Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic
Obecná diskuze => O hrách a hraní obecně => Téma založeno: Elemir Červen 21, 2021, 10:54:46
-
Zrovna teď se tu rýpu v různých možnostech využití DOSBoxu a jaksi jsem zjistil, že hodně z toho tu sice na fóru je, ale rozházené všude možně :) Asi bude lepší to přestat do budoucna cpát do herních témat a tak jsem založil úplně nový topic.
Už pár let se tu plácám s provozem Windows pod různými emulátory, protože ani jedna z variant není úplně to pravé ořechové, a teď jsem se vrátil zase zpět ke kombinaci DOSBox + Win9x. V klasickém DOSBoxu je to celé takové kostrbaté. Než jsem se proklikal k nějakému funkčnímu výsledku, tak to chtělo dost čtení na VOGONS (https://www.vogons.org) a sledování a porovnávání videí na YouTube (2 roky nazpět toho moc nebylo). Už na VOGONS jsem si však všiml, že tam čas od času někdo popisuje postup, který však na klasickém DOSBoxu nejde (neexistující příkazy apod.), ale neměl jsem kupodivu potřebu se tím dále zabývat.
Dneska jsem zjistil, že se to týkalo DOSBox-X (https://dosbox-x.com), což je jedna z vyvíjených variant DOSBoxu. Vypadá to, že některé věci řeší mnohem elegantněji. Klasický DOSBox má totiž nevýhodu v tom, že jeho vývoj ustrnul, ale pořád je to asi nejužitečnější nástroj pro emulaci Microsoftích OS, hlavně kvůli implementaci grafiky a zvuku. To je něco, v čem VirtualPC nebo ViartualBox ztroskotává. Jenomže ta následná práce s obrazy Windows pod DOSBoxem už není tak pohodlná. Ideální by bylo zprovoznit síťové propojení a tady jsem pro změnu ztroskotal já :D Potěšilo mě, že DOSBox-X má docela bohatou a přehlednou dokumentaci (návody), takže to nevypadá jen jako momentální rozmar nějakého vývojáře, který projekt za pár měsíců zase v tichosti opustí.
Proč to vlastně řeším? Mám tu staré hry, které fungují jen pod Windows a zároveň podporují jen nízké rozlišení (třeba Undercroft). Ve FullHD tedy vidím pidi okno. Napadlo mě tedy, že bych to elegantně vyřešil tak, že bych využil "zvětšovací" funkci DOSBoxu a prohnal to přes nějaký filtr, který by to alespoň zdvojnásobil. Samozřejmě to můžu vynutit přímo ve Windows jako striktní mód 640 x 480, ale já potřebuji zachovat samostatná okna - v jednom hraji, v druhém si píšu poznámky atd.
Napadl mě ještě nějaký wrapper, ale s tím nemám vůbec zkušenosti.
-
Myšlenku jsem měl dobrou, Windows 98 SE fungují v rámci možností emulace, ale problém je, že třeba PC verze her od Redshiftu Windows 9x zřejmě nepodporují :D Přitom by to bylo fajn, protože DOSBox-X umožňuje zvětšit okno s původní rozlišením, což je přesně to, co by mi stačilo.
-
No dobrá, jak myslíte :) S wrapperem jsem tedy neuspěl, tak zkusím něco jiného ;)
Mimochodem, zkoušel jsem to předhodit wrapperu pro Voodoo, ale ty "testovací" verze her jsou asi napsané tak, že to vlastně žádnou grafickou knihovnu nevyužívá. Zřejmě je to textový režim, podobně jako se to dělávalo pod DOSem, akorát je aplikovaný pod Windows. No, nebudu to dál řešit a až na ty hry dojde, tak to holt hodím na notebook a snížím rozlišení.
Ale mám tu jinou věc. Při sledování streamů na YT jsem zachytil existenci německého translatoru DeepL (https://www.deepl.com/translator) a musím říci, že mě kvalita strojového překladu docela překvapila. Google Translator se sice za poslední léta hodně zlepšil, ale tohle mi přijde zas o level lepší. Samozřejmě dost záleží na způsobu, jakým je originální text napsán, např. povídku z The Summoning to moc dobře nerozlousklo, ale to jsem ani nečekal, kdežto povídku z Might and Magic: Clouds of Xeen bych mohl klidně zveřejnit tak, jak z DeepL vypadla.
Podobný translator vzniká i v Čechách, jmenuje se Lindat (https://lindat.mff.cuni.cz/services/translation/). Měl by vycházet z algoritmu, který používá Google Translator, ale je podstatně přepracovaný.
-
Jestli to nevyžaduje directx a funguje to pod windows, pak stačí ty virtuální PC, jako je virtualbox, wmware a podobně. Ono tedy zrovna tydle dva prográmky, kde wmware je placený, můžou podporovat i directx (mají na to modul, který PC rozšíří o virtuální grafiku, díky které to dx podoporuje), ale ta virtuální grafika moc nestihá. V wmware se to vcelku dalo a pokud ta hra nebyla moc náročná, tak to dejme tomu bylo řešení. Virtualbox to moc nestihal v těch pokusech, co jsem s tím dělal. Ale záleží asi i na hře.
-
Ve VirtualBoxu to mám nyní pod Windows XP, to se nakonec chytlo celkem dobře, ale ten problém teď je, jak zvětšit to okno VB a zároveň tím zvětšit i ten obsah okna? Něco takového, aby mi na FullHD hosta běželo extra okno, které bude mít interně rozlišení třeba 800 x 600, ale přitom bude přes 1/2 obrazovky.
-
Ve virtualboxu právě byly nějaký ty doplňky, co nějak měnili i rozlišení virtualizovaného windows dle velikosti okna v hostitelským systému, ale obávám se, že todle asi mít úplně řešení nebude. Asi by mohlo jít to ale přepnout do fullscreenu v tom menším rozlišení. Nebo nějak třeba rozdělit obrazovku monitoru na dvě, pokud to monitor umí a to virtualizované okno přepnout do fullscreenu v jednom z nich. Ale to by bylo stejně asi blbý.
-
Jo, to vynucené rozlišení mě napadlo, ale to udělá napevno okno 640 x 480, což je ale třeba u Undecroftu blbé, protože ten má nativně 800 x 600 a tím se tam zase nevejde. Popravdě si nejsem jistý, jestli jde u těch her fullscreen vynutit jinak, to budu muset zkusit (mám právě obavy, že to okno VB se pak zase smrskne na menší rozměr). Na druhou stranu 800 x 600 je už dost velké na to, aby to ve FullHD bylo dobře zřetelné. Mě by se jinak líbilo přesně to, co umí DOSBox-X, kdy chytneš okno DOSBoxu za růžek a zvětšíš si ho jak chceš a úměrně tomu odškáluje i jeho obsah.
-
Tak mám řešení :) Ve VirtualBoxu je v nabídce Náhled položka Faktor změny, což funguje jako lupa. Je vidět, že to není žádný vyhlazující filtr, ale u pixelovaté grafiky mi to ani nevadí. Zcela mi to postačí.
Edit: je to fakt perfektní. Legacy při zvětšení 200% vypadá zhruba stejně, jako mívám nastavenou velikost okna v DOSBoxu. Drobný problém je akorát to množství rámečků, protože každé okno má svou lištu, ale to už je fakt jen detail :D
-
Vzhledem k současnému omezení na notebook jsem se začal zaobírat provozem reálného MS-DOSu. Pokusy s virtualizovaným DOSem vedu už dlouho, ale je to spíše jen cvičná záležitost, protože vzhledem k existenci a bezproblémovosti DOSBoxu to nemá valný význam. Nicméně v DOSBoxu lze reálný MS-DOS provozovat celkem bezproblémově, což se může navenek zdát také zbytečné, ale ne všechny DOSové hry fungují pod DOSBoxem ideálně a tohle by mohla být jedna z cest, jak jim zajistit bezproblémový chod.
Největší zádrhel MS-DOSu spočívá v postinstalačních úpravách, kdy je potřeba zprovoznit řadu ovladačů, které bootem reálného DOSu přestanou v DOSBoxu fungovat - myš, zvuková karta, CD-ROM. Poslední jmenovanou (CD-ROM) jsem zprovoznil ne zrovna pohodlným způsobem, protože je to potřeba řešit přes image CD (reálná nebo virtuální mechanika propojit nešla).
Drobným oříškem se ukázala instalace SoundBlasteru 16, protože jsem si z dob minulých pamatoval, že pro přesné nastavení IRQ apod. je vhodné využít diagnostickou utilitku přiloženou k ovladači, jenže ta hlasí plně obsazené DMA. Nakonec stačí ovladač jen nainstalovat a tohle vůbec neřešit :)
Protože jsem k instalaci MS-DOSu použil DOSBox-X, tak je po spuštění DOSu potřeba myš do okna zachytit pomocí volby Main -> Capture mouse.
Výsledek vypadá docela zajímavě, protože hned první testovaná hra běžela bez ohledu na nastavení cyklů "reálnou" rychlostí.
-
Jeden čas som používal DOSBox SVN Daum. Bol dobrý len neviem či sa ešte aktualizuje.
-
Daum byl fajn, ale pokud vím už ho nevyvíjí. Teď jedu nejčastěji také na Xku. Pro provoz reálného DOSu používám PCem - mohu doporučit i na WIN9x, případně jiné systémy výkonově cca P200.
-
Ona je celkově škoda, že DOSBox má tolik klonů. Každý si vylepší kousek, ale jen málokdo v tom pokračuje dále. Mnohem lepší by bylo, kdyby se všechna ta užitečná vylepšení objevila v rámci jedné linie. Na Daum už jsem narazil, ale nezkoušel ho. Zkoušel jsem akorát DOSBox ECE, který nabízel fajn fíčurky ohledně zobrazení, ale u toho jsem zas měl problém s nahráváním videa.
Jvempire: díky za doporučení PCem, kouknu.
-
Od rána tu řeším zapeklitý oříšek s nahráváním Realms of Arkania: Shadows over Riva ... no, já to vlastně řeším už přes rok, ale konečně jsem asi dospěl ke kompromisu.
Problém těhle her, resp. her z tohoto období je, že kombinují původní rozlišení 320x200 px s video sekvencemi ve VGA, tedy v rozlišení 640x480 px. Normálně na to nejde rozumně aplikovat filtr a při pokusu o záznam samotného okna pak vadí právě přeskakování rozlišení, které mění velikost zaznamenávané oblasti (při naběhnutí videa obraz uteče mimo). Ve full window je to pak ok, ale zase se nahrává původní pidi okno.
Dá se to efektivně vyřešit nastavením výstupního filtru na OpenGL, což navíc obraz nádherně vyostří, ale pak se to přeskakování pro změnu chová tak, že hra jede jako OpenGL a videa jako videa, tedy se tvoří patřičný počet souborů a ty mají ke vší smůle vadné indexy framů, takže nejdou spojit. Na hraní je to perfekt volba, ale na nahrávání nikoliv.
Nakonec jsem přišel na to, že DOSBox-X umí zvětšení vynutit pomocí volby Force scaler, čímž lze využít výstupní filter surface a nahrávat bez problémů ve full window. Holt to nemá tu prima ostrost, ale co už. Asi by to šlo vyřešit i nějakým streamovacím softwarem, ale to mi přišlo už překombinované.
Tak kdyby někdo náhodou řešil něco podobného, tak řešení je takto jednoduché :D Jinak výsledek s OpenGL je stejný (samozřejmě i při při nastavení aspect ratio), jako poskytoval DOSBox ECE, tedy je tam korekce čtvercového pixelu na obdélníkový pixel. DOSBox-X tak u mě získal další plus.
-
Mno, tak mě pomalost Windows 10 na novém notebooku dohnala k akci. Tedy ani ne tak pomalost samotných Windows, jako neustálé zpomalování kvůli častým upgradům. Naneštěstí je můj notebook vybaven HDD, což je prý hlavní kámen úrazu. Chtěl jsem to vyřešit tak, že bych na notebook hodil Windows 7 nebo 8, ale procesor už je z nové generace a nemá tedy oficiální podporu. Pytlíkovat se s neoficiálním řešením se mi taky nechtělo, pokud by to tedy vůbec šlo, a tak jsem se začal poohlížet po alternativě. Jen pro úplnost, notebook je HP 250 G7 s Celeronem N4000.
Vzhledem k tomu, že primárním účelem bude emulace, tak to v podstatě nemusejí být Windows. Ostatně ty desítky na disku zůstanou, takže pořád bude možnost je používat. V úvahu mi na mysl přišly dva systémy, ale jelikož notebooky jsou co do hardware vůbec dost specifické, tak jsem se musel poohlédnout jen po linuxu. No a tady nastal další kámen úrazu, protože jsem narazil na Ubuntu :)
Alternativou k Windows 10 byl totiž jen linux a to právě Ubuntu, které bylo v některých státech do těch notebooků instalováno (prý z custom instalačky, protože ne vše bylo ok). Vyzkoušel jsem "live" verzi současného 22.04.1 a funguje to podle mě v pohodě, včetně wi-fi, což je vlastně dobře, ale nejsem si úplně jistý, jestli chci opravdu provozovat Ubuntu (důvod je organizace ETC a Gnome).
Dotaz tedy zní, nemá někdo zkušenost, nebo nezaslechl, jaká jiná distribuce je vhodná pro notebooky? Vhodná myslím jako tím, aby se co nejvíce nastavila sama, abych nemusel třeba složitě rozcházet wi-fi apod. Vím, že toho od doby, kdy jsem linux aktivně využíval, vzniklo hodně a něco naopak zaniklo, takže vůbec nemám přehled.
Edit: teď jsem ještě našel nějaký seznam možných distribucí, které se používají:
Ubuntu
Linux Mint
Debian
ZorinOS
elementary
KDE Neon
Kubuntu
Manjaro
Xubuntu
Ubuntu MATE
Pop!_OS
Fedora Linux
Kali Linux
Ubuntu Studio
openSUSE
z toho Manjaro Linux, Ubuntu, Elementary OS, openSUSE a Linux Mint jsou nejvíce doporučované (Ubuntu jako klasika a jistota, Manjaro pro jednoduchost, což mě nijak netrápí, Open SUSE znám, o Mintu jsem už slyšel a možná ho zkoušel, navíc spolu Elementary OS vychází oba z Ubuntu). Takže volby jsou vlastně jen 3 - Manjaro založené na Arch linuxu, openSUSE a samozřejmě Ubuntu :D). Fedoru vynechám, ta mi taky úplně k srdci nepřirostla.
Edit 2: a teď jsem narazil na druhý problém, já musím vlastně ještě přihlížet k výkonu notebooku, takže pokud si to opravdu nechci patlat sám, takže namísto Ubuntu spíše Xubuntu, pak Manjaro (ideálně s Xfc, tedy analog Xubuntu) nebo openSUSE.
-
Věršina má nějakou live verzi, takže by to neměl být problém vyzkoušet. Nicméně pokud jsou ovladače pro linux pro daný HW, neměl by být problém rozjet jakýkoliv linux, tedy si alespoň myslím.
Různé edice se spíše liší tím, kolik nesmyslů obsahují už po instalaci. ale v principu by teoreticky sis mohl udělat svojí vlastní edici, nebo předělat jednu na jinou a podobně.
-
To jo, teoreticky si můžu nainstalovat libovolnou distribuci, začít můžu třeba samotným Debianem nebo Arch linuxem, ale otázkou je, jak si povede detekce síťovky, protože bez netu se pak případné problémy řeší blbě a běhat sem a tam s médii není zrovna to, co chci absolvovat. Proto mě šlo spíš o to, jestli mám alternativu v něčem, co je už odladěné a bude mi vyhovovat jakožto bývalému uživateli Slackware. Samozřejmě by bylo ideální mít systém s co nejméně balastu, ale na druhou stranu mi to na tom notebooku ničemu nevadí.
-
Tak odladěné jsou ty známější všechny, ale jestli ti na tom bez problémů půjde síťová karta, se s jistou říct nedá. Pokud je ale na ní ovladač, pak by jít měla.
Ale jednotlivé distribuce se prostě liší právě v tom, co obsahují a to počínaje gui, po všechny aplikace atd. Osobně bych dal asi přednost co nejodlehčenější verzi s tím, že si tam dám co chci sám. To to gui bych asi vybíral víc, no.
Vyzkoušel bych u těch doporučovaných ty live verze bez instalace, pak bys viděl.
-
Přechod z windows na linux si ale vyžádá nějaký čas a testování, co člověku nejvíce vyhovuje.
-
To já vím, linux používám od roku 2002. Posledních 10 let sice sporadicky, ale jsou věci, na které se prostě nezapomíná ;)
-
jo, já jej též delší dobu moc nepoužívám.
-
Postahoval jsem si pár těch distribucí a asi to opravdu zkusím jednu po druhé, jak se mi to bude jevit. Akorát budu muset ještě kouknout, jak je rozdělený disk, abych si náhodou nesmázl záložní oddíl s recovery pro Windows 10.
K tomu se chystám ještě na jeden test. Chtěl bych přeci jen zkusit Windows 7, tedy nakolik to půjde, a to prostřednictvím Live USB. Všiml jsem si totiž, že v BIOSu je možnost přepnutí na Legacy systém, což se obvykle pojí právě s Windows 7. Tak si říkám, proč by to tam bylo, kdyby to deska notebooku neumožňovala? Další by byly Windows 8.1. Pokud by to přeci jen šlo, tak bych asi nejprve vyměnil HDD za SSD.
-
Můžeš na to zkusit použít různé aplikace, co usnadňují vytváření multi-bootů. Hodně zajímavá funkce u nich je možnost použít virtuální disk, jaký se používá u virtuálních PC (třeba virtualbox). Tedy na disku máš soubor VHD a v něm nějaký systém a pomocí aplikace upravíš boot-zavaděč, aby z něj spustil systém. Na tvém běžném disku tak nic nezměníš a PC je reálný a nikoliv virtuální.
Toto je na to asi nejlepší: https://neosmart.net/EasyBCD/
ale nikdy jsem to nepoužil.
-
EasyBCD používám na úpravu boot menu, když mi např. desítky nechtěly nabídnout Windows 7. Docela šikovný prográmek. Na multiboot pak jde použít třeba ještě Yumi. Bootovat VHD image by asi šlo, ale pro sebe v tom výhodu nevidím.
Každopádně Live Windows 7 se nezdařil. Po více jak 5 hodinách přípravy USB to skončilo při bootu chybou a víc se v tom asi rýpat nebudu :) I když tady bych zrovna mohl zkusit využít existující VHD se sedmičkama.
-
VHD jsem zkusil na svém stolním PC a vypadá to nadějně. Problém je akorát v tom, že ta instalace na VHD nemá ovladač pro USB apod., navíc ta kopie Windows není aktivovaná. Nicméně pro test, že půjdou Windows 7 na tom notebooku spustit, je to dostačující.
Edit: Windows 7 skutečně naběhly, takže nekompatibilita s procesorem N4000 nebude tak žhavá, jak se zdálo :) Pokud by se mi podařilo nějak zprovoznit grafiku a wi-fi, tak by to teoreticky mohlo být plně funkční. Otázkou ovšem je, jestli se to obejde bez dalších ovladačů, které už budou nejspíše dost specifické.
-
no, já myslím, že virtuální disk by právě docela výhoda byla, přijde mi to lepší, než rozdělovat disk na menší logické jednotky (zvláště v případě SSD). Tedy pokud to funguje dobře. Výhoda toho by mohla i být, že by se relativně snadno daly používat různé systémy.
Navíc by se tak pomocí USB dala víceméně vytvořit ta live verze u systémů, kde to nejde :).
-
Kdysi dávno si u jedné distribuce vybavuju nějakou Live verzi, co se spouštěla buďto nabootováním z CD, nebo prostřednictvím souboru v rámci hostovaného systému, což byl pravděpodobně taky nějaký virtuální disk. Teď zpětně si uvědomuju, že tam bylo jen doporučení ve formě čistého bootu, nikoliv že by ten virtuální disk sám něčemu vadil, takže to asi nemá žádnou extra režii navíc kvůli zápisům. Databáze vlastně fungují podobně.
Jako jo, pak by to mělo své klady, přinejmenším už jen kvůli snadné operaci se soubory (záloha/obnovení apod.). Asi to nakonec prubnu, ať vidím realitu. Vždyť si nakonec můžu nadělat VHD klidně ze všech distribucí a na tom notebooku už si to pak jen doladit. No, a hned mám zase práci na pár dnů :D
-
Včera jsem se v rámci příprav jednotlivých VHD zaměřil na to, jak se mi daná distribuce jeví hned na první pohled a rázem to zůžilo můj výběr :) Seznam výše jsem okleštil a zároveň trochu doplnil:
Arch Linux
Debian
Slackware
OpenMandriva Lx
Fedora
OpenSUSE
Ubuntu
Manjaro
Arch Linux se ukázal jako správná hračka, která má navíc tu výhodu, že obsahuje utilitu pro přihlášení k wi-fi, takže by si měl poradit s celou řadou běžných čipů. Pro tvorbu vlastní okleštěné instalace je to asi ideální volba, navíc s dobře zpracovanou online dokumentací. Debian jsem už poté ani nezkoušel, protože to je v podstatě to samé, akorát z jiné větve linuxových distribucí (Debian patří stejně jako Arch Linux mezi základní distribuce, od kterých se pak odvozují určité směry vývoje). Slackware je jasný, to je taky základní distribuce, kterou mám hodně osahanou, ale nijak si nevybavuji, že by umožňovala přihlášení k wi-fi už během instalace navíc nedisponuje plnohodnotným balíčkovacím systémem, což jde proti mé potřebě o co nejsnazší instalaci a údržbu.
Tak, z těch user-friendly přibyla nově OpenMandriva Lx, potomek Mandrivy a původního Mandrake (na něm jsem s linuxem kdysi začínal). Mandriva je francouzská odvozenina od Red Hatu, stejně jako Fedora (to je v podstatě nekomerční Red Hat). Fedora mi už dřívě nevyhovovala, tak jsem jí rovnou přeskočil. OpenMandriva Lx zas měla ten problém, že se odmítla ve VirtualBoxu nainstalovat - pátrat po důvodech snad ani nebudu ;) Mandriva měla totiž jednu podstatnou nevýhodu a tou byl fakt, že byla oproti Mandrake celkem problémová (v distribuci byl vidět jasný úpadek, takže mě problém ve VirtualBoxu vlastně ani nepřekvapil).
OpenSUSE je nekomerční derivát německé distribuce SUSE. Dříve jsem se jí z nějakého důvodu vyhýbal, podobně jako u Fedory. Důvodem byla zřejmě ta rozdvojená větev mezi komerčním a nekomerčním produktem, kdy to svádělo k tomu, že Fedora a openSUSE jsou nějaké nedodělky. Paradoxně mi openSUSE docela sedne a stala se tak jedním z kandidátů na ostrý test.
Manjaro je derivát Arch Linuxu a hned na začátku mě odpudil vzhledem. Instalace ve VirtualBoxu navíc skončila chybou. Když už tedy uvažovat o Arch Linuxu, tak si to snad raději uplácat z originálu :)
Ubuntu z toho nakonec po tom všem vyšlo jako fajn volba :D
-
Abych Fedoře po letech nekřivdil, tak jsem si nakonec zkusil i jí :) Přeci jen, je to podobně jako SUSE jedna z kvalitních a univerzálních distribucí, akorát mi tenkrát prostě nesedla. Překvapilo mě, že Fedora používá v defaultu grafické rozhraní GNOME (stejně jako Ubuntu). Funguje tu však podobná diverzita jako u Ubuntu, kdy se u Fedory v rámci tzv. Spinů dá získat iso s jiným integrovaným grafickým rozhraním.
Ne, že by to bylo vysloveně nutné, grafické prostředí je možné volitelně doinstalovat a poté změnit, ale z pohledu uživatele je výhodnější stáhnout a nainstalovat již předpřipravený a odladěný balíček, který si předtím mohl vyzkoušet jako Live verzi - nainstaluje se právě to, co bylo v Live verzi přítomné. Navíc dneska už není uživatel omezen dostupností internetu, aby si postahoval, co potřebuje.
Problém Fedory je však množství nainstalovaných aplikací, protože Fedora v základu vyžaduje 12 GB dostupného místa. Ubuntu se přitom vejde do 10 GB, ale je to už na hraně. A to je právě ta nevýhoda, co naznačoval Milhaus - v rámci instalace dostanete i to, co nikdy nevyužijete. No a to byl jeden z důvodů, proč jsem už dříve Fedoru zavrhl.
Řešení to samozřejmě má, vše nepotřebné je možné odinstalovat. Díky balíčkovacím systémům to není žádný problém, protože se odstraní i to, co s odinstalovávanou věcí souvisí. Jenomže je to samozřejmě práce navíc, která je identická tomu, když se pustíte do manuální instalace nějaké základní distribuce. Škoda, že tohle u Fedory nebo Ubuntu nejde, ale zase na druhou stranu rozumím tomu, že tohle jsou distribuce pro začátečníky nebo ty, co se nechtějí už v ničem vrtat.
No, je to složité. Z pohledu běžného uživatele je tu zkrátka možná až moc vhodných distribucí, jejichž odlišností si všimnete až ve chvíli, kdy potřebujete provádět něco složitějšího přímo se systémem. Nicméně pořád u mě vede openSUSE a Ubuntu.
Krom toho jsem si teď všiml, že původní Mandrake, potažmo Mandriva, se ve skutečnosti rozštěpila do několika větví, přičemž jednou z nadějných je Mageia.
-
VHD linuxu nejdou skrze BCD používat tak snadno, jak se zprvu zdálo. Problém je nejspíš v UEFI, na což EasyBCD předem upozorňuje. Zřejmě bych potřeboval systémy zavádět z GRUBu, což ale bude nejspíš další komplikace navíc, v tu chvíli už je prostě lepší ten linux nainstalovat rovnou na disk. Nerad bych si pokusy naslepo rozdrbal současné instalace.
Nicméně jsem se pohl zase o kousek dále, protože od rána testuji emulátor Amigy FS-UAE jako možnou alternativu k WinUAE (FS-UAE je na rozdíl od něj multiplatformní). Kupodivu jsem s ním pohořel na současné verzi Ubuntu, kdežto openSUSE a Fedora neměli s balíčky FS-UAE problém. Samozřejmě bych to mohl vyřešit kompilací, ale to je další z kroků, který chci vynechat :) Tím se mi výběr opět výrazně zůžil směrem k openSUSE.
Jinak pokud jde o FS-UAE, tak je mnohem intuitivnější než WinUAE. Ne, že by WinUAE bylo nějak extra komplikované, ale grafické rozhraní FS-UAE je přeci jen o dost skromnější a díky tomu je lepší pro zpracování tutorialu. FS-UAE navíc umí pár vychytávek, které mi ve WinUAE chybí, např. multinásobný výběr médií, mezi kterými se pak snadno přepíná bez nutnosti něco odpojovat a pak zase připojovat. Podstatně jednodušší je i přemapování kláves.
-
Uf, kdybych býval věděl, do čeho se zas pouštím ... :D Napadlo mě nejprve nainstalovat openSUSE na hlavní počítač, ale jak jsem správně odtušil, úplně hladce to nešlo. Problém nastal s wi-fi, protože používám ASUS AC68 PCI, tak to vyžaduje neoficiální (rozuměj oficiálně nepodporovaný) ovladač. A aby to nebylo jednoduché, tak samotný chip je ve skutečnosti Broadcom BCM4360. Problém je v tom, že bez netu jsem musel rebootovat z Windows do linuxu a naopak a tahat to skrze binárky na flashce. Navíc jsou mezi balíčky závislosti, ale při druhém balíčku jsem to už vzdal a nainstaloval je oba bez toho. Naštěstí to stačilo a tak tenhle příspěvek už píšu z prostředí plnohodnotného openSUSE. Teď už jen vyřešit zavaděč. Na notebooku to bude zřejmě o dost snazší, protože ten má nějaký běžnější wireless chip.
Nyní se zkusím ještě jednou podívat na FS-UAE v prostředí linuxu, protože ve VirtualBoxu jsem měl problém s myší, která v prostředí emulovaného stroje byla poněkud zmatená ... aby ne, linux ve VirtualBoxu a v něm pak ještě emulátor Amigy :D.
-
Ty používáš u klasického PC wifi?
-
Jasně, přece si tu teď nebudu do zdi zasekávat 20 m kabelu ;) Holt chybka se vloudila a při rekonstrukci elektriky mě nenapadlo, že bych si měl natáhnout rovnou i kabely.
Jinak jsem objevil další problém a tím je zvukovka SoundBlaster Z. Respektive problém je se základním nastavením Headphone vs Speaker, což jak se zdá, je obecný problém. Blbé by to bylo proto, neboť bych při přepínání mezi Windows a linuxem musel přehazovat kabely. Nakonec to nějak zázračně zachránilo Pulseaudio, které headphone výstup interně přepne na line-out, který mám normálně připojený k sestavě se subwooferem. Přepínání mezi sluchátky a sestavou se pak musí provádět v Alsamixeru.
Edit: akorát ten zvuk je v základu dost divný (jako bych poslouchal hlasité stereo někde z poza zavřeného sálu), ale to bylo způsobeno tím. že jsem měl různě poštelované FX efekty. Nakonec jsem je až na FX: Cryst a FX: Dial vypnul.
Edit 2: FS-UAE funguje k mé plné spokojenosti a dopořešil jsem i závislosti k ovladači síťovky. Problém je nakonec hlavně v tom, že tenhle ovladač není pro openSUSE 15.4 Leap ještě uvolněný, takže ho systém ani nenabízí. Nicméně je možné nainstalovat předchozí verzi. Celkem jsou to 3 soubory, přičemž to předtím fungovalo i bez broadcom-wl-ueficert. On je to jen nějaký bezpečností certifikát používaný při bootu (zřejmě) po síti, což pro mě není nijak krizové. Nicméně po aktualizaci zdrojů se objevil v YaSTu a ten potvrdil závislosti, takže jsem ho skrze něj doinstaloval + jsem všechny 3 aktualizoval. Akorát by mě zajímalo, jestli jsem se spíš původně neměl po možnostech YaSTu pídit dříve, je klidně možné, že ten ovladač je i v Live! verzi, akorát se z nějakého důvodu nenainstaloval.
Nyní by mělo vše šlapat v pohodě, zbývá už jen pořešit, jak udělat multiboot, protože tohle EasyBCD nezvládá (zřejmě kvůli UEFI).
-
Hm, tak jsem narazil na další problém :) S openSUSE přes UEFI jsem nepohnul, tak jsem si zkusil hrát s další instalačkou skrze Ubuntu. Ubuntu má totiž jednu fajn vlastnost a to, že obsahuje rovnou ovladače k Broadcomu (naneštěstí má ale stejný problém se SoundBlasterem Z). Instalátor správně rozeznal přítomnost Windows Bootloaderu, ale po instalaci Ubuntu a restartu mi nenaběhl Grub, ale právě zase jen onen Windows Bootloader. Jakoby se do UEFI nedokázal zapsat. Není ani na jiném disku (Windows 7 mám totiž na SSD a Windows 10 na HDD, přičemž bootloader je na tom HDD s Windows 10).
Problém tohohle "rozdělení" vznikl už v době reinstalace Windows, kdy jsem chtěl Windows 7 a 10 vedle sebe na SSD. Jenomže Windows 10 se mi odmítly nainstalovat na MBR disk, který si pro sebe vytvořily Windows 7. Bohužel jsem si za včasu nezjistil, že to je vlivem USB instalátoru, kdy si Windows vezmou bootloader právě z něj (je tedy dost podstatné, jak je ta flashka vytvořena). Proto mě to v případě Windows 7 ani nikdy nenapadlo, ty navíc instaluju z DVD. USB s Windows 10 tedy po mě chtělo nejenom UEFI, ale samozřejmě i GPT disk, proto skončily na HDD.
Důvod neochoty pro dualboot Windows/Linux by snad mohl spočívat v Bitlockeru, ale těžko říci, jestli to spíš není nějakou volbou v BIOSu. Začínám tedy docela silně zvažovat, že si o víkendu střihnu novou úpravu SSD a tentokrát bude i Windows 10 donuceno sídlit na MBR disku. Dokud jsem totiž používal jen MBR disky, na s dualbootem linuxu nebyl problém. Teď je to nejenom problém s UEFI, ale ještě ke všemu všechny distribuce linuxu používají jako zavaděč GRUB, který mi byl vždy nesympatický (sláva jednoduchosti LILO).
-
Realita je nakonec mnohem zajímavější. GRUB se nainstaloval, ale moje deska má jednu zajímavou vychytávku - ona umožňuje zvolit, z kterého bootloaderu se bude na daném disku zavádět. Jako první volba byl samozřejmě nastavený Windows bootloader. Tím, že se bootloadery instalují vedle sebe, tak tu nehrozí to samé, co u LILO, tedy že se bootování při poruše zavaděče zhroutí. V takovém případě se prostě v BIOSu zvolí jiný zavaděč. I když evolucí LILO je eLILO, které UEFI podporuje, takže tam to funguje možná podobně.
Jinak jde o volbu:
Boot -> UEFI Hard Disk Drive BBS Priorities
-
Heh, nakonec se stalo to, co jsem celou dobu očekával ... spadl mi komplet systém :D Já věděl, že to nastavení disků není zrovna korektní, ale tvrdohlavě jsem ignoroval upozornění nástroje pro správu disků, ať si nejprve udělám zálohu ...
Situace se SSD je mnohem komplikovanější, protože on se ten disk navenek tvářil jako MBR, ale on byl ve skutečnosti GPT. V době, kdy jsem experimentoval s dualbootem Windows 7/10, tak jsem právě narazil na problém, že instalační USB vyžaduje GPT. Takže jsem celý disk změnil na GPT, ale Windows 10 si zcela proti očekávání vytvořily spouštěcí oddíl na HDD (bodejť by ne, na SSD nebyl příslušný oddíl). V té době jsem ostatně vůbec netušil, jaký vztah mají mezi sebou GPT a UEFI, tak jsem to opravil tak, že jsem Windows 10 ze SSD smazal a hodil je nakonec na ten HDD. Systém jsem pak bootoval z UEFI. Jenomže zavadeč si předtím nějakým způsobem upravil i SSD. Nicméně celou dobu to fungovalo bez problémů, tedy až doteď.
Při pokusu o instalaci openSUSE jsem totiž zjistil, že verze 15.4 vyžaduje UEFI o velikosti minimálně 256 MB. Jenomže Windows 10 předtím vytvořily oddíl jen 100 MB velký, tak jsem ho chtěl prostě jen zvětšit. Ovšem zvětšení tohoto oddílu vedlo k tomu, že mu DiskGenius smazal obsah (ano, proto mě varoval, abych si oddíl zálohoval). No a tím pádem jsem byl v loji :) Reinstalace Windows 10 nepomohla, zavaděč už si prostě s Windows 7 neporadil (naběhl úvod loga, ale pak to zatuhlo). Těžko říci, co za změnu tam předtím bylo, ale očividně to nejde tak snadno reprodukovat, nebo se mezitím stalo ještě něco dalšího, co poškodilo data.
Každopádně jsem měl kliku, že mám k SSD přístup a tak jsem mohl provést zálohu dat. Naštěstí jsem neměl ve Windows 7 nainstalované nic, co bych nemohl snadno obnovit. Štve mě akorát to, že budu muset celý systém komplet reinstalovat, což je vzhledem k mé verzi Windows 7 bez SP1 poněkud zdlouhavější proces, ale alespoň jsem si prozíravě sepsal návod z poslední instalace, tak nebudu tápat. Zvažuju akorát, jestli se nakonec nepokusit o UEFI instalaci Windows 7, což by celý postup s dualbootem asi značně usnadnilo.
Edit: do večera jsem nakonec zaznamenal jen jediný úspěch a to byla změna HDD na SSD v notebooku. Je teď o něco svižnější a dokonale tichý. Docela mě překvapilo, že uvnitř notebooku není avizovaný M.2 konektor, byť je tu pro něj připravené místo (ještě, že jsem nekoupil M.2 disk). Na RAM je tu jen jeden slot, což jsem z některých specifikací vyčetl a vyžaduje jednostrannou paměť (čipy jen po jedné straně). Nicméně paměť upgradovat zatím nechci, ty 4 GB by k tomu procesoru a použití měly stačit. HP 250 G7 není zrovna notebook, který by byl na upgrade stavěný, otevřít case nebyla úplná trivialita.
Pokud jde o stolní PC, tak se mi nedaří Windows 7 překecat k instalaci na GPT disk, zřejmě jim vadí EFI oddíl na zmíněném HDD, protože sem tam mu nacpou další kopii a instalátor skončí chybou. Odpojil jsem dokonce všechny HDD, aby bylo aktivní jen SSD a stejně bez úspěchu. Pokračovat budu zítra a pokud se ani poslední dva pokusy, které mě napadají, nepovedou, tak to vyřeším po staru přes MBR. No a když se Windows 10 budou vzpírat, tak je holt pošlu k šípku a budu to řešit až v budoucnu, kdy budu Windows 10 opravdu potřebovat. Obávám se totiž, že to na téhle desce ani nepůjde, protože při zapnutí podpory pro Windows 8.1/10 se automaticky zaktivní jen UEFI boot. Musel bych je tedy držet jako doteď na samostatném disku.
Edit 2: po celodenním laborování se mi nakonec podařilo funkční EFI instalačku vytvořit a Windows 7 v EFI módu nainstalovat. Je to ovšem docela alchymie. Teď mě čekají Windows 10 a pokud to vše klapne, tak popíšu podrobnosti. Dělám si k tomu průběžně zálohy image disků, abych to už nemusel podstupovat celé znovu :)
-
Úvodní martyrium je snad za mnou a pokud by se nyní ještě něco pokazilo, tak už mám pro jistotu připravené image SSD s nainstalovanými particiemi (popř. komplet obrazem disku), takže to mohu kdykoliv obnovit :D Ale teď k tomu postupu.
Na počátku to vypadalo docela jednoduše, ale vyklubala se z toho pěkná alchymie. Krom rozdělení disku nejspíše záleží i na použité desce a možnostech jejího BIOSu. Nemyslím si, že dualboot Windows 7 a 10 je něco, co by se dneska často řešilo, resp. to bylo tak využívané, ale jak je vidět, tak tenhle postup nebyl od počátku příliš standardizovaný.
První předpoklad úspěchu je tvorba správného bootovacího média, v mém případě flashky. Je k tomu potřeba instalační iso s Windows 7 a prográmek, který z něj udělá USB instalačku pro UEFI - osobně využívám Rufus (https://rufus.ie/cs/). Je spolehlivý a jednoduchý na používání. Největším problémem je ovšem samotné iso s Windows 7, protože mnoho z testovaných verzích se ukázalo jako nefunkčních během samotné instalace Windows 7. Nakonec jsem na ulozto.cz našel Windows 7 X 64 UEFI GPT ALL Update.iso, které se chytlo. Je to nějak upravená CZ/SK instalačka, ale vyžaduje normálně aktivační klíč (vzalo to i můj švýcarský klíč, takže mám nyní Windows 7 v češtině).
Postup:
1) flashku o alespoň 4 GB zastrčíte do USB a v Rufusu si jí načtete (Device). Není potřeba jí předtím formátovat, Rufus si jí smaže sám. Nic dalšího neměníte a volbou SELECT vyberete obraz iso s Windows 7. Po jeho načtení přijde ta nejdůležitější pasáž a to je volba Partition scheme a Target system:
Partition scheme - GPT
Target system - UEFI (non CSM)
Dál už není potřeba nic měnit, stačí jen volby potvrdit a počkat, než se flashka připraví.
2) v náhradní instalaci Windows 10 jsem si dopředu připravil SSD disk tak, že jsem z něj pomocí DiskGeniuse udělal GPT, na něm vytvořil oddíl EFI o velikosti 300 MB a oddíl MSR (128 MB). Zbytek jsem nechal změnit na primární oddíl s NTFS. Po instalaci Windows 7 jsem ho zmenšil a z toho volného místa jsem pak vytvořil další primární particii pro Windows 10. Ono by to šlo udělat hned, ale nebyl jsem si jistý, jak instalace dopadne, tak jsem to prostě nastřelil zkusmo s tím, že to pak doupravím.
3) nyní je na čase udělat dvě klíčové věci - při vypnutém PC fyzicky odpojit případné další disky (HDD/SSD) s UEFI a poté překecat BIOS, aby bootoval jako první z flasky. Krom toho je důležité zajistit kompatibilitu desky s Windows 7 (instalátor totiž neumí pracovat s USB, tuhle podporu mu tedy musí zařídit sama deska - používám USB myš a klávesnici, navíc ta flashka že ;)).
Na své desce mám dvě volby, jedna aktivuje podporu pro Windows 8 a 10, druhá pro Windows 7. Protože začínám instalací Windows 7, tak musím aktivovat právě Windows 7 a zakázat Windows 8/10. Boot jsem nechal na UEFI USB Key.
Instalace proběhla v pohodě, jen při prvním restartu je potřeba vyndat flashku a nastavit jako bootovací UEFI SSD (v UEFI Hard Disk Drive BBS Priorities se nově objevil Windows bootloader). V opačném případě by se znovu spustil instalátor.
4) nyní jsem připojil zpět disk se záložními Windows 10 a pomocí UEFI Hard Disk Drive BBS Priorities jsem nastavil Windows bootloader právě z něj. Ve Windows jsem provedl první zálohu SSD ;) Poté jsem PC vypnul a disk opět odpojil.
5) opět BIOS ... tentokrát vypnout podporu pro Windows 7 a místo toho zapnout podporu pro Windows 8/10. Opět nastavit boot z UEFI USB, ale do USB strčit flashku s instalačkou Windows 10. Instaloval jsem do oddílu vedle Windows 7 a při prvním restartu jsem opět musel flashku vyndat. Po dokončení instalace jsem preventivně podporu pro Windows 8/10 vypnul a nechal jen zaputou podporu peo Windows 7 (měl jsem to tak i předtím, byť po provedené instalaci už na tom asi moc nezáleží). Po finálním restartu se během bootu objevila tabulka s volbou mezi Windows 10 a 7. Ve Windows 10 jsem akorát skrze MSCONFIG nastavil defaultně Windows 7.
6) opět připojení disku se záložními Windows 10 a opět tvorba záložních image SSD (viz bod 4).
7) no to je vše, nyní mě čeká postinstalační úprava obou instalaček Windows a poté je ještě jednou zazálohuju a budu moci pokračovat v hrátkách s linuxem :D. Asi by šlo nyní zkusmo na místo té nové instalačky Windows 7 napálit zálohu obrazu z té předchozí instalace, čímž bych ušetřil čas, ale to asi neklapne.
Edit: zkusil jsem to a neklaplo to :D. Původní instalace Windows 7 je prostě nějaký mix, který zkrátka vyžaduje nějaké specifické zavedení, takže mi to jako bonus rozhodilo komplet instalaci SSD ... a tak jsem si poprvé vyzkoušel obnovení SSD z připravené zálohy :D. Teď nechám proběhnout všechny updaty na Windows 10 a pak se vrhnu na Windows 7.
Edit 2: instalaci mám již hotovou k obrazu svému. UEFI SSD funguje, akorát jsem místo něj nechal řízení na původním EFI oddílu na HDD (nastaveno přes záložní Windows 10). Prostě jsem jen zapsal umístění obou instalaček Windows přes EasyBCD a najednou to funguje bezvadně :D. Je vidět, že to předtím bylo opravdu hodně nestandardní nastavení, které ze záhadných důvodů fungovalo. Nyní se tedy mohu vrhnout na instalaci openSUSE a použít EFI na HDD. Pokud by totiž cokoliv selhalo, tak bootloader na SSD zůstane díky tomu nedotčený.
-
Konečně mám hotovo. GRUB u openSUSE se zachoval stejně jako předtím u Ubuntu - schoval se do voleb UEFI. BIOS s ním měl trochu problém, ale nakonec se nechal překecat k tomu, že ho bude načítat defaultně. Řekl bych, že problém bude ve verzi GRUB vs kompatibilita mého BIOSu. Nejspíš je v efi zapsáno něco, čemu můj BIOS tak úplně nerozumí, ale flashovat ho, se mi už nechce. Mám v plánu paralelně nainstalovat ještě Fedoru, tak třeba u ní to proběhne bez obtíží. Mě totiž na openSUSE překvapuje, jak není zcela plynulé. Ale to mě popravdě překvapilo i u Windows 10, kdy to na HDD běží citelně líněji. Asi budu muset změnit grafické prostředí.
Pokud jde o reinstall Windows, tak jsem asi nic podstatného neztratil. To iso z ulozto.cz v sobě mělo navíc dost patchů (neoficiální SP2), takže další aktualizace byly rychlé, včetně instalace ovladačů (u verze pod SP1 bylo třeba nejprve nainstalovat oba velké patche a pak teprve ovladače chipsetu apod., což znamenalo, že celý postup byl ještě zdlouhavější). Až přejdu na větší disk, tak už si vystačím s pouhým klonováním.
Mám nahozené i prostředí pro web, takže se budu moci pomalu vrátit k předchozí tvorbě :). No a tím pádem i k FS-UAE a nové rozehrávce Magic Islandu.