam se snažíte rybu natočit. Občas se stane, že se ryba zasekne u břehu a uteče, proto je dobré lovit z místa, kde zasekávání nehrozí. Velké ryby pak mohou utéct i na volné vodě - pokud je přitahujete příliš dlouho.
Sem tam se poštěstí, že ve hře narazíte na duhu. Už při prvním objevu jsem si vzpomněl na jednu legendu, která praví cosi o pokladu na konci duhy :). A opravdu, duhá má konec a na jejím konci je možné najít poklad 100 stříbrných.
Různých zajímavostí by se našlo více, ale ne vše se mi podařilo típnout. Popř. to mám típlé jen částečně, ze špatného úhlu nebo je to moc tmavé apod. Na závěr tedy už jen tři screenshoty z gameplaye.
V dalším příspěvku už se budu věnovat krajině a stavbám.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 30, 2022, 17:30:54
Přispěvatel: Elemir Prosinec 30, 2022, 17:36:41
A teď nějaké věci mimo krajinky ...
Struktura Řádu ...
Zajímavosti ze života Eivor ...
Něco ohledně Sigurda jeho posedlosti ...
Zajímavosti v krajině (zatím jsem nepátral, jestli mají nějaký hlubší význam) ...
Nepřátelé a bossfighty ...
A sladká tečka na závěr :D
V téhle době jsem ještě netušil, jak moc jsem romancí s Randvi riskoval.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 30, 2022, 18:13:25
Ivarrova zrada
Ceolbert si mě pozval do Quatfordu ve Sciropescire. Biskup Deorlaf se tu zrovna snaží nastolit mír mezi Dány a králem Rhodrim. Problém je však v tom, že Ivarr se s Rhodrim zná až příliš dobře, protože to byl právě Rhodri, který před léty odrazil Ivarrův útok na pobřeží Anglie. Posádku pobili, akorát Ivarra nechali žít, aby předal poselství ostatním vikingům, kteří by si dělali zálusk na anglické poklady. Ivarr si ze střetu odnesl jizvu přes půl obličeje, o kterou se postaral sám Rhodri, což mu Ivarr nikdy nezapomněl. Po celá léta to považuje za symbol hanby. Musel jsem se proto do sporu vložit a na žádost biskupa jsem poté začal hledat vhodného člověka, který by byl ochotný za sumu 600 stříbrných zaručit mír.
Nevím, jaký to přesně mělo smysl, protože to na mě působilo spíš jako hledat někoho, kdo je úplatný. Rhodri sumu odmítl hned, protože pochopil, že jde ve své podstatě o úplatek. Jeho rádce byl ochotný si peníze vzít výměnou za to, že bude na Rhodriho působit správným směrem. To mi taky nepřišlo jako vhodný způsob řešení sporu. Ivarra jsem ani nezkoušel a šel jsem rovnou k Rhodriho bratrovi. Ten byl ochotný si peníze vzít a klidně i zradit svého bratra, což mě zaujalo a tak jsem mu peníze dal. Jenomže tím jsem mu podepsal rozsudek smrti - Ivarr ho hned po rozhovoru s biskupem podřízl. Prý jako pomstu Rhodrimu za to dřívější ponížení. No a bylo po diplomacii, ven jsme se museli probít.
Z Quatfordu jsme se přesunuli do Wesberie, kde jsme založili tábor a začali se připravovat na střet s Rhodriho armádou. K mému překvapení dorazila místo Rhodriho jeho manželka Angharad v doprovodu menší družiny. Už v Quatfordu bylo vidět, že ona sama je pro mír a snažila se Rhodriho při slovní potyčce s Ivarrem uklidňovat. Ani tentokrát nezklamala, protože nám jménem Rhodriho nabídla smír, což jsme přijali. Při rozhovoru však chyběl Ceolbert, tak jsem se rozhodl, že mu tu šťastnou novinu povím sám. Jenomže Ceolbert se vydal do lesů na lov.
Našel jsem ho ve vlčí jeskyni s britskou dýkou v hrudníku! Ještě žil, ale cestou do tábora zemřel. Nezjistil jsem tak, co se přesně stalo. Před Ivarrem jsem navíc původ dýky zprvu zatajil. Navenek se to totiž jevilo tak, že zatímco s námi Angharad dojednávala mír, tak se Rhodri pomstil na Ceolbertovi. Ivarr byl vzteky bez sebe a rozhodl se pro útok na Rhodriho hrad.
Rhodriho hrad (Caustow Castle)) jsme s přehledem dobyli a Rhodriho zajali. Nicméně Ivarr ho nechtěl zabít hned, přichystal si pro něj prý něco speciálního - krvavého orla. Je to vikingská metoda mučení a popravy v jednom, dalo by se říci, že je to forma rituální oběti Odinovi. Navíc dost brutální, při které se nařízla kůže na zádech, oddělily se žebra od páteře a ohnuly se směrem ven. Výsledek pak vypadal jako křídla. Ve hře je vidět hlavně ten méně brutální výsledek zepředu, nicméně detail zezadu je pod určitým úhlem přeci jen trochu vidět. V Ubisoftu si s tím opravdu dali tu práci. Poté mi Ivarr s klidem sdělil, že to byl on, kdo zabil Ceolberta. Potřeboval totiž záminku k útoku. S tím mě napadl, ale neměl proti mě šanci. Když umíral, tak se dožadoval své sekery, kterou jsem mu s chutí odkopl z dosahu. Zemřel přesně tak, jak žil - v hanbě.
Poznámka: vikingovi je bez jeho sekery vstup do Valhally zakázán, místo toho se jeho duše vydá do Helheimu (pekla).
Vlády ve Sciropescire se musel ujmout biskup Deorlaf a na mě bylo vysvětlit smrt Ivarra jeho bratrovi Ubbovi. Vynechal jsem akorát podrobnosti o odkopnuté sekyře, protože Ubba byl smrtí Ivarra i tak zdrcen, byť si uvědomoval bratrovo stinné stránky (Ivarr byl ve své podstatě sadistický zmetek). Nechal jsem ho tedy při tom, že Ivarr zemřel hrdinskou smrtí a oni dva se setkají ve Valhalle. Během Ivarrovo pohřbu jsem Ubbovi podal zapálený šíp, aby mohl zapálit plující loďku s jeho tělem (další způsob obřadu, jak dostat duši zemřelého do Zlaté síně).
Lunden
Před návštěvou Lundenu, neboli dnes Londýna, jsem se vydal po stopách Řádu. Tedy jen po těch členech, které lze vystopovat i bez příběhu. Je jich docela dost, přičemž pátrání po jejich identitě je založeno na hledání indicií (vyjma zealotů, ty stačí jen najít, jak jsem již popisoval). K nižším členům řádu vás dovedou 2-3 indicie. První indicie odkryje část totožnosti a nasměruje vás ke druhé indicii. Tou to buďto končí, nebo vás nasměřuje ještě ke třetí indicii. Je to docela dost o běhání mezi vzdálenými body. Jakmile máte všechny indicie, tak se odkryje úplná identita člena Řádu a můžete ho zabít. Spolu s identitou nižších členů se vám odkrývá i identita vůdců jednotlivých větví Řádu (tzv. magistrů). K jejich odhalení je potřeba najít celkem 6 indicií (vyjma Fulke, která nepatří k žádné větvi Řádu, její totožnost odhalí sama hra). Magistry většinou nejde zabít hned, jejich smrt se obvykle váže na příběh. Identita magistrů pak odhaluje indicie vedoucí k vůdci Řádu.
Trojice významných kultistů se ukrývá v Lundenu - The Leech, The Arrow a The Compass. Není proto divu, že vaši pozornost na Lunden obrátí sám Hytham. Lunden se nachází v Oxenefordscire, který díky mě ovládá Gaedrick, ale město jako takové funguje autonomně. Vládne mu Tryggr, který k výkonu práva využívá dvojici věrných šerifů - Stowa a Erkeho (původně dánský viking). Tryggr není vůči vikingům nepřátelský, moje návštěva Lundenu měla být proto jen formalitou. Mým hlavním cílem měl být kult, se kterým mi měl Tryggr pomoci. Jenomže to jako obvykle dopadlo úplně jinak.
U bran Lundenu jsem narazil na Stowa a díky němu jsem se nechtěně připletl do problémů s místními vyděrači. Stowe mě v rychlosti seznámil se situací a hned poté, co jsem mu pomohl, mě odvedl do sídla guvernéra (to bylo doposud uzamčené). Už na schodišti bylo zřejmé, že něco není v pořádku - všude se povalovala těla strážných bez hlavy. Nejinak tomu bylo v případě guvernéra Tryggra! Následovalo vyšetřování, které mě zavedlo do ruin Temple of Mithras. Nyní se v jeho zasypaném vchodu objevila trhlina, skrze níž jsem se dostal do úkrytu kultistů a získal tak informace o přezdívkách členů a jejich povoláních. Dali jsme proto se Stowem a Erkem hlavy dohromady a vymysleli, jak je vylákat ven.
S The Arrow mi pomohl Stowe. V Lundenu se koná lučištnická soutěž pro vyvolené, akorát je potřeba získat speciální pozvánku (minci). Tu jsem si vzal násilím od jednoho týpka, co se jejím vlastnictvím chlubil (nic jiného mi nezbylo, omylem jsem se během špehování prozradil). S mincí jsem se dostavil do divadla a ukázal jí zdejší střelkyni. Musel jsem jí dokázat, že opravdu umím rychle a přesně střílet. Poté mě jeden ze soutěžících zavedl k týpkovi, kterému jsem sdělil heslo, co mi po vyhře prozradila střelkyně - May the Father of Understanding guide us. Díky tomu mě zavedl na pódium s jistým Avgosem, který měl proslov k místním. V něm se je snažil burcovat proti vládě Lundenu. Hra mi odhalila, že Avgos je The Arrow a já ho v poklidu zabil. Stowe byl identitou The Arrow překvapený, protože Avgose dobře znal a vždy ho pokládal za slušného a čestného občana Lundenu, který to s městem myslí dobře.
Podobně překvapený byl Erke, který mi pro změnu pomáhal s hledáním The Leech. Ve finále šlo o místní řádovou sestru Frideswid, která byla vyhlášenou lékařkou. Jenomže Frideswid se krom léčení zabývala experimenty, kterými chtěla stvořit dokonalého člověka. Vedla si k tomu velmi podrobný deník, který jsem se rozhodl v zájmu lidstva zachovat - obsahuje cenné informace k léčení nemocí, které by bylo škoda zničit. Připomnělo mi to jedno dilema z Mass Effect 2, kdy se doktor Mordin Solus dozví o zakázaných experimentech svého pomocníka, které prováděl na krogankách. Experimenty stály život mnoha z nich, ale výsledky by nakonec mohly výrazně urychlit hledání léku proti genofágu. I to špatné může být nakonec k něčemu dobré, v tomto případě by ty kroganky zemřely zcela zbytečně, pokud by Solus data z výzkumu zničil. A stejně jsem se zachoval k deníku Frideswid.
Zabití The Arrow a The Leech vzburcovalo The Compass, francouzského kapitána Vicelina, který vzápětí se svou flotilou na Lunden zaútočil. Stačí zabít jen samotného Vicelina a vojáci pod jeho velením se vzdají. Další už je na Stowovi a Erkem, moje práce v Lundenu skončila. Po návratu do Ravensthorpu jsem se dozvěděl, že Hytham má pro mě další tip. Na scéně se totiž znovu objevil Gorm Kjotvesson, syn Kjotveho, který po porážce otce z Norska uprchl. Nyní se objevil ve Vinlandu (lokace mimo mapu Anglie). Krom toho jsem se od Hythama dozvěděl, že další významné centrum Řádu je v Jorviku (sever Anglie). U Randvi se mi mezitím odkrylo několik dalších lokací pro dobývání (získání vlivu).
Biskupovo problémy v Centu
Další události mě zavedly na jihovýchod Anglie, který je tvořen dvěma územními celky - Centem a Essexem. Vzhledem k okolnostem v Ravensthorpe (další hádka s Dagem) jsem se rozhodl začít Centem, protože do něj vedou stopy po Sigurdovi a Fulke. Biskup Cynebert zná Fulke osobně a mohl by nám poskytnout čerstvou stopu (nedávno se s Fulke setkal). Nicméně za informaci o Fulke požaduje protislužbu. Cent je v současné době bez vůdce, král Aelfred se proto chystá jmenovat nového ealdormana. Biskup by rád znal jeho jméno ještě předtím, než ho král oznámí veřejně. Důvodem je fakt, že si potřebuje nového vůdce něčím zavázat, aby ho mohl poté vydírat. Cynebert jako duchovní nemůže zasahovat do politiky přímo, navíc to ani není jeho styl. Mnohem lépe se cítí jako loutkář, který v pozadí tahá za nitky. Celá mise je specifická tím, že se na ní podílí Basim, který mi s pátráním po Sigurdovi pomáhal.
K biskupovo smůle se má novým vůdcem stát Tedmund, ke kterému není snadné se dostat. Basim díky informacím od místních zjistí, že Tedmund vlastní pilu, která vyrábí dřevo pro všechna opevnění v okolí a občas chodí práci na pile kontrolovat. Navrhne proto biskupovi návštěvu pily a Tedmundův únos - my ho uneseme a Cynebert ho přijde zachránit. Plán jde zprvu skvěle, ale z Tedmunda se vyklube dvojník. Vše špatné je nakonec k něčemu dobré a Tedmundův dvojník nám alespoň pomůže se záchranou zajatých Dánů a odvedením části posádky z Tedmundovo pevnosti (Rouecistre Fortress). Díky tomu jsme s Basimem získali menší armádu, ale to na pevnost nestačí, takže jsme o pomoc požádali ještě Gaedrica (vůdce Oxenefordscire).
Pevnost jsme dobývali poněkud déle, protože obsahuje více ochranných prvků, které je potřeba prolomit/zlikvidovat. Nakonec jsem se dostal až k samotnému Tedmundovi, kterého jsem po porážce zajal. Když jsem ho však vzal před bránu pevnosti, kam zrovna docválal biskup Cynebert, tak se Tedmund skácel k zemi. Podle všeho byl otráven! Biskup propadl panice, protože se mu celý plán zhroutil a král bude muset zvolit jiného ealdormana, čímž to celé začne na novo. Biskup si proto vzal den na rozmyšlenou a odjel. Basim ho chvilku poté raději následoval, aby dohlédl, že biskup dodrží svou část dohody.
Když jsem se však s Basimem v sídle biskupa setkal, tak bylo všude podezřelé ticho. Cyneberta jsme našli spícího u stolu, ale než jsme k němu došli, tak z poza rohu vystoupila Fulke - vpadli jsme do pasti! Cynebert totiž nespal, ale byl otráven. Skutečně svou část dohody dodržel. Pozval Fulke na návštěvu, jenomže ta se dovtípila, o co tu ve skutečnosti jde. Rozhovor s Fulke byl krátký, jen nám sdělila, že Sigurd je výjimečný a poté odešla a nechala nás napospas svým strážným venku. Bylo proto v našem zájmu nevycházet hlavními dveřmi a místo toho si najít alternativní cestu ven. Během útěku mi Basim sdělil, že Sigurd je opravdu výjimečný, protože funguje jako prorok. Jednou ze schopností proroků je znalost starobylých jazyků, což by Řádu pomohlo odhalit tajemství starých spisů.
Pátrání nás dovedlo do Canterbury, kde by měl být Sigurd vězněn, ale místo toho jsme našli jen prázdné sídlo Řádu s mnoha poznámkami od Fulke a prázdnou mučírnou. Vlastně až tak prázdnou ne, Eivor tu našla v truhle Sigurdovu paži! S hrůzou se otočila a z místnosti vyběhla. Její vidina ze snů se rázem stala realitou! Fulke Sigurda mučila všemožnými způsoby, aby zlomila jeho vůli. Sigurd se úspěšně vzpíral a tak Fulke přišla s nápadem, že by ho mohla zlomit tak, že ho připraví o to nejcenější, co viking má - bojeschopnou paži. Tím mu v podstatě znemožnila hrdinskou smrt a vstup do Valhally (tak to hra sice nepopisuje, ale dá se to odvodit z předchozích událostí).
Přispěvatel: Elemir Prosinec 30, 2022, 19:02:56
Po návratu do Ravensthorpu jsem novinky z Centu přednesl Randvi a šel si lehnout. Ze spánku mě vzbudil Dagův řev, kterým mě volal ven. Dag mě už dříve nařkl z toho, že pro hledání Sigurda, našeho jarla, dělám příliš málo a možná ho ani najít nechci. Dag se mnou dokonce odmítl jet do Centu, což jsem nechal být, bylo to jeho rozhodnutí (ostatně do Centu jsem beztak šel fast travelem :D). Dagova frustrace došla svého vrcholu a nyní mě vyzval na boj na život a na smrt. Asi nemusím říkat, že jsem ho bez problémů porazil. Na rozdíl od Ivarra jsem mu ale dopřál hrdinskou smrt a podal jsem mu jeho sekeru.
Na hřbitově jsem využil příležitosti a promluvil si s Tove, která tu oplákavala smrt svého otce Svenda. Svend byl tatér a Tove nyní musí převzít jeho řemeslo, jenomže se na to necítí. Myslí si, že se nestihla naučit vše, čo je potřeba. Tak jsem jí uklidnil, a když už jsem byl u toho, tak jsem se rozhodl, že je na čase začít s budováním Ravensthorpu. Postavil jsem toho celkem dost, vypisovat to asi nebudu, ale podle všeho to ještě není finále výstavby vesnice. Dostal jsem se až na úroveň 5, přičemž je vidět možný další progress na úroveň 6. Hodně budov přidává nějaký bonus k boji nebo obraně. Cattle Farm a Grain Farm jsou navíc upgradovatelné - dají se celkem 3x vylepšit, čímž je výsledný bonus ještě větší.
Vylepšovat lze i věž pro Jomsvikingy (vikingské žoldáky). Souvisí s nimi tzv. River Raids (DLC). Jde o říční raidy (nájezdy), které probíhají na extra mapě. Cílem je získat určité množství pokladů a nenechat se zabít (obtížnost se v probíhajícím raidu postupně zvyšuje). Využíváte k tomu vlastních trénovaných NPC, která nijak nesouvisejí s původní posádkou. Na první (testový) raid jsem dostal posádku vypůjčenou, na další už bych si je musel tvořit a trénovat sám. O levelu Jomsvikingů rozhoduje věž, kterou si upgradujete tím, co během tohoto raidu nakradete (loot z běžného raidu je pro tento účel nepoužitelný). V Ravensthorpe jsou zhruba ještě 2 další budovy, které se rozšiřují lootem z tohoto raidu.
Časem jsem si všiml, že Jomsvikingy si lze také pronajímat. Jsou k dispozici různě po mapě a každý z Jomsvikingů představuje postavu jednoho konkrétního hráče. Jinými slovy si půjčujete Jomsvikingy ostatních hráčů. Tenhle systém v Ubisoftu obšlehli nejspíš z Dragons Dogma, kde podobně fungoval systém pawnů. Raidy mě zrovna nezaujaly, byť se z nich dá vytřískat další výbava pro postavu. Problém raidů je totiž v tom, že jste po celou dobu v zakázané oblasti, takže hra nic neukládá a opravdu to musíte projet na jeden zátah. Jenomže Valhalla není tak stabilní a vy opravdu nechcete, aby vám hra po hodině v raidu spadla a vy museli začít znovu.
Během výstavby budov mě dohnala lovkyně Petra, která postrádala svého bratra Wallace. Nevrátil se z lovu a ona má o něj strach. Mezi Petrou a Wallacem je zvláštní pouto. Wallace jako dítě někdo odložil v lese a Petru k němu dovedl bílý jelen, ve kterém spatřuje strážného boha. Během pátrání nás stopy zavedly do opuštěných ruin, odkud na nás vyběhl rozzuřený kanec. V rohu sklepa se v hrnci vařila zajímavě vonící polévka a kolem bylo k nalezení pár vodítek. Např. Wallacovo pomočené oblečení. Vyšli jsme ven a Petra se najednou ztratila v mlze. Místo ní jsem našel mluvícího bílého jelena :). Dovedl mě na místo, kde měla Petra být, ale místo ní se objevili vlci. Z boje mě vytáhl až Petřin hlas a kolem ní ležely místo vlků mrtvé slepice. Poté Petra zase zmizela ... a tak různě, nakonec se ukázalo, že Wallace si ve sklepení ruin uvařil polévku z "veselých" houbiček :D.
Když už jsem byl u toho, tak jsem se rozhodl vzít i nějaké vedlejší úkoly. Na mole jsem narazil na zajatého Sasa, který byl původně součástí záškodnické skupiny, co na Ravensthorpe poslal Sir Edward, zapřísáhlý odpůrce vikingů. Jeho muži se vydávají za vikingy a záměrně působí v okolí škody, aby to vypadalo jako práce vikingů. Během pátrání jsem narazil na Roshan, asassínku v důchodovém věku, která umí stále zdatně bojovat. Skutečným padouchem byla jistá Al-Si'la, která Edwarda využívala jako loutku. Roshan mi s celou akcí pomohla a za odměnu jsem získal lovecký set zbroje (Mentor of Alamut), který má klasický assassínský střih. Roshan je celkově tajemnou postavou. Dozvěděl jsem se, že by se časem ráda usadila v Jeruzalémě. Pro teď ale vím jediné - zřejmě jí nevidím naposledy.
Další z vedlejších úkolů vede přes Hythama a jeho známou Azar, která mi doručila pozvánku k návštěvě Irska. Tady už jsem jasně pochopil, že jde o obsah dalšího datadisku a zatím jsem to nechal otevřené. Podobně tomu bude zřejmě v případě šamanky Valky, která za mnou připlula z Fornburgu. Nakonec jsem tedy další úkoly vzdal a na závěr jsem ještě navštívil Petru a Wallace (u něj jsem zničeho nic získal odměnu za legendární lov). Podle všeho mi chybí už jen jedno jediné zvíře (medvěd Bear of the Blue Waters, ten bude asi v Norsku v nedostupné části Hordafylke).
Při cestě pro další alianční úkol k Randvi jsem potkal Teklu (místního sládka), kterou okradli při cestě na trh. Navíc po ní poslali vzkaz, že nepřestanou, dokud Ravensthorp nevydá Guthbana. Ovšem kdo je Guthban, to nikdo v okolí nevěděl. Pátrání mě dovedlo až k pekaři Tarbenovi, kterému jsem nedlouho předtím pomáhal s nákupem obilí. Prodejce byl dost překvapený, že Tarbena vidí, jako by ho až moc dobře znal, ale Tarben k tomu nic podstatného neřekl. Na Tarbenovi je zajímavé jen to, že je původem Brit a vypadá na zkušeného bojovníka. Po příhodě s Teklou kápne božskou a prozradí, že on je Guthban. Tarben byl kdysi členem zbojnické party, ale časem dospěl k tomu, že takový život už žít nechce a slíbil si, že odejde a už nikdy nevezme zbraň do ruky. Wilf, jeho bývalý šéf, však zná Tarbenovu minulost a zkusí ho vydírat. Vojáci Wilfovi zabavili zboží a pokud se chce Tarben vyvázat, musí mu zboží doručit zpět. Tarben zůstal věrný svému slibu, takže to zbylo na mě a já měl pro změnu štěstí, že jsem dotyčný tábor už dříve vybral, takže jsem mohl hned oznámit splnění úkolu.
Rozvod v Essexu
Po krátké rozvaze jsem se rozhodl zůstat na jihovýchodě Anglie a pokračovat Essexem. Mou přítomnost si vyžádala lady Estrid z Colchesteru. Má problém s manželem, lordem Birstanem, který příliš neplní své povinnosti ealdormana. Jak se později ukázalo, tak on si neplní nejen povinnosti vladařské, ale i manželské. Estrid je původem francouzka a za Birstana byla provdána z politických důvodů. Nikdy ho nemilovala a obě její děti zemřeli záhy po porodu. K Anglii jí tak už nic neváže. Přála by si návrat domů do Francie. A naopak, Birstan by si zase přál žít se svou láskou z dětství - Alfidou.
Rozvod však není možný. Navíc není v ničím zájmu, aby se do celé události vložil král Aelfred. Vše musí proběhnout jako únos a to hezky za účasti obyvatel Colchesteru. Jinak by tomu král nemusel uvěřit. Estrid mě proto odkázala na kapitána Hrolfa (v jejím jazyce Rolla), což je mladý viking, který by jí byl ochotný do Francie dopravit. Jenomže Rollo má nyní dost svých problémů. Královští vojáci ho v Colchesteru vypátrali a tak jsem mu musel pomoci uprchnout. Naneštěstí nevypátrali jen jeho, dokázali objevit i jeho posádku a celý tábor vyvraždili. Přežila jen hrstka posádky mimo tábor, z nichž část skončila v zajetí a část naopak zajala dva podezřelé ze zrady - Gerhildu, Rollovu štítonošku, a Lorka, který sloužil už Rollovu otci. Na mě bylo rozhodnout, kdo je zrádce. K tomu mi posloužily dva důkazy v táboře a rozhovor s každým z nich - Lork měl věrohodnější verzi toho, proč nebyl v době útoku v táboře. Gerhilda byla po vikingsku potrestána úderem kladiva do hlavy.
Další fáze spočívala v záchraně zbytku posádky a únosu Estrid. Osvobozování posádky bylo rychlé, s Estrid to bylo naopak o něco komplikovanější, protože i při vší opatrnosti jsem vzbudil rozruch v celém Colchesteru. Estrid řvala na celé kolo o pomoc, takže jsem musel vzdát i pokus o boj. Odevšad se hrnuly zástupy stráží, takže jsem místo boje jen kličkoval ulicemi Colchesteru a to tak dlouho, dokud jsem nenašel cestu ven (jako na potvoru jsem najednou nemohl najít cestu ven :)). Stráže mě pronásledovaly ještě kus za město, ale nakonec to vzdaly a Estrid s tou šarádou přestala. Holt chtěla být jen dostatečně přesvědčivá, což se jí opravdu povedlo :D. Dopravil jsem jí na smluvené místo a tam jí zanechal pod dozorem Rolla. Počasí nám zrovna nepřálo, takže museli odjezd o pár dní odložit.
Mezitím jsem se vydal do Maeldunu, kde měla žít Birstanova láska Alfida. Její dům prohledávali vojáci, musel jsem se k němu tedy proplížit. Po jejich likvidaci jsem zjistil, že Alfida nebydlí sama a za chvilku jsem za seníkem našel ukrytého mladíka. Podle předchozích informací jsem věděl, že Alfida má bratra (Elurica), ale popravdě jsem čekal někoho staršího. Tomuhle bylo 19, přitom Alfidě by mělo být tak 50, tedy pokud má být láskou z dětství podobně starého Birstana. Ale to teď šlo stranou. Alfidu prý odvekli do tábora, odkud jsem jí musel zachránit a všichni tři jsme se poté sešli v chatě u jezera. Další den za námi dorazil Birstan (hra to nechala jakoby na Alfidě, zda-li ho zavolá nebo ne). Birstan oba uvítal a pozval je k sobě domů.
Idylka ovšem neměla dlouhého trvání. Při mé další návštěvě Colchesteru jsem zjistil, že Eluric své sestře vyčítá, že se dostala do řečí, protože lid stále považuje za právoplatnou manželku lorda Birstana lady Estrid. Celá hádka se lehce zvrtne ve chvíli, kdy se Alfida podřekne a přizná Eluricovi, že je Birstanovým synem. Pravda tedy vyšla najevo, ale to Elurica ještě více naštve a uteče z domu. Dál jsem to sledovat nemohl, protože do místnosti vpadl posel, který Birstanovi oznámil, že král Aelfred našel Estrid a hodlá jí zachránit. Musel jsem proto opět zasáhnout a útok královských stráží odrazit, aby Estrid s Rollem mohli Anglii v poklidu opustit. Lork, kterého jsem předtím zbavil obvinění ze zrady, obětoval při záchraně Estrid vlastní život, když se postavil mezi ní a střelce. Prokázal tak, že jsem se v něm nemýlil. Tím má práce v Essexu skončila.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 30, 2022, 20:13:34
Po dalším rozhovoru s Randvi jsem v Ravensthorpe narazil na mladíka jménem Hunwald. Postěžoval si, že jeho otec, lincolnscirský ealdorman Hundbeorth, ho po nátlaku neznámých osob poslal do exilu. Požádal mě, zda-li bych mu nepomohl zjistit, kdo měl na jeho odklizení zájem a proč. To první jsem tušil hned, protože jeden z členů Řádu se nachází v Lincolnu. Mělo by jít o vysoce postaveného šlechtice, ale další indicie mi zatím chyběly. No a tím pádem jsem tušil i tu druhou část otázky - Hunwaldův otec chtěl nejspíše svého syna ochránit před možným "neštěstím" ze strany Řádu.
S Hunwaldem jsme v Lincolnu zamířili do jeho domu, kde nám sluha Raeganhere oznámil, že jeho otec byl odvlečen. Více nám odmítl sdělit, měli bychom prý urychleně navštívit radnici. Zde jsme narazili na biskupa Herefritha, který byl zabrán do rozhovoru s abatyší Achou. Oba byli překvapeni, že Hunwalda vidí. Podle biskupa měl Hunwald svůj příchod raději oznámit předem, protože lidé v Lincolnu nejsou zrovna nadšení z toho, jak se ealdorman přátelí s pohany. A jako by toho nebylo málo, tak si Hunwald přivede mě. Mohlo by to vést k nepokojům. Ostatně v Lincolnu nejsem vítán, musím tu vystupovat skrytě (oranžová zóna). Hundbeorth podle slov biskupa odešel a nikdo neví kam, ale prý se určitě vrátí. Acha nám sdělila, že Hundbeorth nějakou dobu pobýval v hospici, kde byl řádně ošetřen. Mohu se jen domnívat, že Hundbeorth se stal cílem útoku, zřejmě nespokojených obyvatel, po kterém skončil v hospici, ale nic konkrétního jsme se opět nedozvěděli.
V hospici jsem narazil na vrchní ošetřovatelku, která nám sdělila, že Hundbeorth byl proti její vůli odveden strážemi do místních lázní. Zřejmě na tom nebyl nijak dobře, takže se ošetřovatelka bála toho nejhoršího. Jenomže bezpečnostní situace si to nejspíš vyžádala. Pod lázněmi vede podzemní pasáž skrze stoky a doupě banditů. Odtud stoky navazují na jeskyni východně od města. Cestu dobře znám, protože jsem tudy už jednou procházel při průzkumu Anglie. V jeskyni za Lincolnem jsou uzamčené dveře, ke kterým jsem předtím nemohl najít klíč. Tentokrát jsem cestou našel stopy, které ukazovaly na boj mezi Hundbeorthovou ochrankou a bandity - sráže měli navrch. Jedna z mrtvol měla u sebe klíč od uzamčené místnosti, kde jsem našel vzkaz. V něm jistý Lucien informoval Orvyna o požadavku nejmenovaných Sasů, že potřebují použít stoky a jsou ochotni za to zaplatit adekvátní částku. Lucien se domníval, že potřebují převést velmi cenný náklad a tak by nebylo od věci říci si rovnou o dvojnásobek ceny. Pokud nezaplatí, tak je má Orvyn prostě zabít. Cílem transportu měl být dle dopisu hrad Bolingbroke.
Bolingbroke jsem už také jednou prozkoumal, takže jsem ihned tušil, kam mě stopy zavedou. Ve věži jsou další zamčené dveře, ale tentokrát měl u sebe jeden ze strážných klíč. Chodba mě zavedla do místnosti se služkou, která opečovávala Hundbeorthovo mrtvé tělo. Zemřel zřejmě už před nějakou dobou a nejspíš na následky předchozího zranění. V místnosti jsem našel listinu, ve které byla vyjmenována královská linie z Lindsey. Podle ní byl Hundbeorth dědic trůnu a tím pádem byl dědicem i jeho syn, jenomže jméno Hunwald se někdo snažil z listu vyškrábat. Mezi věcma lorda Hundbeortha jsem našel rodinnou brož, kterou jsem předal jako důkaz Hunwaldovi.
Po návratu do Lincolnu jsem se dozvěděl, že se chystá zemský sněm, na kterém bude zvolen nový ealdorman. Volbu sněmovní rady pak musí potvrdit ještě král Ceolwulf. Kandidáty jsou krom Hunwalda biskup Herefrith a lord Aelfgar, Hunwaldův rodinný přítel. Důvodem je fakt, že titul ealdormana není dědičný a Hunwald je příliš mladý a nezkušený. Aelfgar ihned využil situace a pozval mě k sobě na panství, kde proběhl hon na medvěda. V naší nepřítomnosti však jeho statek napadli bandité, které jsme museli potrestat. Pozadu nezůstal ani Herefrith, který mě jmenoval do zemské rady. Nicméně ani jeden z nich na mě nevyvíjel nátlak a to samé se dá říci o Hunwaldovi. Oba mě jen požádali, abych si své rozhodnutí dobře promyslel. Každý z nich totiž nabízí trošku jiné jistoty a je na mě, abych rozhodl, co bude pro Lincolnscire nejlepší. Ostatně zemská rada je v patu, protože všichni kandidáti mají stejný počet hlasů a rozhodující bude tedy ten můj :). Rozhodl jsem se zůstat věrný původnímu plánu. Hunwald je sice nezkušený, ale nechybí mu zápal a ochota učit se. Nakonec je to dědic trůnu, byť se to někomu v Lincolnu nehodí. Hlasoval jsem tedy pro něj.
Oslava Hunwaldovo vítězství probíhala zpočátku dobře, ale po chvilce jsem si všiml nespokojeného výrazu biskupa Herefritha. Odhodil svůj krucifix a zamířil k východu. Po chvilce do radnice vtrhli vojáci a na rozkaz biskupa se pustili do vraždění. V tu chvíli bylo jasné, že hledaným členem Řádu je biskup Herefrith. To on štval lidi proti smíru mezi křesťany a pohany. Biskup uprchl do pevnosti Anecastre, kde došlo k finální bitvě. Po porážce Herefritha se Hunwald ujal své vlády. Jelikož byl Herefrith posledním členem jedné větve Řádu, tam mi hra odkryla totožnost magistra Tatfrida. Toho je možné zabít hned, je to jeden hudebník v Grantebridge (hraje na lyru).
Suthsexe a záchrana Sigurda
V Ravensthorpe jsem zjistil, že si někdo vypůjčil mého Jomsvikinga a inkasoval jsem za to 100 stříbrných. Od Randvi jsem se dozvěděl, že Suthsexe ovládá jarl Guthrum, který by mi měl pomoci se záchranou Sigurda - pokračování linky z Centu. Suthsexe tedy není třeba dobývat, navíc se ke mě opět přidal Basim. Zprvu se zdálo, že půjde o velmi rychlou akci. Podařilo se mi Guthruma přesvědčit, že nejlepší bude provést útok co nejdříve. Cílem byla pevnost Portcestre, kde se podle všeho ukrývá Fulke a s ní uvězněný Sigurd. Jenomže to byl až příliš jednoduchý plán :).
Fulke jsme nebezpečně podcenili. Dokázala vystopovat pozici našeho válečného tábora a provést útok ještě před tím, než dorazily posily ze spřátelených území. K dispozici jsem měl jen armádu z Lundenu (Stowe a Erke) a z východní Anglie (Brothir a Broder). Brothir na mou unáhlenost doplatil životem a Guthrum celý rudý vzteky svou armádu stáhl. Když bylo po boji, dorazil Ubba s biskupem Deorlafem ze Sciropescire a Soma z Grantebridgescire. Společně jsme začali probírat novou strategii. Nejprve jsme Porcestre odřízli od zásobování a teprve poté jsme se přesunuli před jeho hradby. Biskup Deorlaf odjel do týla, kde bylo jeho úkolem zastavit příchozí posily. Tentokrát to vyšlo!
S Fulke jsme si chvilku hráli na honěnou, ale nakonec skončila v pasti, takže jsem jí mohl v klidu dorazit. Před smrtí mi stihla prozradit, že svého cíle se Sigurdem již dosáhla, protože v něm probudila to, kým ve skutečnosti je. Zprvu to nedávalo smysl, ale že je něco jinak, mi prozradila i finální animace, ve které mi Odin potvrdil, že Fulke mluví pravdu. Podle Fulke je Sigurd reinkarnací jednoho z Isu a ona mu pomohla prohlédnout. Kdo je onen záhadný Isu, jsem se dozvěděl hned v Ravensthorpe, kde Sigurd během oslav svého návratu vzteky vybuchl a prohlásil se za boha Marse (římský bůh války).
Obořil se přitom na mě i na Randvi, protože jsme podle jeho slov pro jeho záchranu dělali málo, a možná jsme ho ani zachránit nechtěli! Randvi se začala strachovat, že náš vztah vyšel najevo, ale to naštěstí zůstalo tajemstvím.
Pár drobností v Ravensthorpe a odjezd do Jorviku
Před odjezdem do Jorviku jsem se šel opět porozhlédnout po táboře, abych si ujasnil další vedlejší úkoly (aktivity). Výzva bohů mi do cesty přivedla starou válečnici Hildiran, která se v Ravensthorpe objevila společně s pádem meteoritu. Hildiran mě seznámila s bojovým tréninkem jménem Hugrheim. Jde o souboj, kdy se mysl dotyčného přesune do alternativní říše, kde probíhá souboj podobný klasickému boji, ale vše se odehrává jen v mysli. Zprvu je potřeba Hildiran porazit v pěsním souboji, podruhé už je to na bojišti Hugrheimu. Hra mi do ruky vrazila štít a jednoruční sekeru, takže výbavu jsem si vybrat nemohl. Hildiran má navíc Power 430. Úplně porazit jsem jí nedokázal, ale asi jí to jako ukázka stačilo. Poté mě seznámila se svatyní Freji daleko na západě. Takových svatyň je prý po Anglii více a pokud podstoupím jednotlivé souboje, tak získám cestu ke zvlášnímu pokladu (odemknu dveře, u kterých jsem Hildiran poprvé spatřil). Souboje jsou rozdělené podle větví perků, ale zatím jsem to uložil k ledu. Už tak mám těch aktivit až až :).
Druhou záhadou byl odpočinek pod starým dubem, ke kterému mě hra už delší dobu nabádala. Mělo to mít něco společného s mými sny. Čekal jsem nějaké drobné rozuzlení úvodní zápletky se šamankou Valkou v Norsku, ale sen mě přesunul k branám Asgardu. Po mém boku stála bojovnice Frigg, která mě oslovovala Havi. Moje levé oko bylo přitom oslepené, takže jsem začal pomalu tušit, o co tu jde. Havi a Frigg mají spolu syna Baldra, který byl zajat a uvězněn nepřáteli (démony). My se ho vydali hledat a přitom jsme došli k ruinám města pokrytého popelem, kde místy tryskala láva. Na první pohled to vypadalo jako výjev z druhého datadisku k Odyssey, konkrétně záběr z Elyssia. Tedy nebýt těch stop po válce. Baldra vězní obr Surtr, který nás napadl. Měl jsem co dělat, abych tenhle bossfight ustál, ale ani výhra mi nezajistila úspěch. Surtr byl jen omráčen a ze zálohy mě přepadl a ochromil. Jeho poskok mezitím zabil Friggu a já se na to celé musel dívat skrze to jedno oko. Z rozhovoru se Surtrem už bylo zcela zřejmé, že Havi je Odin.
Tím sen sice skončil, ale podle stavu Eivor bylo jasné, že nešlo jen o sen (zůstala jí zranění a prázdný toulec). Zaběhl jsem proto ještě na molo, kde jsem uvital Valku a doprovodil jí do jejího nového domova (postavil jsem jí věšteckou chýši). Valka mě poté požádala o bylinky na lektvar, abychom mohli pokračovat v načaté práci z Norska - pomůže mi pochopit význam mých snů tím, že mě skrze lektvary odešle do Asgardu atd. Celé to tedy souvisí s datadiskem Dawn of Ragnarök.
Když už jsem to načal. Obchodnice Azar je ve skutečnosti vstupenka do datadisku Wrath of the Druids a bojovnice Toka mě pro změnu zve do The Siege of Paris. Úkol s Kjotveho synem ve Vinlandu tedy nebude datadisk jako takový, ale půjde o normální součást základní hry. Datadisků si prozatím všímat nebudu, vrátím se k nim až časem.
Do Jorviku mě poslal Hytham, protože je tu podobně jako v Lundenu další trojice kultistů. Po příjezdu bych se měl nejprve poohlédnout po svých známých Hjorrovi a Ljufvině, abych se dozvěděl o zvláštnostech, které se ve městě objevily. V přístavu jsem narazil na úlisného správce Grigoriiho, který mě neochotně odkázal na jeden dům, kde bych měl Hjorra a Ljufvinu hledat. Dům jsem našel, ale nesl známky po loupeži, tak jsem se ihned vydal po stopách zloděje. Na jejich konci jsem však našel Ljufvinu, jak na mě míří mečem. V tu chvíli to na nějaké veliké přátelství nevypadalo, ale Ljufvina pro to měla dobrý důvod. Nebyla si už jistá, jestli jsem se nedostal do služeb těch, co se jí snaží zabít.
Situace v Jorviku je napjatá, nepřítel se rozhodl jednat a Ljufvině a Hjorrovi hrozí nebezpečí. Hjorr je jedním ze čtyřky, tedy těch, co město spravují. Dalšími členy jsou král Ricsige, šerif Audun a Faravid, vyslanec jarla Halfdana Ragnarssona (skutečného vládce Eurvicscire). Ricsige je loutkový král, který plní vůli Halfdana, na což právě dohlíží Faravid. Nicméně pořád je to král a je potřeba před ním našlapovat opatrně. Můj příjezd ho očividně nenadchl, ani se mnou nechtěl jednat. Musel se mě zastat Faravid s Hjorrem, teprve poté jsem dostal volnou ruku s vyšetřováním.
Zápletka kultistické trojky v Jorviku (The Needle, The Firebrand a The Vault) je oproti té z Lundenu o něco zajímavější. Hjorr s Ljufvinou mě nasměřovali na místní tržiště a archivy. Na tržišti bují korupce a nespokojenost, z archivů se pak ztrácí staré křesťanské spisy. Začal jsem tržištěm, neboť mi došlo, že správce Grigorii bude jedním z členů Řádu. A opravdu, našel jsem ho v podzemí, jak tu jeho pohůnci taví stříbro z ukradených mincí a pokladů. Většina daní pro krále, potažmo jarla, tak mizí neznámo kam. Po právu jsem ho potrestal a přesunul se do archivů.
Zde jsem krom drobných stop narazil na šerifa Auduna, jak cosi důležitého probírá s abatyší Ingeborg. Vlastně se obsahem svého rozhovoru moc netajili, protože jde o ony krádeže spisů. Ingeborg mi odmítla prozradit, kde spisy schovává, čemuž rozumím. Postačilo mi, že klíčem ke svitkům je právě Ingeborg, která se tím pádem stává pro útočníky cílem číslo jedna. Mezi řečí mi prozradila, že o svitky se začal v poslední době zajímat místní biskup.
Hledání biskupa bylo trochu komplikovanější. Musel jsem si nejprve najít cestu ke dvěma akolytům do jejich zabarikádovaných příbytků, protože oba mají strach ze zločinecké skupiny jménem Červená ruka. Ta se nějak podezřele věnuje zastrašování duchovních. Druhý akolyta mě velmi neochotně dovedl k domu biskupa, kam jsem se musel taktéž vloupat. Našel jsem tu stopy po požáru a ohořelé biskupovo tělo. Pod sebou měl schovaný lístek, ve kterém ostatní varuje před aktivitami Firebrand. Jenomže už nestihl zmínit, kdo Firebrand je. Víme jen, že Firebrand by měla být žena. Venku už na mě čekala přepadovka a stopy mě zavedly do místního kostela. Vůbec mě nepřekvapilo, když se na scéně objevila zamaskovaná Ingeborg. Pálila tu potají nalezené svitky, což mi jako důkaz stačilo a za odměnu jsem jí poslal do Helheimu ...
Ljufvina si při naší další konzultaci uvědomila, že jsme v archivech zřejmě něco přehlédli. Skutečně, nová návštěva archivů ukázala, že někdo manipuloval s Hjorrovým stolem (předtím byly na jeho místě sudy s vínem určené pro festival Yuletide). Za stolem jsem objevil skrytou místnost, kde jsem našel lahvičky s jedem. Bylo tedy nasnadě, že někdo víno otrávil a nyní hrozí účastníkům festivalu nebezpečí. Nové důkazy navíc poukázaly na to, že členem Řádu je jeden ze čtyřky, Hjorra nevyjímaje! Nejprve jsem si proto se všemi promluvil a pokusil se zjistit, jestli by se dotyčný napil vína. Jediný, kdo měl chabou výmluvu, byl Audun, proto jsem ho označil za viníka. Jenomže než jsme stihli cokoliv udělat, tak si Audun vzal slovo a pokynul k přípitku. Namísto slov musely na řadu zbraně, protože v tu chvíli vtrhly na oslavu Audonovy stráže a nebylo času nazbyt. Jedním dobře mířeným šípem jsem Auduna poslal k zemi. Za odměnu jsem byl jmenován čestným šerifem Jorviku.
Odhalením The Needle, The Firebrand a The Vault se mi odkryl další magistr - šerif Derby. Jeho domovem byla vesnice Pitcheringa, kde jsem ho dostihl a zabil.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 30, 2022, 20:57:49
V dlouhém domě v Ravensthorpe mě tentokrát čekalo hned dvojí překvapení. Nejprve mě děti vylákali za město, kde potřebovaly mou pomoc s uvězněným vlkem v lovcově chýši (dříve jsem od ní neměl klíč, teď ho mělo u sebe jedno divoké prase v okolí). Lovec chytil vlčí mládě, které si chtěl ochočit, ale příjezd vikingů do Ravensthorpe mu plány překazil a on raději odjel. Vlka tu ovšem nechal zamčeného. Nakonec se ukázalo, že vlk je celkem poslušný a děti si oblíbil, takže mi v Ravensthorpe kromě ochočené lišky pobíhá i ochočený vlk :). Získal jsem tím upgrade ability Man's Best Friend.
Druhá událost se opět týkala skalda Holgera. Tentokrát si na něj přišla stěžovat Gudrun, které "poničil" námořní oblečení. Holger měl opět plno výmluv a snažil se Gudrun namluvit, že jeho vylepšení zvýšilo cenu těch starých hadrů, takže je může nyní prodat dráž. Původně jsem se nechtěl do sporu míchat, ale Randvi mě k tomu přemluvila. Sigurd byl opět pryč a pořád jsem prý jeho zástupce. Když jsem se však chystal vyřknout rozsudek, tak do haly vpadl rozladěný Sigurd s tím, že rozhodování přísluší jen jemu. Nenechal si ani vysvětlit, co se stalo a ihned se ujal slova. Označil Holgera za lháře, kterým prý vždy byl a nařídil mu vyplatit třicetinásobek ceny, kterou Gudrun požadovala. Tím ho v podstatě zničil. Gudrun a já jsme protestovaly vůči nepřiměřenosti trestu, ale k ničemu nám to nebylo. Chtě nechtě jsem musel uznat, že vůle jarla se musí respektovat.
Jarl Halfdan
Další volba příběhu padla na Eurvicscire, čímž jsem chtěl uzavřít sever Anglie (ze zasněžených lokací Anglie by mi tak zbylo už jen Snotinghamscire). Příběh mě dovedl do Donecaestre, hlavního města Eurvicscire a sídla jarla Halfdana. Halfdan má pocit, že se ho jeho přítel Faravid (vyslanec u krále Ricsiga) snaží otrávit. Měl jsem najít důkazy, které by to potvrzovaly. Halfdanovo zdraví je vskutku nalomené (využívá proto služeb bylinkářky Moiry). Časem se ukázalo, že Halfdan zřejmě trpí duševní poruchou, kterou doprovází paranoia. Faravid je totiž plně loajální a na jeho chování a činech jsem nenašel nic podezřelého (vše šlo snadno vysvětlit a obhájit).
Celá zápletka okolo zrady Faravida je poměrně zapeklitá a vlastně jí ani nejde pořádně rozplést. Halfdanův stav je špatný už delší dobu, navíc jarl přestal vyplácet své vojáky. Ostatně moje aktivita v Jorviku ho dokonale rozčílila, protože jsem roztavené stříbro nechal vrátit obchodníkům (alternativou bylo poslat ho jako daň Halfdanovi). Nicméně brzy vychladl. Faravid se snažil předejít problémům v armádě tím, že odevzdával jen část tributu a zbytek rozděloval svým vojákům. Zašel dokonce tak daleko, že Halfdanovi předával jen předměty ze stříbra. A jelikož šlo většinou o poháry, tak si Halfdan začal myslet, že se mu tím Faravid snaží něco naznačit (třeba otravu).
Faravid je nucen bojovat proti domorodým kmenům (tzv. Pictům), kteří chtějí zpět uzemí, které jim dříve patřilo. Celý problém by šel vyřešit tak, že by bez prodlení napadl jejich hlavní pevnost - Magnis. Halfdan ale jakýkoliv útok před letošní zimou zakázal, proto mě Faravid požádal o pomoc s tajným plánem. Měl v úmyslu Halfdana obejít a celou akci přiznat až po útoku. Faravidův důvod byl pochopitelný, navíc jsem už tušil, že s Halfdanovou myslí není něco v pořádku, tak jsem s utajením akce souhlasil.
Mezitím se udály dvě věci - musel jsem prošetřit bylinkářku Moiru a poté se zastavit v nedalekých ruinách, kam Halfdan odcestoval. Moira byla jednou z možných podezřelých, ale nakonec se ukázalo, že její lektvary jsou neškodné. Přiznala mi, že Halfdan trpí duševní poruchou. Shodou okolností měla tuhle poruchu i její matka, takže Moira ví, jak Halfdanovi ulevit (vyléčit ho ale nedokáže). Od Moiry jsem vyrazil k ruinám, kde jsem na žádost Halfdana začal pátrat po nezvěstném zvědovi. Našel jsem ho mrtvého na sloupoví. Halfdanův pes brzy chytil stopu, takže jsme se za chvilku objevili v podzemí nedalekého chrámu. Jde o místo, které jsem předtím nebyl schopný projít celé, protože jsou tu jedny zamčené dveře a klíč je za zdobenými dveřmi - ty, co otevře jen dvojice lidí. Nyní mi s nimi pomohl Halfdan.
V místnosti jsme našli poklad, tedy vlastně žold Faravidovo vojáků. Halfdan to však považoval za zradu, navíc si nemohl nevšimnout pozlacených pohárů s drahokamy. Zatímco on jako tribut dostával jen stříbrné poháry, jeho vojáci se "topí" ve zlatě". Cesta skrze zamčené dveře nás dovedla do tábora, kde se zrovna Faravidův pobočník Ulf domlouval s dalšími vojáky. Situace vypadala dost podezřele, Ulf se navíc přiznal k zabití zvěda v domnění, že jde o zloděje (spíš se s dotyčným nepohodli při dělení žoldu). Ulf se totiž už dříve prokázal jako chamtivec. Halfdan hodlal přivřít oko, když mu svůj žold dobrovolně vydají a dopraví ho do města, což Ulf odmítl a zaplatil za to životem. Popravdě, tribut vždy patří jarlovi a je jen na něm, co s ním udělá. Faravidovo řešení bylo sice pochopitelné, ale nebylo správné.
Konečně jsem se mohl vrátit k Faravidovi a pokračovat v plánu s útokem na Magnis. Jediné, co nám chybělo, byla dostatečně velká armáda. Faravid měl připravené své vlastní úspory, za které by část výpravy sponzoroval, ale pořád bylo potřeba získat větší sílu. Jinými slovy přemluvit krále Ricsiga, aby se do boje zapojil. Jenomže Ricsige to nemůže udělat bez svolení Halfdana, čímž jsme se dostali do patové situace. Mohl jsem předstírat, že je to Halfdanova vůle a čekat na Ricsigovu reakci, nebo se mu přiznat a naštvat tím Faravida. Zvolil jsem cestu pravdy, protože Halfdanův hněv by byl pro Ricsiga mnohem nebezpečnější než pro nás dva a já nechtěl ohrozit nevinného.
Faravid se dle očekávání rozčílil, ale poměrně rychle jsme našli jiné řešení, se kterým nám pomohl Hjorr. Požádal jsem ho, aby jménem Halfdana sepsal rozkaz k útoku. Ricsige byl spokojený a my mohli pokračovat. Během šikování k útoku nám do zad vpadl nasupený Halfdan, čímž nás dokonale překvapil. Ricsige si informaci o útoku nenechal pro sebe, navíc se k překvapení úplně všech objevil na hradbách Magnis! Zkrátka využil situace a přidal se na stranu osvoboditelů. Věděl, proti čemu stojí a kde k útoku dojde, takže měl čas na přípravy. Nebylo mu to ale nic platné, Magnis padla a Ricsige také.
Během následných oslav, kdy to vypadalo na usmíření Halfdana s Faravidem, se Halfdanovi opět přitížilo a stříbrný pohár mu vypadl z ruky na zem. Když jsem ho sebral, tak mě zaujalo, že kov poháru je mnohem měkčí, než bych u stříbra čekal. Podal jsem ho proto Moiře, která mi sdělila, že použitý kov je ve skutečnosti jedovaté olovo. Její matka totiž podobný pohár používala. Už římští učenci popisovali souvislost otravy olovem s duševními poruchami, takže nám začalo být jasné, co se Halfdanovi (a Moiřině matce) přihodilo. Faravid zbledl!
Podobně jako u všech předchozích vyšetřování bylo na mě, co s Faravidem udělat. Nemyslím si, že Faravid otrávil Halfdana záměrně. Byla to jen shoda náhod, jenomže kdyby Faravid svého jarla nešidil, tak se to nemuselo vůbec stát. Faravid si myslel, že odvádí tribut ve stříbře, ale místo toho byla část tributu z olova (resp. ze slitiny olova, viz níže). Proto byl pro mě vinnen a zaplatil za to životem po právu - jarl ho po našem bossfightu zabil svým kladivem. Odměnou za mou loajalitu bylo spojenectví s Halfdanem, byť to pro mě má ve finále lehce hořkou pachuť.
Poznámka: splést si stříbro s olovem je docela umění, podle mě šlo spíše o slitinu olova s cínem, která si na rozdíl od olova zachovává stříbřitou barvu. I s tou toxicitou se to celkem přehání.
Alternativní volbu jsem ani nezkoušel a podíval jsem se rovnou na IGN Wiki. Zde se píše, že druhou možností je Halfdana nařknout ze šílenství, čímž se Halfdan sice rozčilí, ale Faravid místo popravy skončí v exilu. Krom toho Halfdan odmítne spojenectví s klanem Havranů. Na druhou stranu je to prý jedno, protože spojenectví s Halfdanem se do ničeho nepromítne, takže je vcelku jedno, jak příběh v Eurvicscire dopadne. Přijde mi, že to byl záměr scénáristy. Ať si to každý obhájí podle svého a do konce hry pak trne, jestli se před x-desítkama hodin rozhodl správně :).
Pohřeb v Snotinghamscire
Před dalším úkolem mě zastavil Sigurd, že prý se mnou chce mluvit Ubba. Oba stáli před poradní místností. Ubba mi znovu poděkoval za to, že jsem Ivarrovi dopřál spravedlivou smrt, i když mě a všem kolem způsobil tolik bolesti ... ?? Nějak se v tom ztrácím. Zřejmě nejde o tu zamlčenou odkopnutou sekeru, ale že jsem mu umožnil hrdinský pohřeb žehem, což asi anulovalo ten můj akt se sekerou. V opačném případě bych čekal, že Eivor dostane možnost odpovědět a konečně říct, jak to celé doopravdy bylo. A tím pádem Ubbovu odměnu odmítnout.
Mimochodem, když zmiňuji Ubbu - Ubba, Ivarr a Halfdan jsou potomky Ragnara Lothbroka, velkého dobyvatele (spíš nájezdníka). Patří k nim ještě Björn a Sigurd Snake-in-the-Eye, ale ti by se ve hře objevit neměli.
Zápletka ve Snotinghamscire je poměrně jednoduchá a dalo by se říci odpočinková. Dopis od Viliho, přítele z dětství, mě zve na návštěvu do Snotinghamu (hlavního města Snotinghamscire). Zde potkávám Trygvu, který mi sděluje, že jarl zrovna dobývá nedalekou pevnost Pictů. Nachází se v ní kopí, které kdysi Hemming Jarl ztratil během lovu - hodil ho po medvědovi, který s ním utekl do lesa. Během dobývání se mi podaří porazit vůdce a získat kopí, ostatně tak to nejspíše bylo v plánu :). Hemming Jarl mi během gratulace prozradí, že umírá a brzy přijde chvilka, kdy klan bude muset zvolit nového vůdce. Problém je v tom, že Vili roli jarla odmítá a bude tedy na mě, abych ho přesvědčil.
Vlastně se to celé má tak, že mě do Snotinghamu pozval Hemming Jarl, ale udělal to jménem Viliho, protože to zvýšilo šanci mého brzkého příjezdu. A čas je právě to, co už Hemming Jarl nemá. Naneštěstí zemře brzy po útoku na pevnost Pictů. Možnosti jsou nyní dvě - přemluvit Viliho nebo dosadit na trůn Trygvu. U Trygvy je potíž v tom, že má dostatečné schopnosti a moudrost, ale chybí mu urozený původ. Naopak Vili má podporu lidí, ale o vládnutí nejeví nejmenší zájem. Rád by z tohohle zasněženého kraje zmizel, nejlépe se mnou do Ravensthorpe.
Během příprav na pohřeb jsem musel provést několik klíčových rozhodnutí, tedy alespoň tak se ta rozhonutí jevila. Trygva se chtěl nechat upálit spolu s jarlem, což jsem mu vymluvil. Moje rozhodnutí se opíralo o fakt, že Vili bude potřebovat zdatného rádce. U samotného Viliho jsem trochu váhal, protože hra to zkomplikovala možností romance. I když to mi vlastně pomohlo, protože jsem začal tušit, že si nesmím Viliho k sobě jakkoliv vázat, neboť by to zvýšilo jeho ochotu odjet. Součástí rozhodování byla také navštěva místní věštkyně, která mi vyrobila lektvar a poslala mě na nejvyšší horu meditovat. Zde jsem se setkal s duchem Hemminga. S volbou mi moc nepomohl, ale naznačil mi mou vlastní budoucnost, kdy se ujmu trůnu jarla, protože je to můj osud. Poté následoval bossfight, kterým jsem Hemmingovi zajistil místo v Odinově sále. Nakonec vše dobře dopadlo. Po pohřbu jsme na nic nečekali a svolali jsme radu. Vili přijmul svůj osud a ujal se role jarla.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 30, 2022, 22:06:34
Kovář Gunnar už před nějakou dobou Ravensthorpe opustil a nechal tu místo sebe svou známou. Od ní jsem se dozvěděl, že odjel na námluvy. Nicméně to jsem ještě netušil, to námluvy budou součástí hlavního úkolu. Až s odjezdem do Glowecestrescire mi hra prozradila, že Gunnar odcestoval právě sem. Mám ho vyhledat na západním okraji Glowecestre (hlavní město). Opět je to lehce oddychová pasáž hry, kde se bojuje jen minimálně. V Glowecestre zrovna probíhá festival Samhaim, který se koná na počest bohaté úrody, jako poděkování bohům.
Gunnara jsem našel ve společnosti jeho vyvolené Brigid. Docela sympatická volba, ale Brigid má jednu vadu - není jí rozumět. Netroufám si tipovat, co je to za nářečí, připomíná mi to totiž nějaký mix holandštiny s angličtinou. Hra k tomu neposkytuje titulky, takže jsem byl odkázaný jen na to, co slyším a srozumitelné tak pro mě bylo jen něco. Kupodivu to moc netlumočí ani Gunnar. I když podle jeho reakcí šlo občas odtušit, co Brigid skutečně řekla. Po rozhovoru jsem se šel v jejich doprovu představit Cynonovi, místnímu vůdci, který letos plní roli krále sběru.
Cynon je poměrně zajímavá osoba. Dost si zakládá na pohanských tradicích a s nelibostí se dívá na to, jak místní obyčeje válcuje křesťanská víra. Přesto si jako svého nástupce vybral Tewdwra, oddaného křesťana, který pohany pohrdá. Ostatně mi to dal chvilku na to pěkně najevo, protože jsem ho měl na žádost Cynona doprovodit k oltáři svatého Kenhelma a zajistit mu ochranu. Při mých otázkách na Boha a křesťanskou víru jen kroutil očima :). Větší kontrast mezi Cynonem a Tewdwrem snad ani být nemůže. Byl jsem proto zvědavý, kam celý úkol v Glowecestrescire povede. Cynon si totiž usmyslel, že se na závěr svátku nechá rituálně upálit!
Mezitím mě Gunnar s Brigid zapojili do oslav první noci Samhainu. Dostal jsem plášť s koňskou lebkou, který slouží jako převlek představující ducha Mari Lwyd (s převlekem souvisí bug, viz poznámka níže). Poté jsem měl obejít pár domků a s pomocí správných rýmů si vykoledovat nějaké jídlo. Šlo to celkem samo, děti ani na rým nečekaly :D. Gunnar mě zprvu doprovázel, ale pak kamsi zmizel. Našel jsem ho na molu, kde se dostal do sporu s jedním z místních. Ne každý je totiž nadšený z toho, že si viking užívá místní pohostinnosti a ještě si chce odvést místní dívku. Došlo tedy na pěsti. Dotyčný byl dost tuhý, ale i tak dostal pořádnou nakládačku. Jenomže Gunnar si ke konci zápasu pochroumal nohu a dav kolem nás vypadal dost nabroušeně. Naštěstí zasáhla místní bylinkářka Modron, před kterou se dav rozutekl a ona Gunnarovi nohu ošetřila - tedy až poté, co si z nás vystřelila, že mu jí bude muset asi uříznout, což Gunnar s povzdechem přijal :). Modron je považována za čarodějnici, proto jí jdou lidé raději z cesty. Má malou dceru jménem Gwynedd. Na následnou oslavu jsem tedy musel sám.
U sudů s vínem jsem potkal Tewdwra s jeho kamarádem Gwilim (takový svalovec). Nejprve jsme si dali soutěž v pití, tu jsem prohrál, a poté jsme se pustili do místní pálenky. Noc se nám notně protáhla, ale oproti očekávání byla plná zábavy. Bylo vidět, že Tewdwr není takový fanatik, za kterého jsem ho pokládal. Dobře si uvědomuje sílu místních zvyků a dokonce se mi omluvil za předchozí nemístné průpovídky. Postupně se z nás stali dobří přátelé a ještě relativně střízliví jsme domluvili budoucí spojenectví klanu Havranů s Glowecestrescire (svatba Gunnara s Brigid do toho akorát hezky zapadla). Notně opilí jsme skončili u Tewdwra doma a tam jsme odpadli.
Ranní probuzení nebylo po tom množství alkoholu zrovna fajnové, navíc jsem nemohl Tewdwra najít. Místo toho jsem si všiml stop zápasu kolem a krve na mé čepeli. Krátkým vyšetřováním jsem dospěl k závěru, že Tewdwra někdo unesl. Venku se mezitím objevil Cynon v doprovodu stráží a obvinil mě z vraždy. Chybějící tělo jako důkaz mu vůbec nevadilo. Od této chvíle se pro mě Glowecestre stal nepřátelským místem (oranžová zóna). Nejprve jsem zašel za Modron, protože jsem v domě našel váček s bylinkami. Podle ní jde o bylinky na spaní, navíc tuhle směs vyrábí místní druid Halewyn, takový podivín. Musel jsem ho z domu vylákat v přestrojení za ducha Mari Lwyd, poté zapálit jeho slaměné panáky a nakonec mu odpovědět na otázky (odpovědi jsem našel důkladnou prohlídkou jeho domu a blízkého okolí). Poté mi prozradil, že směs vyráběl pro Gwilima z Cudd Lladron (ano ten Gwilim, co s námi včera popíjel).
Kousek od domu druida jsem potkal Modron, která mi prozradila, že Cudd Lladron je welšské označení pro Thieve's Warren (místní tábor banditů). V táboře jsem našel Gwilima i Tewdwra. Gwilim mi prozradil, že Tewdwra unesli na příkaz Cynona, který jim za jeho smrt dobře zaplatil. Nedávalo to moc smysl, Tewdwr by měl přeci Cynona na konci oslav nahradit, tak proč ho zabíjet? Vlastně jsem měl štěstí, protože bandité se rozhodli nechat Tewdwra na živu, aby mohli z Cynona vytáhnout víc peněz. Gwilim je pitomec, vzhledem k včerejším okolnostem jsem ho nechal na živu, ale s Tewdwrem to vypadalo zle. Musel jsem ho urychleně dopravit k Modron, která to také neviděla zrovna růžově. Tewdwr má podle ní otravu krve a s tím moc dělat nejde.
Modron mi pověděla o zvláštním kontrastu mezi Cynonem a Tewdwrem, a vůbec si postěžovala na to, jak křesťané zadupávají místní zvyky. Podle ní chtěl Cynon obětovat Tewdwra místo sebe. Než jsem odešel, tak se mě Modron zeptala, co mám v plánu s Cynonem udělat. Odpověděl jsem jí, že je na lidech, co s ním udělají, já ho zabíjet nebudu.
Další část vyšetřování mě zavedla zpět do města, kde jsem začal pátrat po Cynonovi. Musel jsem získat odpovědi přímo od něj. Podle místních se zamkl v kostele. Dovnitř se dá dostat dvěma způsoby. Buďto klasicky alternativním vstupem, protože dveře jsou zatarasené z druhé strany, nebo skrze Gevu, která má klíč od západních dveří. Vzal jsem to přes Gevu, které jsem měl donést bednu pro Cynona a ona mě poté dovedla ke dveřím (klíč jsem jí mezitím ukradl, takže jsem si musel otevřít sám, což jí kupodivu nijak nevadilo - třeba kde jsem ten klíč sakra vzal :)).
Cynonovi jsem sdělil, že jeho plán ztroskotal, protože Tewdwr je živ a zdráv. Cynon se nijak netajil svou averzí vůči němu a jeho víře. Nechtěl, aby se role vůdce zhostil křesťanský fanatik. Trůn však nezůstane prázdný, vlády se ujme Modron! A bylo to venku, strůjcem Tewdwrovy vraždy byla ve skutečnosti Modron. Ve svých vizích totiž viděla, jak Tewdwr spálí a pošlape vše, co s Cynonem vybudovali. Včetně jejich dcery Gwynedd. Poté jsem mu pověděl o tom, že Tewdwr není tak zabedněný, jak si myslí a s tím jsem ho opustil.
Modron jsem našel v jeskyni na západě, kam vedla cesta za tajným vstupem v táboře banditů (to je ta jedna truhlička, co svítila na mapě, ale nikde nebyl vidět vstup). Chystala se obětovat Tewdwra. S Modron následoval bossfight, ale neměla šanci mi nijak ublížit. Jediným problémem celého souboje je to, že Modron běhá po ochozech a provazech nad bojištěm, takže se hůř zaměřuje. Nakonec jsem jí donutil k boji na zemi a to byl její konec. Tedy ne úplně, i Modron jsem nakonec nechal na živu. Jednak jsem nechtěl Gwynedd připravit o matku a pak si to ani ona ani Cynon nezasloužili. Ve své podstatě jen chránili své zvyky, svou kulturu a to bych měl jako viking chápat.
S Gunnarem a Brigid jsme se po tom všem vydali na závěr oslav. Cynon předal korunu krále sběru Tewdwrovi a v doprovodu druida Halewyna se vydal do útrob velkého slaměného panáka. Na mě bylo, abych zažehl rituální oheň ...
Poznámka: s převlekem Mari Lwyd se pojí bug, díky němuž ho nejde sundat a hra ho pak používá místo klasického pláště. V případě převleku totiž nejde o fyzický předmět, který by šlo v inventáři sundat (unequip). Řešení spočívá v tom, že si přivoláte koně (popř. jiného mounta), nasednete na něj a klávesou B si přetáhnete plášť přes hlavu - v tu chvíli se oblečení postavy resetne. Nicméně převlek Mari Lwyd tím zmizí nadobro, takže je nutné s tím vyčkat až do té chvíle, než budete mít rozhovor s druidem Halewynem za sebou!
Wincestre
Před dalším úkolem jsem si oběhl Ravensthorpe a dokončil jsem výstavbu posledních budov. Tím jsem dosáhl 6. úrovně a Ravensthorpe je konečně kompletní. Myslel jsem si, že to zvládnu dříve, ale surovin je tak akorát. Jejich přísun je navíc nastavený tak, že po raidech už další suroviny získáváte jen v rámci spojenectví s okolními zeměmi, takže výstavba Ravensthorpe probíhá prakticky po celou dobu hraní základní hry a nejde urychlit.
Wincestre je podobně jako Lunden a Jorvik sídlem další trojice kultistů - The Gallows, The Quill a The Seax, přitom The Seax je biskup Ealhferth, který nedávno zemřel. Tím pádem bychom měli mít jednoho z krku. A jak jsem to dozvěděl? Do Wincesteru jsem odjel na pozvání člověka, který sám sebe nazývá Poor Fellow-Soldier of Christ. V katedrále jsem měl vyhledal mnicha v bílém, kterému jsem měl sdělit heslo. Mnicha jsem našel, ale musel jsem krom hesla využít i své charisma. Poté mě odvedl do dříve zamčené knihovny, kde jsem se setkal s tajemným mužem. Vlastně jsem nejprve uslyšel hlas z poza regálu, hezká dramatická vsuvka, za kterou se k mému překvapení skrýval král Aelfred!
I král byl oním Kristovým vojákem varován - někdo usiluje o jeho život. Král mě proto požádal o pomoc, což mi přišlo po tom všem, co se přihodilo s Fulke, jako drzost. Nicméně král se od Fulke distancoval a naopak mi poděkoval za její odstranění. Řád je trnem v oku i pro Aelfreda. Podle králova vyjádření je potřeba odstranit jen dva členy Řádu, protože biskup Ealhferth nedávno zemřel. Požádal mě o diskrétnost, neboť Wincestre není bojovou zónou a k ruce mi dal šerifa Goodwina. No, toho jsem vlastně musel nejprve osvobodit z místních kasáren, kde byl na rozkaz The Gallows uvězněn.
Díky této události bylo snadné The Gallows odhalit, protože je to osoba, která musí mít soudní moc, jinak by nemohla podepsat příkaz k zatčení. Ze všech možných kandidátů nám vyšel šerif Selwyn, který je známý pro své brutální praktiky. Našel jsem ho na popravišti a tam ho odpravil. Musel jsem ho střelit hned 3x, protože Selwyn je o něco tužší. Tím mě připravil o možnost zvolit místo jeho skonu mimo pohledy stráží. Strážní naštěstí popraviště po nějaké době opustili, takže jsem volnou ruku získal. Nicméně moc diskrétní celá akce nebyla, což mi král Aelfred hned vyčetl.
K The Quill mě pro změnu dovedly děti, protože The Quill je osobou, která využívá děti pro špehování, krádeže a záškodnické činnosti. Nejvíc mi v tomto ohledu byla nápomocná dívka jménem Aelwyn a její bratr(?) Wigbert. Aelwyn bratra přemluvila, aby mi prozradil vstup do doupěte zlodějů a dal mi svůj klíč. Cesta mě zavedla do stok a k jisté Hildě. Neměl jsem však šanci jí sestřelit na jednu ránu, zmizela ven do města a směrem k sídlu biskupa. Teprve tam jsem jí mohl v poklidu zabít. Zajímavé na shledání s Hildou bylo to, že mě prozradila Aelwyn. Z posmrtného rozhovoru s Hildou jsem se dozvěděl, že Aelwyn je plně oddaná Řádu.
The Gallows a The Quill byli po smrti, zdánlivě jsem měl tedy splněno, ale nechtělo se mi věřit, že by biskup Ealhferth tak náhle zemřel. Vydal jsem se proto na jeho pohřeb. Začal jsem se vyptávat místních a do cesty se mi připletla i biskupova sestra Harriet, která na mě poštvala vojáky. Od jistého Wemby jsem se dozvěděl, že jeho přítel Leof nedávno zmizel. Wemba je poněkud slabomyslný, takže rozhovor s ním je obtížnější. Sdělil mi, že naposledy viděl Leofa zřejmě mrtvého a pak někdo ukradl jeho tvář. Dovtípil jsem se, že tělo, které dnes bude pohřbeno, patří právě Leofovi a někdo mu poškodil obličej tak, aby nebylo poznat, že to není biskup. Ealhferth svou smrt jen předstíral, aby se mohl připravit na svůj plán - odstranit krále Aelfreda. Urychleně jsem se přesunul do katedrály a potají se vyšplhal na trámy nad pódiem, odkud král pronášel svou řeč. Mezi přítomnými by měl být Ealhferth, ale nebylo jasné, kdo to je, tak jsem prostě jen vyčkával. Poté, co král skončil, se jeden z vojáků rozběhl proti králi a nyní přišla má chvilka - střelou do hlavy jsem ho definitivně zastavil. Byl to docela zázrak, protože Ealhferthovi naběhl klasický velký HP bar bossfightů, takže jsem nečekal, že ho sundám na jednu ránu.
Král mi poděkoval a podle dohody mi předal výplatu ve stříbře takové váhy, kterou unesu. No, váha tak úplně neseděla, jednalo se o stříbrný kříž vykládaný smaragdy, ale to z něj udělalo celkem hodnotkou tretku a adekvátní odměnu. Jenomže ono to mělo i jiný význam. Král mě poté nabídl, že zapomene na naše vzájemné rozpory (myslel tím Sasy a Vikingy), pokud přijmu křesťanství. A bylo po příměří! Král se svou gardou katedrálu opustil a Goodwyn mi zabránil ho následovat. Svou volbu jsem prý promeškal. Poté odběhl a v katedrále se rozezněly zvony. Před branami katedrály se mezitím sešikovala královská vojska. Winchester se pro mě stal pastí, odkud jsem musel urychleně prchnout.
Ještě před královským poděkováním jsem se díky Ealhferthovu klíči dostal do podzemí pod biskupovým sídlem, kam jsem dříve nemohl. Tím jsem se dostal k poslední zbylé truhličce v Anglii a dozvěděl se něco málo o Řádu. Po návratu k Randvi jsem čekal, že se mi nově odemkne komplet Hamtunscire (oblast okolo Winchesteru), ale to se nestalo. Spojenectví s králem Aelfredem není možné a tak by to nejspíš postrádalo smysl - nicméně Eivor králi slíbila, že ho sesadí silou, tak třeba někdy příště :).
Kam dál
Po dobrodružství ve Winchestre se děj zasekl a u Sigurda se objevila ikonka pro rozhovor. Požádal mě, abychom společně vyrazili zpět do Norska, aby mohl naplnit svůj osud. Mě ovšem chybí ještě komplet Vinland, takže jsem se rozhodl jeho prosbu prozatím odložit.
V současné chvíli mám za sebou 140 hodin (podle save pozic, Uplay píše 144 hodin, ale v tom je navíc započítané repete po pádech hry). Z perků jsem si odemkl komplet červenou a modrou větev a master bod jsem investoval do modré větve (Power mám nyní 430). Hra mě nakonec baví, příběhově je to opravdu celkem zajímavé a není to naštěstí jednotvárné. Právě z recenzí jsem měl obavy, že budu dělat pořád to samé, jen v jiných kulisách, ale ve finále je každá oblast něčím unikátní. Problém je ovšem ta velikost. Na druhou stranu si říkám, že struktura hlavního příběhu a jeho variabilita nahrávají tomu, aby se ty lokace prozkoumávaly až při plnění jednotlivých částí hlavního úkolu (ideálně k tomu dodržovat linku rostoucí Power oblastí). Oba přístupy tak nakonec vyjdou nastejno. Zatím si ani netroufám odhadovat, jak daleko jsem od konce základní hry (Uplay píše 82% hotovo).
Co se týče angličtiny, tak to není úplně ideální. Moje úroveň sice stačí na to, abych mohl Valhallu hrát a rozuměl jsem tomu, o co ve hře jde, ale i tak bych překlad uvítal. Drobnosti mi prostě unikají a nemám ani čas se tím zabývat. Problém je, že rozhovory plynou celkem svižně (nejde je zastavit), takže co uteče to prostě uteče. Je to škoda, protože Valhalla mi po stránce příběhu přijde nakonec o chlup lepší jak Odyssey, což je dané i tím, že jednotlivé lokace nejsou izolované, ale dějově se proplétají. Tím se Valhalla vrací ke struktuře Originu, jen těch zainteresovaných postav je tu o poznání více :).
Přispěvatel: Elemir Prosinec 31, 2022, 13:41:32
Vinland je lokace s Power 160, příběhově jde tedy zhruba o prostřední část hry. Nicméně odjezd do Vinlandu jsem dlouho odkládal. Původně jsem si myslel, že jde o nějakou oblast v dosahu Anglie, ale po rozhovoru s Nessou, která mě měla odvézt, jsem se dovtípil, že půjde o něco zcela jiného. Vinland je vzdálená 3 týdny od Anglie a příběh mě sem žene kvůli dopadení Gorma Kjotvesona, syna Kjotveho (záporák z počátku hry). Gorm po porážce otce uprchl z Norska a s armádou vyplul na západ. Teprve při příjezdu k břehům Vinlandu mi došlo, že pluji do Ameriky :).
Hra mě před odjezdem připravila o mou výbavu, protože v Americe musím vystupovat jako řadový osadník. Kjotve sem láká nově příchozí a zaměstnává je při hledání artefaktů. Nejde o nijak velkou lokaci. Na mapě se nachází několik jednoduchých mysterií (část z nich se odemkne v návaznosti na příběh) a pár velkých truhel s craftící výbavou. Průzkum jsem zvládl i s holýma rukama a to včetně bossfightu s přerostlým losem (O Yan Do Ne).
První synchronizace mi ukázala povědomě vypadající indiánskou vesnici a při dalším průzkumu jsem našel známou jeskyni. Nebylo pochyb, tohle je odkaz na Assassin's Creed III, jen jsem tu o pár století dříve :D. Smyslem dobrodružství ve Vinlandu je totiž ukázat, jak se Jablko ráje dostalo do opatrovnictví kmene Kanien'kehá:ka, odkud jej jako dědictví získal Connor (Ratonhnhaké:ton). Jablko ráje vykopal Gorm, kterého Eivor zabije a Jablko předá indiánům, protože je přesvědčená, že jen oni budou vědět, jak ho využít - až nadejde ten správný čas. Pokus o vstup do chrámu mi Eivor odmítla s tím, že tenhle odkaz není určený jí.
Než jsem se však na závěr příběhu dostal, tak jsem se musel s pomocí Olava dostat Gormovi na stopu. Olav před Gormem utekl do indiánské vesnice, kde mě uvítali celkem chladně. Pomohl mi až havran Synin, který mi přistál na ruce a vůdkyni indiánů to posloužilo jako dobré znamení. Poté mě dovedla do ukryté jeskyně, kde přebýval Olav. S pomocí rudy a kůží jsem si u místního obchodníka zakoupil novou výbavu a vyrazil jsem na setkání s Gormem.
Zabití Gorma byla otázka chvilky. Čekal jsem nějaký větší bossfight, ale Gorm byl jen klasický voják. Po jeho smrti jsem od něj získal Jablko ráje, se kterým jsem se vrátil do indiánské vesnice. K večeru tu probíhalo vyprávění starých příběhů, jenomže problém s indiány je v tom, že nemluvíme stejnou řečí a hra to nepřekládá. Jakmile domluvila vůdkyně kmene, tak jsem byl vybídnut k vyprávění já. Eivor si zvolila příběh o Odinovi a jeho synovi Baldrovi, takže jsem tím alespoň získal lepší vhled do událostí, které předcházely výjevu ve snu pod dubem v Ravensthorpu - úvod do datadisku Dawn of Ragnarök. Šlo o Lokiho zradu, které se na Baldrovi dopustil. Hned na to jsem indiánům předal Jablko ráje do úschovy.
Tím byla moje akce ve Vinlandu u konce a mohl jsem se vrátit zpět do Anglie. Na řadě byla zdánlivě poslední výprava ...
Přispěvatel: Elemir Prosinec 31, 2022, 13:45:05
Sigurd po celou dobu mého dobrodružství ve Vinlandu trpělivě čekal. Nakonec jsme nasedli na loď a odpluli směrem na sever. Hra nás vykopla poblíž Alrekstadu, sídla krále Haralda. Sigurd se tu chtěl setkat se svým otcem, aby se s ním mohl definitivně rozloučit - samozřejmě až poté, co mu znovu vyčetl jeho slabost. Během rozhovoru jsem se snažil přiklonit na stranu Styrbjorna, protože mi bývalého krále bylo líto. Osobně jsem rozuměl tomu, proč udělal to, co udělal, ale také jsem rozuměl tomu, proč ho za to Sigurd nenávidí. Podle Sigurda se měl Styrbjorn alespoň pokusit králi Haraldovi postavit, i kdyby to znamenalo zánik klanu Havranů - nikdo totiž neví, jestli by Harald opravdu zvítězil. Z rozhovoru totiž vyplynulo, že Harald dal Styrbjornovi ultimátum. Jeho pomoc s Kjotvem nebyla žádná dobročinnost, jak to mohlo zprvu vypadat. Styrbjorn se před ním sklonil jen proto, aby zachránil klan.
Cestou nas sever jsem pořešil dvě zbývající mystéria - souboj s medvědem Bear of the Blue Waters a souboj s Orwigem Nesmrtelným, posledním drengrem jarla Ragnara. Oboje dvoje byla víceméně rutina. Hordafylke je lokace s Power 280, kdežto moje aktuální Power byla už 450. Kousek od severního fjordu jsme podnikli poslední nájezd na pevnost, ale nic zajímavého mi to už nepřineslo. Jen jsem si Hordafylke odškrtl jako kompletně prozkoumanou lokaci.
Cesta nás vedla dále až na úplný konec severního fjordu. Na jeho konci však nebylo zdánlivě nic zajímavého, jen sněžná bouře. Sigurd vystoupil a já ho následoval skrze bouři až do jeskyně Goinnhellir. Uvnitř se cesta rozdvojila. Levá vedla do menší jeskyně s Odinovo kopím - Gungnirem. To jsem si nakonec vyzvedl až později, protože jsem se nejprve vydal za Sigurdem doprava, což je cesta bez návratu. Zastavili jsme se u velkých kamenných dveří, u nichž Sigurd pronesl slova, která jsem už dříve viděl v poznámkách přiložených u Saga Stone (viz dobrodružství v Centu). Dveře se otevřely a za nimi jsme se dostali do dalšího chrámu Isu, kterému vévodil Strom života - Yggdrasil.
Ve skutečnosti jde o velký počítač, který obsahuje porty pro připojení (propojení se provádí přes páteř). Na jednom portu byla zavěšená Svala, matka věštkyně Valky. Věštkyně tedy tajemství Yggdrasilu znají, protože jinak by Svala neznala cestu ke stromu. Stejně tak asi věštkyně ví, co Yggdrasil umí, byť to nemusejí tak úplně chápat. Podobně na tom byl Sigurd, který znal Yggdrasil a jeho moc ze svých vizí. Sigurd se přiblížil k řídící kouli a skrze ní aktivoval porty. Poté se mě zeptal, jestli jsem připravený na cestu do Valhally a postavil se doprostřed kruhu. Jeden z portů se na něj připojil, vytáhl ho do výšky a Sigurd v tu ránu usnul. Nyní byla řada na mě.
Probudil jsem se v posteli v dlouhém domě, nebo to tak alespoň vypadalo. Když jsem však vyšel ven, tak jsem zjistil, že jsem ve Zlaté síni, místě posledního odpočinku hrdinných válečníků. Tohle je skutečně Valhalla! Cestou mezi stoly jsem objevil Sigurda a Svalu, všichni kolem mě přitom oslovovali Havi. Sigurd měl zpět svou paži a Svala byla opět mladá a plná síly. Poté se otevřely velké dveře a před námi se objevilo prosluněné bojiště, kde jsme se zapojili do velké bitvy (každý proti každému). Finální souboj byl se Sigurdem, kterému jsem paži opět usekl, ale nic si z toho nedělal, protože paže mu prý do dalšího dne opět doroste. A vskutku dorostla, protože boj byl náplní každého dne a Sigurd pokaždé o svou paži přišel a opět mu dorostla.
Každý den však nebyl úplně stejný. Vždy se něco málo změnilo, až jednoho dne Eivor zahlédla na bojišti Varina, svého otce. Jenomže to nebylo možné! Varin přeci umřel jako zbabělec, takže se nemohl do Zlaté síně dostat. Přesto tu byl. Eivor začala uvažovat o tom, že vše kolem je prostě jen sen, iluze, která plní její přání. Vše vyvrcholilo dnem, kdy Sigurd přivedl Varina přímo k Eivor. V té chvíli si Eivor uvědomila, že to celé je opravdu podvod a ona dokáže myšlenkami iluzi měnit. Pochopil to i Sigurd a souhlasil, že se oba vrátí zpět do skutečného světa. Ovšem to se snadno řekne, ale hůř udělá.
Odchodu jim zabránil samotný Odin, který Eivor zadržel a pokusil se jí přemluvit, aby neodcházela. Vyjmenoval jí všechny úspěchy a neopomněl jí připomenout, že je to i jeho zásluha. Když Eivor dál vzdorovala, tak se Odin naštval a došlo na souboj. Není to však klasický bossfight, Odin nemá vidět žádný HP bar a Eivor nemůže umřít. Nevenek to vypadá jako věčná bitva. Eivor navíc netuší, že bojuje sama se sebou, se svým vlastním já. Poté, co Eivor poprvé upadla na zem, tak se z dáli ozvalo Sigurdovo volání. Sigurd stál u pootevřených dveří ke schodišti a mával na Eivor. Vida, cesta ven!
Odin to ale nevzdal. Kdykoliv jsem se ke dveřím přiblížil, tak blesk zasáhl mou sekeru a pomocí ní si mě Odin přitáhl zpět. Začal jsem tušit, že sekera je klíč k útěku, ale odhodit jí nešlo. Navíc se mi po několika pokusech přeci jen podařilo dostat za dveře. Jenomže to bylo taky k ničemu. Schodiště byla jen další iluze. S tím ale ustal i boj. Nakonec stačilo sekeru sundat klasickým unequip v inventáři a animace se posunula dál. Na schodišti se objevil otec s matkou a oba mi podali pomocnou ruku. Odin zuřil, bez něj prý nejsem nic, ale bylo mu to houby platné. Mým přáním bylo cokoliv jiného než to, co mi Odin nabízel. A tak jsem dokázal odejít.
Nečekalo mě zrovna příjemné probuzení. Sigurd se z Yggdrasilu vymanil dříve, ale také díky tomu padl do pasti jako první. Nebyli jsme totiž sami, někdo nás po celou dobu sledoval a nyní přišel čas, aby se nám odhalil. Za Sigurdem stál Basim a držel Sigurdovi čepel u krku! Sdělil mi, že jsem to já, koho vlastně celou dobu hledal. Eivor to pořád nedávalo smysl a ani Sigurd netušil, o co Basimovi jde. Basim si to přitom přišel vyříkat s tím, koho Eivor ve skutečnosti představuje a tím je Havi neboli bůh Odin.
Při hledání Sigurda v Centu jsme měli s Basimem delší rozhovor na téma rodiny. Basim mi tehdy přiznal, že měl rodinu, ale jeho dobrý přítel ho zradil. V té době nebylo jasné, jestli Basim mluví o svém současném životě, nebo je to jen nějaká vzdálená vzpomínka. Díky průzkumu Anglie jsem totiž věděl, že Basim je reinkarnovaný Loki, tedy ústřední postava videa, které jsem našel zakódované v Animu. Loki potají podstoupil poslední z metod záchrany Isu (stejně jako Odin a jeho věrní), takže se stal v podstatě nesmrtelným. Nikdo z nich však netušil, kdo a kdy bude plně reinkarnován. Ostatně ani Eivor nedokáže svou identitu přijmout, proto nerozumí tomu, co Basim chce a proč to dělá.
Chvilku na to došlo k souboji, který je opět zvláštní. Basim taky nemá viditelný HP bar, takže jsem nebyl schopný odhadnout, jestli je vůbec zranitelný. Eivor tentokrát zranitelná byla, ale díky vysoké výdrži mě Basim zas tolik nezraňoval. Vypadalo to na dlouhý souboj, který bych ale ve finále projel, protože by mi nakonec došlo léčení. Basim je dost hbitý a během boje si pomáhá kouřovou clonou, takže mě zasahoval poměrně často. Dlouho mi trvalo, než jsem odhadl jak na něj. Klíč je v tom, sundat mu staminu a omráčit ho (pomocí úspěšného odrážení útoků). Při následných bonusových úderech se pak boj posune do další fáze, kdy Basim zdrhne a rozběhne se za Sigurdem.
Cestou jsem mohl doplnit léčení a připravit se na finální konfrontaci - tedy alespoň jsem doufal, že se z toho nevyklube boj na půl hodiny :). Basim se rozhodl pomstít na Sigurdovi, protože to pro něj byl mnohem snazší cíl, ale nakonec jsem ho donutil pokračovat v souboji se mnou. Sigurd mezi tím aktivoval porty a zavolal na mě, abych Basima nalákal do středu kruhu. Jeho plán jsem ihned pochopil, ale pouhá přítomnost Basima uprostřed kruhu nestačila. Opět jsem proto nasadil blokování útoků, dokud se mi nepodařilo Basima omráčit. Další mocný úder vedl k animaci, ve které port Basima chytl a uvěznil v iluzi Yggdrasilu.
Basim mě předtím stihl nebezpečně zranit skrytou čepelí, ale naštěstí se netrefil úplně ideálně. Eivor tak byla dost oslabená a s radostí si přisedla k vyčerpanému Sigurdovi. Sigurd mi během rozvoru sdělil, že jeho čas jarla je u konce a nyní bych to břemeno měl převzít já. Hned na to mi vyjmenoval 3 moje rozhodnutí, která ho ujistila, že si místo jarla plně zasloužím. Navíc mi slíbil, že se do Ravensthorpu vrátí se mnou.
Bylo to o fous. S něčím takovým jsem vůbec nepočítal, protože některá z těch rozhodnutí padla skoro na počátku hry. Později jsem si na IGN Wiki našel, že těch rozhodnutí je celkem 5:
1) na počátku hry máte možnost ukradnout Styrbjornovy zásoby (před cestou do Anglie)
2) zahájení romance s Randvi ještě před objevem Yggdrasilu (romance je dostupná poměrně brzy po příjezdu do Anglie)
3) ztráta trpělivosti během hádky se Sigurdem v Oxenfordscire (během rozhovoru je možné udeřit Basima a poté i Sigurda)
4) volba toho, jak se postavíte ke smrti Daga
5) podpora/nepodpora Sigurdovo rozhodnutí během soudu s Holgerem
Myslel jsem si, že jsem si jeden kladný bod zasloužil během soudu s Holgerem, ale asi jsem Sigurdovi moc odporoval. Naopak mě překvapilo, že mi Sigurd pochválil chladnou hlavu během sporu v Oxenfordscire, protože jsem během rozhovoru udeřil Basima (Sigurda už ne). Podle vyjádření Sigurda šlo o to, že i když jsem s jeho rozkazy nesouhlasil, tak jsem je byl ochotný splnit. Další kladný bod byl Dag, kterému jsem dopřál odchod do Valhally (podal jsme mu jeho sekeru). No a samozřejmě jsem neukradl Styrbjornovy zásoby, což bylo ostatně na žádost Sigurda, který nechtěl otce okrádat. U romance s Randvi jsem tušil, že to nebude jen tak samo sebou a něco tím určitě riskuji :). Po návratu do Ravensthorpe se totiž Randvi se Sigurdem dohodnou na rozvodu, čímž bude Randvi zase volná. Stačilo tedy počkat, ale to jsem nemohl tušit.
Minimálně 3 kladné body jsou nutné proto, aby se Sigurd vrátil do Anglie. Měl jsem to tedy na hraně :). V opačném případě by měl Sigurd zůstat v Norsku a moje role jarla v Ravensthorpe by tak postrádala dostatečnou legitimitu. Vlastně bych tím naplnil proroctví Valky o zradě Sigurda. Byl jsem proto rád, že to takhle dopadlo a Sigurd zůstal se mnou.
Na skok do současnosti
Před návratem Sigurda a Eivor do Ravensthorpe se hra přepne do současnosti. Shaunovi a Rebecce totiž zapadne poslední dílek do skládačky. Když v roce 2012 Desmond aktivoval planetární štít, tak zůstalo zařízení zapnuté. To vedlo k tomu, že magnetické pole postupně sílilo a sílí i dál. Vysledkem jsou třeba padající satelity Absterga, o kterých se dozvíte už na počátku hry (během první pasáže ze současnosti). Časem by to mohlo být pro Zemi nebezpečné. Řešením je ovládání Yggdrasilu, kterým by se mohl planetární štít přenastavit. Layla se tak vydává do chrámu Isu a k Yggdrasilu. Cesta je ovšem nebezpečná, protože v okolí Stromu života je zvýšená radiace. Layla si proto vezme na cestu Hermovu hůl, která jí zajišťuje nesmrtelnost. Během připojení k Yggdrasilu však drží hůl v ruce, takže když jí port připojí a ona usne, tak jí hůl vypadne na zem.
Uvnitř simulace se Layla potkává s Basimem, který se toho za uplynulých 1000 let hodně naučil. Ostatně byl to právě Basim, který skrze Animus kontaktoval Shauna a Rebeccu a upozornil je na Eivor. Yggdrasil je možné ovládat i zevnitř, ale je potřeba nejprve propočítat několik kalkulací, aby nedošlo k chybě. Na to je ovšem málo času. Layla nemá svou hůl při sobě a tím pádem jí okolní radiace postupně ničí tělo. Layla se nakonec rozhodne zůstat, dokud s pomocí Čtenáře nepřijde na řešení. Mezitím se Basim vymaní ze simulace a spadne na zem hned vedle Hermovo hole (Basimovo tělo bylo po celou dobu připojeno, stejně jako tělo Svaly). Díky holi se snadno zregeneruje. Navíc se konečně dočkal. V holi je skryto vědomí jeho dávné lásky Alethei, které kdysi do hole sám ukryl.
Valhalla tak konečně dala smysl příběhové lince současnosti z datadisků k Odyssey. Aletheia učila Laylu i přesto, že Layla nebyla pro tento úkol úplně vhodná. Layla se tak stala součástí plánu na vysbození Basima - Lokiho. Aletheia už zřejmě nehodlala čekat na vhodnějšího kandidáta. Layla nakonec uspěla a navíc opravila planetární štít. Co víc by si mohli přát? Basim se však ve svém odhadu přeci jen zmýlil. Aletheia se ho v jednu chvíli zeptala, zda-li Odin žije a Basim jí na to odpověděl, že zůstali už jen oni dva. Basim totiž zapomněl na Juno! Možná o ní ani neví.
Basim se přesune na základnu v Norsku, což Shaun a Rebecca nesou nelibě, ale Layla je skrze Animus ujistí, že zůstat v Yggdrasilu byla její svobodná vůle. Poté si Basim vyžádá osobní schůzku s Williamem Milesem (mentorem assassínů). Shaun s Rebeccou odjedou, aby domluvili podrobnosti schůzky. Mezitím si Basim může lehnout do Animu a pokračovat v původní práci Layly.
Příběh v Anglii pokračuje návratem Sigurda a Eivor. Eivor je jmenována jarlem a na alianční mapě se objeví možnost pokračovat příběhem v Hamtunscire, panství krále Aelfreda :).
Přispěvatel: Elemir Leden 04, 2023, 08:04:52
Tím jsem se ale také dostal trochu do pasti, protože jsem krom hrobek začal pomalu zabředávat do dalších úkolů v Ravensthorpe a tím pádem se mi do toho všeho znovu přimýchaly datadisky. S datadisky je to poněkud komplikovanější, než jsem si zprvu myslel. Valka totiž nabízí hned 2 podobné úkoly. Ta původní linka mě navedla na datadisk Dawn of Ragnarök (spánek pod dubem v Ravensthorpe). Valka mě poté vyzvala ke speciálnímu rituálu, který mě prostřednictvím snu zavedl do Svartalfheimu. Ze snu se dá kdykoliv probudit, čímž jsem se objevil opět v Ravensthorpe. Návrat zpět do snu se pak provádí skrze lektvar, jenomže v tuhle chvíli mi Valka nabídla lektvary 2 - jeden vede do Svartalfheimu a druhý mi nově odkryl Asgard.
Došlo mi, že tady jsem v rámci deníku něchtěně smíchal dvě věci. Asgard je totiž pokračování původní vidiny z počátku hry, ve které se mi zjevila moje zrada na Sigurdovi. Měla by to tedy být normální součást základní hry. Více by to odpovídalo tomu, že mi do kompletace chybí ještě 10% (Asgard je izolovaná snová lokace menšího rozsahu). Spánek pod dubem v Ravensthorpe s tím nemá nic společného, protože ten slouží jako úvod do datadisku Dawn of Ragnarök.
Aby toho nebylo málo, tak za chýší Valky se mi usídlila Edyt, další věštkyně. Ani jsem jí nestačil pořádně prokecnout a do rozhovoru se přimíchala Valka :). Edyt pochází z Isle of Sky, což je izolovaná lokace, která do hry přibyla s updatem 1.4. Jde o místo, kde se na chvilku skříží příběh Valhally s odkazem z Odyssey (pak se k tomu vrátím v samostatném příspěvku). Isle of Sky není moc velký a příběh v něm poměrně rychle graduje - vlastně je to jenom kulisa pro odvyprávění určitých událostí.
Hildiran a její mentální výzvu už jsem zmiňoval dříve, nicméně poblíž Hildiran se usídlil další zvláštní "obchodník", který mi nabízí výlet mezi bájné tvory, abych si zajistil lepší výbavu. Podrobnosti zatím neznám, ještě jsem s ním nemluvil. Na mě je to moc aktivit najednou. Připočíst k tomu musím i extra raidy, protože v nich se ukrývá také nějaký příběh o jednom svatém a jeho výbavě. Tohle bych celé odsunul až na konec hry. Obtížnost úkolů totiž škáluje s mojí Power a vždy se drží nade mnou. Nebude to tedy nic, co by bylo nezbytně nutné (jen jen o bonusy).
Vstupy do datadisků Wrath of the Druids a The Siege of Paris zůstaly tak, jak jsem je již popsal. Do Wrath of the Druids se dostane díky pomoci obchodnice Azar, do The Siege of Paris vede cesta skrze Toku a jejího přítele Piera. Wrath of the Druids mám stejně jako Isle of Sky už hotový. Je to poměrně velký datadisk (komplet mi zabral okolo 15 hodin), přičemž se odehrává na extra mapě (Irsko). Normálně je dostupný už od Power 55 a ukončené dvojice příběhových Arců v Anglii, ale obsah škáluje a drží se okolo aktuální obtížnosti hráče. Včera jsem navíc rozehrál datadisk The Siege of Paris, který se zdá oproti Wrath of the Druids podstatně menší a jeho obtížnost se drží nade mnou (nepřátelé mají u HP baru červený kosočtverec).
Poznámka: hlavní příběh hry je rozdělený do několika příběhově ucelených segmentů, které se nazvývají Arcy. Hra to prezentuje jako paměťové (DNA) záznamy databáze Animu. Díky tomu je možné některé Arcy odehrát v jiném pořadí, než by odpovídalo rostoucí Power lokací. Přesto je příběh hry plynulý, což je dáno jednak tím, že je vměstnán do jednoho jediného roku a pak posloupnost určitých ("klíčových") Arců je předem daná, takže jsem neměl pocit, že by hra někde něco předbíhala nebo by něco na sebe nenavazovalo. V rámci základní hry odpovídají Arcy jednotlivým částem Anglie, u datadisků (DLC) je Arc celý datadisk. První dva úkoly (Arcy) se týkají dosazení nových panovníků a právě ty jsou důležité pro odemčení Wrath of the Druids.
A když už jsem se takhle předběhl, tak přidám ještě poznámku k mé současné postavě. Po dokončení Isle of Sky a Wrath of the Druids jsem zkompletoval všechny perky. Power mi vyrostla na 537 bodů, ale tím to tak úplně nekončí. Normálně jsem měl získat jen Power 536, protože přesně to je součet jednotlivých větví perků (Medvědí a Vlčí síla mají každá 178 perků, Havraní síla jich má 180). Ale mezi to se mi mezitím zamíchal Master bod, který jsem pak investoval do posílení Vlčí síly, proto těch výsledných 537. Levelupy jedou dále a za každý levelup nad Power 537 získává postava další Master body, které je opět možné investovat do posílení celých větví. Je to úplně stejná mechanika jako v předchozích dílech na tomto enginu (Origin a Odyssey). Předpokládám, že půjde zase o nějaké +1% za každý investovaný bod.
Přispěvatel: Elemir Leden 08, 2023, 00:15:34
Po návratu do Anglie jsem se pustil do Hrobek Padlých (Tombs of the Fallen), což bylo časově taky náročnější. Podle mapy v Manius's Sanctum jsem zhruba tušil, kde se budou nacházet další hrobky, ale jejich přesná lokalizace je poněkud komplikovanější. Nejlépe to dokáže havran Syninn, který při dostatečném přiblížení k hrobce zachytí modrý sloup. Ten se pak při dalším přiblížení změní v modrý vír. Hrubým odhadem pozice se mi takto podařilo najít Cassivellaunus Tomb. Jenomže pak jsem se na dlouho zasekl.
Myslel jsem si, že v každé hlavní oblasti Anglie bude jedna hrobka a tak jsem další začal hledat v Eurvicscire. Přesunul jsem se proto do Jorviku a odtud jsem začal prozkoumávat zasněžené lokace kolem. Bezůspěšně. Teprve další pohled na mapu v Manius's Sanctum mi odhalil, že další hrobka by se měla nacházet kousek severovýchodně od Cassivellaunus Tomb, tedy v místech, která jsem už předtím prozkoumával. Nejspíš jsem byl při přeletu příliš daleko, proto jsem jí přehlédl. Další dvě jsou na JZ Anglie - v Hamtunscire a v Suthsexe, což je z mapy v Manius's Sanctum docela dobře patrné.
Odměnou mi byl zkompletovaný set Padlých hrdinů, pár zbraní a to bylo vše. Záhadná kamenná brána v Manius's Sanctum zůstala zamčená. Vůbec netuším, jak jí otevřít, tedy pokud to vůbec jde. Po ukončení hry mě pak překvapilo, že mi Uplay nepřidal nic do kompletace hry, takže Hrobky Padlých jsou čistě nepovinný obsah. Těch zbylých 10% bude opravdu něco jiného.
Edit: dopoledne následujícího dne jsem se pustil ještě do kompletace všech vlastněných Treasure Hoard Maps (mapy pokladů získané během průzkumu světa). Něco jsem objevil snadno, na něco jsem dokonce narazil už při běžném průzkumu (podmínkou je vlastnit mapu, jinak se poklad neobjeví) a něco bylo trošku matoucí (obzvláště pokud šlo jen o slovní popis pozice, protože většina map jsou náčrtky, které se dekódují mnohem snáze). Ani poklady mi nezvýšily úroveň kompletace, takže jakmile doplním deníček, tak se vrhnu do snu a do Asgardu.
Přispěvatel: Elemir Leden 13, 2023, 06:34:25
Přispěvatel: Elemir Leden 14, 2023, 13:19:33
Finále v Hamtunscire
Po návratu do Ravensthorpe mě čekala poslední dobývací bitva, která měla odehrát v Hamtunscire. Jarl Guthrum už tu na mě čekal a spolu s ním další spřátelené armády. Bohužel, Guthrum podcenil krále Aelfreda a jeho taktický um, takže ještě na počátku tažení jsme přišli o Ubbu. Dozvěděli jsme se to přímo od krále, protože Guthrum se rozhodl s králem vyjednávat o hranicích. Dobytý Werham měl připadnout nám. K tomu nám král přihodil i nějaké stříbro za to, že se stáhneme od Cippanhamu (Chepehamu). Pokud ne, tak bychom mohli dopadnout podobně jako naši krajané na řece Afon poblíž ruin Uffentune, které vedl "nějaký" Ubba. Aelfred moc dobře věděl, co to v našich řadách způsobí! Guthrum se rozhodl slib porušit a Chepeham vypálit.
Do bojů se zapojily armády vedené Tewdrem, Eluricem (synem Birstana), biskupem Deorlafem, Stowem (+Erkem), Broderem, Somou, Hunwaldem, Ljufvinou (+Hjorrem) a Vilim. Deorlaf nebyl úplně spokojený s naším plánem, protože Guthrum se rozhodl pro den útoku využít křesťanské oslavy, ale akceptoval to. Bitva o Chepeham vypadala jako každá jiná, nepřátel však bylo mnohem více a útočili ze všech stran. Základem bylo Chepeham vypálit, najít a zajmout krále a pak se urychleně stáhnout. Jenomže král v Chepehamu nebyl. Místo něj jsem narazil na Goodwina, který si raději vzal život, než aby mi pozici krále vyzradil. O moc lépe nedopadlo ani stahování. Ztráty byly nečekané a bolestné. Nejprve padla Soma, hned po ní Hunwald a poté i Hjorr. Později jsem si v Ravensthorpe promluvil se Swanburrow a řekl jí, že Hunwald zemřel jako hrdina, což jí potěšilo.
Poznámka: v zápisku z Eurviscire jsem psal, že je jedno jak dopadne pomoc jarlu Halfdanovi, protože jeho armáda se do žádných bojů nezapojí. Nicméně v bitvě o Chepeham se do bojů zapojí Ljufina a Hjorr, kteří jsou Halfdanovými poddanými. Těžko říci, jestli to je právě kvůli tomu, jak jsem se k Halfdanovi zachoval, nebo je to výsledek dobrých vztahů přímo s Ljufvinou a Hjorrem.
Tím padla poslední překážka na cestě do Wessexu, ale dalších bojů už nebylo potřeba. Král Aelfred uprchl a Wessex padl společně s celým Hamtunscire - nicméně Wessex dál zůstává oranžovou zónu.
Zbývalo už jen dořešit, kdo je Grand Maegester Řádu. Hytham mi předal další dopis od našeho kontaktu (Poor Soldier of Christ), který mě nasměroval do osady Aethelnay v Hamtunscire. Zde jsem ke svému překvapení objevil krále Aelfreda. Žije tu v exilu jako prostý vesničan a nikdo kolem nemá ani tušení, kým ve skutečnosti je, nebo správně řečeno kým byl. Aelfred mi předal poslední pečeť Řádu, čím vyšlo najevo, že Grand Maegester je právě on. Aelfred mi to s úsměvem vysvětlil. Titul Grand Maegestra zdědil po svém bratrovi, který ho získal od jejich otce, nicméně Aelfred myšlenku Řádu nikdy neuznával. Na prvním místě je pro něj víra v Boha a ta je v příkrém rozporu s tím, co požaduje Řád. Proto spolu s Goodwinem vymysleli plán, jak rozložit Řád zevnitř. Časem si přitom všimli Hythama a tím pádem i mě, a tak se rozhodli, že by mě mohli skrze Hythama předhodit pár indicií k dalším členům. Nyní už nezbyl nikdo a Aelfred tak konečně získal svůj klid. Pokojně jsme se rozloučili.
Snová cesta do Asgardu
Nyní předběhnu kus událostí, protože rozhovorem s Aelfredem příběh zdaleka nekončí, jenom jsem si toho všiml až mnohem později. Bude proto lepší, když to popíšu tak, jak to mělo správně probíhat, jinak by v tom vznikl guláš :). Za vše totiž může datadisk Dawn of Ragnarök, který je do základní hry implementován dost nešťastně. Problém je, že i základní část hry obsahuje svou mýtickou pasáž, která je napojena na postavu věštkyně Valky a tak není na první pohled zřejmé, co kam patří (související úkoly se totiž zobrazí přímo v menu pro Ravensthorpe). Ve hře je navíc přítomen ještě Arc The Forgotten Saga (DLC), který vypadá jako dodatek k Dawn of Ragnarök, ale přitom funguje samostatně (jsem teprve na jeho počátku, takže nebudu předbíhat).
Všechno to začíná postavením chýše pro Valku. Úkol In Dreams je pokračováním vize z Norska a tím pádem patří do základní hry, kdežto úkol Restless Dreams vede do datadisku Dawn of Ragnarök. Teprve po absolvování úvodních úkolů se objeví samostatná menu (Asgard pro In Dreams a Svartalfheim pro Restless Dreams). Cesta v Asgardu začíná setkáním Odina (tedy mě jako Eivor) se sudičkami (wyrdami) Urdr, Verdandi a Skuld. Každá z nich představuje konkrétní čas - Urdr je minulost, Verdandi je přítomnost a Skuld je budoucnost. Jen na okraj, Skuld je zároveň Valkýrou a rozhoduje o tom, kam se duše padlého přesune - jestli do Asgardu (určeno pro hrdiny) nebo do Helheimu (určeno pro obyčejné lidi).
Poznámka: Helheim tedy není obdobou křesťanského pekla, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to jen jeden z devíti světů, který je napojený na strom života Yggdrasil. Asgardu vládne Odin, Helheimu pak Hel, Lokiho dcera.
Wyrdy Odinovi předříkávají Nornirovo proroctví, které zvěstuje příchod Ragnaröku, což sebou přinese zánik Asirů a tím i celého Asgardu. Odina zaujmě hlavně ta část, ve které mu proroctví předpovídá smrt v boji s vlkem Fenrirem, který už zuřivě vyje u Heliny brány a zpřetrhává svá pouta. Smrt je ovšem to, co se Odinovi nelíbí, protože je to přeci Odin, kdo rozhoduje o životě! Po Ragnaröku není zatím ani stopy, ale přesto cosi visí ve vzduchu. Na Asgard stále útočí skupinky Jotunů (Jötnarů), obrů z Jotunheimu. A to i přesto, že hlavní brána do Jotunheimu je zavřená a dobře hlídaná. Obři zřejmě našli slabiny v obraně a útočí na méně chráněných místech. Na jednom z asgardských ostrovů je dokonce přítomný kousek Jotunheimu. Zrovna jsem se na poradě se svými věrnými rozhodoval, kdo se mnou celou záležitost prošetří, když do Asgardu vpadli obři hlavní branou ...!
Asgard není příliš velký a ani obtížný - jde o lokaci s Power 90. Největší část zaujímá centrální ostrov, kolem něj je pak trojice menších ostrovů a zbytek tvoří moře. Co mu však chybí na rozloze, to si vynahrazuje výškovou členitostí. Po ostrovech je celkem 30 žlutých (Wealth) truhel, přičemž 28 z nich lze vybrat hned. Jedna z posledních se odkryje až v rámci úkolů, druhá je pak součástí jednoho mysteria. Každá truhla přitom obsahuje Ymir's Tear Stone. Všech 30 kamenů slouží jako oběť na Ymirův oltář, za což postava obdrží rovných 5 Master bodů. S mysterii jako takovými je to jinak komplikovanější, protože velká část z nich se odemkne až po útoku na Asgard. Do té doby budou neaktivní a hrozí tu dokonce bugy. Mysteria je proto lepší řešit až o něco později. Lehce matoucí může být i to, že hodně míst je zprvu dostupných bez omezení, ale později v nich hra vytvoří překážky (v souvislosti s úkoly). V Asgardu nejsou přítomny malé truhly a artefakty.
Útok u brány jsme společnými silami odrazili a bránu opět uzavřeli. Když jsem se vracel do Great Hall, tak jsem cestou potkal Lokiho, jak vyslýchá jednoho muže. Podle Lokiho prošel onen muž během bitvy portálem a schoval se opodál. Z rozhovoru jsem zjistil, že muž se jmenuje Stavitel, tedy alespoň tak mu všichni říkají. Je to nejen jeho jméno, ale i označení jeho profese. Nabídl nám, že by nám mohl pomoci se štítem proti obrům. Potřebuje však vodu z Well of Urdr. No, to se snadno řekne. Přístup k posvátné studni není tak snadný a hlavně cizinec by neměl o studni vůbec vědět! Přesto jsem souhlasil a pro vodu se vydal. U studny jsem potkal Tyra, který mi vypomohl s přístupovým puzzlem.
Přítomnost Tyra jsem ocenil ještě jednou a to přímo u pramene. Když jsem nabíral vodu, tak se odkudsi z výšky spustil velký černý vlk. Jaká to nestoudnost, vlci mají vstup do Asgardu zakázaný! Než však vlk dosáhl mé úrovně, tak se proměnil v štěně. A právě v tu chvíli zasáhl Tyr, protože jsem se chystal štěně zabít - Tyr můj šíp chytil a zabránil mi tak spáchat zločin u posvátného pramene. Mohlo by to mít nedozírné důsledky, což jsem nakonec ocenil, byť mi přítomnost vlka byla stále proti srsti. Tyr slíbil, že se o vlka postará. Uzavře ho do klece a bude ho hlídat. Cestou ven jsem narazil na Lokiho, který byl velmi zvědavý, jak celá akce probíhala. Pověděl jsem mu proto vše, co se u studny přihodilo.
Poznámka: už na počátku Asgardu jsem pochopil, že tohle je obsah, který jsem měl odehrát ještě před ukončením dobývání Anglie, resp. před návštěvou Yggdrasilu v Norsku. Asgard je tu totiž od toho, aby mi vysvětlil původ sporu mezi Odinem a Lokim. Za povšimnutí stojí ještě podoba bohyně Freji, která odpovídá tomu, jak vypadala Svala (matka Valky) v simulaci Yggdrasilu. Odtud se dá vyvodit, že Svala byla (tedy stále ještě je) reinkarnací Freji, proto zná cestu ke Stromu života. Není to tedy tak, že by tuhle cestu znaly přímo věštkyně, jak jsem se původně domníval, cestu znají jen reinkarnovaní Isu. Časem jsem zjistil, že znám i reinkarnace dalších bohů (Isu), jde to docela dobře poznat, ale nebudu předbíhat.
Zpět ke Staviteli ... donesl jsem mu vodu ze studny a on jí k mému překvapení vypil. Je to prý kvůli posílení magie mysli (tzv. hugr magie). Zajímalo mě, zda-li jde o tu samou magii, kterou využívají Jotunové, ale Stavitel mi odvětil, že tohle je jeho vlastní verze. Poté mě požádal o džbány s barvou a pustil se do kreslení run. Na vzniklý štít jsem měl poté nalákat nějaké obry z okolí, ale štít po prvotním úspěchu začal selhávat. Zatímco stavitel pracoval na odhalení chybky, tak jsem musel odrážet vlny nepřátel, u čehož mi začalo být docela horko :). Obři prý vycítili slabinu v obraně a přitáhlo to jejich pozornost. Jakmile byl štít obnoven, tak jsem musel uznat, že finální výsledek má něco do sebe. Pro ochranu celého Asgardu by však bylo potřeba vybudovat dostatečně vysokou věž, aby štít obsáhl celé hranice říše. A tady nastal první zádrhel - Stavitel si jako odměnu vyžádal sňatek s Frejou ...
Byla to neslýchaná drzost, ale na druhou stranu to nešlo shodit jen tak ze stolu. Štít by se hodil, ale rozhodnout se musí především Freja. Vydal jsem se proto za Tyrem, se kterým zrovna Freja vedla rozhovor. Stavitelovou nabídkou nadšená nebyla. Nelíbilo se jí, že s ní hodlám takto kupčit a nabízet jí cízímu muži. Loki k tomu s úšklebkem dodal, že zrovna ona, která spala s kdekým v Asgardu, by s tím problém mít neměla :D. Každopádně jsme se dohodli na tom, že Stavitel Freju dostane jedině tehdy, pokud věž postaví během devíti dnů.
Uvězněný vlk, kterého tu Tyr hlídal, začal mezitím znovu narůstat a než jsme stihli probrat podrobnosti ohledně Stavitele, tak nabyl takové velikosti, že prorazil mříže klece a utekl. Snažil jsem se s ním držet krok, ale dostihl jsem ho až na Frejině zahradě, kde došlo k bossfightu. Tentokrát mi v poslední ráně zabránil Loki. Ukázalo se, že vlk je ve skutečnosti jeho vlastní syn! Stavitel pomohl Lokimu syna propašovat do Asgardu, čímž Loki porušil jeden ze zákonů. Navíc vpuštěním Stavitele umožnil útok obrů, takže byl za celou situaci přímo zodpovědný. Loki mi prostě po celou dobu lhal. Jeho vlčí syn se navíc jmenuje Fenrir! Fenrira jsem ušetřil, ale za podmínky, že bude mít omezený pohyb. K tomu měl posloužit nezničitelný řetěz, který mi měl vykovat trpaslík Ivaldi, Odinův vězeň-dlužník. Potřeboval k tomu trojici surovin a pak se dal do práce (slíbil jsem mu, že ho za odměnu propustím).
Aby toho nebylo málo, tak Staviteli šla práce na věži vskutku od ruky. Vlastně to bylo až podezřelé. V den D jsme se proto rozhodli pro drobný podvod, kdy Loki vzal na sebe podobu Freji a pokusili jsme se Stavitele podvést. Bohužel to nevyšlo a Stavitel odmítl štít aktivovat. Po krátké poradě jsme dospěli k tomu, že bychom se mohli vloupat do jeho skladiště a s pomocí očarované barvy si runy nakreslit sami. Během vloupání jsme navíc zjistili, že Stavitelovu dílnu hlídají Jotunové! V tu chvíli bylo jasné, kdo mu s věží pomáhal. A aby toho nebylo málo, tak se po aktivaci štítu ukázalo, že štít nechrání Asgard, ale slouží k tomu, aby mi zabránil utéct - Stavitel se mezitím proměnil do své skutečné podoby obra a následoval bossfight.
Po boji došlo k rozepři mezi námi a Lokim. Důvodem byly jednak předchozí události a Lokiho vztek, a pak smrtí Stavitele jsme přišli o přístup k jeho hugr magii (zemřela spolu s ním). Odin to nepovažoval za náhodu a tak se na Lokiho obořil, jako by to Loki dopředu celé naplánoval. Tím atmosféra zhoustla. Porušení pravidel je holt porušení pravidel a stín pochybností dál narůstal. Loki se postupně naštval na všechny, připomněl nám našel slabiny a poté odešel neznámo kam. Se ztrátou hugr magie šlo v tuhle chvíli udělat jediné - vydat se do Jotunheimu přímo ke zdroji ...
Přispěvatel: Elemir Leden 14, 2023, 13:20:35
Jotunheim je ve hře reprezentován mělkou kotlinou, které na severu vévodí město Utgard, sídlo obra Suttungra. Je to trvale zasněžená lokace, která je jinak velmi podobná Norsku. Velikostí je na tom podobně jako Asgard, akorát cestování po Jotunheimu je o poznání rychlejší. Z pohledu obtížnosti jde o tužší lokaci, byť základní Power oblasti je 190. Místní obři (Jotunové) mají totiž vyšší odolnost a mohou měnit podobu mezi obrem a dravým zvířetem (vlk, rys nebo medvěď). Při boji s většími skupinkami je proto potřeba mít se na pozoru, protože během proměny jsou obři nezranitelní a přitom už mohou útočit. Navíc poměrně rychle respawnují - stačí popojít kousek za roh (od místa střetu) a už se daný bod resetne. Nepříjemné je to hlavně v budovách.
Na mapě je celkem 33 žlutých (Wealth) truhel, přičemž všechny je možné vybrat hned na počátku průzkumu. V každé z nich je ukryt Ymir's Blood Stone. Všech 33 kamenů pak slouží jako obětina pro Ymirův oltář a odměnou je opět 5 Master bodů. Mysteria se tentokrát dají splnit také hned, akorát jedno se objeví až v souvislosti s úkoly. Podobně jako v Asgardu tu chybí malé truhly a artefakty. No, a aby nebyl průzkum Jotunheimu tak jednotvárný, tak si hra připravila jeden zlepšovák a nutno říci, že dost povedený. Tím zlepšovákem jsou iluze. O co jde?
Některá místa na mapě mají dvojí podobu, záleží na tom, odkud se na dané místo díváte nebo odkud do něj vstoupíte. Např. hned u vstupní Aegir's Hall je zdánlivě pustá pláž. Když však dojdete ke stromu s vyvýšenými kořeny na SZ pláže, tak zjistíte, že mezi kořeny prosvítá pláž plná vraků. Jde o vstupní bod, kterým se dostanete do změněného prostředí. Další vstupní body mohou být označeny třeba dvojicí totemů nebo jako brána může sloužit díra ve zdi. V tomhle ohledu je třeba hodně zajímavá synchronizační věž v Utgardu, ke které dokonce existuje nápověda, ale tu jsem získal až dlouho poté, co jsem věž vyřešil. Celá věž je totiž kombinací iluzí a jejich odhalováním se postupně dostáváte výš a výš. Po dosažení vrcholu se pak ve věži otevře hluboká propast, na jejímž dně je jedna z Wealth truhel. Pokud bych z věže skočil rovnou ven a neohlédl se, tak tu truhlu minu, protože pro její odkrytí je potřeba věží vyšplhat postupně (nestačí se sem jen teleportnout fast-travelem). Nechci zbytečně popisovat všechny dostupné iluze (byť tak moc jich zase není), ale obvykle platí, že když se vám na okolí něco nezdá, např. nemůžete odhadnout hloubku uložení truhly, tak je kolem na 100% iluze.
Moje cesta Jotunheimem začala u Aegir's Hall, odkud jsem se pomalu přesunul do Utgardu. Celé město je oranžová zóna, takže je potřeba vyhýbat se strážím. Samotnému městu dominuje vysoký hrad, který už patří do červené zóny. Je v něm hned několik truhel, ale jinak nemá žádný účel - hlavní úkol se týká jen přízemí hradu, kde je hodovní síň. Jedna truhla v Utgardu je dobře ukrytá v místní aréně, kam se vstupuje skrze nenápadný vstup. Zprvu jsem se k této truhle pokoušel dostat z druhé strany, kde mě zastavila jakási skleněná pečeť, ale to je jen designový prvek, za kterým nic není. Nejzábavnější "schovkou" byla obří rukavice na cestě mezi Aegir's Hall a Mimirovou jeskyní (Well of Mimir). Ukrývá doupě zlodějů a jeden z úkolových předmětů - kotel s medovinou, který umí měnit velikost (sebral jsem ho jako běžný džbánek). Další úkolový předmět je náramek, který jsem našel v jeskyni na jihu. Díky tomu jsem si ušetřil čas při pozdějším plnění hlavního úkolu.
Hlavní úkol v Jotunheimu mě naváděl na setkání s čarodějnicí Angrbododou, která žije v nedalekém lese. Její příbytek je zahalený iluzí, takže jsem musel nejprve najít vstup. Čarodějnici jsem zastihl při rozhovoru s Hyrrokin, kdy obě diskutovali (zřejmě) o Ragnaröku. Angrboda jí vyčítala, že příliš podceňuje lidi (podle proroctví to mají být právě lidé, kdo Ragnarök přežijí). Když jsem se zmínil o účelu své cesty, tedy že hledám The Mead (Medovinu), tak se Hyrrokin podivila a chtěla něco dodat, ale Angrboda jí utnula a vyhnala. Nejde samozřejmě o nějakou obyčejnou medovinu, ale o zdroj hugru. Angrboda po chvilce váhání souhlasila, že mi pomůže, ale musím jí nejprve donést prokleté úlomky Stromu života. Ty lze najít v jeskyni na dně jezera, kterou zakrývá další iluze.
Uvařila mi z nich lektvar, díky kterému jsem měl pochopit význam toho, co The Mead představuje. Jenomže lektvar mě zároveň ochromil a vzbudil ve mě nutkání pravdomluvnosti, jako bych dostal sérum pravdy. Angrboda toho ihned využila a začala se mě vyptávat na obranu Asgardu. Nedalo se vůbec nic dělat, vše jsem jí prozradil. Poté se mě začala ptát, co jsem ochotný pro získání The Mead obětovat. A pak se najednou ve dveřích objevil Loki! Celé to bylo naplánované. Loki využil situace, aby se mi pomstil za to, co jsem provedl jeho synovi. Vlastně to bylo mnohem horší, protože matkou Fenrira je právě Angrboda! O poměru mezi Lokim a Angrbodou jsem věděl díky úvodnímu rozhovoru, když jsem přerušil její rozhovor s Hyrrokin. Můj život nyní závisel na tom, jak jí odpovím. Angrboda se zeptala, co hodlám s Fenrirem udělat a já neměl jinou možnost, než jí říci, že ho zabiju ... místo toho jsem ovšem řekl, že ho mám v plánu uvěznit a držet, dokud nenastane Soudný den, kdy oba dle proroctví povstaneme na bojišti. Na to mi Loki odpověděl, že mě na oplátku čeká stejný osud.
Probral jsem se spoutaný vysoko nad ledovou stěnou a z povzdálí mě pobaveně sledovala Hyrrokin. S pomocí magie mě osvobodila z pout a nabídla mi pomoc s hledáním The Mead. Stačí, když jí dám za odměnu malý vzorek, což nešlo odmítnout. The Mead ukrývá obr Suttungr a jeho dcera Gunlodr ve skladišti v Utgardu. Problém je, že do skladiště se dá dostat jedině v době oslav. Měl bych se proto postarat o to, aby měl Suttungr důvod slavit. Nejlépe mu přinést vhodný dárek a nezapomenout přitom i na jeho dceru. Suttungrovi se prý nedávno ztratil kotel s medovinou ... Ano, je to onen zvětšovací kotel z úkrytu v rukavici. Stejně tak jsem již měl dárek pro Gunlodr (náramek z jeskyně).
Suttungra jsem našel v Utgardu a po krátkém rozhovoru, kdy jsem mu prozradil, že jsem Odin, jsem mu předal hledaný džbánek. Byl nadmíru potěšen a poslal mě za Gunlodr, abych jí přivedl na oslavu, kterou na mou počest Suttungr chystá. Gunlodr jsem našel před tím, co jsem původně považoval za skleněnou pečeť. Prozradila mi, že právě zde kdysi objevila mocnou magii, která jí umožňuje vidět různé verze budoucnosti. Každá z možných cest však zatím vždy vedla k Ragnaröku.
Na oslavě jsem se Suttungra zeptal, jestli medovina v kotli někdy dojde a co pak, ale prý si nemám dělat starosti. V mém zájmu samozřejmě je, aby medovina došla, protože pak bude muset Suttungr nechat přinést novou medovinu ze skladiště. Medovina ubývá tak jako tak, ale celý proces je možné urychlit plněním drobných podúkolů. Jakmile byl kotel prázdný, tak Suttungr poslal dceru odemknout skladiště. Potají jsem se z oslavy vypařil a vydal se za ní. Jako na potvoru mě ve skladišti přistihla, ale díky dárku jsem si jí dokázal naklonit a skončilo to romantickým večírkem :). Když Gunlodr spala, tak jsem vyhledal roh s The Mead a nabral si jí do lahvičky. Spokojeně jsem se otočil a vydal jsem se ven. Mno, jenomže venku už na mě čekal rozčilený Suttungr, kterého sem přivedl Loki! Skončilo to bossfightem, ve kterém jsem musel Suttungra dostat na kolena. Než jsem odešel, tak mi Suttungr řekl, že mohu změnit osud mnohých, ale ten svůj ne.
Podle dohody s Hyrrokin jsem se vydal do Well of Mimir. U jezírka před jeskyní jsem se ovšem srazil s Lokim, který mě po krátkém rozhovoru napadl. Neměl šanci a po porážce utekl. Důvodem souboje nebylo jen to, že jsem se vymanil z pout, ale Loki mi vyčetl, že se stárám jen o své lidi, Jotunové mě přitom vůbec nezajímají (je pro úplnost, Loki je původem Jotun). Nepomohlo ani, když jsem mu slíbil, že se opravdu nechystám zabít jeho syna. Požadoval, abych Fenrira osvobodil, jinak mě na místě zabije a tuhle výzvu jsem prostě musel přijmout, přeci si nenechám vyhrožovat.
Uvnitř jeskyně jsem spatřil studánku a hlavu obra Mimira, u které stála Hyrrokin. Mumlala cosi o pravděpodobnosti a kalkulacích ... Když jsem přišel blíže, tak s mumláním ustala. Optal jsem se jí, zda-li mám The Mead vypít hned, ale ona mi řekla, že teď ještě není ten správný čas. Napít se mám až ve chvíli, kdy nadejde hodina mé smrti. Poté The Mead zajistí, aby moje hugr přežila navěky a právě tím se stanu nesmrtelným. Nicméně nebude to zadarmo, jak mi v zápětí prozradil Mimir. The Mead sama o sobě nefunguje, je potřeba jí smíchat s vodou z místní studánky, do které obětuju kousek sebe. Well of Mimir je totiž tím místem, které pak uchová mysl těch, kdo se upravené The Mead napijou - jejich mysle se stane součástí Stromu života. Rozhodl jsem se obětovat své levé oko, které jsem rozmačkal a vhodil do studánky.
Hyrrokin nic očividného neobětovala, tak jsem se jí optal přímo. Prozradila mi, že ona obětovala svou svobodu, protože Suttungr a Gunlodr jí tuhle zradu nikdy nezapomenou a budou jí pronásledovat až na samé hranice devíti světů. Poté mi prozradila, že ona, Suttungr a Gunlodr původně spolupracovali jako trojice - Otec, Matka a Posvátný hlas. 6x se pokusili otupit drápy Ragnaröku a 6x selhali, The Mead je jejich sedmý pokus. Suttungr a Gunlodr se ovšem obávali, že by jejich znalosti mohli změnit lidstvo k horšímu a tak The Mead uzamkli a Hyrrokin vyhnali. Nyní jsem jí vrátil to, co jí poprávu náleží a ona konečně může zvrátit smutek z oběti svého manžela ...
Přispěvatel: Elemir Leden 14, 2023, 13:21:31
Každá část snového příběhu vždy končí probuzením a rozhovorem s Valkou. Bylo tomu tak před odchodem do Jotunheimu a bylo tomu tak i nyní. Valka musí pokaždé připravit nový lektvar, takže přechod mezi sny není plynulý. Rozhovor s Valkou má navíc za účel lepší pochopení toho, co se ve snu přihodilo. Záměrně se snažím neprozrazovat více, než je nutné, aby bylo vidět, jak jednotlivé události do sebe postupně zapadají a odkrývá se celkový obrázek toho, co se nám sny snaží říci.
V další části jsem se opět objevil v Asgardu a zamířil jsem si to rovnou na JZ ostrov, kde Tyr hlídal Fenrira. Cestou jsem si u trpaslíka Ivaldiho vyzvedl nezničitelný řetěz (Gleipnir) a trpaslíka jsem se dle dohody ze svých služeb propustil. Fenrir mezitím zas o kus narostl a naučil se mluvit. Stalo se z něj nebezpečně vypadající monstrum, ve kterém se nepochopitleným způsobem hromadila nenávist. Nijak mi nedůvěřoval a držel si ode mě odstup. Tyr se proto nabídl, že vloží svou paži Fenrirovi do tlamy a pokud Fenrir ucití, že řetěz nefunguje tak, jak jsem mu slíbil, tak mu paži ukousne. No, pravda je taková, že jsem Fenrirovi lhal, a tím pádem i Tyrovi. Řetěz opravdu není jen "obyčejný" obojek. Jenomže jinak to nešlo. Fenrir zradu záhy poznal, secvakl čelisti a zmrzačeného Tyra odhodil. Následoval bossfight, ve kterém jsem musel na etapy Fenrira omotata řetězem, dokud nezůstal nehybně ležet. Tyr zůstal bez pravé paže, ale přežil. Měl pro můj postup pochopení, holt naše osudy jsou pevně dané.
Nedlouho poté nebesa potemněla a zem se zbarvila do ruda. A já se svými věrnými usedl ke stolu, abychom se společně napili The Meadow. Yggdrasil zachytil naše mysli a my vyrazili vstříct Ragnaröku ...
Po probuzení následoval delší rozhovor s Valkou, ve kterém jsme probrali jednotlivé body snů podrobněji. Nicméně každý, kdo zná pozadí Assassin's Creed, tak už vytušil, o to co tu šlo :). Zprvu mě tahle mytologická vsuvka na Valhalle neseděla a příliš jsem se netěšil na to, jak se bude dál vyvíjet, ale nyní mohu říci, že je to naopak jedna z nejlepších částí příběhu. Ve skutečnosti je to převyprávěný příběh o konci rasy Isu, který se táhne napříč jednotlivými díly série. Eivor ho prožívá formou snu, ve kterém se jí promítají obrazy z mýtů, protože to je prostředí, které si její mysl dokáže představit a pochopit. Těžko někdo může chtít, aby středověký člověk pochopil počítače a jinou moderní techniku.
Eivor je jakožto Odin obklopena důvěrně známými postavami, to ale ona netuší, protože je na rozdíl od hráče (potažmo Layly nebo Basima) ještě nezná. Některé ani znát nemůže, ale ty jsou tu hlavně pro hráče znalé sci-fi linky AC. Geniální je právě to, že nic z toho nemusíte znát a přesto ten příběh dává smysl. Buďto se na něj díváte očima Eivor jako na mýtus, který vám vysvětluje vztahy mezi bohy a jejich reinkarnacemi, nebo to vezmete v širších souvislostech a napříč díly. Záleží na vašich zkušenostech se sérií nebo na tom, jak moc do hloubky chcete jít. Vlastně je to spíš takový bonus pro ty, co se o tu sci-fi linku zajímají.
Díky tomu, že jsem se v ději předběhl, tak jsem už na počátku věděl, že reinkarnací Lokiho je Basim a reinkarnací Freji je Svala. Z rozhovoru a chování Thora pak přijdete na to, že jeho reinkarnací je jarl Halfdan (vládce Eurviscire). Identita Tyra se vám odhalí až na úplném konci snů, kdy Tyr přijde o ruku ;). Hra tu totiž trošku mlžila. Pokud si vzpomenete, tak Fulke probudila Sigurdovo pravou identitu tím, že ho označila za boha Marse, což není úplně to samé co Tyr. Jenomže Fulke neznala severský panteon, takže si musela vypomoci tím, co znala a tím byl římský panteon. Proto zvolila jako boha války Marse.
Úvodní Eivořin sen v Norsku tedy není přímo o zradě Sigurda. V tom se Valka opravdu mýlila. Šlo o dávnou vzpomínku na to, jak Odin zradil Tyra. Eivor však nečekaně dostala druhou šanci, jak si svou reputaci jako Odin napravit a to tím, jak se k Sigurdovi (reinkarnaci Tyra) zachová v současnosti. V tuhle chvíli navíc pochopíte, proč Basim se Sigurdem manipuloval. Jedině Basim totiž od počátku věděl, kdo Sigurd doopravdy je, a rozhodl se s Eivor (tedy Odinem) trochu pohrát. Začal Eivor a Sigurda stavět do konfliktních situací, aby zvýšil šanci na možnou (další) křivdu ze strany Eivor. Kazil mu to jen fakt, že Eivor si svou identitu ještě nedokázala uvědomit.
V Jotunheimu se objevilo několik dalších postav, které lze snadno rozklíčovat podle rozhovorů. Jde právě o ten bonus pro znalé hráče. Čarodějnice Angrboda je milenkou Lokiho a zároveň matkou jeho syna Fenrira. Díky Basimovi víme, že jeho milenkou, jejíž mysl ukrývá Hermova hůl, je Alethea, dikastes Atlantidy. To je první postava. Hyrrokin, která pohrdá lidmi, je Juno. Obr Suttungr je Jupiter a jeho dcera Gunlodr je Minerwa (zabývala se simulacemi budoucnosti). A proč jsou zobrazení jako Jotumové? No, protože společnost Isu byla rozdělená do kast, takže bylo potřeba tenhle systém zachovat.
Skutečnou podobu toho, co se přihodilo těsně před Ragnarökem, pak známe díky videu Pravdy z anomálie Animu. Eivor to viděla formou Ragnaröku, protože je to pro ní uchopitelnější, ale Layla to dokázala pobrat v plné verzi, ve které je Yggdrasil počítač a Loki během scény s nahráváním myslí zabije Heimdalla a podstoupí sedmou metodu místo něj. Ragnarök tedy není nic jiného, než Sluneční erupce, která zapříčinila zkázu rasy Isu.
Jen pro připomenutí, Jupiter, Juno a Minerwa hledali způsob, jak předejít zániku rasy Isu, ale ani jedno z nalezených neřešení nebylo ideální. Juno díky jednomu z nich přišla o svého milovaného manžela Aitu. Jeho mysl byla přesunuta do lidského těla, což psychicky nezvládl a požádal Juno o asistovanou sebevraždu. Juno pak sama přesunula svou mysl do superpočítače, protože doufala, že v budoucnosti najde způsob, jak svého manžela přivést zpět. Podobně dopadla Alethea, kterou Loki "nahrál" do Hermovy hole. Sedmé řešení taky nebylo ideální, proto ho Jupiter s Minerwou uzamkly. Juno byla mezitím kvůli nepovoleným experimentům z týmu vyloučena (třetí část datadisku Fate of Atlantis k Odyssey). S její pomocí se pak sedmého řešení zmocnil Odin.
Poznámka: osud Juno v přítomnosti byl prý zpečetěn v nějakém knižním románu nebo komiksu ze světa Assassin's Creed, což ale nemohu osobně potvrdit (Juno se v AC III přesunula ze superpočítače do celosvětové sítě, čímž její herní příběh končí - další díly série se už o ní nezmiňují). Snová linka Valhally přitom naznačuje, že Juno jako zálohu pro své přežití použila ještě sedmou metodu, takže by se teoreticky mohla v budoucnu objevit její reinkarnace.
Eivor si během rozhovoru s Valkou uvědomila, v čem se Valka mýlila a pochopila, že její vnitřní hlas je mnohem více než jen pouhé svědomí. Rozhodla se proto Ravensthorpe opustit a odplout daleko na západ, kde by v klidu rozjímala nad tím, kým ve skutečnosti je. Teprve tady jsem si uvědomil, že ostatky Eivor leží v Americe nikoliv v Norsku :).
No, než Eivor jakoby zmizí, tak přichází na řadu ještě loučení, které sledujete z pohledu současného Basima (úkol The Last Chapter). Čas se posune kousek dopředu do blízké budoucnosti. Král Aelfred se mezitím vrátil na trůn a znovu vyzve Eivor k přijmutí křesťanství. Jarl Guthrum už třeba podlehl a přijal i nové jméno. Král však nijak nenaléhá, proto mu Eivor s klidem odvětí, že má prozatím bohů plné zuby a hodlá Anglii opustit, aby mohla začít hledat sebe sama. Postupně se rozloučí s několika dalšími postavama a nakonec přijde na řadu i Valka, které Eivor prozradí, že ty vize nebyly vize, ale vzpomínky, ze kterých se chce nyní učit. Proto musí Ravensthorp opustit.
Na konci rozhovoru se v Animu objeví William Miles, vůdce současných assassínů, se kterým chtěl Basim mluvit. William tím dodržel Basimovu podmínku, že se uvidí tváří v tvář, ale zároveň tím neriskoval přímý kontakt. Basim byl chytrostí tohoto řešení potěšen a požádal Williama o laskavost. William souhlasil, ale nebylo to zadarmo. O co šlo jsem se nedozvěděl, protože oba šeptali. Poté se hra přepla do přítomnosti, kde si Basim odebere krev a nechá jí Animus analyzovat. William tedy svou laskavost podmínil tím, že Basim zpřístupní svou genetickou paměť, čímž se vysvětlilo, jak se Basim stal hlavní postavou AC: Mirage. Bylo mi celkově divné, že by Basim v dalším díle prožíval svoje vlastní vzpomínky, takhle se mohu domnívat, že Basim se stáhne i s holí do ústraní a linky ze současnosti se zhostí někdo nový.
Pár slov závěrem k základní části hry
Když zpětně odečtu dohrané datadisky a propojku s Odyssey, tak mi základní hra vyšla na nějakých 180 hodin. Je to dost slušná porce času, ale nutno podotknout, že velkou část z toho zaberou nepovinné aktivity, které bych už podruhé kompletovat nechtěl. Hra jako taková mě nicméně překvapila. Původně jsem neměl přílišná očekávání, ale nakonec musím říci, že výsledek je lepší, než jsem dle recenzí a ohlasů čekal. Myslel jsem si, že největší problém pro mě bude zasazení hry do vikingského prostředí, ale to ve hře nehraje až takovou roli. U příběhu bych si podruhé dal pozor na to, abych do něj zbytečně nepletl datadisky a snovou pasáž bych začal plnit co nejdříve a v souladu s postupem hrou (podle požadované Power). Pokud jde o linku ze současnosti, tak Valhala na to jde asi nejlépe. Uzavřela se tu minulost, pár věcí se dovysvětlilo a zároveň tu byl položen základ pro budoucí zápletku. Na druhou stranu, Valhallu asi může rozehrát úplně každý, aniž by o sérii cokoliv věděl, a přitom si nebude připadat o nic ochuzený. To si myslím, že je u letitých sérií jasné plus.
Tak, nyní mě čeká ještě popis prvních dvou datadisků a propojky s Odyssey ...
Přispěvatel: flash Leden 14, 2023, 14:11:12
Ale jsi oproti mne celkem rychlý. Mne chybí dokončit poslední lokaci a jsem někde hodně přes 200 hodin. Na DLC jsem zatím ani nesáhl.
A jo oproti třeba Odyssey ty pribehove linky jsou o dost lepší a zdaleka mi nepřišli tak nablblé jako občas v te Odyssey.
Hodně se mi třeba taky líbily ty puzzle hrobky co je tam dva roky postupně přidávali a z te poslední jsem měl slušný zakysový bolehlav.
Zároveň jsem rad ze to už ukončili a tudíž nehrozí další festivaly, to byl děs :)
Zrovna jsem se k tomu zase vrátil a snad konečně načnu to Irsko.
UBI nějak krachuje nebo co, tak bůhví jestli tohle nebude poslední velkolepá hra od nich. Ja je tady nijak rad nemám a vzal jsem je na milost až s Origins ale si tak říkám ze když zrovna zacli dělat hry co se mi i líbí tak začnou mít problémy.
Přispěvatel: Elemir Leden 14, 2023, 14:55:50
V hrobkách mě třeba nic významného nepřekvapilo. Nejnáročnější byla asi ta polozatopená, kde jsem nějakou dobu tápal s cestou vpřed. Dost mě u toho nakrklo, že manipulace s předměty se ve hře občas bugne, takže není ihned jasné, jestli jsem jen narazil na překážku nebo mi to drží neviditelný zátaras - nešlo mi šoupnout kámen na klec. Obvykle stačí předmět pustit a poté znovu uchopit, ale zrovna tady jsem byl nucen několikrát loadnout a zopakovat si pěkný kus cesty.
Z těch větších věcí mi zbývá už jen Dawn of Ragnarök a pak jsou tu ty bonusy s River raids a Master Challenge. Ani jedno asi dělat nebudu, nijak mě to nezaujalo. Spekuluju i nad vynechávkou The Forgotten Saga, minimálně do té doby, než dojedu Dawn of Ragnarök.
Není to vysloveně špatné, funguje to na principu, že procházíš světem tak dlouho, dokud to dáš a jakmile padneš, tak se výbava a ability postavy resetnou. Za nasbírané úlomky paměti si můžeš akorát vylepšit perky a ty ti pak zůstanou. Je to zkrátka od bosse k bossovi a zkoušíš to tak dlouho, než se posuneš a pohoříš na jiném. Líbí se mi na tom, že to je správný rpgčkový přístup - když to nedáváš svým umem, tak prostě pocvičíš. Vinland byl proti tomu chvilková záležitost. Ostatně ve Vinlandu toho ani moc dělat nejde.
Podle mě Ubi dodělá ještě Mirage a pak těžko říci. AC: Infinity mi přišlo jako blbost - taková přípravka na MMORPG. Nevím, jestli bych chtěl něco takového hrát. Mirage bych ale rád viděl, minimálně kvůli tomu, že se vrací na Blízký východ. Na druhou stranu Basim není zrovna charakter, který by mě nyní ve Valhalle zaujal.
Přispěvatel: flash Leden 14, 2023, 15:35:57
Forgotten SaGa mi přijde fajn a chtěl bych ji zkusit poradně. Ale taky to beru spis až jako finále když bych neměl dost.
To ze ta hra má takový lehce staromilsky rpg přístup bude možná důvod proč tu hru tolik lidi zatratilo. Za mne to je velký krok vpřed oproti zbytku série který mne většinové moc nebavil.
Kazdopadne si další tvé příspěvky zas pročtu. Když vidím ze starý rpg matador sepisuje obrovské příspěvky o hře která je spiš určena pro mainstream tak si připadám min jako blázen co v tom topí stovky hodin :)
Přispěvatel: Elemir Leden 15, 2023, 13:52:00
Isle of Sky
V průběhu výstavby Ravensthorpe se mi za chýší Valky objevil stan a od něj na mě volala neznámá ženština. Tvářila se, jako bychom se měli znát, tak jsem to šel prubnout. Během rozhovoru se mi zapomněla představit, což přišla napravit Valka. Edyt, jak se ona ženština jmenuje, je totiž také věštkyně, jen je poněkud roztržitá. Pochází z Isle of Sky, kde se poslední dobou objevily nečekané problémy. Na ostrově se rozšířila epidemie nočních můr a šílenství.
Vykouzlilo mi to drobný úsměv na tváři, prý epidemie :). Jenomže Valka ještě více zvážněla. Podle Valčiných vizí je do celé události zapletena Randvi! Možná je za celou situaci dokonce zodpovědná, takže bych se měl mít na pozoru a vyrazit na cestu. Hm, další hádanka. Nicméně Valčiny vize je potřeba brát s rezervou, protože ony nemusejí ukazovat přítomnost. Ostatně Randvi je stále v Ravensthorpe. Ať tak či onak, tady to nevyřeším. Souhlasil jsem proto s odjezdem a spolu s Edyt jsme se vydali na cestu.
Isle of Sky je poměrně malý, takže jsem ihned začal s kompletním průzkumem ostrova. Edyt mě sice odkazovala na nedalekou osadu Kiltaraglen, kde bych mě podle ní začít, ale rozhodl jsem se jí ignorovat. Ve skutečnosti je to jedno, protože vyšetřování se spustí na úplně jiném místě, kam jsem náhodou přišel. Šlo o místní hřbitov, kde jsem mezi kupou čerstvých mrtvol zahlídl klečíčí ženskou postavu. Ne, to nemůže být ... Valka, měla pravdu, ale jak je to sakra možné? Opatrně jsem jí zavolal jejím jménem.
Když se otočila, tak jsem s úlevou vydechl. Tohle není Randvi! No, ale kamarádi asi taky nebudeme :). Naše neznámá vytrhla zbraň z ruky jedné z mrtvol, takže bylo jasné, co bude následovat. Samo sebou, ty mrtvoly kolem musejí mít nějaký důvod. Popadl jsem opodál zaseklou sekeru a připravil se. Celý boj je naskriptovaný, nejde ho nijak ovlivnit a končí patem se skrytými čepelemi. Teprve pak došlo na mluvení ...
Popravdě mě zprvu zamrazilo, protože Randvi je opravdu Kassandře hodně podobná. Ostatně už dříve jsem někde popisoval, že při mém prvním setkání s Randvi jsem se musel kvůli té podobě pousmát. To zkrátka nejde přehlédnout. Až když se Kassandra postavila, tak bylo vidět, že nejde o Randvi. Překvapení to bylo dokonalé, vůbec jsem netušil, že bych se mohl s Kassandrou ve Valhalle potkat. O nějakých propojkách napříč díly jsem věděl, ale myslel jsem si, že to se bude týkat hlavně Basima.
Kassandra je na ostrově ze stejného důvodu a tak navrhla, že nejlepší bude, pokud budem spolupracovat. Proti tomu jsem nic neměl. Prozradila mi, že za ostrovní šílenství a noční můry může starobylý artefakt (nám známý jako Jablko ráje). Naším prvním úkolem bylo vyhledat jeho pozici, k čemuž posloužil kamenný kruh a jeho puzzle. Naštěstí jsem ho měl už vyřešené, takže jsme přešli rovnou k bodu B - puzzle odkrylo mapu s vyznačenou pozicí na pobřeží. To nás zavedlo do příbojové jeskyně, kde nás pro změnu zastavily velké kamenné dveře a podivný mechanismus. Aby toho nebylo málo, tak nám do zad vpadla tlupa šílenců.
Ukázalo se, že banda šílenců pochází až z Řecka. Artefakt vycítil Kassandřinu přítomnost a snaží se jí zastavit pomocí armády zotročených duší. Z Kassandry se totiž stala obávaná lovkyně artefaktů Isu, což má prostý důvod - Kassandra se snaží artefakty Isu dostat z dosahu lidí, aby tím předešla možným problémům. Původně jsme měli jít hledat klíče společně, ale nakonec jsem si řekl, že bude lepší, pokud vyrazím sám. Kassandra se sice naštvala, ale nic s tím nemohla dělat. Rozhodně nepotřebuji, aby mě na každém kroku honila banda pomatenců.
Klíče jsem zkompletoval za chvilku a na Kassandru jsem ani nečekal. Za dveřmi mě čekalo lehké puzzle a další várka šílenců. Bylo to o fous, vůbec jsem si jich nevšiml. Letící oštěp odrazil na poslední chvíli Kassandřin šíp. Uf, jako na zavolanou. Kassandra už vychladla a tak jsme opět mohli spojit síly. Artefakt se pokusil Kassandru zvyklat tím, že jí do cesty postavil velmi důvěrný předmět - sošku orla Ikara. Stačilo to na to, aby její mysl rozptýlil a poslal zpět do dávných časů. Já mezitím došel k artefaktu. A pak jsem udělal osudovou chybu!
Na artefakt si sáhnout musíte ať chcete nebo ne, jenomže Eivor není tak silná jako Kassandra. Možná to bylo jen tím prvotním šokem, protože jakmile Kassandra zasáhla, tak už Eivor dokázala držet Jablko ráje sama. Nicméně jí tenhle zážitek úplně stačil a Jablka se velmi ochotně vzdala :). V souvislosti s tím jsem si vzpomněl na setkání Eivor s artefaktem ve Vinlandu. Já jsem totiž předtím zapomněl na jeden detail. Vinlandský artefakt slouží jako klíč a schránka - obsahuje vzkaz pro Connora. Není to tedy Jablko ráje. Na Valhalle je celkově zajímavé to, že nebýt setkání s Kassandrou, tak se tu s artefakty Isu skoro nesetkáte. Anebo jinak, děj Valhally se netočí okolo artefaktů Isu, jako tomu bylo v předchozích dílech AC. To je taky poměrně zajímavá změna, kterou je dobré vypíchnout.
Po tvrdé práci přišla na řadu legrace. Kassandra mi už dříve sdělila, že většinu času tráví o samotě a lidem se spíše vyhýbá. Nebýt mé znalosti Kassandry z Odyssey, tak bych se toho ve Valhalle o ní moc nedozvěděl, protože Kassandra vystupuje vůči Eivor trošku tajemně. Na druhou stranu jí Kassandra vysvětlila, že pro některé věci ještě nenastal ten správný čas. A v tom má Kassandra pravdu. Podobnou věc říká Odin (vnitřní hlas) na konci úkolu The Last Chapter, kdy se ho Eivor ptá na skutečnou podstatu jevu, který ona zná jako Ragnarök. Odin jí na to odpoví, že to bude vyžadovat mnoho času a vysvětlování. Hra v tomhle využívá faktu, že my jako hráči ty souvislosti známe, takže víme, jak je Kassandra stará, jaký život vedla atd. Anebo se na to můžeme podívat z úplně jiného úhlu. Kassandra tu bude ještě v době, kdy už bude Eivor celá staletí pod drnem. Pro Kassandru jsou takováto shledání jen krátkou epizodkou v jejím dlouhém životě. Odstup od lidí je proto přirozenou obrannou, tak proč by se vykecávala zrovna s Eivor ;).
No, ale to jsem teď dost odbočil :). Kassandra se nechá přemluvit k oslavě v Kiltaraglenu, kde shodou okoností probíhá svatba. Prokletí je pryč a lidé se znovu oddávají běžným radovánkám. Nicméně každý příjemný večer jednou skončí a Kassandra se s tichým rozloučením vytratí do tmy. No a mě čekalo klasické ranní probuzení ... :D
Dobrodružství v Isle of Sky je opravdu krátké, odhadem vyjde na nějaké 3-4 hodiny i s podrobným průzkumem ostrova. Kromě Kassandry tu není prakticky nic zajímavého, co by stálo za zmínku.
Přispěvatel: Elemir Leden 17, 2023, 18:35:38
Wrath of the Druids
První datadisk míří do Irska, kam jsem se dostal na pozvání místního krále. Pozvánku mi předala jednooká obchodnice Azar, které jsem v Ravensthorpe zařídil menší obchůdek. Azar pochází z Blízkého východu a zná se s Hythamem, což je samo o sobě docela zvláštní (hra to ovšem nijak víc nerozvíjí, podobně jako u assassínky Roshan, která se nakonec už nikde jinde ve hře neobjevila). Než jsme se však vydali na cestu, tak jsem musel prorazit říční blokádu na východě Anglie (Nene Blockade). Poté jsem od Azar obdržel dopis, ze kterého jsem se dozvěděl, že oním králem je můj bratránek Bárid :).
Poznámka: jenom ještě poznámečka k místním obyvatelům. Už v rámci popisu Eurviscire jsem zmiňoval boj jarla Halfdana s původním obyvatelstvem, které nese označení The Pict, neboli česky pictové. V tu dobu jsem ještě neměl tušení, že pictové jsou ve skutečnosti kelti. Na to jsem narazil až v souvislosti s tímto datadiskem, kde se pictové také objevují.
Bárid ve skutečnosti ovládá jen menší část Irska. Země je totiž rozdělena na 4 územní celky - Dublin, Meath, Connacht a Ulster. Bárid vládne Dublinu, Conchobar mac Taidg Mór vládne Connachtu, Meath ovládá Flann Sinna a Ulsteru vládne dvojice bratrů - Niall a Domnall. Aby toho nebylo málo, tak staré texty používají rozdělení Irska zavedené královskou dynastií Uí Néill. V tomhle případě se před název dynastie přidá přívlastek severní nebo jižní. Hodí se to znát ve chvíli, kdy budete hledat poklady, protože některé mapy používají k popisu místopis zavedený právě dynastií Uí Néill. V tomhle ohledu je dobré si bokem poznamenat, kde jste danou mapu našli a podle toho pak zůžit pátraní. U pár indicií jsem se docela zapotil, protože jsem zapomněl, kde jsem mapu vzal a pak jsem musel mapu Irska podrobně prolézat kousek po kousku místo toho, abych se soustředil jen na určitý výsek.
Původně mělo jít jen o rodinné shledání, ale děj se začal brzy komplikovat. Bárid má jednak potíže se svým dospívajícím synem, budoucím králem Dublinu, a do toho mu kdosi usiluje o život. Bárid se totiž dostal ke koruně na úkor jiného klanu, což mu někteří nemohou zapomenout. Před Báridem vládl Dublinu Olaf the White, který měl syna Thorsteina. Po smrti Olafa se však místo něj dostal na trůn Bárid, který si získal přízen Nejvyššího krále Irska Aeda Findliatha (tzv. High King). Thorstein se mezitím stal vůdcem banditů a nyní se Báridovi mstí. Řešení Thorsteina bylo velmi rychlé. Ve skutečnosti je to srab, kterého jsem nakonec nechal na živu za příslib, že Irsko opustí. Podobně rychle jsem si poradil s Báridovo synem Sichfrithem, který potřeboval lekci slušného chování - dostal pár facek a byl klid :).
No, to bych se ale trošku předběhl. Na počátku Wrath of the Druids jsem použil stejnou taktiku, jako všude jinde a nejprve jsem zkusil celé Irsko prozkoumat. Krom jedné malé truhly, která souvisí právě s Thorsteinem, je možné objevit úplně vše hned na počátku datadisku, což mě trošku překvapilo. Je tu akorát jeden drobný zádrhel a tím je bug související s perkem Light Fingers (větev havrana). Na dvou místech Irska se nachází kostlivci, kteří u sebe mají důležitý předmět. Problém je, že tenhle předmět je smíchaný s běžným lootem, takže když máte aktivní perk Light Fingers, tak z kostlivce seberete jen peníze, kdežto předmět zůstane skrytý. Řešením je perk dočasně vypnout, přesunout se od kostlivce někam dál (např. fast-travelem), aby se místo s kostlivcem respawnulo, a pak se zase vrátit. Poté loot, a tím pádem i předmět, seberete klasicky ručně. Je to zatím jediné místo ve hře, kde jsem se s tímhle bugem setkal.
Během průzkumu Irska jsem potkal řadu nových nepřátel, hlavně mezi druidy. Aniž bych znal děj datadisku, tak se mi postupně odkrylo pár zajímavých souvislostí. Jedna frakce druidů (Children of Danu) se rozhodla bojovat proti křesťanům a využívá k tomu teroru spojenému s používáním halucinogeních hub. Tábory druidů jsou totiž nejen dobře chráněné, ale okolní mlha je silně halucinogenní, takže jsem záhy bojoval nejenom s druidy, ale i s vlkodlaky. Umřít v takovém souboji je poměrně snadné, protože všechny potvory mají v mlze zvýšené statistiky. Řešením je vylákat druidy a jejich mazlíčky mimo mlhu, kde se poté nemohou proměnit. Mlha navíc zhoršuje viditelnost, takže mi často selhávalo plížení - zkrátka jsem vždy někoho přehlédl.
Úplnou novinkou jsou tzv. Irish Trade. Jde o obchodní stanice, které jsou rozesety různě po mapě (celkem jich je 6). Ve hře je objevíte v dezolátním stavu a vztahuje se k nim jeden z úvodních úkolů. Do té doby s nimi nejde nic dělat. V Irsku se schyluje ke korunovaci krále Flanna Sinny do role Nejvyššího krále Irska a Bárid by si rád upevnil svou pozici. Jak jsem již zmiňoval, Bárida korunoval Flannův předchůdce Aed Findliath, což byl ve skutečnosti Flannův otčím (Aed Findliath zabil Flannova otce, předchozího Nejvyššího krále a vzal si Flannovu matku). Jenomže Bárid je viking a vikingové nemají zrovna dobrou pověst. Reálně tak hrozí, že jeho syn Sichfrith nebude po smrti Bárida korunován. Bárid se proto rozhodne vybudovat z Dublinu obchodní centrum a tím zvýšit svou prestiž v očích Flanna.
S obchodními stanicemi a rozvojem Dublinu mi pomohla Azar. Princip je pokaždé stejný. Pro renovaci stanice potřebujete zakládací listinu a s tou pak stanici odemknete. U čtyř stanic to jde hned, u dvou je potřeba listinu najít formou vedlejšího úkolu. V tu chvíli začne obchodní stanice produkovat jeden typ výrobku, který se poté hromadí v truhle u Azar (jde o med, látky, cenosti a knihy). V každé stanici pak můžete postavit ještě 3 věci, které zvyšují produkci hlavního výrobku a jeho kapacitu v truhle u Azar. Pro samotnou renovaci stanic potřebujete suroviny, které získáváte z raidů nebo plněním speciálních misí (každá stanice obsahuje holubník, skrze který si pak odemykáte vedlejší aktivity v dané oblasti a odtud právě plynou suroviny). Samotné raidy naštěstí pokryjou většinu potřebných surovin. Další možností, jak suroviny získat, je výměna produktů z obchodních stanic u Azar. Ostatně ty suroviny sbíráte právě proto, abyste je poté u Azar vyměňovali za různé bonusy a tím zároveň zvyšujete úroveň Dublinu. Rázem jsem tak měl inventář plný různých setů výbavy. Společně s vylepšováním Dublinu se odemyká možnost vyměňit si suroviny za stříbrné, což je vzhledem k rychlosti produkce surovin docela zajímavá příležitost, jak rychle a snadno přijít k penězům.
Společně s renovací stanic se mi u Azar odkryl ještě jeden úkol, který souvisí s její minulostí. Postupně jsem se dozvěděl, že Azar pochází z perského Shirazu a dříve měla obchodního partnera. Jistého Konstantina. Byl to rodinný přítel, který podlehl hamižnosti a jednoho dne se rozhodl Azařinu rodinu vyvraždit. Azar dokázala utéct, ale během útěku přišla o oko. Na konci upgrade Dublinu se Konstantin objeví poblíž města, což se mu stane osudným. Azar mě totiž požádala, abych Konstantina unesl a přivedl k ní. Jejich shledání nemělo šťastný konec.
Úvodní úkol končí příjezdem Flannova emisara, který má zajistit hladký průběh královské korunovace. Emisarem je bardka Ciara, která se namísto setkání s Báridem rozhodne vyzkoušet místní medovinu. Na bardku má dost chraplavý hlas, což jí záhy přivedlo do potíží, protože její hospodské krákání naštvalo skupinku místních. Musel jsem je uklidnit a Ciaru schladit v nedaleké tůňce. Poté se s námi vydala do Tary, kde má korunovace Flanna proběhnout. Tara je posvátné místo, kterému vévodí monolit Lia Fáil.
Po příjezdu jsme zjitili, že jeden z kněží, konkrétně Senan, chybí. Král naštěstí ještě nedorazil, takže jsme se s Báridem pustili do pátrání. Mrtvé tělo Senana jsme našli v bažinách na severu. Byl vysvlečený z roucha. V nedalekém táboře banditů jsme pak našli dopis s rozkazem. Vrah se měl pomocí kněžského roucha přimýchat k obřadu na Taře a krále Flanna zabít. Z dopisu se dalo usoudit, že pisatel hájí zájmy severního království Uí Néill, tedy Ulsteru. Bárid mi na to odvětil, že ulsterští králové opravdu nemají Flanna v oblibě. S důkazem jsme se vrátili za Ciarou, ale to už se naplno rozběhla korunovace, takže jsme nestihli Flanna varovat. Snad jsme problém s atentátem prozatím vyřešili ...
Korunovace proběhla naštěstí v poklidu. Na přítomných králech nebyl vidět ani náznak možné zrady nebo překvapení. Krále Flanna korunoval biskup Eogan, nejvyšší představitel křesťanské církve v Irsku. Obřadu se zůčastnila také Ciara, která k mému překvapení předvedla nádherný zpěv za doprovodu lyry. Bylo to něco zcela jiného, než jsem od ní slyšel v dublinské hospodě. Ostatně Ciara v sobě ukrývá mnohem více tajemství, například to, že je Flannovou rádkyní.
Další moje cesta vedla do Durrow, sídelního města krále Flanna. Dočkal jsem se od něj poděkování za to, že jsem zajistil poklidnou korunovaci. Flann už tedy o pokusu o atentát věděl. Ani ho to nepřekvapilo. Rozpory mezi severním a jižním Uí Néill sahají daleko do historie. Pozice Nejvyššího krále je vratká, proto bude nutné ostatním demonstrovat svou sílu a odhodlání. Přímý útok proti Ulsteru je zatím nemožný, snadnější cíl je král Conchobar mac Taidg Mór z Connachtu. Jeho porážka by rozbila rodící se koalici Connachtu s Ulsterem. Nicméně je tu ještě jeden problém.
Biskup Eogan zaslal králi stížnost, ve které popisuje útok vikingů na jeden z klášterů. Během útoku byla ukradena velmi cenná kniha (The Book of Kells). Vina padla automaticky na Bárida, jakožto zástupce vikingů a tím pádem se z toho stal Báridův problém. Rozhodl jsem se, že řešení tohoto problému vezmu na sebe, protože mám vůči Báridovo rodině letitý dluh (pomohli mi po smrti mých rodičů). Stopy mě zavedly do tábora banditů, kde jsem k svému překvapení potkal Thorsteina! Knihu neměl, ale prozradil mi, že o pokladu mu řekl podivný spolek místních, který najdu v Boyne Toms. Těm knihu za odměnu předal. Thorstein ode mě dostal poslední varování a poté jsem vyrazil do Boyne Toms. Díky předchozí návštěvě hrobky jsem věděl, že je to hnízdo kultu Children of Danu.
Biskup nebyl z návratu knihy tak nadšený, jak bych čekal. Místo toho krále osočil z podpory pohanů. Eogan dal dost jasně najevo, co si o nich myslí a nijak se přitom neobával královo reakce. Je to zdánlivě drobný detail, ale poukazuje na to, že pozice Eogana v Irsku je dost silná. Eogan vlastní město Armagh, které ukrývá velkou armádu a k tomu má Eogan podporu loajálních křesťanů. Pro Flanna je to tedy významný spojenec. Na Armaghu je zajímavé ještě to, že jde o červenou zónu, která neukrývá jedinou žlutou truhlu apod.
Před útokem na Connacht jsem byl nucen přijmout trojici vedlejších úkolů pro Meath. Jak jsem již zmiňoval, jde o úkoly, které najdete v holubníku cestovních stanic. Každý z těchto úkolů má primární cíl a k tomu nabízí jednu až dvě dodatečné podmínky. Pokud dodatečné podmínky splníte, tak získáte větší odměnu. Poté jsme se odebrali do blízkosti pevnosti Cashelore. Pevnost sestává ze dvou samostatných částí a přímý útok je díky její poloze dost riskantní. Zbylo to tedy na mě. Mým úkolem bylo otevřít bránu první části pevnosti, aby mohla armáda v poklidu vniknout dovnitř.
Během oslav vítězství jsem se dal do řeči s Ciarou. Dozvěděl jsem se, že Flann chce být spravedlivým králem pro všechny, a to bez rozdílu vyznání. Jako důkaz dobré vůle jí, pohanku, přijal na pozici dvorní bardky. Pečlivě naslouchá jejím radám a bere si ponaučení z dávných příběhů. Konverzace se nesla v příjemném duchu a není divu, že to skončilo drobným flirtem :). Ostatně Ciara je sympatická dívka, takže tahle možnost se přímo nabízela. Skončí však jen u slov.
Přispěvatel: Elemir Leden 17, 2023, 18:42:27
Ciara původ jedu poznala a tím pádem ví o někom, kdo nám může pomoci. Nabídla proto Flanovi pomoc. Spolu s Ciarou jsem poté vyrazil na cestu za její dávnou přítelkyní Deirdre, místní druidkou. Během cesty mi Ciara prozradila, že tenhle typ jedu používá kult druidů, kteří si říkají Children of Danu. Samotný kult vznikl v reakci na šíření křesťanství. Část druidů se totiž rozhodla proti křesťanství otevřeně bojovat a právě ti se pak sdružili okolo Children of Danu. Uchýlili se k vyvolávání chaosu a vraždám. Deirdre patří mezi tzv. pravé druidy, kteří jsou v opozici k Children of Danu. Nicméně je to poměrně výstřední druidka, takže nemám být příliš překvapený. Navíc je to Ciařina spolužačka, čímž jsem se dozvěděl další střípek z Ciařina života.
Ciara doufala, že Deirdre zná alternativní způsob k léčbě otravy, ale Deirdre jí jen ujistila, že sama moc dobře ví, jak tuhle otravu léčit. Existuje pouze jeden jediný způsob a tím je úlomek jantaru z posvátného stromu, který má každý druid kultu Children of Danu u sebe. Zprvu mi bylo divné, proč Ciara hledá jiný způsob řešení a proč mě sem vlastně zavedla, když řešení zná. Stačí přeci najít jednoho z členů kultu a toho o úlomek připravit. Jenomže časem jsem se dozvěděl, že Ciara se jako adeptka dostala na zcestí a na chvilku se k Children of Danu přidala! Poprosila mě, abych si tuhle informaci nechal pro sebe. Navíc to není tak jednoduché, úlomek se musí nejprve namočit do krve svého majitele, takže Ciara bude nucena přihlížet k vraždění lidí, kteří jí byli kdysi rodinou - byť jejich identitu ve skutečnosti nezná, v tomhle ohledu je kult anonymní. Proto se tolik zdráhala, ale to jsem v této chvíli nemohl vědět. Jeden z Ciařiných přátel se pokusil identitu členů kultu odhalit a přišel na to, kdo by mohl být The Wren. Bohužel ho to stálo život.
V tuhle chvíli se mi odemkl kruh členů Children of Danu, které bych měl zlikvidovat. Je jich celkem 10, ale klíčoví jsou jen tři - ti jsou navíc součástí hlavního úkolu datadisku. Ostatní členové jsou spíš jen do počtu. Jediným bonusem z jejich likvidace je tak úlomek jantaru od každého z nich. Jakmile budu mít všechny, tak se mám zastavit za Deirdre a ona mi s jejich pomocí odemkne cestu k mocnému pokladu. The Wren je druidka, kterou jsem poměrně snadno našel a zabil. Deirdre mi poté z jejího úlomku připravila lektvar, který Ciara odvezla do pevnosti Cashelore ke králi Flannovi. Mezitím jsme díky The Wren odhalili pozici The Curse, která stála za osnováním vraždy Flanna a pokusila se vinu hodit na Bárida. Deirdre mě před odchodem poprosila, abych dal na Ciaru pozor, protože se kolem ní hromadí temnota.
K The Curse vede poměrně mysteriózní cesta. Vše se točí okolo mýtické potvory jménem púca, která má ochraňovat The Curse během posvátného rituálu v Carnaganu. Na stopu púcy jsem se dostal poměrně snadno. Ukázalo se, že je to něco jako vlčí mutant. V doprovodu Ciary jsme se pak vydali po jeho stopách a ty nás dovedly do blízkosti rituálu. Jenomže okolí se začalo zahalovat do známé žluté mlhy a z púcy se vyklubal přerostlý vlkodlak. Souboj to nebyl jednoduchý, protože jsme museli bojovat nejenom s púcou, ale i s druidy okolo. Nakonec jsem vlkodlaka připravil o hlavu a The Curse jsem dobře mířenou ranou poslal k zemi. Ještě než zemřela, tak obvinila Ciaru ze zrady. A právě tady se mi Ciara přiznala, že nějaký čas patřila k Children of Danu. Nicméně identitu jednotlivých členů neznala, proto mě nemohla k The Curse dovést přímo.
V mezičase jsem přivedl k Azar jejího dávného přítele Konstantina a upgradl jsem Dublin na úroveň 5. Upgrade města už nebyl tak snadný jako z počátku, protože nyní jsem musel čekat, než mi obchodní stanice vyrobí dostatek zboží. Předtím jsem těžil z toho, že jsem něco málo získal raidy a vybíráním truhel. Jenomže teď už jsem měl Irsko prozkoumané, takže mi alternativní zdroje vyschly. Odměnou za každý upgrade města je část zbroje dublinského šampióna (upgradů je tedy celkem 6).
Před dalším úkolem pro Flanna mě Ciara pozvala na schůzku k vodopádům v Connachtu. Nejde o nic jiného, než o vyvrcholení romance s Ciarou. Jde to samozřejmě odmítnout, ale nebyl důvod :). Už to vypadalo na celkem odvážnější scénu, ale dopadlo to jako vždy. Ubisoft se prostě neodváží zajít dál.
Během dalšího setkání s Flannem jsem mu sdělil, že za jeho atentátem stojí kult Children of Danu. Ciařinu minulost jsem si přitom nechal pro sebe. Nicméně objevil se tu jiný problém. Flann se rozhodl pro útok na Ulster a to nebyl úplně dobrý nápad. Přemluvili jsme proto krále k diplomatické misi, kterou povede Bárid. Tím nic neztratíme. Jednotky mezitím uklidíme do Clogheru, který nám pro tyto účely propůjčil biskup Eogan. Na mě zbyla další a naštěstí poslední trojice doplňkových úkolů z holubníku.
Diplomacie ovšem nešla podle Flannových představ, čekal mnohem rychlejší výsledky. Musel jsem se proto vydat do Aileachu, sídelního města Ulsteru. Vystupoval jsem tu jako posel z vikingského Donegalu, kterého si králové předvolali. Tuhle lest mi poradila Ciara. Během audience u králů jsem si všiml na mol opilého Bárida, který mě vůbec nepoznal. Ve skutečnosti šlo o kamufláž. Králové se domnívali, že s pomocí pití udrží Bárida mimo hru, ale v tom se spletli. Bárid pečlivě sledoval okolní dění a osnoval plán. Králové si na mé pozvání nevzpomněli, na druhou stranu to ani moc neřešili. Bárid pak stočil řeč na místní pevnost, kam je cizincům vstup zakázaný. Nenápadně mě upozornil na to, že v pevnosti jsou vězněni odpůrci králů. To mi úplně stačilo.
S pomocí vězňů jsme zahájili převrat, při kterém jsme museli čelit notné přesile. Brzy jsem tak bojoval sám, protože propuštění vězni moc nevydrželi. Nakonec jsem znovu vklouzl do královské síně, kde už oba králové klečeli na kolenou a nad nimi stál zcela střízlivý Bárid. Namísto popravy jsme je poslali Flannovi, ať sám rozhodne co s nimi. Ještě předtím nám ale prozradili, že za vším stojí biskup Eogan. Aileach měl posloužit jako vězení, kam Eogan posílal rukojmí z významných rodin, aby si tak zajistil kontrolu nad Irskem. Králové se obávali biskupovo rostoucí síly a tak s Eoganovým plánem souhlasili. Hlavní armáda biskupa je soustředěna v Armaghu, který je nedaleko Clogheru, Flannova dočasného tábořiště!
Jenomže Flann se mnou nechtěl o zradě Eogana příliš diskutovat. Církev by ho přeci nikdy nezradila a nyní je na čase postupovat vpřed, ne se vracet. Bylo zřejmé, že Eoganovo slovo znamená pro Flana více jak slovo "přítele" Bárida. Pořád tu prostě ve vzduchu visela nedůvěra k pohanům, kterou Flann jinak navenek dobře ukrýval. Když se ho Bárid snažil přesvědčit, tak ho akorát vůči sobě ještě více popudil. Slovní roztržku mezi Flannem a Báridem utnul hluk blížícího se boje. Eoganova armáda právě dorazila!
Útok jsme nakonec ustáli, ale za cenu velkých ztrát. Během obrany padl i Bárid! Flanna jeho ztráta zdrtila, protože až nyní pochopil, jak oddaného přítele v něm ztratil. Nicméně i tak se Flann zdráhal jmenovat Báridovým nástupce Sichfritha. Podle něj je příliš mladý a nezkušený. Poradil jsem mu, aby si výchovu Sichfritha vzal na starosti sám a vychoval z něj takového krále, na jakého by bude hrdý. Flann zdráhavě souhlasil.
Veškerá pozornost se nyní upnula k porážce biskupa Eogana. Jeho armáda je dobře zásobená a tak by nebylo od věci zásobovací trasu přerušit. Jako náhodou se okolo toho motá další příslušník Children of Danu, jistý The Seed. Najdu ho v pevnosti Dunseverick. Už jsem ho tu dříve hledal, ale The Seed se tu objeví opravdu až ve chvíli, kdy na něj poukáže hlavní úkol. Je to tedy třetí z druidů, kterého musíte povinně zabít. The Seed má u sebe dopis od hlavního druida, který nese označení The Oak. Ukázalo se, že The Seed sebou přivedl armádu, se kterou se má urychleně dostat do Armaghu. Z dopisu je navíc zřejmé, že The Oak je biskup Eogan!
Během příprav k útoku na Armagh se vyznamenal Sichfrith, který sebou přivedl početnou vikingskou armádu. No, nebylo to samo sebou, Sichfrith jim slíbil, že si budou moci nechat vypleněný majetek církve, což se Flannovi tak úplně nelíbilo. Ale byl to určitý náznak Sichfrithovo schopností a vynalézavosti, což se na druhou stranu cení. Útok na Armagh má několik fází, protože město je dosti členité. Cílem byla katedrála, ve které jsme konečně dostihli Eogana. Pokusil se Flanna nahlodat pravdou o Ciaře, ale král se tak snadno ovlivnit nenechal. Jakmile došlo na boj, tak jsem nejprve sundal oba jeho strážce a ihned poté jsem obrátil svou pozornost na biskupa. Čekal jsem nějaký bossfight, ale Eogan padl celkem snadno. Než umřel, tak se pokusil ještě jednou otrávit králi mysl - zasít semínko pochybností.
Eogan nám totiž v jednu chvíli pověděl, že Ciara ovládá síly, které tak úplně nekontroluje. Stálo jí to dokonce pozici vyšší kněžky. K tomu se Ciara velmi ráda pohybuje v blízkosti mocných mužů. Samozřejmě to byla jen chytře umíchaná směs lží a pravdy, takže jsem Flanna protiargumenty přesvědčil, aby to pustil z hlavy. Nyní už nám nic nebránilo ve velkolepé oslavě ...
Vrátil jsem se za Deirdre, protože po smrti Eogana jsem získal poslední úlomek jantaru. Deirdre mi namíchala lektvar, který mi měl odhalit vzácné kopí. Mělo to jen jeden háček - musím nejprve porazit netvora jménem Balor. Deirdre o mém vítězství nepochybovala, Wodin prý nemůže prohrát :) ... ano, Deirdre poznala skutečnou Eivořinu identitu (Wodin je jiné pojmenování Odina). Souboj nebyl nijak těžký. Balor je dost pomalý a v druhé fázi boje stačilo, abych se nenechal uvěznit magií jeho třetího oka. Odměnou mi bylo kopí Gae Bolg.
Po návratu do Durrow mě čekalo nemilé překvapení. U Flanna zrovna probíhal koncil Irských králů, který se zaobíral posledními událostmi. Dorazil i král Cerball, který se na chvilku objevil při Flannovo korunovaci (Cerball vládne Osraige, které není ve hře dostupné). Eoganova zrada všechny překvapila. Nikdo netušil, že zrovna Eogan je nejvyšším druidem kultu Children of Danu. Všichni ho měli za věrného zástupce církve a nikoho ani ve snu nenapadlo, že Eoganovým cílem je zdiskreditovat křesťany v očích místních. A to se nejlépe provádí zevnitř, což by ostatně mohl potvrdit král Aelfred, který podobnou taktiku využil při likvidaci Řádu. Koncil se dožadoval ustanovení inkvizice, která by druidy napříč Irskem donutila konvertovat ke křesťanství. Ciara byla samozřejmě proti, ale nic s tím nemohla dělat. Na stranu inkvizice se postavil dokonce Sichfrith, protože to podle něj ukázalo na vzácnou shodu, která je projevem rodící se jednoty. To Flann nemohl ignorovat a tak souhlasil. Každý druid dostane volbu - buďto konvertuje nebo bude vyhnán. Ciara kvapně opustila sál.
Vydal jsem se za ní, ale byla příliš rozčilená. Než jsem se nadál, tak popadla lahvičku ze stolu a mrskla s ní o zem. Vyvalil se obláček dýmu a dál už si nic nepamatuju. Probudil mě až ustaraný hlas Flanna, který se za Ciarou taktéž vydal. Uvědomil si, že jeho rozhodnutí nebylo správné. Nestačil jsem se ani postavit na nohy, když se náhle objevilo zemětřesení. Vzpomněl jsem si, že Ciara povídala něco o tom, že nemůže Flanna nechat, aby její lid vymazal. Když jsme vyšli před dům, tak jsme v dáli zahlédli proud světla vycházející z monolitu Lia Fáil.
Ukázalo se, že Ciara pochází z linie druidů, kteří dokáží pomocí písně rozmlouvat s monolitem. Než jsme se nadáli, tak proti nám obrátila místní stráže a nakonec jsem byl nucen bojovat i s Flannem. Jakmile jsem Flanna dostal na kolena, přišla na řadu Ciara. Nechtěla se vzdát bez boje. Překvapilo mě, jak snadno zapomněla na naší romanci. Souboj s Ciarou byl obtížnější, protože díky monolitu ovládala trik s mizením. Nemohl jsem tak blokovat její útoky. Nakonec jsem jí ale udolal.
Ciara mi prozradila, že po smrti matky je jediná, kdo dokáže monolit ovládat. Požádala mě proto, abych jí zabil a tím jednou pro vždy zničil tajemství monolitu. S tím jsem samozřejmě nesouhlasil. Ciara je sice klíč, ale monolit je zdroj. Pokud sama zničí jeho sílu, tak dosáhne stejného výsledku. Chvilku trvalo, než jsem jí k tomu přemluvil. Flann jí poté slíbil, že své rozhodnutí odvolá. Ciara se s námi rozloučila a odešla neznámo kam.
Příběh končí u hrobu Bárida, kde se se mnou Flann a Sichfrith rozloučili. Moje dobrodružství v Irsku tím skončilo.
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2023, 14:44:09
The Siege of Paris
Do Francie se Eivor dostala na pozvání Toky a Pierra. Král Karel Tlustý (Charles the Fat) se rozhodl vyhnat pohany za hranice Francie, což sebou přineslo rostoucí útlak a teror. Rok před Eivořiným příjezdem zemřel jarl Sinric, otec Toky. Byl proradně zabit během spánku biskupen Engelwinem. Vůdčí role v klanu se ujal Sinricův bratr Sigfred, protože Toka byla ještě příliš mladá a nezkušená. Jenomže Sigfred je klasický válečník a veškeré své jednání podřidil jednomu jedinému cíly - pomstě. Toka má na celou věc trošku jiný pohled, ale Sigfred je nyní její jarl a ona bude plnit jeho vůli. A co tu vlastně dělám já? Já tu hájím své vlastní zájmy :). Karlova armáda je mocná a početná. Jakmile bude hotov s pohany ve Francii, tak by mohl ve jmnénu Boha vyrazit do Anglie a pak by to byl i náš problém. Bude proto lepší, když ho zastavíme společnými silami ještě ve Francii.
Sigfred na mě zapůsobil jako buran, nikoliv jako rozvážný jarl. Je to něco na způsob mixu Ivarra s Halfdanen, což je přesně to, co nemám rád. Ve Wrath of the Druids šla vikingská linka dost stranou a to mi celkem vyhovovalo, jenomže v The Siege of Paris asi někoho napadlo, že se hra zaobírá vším možným, jen né vikingy, tak to sem lupl zpátky. No, na druhou stranu to alespoň dobře zapadá do děje, takže jsem musel akorát přetrpět tu tunu rádoby chlapáckých kydů Sigfreda, protože on má ve skutečnosti mnohem zajímavější charakter, který je pod tímhle balastem dobře schovaný.
Úvod datadisku začíná společným příjezdem do přístavu v Melunois, což je oblast na JV okraji Paříže. Kousek od přístavu je vikingská vesnice, ve které jsme našli jarla Sigfreda. Byl zrovna na hřbitově u hrobu svého bratra. V jeho obličeji bylo vidět zklamání, protože čekal mnohem početnější podporu. Ostatně právě toho se Toka obávala. Místo armády vikingů sebou přivedla jednu jedinou loď! Ale co už, pořád lepší něco než nic :). Sigfred se ukázal být dobrým hostitelem, jenomže oslavu narušil příjezd biskupa Engelwina a jeho vojáků. Naivně si myslel, že na nás může zaútočit. Poštval na nás své vojáky a odjel, což mu zachránilo život, protože těch cca 5 vojáků jsme převálcovali jak nic. Stačilo to ovšem na to, aby se Sigfred dostal do varu a ihned začal plánovat pomstu. Engelwinovi šlo zřejmě právě o tohle, prostě jen Sigfreda naštvat a donutit ho ke zbrklé akci. Toka mi bokem pověděla, že Engelwin má kontakt na krále a mohl by mě k němu dostat. Neměl bych proto s odplatou tolik pospíchat.
Až v tuhle chvíli jsem dostal možnost volného pohybu, čehož jsem také ihned využil. Mapa The Siege of Paris není velká, skládá se jen ze čtyř menších oblastí - střed mapy tvoří Paříž a její přilehlé oblasti Melunois a Amienors, na západě je pak Evresin (mapa končí až na pobřeží La-Manchského průlivu). Průzkum mapy probíhá celkem rychle, výjimkou je jen samotná Paříž, protože uvnitř města se nachází několik podzemních lokací (katakomb). Jednou z nejvýznamnějších je assassínská základna v Lutetia Bureau. Základna je uzamčená třemi klíči, které je potřeba najít v přilehlých oblastech Paříže. Vede k tomu samostatný úkol. Katakomby mají hned několik vstupů, přičemž na ty nejzáludnější mě časem upozornily i vedlejší úkoly, nicméně já se je rozhodl odhalit ještě před nimi. Nakonec mi na mapě zbyla jen jedna malá truhlička v pařížské hospodě, kam se lze dostat až s patřičným úkolem.
Průzkum podzemí obsahuje jednu novinku v podobě krysích hejn (Rat Swarms). Jde o hejna, která vás dokážou velmi rychle zabít, takže se jim musíte co nejvíce vyhýbat. Krysy se většinou pohybují v omezeném prostoru, nedokážou např. vyskočit na schůdek apod. Základní obranou je máchání zbraní, kterým si je udržujete od těla. Krysy totiž nejde zabít. Na některých místech máte možnost krysy dočasně zahnat do kanálu nebo díry ve zdi. Chvilku si tam pobudou a pak opět vylezou. Občas se poblíž kanálu nebo díry objeví posuvná zeď, kterou pak můžete otvor definitivně zatarasit. A naopak, na některých místech podzemí jsou kanály a díry zakryty rozbitelnými bednami, čímž můžete krysy uvolnit do okolí - např. v jednom vojenském skladišti můžete tímto způsobem zlikvidovat místní stráže, ale lepší je krysy nechat tam, kde jsou :).
Je to právě Paříž, která nakonec začala herní dobu u průzkumu natahovat. Jižní část Paříže je přístupná bez omezení, střed tvoří červená zóna, kam časem vede hlavní úkol a sever Paříže je oranžová zóna. Na severu Paříže je přitom nejvíc zájmových bodů, takže pokud jsem nechtěl pořád prudit stráže, tak jsem se musel snažit co nejvíce držet z jejich dohledu. Likvidace stráží jinak ničemu nevadí, na hru to opět nemá žádný vliv. Šlo čistě jen o to, že jsem se snažil šetřit šípy. The Siege of Paris totiž drží obtížnost nad úrovní hráče, takže nepřátelé jsou tu celkově tužší.
Mimo Paříž jsem narazil na pár zajímavých podzemních lokací, které už na první pohled vypadaly jako doupata přívrženců nějakého kultu. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se k těmto místům vázal nějaký úkol, tedy alespoň prozatím. Další zajímavostí byla trojice silných hrdinů, kteří byli součástí mysterií. Mysteria v The Siege of Paris jsou jinak triviální, v podstatě jen někam dojdete a něco si vyslechnete, popř. si počkáte na souboj. K dispozici je opět i stavění kamenných věžiček a obětiny. Nejzajímavější byl nakonec asi jen souboj s velkým býkem, který se umí regenerovat.
Vyjma krysích hejn je v datadisku ještě jedna novinka, která je tu ovšem čistě jen do počtu, nicméně mi to naskočilo hned na začátku Francie mezi hlavní úkoly, takže jsem to chtěl co nejdříve odmazat. Pierre je vůdcem povstalců, kteří operují v okolí Paříže a snaží se všemožnými způsoby sabotovat královskou armádu. Povstalců je však málo a jsou špatně vycvičení (rekrutují se z řad rolníků a chudiny). Dostal jsem proto za úkol jim pomoci, což obnáší to, že plníte různé mise, z nichž pak získáváte stříbrné denáry a roste vám úroveň hanby (Infamy). Za denáry si nakupujete vylepšení pro povstalce a hanba určuje úspěšnost vašich diverzních akcí (Infamy má celkem 4 úrovně). Úkoly zadává nejen Pierre, ale po úvodním úkolu se objeví další zadavatelé napříč celou mapou. Velkou nevýhodou je ovšem fakt, že vás zadavatelé pravidelně posílají někam na druhý konec mapy, takže většinu času pendlujete mezi vzdálenými body.
Na mise můžete vyrážet sami (od druhé úrovně Infamy) nebo v doprovodu povstalců. Za sólo misi je však více denárů. Obtížnost misí narůstá v závislosti na Infamy, takže ke konci je to docela tuhé (napřátelé mají lebku u HP baru). Jakmile jsem dosáhl 4 úrovně, tak jsem byl veřejně pochválen a Pierrův úkol se odškrtl jako splněný. Nicméně pro maximální vylepšení povstalců jsem musel splnit ještě hezkou řádku misí navíc. Dohromady mi to zabralo cca 4 hodiny. Jak jsem psal, je to úplně zbytečná aktivita, která nemá na nic vliv - původně jsem si myslel, že cvičím povstalce kvůli finálnímu útoku na Paříž, ale s tím to vůbec nesouvisí. Nebýt to nacpané mezi hlavní úkoly, tak bych se na to určitě vybodl, protože jde o dost repetitivní obsah.
Hlavní úkol pokračuje kousek od Paříže, kde jsem se měl setkat se Sigfredem. Sigfred mě vzal za hradby a společně jsme byli svědky proslovu hraběte Ody, královského správce Paříže. Odo je celkem férový chlapík a není tak úplně loajální ke králi. Pravou rukou Ody je biskup Gozlin, obávaný bojovník. Gozlin má navíc stejně obávaného bratra jménem Ebels. Odo si nás nakonec všiml a poslal za námi vojáky. Sigfred mě poslal najít biskupa Engelwina, ať to tedy zkusím po svém s diplomacií. Pak se otočil a vyrazil vstříc Odovým vojákům, aby mi získal čas.
A teď přišla na řadu poslední novinka, kterou přede mnou datadisk dobře ukrýval :). The Siege of Paris se zlehka vrací ke kořenům série, konkrétně k prvnímu dílu, kdy před každou vraždou musíte nejprve provést vyšetřování - získat důkazy, polohu cíle apod. Teprve pak je možné se k cíli přiblížit a zabít ho. Není to tak jednotvárné jako v jedničce, navíc to celé probíhá poměrně svižně a nepotřebujete získat všechny důkazy. Cíl pak můžete zlikvidovat několika způsoby. Nicméně jeden ze způsobů je vždy nastavený tak, aby vyvolal co největší efekt na okolí - exemplární vražda. V případě biskupa Engelwina jsem musel získat indicie v místní hospodě, odkud jsem si odnesl přístupové heslo do chrámu a v něm jsem pak našel mnicha, který měl biskupovi sloužit při nějakém obřadu. Nabídl jsem mu, že tu práci vezmu za něj a dle jeho rady jsem si navlékl Bellatorovu róbu. S ní jsem se pak dokázal dostat až do bezprostřední blízkosti biskupa a zavraždit ho.
Z biskupa se vyklubal pěkný úchylák. Šlo totiž o nějaký zasvěcovací obřad a biskup na mě naléhal, ať si sundám róbu. Dokonce mi slíbil, že odvolá stráže, abychom nebyli nikým rušeni :). Pochopil jsem, že mi tím hra dává šanci zbavit se stráží a tím pádem možného boje s přesilou, ale odmítl jsem to. Biskup nakonec ztratil trpělivost a došlo k boji. Nicméně stráže byly pomalé a Engelwin zase slabý. Po jeho zabití jsem se dostal do jeho pracovny, kde jsem našel informace o pobytu krále v Paříži. A aby toho nebylo málo, tak krále jsem našel v místním nevěstinci obklopeného polonahými jeptiškami :D.
Sdělil jsem králi, co se zrovna přihodilo, ale nebyl nijak překvapený. Naopak mě za smrt Engelwina pochválil. Byl to prý nesvatý muž. Poté jsem chtěl krále přemluvit ke smíru mezi Francií a Anglií, ale než jsem stihl obsah své žádosti přednést, tak mě král upozornil, že pokud s ním chci o čemkoliv vyjednávat, tak pro něj budu muset nejprve vykonat službičku. Mám najít královnu Richardis, jeho manželku. Prý byla unesena lidmi spolčenými s církevními fanatiky. Dobrá tedy, pomoc jsem mu přislíbil pod podmínkou, že nechá Anglii být, ale král jen zopakoval, že o tom rozhodne Bůh. Tedy až poté, co přivedu královnu.
Sigfred nebyl z mého postupu zrovna nadšený. Čekal, že krále popravím, ne že se s ním budu vybavovat. Jenomže Sigfred nedomyslel důsledky. Smrt krále by na celé věci nic nezměnila, protože armáda poslouchá pouze krále a loajální je k němu i lid Francie. Proto je výhodnější diplomacie, tedy pokusit se s Karlem dohodnout. Pierre mi prozradil, že královna byla naposledy viděna v Evreux. Pátrání ve městě mě dovedlo až do místní hospody, kde jsem se dozvěděl o abatyši Euphrasii. Má prý významného hosta. Další vyšetřování mě postupně dovedlo až do podzemí, kde jsem už dříve objevil doupě kultistů.
Jedna z jeptišek mi prozradila, že abatyše postrádá asistenta, který jí měl donést obřadní dýku. Nabídl jsem proto svou pomoc. Dýku jsem měl nejprve namočit do krve a poté se vydat do svatyně. Kotel se zvířecí krví jsem našel kousek od jeptišky a cestou k abatyši jsem ještě osvobodil jednoho vězně (šlo o manžela jedné ženy, která mi poskytla nějaké informace o Euphrasii). Ve svatyni jsem záhlédl u velkého stromu Euphrasii a spoutanou královnu Richardis. Opatrně jsem se dostal až na místo určení a zapojil se do obřadu. Počkal jsem si na vhodný okamžik, a když mě abatyše požádala o dýku, tak jsem jí ji vrazil rychlým a ladným pohybem skrze oko do mozku. Holt když rituál, tak rituál :). Alternativou je prozrazení Eivořiny identity a souboj s přesilou.
Na Richardis to opravdu zapůsobilo. Bylo to sice poněkud brutální, ale královna v tom viděla Boží znamení. Byla přesvědčena, že jsem byl vyslán Bohem, abych jí ochraňoval. Tahle myšlenka se mi zrovna dvakrát nelíbila, ale budiž. Poté jsem se v doprovodu královny vydal do Lisieux. Cestou jsem se dozvěděl, že Euphrasia patřila k tajné skupině náboženských fanatiků, která věří, že ve Francii nastal úpadek víry. Do stejné skupiny patřil podle královny i biskup Engelwin. Ano, v tom má královna pravdu. Časem jsem zjistil, že jde o kult Bellatores Dei (Boží bojovníci). Během cesty jsem se navíc dozvěděl, že královna ke svému muži vzhlíží s úctou, což bylo vzhledem k okolnostem našeho setkání v pařížském nevěstinci trochu zvláštní. A v tu chvíli to do sebe také zapadlo. Z dopisů Engelwina jsem se dozvěděl, že královna má na Karla silný vliv, což kultu znemožňovalo krále ovládat. Richardis byla proto unesena a označena za posedlou. Nebýt mě, tak by zemřela a kult by získal nad králem plnou kontrolu.
V Lisieux jsme se setkali s mladým princem Bernardem. Je to Karlův syn z prvního manželství. Richardis je bezdětná, její svazek s Karlem byl čistě politickou záležitostí, ale Bernarda přijala jako svého vlastního syna. Královna mi pověděla, že Karel nebyl vždy takový. Dříve se milovali, ale Karel si sebou nesl trauma z dětství a časem se jeho povaha začala měnit. Richardis se proto rozhodla Bernarda chránit před Karlovo rostoucí temnotou a prince ukryla. No, dohoda s králem zněla přivést královnu, o synovi nepadlo ani slovo, takže jsme se bez Bernarda vydali na cestu.
Jenomže Karel se po svém synovi začal shánět. Ve skutečnosti mě neposlal zachránit přímo královnu, ale doufal, že když jí najdu, tak najdu a přivedu i jeho syna. Bylo to pro mě trošku překvapení. Podle oddanosti Richardis svému muži bych čekal, že Karlovi na Richardis záleží, ale opak byl pravdou. Král jí sdělil, že bez jejího vlivu si Bernard svého otce vyhledá sám a poté se otočil ke mě. Připomněl mi svůj slib, že o mě rozhodne Bůh a s tím se rozloučil. V tu chvíli proti nám vyrazili vojáci! Nechť Bůh rozhodne, jestli máme právo žít ...
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2023, 14:45:51
Toka nebyla úplně nadšená z toho, co mělo přijít. V Paříži nejsou jen vojáci, jsou tam i ženy a děti, které si smrt rozhodně nezaslouží. Znovu jsme proto začaly probírat diplomatickou možnost, ale do rozhovoru nám skočil Sigfred. Zkusil jsem mu odrecitovat něco z moudrosti Nejvyššího, ale tím jsem ho akorát rozčílil. Nakonec k překvapení nás obou souhlasil s tím, abych si promluvil s Odou. Varoval mě akorát před tím, že Odo se tak snadno nevzdá.
K Odovi nevedla zrovna přímá cesta. Dřív jsem mohl jeho dům procházet bez omezení, ale to se nyní změnilo. Musel jsem nejprve získat propustku od opilého hosta a předat jí Odově ženě Theodrate. Teprve ta mě do domu pustila. Uvnitř to už bylo snadné, protože jsem věděl o tajné cestě do Odovy pracovny. V ní zrovna probíhala porada, které se účastnilo pár šlechticů a biskup Gozlin. Odo v jednu chvíli poslal všechny pryč a vyzval mě, ať vystoupím z poza té knihovny. Ocenil mou odvahu přijít a nabídl mi víno. Rozhovor probíhal v přátelském duchu až do chvíle, než jsem mu přednesl Sigfredovy požadavky - král měl Sigfreda uznat za spojence a přenechat mu země na severu. K tomu jsem si přisadil svůj požadavek o neútočení na Anglii. Nejvíc mu vadilo obsazení severních zemí, protože právě odtud Odo pochází. Poté mi ve vzteku sdělil, že nic z toho se nanaplní a Anglie padne. Pak mě nechal eskorotvat ven. No, alespoň se to obešlo bez boje.
Sigfred se proto rozhodl pokračovat v původním plánu. Přímý útok by nyní znamenal vysoké ztráty a tak jsme se dohodli na postupu, kdy nejprve oslabíme obranu města. Se Sigfredem jsme zničili výrobu katapultů v severní části Paříže a s pomocí Nolwenn (bývalé milenky Toky) jsem pak v jižní části podminoval most do centrální pevnosti. Tím jsme si připřavili bojiště. Toka přišla ještě s myšlenkou, že bychom měli znovu zkusit přemluvit krále, protože by mohl tohle krveprolití zastavit ještě dříve, než začne, ale o tom jsem už pro změnu nechtěl slyšet já. Nicméně něco na tom návrhu bylo, ale Sigfred nám oběma připomněl, že bez ohledu na mluvení, stejně nakonec dojde ke střetu. Toka mě nakonec poprosila, abych se s ní setkal v hospodě Clever Fox v Paříži.
Jde shodou okolností o onu hospodu, ve které mi zbyla nedostupná truhlička. Toka nebyla s pátráním příliš úspěšná, tak jsem to musel převzít já. S pomocí místních herců se mi podařilo vystopovat vstup do zamčeného pokoje a v něm jsem našel dopis určený králi. Herci v něm zvou Karla na své představení v Amiens. Amiens je město, které patří do oranžové zóny a divadlo je shodou okolností synchronizační bod, takže jsem ho už dříve využíval jako prostředek fast-travelu. Král se nachází v útrobách divadla.
Cestou ke králi jsem zachytil dvojici hlasů, jako by někdo v dáli vedl dialog. Míjel jsem děsivou malbu démona a hlasy pomalu nabíraly na síle. Když jsem však došel až ke králi, tak tu nikdo další nebyl. Karel mi jen odvětil, že je tu on sám a tahle křehká kreatura z masa, čímž myslel sám sebe. Pomalu mi začalo docházet, že král trpí duševní poruchou, nejspíše schizofrenií. Střídá se v něm osobnost laskavého a bohabojného muže s osobností démona. To je to, co měla Richardis na mysli. Karel tím trpí od dětství a byl kvůli tomu mnohokrát týrán - kněží se z něj zřejmě snažili pomocí svatého ohně tohle prokletí sejmout v domnění, že je Karel posednutý. Proto se Karel tolik bojí ohně. Král si tuhle dualitu uvědomuje, což mě překvapilo. Požádal mě dokonce o to, abych ho zabil, ale tady jsme narazili přesně na ten limit, že i kdybych stokrát chtěl, tak mrtvý král je mi k ničemu. Poté mě král znovu požádal o to, abych mu přivedl syna, teprve pak zváží svůj zásah do událostí v Paříži.
Hlavou mi vrtala akorát jedna jediná věc, jak tohle všechno souvisí s kultem Bellatores Dei? Možná to vůbec nesouvisí, možná kultisté o králově nemoci ani neví nebo znají jen jeho světlejší stránku, která je místy až fanatická, což jim zřejmě vyhovuje. Každopádně kultisté si chtěli s pomocí krále vyřídit své vlastní záležitosti, k ničemu jinému ho nepotřebovali. Opravdu tak může jít o dvě nesouvisející věci, které se prostě jen náhodou protnuly.
Neměl jsem příliš šancí cokoliv změnit. Po skončení příprav a po rozhovoru s králem, se daly věci rychle do pohybu a než jsme se nadáli, tak jsme stáli před branami pařížské pevnosti. Uvítat nás přišel biskup Gozlin a jeho bratr Ebels, který se rozhodl se mnou bojovat a také rychle zemřel. Gozlin se mezitím stáhl dovnitř pevnosti a za vnitřní hradby. Sigfred vedl zuřivý útok ulicemi vnitřního města, ale nakonec jsme skončili v místě, odkud jsme byli vydáni na milost lučištníkům. Odo náš postup předvídal a dobře se připravil. Vpadli jsme mu rovnou do pasti! Sigfred se stáhl a já se s pomocí Nolwenn vydal ke katedrále Saint-Étienne, abych odpravil biskupa Gozlina a zlomil odpor obránců. Po krátké obhlídce terénu jsem zjistil, že bych na Gozlina mohl svrhnout velký kříž ze stěny katedrály. Vypadalo by to jako Boží trest. Povedlo se! Odpor polevil a Sigfred vnikl za hradby. Bohužel to znamenalo smrt bezpočtu nevinných, protože Sigfred hodlal potupnou smrt svého bratra vykoupit potoky krve.
Zbyla nám jediná možnost, jak zabránit ještě většímu krveprolití a tím byl hrabě Odo. Pokud bych ho dokázal přesvědčit, aby se vzdal, tak by to Sigfredovi mohlo stačit. Cesta k Odovi byla poněkud komplikovanější, protože Odo se zamkl ve své soukromé svatyni. S pomocí odposlechu se mi podařilo zjistit pár informací o lidech v okolí a s pomocí kuchařky Henriette jsem získal informace o Odovo manželce Theodrate. Theodrate během útoku pomáhala zraněným vojákům a sama byla vážně zraněna. Nyní leží ve svém pokoji a umírá. Využil jsem svých znalostí a umírající Theodrate jsem zalhal - zahrál jsem si na kněze. Byla již slepá, takže to byla v podstatě milostivá lež. Theodrate úplně všichni opustili, včetně manžela, takže se neměla komu vyzpovídat. Díky tomu jsem získal klíč od Odovy svatyně a umírající Theodrate jsem opustil.
Odo byl navenek pevně přesvědčený, že mu král přijde na pomoc a společnými silami vyženou útočníky z města. Rozhovor opět probíhal v přátelském duchu. Bylo vidět, že za skořápkou udatného bojovníka se ve skutečnosti skrývá zlomený muž, který pomalu ztrácel veškerou naději. Připomněl jsem mu slova jeho ženy, která mi kladla na srdce, že Odo musí přežít a postarat se o své děti. Nakonec se mě Odo rozhodl vyzvat na souboj. Nejspíš si sám moc šancí nedával a čekal rychlou a milosrdnou smrt. Bylo snadné ho dostat na kolena. Nechal jsem ho však na živu. Kvůli dětem a rozloučení s umírající manželkou. Odo byl ochotný bít se do poslední chvíle za krále, který ho nyní přijel zradit ...
Karel vstoupil se svou armádou do města, ale místo boje se pustil do vyjednávání se Sigfredem. Nabídl mu stříbro a místo správce severních zemí. Odo nevěřil vlastním uším. Tolik lidí zemřelo při obraně Paříže a král nyní dává Sigfredovi stříbro, které pařížané zaplatili králi za jejich vlastní ochranu! Poté se krále zřekl a odešel. Chtěl jsem jít za ním, ale král mě zastavil s otázkou, kde má svého syna? Toka prince našla a zajistila, ale neměl jsem v úmyslu ho králi předat. Málem to narušilo právě vzniklý mír, protože Sigfred mé rozhodnutí podpořil, ale král se vzápětí zase uklidnil a utrousil za mnou jen nevyřčenou výhrůžku, ze které jsem vycítil, že tohle ještě není konec.
Sigfred k mému překvapení nebral mír vážně, ihned po návratu začal osnovat plán, jak dobyde zbytek Francie. Po krátké výměně názorů, kdy jsem mu odporoval, se odebral k hrobu Sinrica. Našel jsem ho v podivném rozpoložení. Bylo mi jasné, co bude následovat. Sigfred mě vyzval na souboj na život a na smrt! Dělal jsem, že jsem to přeslechl a v klidu jsem pokračoval v předchozí diskusi. Prohlásil jsem, že žádné množství francouzké krve nezmění to, co se stalo Sinricovi. Je potřeba se dívat vpřed a vytvářet nová pouta. Nakonec jsem souboj definitivně odmítl a Sigfred se uklidnil. Pochopil, že je na čase pohnout se vpřed a znovu žít. Je na čase, aby se vůdčí role ujala Toka. Poté vykročil do noci.
Ani jsem si nestačil oddychnout, když mě dostihl Pierre s informací, že král je opět na stopě Bernarda. Vyrazil jsem proto za Odou, který měl královnu na starosti a mohl by mít proto přesnější informace. Odu jsem našel na jeho vinicích. Prozradil mi, že jeho muži hlídají královnu a prince v Amiens, ale už se nějakou dobu neozvali. Požádal mě proto o pomoc. Než jsem odešel, tak mě Odo ještě na chvilku zastavil a požádal mě, abych Karla zabil. Bernard je příliš mladý a nemá dostatečnou podporu, takže jakmile bude král mrtev, tak se trůnu ujme on sám. A pokud se tak stane, tak mi to Francie nikdy nezapomene. Byla to lákavá nabídka, ale nic jsem mu neslíbil.
V Amiens jsem dorazil do místní hospody, kde měla královna s princem přebývat. Našel jsem však jen brutálně zmrzačená těla Odových strážců a pár stop. Ty mě zavedly až do místní katedrály, kde jsem našel Bernarda. Pověděl mi, že je napadlo nějaké monstrum a odvedlo je do otcovy vily. Královně se však cestou podařilo pozornost monstra rozptýlit natolik, že Bernard dokázal utéct a schoval se v katedrále. Dozvěděl jsem se také, že královnu čeká nějaká zkouška ohněm a tak jsem dál na nic nečekal a poslal jsem Bernarda do Lisieux.
Karel se rozhodl svou ženu podrobit zkoušce na hranici. Ať prý Bůh rozhodne o její nevinnosti. Představení přihlížel dav lidí, ze kterého zničeho nic vystoupil biskup Gozlin ... živý a zdravý! Vytáhl svou sekeru a blížil se ke královně. Zastavil jsem ho se slovy, že by se měl držet dále, protože jeho bůh určitě nevrací muže mezi živé dvakrát. Vyštěkl na mě, že pomstí své bližní a rozběhl se proti mě, což se mu stalo osudným ... opět. Bohužel mi nestihl doříct, co měl na jazyku ohledně kultu Bellatores Dei. Mezitím kdosi zapálil hranici, ale než se oheň stihl pořádně rozhořet, tak se z nebe spustil déšť, který veškeré plameny zadusil. Král vytřeštil oči a lidé začali padat na kolena. Měli Richardis za světici.
Královna mě požádala, abych Karla ušetřil. Potvrdila mi, že byl jako dítě mučen ohněm a jeho celý život je tak naplněný strachem z ohně, bázní z Boha a z vlastního selhání. Pokud tak učiním, tak se postará o to, aby měla na krále ten správný vliv, což znamená i mír mezi Anglií a Francií. Přislíbil jsem jí, že se o to pokusím.
Karla jsem našel stát ve velkém sále u fresky světice na hranici (freska je v malé zamřížované místnosti). Král byl opět ponořen do diskuse se svým špatným já. Chvilku trvalo, než si mě všimnul. Jeho temná stránka v tu chvíli převládla a on zaútočil ...
Boj s Karlem je docela zajímavý bossfight, který má dva možné konce. V sále je čtveřice nádob s ohněm a kolem nich jsou vaky s vodou. Karel se snaží ohně uhasit, zatímco vy musíte Karla vyčerpat a hodit na hoříci oheň (jedině to mu ubírá zdraví). V jedné ruce jsem proto držel pochodeň, kterou jsem zapaloval uhašený oheň a v druhé jsem se oháněl sekerou, abych Karlovi vyčerpal staminu. Karla je nutné unavit poblíž ohně, jinak ho Eivor nedokáže na hořící nádobu hodit (je to poměrně krátký hod). Karla je potřeba spálit minimálně 3x, přičemž každá další fáze je těžší, protože Karel se drží čím dál více od ohně. Teprve čtvrté spálení je finální a znamená královu smrt, což není zrovna správný konec (vyhraje Odo). Alternativou je krále uvěznit v místnosti s freskou - po třetím spálení se aktivuje páka od mříže a pak stačí Karla vlákat do místnosti, zde ho unavit a rychle utíkat zavřít mříž. Tím Karel přežije a ujme se ho královna Richardis. Richardis mi potvrdila, že dodrží to, co jsme si předtím slíbily.
Po návratu k Toce jsem byl svědkem hádky mezi ní a Odou. Důvodem bylo královo slovo, které dal Sigfredovi. Podle Ody ho král poruší a jen on může zajistit jeho dodržování. Tomu se Toka vysmála. Poté se Odo obrátil na mě s otázkou, jak to dopadlo s královnou? Pověděl jsem mu celou pravdu. Odo byl překvapený, že jsem nechal krále žít, ale mou volbu akceptoval. Ostatně nikdy jsem mu neslíbil, že krále zabiju. Poté odjel do Paříže. No a tím The Siege of Paris končí. Po návratu do Ravensthorpe jsme získali nejen mír, ale i mocného spojence v podobě Toky a jejího klanu.
Přispěvatel: Elemir Leden 21, 2023, 14:49:02
Nebudu se zbytečně rozepisovat, jen připomenu pár událostí, které vedou k zajímavému setkání. Při průzkumu Anglie jsem v jednom dole objevil písemnosti, které popisují vztah matky k synovi jménem Grendel. Samozřejmě mě ihned napadlo, že to bude mít co do činění s legendou o Beowulfovi. Nicméně stopy nikam nevedou. Na dně dolu je akorát uzamčená místnost bez klíče. Dál jsem po tom nepátral.
Časem jsem zjistil, že v pokoji Eivor je schránka na dopisy. Většinou jde jen o písemnosti, které nějak uzavírají určité etapy během získávání vlivu v Anglii, ale jeden dopis mi přihrál rovnou celý úkol. Ten mě zavedl do vesnice poblíž Brisleah Farm, kde došlo ke sledu nadpřirozených událostí. Nějaká potvora s nezměrnou silou tu pozabíjela stádo krav. Vyšetřování se ujala abatyše Wulfhilda, se kterou jsem začal záhy spolupracovat. Vyšetřování nás dovedlo až na základnu žoldáků v nedalekém kostele, na který monstrum mezitím zaútočilo. Vůdce a pár žoldáků přežilo. Čekali, že se potvora vrátí, aby je dorazila, tak jsem využil příležitosti a počkal také.
O pár hodin později přišel do kostela přerostlý chlápek. Skočil jsem mu na záda a začal boj. Měl nevídanou sílu, ale byl také dost nemotorný, takže se v jednu chvíli ohnal tak nešťastně, že si naběhl na ostří mé sekery a vykrvácel. Ještě než zemřel, tak z něj vypadlo pár zmatených slov, které nám prozradily, že tahle hora svalů má jen mdlý intelekt. Pointa byla v tom, že Grendel si díky své omezené inteligenci neuvědomoval svou sílu. Bylo to v podstatě dítě uvězněné v dospělém těle, které si chtělo jen hrát. Jeho hry však měly fatální následky.
Po smrti Grendela jsem se vydal po stopách jeho matky, kterou jsem našel za zavřenými dveřmi v dole. Šlo o jednu z vesničanek, kterou jsem potkal už na Brisleah Farm. Pokoušela se mě zmást a odvést mou pozornost od stop. Nyní bylo jasné proč - snažila se chránit identitu svého syna. Bohužel se rozhodla bojovat i se mnou, což jí stálo život. Po návratu do kostela jsem vše pověděl Wulfhildě, která se rozhodla celou událost zapsat a trochu to literárně přikrášlit. A tak vznikla legenda o Beowulfovi :).
Další lehká sumarizace
Vlastně ono není moc co sumarizovat. Oba datadisky přinesly lehce obměněnou hratelnost, ale jinak jde pořád o to samé. Příběhově je na tom o něco lépe The Siege of Paris, ale nejde o žádný kvalitativní skok. Jen mi seděl o trochu lépe. Drobným plusem The Siege of Paris je implementovaný systém vyšetřování, který tu hratelnost alespoň zpestřuje. V jedné recenzi jsem se dočetl, že v datadisku si konečně užijete plížení, na které je tu kladem větší důraz. Nicméně realita je taková, že v tomto ohledu se datadisk neliší od základní hry. Klidně můžete na místo vrazit hlavní branou a všechny veřejně postřílet. Nevím, jestli brát oba datadisky jako nějaké zklamání, protože největším kamenem úrazu je u Valhally to neustálé nafukování obsahu. I kdyby ty datadisky přinesly nějakou výraznou změnu, tak už to po tom množství hodin v základní hře bude jedno.
No a tím se dostávám k tomu, co bude následovat dál. Poslední týden jsem se zabýval sepisováním zápisků, protože jsem se v jednu chvíli ve hře rozjel natolik, že jsem potřeboval jednotlivé rozehrané části zase nějak uzavřít. Šlo skoro o 50 hodin, které jsem teď musel zpětně zpracovat. Ve hře jsem se díky tomu dostal na nějakých 210 hodin, což je tak akorát na to, abych si udělal přestávku :). Přede mnou je ještě načatý datadisk Dawn of Ragnarök, ale zatím nemám v úmyslu se k němu vracet. Pro teď jsem spíš rád, že se mi podařilo deníček nějak uzavřít. V jednu chvíli jsem totiž přemýšlel, že bych se na to vykašlal a nechal bych ho otevřený. Flash měl v tomto ohledu dobrou připomínku. Valhalla je mainstreamovka a navíc je to poněkud rozporuplná hra. Nicméně když už jsem začal, tak to taky dokončím :D.
Přispěvatel: Elemir Leden 25, 2023, 07:55:51
Jedná se o celkem rozsáhlé DLC, které do hry implementuje nový strom dovedností, systém obleků a mnoho dalšího. Sledujeme v něm Odinovu cestu do Niflheimu, kde hledá svého syna Baldra. Odin se tu ocitá v nekonečné smyčce - stále dokola prochází Kaldstadem, Dokkerlandem, Nidheimem a Helheimem, zatímco na pozadí událostí se rýsuje Ragnarök. S DLC je spojený úkol A Gift from the Otherworld, který získáte od obchodníka Everolda v Ravensthorpe. Everolda najdete mezi věží Jomsvikingů a Hildiran.
Everold mi prozradil, že dříve působil v domácnosti mé rodiny. Byl jsem však ještě příliš malý, než abych si na něj mohl pamatovat. Poté mi předal dárek - Suttungrův roh na medovinu! Nejde samozřejmě o skutečný Suttungrův roh, ale jedná se o kopii, která je vytvořena na základě snů tak, jak je Everold prožívá z vyprávění druhých. Výsledný výtvor je tak kvalitní, jak kvalitní je vypravěč. Suttungrův roh jsem znal velmi dobře díky vyprávění otce, od kterého se Everold o rohu dozvěděl. Everold tedy odvedl skvělou práci. Náš rozhovor zaujal Valku, která zrovna kolem procházela a příliš se jí nelíbilo, že Everold v našem světě zhmotňuje věci z jiných světů. Nicméně dobré vzpomínky by pro mě mohly být přínosem, takže se Valka nabídla, že mi připraví lektvar. S jeho pomocí jsem se opět stal Odinem, zatímco Everold v tichosti seděl u mé postele a poslouchal ...
Příběh navazuje na události z Dawn of Ragnarök, ale tady mě zatím berte trošku s rezervou, protože jsem v Dawn of Ragnarök teprve na začátku. Ohnivá obryně Sinmara, manželka ohnivého obra Surtra, unesene Odinova druhého syna Baldra (boha světla). Odin se v doprovodu své milenky Frigg, Baldrovi matky, vydává za jeho záchranou, ale jejich společná výprava selže. Surtr Odina s pomocí lsti porazí a ten je nucen dívat se na to, jak Sinmara setne jeho milovanou Frigg. Baldr je zabit a Odin je ponechán uvnitř ohnivé hory svému osudu. Přežije jen díky dvojici trpaslíků, Halsteinovi a Sigrun, kteří mu pomohou ven. V The Forgotten Saga se pak Odin přesune do Niflheimu, říše bohyně Loki, kde pokračuje ve svém pátrání po Baldrovi (Niflheim tu představuje říši mrtvých). Z Niflheimu však zatím nikdo živý neunikl.
Pro The Forgotten Saga je typické, že procházíte jednotlivé lokace znovu a znovu, přičemž s každým průchodem postupně sílíte a dostáváte se zas o kus dál. Tím, že The Forgotten Saga je na základní hře nezávislá, tak jí můžete odehrát kdykoliv. Na počátku má Eivor (Odin) Power 0 a jen základní výbavu. Power se navyšuje podobně jako v základní hře pomocí stromu dovedností, který vypadá poněkud jinak (má kruhový tvar a má jen 108 perků). Obsahuje velmi základní perky pro posílení všeho možného a (převážně) po okrajích stromu je pak několik finálních perků, které můžete znát už ze základní hry. Perky se odemykají s pomocí tzv. Memories (fragmenty paměti), které získáváte jako odměnu za aktivitu v jednotlivých průchodech. Perky navyšujete u stromu dovedností v Odinově táboře v Kaldstadu. Odinův tábor tu totiž slouží jako útočiště, ve kterém se můžete připravit na nadcházející pokus o průchod. Jedině tady je možné zvyšovat statistiky a měnit zbroje. Ve hře samotné toho moc měnit nemůžete, protože postava nemá ani pořádný inventář.
Na počátku tedy začínáte s Power 0 a velmi základní výbavou v základní (bílé) kvalitě. Zbraně se generují náhodně na počátku každého průchodu. Výjimkou je jen zbroj, která vám zůstává. Začínáte s All-Father's Armor a postupně si odemykáte další typy zbrojí. Každá zbroj je pak upgradovatelná - s každým upgradem si zvyšujete základní bonus, který zbroj poskytuje, roste jí třída zbroje a bonus k uhýbání a odemykáte si nové vlastnosti (5 úrovní = 5 vlastností). Vlastnosti nejsou nic jiného, než vybrané finální perky, popř. ability. Každá zbroj se tedy hodí k trochu jinému stylu hraní. K upgrade zbroje slouží Thoughts, které získáváte taktéž za aktivitu v jednotlivých průchodech. Nicméně Thoughts získáváte poměrně málo (jsou hlavně za bossfighty), takže pro kompletní upgrade zbroje bude třeba několika průchodů začátkem Niflheimu. Thoughts se dají uplatnit také u obchodníka Nara, který se časem objeví v Odinově kempu. Stejně tak fragmenty paměti. Nakupujete si za ně specifické podmínky, za kterých proběhne další pokus o průchod Niflheimem.
Přehled zbrojí a podmínek pro jejich získání:
All-Father's Armor - Eivor jí získá hned na počátku před prvním pokusem
Raven's Flight - získáte jí po porážce Bálulfra (boss na konci Kaldstadu)
Dwarven Defender - získáte jí za splnění vedlejšího úkolu v Dokkerlandu (najít Helin poklad)
Einherjar's Valor - získáte jí po porážce Hjalmgunnara (boss na konci Dokkerlandu)
Draugr's Toll - získáte jí po porážce mistra Marrowa v Nidheimu (je na to vedlejší úkol, Marrow je obyčejný druid)
Death-Speaker Trappings - získáte jí po porážce Nidhogga (boss na konci Nidheimu)
Hel's Nárjarl - získáte jí po porážce Hel (boss na konci Helheimu)
Pro upgrade a výměnu zbrojí je v táboře k dispozici "šatna".
A teď jak to funguje ve hře ... :). Niflheim je rozdělený do čtyř oblastí - Kaldstad, Dokkerland, Nidheim a Helheim. Každá oblast Niflheimu se skládá s izolovaných ostrůvků a končí bránou do další oblasti, kterou hlídá jeden boss (v případě Kaldstadu je pevně daný jen první boss, další se generují náhodně ze seznamu pekelných zvířat - ledový vlk, ohnivý vlk, ohnivý kanec apod.). Ostrůvky oblastí jsou mezi sebou propojené pomocí mostů nebo skluzavek, ale jakmile se přemístíte z jednoho ostrůvku na druhý, tak se cesta za vámi zničí (skluzavky jsou jednosměrné už z principu). Nemůžete se tedy vracet. Díky tomuto systému nejde obvykle v jednom průchodu oblastí projít všechny ostrůvky, vždycky projdete jen některé. Důvodem je právě ten zánik cesty zpět, protože tím pádem nemůžete prozkoumat všechny možné odbočky, které máte na počátku k dispozici. Každý ostrůvek obsahuje jeden náhodně generovaný bonus (runu, novou zbraň nebo štít, abilitu, bonus ke zdraví nebo bonus k Memories), který si musíte nejprve vybojovat a pomocí těchto bonusů si pak zvyšujete schopnosti své postavy a tím pádem šanci na přežití. Krom toho se na ostrůvcích náhodně generují sochy jelena (doplňuje zdraví) a trojice pohárů (jeden z nich poskytuje bonus ke zdraví a zároveň ho doplňuje). Léčit se totiž můžete jedině s pomocí soch jelena nebo pohárů, popř. můžete využít odemknutých perků ze zbrojí. Jakmile totiž zemřete, tak vás hra pošle zpátky do kempu a začínáte znovu.
Nový začátek znamená, že přijdete prakticky o všechny bonusy, které jste předchozím průchodem získali (vyjma trvalých bonusů, které zmíním dále) a opět začínáte se základní výbavou. Přijdete i o všechny dočasné měny, jako jsou peníze (Coins) a kameny (Gems), za které si můžete během průchodů nakupovat specifické bonusy a předměty u obchodníků v jednotlivých oblastech (i o tyhle nákupy přijdete). U gemů to jde trochu ošálit tak, že si za ně zprvu kupujete bonusové svitky, které přidávají něco málo Memories a ty vám pak zůstanou. Jakmile však máte odemčené všechny perky, tak jsou Memories prakticky k ničemu (vyjma platby za bonusy u obchodníka Nara, viz dále). Před dalším průchodem si můžete odemknout nové perky a vylepšit si zbroj, popř. si zbroj vyměnit. A k tomu si můžete trochu uzpůsobit podmínky pro další průchod nákupem za Memories nebo Thoughts (to jsem zatím nezkoušel). Startovní výbavu je možné ovlivnit perkem A Good Start, což Eivor přihraje červenou (Superior) kvalitu.
Další měnou v The Forgotten Saga jsou Dreams, které vám zůstavají a můžete si za ně nakupovat předměty v "reálném světě" u Everolda. To je právě ten princip, na kterém výroba předmětů u Everolda funguje. Vy si ze snu přinesete Dreams a za ně si pak nakupujete legendární předměty z mýtů.
Jak jsem zmínil, z průchodů si můžete přinést i trvalé bonusy. Jeden typ už jsem popsal dříve, jsou jím různé zbroje. Další typ jsou bonusy za splněné vedlejší úkoly a jiné speciální aktivity. Podle všeho jde celkem o 6 bonusů. V Kaldstadu můžete např. v jedné jeskyni potkat v rámci výzvy Stalli bezhlavou bojovnici Skjaldmaer (Hervor). Na téhle konkrétní výzvě je zajímavé to, že jí tu najdete vždy. Pokud souboj se Skjaldmaer podstoupíte několikrát po sobě (samozřejmě v rámci několika samostatných pokusů - restartů), tak bojovnici hlava doroste a tím jí osvobodíte. Získáte za to permanentní bonus (tzv. Permanent Favor) jménem Summoned Courage (při prvním poklesu HP na 0 se obnoví 50% HP - při druhém poklesu už následuje smrt a restart). Další bonusy mohou plynout z nálezů Heliných truhel. Ty jsou vždy po jedné v každé lokaci a jsou ukryté za iluzí (vy truhlu sice vidíte, ale je neaktivní, takže nejprve musíte objevit bránu, kterou se dostanete za iluzi).
Můj první pokus o průchod skončil kupodivu až u prvního bosse na konci Kaldstadu. Cesta k bráně byla celkem v pohodě, ale boss, kterým byl ohnivý vlk Bálulfr, byl pro mě nezdolný. Na počátku je dost nepříjemné to, že dostanete opravdu jen základní výbavu, která nemá zrovna velkou sílu. Navíc jsem ke svému loveckému luku dostal jen základních 12 šípů! Cestou jsem narazil na 4 možné způsoby hlídání bonusů. Úplným základem je Lokkbox, což je řetězem uzamčená truhla, která se odemkne po likvidaci všech nepřátel v okolí. Druhým stupněm Lokkboxu je Helchest, což je Lokkbox, u kterého se navíc spustí časomíra a vy musíte v daném limitu nepřátele pobít (pokud ne, tak truhla zmizí). Třetí typ je již zmiňovaný Stalli. Je to kamenný monolit, který po aktivaci vyvolá vlnu nepřátel. No a čtvrtý způsob je miniboss, kterého musíte zabít a zabití potvrdit (stačí sundat jen minibosse, jakmile zabití potvrdíte, tak zemřou i jeho přisluhovači).
Bonusy jsou náhodné, ale na mapě je díky ikonkám dobře vidět, co na kterém ostrůvku zrovna je. Vyjma bonusu zdraví a Memories máte možnost volby z několika druhů bonusu. I když Memories se občas objevují jako alternativa u abilit. Runy poskytují bonusy ke všemu možnému, ale základem je vybírat takové, které využijete s ohledem na zvolený styl boje. U abilit platí to samé a ostatně to samé platí i o zbraních. U zbraní je to akorát komplikovanější o to, že se ve výběru generují i štíty.
Vyjma hlídaných bonusů je další možností bonusy nakupovat. V každé oblasti jsou k tomu dva obchodníci - jeden běžný (prodává za peníze) a jeden speciální (prodává za gemy). Peníze padají ze zabitých nepřátel, gemy jsou pak za aktivitu. U gemů platí, že jich získáváte podstatně méně a je proto lepší si je schovávat až k obchodníkovi v dalších lokacích, protože pak si můžete kupovat silnější věci. Obchodníci navíc nabízejí jako bonusy léčení nebo upgrady zdraví, zbraní, abilit a toulce (zvyšuje množství šípů). Není to pokaždé stejné, protože nabídka obchodníků se generuje náhodně. Stálou nabídku tvoří jen léčení za peníze a nákup peněz nebo Memories za gemy. Výhodou obchodníků je i to, že u nich můžete koupit zbraně nebo štít lepší kvality, než generují truhly. I když zrovna to jde ovlivnit změnou podmínek u obchodníka Nara v kempu. Penězi nebo gemy nemá smysl šetřit, protože při restartu o ně přijdete.
Každý průchod je díky generovaní bonusů odlišný. Občas se mi stane, že se mi během pokusů objeví málo soch jelenů a pak si musím dobře hlídat zdraví. Někdy zase chybí dostatek bonusů ke zdraví, takže pak jdu do předem prohraného bossfightu :). Zrádné je i pití z pohárů, ale tady jsem přišel na to, že pohár úplně vlevo vždy navyšuje zdraví a zároveň ho doplňuje. Ostatní poháry obsahují jed, nebo alespoň se to tak tváří. U zbraní stojí za zmínku ještě jeden postřeh a tím je fakt, že jsem zatím nikdy nedostal na výběr lepší lovecký luk, než se kterým pokus začínám. Jedinou možností, jak ho vylepšit, je upgrade za peníze, ale ten probíhá vždy jen o 1 úroveň (každý obchodník má jen jeden upgradovací "žeton").
Přispěvatel: Elemir Leden 25, 2023, 07:59:19
Poté jsem se objevil zpět v kempu, kde se ke mě přidal Thor (Odinův první syn). Hel se mi předtím vysmála, že jsem na Bálulfrovi ztroskotal. Namísto podpory si do mě také rýpl. Baldr je mrtev a měl bych se s tím prý smířit, protože v Asgardu mě potřebují mnohem více. Sice to řekl trochu jinak, ale takhle to zhruba vyznělo :D. Thor tu jinak nemá žádný konkrétní účel, je tu čistě jen kvůli jakémusi posouvání příběhu, což souvisí s mými úspěchy a neúspěchy v jednotlivých pokusech o průchod.
Pokud jde o samotný Kaldstad, tak jde o ledovou lokaci podobnou Jotunheimu. Místní potvory tvoří ledoví obři, kteří se stejně jako ti jotunheimští po zabití promění v mech. Díky tomu se pak blbě sbírají šípy, kterými jsem je zasáhl (ne vžy je zřejmé, kde jsem obra skolil, protože to zanikne v okolní vegetaci apod.). Jednotlivé ostrůvky jsou propojené skluzavkami nebo řetězy, které po přechodu zmizí. Existují zhruba 3 způsoby, jak Kaldstad projít. Zprvu je dobré si hlídat cestu do ledové jeskyně se Skjaldmaer a porazit jí. Když jsem na ní narazil poprvé, tak se v obelisku objevila useknutá hlava, nápadně podobná Frigg. Nicméně Skjaldmaer se ve skutečnosti jmenuje Hervor, což jsem se dozvěděl po jejím vysvobození (asi po třetím nebo čtvrtém souboji). Odměnou mi byl výše zmíněný permanentní bonus Summoned Courage. Poté jsem začal Hervor náhodně objevovat různě po Kaldstadtu, kdy mě vždy požádá o nějaký dárek (šípy, kousek zdraví) a za odměnu mi na daném ostrůvku pomůže v boji (mezi ostrůvky nepřechází, zůstane opravdu jen na tom jednom).
Před druhým pokusem jsem si odemkl základní kříž perků (střed kola), což mi dost zvedlo Power a statistiky. Tentokrát jsem se přes Bálulfra dostal celkem snadno. Brána se otevřela a já mohl vstoupit do Dokkerlandu. Jde o lokaci trpaslíků, která je protnutá Muspelheimem, něco jako je Svartalfheim v datadisku Dawn of Ragnarök. Nepřátelé jsou tu Muspelové neboli ohniví obři. Na počátku Dokkerlandu jsem potkal trpaslíka Daniho, který mě požádal o záchranu svých kamarádů. Za odměnu mi opraví lanové vedení.
Ostrůvky Dokkerlandu jsou propojené skrze skluzavky. Platí přitom, že v Dokkerlandu je možné projít úplně vše. Jediným zádrhelem jsou tzv. Helfire, což jsou propusti jedovatých plynů. Na každém ostrově smíte zůstat jen po omezenou dobu, dokud se nenaplní ukazatel otravy. Pak začne Eivor přicházet o zdraví. Základem je tedy ostrůvky procházet co nejrychleji a pak se rychle přesunout do bezpečné zóny. U lávové hory je možné najít Helinu truhlu, která odemkne zbroj Dwarven Defender (je potřeba vyšplhat až nahoru, kde je brána skrze iluzi). Jde o poměrně výtečný kousek zbroje, ale v tuhle chvíli jsem ještě netušil o možnostech upgrade zbrojí (na hodně věcí, co jsem výše popsal, jsem ve skutečnosti přicházel postupně).
Kousek před další bránou a bossfightem jsem objevil kovárnu s uvězněnými trpaslíky. Po jejich osvobození se nic nestalo, protože v tomhle průchodu už jsem se nemohl k Danimu vrátit. Až při dalším průchodu jsem si s ním promluvil a po nemilém překvapení s přepadovkou Muspelů jsem od něj získal permanentní bonus Open Lines. Jeho výhodu jsem tak úplně nepochopil, ale zřejmě jde o to, že bez tohoto bonusu se nejde na některá místa dostat, což jsem při prvním pokusu tak úplně neřešil a nevšiml si toho. Můj typ je jeskyně s bonusovým obchodníkem.
Na konci Dokkerlandu mě čekal bossfight s obrem Hjalmgunnarem, což je docela výzva. Sám o sobě je dost rychlý a snadno obsáhne velkou plochu bojiště. Při prvním pokusu jsem ho nedokázal ani pořádně škrábnout. Při dalších pokusech to bylo lepší, ale jakmile jsem ho dostal pod polovinu zdraví, tak změnil typ útoku a bylo to zase mnohem horší :D. Ani nevím, kolik pokusů mi trvalo, než jsem ho poprvé porazil a dokázal se dostat dále. I tak to byla v dalších průchodech pořád výzva, protože v další oblasti jsem taky pohořel a pak jsem se přes Hjalmgunnara nedokázal znovu dostat. Pomohl mi až upgrade zbroje Dwarven Defender na žlutou úroveň, kdy jsem si v boji s Hjalmgunnarem dokázal udržet plno zdraví a celkově jsem zesílil. Kupodivu mi ta zbroj pomohla více jak perky, kterých jsem měl odemčených už hezkou řádku (Power nad 70). Pravdou je, že jsem moc neřešil výběr zbraní nebo abilit. Zapojit do boje ability jsem navíc ještě ani nezkoušel, ale nejspíše bych se jim měl začít věnovat, protože další zesílení postavy už nebude tak výrazné. Hra prostě počítá s tím, že využijete vše, co nabízí. Velkou roli hraje i správná kombinace run, ale jejich složení až tak moc neovlivníte, je potřeba mít štěstí na to, co hra v daném průchodu vygeneruje.
Po prvním neúspěchu s Hjalmgunnarem proběhla další konverzace s Thorem a po dalších neúspěších přišla do Niflheimu také Freja. Odin chtěl celou záležitost s Baldrem ututlat, ale zas takové tajemství to očividně nebylo. Freja nicméně přišla proto, neboť se Jotunové sešli s Muspeli a Tyr se domnívá, že chtějí na Asgard zaútočit společně. Odin nad tím mávne rukou a poví Freje o své vizi, ve které viděl Baldra sedět na trůnu Hel. Freja se nakonec rozhodla zůstat a Odina podpořit.
Nakonec jsem se přes Hjalmgunnara dostal a mohl jsem vstoupit do Nidheimu. Jde o bažinaté údolí tvořené soustavou izolovaných ostrovů, mezi nimiž protéká vroucí voda. Opět nejde v jednom průchodu projít vše. Helina truhla a bonusový obchodník jsou v místě, kde stojí zřícenina věže. Dostal jsem se k ní až při druhém průchodu. Na úbočí věže mě čekal Brodir, od kterého jsem dostal vedlejší úkol. Nejdřív bych se měl vypořádat s otrokářem, který Brodira vlastní. Místní sebranka je jinak složená z druidů a narazil jsem i na jednoho vlkodlaka. Otrokář se jmenuje Marrow a vypadla z něj zbroj Draugr's Toll. Směrem za Brodirem vede stezka k průrvě ve skále, kde má svůj obchod druidka Wolfsbane (prodává za gemy). Nad ní je pak samotná věž a kousek za ní je Helina truhla (opět přístupná skrze iluzi). K Brodirovi jsem se zapomněl vrátit, takže zatím netuším, jak se bude úkol vyvíjet dále.
Hned při prvním průchodu se mi podařilo dostat až k bráně, ale jako obvykle jsem napoprvé neprošel přes jejího bosse ... tedy ani na podruhé se mi to nezadařilo :D. Bossem je tentokrát nemrtvý drak Nidhogg. Draka lze v první fázi zranit jen na chodidlech - každé chodidlo má svůj HP bar. Jakmile jsem ho ochromil, tak se svalil na bok a na krku se mu objevila slabina, skrze kterou ho šlo usekat na polovinu zdraví. Poté mu nožky zregenerovaly a postup jsem musel zopakovat. Jenomže ani pak drak neumřel. Chvilku si poležel a mezitím se na bojišti objevily přeludy, které se k němu rozběhly. Drak je pohltil a tím se částečně uzdravil (zdraví vzrostlo opět na polovinu a obnovilo se i zdraví v nohách). Čím více přízraků k němu doběhne, tím zdravější nožky má. Tím to ale pořád nekončí. Přeludy se respawnují i v průběhu boje a útočí na Eivor. Tím se celý boj ztíží. Běžná střelba drakovi moc zranění nepůsobí a usekávání nohou na blízko taky není bez problémů. Drak si totiž pod sebou drží jedovatý oblak a dupe nohama. No a tím jak se souboj protahuje, tak mi ubývá zdraví, takže tu poslední fázi jsem ani v jednom případě nebyl schopný ustát. Bude to chtít celkově změnit přístup k boji, protože moc možností pro zlepšení postavy už nemám. Finální souboj bude pravděpodobně s Hel, takže abych měl šanci, tak si musím s Nidhoggem poradit podobně snadno, jako nakonec s Hjalmgunnarem.
Do dalších pokusů se zatím nehrnu, The Forgotten Saga beru čistě jako způsob odreagování od samotné hry. Je to prostě něco jiného, u čeho můžete vypnout a jen dokola opakovat jeden pokus za druhým. Nechal jsem v tom zatím 14 hodin. Za zmínku stojí ještě chování Ubisoft Connectu, kde se v hlavních statistikách vyresetovala Power a hra jí počítá zase od začátku (nyní mám Power 79). Zřejmě jde jen o dočasnou anomálii. Jakmile se vrátím do normální hry, tak se to zřejmě zase přepočítá.
Přispěvatel: Elemir Leden 27, 2023, 06:25:30
1) dochovala se jen část informací o severských bozích, přičemž i u těch profláklých jsou mezery
2) Valhalla má některé události chronologicky jinak poskládané a často mění jejich průběh
Je pravdou, že krom Řeckých mýtů už asi nebude nic tak uceleného. Severská mytologie se točí okolo hrstky bohů, ke kterým existuje nejvíce informací - Odin, Thor, Loki, Tyr a Freya. Okolo nich se pak míchají další bohové, kteří do příběhu sem tam něco přidají. Proto je tahle pětka významná i pro Valhallu. Nicméně v Ubi si s tou látkou hrají po svém.
Odin např. přišel o oko v jiném časovém rámci a celkově to s tím jeho okem bylo jinak. Podobně Stavitel, který přišel do Asgardu vytvořit štít. On původně stavěl zeď, na což dostal jedno roční období, a zabil ho Thor nikoliv Odin. Ale celkem to chápu. V Ubi to potřebovali poskládat jinak a hlavně to napasovat na linku Isu. Každopádně mě kniha už na začátku stihla upozornit na pár detailů, kterých jsem si ve hře tak úplně nevšiml nebo mi unikl jejich význam. Např. trojice studní napříč světy - jednu hlídá drak Nidhogg a ukusuje u ní kořeny Yggdrasilu. Veverka Ratatosk, která zkoušela Eivor z flytingu, je pak zlomyslný tvor, který nosí informace od Nidhogga k orlovi na vrcholu stromu a zpět (zaměrně ty informace upravuje, aby ty dva proti sobě poštvala).
Takže jako zdroj informací pro porovnání nebo lepší pochopení mytologického pozadí hry je to dobré a rozhodně se to vyplatí přečíst.
Přispěvatel: flash Leden 31, 2023, 11:39:02
V kontextu té knihy co zmiňuješ je zajímavé jak ta hra člověka nutí šmejdit kolem. Ja tedy hlavně na internetu a poněkud kažuálně přes serialy. Teď koukám na Vikings Valhalla a musím říct ze nebýt té hry tak bych na to nejspíš nekoukal. Není to špatný ale kvality puvodni série Vikings to nedosahuje. Tyhle dva serialy jsou zasazené prěd ( Ragnar) a po ( přechod na křesťanství, invaze Vikingů do Anglie po jejich vyhlazeni a Rusko) hře. Samozřejmě bůhví jak to vše do detailu bylo a zřejmě seriózní kniha by řekla víc. Nikdy bych neřekl ze mne AC takhle zaháčkuje. Ja teda hrál i Origins a Odyssey ale zdaleka mi nesedly jako Valhalla.
Ve hře sem teď začal Irsko (260 hodin ) a řeším obchodní stanice což je novinka na starých základech ale aspoň něco :)
Přispěvatel: Elemir Leden 31, 2023, 12:06:28