Přispěvatel: Elemir Listopad 25, 2018, 15:22:28
Many candles lit the hall. Sconce after sconce, flame upon flame, they burned in rank and regiment within a broad space. Some stood in rows, others about stanchions; yet others shone alone, fixed high in the stonework like quiet sentinels of light ...
Tak dlouho jsem se rozhodoval, jestli se do MMII pustit, až mě napadlo, že nejlepší bude celý seznam zase jednou hodit za hlavu a co čert nechtěl, opět zasáhla náhoda a vnukla mi inspiraci :) Záměrně budu název hry držet prozatím v tajnosti a pomalu a polehoučku se pokusím do hry nejprve proniknout.
Vstupuji totiž na celkem neprobádané pole, byť za onou hrou stojí tým, jehož tvorbu víceméně znám, ale pořád je tu jistá šance, že se mi nebude dařit. A popravdě, těch rozehraných her a připravených deníčků už mám i na svůj vkus příliš a docela mě vůči ostatním mrzí, že je nejsem schopen dotáhnout do konce (Arena, Albion, ...). Podobně je to se slíbenými souhrny k Ultimám Underworld a kompletnímu shrnutí Wizardry 6-8. Poslední dobou toho opět slibuji více, než jsem skutečně schopný splnit.
Ale zpět ke hře XY. Její existence je mi známa dílem náhody a dílem spojitosti herního studia s jinými populárnějšími tituly. To vše zastřešené dříve velmi známým a populárním vydavatelstvím. Herní systém ovšem oproti zvyklostem připomíná spíše Wizadry, ale na tohle konstatování je zatím příliš brzy. O ději toho zatím taky nemohu příliš prozradit, snad jen to, že se v něm občas vyskytují jména, která byste si možná spojili s jinými hrami. Někdy si u toho říkám, že někteří vývojáři přenášeli do svých her jména postav z her, které sami dříve hrávali a hra XY možná byla právě jednou z inspirací ;)
Nejvýraznějším znakem hry mají být dialogy ala Wizardry VI-VII, kde hraje svou roli systém topiců, které postupně odkrýváte v souvislosti s pokrokem v ději. Sám jsem na to zvědav, protože tohle byl systém, který mi perfektně sedl. Gameplay ovšem počítá jen s jednou postavou, takže z toho mám trošku obavy, ale svět je zase čistě realtime, tak to bude nejspíše tomu uzpůsobené ... snad z toho nevyleze Dungeon Hack :)
Poměrně neotřelá protipirátská ochrana a úvodní melodie připomínající jednu naší lidovou píseň, resp. tuším moravskou lidovou píseň, a velmi povědomý styl volby postavy jsou věci, které vytvořily mé úvodní pouto ke hře.
Magický koncil hledá svého hrdinu, který pomůže porazit zlo, čímž se zpřístupní sada portrétů, kterými tvorba postavy začíná. Poté přijde na řadu volba charaktersitik (od automatu po manuální volbu). Charakteristik postavy je 6 + 2 (HP a Spell Pointy). Mezi onu šestici patří obligátní Síla, Hbitost, Přesnost a pak dva méně jasné atributy - Talent a Power. Obas souvisí s uměním magie.
Moje Shiva dostala do vínku 20 HP, 20 SP a 99 volných bodů k přidělení. Maximum bodů v atributech je při tvorbě postavy 20, takže celou situaci poměrně zjednodušuje. Shiva u mě bývá obvykle hraničářkou, ale trochu se bojím jít do čistě bojové postavy, takže jsem zvolil následovně:
Síla - 18
Hbitost - 18
Odolnost - 20 (hodně ovlivňuje bonus k HP, podobně jako Síla)
Přesnost - 18 (velmi užitečná pro střelné zbraně)
Talent - 15
Power - 10
HP poskočily rázem na 58 bodů a Spel Pointy na 45. Snad to bude stačit alespoň pro léčivá kouzla ;) Svým způsobem jsem Shivu přiblížil více univerzálovi, což by se mi sice mohlo vymstít, ale v nejhorším případě pak celý tento topic smažu :D
Poté jsem arcimágyni Roweně přísahal věrnost a došlo na výběr bojových skillů u mistra Rhaila. K dispozici jsou 4 třídy - sečné zbraně, sekery a spol., dřevcové zbraně a projektilové zbraně. Hm, to byl zákeřný výběr. Čistě na luky se necítím, tak jsem po vzoru Ultimy Underworld sáhl po sekyrách.
Ještě jsem to ani nevydýchal a mistryně (nebo mistr?) Jairus se chopila mého výcviku magie. K dispozici je magie wizarda, sorcerera, enchantera a healera. Samozřejmě, jak jinak, vyhrál healer :) Kompletní výcvik u obou mistrů trval týden. Týden v dobře opevněné pevnosti, kterou temné síly neměly nikdy najít ...
Jenomže sedmý den v noci se otevřel portál a do pevnosti vnikly temné síly. Mistr Rhail a jeho muži brzy podlehli přesile a o nic lépe na tom nebyl(a) Jairus. V očích Roweny se zrcadlil nefalšovaný strach a v rychlosti mi předala zbraň, jídlo a svitek. Mým úkolem je zničit černého mága, ale nejprve mě musí teleportovat pryč, do labyrintu. V něm mám vyhledat její spojku Malakaie a nemám se stydět požádat ho krom informací i o finanční příspěvek. Dobrodružství začíná ...
Přispěvatel: jvempire Listopad 25, 2018, 18:29:38
Přispěvatel: tono Listopad 25, 2018, 20:06:05
Přispěvatel: Elemir Listopad 25, 2018, 20:11:37
Přispěvatel: Richmond Listopad 25, 2018, 22:39:38
Přispěvatel: Elemir Listopad 25, 2018, 22:59:58
Už v tom počátku je vidět hodně motivů, které Dreamforge použili později u dalších her. Podle mě to nebude tak akční, už jen kvůli tomu, že postava se při útoku musí správně natočit a funguje tu cooldawn. Teď mě zajímá jen to, jestli se postava může po vzoru DM naučit i další dovednosti, nebo budu odkázaný jen na to, co jsem Shivě vložil do vínku. Jinak se samozřejmě budu snažit psát co nejméně spoileroidně. Uvědomuji si, že to byla tak trochu podpásovka, ale ono je to přesně v duchu toho, co jsme psali u HLTB, ten vkus máme podobný a tohle jsem prostě po úvodním pokusu nemohl nechat být, podobně jako Ravenlofty ;) Snad si po té peripetii s Underworld Ascendant tímhle spravím chuť.
Přispěvatel: Richmond Listopad 26, 2018, 18:04:02
Přispěvatel: Elemir Listopad 26, 2018, 19:55:25
The Summoning je podle všeho pokračování Darkspyre (1990), dokonce je to propojení v úvodu The Summoning dost zřetelné (příběh), ale Darkspyre je prý docela obtížný a ne zrovna přátelský k ovládání, tak jsem ho rovnou přeskočil. Na Oldgames nemá moc dobré hodnocení.
U The Summoning stačí kouknout na navržené UI, popř. se podívat na postavu - paper doll je třeba hodně podobná té v Ravenloftu. Prostě z toho citíš jakéhosi předchůdce toho, v co se to proměnilo. Já pak budu postupně postovat screenshoty, tak sem nějaké z UI dám.
Mě teď asi dobře rozptýlí cokoliv :) Jsem rád, že tohle mi opravdu sedlo. Možná za pár hodin budu prskat, těžko říci, ale hrá má v podstatě neomezený počet save pozic, což je dostatečný náznak toho, že se nemusím o postup tolik strachovat. Darkspyre prý jede naopak na jeden jediný save a ještě v něm nelze ukládat kdekoliv.
Přispěvatel: Richmond Listopad 26, 2018, 20:56:12
Přispěvatel: Elemir Listopad 26, 2018, 23:08:17
Na počátku hry je akorát potřeba provést úvodní nastavení hry. Stáhl jsem si balíček z Oldgames a před spuštěním hry je nutné spustit INSTALL.COM. Bez něj se totiž nevytvoří save pozice! Tvoří jí soubor SAVE.DIR a uvnitř něj je místo pro 9 samostatných save pozic, takže to není zas tak špatné.
Tvorba postavy je zabalena do příběhu, který obsahuje celý úsek od narození až po dospělost. Je to postupně navazující text, ve kterém se místy objeví možnost volby (např. volba pohlaví, preferovaná škola magie apod.). Podobně jako v The Summoning tu mám ovšem problém s fontem, ten moc ideální není.
No, asi by to stálo za úvahu, ale spíš bych to prubnul až po dohrátí The Summoning.
Přispěvatel: Elemir Listopad 27, 2018, 23:50:26
The Summoning (1992) není prvotinou studia Event Horizon Software, tou je jeho příběhový předchůdce Darkspyre (1990). Darkspyre je ovšem trošku zvláštní dungeon, záměrně teď nebudu psát o cRPG. Jedná se o 50 patrový dungeon, podle nějž je hra pojmenována. Bozi vždy hráli s lidstvem podivnou hru, ale tentokrát osud lidstvu přihrál divokou kartu v podobě neštěstí. Jediným trumfem lidstva byla divoká karta v podobě ještě nenarozeného hrdiny, který bude muset projít nástrahami Darkspyre a pokud v testu uspěje, tak bohové nechají lidstvo již jednou pro vždy být.
Manuál Darkspyre začíná poměrně obsáhlou povídkou, jejíž obsah je prý klíčový pro postup v některých patrech věže, jinými slovy obsahuje patřičné hinty. Neméně obsáhlá je obdobná povídka v manuálu k The Summoning. Zajímavá je v Darkspyre tvorba postavy, kdy prostřednictvím textové povídky sledujete její vývoj od narození až do dne, kdy vstoupí za zdi věže. V určitých pasážích povídky pak máte možnost volby, čímž si svůj charakter profilujete. Podobně to funguje i v The Summoning.
Náš vyvolený je zcela nečekaně hrdinou Darkspyre, kterého magický koncil, vedený Rowenou, vyvolá za zdmi zdánlivě nedobytné pevnosti, jediného místa, kterého se ještě nedotkla válka mezi dobrem a zlem. Ostatně i náš hrdina měl štěstí a zcela se tomuto konfliktu vyhnul. Tedy až do této chvíle, ale to bych předbíhal ;)
Během koncilu jsem byl vybídnut k volbě portrétu mého hrdiny, čímž se určí nejenom jeho vzhled, ale i pohlaví a hrdinu pojmenujete. Výběr portrétů je poměrně bohatý, ale jelikož jsem se rozhodl pro ženu, tak jsem musel chvilku vybírat. Holt moc krasavic tu není, Rowena by byla jinak jednoznačná volba, ale zvolit samozřejmě nejde :) Ostatně, když nad tím tak přemýšlím, Rowena mi svým způsobem připomíná Tatyanu z Ravenloft: Strahd's Possesion.
Po volbě postavy dojde na rozdělení základních atributů. K dispozici jsou celkem 3 volby: Random Attributes, Allocate Attributes a Base Attributes with Allocation.
Random je jasný, díky této položce se vše rozdělí náhodně a můžete jít rovnou dál. Allocate je naproti tomu manuální rozdělení bodů, kdy se vám na počátku vygeneruje nějaký pool bodů, které pak ručně přidělujete (pool je až 100 bodů - lze ho rerollovat). Base je pak kombinace obou předchozích voleb.
Měl jsem vlastně kliku, že mi to hned na počátku hodilo 99 bodů. Ty jsem poté začal přidělovat do šestice atributů - Strength, Agility, Endurance, Accuracy, Talent a Power. Maximum pro každý atribut je 20 bodů. První čtveřice je asi jasná, Talent a Power souvisí s magií.
Na počátku dostane postava jen 20 bodů zdraví (HP) a 20 many neboli Spell Pointů (SP), ale Síla a Odolnost poskytují rovnocenný bonus ke zdraví a Talent a Power rovnocenný bonus k maně ... konkrétně HP = 20 + Síla + Odolnost (pro SP je to analogicky 20 + Talent + Power). Tím se dají obě statistiky významně ovlivnit. Další přídavky pak postava získá přechodem na vyšší levely.
Jde tedy spíše o to, jakou složku svého hrdiny budete chtít posílit hned v začátku a zhruba si tím nastíníte preferovaný styl boje. Systém The Summoning je jinak hodně podobný Dungeon Masterovi, takže je možné, že postavu půjde rozvíjet postupně ve všech dovednostech tak, jak bude zrovna potřeba. Ostatně hrajete jen za jednoho hrdinu, takže jistá míra univerzálnosti není na škodu.
Po volbě postavy a rozdělení atributů je hrdina přenesen do pevnosti před magický koncil, kde Rowena našemu hrdinovi vysvětlí, že je vyvolený a on tento fakt s pokorou přijme a složí koncilu slib.
Tím to ovšem nekončí, nyní následuje týdenní intenzivní trénink, kdy se náš hrdina naučí něco málo z bojových dovedností u mistra Khaila a něco málo z magie u mistra Iairuse (eh, ten font se mi opravdu blbě čtě, tak snad je to I a ne J).
Každý z oborů ma 4 samostatné větve. Pro boj jsou to Edged Weapons, Clubbing and Hacking Weapons, Pole Arms a Projectile Weapons. Pro magii jsou to Wizardry, Sorcery, Enchantment a Healing. Každá z dovedností je pak odstupňována stejně jako v Dungeon Masterovi podle úrovně znalostí. Úrovně sami se pak zvyšují samozřejmě používáním patřičné dovednosti. Odtud jsem tedy nabyl dojmu, že k naučení další dovednosti stačí začít používat něco, co do ní spadá, např. začít vrhat dýky kvůli naučení Projectile Weapons.
Oproti Dungeon Masterovi je tu vlastně jedna velká změna - v The Summoning neexistují povolání jako taková. Hrdina je opravdu víceméně univerzál a záleží čistě na vašem vedení, jak ho budete profilovat. Postava může dosáhnout maximálně levelu 12 a každý level nese svou hodnost. Maxima lze přitom dosáhnout jedině tak, že hru pokoříte. Na to vás upozorní přímo manuál. Díky tomu je zřejmé, že ve hře není přítomen respawn a dá se očekávat, že design lokací tomu bude náležitě přizpůsoben. The Summoning má být poměrně rozlehlou hrou, vývojáři slibují 100+ hodin a při pohledu na soustavu a propojení lokací to vypadá vskutku zajímavě (manuál str. 89-90).
Když už jsem načal manuál. Najdete v něm ještě jednu důležitou zmínku, která se týká zbrojí. Zbroje se ve hře používáním opotřebovávají, takže je dobré je čas od času obměňovat. Magii, runy a další prvky hry bych si nechal až na další části deníku.
Na konci tréninku dojde k nenadále události, kdy se za hradbami pevnosti otevře magický portál, skrze nějž začnou do pevnosti proudit zástupy temných stvoření. Během bojů padne mistr Khail i mistr Iairus. Vyděšená Rowena se na vás otočí a ve spěchu vám sdělí, co máte udělat a koho vyhledat. Poté vás odešle do Labyrintu, kde se nachází zdroj veškerého zla - Shadow Weaver.
Jako jedinou naději nás Rowena pošle skrze magický portál na začátek Labyrintu, kde máme vyhledat její spojku Malakaie. Od něj máme získat přehled o aktuálním dění v Labyrintu a vyzvednout si finanční obnos do začátku.
Tím se už dostáváme k samotnému hraní, kdy je na čase se blíže seznámit s herním rozhraním. The Summoning využívá izometrický pohled a hra se celkově ovládá pohodlně myší. U boje je však potřeba mít na paměti, že záleží na tom, abyste měli postavu správně natočenou. Pohyb samotný je přitom trošku kamenem úrazu, ale dá se na to navyknout.
Rozhraní má hodně společných prvků s rozhraním v Darkspyre, což do budoucna značí snadné zvládnutí obou titulů. Krom herního okna je důležitá spodní část obrazovky s naším zvoleným charakterem. Skoro všechny prvky, které se zde nacházejí, mají klávesovou zkratku. Zlaté krystaly slouží pro ovládání boje, modré pak představují všechny 4 školy magie. Funguje to vlastně jako rychlé sloty. Boj se ovládá čísly 1-6, magie funkčními klávesami F1-F4 ... anebo samozřejmě myší přes krystaly. U akcí je potřeba mít na paměti, že mezi jednotlivými akcemi je pauza, tzv. cooldown.
Mezi krystaly a portrétem postavy je část inventáře. S předměty lze manipulovat pomocí drag and drop. V herním okně slouží levé tlačítko myši pro manipulaci s předměty, pravé pak pro sbírání předmětů. Levý klik na portrét postavy vyvolá menu magie, kde se dají skládáním gest tvořit kouzla, která se pak bindují k patřičnému rychlému slotu (modré krystaly).
Je to hodně podobné skládání run v Dungeon Masterovi a opět je potřeba správné kombinace nacházet na svitcích, nebo kouzla objevovat zkoušením různých kombinací gest (kouzel by mělo být celkem 28). Na určitá kouzla je potřeba mít i patřičnou úroveň v dané škole magie. Zdraví a mana se naštěstí regenerují průběžně sami, takže magické dovednosti lze zřejmě snadno navyšovat sesíláním jednodušších kouzel.
Meč a hůl přestavují ukazatele množství zdraví a many. Když na ně kliknete, tak se navíc zobrazí aktuální hodnoty zdraví, many, třída zbroje a váhové zatížení postavy.
Pokud myší kliknete na místo, kde se zobrazuje zmíněný aktuální výpis (tedy kousek pod rozhraním mezi herní obrazovkou a postavou) a pak s přidržením levého tlačítka popojedete myší nahoru, tak začnete vysouvat kartu postavy (a obráceně). Jde to i klávesovými zkratkami přes + a -, ale myší je to pohodlnější a hlavně rychlejší.
Na kartě postavy je vidět komplet inventář, paper doll, stavové okno (modré) a okno statistik a dovedností (zelené). U paper doll musím zmínit jednu věc, na kterou jsem předtím úplně zapomněl. U postavy si volíte preferovanou ruku, takže až jí budete předávat zbraň, tak to mějte na paměti :)
V zeleném okně si můžete překlikávat atributy postavy, naučené bojové dovednosti a jejich úrovně a naučené magické školy a jejich úrovně. V modrém okně je potřeba zmínit hlavně ikonku diskety, která vyvolává menu hry (jinak klávesová zkratka O).
Pokud vezmete nějaký předmět z inventáře, tak se v modrém okně objeví jeho stručný popis, nebo dokonce obsah. Od Roweny jste třeba v úvodu jako Healer dostali svitek s gesty pro kouzlo Liquify (tvorba léčivého lektvaru).
Ve hře by se měly nacházet i kontejnerové předměty, které by se měly používat stejně jako v Ravenloftech, ale zatím jsem nic takové neobjevil (otevírají se tak, že je dáte postavě do ruky).
Na závěr zmíním ještě rozhovory s NPC, které probíhají podobně, jako bylo vidět na screenshotech z rozhovoru s Rowenou. Pokud se rozhovor může nějak větvit a postava tohle větvení zná, pak v textu najdete podtržená slova, která fungují jako hypertextové odkazy. V některých místech rozhovoru máte navíc možnost zadat vlastní topic. Znalost topiců by se měla zvětšovat v závislosti na tom, jak ve hře postupujete, takže k NPC by mělo mít smysl se průběžně vracet.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 01, 2018, 11:08:16
Mám za sebou hodinku hraní, prošel jsem jednu celou lokaci a zpětně lituji, že jsem si nedělal poznámky rovnou :) Hra na mě vychrlila haldu informací, ale The Summoning naštěstí opravdu herně vychází z Dungeon Mastera, takže část věcí dobře znám a pak jsou tu i věci známé z Anvil of Dawn nebo Might and Magic (speciální předměty s kouzly). Je tu opravdu krásně vidět, jak se určité prvky napříč tvorbou Dremaforge poté prolínaly, a odkud se jaká inspirace vzala.
Dialogy jsou ve hře nápadité, není to jen nějaká omáčka, aby se neřeklo. V podstatě všechna NPC, která jsem doteď potkal (a že jich nebylo málo), mi nějak pomohla. Od některých jsem získal svitky s kouzly, od jiných radu k určitým předmětům. A některá mi poodhalila záludnosti Labyrintu. Zatím jsem akorát nenarazil na nic, co by alespoň vzdáleně připomínalo úkol.
Pokud jde o ten čas, musím si rýpnout ;) Zatím hra odsýpá svižným tempem, ale i tak mě čtení dialogů, bojování a zkoušení nebo prohlížení předmětů zabralo hodinu času. Přitom jsem se nikde nezdržoval. Nevím, co už bych měl dělat, aby to šlo rychleji :D HLTB zmiňuje 30 hodin na komplet, na krabici s hrou je 100+ hodin ... to snad už nemá smysl ani komentovat :D The Summoning by měl mít podle manuálu 31 pater, přitom ve hře bude určitě přituhovat a tipuji, že dojde i na zákysy. Už teď je jasné, že 30 hodin přesáhnu.
Boje jsou vskutku vydařené. Chce si to jen zvyknout na pohyb postavičky, ale pak už to jde bez problémů. Při boji s více nepřáteli má izo pohled docela výhodu, protože se dá snadno taktizovat s různými úhyby a výpady v prostoru. V tomhle ohledu je The Summonig sice docela akční, ale není to vysloveně Diablo. Shiva používá falchion a sekeru (v každé ruce jedno), takže jsem se po chvilce přesvědčil, že se opravdu naučila další bojovou dovednost. Podobně je tomu u magie. Léčení zatím řeším přes tvorbu lektvaru kouzlem. Lahvičky už mám 3, takže je to o to snazší.
Vaky a bedny opravdu slouží jako kontejnery. Je to stejné jako v DM, ale už je tu spíše vidět konkrétní základ pro Ravenloft (třeba toulce na šípy).
Horší je to trošku s mapou, zatím jsem nepřišel na to, zda-li je tu nějaká automapa, nebo si to opravdu musím vše pamatovat. Kreslit to zrovna moc nedje ... resp. jde, ale nebylo by to moc pohodlné (už jen kvůli tomu izo natočení lokace).
Přispěvatel: Elemir Prosinec 01, 2018, 15:31:48
Na počátku přesune Rowena družinu do Antechamber, což je takový výchozí bod Labyrintu, odkud vedou dvě obtížností odlišné cesty. Cesta na SZ je určena zkušeným, nebo lépe řečeno znalým hráčům, což mi došlo o pár hodin později. V podstatě jsem tudy ani nebyl schopný projít, důvodem byly uzamčené dveře a žádný dostupný klíč.
Vydal jsem se proto JV cestou, která vede skrze trojici lokací určených nováčkům - je to takový tutorial. Až tady jsem se dozvěděl o kouzlu na odemykání dveří a dalších zajímavostech. Kdo tohle všechno zná, tak to v podstatě absolvovat nemusí. Nicméně Shiva po absolvování cesty pro nováčky získala skoro level 6 a hlavní zbraňová dovednost jí poskočila na Skilled (pátý z deseti stupňů).
Jednotlivé lokace jdou od sebe poměrně snadno odlišit, protože mezi lokacemi přecházíte skrze brány, takže je to fyzicky vidět. Strana 90 v manuálu obsahuje schématické znázornění Labyrintu, takže se z toho dá snadno odvodit, že šlo o lokace Beginner 1 - 3. Beginner 1 je jednoduchý, ale v Beginner 2 už došlo na složitější pasti a drobná puzzle otevírající cestu vpřed. Asi ani nemusím popisovat, co tu je, úplně postačí, když řeknu, že je to Anvil of Dawn zasazený do izo pohledu :D Jsou tu časovací spínače, různé kaskády fireballů a oblíbené valící se koule. Později došlo na plošiny, propadla a další typické vychytávky dungeonů ...
Z počátku mě to překvapilo, ale jde spíše o zvyk. Nějak jsem to v takovéhle komplexitě nečekal a hlavně v tom izo pohledu působí některé pasti zprvu zvláštně. On výhled na mapu není zrovna velký, takže když vám koule zajede do nějaké delší chodby, tak nemáte šanci odhadnout, kde zrovna je, protože se není jak z bezpečné vzdálenosti podívat. Musíte to prostě risknout. Hra mě rozhodně nešetřila a v Beginner 3 výrazně přituhlo.
Beginner 3 je dvoupatrová lokace, kde máte kromě nadzemní i pěkně temné podzemí. Něco jsou tu vysloveně pasti bez možnosti vysbození, něco má skrytý východ a něco je vysloveně propojka mezi různými částmi nadzemí. Komplikace nastavá díky absenci mapy, protože je potřeba mít tohle vše v paměti. Do toho výstupy z pastí nevedou kolikrát poblíž místa vstupu do pasti, ale hodí vás to třeba notný kus vedle. Musel jsem se tedy orientovat po paměti (podle okolí). V Beginner 3 jsem naníc našel první skutečný úkol - nálezt black pearl (není však povinný).
Fígl s mapou spočívá v jednom přemětu, který jsem na počátku dostal od Roweny, jde o palimpsest. Vypadá to jako kost a funguje to podobně jako Map Kit z Wizardry VII - automaticky zaznamenává okolí, které jsem již objevil (manuál strana 72). Tak daleko jsem se ovšem do manuálu původně nezačetl :) Automapa je navíc docela podrobná.
Beginner 3 končí rozhovorem s Rowenou, která mě nasměrovala na další bod. Skrze bránu se pak dá projít do Broken Seal 5, což je jedna z pěti lokací, kde je podle NPC z cesty pro pokročilé potřeba najít části pečetí, bez nichž se nedá dostat dále. Nyní bych tedy měl celý tento úsek projít.
Bez ohledu na komplikace s automapou vypadá postup zdánlivě jednoduše a celkem to odsýpá, jenomže The Summoning má v rukávu několik podpásovek ;) Mezi první patří horší rozlišitelnost předmětů na podlaze, čehož se docela děsím (abych nepřehlédl nějaký klíčový předmět). Další záludností jsou rozbitelné zbraně, takže ve hře nelze popadnout hned první meč a zbytek ani nesbírat. Zbraně kupodivu málo vydrží a samozřejmě se rozbíjejí v boji. Rozbitá zbraň pak definitivně zmizí. Díky tomu vás hra nakonec donutí používat všechny třídy zbraní - zkrátka berete vše, co máte zrovna po ruce :D Třetí záludností jsou dočasné bonusy z náhrdelníků (jde o bonusy do statistik). Náhrdelník po nějaké době sám od sebe zmizí, takže jsem po první zkušenosti se zmizením amuletu síly +1 začal vše ostatní pečlivě schovávat.
Nepříjemné jsou i negativní stavy. Zatím jsem se setkal jen s otravou, kterou z počátku nelze tak úplně snadno vyléčit. V Beginner 2 mě otrávila skupina pavouků a na konci průzkumu lokace jsem zjistil, že se začínám dostávat do patové situace léčení vs regenerace many vs rychlost úbytku zdraví z otravy. Po Labyrintu je rozmístěna halda lebek napíchnutých na kopí, což jsou různé ukazatele a občas také výborné zdroje hintů. V jednu chvíli mi hra přihrála trojici drahokamů a napověděla, že se jedná o alchymistické ingredience, jenomže jsem si s tím nevěděl moc rady. V manuálu je na straně 66 naštěstí nápověda. Kouzlo Liquify umí rozpouštět různé ingredience, takže stačí vzí t do jedné ruky drahokam, do druhé prázdnou flaštičku a kouzlo seslat. Z rubínu se tak dá připravit protijed.
Tohle nejsou žádné tajné informace, jednak se o mnohém z toho zmiňuje manuál, anebo na to narazíte v lokacích pro nováčky. Spíš to zmiňuji kvůli tomu, aby bylo vidět, nakolik je The Summoing komplexní hrou. Na první pohled dokonale klame tělem, podobně jako Stonekeep, ale brzy zjistíte, že to až taková procházka růžovým sadem nebude. Přinejmenším ty rozbitelné zbraně jsou docela průšvih ;)
Plánuji, že bych z The Summoning udělal ukázkové video, kde bych jeho možnosti názorně předvedl, protože tahle hra mě opravdu příjemně překvapila.
Edit: ještě drobná poznámečka k systému ukládání. Save pozice lze tvořit prakticky kdykoliv a v neomezeném počtu, ale save jako takový se váže ke konkrétním checkpointům, které jsou po lokaci různě rozmístěny (je jich omezený počet). Klidně se vám tak může stát, že hru uložíte někde v prostřed cesty dungeonem a po loadu vás to hodí na jeho začátek a veškerý dosavadní postup přitom ztratíte. Nejde takhle třeba vyběhnout se složitějšími pastmi, kdy byste si např. ukládali dílčí úspěchy.
Přispěvatel: tono Prosinec 02, 2018, 01:03:48
Save pozice lze tvořit prakticky kdykoliv a v neomezeném počtu, ale save jako takový se váže ke konkrétním checkpointům, které jsou po lokaci různě rozmístěny (je jich omezený počet).
Myslel som že je to nejaký bug v hre a ono je to asi jej ester eeg :D
Přispěvatel: Elemir Prosinec 02, 2018, 06:24:58
Přispěvatel: tono Prosinec 02, 2018, 12:40:30
Přispěvatel: Elemir Prosinec 02, 2018, 14:56:40
Přispěvatel: Elemir Prosinec 02, 2018, 15:12:56
K hraní The Summoning používám kopii ze stránek Oldgames, která obsahuje vyřazenou protipirátskou ochranu. Samotná protipirátská ochrana spočívá v zadávání portrétů hrdinů, které naleznete vždy nahoře v záhlaví patřičné stránky manuálu. U verze s vyřazenou ochranou lze zadat jakoukoliv pětici portrétů.
Z manuálu jsem si extra vytiskl kartu pro záznam gest k příslušným kouzlům, jak je vidět na obrázku výše. Je to poměrně užitečná pomůcka a na druhou stranu papíru jsem si dopsal tabulku zkušeností a úrovně zbraňových a magických dovedností.
Výborným zdrojem informací o The Summoning je Jaelusova stránka (http://www.jaelus.com/main.htm), konkrétně podstránka s podtitulem Shadow Weaver's Citadel (http://www.jaelus.com/thesummoning/index.htm). Chce to však prohlížet s opatrností, protože tu hrozí pár spoilerů (např. jmenný seznam NPC nebo seznamy předmětů). Moc podrobně jsem tedy jednotlivá témata neprohlížel. Nicméně je tu i komplet opis příběhu z manuálu (v mnohem čitelnější podobě). Jaelus tu má také popsaný způsob vyřazení protipirátské ochrany, který je zřejmě použit právě u verze z Oldgames. Jinak klasickým zdrojem informací může být i oficiální Cluebook, který je přímo dílem Event Horizon. Najdete ho např. v Museum of Computer Adventure Game History (https://www.mocagh.org).
Dalšími užitečnými pomůckami jsou seznam run a schéma Labyrintu, kde je přehledně zobrazena poloha jednotlivých lokací. Název aktuální lokace a její vzhled se dá zjistit pomocí automapy (použití palimpsestu).
Zamotaný příběh
Na úvod musím zmínit jednu věc. The Summoning opravdu svižně odsýpá, výrazně tu převažuje akční složka a fyzikální puzzle, takže tu vlastně není moc co popisovat. Svým způsobem je to opravdu trochu odlišně pojatý Anvil of Dawn. Pokusím se to brát lokaci po lokaci a ke každé zkusím něco málo napsat. Podobně to bude se screenshoty. Jedinou vyjímkou je množství přítomných NPC, ale ani u nich jsem zatím nenarazil na nic komplikovanějšího, čemu bych se musel podrobněji věnovat (úkoly teď zcela pominu). A pokud jde o různé poznatky ke hře, ty jsem stihl popsat v předchozích příspěvcích.
Mezi úvodem a vstupem do lokací pro nováčky jsem si pečlivě pročetl povídku v manuálu. V podstatě jde o popis událostí, které vidíte i v samotném intru hry, jen je to mnohem podrobnější a doplněné o samostatnou linku kouzelnice Roweny. Není to úplně schůdné pro pochopení, protože The Summoning tak nějak předpokládá, že znáte podrobnosti ohledně Darkspyre a osobně tipuji, že dost věcí začne být jasné i s narůstajícím počtem hodin ve hře.
Po ukončení Války tří bohů najde arcimách Jairus v ruinách pevnosti mladou dívku, kterou vezme pod svou ochranu. O jaké ruiny jde, lze jen těžko říci, ale podle popisu se daná pevnost nacházela na ostrově, který dříve obsadily hordy nájezdníků. Z dívky vyrostla zdatná kouzelnice, která se na počátku války se Shadow Weaverem stala nejenom vůdkyní koncilu, ale i královnou Laeytroeb. Ano, tou dívkou je Rowena, ze které odjakživa vyzařovalo cosi, co jí pro tuto roli předurčovalo.
Rowena nosí na krku zvláštní amulet, který kdysi našla v zmíněných ruinách. Podle Jairuse se jedná o amulet věčného mládí, velmi mocný artefakt, který nosila čarodějnice Chesschantra, milenka Lorda Borela, vůdce Laeytroeb. Chesschantra prý v dobách války Lorda Borela zradila a byla za to po právu potrestána. Poslední dobou se u Roweny začaly objevovat podivné halucinace, kdy se Rowena několikrát s Chesschantrou setkala, ale nikoliv tváří v tvář, ale jako pozorovatel. Díky tomu se dozvěděla, že čarodějka měla s Borelem dítě - dceru jménem Abighael, kterou před svou násilnou smrtí stihla odeslat pryč. Rowena tak zpětně prožívá různé fáze Chesschantrina příběhu, jakoby v retrospektivě od jeho završení až po samotný počátek. Jairus dobře vycítil, že za tím vším stojí amulet, ale nedokázal zcela odhalit jeho podstatu.
Mezi tím se vojska Shadow Weavera začala přibližovat k hradu a Jairuse napadlo, že by mohl Roweně nabídnout sňatek a využít krom toho sílu amuletu pro sebe. Nebylo v tom nic sobeckého. Jairus je sice jako arcimág velmi mocný, ale přeci jen už to není žádný mladík a jeho magické síly ho pomalu opouštějí. Pro nadcházející bitvu by se velmi hodilo, kdyby byl opět mladý a plný energie. Navíc po boku Roweny by mohl ovlivňovat dění v zemi mnohem lépe. Ostatně od války uplynula řada let a Rowena už zřejmě bude mít také hezkou řádku křížků na kontě ;) Jairus se ovšem v jedné věci mýlil. Věčné mládí je jen vedlejší efekt amuletu, amulet jako takový umí totiž ovlivnit přímo čas!
A tady se to právě začíná zašmodrchávat :) Jak se povídka blíží ke konci, tak jsem začínal tušit spojitost mezi Rowenou a Chesschantrou, ale krom toho jsem měl pocit, jakoby se tu popisovala časová smyčka. Určitý druh koloběhu, kdy je těch několik dní od povolání hrdiny koncilem až po útok Shadow Weavera uzavřeno do kruhu, ze kterého není cesty ven. Celá povídka končí tím, že se Rowena střetne se samotným Shadow Weaverem a tím to končí. Důležitá je ovšem poznámka, že chvilku před tímto střetem odešle našeho hrdinu do Labyrintu ... najednou to přestane dávat časově smysl. Nutno dodat, že s Rowenou se setkáte ještě na konci lokace Beginner 3 ;)
Trochu světla do toho vnese dopis napsaný na počátku cluebooku, který adresuje neznámý hrdina Roweně. Popisuje v něm své selhání a naději, že někomu jinému se podaří úkol zdárně dokončit.
Labyrint ovšem není jen tak ledajaké místo, o čemž se zmíní hned několik NPC v počátku hry. Na Labyrintu jsou zajímavé celkem 2 věci. Jednak zmínka o tom, že Shadow Weaver tu nebyl vždy a pak samotný Labyrint se dle mapy nachází na ostrově. Poměrně rychle jsem pojal podezření, že Labyrint je ona lokace z povídky, odkud Shadow Weaver zaútočil a Citadela je místem, kde Jairus našel mladou Rowenu.
Na počátku Labyrintu
Cesta skrze Labyrint začíná v Antechamber, kde se Shiva setkala s Malachim, zvědem Roweny. Rozhovor s ním ve mě vzbudil podezření, že má příprava na cestu do Labyrintu byla příliš uspěchaná a Rowena si pár věcí nechala pro sebe. Malachi z toho rozhodně nadšený nebyl a ještě větší údiv u něj vzbudilo, když jsem ho požádal o finance. Jenomže Malachi nemohl tušit, za jakých okolností Shiva hrad opustila. Podle Malachi máme vůbec štěstí, že se Shadow Weaver jen málo zajímá o samotné dění uvnitř Labyrintu, jinak by naše smrt byla velmi rychlá ... vlastně ani ne tak rychlá, jako přinejmenším nepohodlná ;)
Abych se mohl k Shadow Weaverovi dostat, musím nejprve získat přístup do Citadely a to může být docela problém. Z Antechamber vedou 2 cesty, jedna na severozápad a druhá na severovýchod. Mám si prý jednu z nich vybrat. Severovýchodní cesta je podle Malachiho schůdnější, ale bez ohledu na volbu bych se měl brzy dostat k první magické pečeti.
Na cestě k Citadele stojí očarované dveře, kterými lze projít jedině s patřičnou pečetí, ale Shadow Weaver tuto pečet rozlomil na šest dílků, které nyní musím najít a poté pečeť zkompletovat (poblíž dveří je zařízení, kam je potřeba všechny dílky vložit). Jednotlivé dílky se nacházejí cestou na severozápad, tedy podle schematu v lokacích označených Broken Seal 1-5 ... hm, něco tu nesedí, to by bylo jen 5 dílků! Ale nevadí, ono se to nějak vyvrbí.
Od Malachiho jsem nakonec obdržel pytlík s několika mincemi a vyrazil zkusmo severozápadní cestou skrze bránu do další lokace, tedy Broken Seal 2. Našel jsem tu hrát na loutnu Syan, která si s oblibou rozmlouvá s místními magickými ústy - lebka napíchlá na oštěpu. Podobných lebek je prý po Labyrintu roztroušeno mnoho a jedná se o výtvory Shadow Weavera, které jsou odsouzené mumlat různé příkazy a varování. Krom nich existuje osm speciálních lebek, které patřili osmici kouzelníků, kteří Shadow Weavera v počátku jeho vlády porazili. Netuší však, kde by mohly být, ale v Labyrintu určitě existuje někdo, kdo jejich příběh zná.
Rozhovorem však postup touto cestou skončil, protože jsem narazil na uzamčené dveře bez jakéhokoliv mechanismu. Teprve časem jsem pochopil, že na jejich otevření potřebuji znát patřičné kouzlo. Vydal jsem se proto severovýchodní cestou z Antechamber do Beginner 1 a v následující místnosti jsem se ihned srazil se sochařem Lagmanem. Lagman tu funguje stejně jako Syan v Broken Seal 2, je to tedy její severovýchodní alternativa. Rozhovor je tedy víceméně stejný.
V Beginner 1 se nacházejí ještě další (a hlavně velmi užitečná) NPC. Od lékárnice Leander jsem získal detailní popis květiny Nightshade. Její bobule doplňují magickou energii, ale na zbytek květiny si musím dát pozor, protože Nightshade je jinak silně jedovatý. Docela dost se pak tahle kytička vyskytuje v rámci různého lootu, popř. se dá za 1 peníz koupit přímo od Leander.
Dalším NPC je čaroděj-učeň Otto. Byl tak laskav a předal mi svitek s kouzlem Kano, které slouží k otevírání uzamčených dveří. Otto prováděl pokusy se stejnojmennou runou a povedlo se mu z ní kouzlo "vyextrahovat". Dalšími pokusy pak zjistil, že výboj energie z kouzla by mohl změnit směr velkých koulí, které jsou používány jako mechanické pasti v chodbách a různých místnostech. Krom toho mi Otto poskytl hint k tvorbě kouzla Neviditelnosti, které lze pravděpodobně získat kombinací Sight a Zap kouzla. Jedná se však o pokročilé kouzlo a na další experimenty nemá Otto dostatečnou úroveň.
Nyní jsem se mohl teoreticky vrátit do Broken Seal 2, ale když už jsem se vydal touto cestou, tak jsem se rozhodl pokračovat. Kano jsem si chvilku poté mohl vyzkoušet v praxi i zde. Po nějaké době jsem narazil ještě na svitek s kouzlem Freeze.
V druhé polovině Beginner 1 jsem narazil na mladou dívku jménem Isadore, která tu hledá vědomosti a samozřejmě kouzla. Nikdo jí nechtěl učit a tak opustila domov a vydala se do útrob Labyrintu. Vlastně její příběh je mnohem smutnější, protože Isadore přišla o své rodiče brzy po narození a později byla jako otrok prodána nájezdníkům. Během své cesty potkala poutníka, který jí slíbil, že jí bude učit, ale nakonec sám zmizel. Isadore je však zvídavá dívka, na mnoho věcí si přišla sama a nyní se rozhodla o své znalosti se mnou podělit.
Magická jablka (apples of vigor) obsahují léčivou magii. Mnohem lepší na obnovu zdraví je však mango. Zaječí pacička (rabbit's feet) zvyšuje štěstí, jinými slovy, cokoliv postava dělá, dělá mnohem lépe. Hůlka z popelavého dřeva (ashwood) může být využita k seslání ohnivé koule. Krvavý kámen (bloodstone) je zelený kámen protkaný rudými žilkami, který dokáže seslat ohnivý štít. Nicméně ani tento štít nedokáže vliv ohně zcela potlačit, jen výrazně zmírní jeho účinky. Měsíční kámen (moonstone) je modrý krystal, který obklopí postavu aurou, která chrání proti bleskům. Hůlka z jeřabinového dřeva (rowan) pak dokáže blesk sesílat.
Tím výčet rad od Isadore sice skončil, ale další užitečnou radu jsem záhy našel v místní alchymistické laboratoři. Na zemi se povalovala trojice kamenů a lebka na kůlu mi prozradila, že kameny mohou být za pomoci kouzla Liquify přeměněny v lektvary.
V Beginner 2 jsem hned na začátku narazil na Gildase, který mě varoval před celou řadou nebezpečí, na která mohu v Labyrintu narazit. Ostatně celé patro obsahuje jeden velký test s kaskádou různých pastí, takže jsem si to mohl ihned naostro vyzkoušet ;) Díky tomu lze lokace triády Beginner považovat za jakýsi tutorial, proto je tato část Labyrintu vhodná pro nováčky. Řadu těch věcí lze samozřejmě nalézt v manuálu, ale trocha opakování nikdy neuškodí :)
Gildas mi při otázkách na propasti prozradil, že některé vedou do starobylého komplexu chodeb pod Labyrintem a tento komplex je prý mnohem starší než Shadow Weaver. Šušká se, že v jeho chodbách je ukryto mnoho starobylých pokladů.
Na konci Beginner 2 jsem našel Horsu. Varovala mě před různými lidmi, kteří se mohou navenek tvářit přátelsky, ale realita je jiná. Labyrint je podle ní mnohem nebezpečnějším místem, než by se mohlo na první pohled zdát. Nakonec mi předala svitek s kouzlem Poison Gas.
Celá tahle lokace je navíc zvláštní tím, že začátek a konec je průchozí jedině skrze kaskádu pastí. Na konci je sice teleport zpět ke kasárnám, ale pokud chcete do Beginner 3, tak musíte opět projít celou kaskádou (pokaždé se komplet resetne). Není tedy nutné patro přímo opouštět a stejně se kaskáda pastí obnoví do původního stavu a to včetně klíčů. Je to ovšem ideální místo na nacvičení ovládání postavy, protože úspěch závisí právě na tom, jak dobře se naučíte pohybovat (kličkování mezi ohnivými koulemi, časovače apod.).
V Beginner 3 navíc přituhne s orientací, protože dojde na propasti a různá propadla a celé patro je díky přítomnosti podzemí mnohem komplikovanější - průchod skrze Beginners 3 musíte absolvovat kombinovaně. Naneštěstí jsem ještě nevěděl o způsobu aktivace automapy, ale na druhou stranu se to vše dá udržet v paměti. Patra nejsou příliš rozlehlá, a když to vezmu z pohledu dohledu v takových Wizardry VII, tak je to vlastně mnohem lepší, akorát ten izo pohled může občas mást.
V této lokaci jsou celkem 4 NPC. Hned v počátku potkáte obchodníka Shirvana, který je ochotný s vámi směnit černou perlu za několik užitečných run. K černé perle má co říci Alfred, který pro změnu postrádá svého přítele Owena. Oba tvořili tým, který pamatuje ještě doby, než Shadow Weaver získal svou moc. Ostatně oba patřili k jeho Černé hordě a dohlíželi na místní oblasti. Po Labyrintu kolovaly zvěsti, že Raven, kdysi obáváný zabiják, jednou ukradl cenný poklad, jehož obsahem byla krom jiného vzácná černá perla, ale poklad se doposud nepodařilo nikomu nalézt, tedy až doposud. Owen zjistil, kde poklad je a vydal se pro něj. Alfred si nejprve myslel, že Owen chce perlu prodat za jeho zády Shirvanovi, ale jejich přátelství a důvěra byli natolik silné, že tuhle myšlenku zase rychle zavrhl.
Byl to v podstatě první přímý úkol, který jsem v Labyrintu dostal. Jednou z odměn je totiž runa Rajdo, která slouží jako teleportační runa na místo s patřičným symbolem runy (je jedno odkud se v dané lokaci runa vyvolá). Zrovna asi tak uprostřed lokace se nacházejí jedny zamčené dveře, s nimiž nepohne ani kouzlo Kano. Údajně je za nimi skrytý poklad, ale k překonání dveří se bez runy Rajdo neobejdu. Podobných místností je v Labyrintu podle Shirvana mnoho, jedná se o místa, do nichž chtěl Shadow Weaver z nějakého důvodu omezit přístup. Krom runy Rajdo se podobným způsobem dají používat runy Gebo a Thurisaz.
Najít Owena mi zabralo o něco více času, protože místy je v lokaci potřeba nejenom prolézat skrze nadzemí a podzemí po žebřících, ale do toho je potřeba řešit různá propadla ovládaná nášlapnými deskami apod. (desku lze např. krásně zatížit padlým nepřítelem, kterého k ní po zemi došoupete :)). Občas je potřeba do propasti skočit i bez toho žebříku. Odměna však stála za to.
Jenomže radost byla předčasná. V místnosti s Rajdo symbolem byla trojice kostlivců, přičemž jeden byl dost tuhý a mě zrovna začaly docházet použitelné zbraně :D Nakonec jsem ho udolal, tedy s mocnou pomocí léčivých lektvarů, ale přišel jsem tak alespoň k lepší zbroji (helma a kroužková zbroj).
Shirvanův úkol je však jen bonus, není povinný. Už od počátku se dá poměrně pohodlně dojít na druhý konec lokace. Cestou jsem u zavřených dveří potkal Rowenu, ale měli jsme jen chvilku na rozhovoro, teleportační kouzlo jí za chvíli vtáhlo zpět. Pověděla mi, že se jim prozatím podařilo hordu Shadow Weavera s vypětím všech sil odrazit, ale hlavně - koncil stále žije. Dozvěděli se, že kouzelník Dunstan, kterého Shadow Weaver zajmul, stále ještě žije a je vězněn někde v Labyrintu. Mám ho najít a osvobodit. Mohl by mi s mou misí pomoci. Poté Rowena zmizela a dveře se otevřely.
Před vstupem do lokace Broken Seal 5 se nachází léčitelka Althea, která dokáže za 1 minci vyléčit jakýkoliv negativní stav a doplnit zdraví. Pomalu jsem začal tušit, že peníze budou v Labyrintu docela vzácné, takže je dobré se podobných obchodů co nejvíce vyvarovat, nicméně je dobré o existenci Althei vědět. Jeden nikdy neví, kdy se může hodit.
Lokace pro nováčky jsem opouštěl celkem slušně vycvičen a vybaven. Shiva je kousek pod levelem 6 a hlavní skill (sekery a tupé zbraně) má na úrovni Skilled (5/10). Pokud jde o čas, tak tvorba postavy a úvodní rozkoukání mi zabralo zhruba půl hodiny, průchod triádou Beginners 1-3 pak přibližně 3,5 hodiny. Dohromady bych proto započítal 4 hodiny.
Velkým problémem se začíná stávat akorát inventář. Je docela přeplněný a budu se muset rozhodnout, co vyházet a co si nechat. Ukládání kontejnerů uvnitř jiných kontejnerů je sice prima, ale na přehlednosti to zrovna nepřidá :D K tomu jsem samozřejmě překročil váhový limit postavy. Těžko říci, zda-li se dá s předměty obchodovat, ale předměty zase na druhou stranu po položení na zem nemizí, takže to vidím spíše na nějaké soukromé skladiště.
Jinak pokud jde o potvory a respawn, tak potvory se mi zatím nikde nerespawnuly. Co jsem zabil, je už definitivně mrtvé. Jsem zvědav, jak to bude vypadat dále.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 03, 2018, 20:23:28
Ono je klidně možné, že jsem někde jen něco vynechal. Automapa se ukázala mnohem podrobnější, než bych čekal a teprve před pár hodinami jsem si všiml, že mi v podzemí ukazuje možné "průrazy".
Potíž u toho nesplněného je hlavně v tom, že se to táhne přes více lokací, takže stačí někde něco neudělat a může to mít efekt klidně o několik lokací dále. Ale jak jsem psal, na postup vpřed to nemá vliv. Většina těch věcí jsou jen podpůrné úkoly, z kterých by mi káplo něco dočasně užitečného, ale postupuji i bez toho :) ... boty levitace, odolný meč ...
Podle schematu Labyrintu mám za sebou 25% hry. Teď se to možná na chvilku zase zrychlí, ale při přepočtu na celkový (odhadovaný) čas, jsem zkrátka pomalý :D 60 hodin je podle mě jasných. Pořád počítám s nějakým zádrhelem v pozdější části hry.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 06, 2018, 00:02:30
Zadrhl jsem se akorát v Elemental Barier 2, protože jsem nějakou dobu nebyl schopný najít cestu vpřed a kus lokace ještě k tomu obsahuje časově náročnější puzzle - nikoliv složité, ale než se všechno popřesouvá, tak to trvá. Strávil jsem tu rovné 2 hodiny, což je ze všech lokací zatím nejvíce. Vlastně jednou z komplikací bylo i to, že v Elemental Barrier 1 je podlaha, co komplet vysává manu, takže jsem v Elemental Barrier 2 musel mít mezi boji delší pauzy.
Zatím jsem na 16,5 hodinách, přičemž v lokacích Beginner jsem strávil i s úvodní tvorbou postavy 4 hodiny, v lokacích Broken Seal to bylo 8,5 hodin, přičemž tady je krom nadzemních lokací i větší podzemí a v lokacích Elemental Barrier to byly 4 hodiny. Průměr je tedy zhruba 1 a 1/4 hodiny na lokaci. Podle schematu mám za sebou přibližně 1/3 hry.
Ráno jsem zkoušel ještě Darkspyre a úspěšně jsem se dostal až na 5. patro. Je to o poznání hardcorovitější záležitost. Jednak je Darkspyre o něco tužší a hodně to tu ztěžuje implementovaný systém ukládání. K dispozici je sice 9 slotů pro save pozice, ale ukládat lze jen přes runu Raido, která je na každém patře vždy jen jedna, takže se ukládání musí používat s rozmyslem. Jakmile jsem to zjistil, tak jsem několik pater proběhl odvážně bez savu, čímž jsem na 5. patře skončil se třemi runami k dobru. Dalším problémem je inventář. Asi bych to byl schopný hrát dále, ale není to úplně ono. Je to opravdu čistě akční RPG. Možná někdy v budoucnu.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 06, 2018, 20:24:02
Časopisy i tenkrát fungovaly s jistým zpožděním, takže recenze na The Summoning se objevila až počátkem roku 1993. Možná, že právě tohle je mimo jiné kámen úrazu, protože rok 1992 byl třeba dost plodný na kvalitní cRPG. Na počátku roku stále dobíhala euforie z The Eye of the Beholder II a do světa vstoupili Realms of Arkania: Blade of Destiny, Might and Magic IV: Clouds of Xeen a samozřejmě Wizardry VII (nebudu jmenovat vše, tohle pro ilustraci bohatě stačí). Průšvih však podle mě nastal ve chvíli, kdy na scénu přišla hra, která The Summoning předběhla a poskytla přesně to, v čem chtěl být The Summoning první ... tou hrou byla Ultima Underworld: The Stygian Abyss.
Když si pak ty hry vezmete a začnete je skládat do řady a zkusíte jim přiřadit hodnocení, tak to prostě pro The Summoning nemohlo dopadnout dobře. Navíc ta hra má i své mouchy a v rezenzi jsem se dozvěděl, že zvuková stránka opravdu není úplně v pohodě a zřejmě to blblo už tenkrát (v DOSBoxu musím mít nastavenu Roland kartu, protože se Sound Blasterem vznikají ve zvucích různé artefakty). Ve hře jsou zřejmě i drobné postupové bugy.
Co mě ale upřímně překvapilo, bylo celkové vyznění recenze, hra zaujala mimo jiné i Scorpii, tudíž můj pocit ze hry není ojedinělý ;) Už jen oproti Darkspyre udělala hra ohromný krok vpřed. Gameplay asi nikoho moc neohromí a v té době to asi nebylo zrovna inovativní, ale co mě třeba osobně hodně ztěžuje deník, je množství NPC a pokus zaznamenat všechny ty události. Původně jsem myslel, že nebudu mít do deníku skoro o čem psát, ale ono je to přesně naopak. Strašně rád bych se na deník vlastně vykašlal, protože mě upřímně zdržuje od hraní :), ale když se na to vybodnu, tak už to nikdy dohromady nedám :D The Summoning byl v roce 1993 dokonce v CGW navržen na hru roku!
Ultima Underworld šla prostě mnohem dál a The Summoning hravě překonala, ale rozhodně ho nenenachala cupitat někde na konci závodu. Tohle je ovšem právě onen pověstný strašák v hodnocení her. Když si vezmu, že jsem Menzoberranzanu napařil 75%, tak jsem mu popravdě dost přisadil. Vlastně bych teď měl jít a začít všechna hodnocení přepisovat :)
Problém je v tom, že jsem začal hrami, které se kvalitou sobě tak nějak vyrovnají a teprve později jsem se dostal k hrám, které už z toho rozpětí vybočují a najednou jsem zjistil, že mám hodně omezený prostor. Bylo to dobře vidět už u Swords of Xeen, kde jsem opět použil 75%. Přitom už tady bylo jasné, že jsem měl jít níže. Hra by se nyní musela hodně zhoršit, abych šel s hodnocením dolů.
A proč to vlastně řeším? Jasně, stále jde hlavně o pocity/dojmy ze hry, ale jestli ty deníky čte více lidí a řídí se podle finálních souhrnů, tak mě někteří musejí mít spíše za hippstera :D Pokud The Summoning fláknu cokoliv nad 75%, tak budu ke všemu exot :D
Přispěvatel: Elemir Prosinec 07, 2018, 17:07:46
Na úvod musím poupravit svůj výrok o skládání kontejnerů uvnitř dalších kontejnerů. Nakonec se ukázalo, že to jde jen s toulci - toulce lze uklidit do bedýnek a pytlů. Pytel do bedýnky nedáte a platí to i naopak. Do pytle se navíc vejdou i celkem rozměrné předměty, kdežto bedýnky jsou velikostně omezené. Bedýnek je však ve hře halda, takže při tvorbě vlastního skladiště je možné obsah třídit a skladovat celkem systematicky. Problém je akorát v tom, že skladiště musím průběžně stěhovat, protože průchod od lokace k lokaci je ve většině případů lineární. Je tu jen málo zkratek, jak si cestu zrychlit (např. přes podzemí). Pokud chci mít vše stále v dosahu tak prostě stěhovat musím ... i když si říkám, jestli to má vlastně vůbec význam? No, to ukáže teprve čas.
Jak jsem naznačil již v dřívějších příspěvcích, lokace Broken Seal jsou dostupné ze dvou směrů. Buďto se do nich můžete vydat hned z Antechamber, nebo se do nich dostanete na konci Beginner 3. Pro přístup z Antechamber potřebujete kouzlo Kane, které se dá naučit hned z počátku lokace Beginner 1 u kouzelníka Otta, takže poměrně rychle po startu hry. Z Antechamber pak postoupíte do Broken Seal 2 (BK 2), která má dva výstupy - BS 1 a BS 3. Navíc tu funguje zkratka skrze podzemí, ale tu je potřeba nejprve objevit a jednotlivé větve propojit (skryté průrazy). BS 1 je na úvod celkem tuhá a není divu, právě tady se pak skládá výsledná pečeť a otevírá se tu nový postup dále do Labyrintu. Z BS 3 se dá dostat do BS 4 a odtud pak do BS 5, která zároveň slouží jako spojka s Beginner 3. Osobně si dokážu představit, že to někdo bude procházet kombinovaně, ta možnost tu opravdu je, ale pokud to budete hrát prvně, tak opravdu doporučuji začít lokacemi Beginner.
Broken Seal 5 začíná poměrně nepříjemným útokem několika trsů jedovatých rostlin. V tu chvíli jsem ocenil, že hned v lokaci vedle (Beginner 3) mám dostupnou léčitelku Altheu. Sice jsem si mohl vyrobit lektvar protijedu, ale takovéhle překvapení hned v úvodu mě nahlodalo a raději jsem se rozhodl rubíny neplýtvat. S aktivní otravou jsem proběhl maximum všemožných zákoutí patra, abych vyzabíjel vše jedovaté a výléčit jsem se nechal až na konci - předpokládal jsem, že tu podobné havěti bude více a zbytečně bych tak utrácel za vícero léčebných zásahů, než by bylo nutné. Otrava se dá poměrně dobře kompenzovat léčivými lektvary, takže by to byla škoda nevyužít. Rubíny jsem našel i zde a dokonce jsem začal nacházet runy s patřičným kouzlem. Není to tedy tak našponované, aby jste museli žít v permanentním strachu o život a ztrátě postupu, ale rozhodně to také neznamená, že byste měli být méně obezřetní. Zbytečné plýtvání by se mohlo zle vymstít ;)
Kousek od vstupu do BS 5 je malá místnost, kde na zemí sedí nešťastný rytíř Angus. Jeho mečem zhynulo mnoho banditů, ale meč jednoho dne další nápor nevydržel a zlomil se. Vůdce banditů Darius nechal Anguse žít, protože zlomený meč byla rodinná památka a Darius se rozhodl Anguse potrestat tím, že ho nechá dožít v jeho vlastní hanbě. A Angus to doopravdy těžce nesl. Poprosil mě, jestli bych mu nepomohl obě části meče najít a pokusit se ho znovu zkout.
BS 5 je trošku komplikovanější na průchod, je tu mnoho náhodných teleportů a k Dariusovi se nedá dostat přímou cestou. Během pátrání jsem narazil na poutníka Augusta, který mi za úplatu 1 zlatého prozradil, na co se mám Daria zeptat.
Jako náhodou jsem během prohledávání lokace narazil na kováře Pandraka. Je to mistr mečíř, ale v současné době využívá veškeré své zdroje na výrobu mečů pro Dariovo tlupu. Pokud bych však našel patřičné suroviny, nebo měl něco k opravě, tak mi rád pomůže ... jaká to náhoda :) Je škoda, že Pandrak slouží jen jako součást úkolu a nelze u něj třeba nakupovat. Zrovna v BS 5 se mi brzy nedostávalo zbraní a byl jsem nucen používat vše, co se mi zrovna dostalo pod ruku. Trošku to narušuje moje plány v cíleném tréninku konkrétních zbraňových dovedností, ale asi je to zároveň součást leveldesignu, abych příliš rychle neutíkal mimo určenou obtížnost.
Nakonec jsem na Daria narazil a překvapil ho otázkou od Augusta. Pobaveně si mě začal dobírat, ale velmi rychle jeho zájem o žertovnou notu opadl a začalo se schylovat k nejhoršímu. Boj neprobíhal úplně hladce, musel jsem sáhnout po luku a lukostřelbu jsem ještě neměl natrénovanou, ale Darius bez ohledu na to padl a zbyl po něm klíč od jeho skrýše. V ní jsem našel jak oba kusy Angusova meče, tak i část pečeti označené číslem 6.
Pandrak mi z obou částí meče zkul odolný meč a ve mě v tu chvilku zahlodal červíček pochyb, zda-li bych si ten kousek neměl raději nechat, ale svému pokušení jsem odolal a meč předal Angusovi. Odměnou mi bylo pár cetek a mezi nimi kvalitní štít. Časem jsem pochopil, že mé zakolísání by beztak k ničemu dobrému asi nevedlo, ale to už bych předbíhal. Vlastně v těch věcech jsem našel ještě jednu zajímavost a to Figurine of Resurrection, u níž netuším, k čemu je dobrá. Vypadá to jako soška ptáka. Snad to časem rozluštím, nyní jsem spokojeně prošel branou do Broken Seal 4.
Pokud jde obecně o různé záhadnější předměty, tak ono jde hlavně o to, že jsem se některými předměty neměl potřebu zatím zabývat a jejich význam mi až později vyplynul z nějaké konkrétní situace. Našel jsem např. trojici knih, které jsem původně považoval za předměty, co v sobě ukrývají jedno z kouzel, podobně jako magické hůlky, ale pak se ukázalo, že se jedná o knihy, které zvyšují úroveň příslušných bojových nebo magických dovedností. Podobně asi časem přijdu na smysl oné sošky ptáka.
Broken Seal 4 je celkem rozlehlá. Směrem z Broken Seal 5 jsem musel nejprve projít skrze uličku s kovovými koulemi. Poté jsem stanul zhruba uprostřed lokace, odkud vede trojice cest. Na SV se dá skrze teleport projít do menšího skladiště, na JV to vede na základnu banditů a JZ cesta vede okolo velkého sálu a směrem k východu z lokace.
Kousek od křižovatky jsem se srazil se žoldákem Conahlem, který tu odpočíval po těžkém boji. Necelou hodinu před mým příchodem Conahla a jeho spolubojovníky napadl Kruk a jeho banda. Důvodem byl úlomek pečeti, který Conahl našel a o němž se Kruk dozvěděl. Jediný Conahl boj přežil, ale na odvetu nemá dost sil, Krukova banda byla početnější a hravě je přemohla. Conahl mi zopakoval smysl úlomků pečeti a naznačil, že podobné bariéry jako na konci Broken Seal jsou i v jiných částech Labyrintu, ale nikdy se nedostal dále jak k první bariéře, takže mi nemůže povědět více. Pokud bych si to chtěl náhodou vyříkat s Krukem, tak jeho tábor by se měl nacházet SV odtud, ale Kruk prý často polohu tábora mění.
Cestou na JZ jsem potkal Mistral, která se jevila poněkud otřeseně, jako kdyby prožila hodně nepříjemný zážitek a nyní se z něj snažila vzpamatovat. Nebyl jsem daleko od pravdy. Mistral se pokoušela rozluštit záhadu s pokladem, který se má nacházet v sále kousek od ní. Problém však spočívá v tom, že podlahu v sále pokrývá ohnivá past, která vyřešení celé záhady stěžuje. Mistral už byla kousek od vyřešení rébusu, ale bez bot levitace to prý nesvede.
S tímto typem podlahy jsem se setkal už v Broken Seal 5, ale jednalo se jen o kousek chodby, takže jsem si snadno vypomohl lektvarem a zranění postupně doléčoval. Tady bylo těch políček podstatně více a navíc bylo potřeba vyřešit puzzle s plošinami. Do toho některé z nich spouštěly past v podobě fireballu, tedy opravdu nic hezkého. Sál jsem jen obhlédl a vydal se po stopách Kruka.
Na SV se opravdu začalo objevovat více banditů a jejich počet s každou další místností stoupal. Nicméně abych se do tábora vůbec dostal, musel jsem pořešit záhadu s mříží. Bylo to poprvé, co jsem narazil na teleport, skrze který je potřeba prohodit předmět, aby zatěžkal plošinku někde jinde. Poblíž teleportu je však lebka s hintem. Nehledě na to, že smysl toho teleportu vám dojde, pokud do něj cvičmo vkročíte. Ostatně takhle se dá řešit řada věcí. Ze slepé uličky se pak dostanete loadem, popř. se dá pomoci teleportačními runami, což je v některých lokacích dokonce nutnost.
V táboře banditů je vstup do podzemí, kde se nachází dobře uzamčené skladiště. Dveře je potřeba odemknout speciálním předmětem (musíte ho uhodnout z hintu) a uvnitř skladiště pak najdete kus pečeti a boty levitace. Boty opravdu fungují skvěle, ale mají jednu ohromnou nevýhodu. Podobně jako náhrdelníky s bonusy poskytují jen dočasný bonus, takže jsem o ně po chvilce nošení zase přišel. Puzzle s ohnivou podlahou jsem nakonec vyřešil bez nich, abych je ušetřil, ale docela mě překvapilo, že Mistral boty nakonec nechtěla.
Právě v tuhle chvíli mi došlo, že s mečem pro Anguse by to bývalo mohlo být stejné a mnohem lépe bude, když se pokaždé pokusím dotyčný předmět donést příslušnému NPC. Buďto si ho vezme, nebo mi zůstane. Sál s ohnivou podlahou odkryl propast do další části podzemí, odkud jsem si přinesl další kus pečeti. V BS 4 jsou tedy celkem dva kousky pečeti.
Broken Seal 3 je opět rozlehlá a navíc je tu komplikovanější postup. Začíná to hned od vstupu do lokace, kdy je kvůli postupu vpřed potřeba zatížit několik plošinek. Jenomže já úvodní psí přepadení skolil natlačený ke zdi a v rohu, takže jsem nemohl využít těla psů a musel jsem loadnout, abych je pozabíjel dále od zdi. No, psy ... ony jsou to spíše jakési oheň plivající kočky :)
V nově odkryté chodbě jsem se srazil s Tristanem, což je přítel kouzelníka Dunstana (hledaný člen koncilu, o kterém mi pověděla Rowena). Kouzelníka vězní nedaleko odsud, ale je dobře hlídán, takže mě Tristan požádal o pomoc. Jakmile se mi podaří Dunstana osvobodit, mám se u něj hlásit o odměnu. Než jsem se však pustil po stoupách kouzelníka, tak jsem se vydal prozkoumat další části lokace.
Kousek za Tristanem je mříž s časovačem a za mříží je dalšími mřížemi ohraničený čtvercový prostor. Mříže se v pravidelných intervalech otevírají a zavírají, což jde pořešit s pomocí plošin v podzemí na severu. Uvnitř mříží sedí léčitel Alexus, který nabízí za 1 zlatý své služby.
Na severu se cesta rozdvojuje. Na sever se lze dostat do uzavřené lokace s dalšími psy, kde je antimagická podlaha a hlavně tu lze najít klíč od vězení. Cesta na západ vede pro změnu do místnosti, kde je řada zatěžkaných nášlapných plošin seřazených do kruhu. Netuším, co přesně se s tím dá jiného vymyslet, ale takhle jak jsou, tak společně s plošinou na východě místnosti otevírají mříž ke vstupu do severního podzemí. Odtud se dá časem snadno spojit s podzemím pod Broken Seal 2 a 1, čímž vznikne významná zkratka.
Na západě lokace mi zůstala dvojice uzamčených cest, k nimž je potřeba nějaký klíč, ale žádný vhodný jsem zrovna u sebe neměl. Zbyla mi tedy jen cesta do vězení. Duncan byl rád, ale hned se zděsil, že jsem ho přišel vysvobodit a přitom jsem zapomněl na to nejdůležitější - klíč od pout! Ano, ten jsem opravdu u sebe neměl :)
Řešení leží na onom západě lokace, klíč jsem nakonec našel, ale za dveřmi mě čekala čtveřice plošin, které se mi nedařilo zatížit ničím obyčejným, takže jsem ze vzdálených míst lokace začal stahovat těla nepřátel a děsil se, abych je nechtěně nezasekl cestou u zdi. Nakonec se mi zadařilo a získal jsem nejenom klíč od pout, ale i další část pečeti a od Tristana jsem si samozřejmě vyzvedl odměnu (nestojí to ani za řeč :)).
Od Dunstana jsem se dozvěděl, že Shadow Weaver hledá legendární Staff of Summoning, s níž chce vyvolat Boha Magie a porazit ho. Tím by v podstatě nastoupil na jeho místo a získal by absolutní moc nad světem, který by si mohl přizpůsobit k obrazu svému, což by byla pro lidstvo katastrofa. Dunstan se obává, že Shadow Weaver se stal natolik mocným mágem, že by v tomto úkolu mohl uspět. Na mě je, abych se pokusil jeho plán přerušit. S tím se Dunstan odporoučel a pospíchal sdělit své poznatky koncilu.
Byla to taková pomoc-nepomoc, o které jsem přemítal cestou do Broken Seal 2, kde mě z dumání vytrhla křižovatka na JV lokace. Vzpomněl jsem si, že BS 2 je dostupná i z Antechamber, takže jsem vlastně kousek od startovní pozice. Neváhal jsem, a otevřel si cestu na počátek. Těžko říci, jestli to má nějaký reálný význam, ale přinejmenším jsem si tu začal stavět svůj další sklad (první a mnohem větší jsem vystavil v BS 4).
BS 2 tvoří z počátku dlouhá chodba, která se kruhově stáčí od východu přes západ a vede dále na sever. Po cestě je několik nášlapných plošin, které je třeba zatěžkat a tím se zpřístupní podobná půlkruhová cesta z druhé strany. Časem jsem zjistil, že celou lokaci tvoří soustředné ovály, skrze které se musíte postupně proplést doprostřed lokace, kde se pak ukrývá další část pečeti. Cesta to není nijak přímočará a je tu relativně dost nepřátel.
V BS 2 jsou jen dvě NPC - Khenelm a Honorah. Khenelm je žoldák, od kterého jsem se dozvěděl již známé informace o funkci pečeti, ale z rozhovoru jsem tentokrát mnohem lépe pochopil, že Shadow Weaver jednou za šest měsíců propouští skrze pečeť Černou hordu. Naneštěstí pro mě, tento okamžik nastal právě před dvěma dny :) Tuhle informaci jsem pak slyšel ještě v lokacích Elemental Barrier, takže to možná bude dobré držet v paměti.
Honorah naopak moc do řeči nebylo, nějaký zloděj jí napadl a poranil otrávenou dýkou. Už nemá mnoho času a poprosila mě proto o pomoc. Za odměnu mi dá starobylé zrcadlo. Po Labyrintu už jsem našel mnoho rozbitých zrcadel a kolikrát jsem přemítal o jejich smyslu, ale Honorah byla první, kdo mi nabízel nerozbité zrcadlo, což mě zaujalo. Problém je ovšem v tom, že protijed se v BS 2 nenachází a později jsem ho nenašel ani v BS 1, byť jsem tušil, kde by mohl být (běžný Algit Potion si nevezme). Jenomže jsem nebyl schopný to nijak pořešit. Nakonec jsem se dostal za bariéru i bez zrcadla, takže jsem pak zpětně koukl, co bylo třeba udělat a musel jsem zkonstatovat, že tohle bych prostě neudělal. Neměl jsem důvod ;)
V tuhle chvíli jsem hlavně pochopil, že všechny ty dosavadní úkoly byly jen bonus, který mi měl určité pasáže mé cesty zjednodušit, ale pro splnění jednotlivých částí hlavního úkolu nejsou nutné. Docela výrazně to zredukovalo možný zákys a popravdě mě to potěšilo, protože tím jsem se jen utvrdil v tom, že The Summoning má podobně pohodovou hratelnost jako Anvil of Dawn, který sází spíše na mechanická puzzle a sbírání klíčových předmětů.
Z Broken Seal 2 jsem přešel skrze podzemí do Broken Seal 1 a našel místo, kde se zřejmě bude pečeť skládat. Odtud jsem se však nikam dále nemohl dostat, takže jsem zamířil na západ lokace a odtud na sever, kde je velké bludiště plné pavouků a ocelových koulí. Našel jsem tu krom jiného svitek, který mě náramně potěšil, protože na něm bylo popsáno kouzlo Cure Poison. Tím odpadla dosavadní největší léčitelská starost a kupodivu od této chvíle jsem se přestal setkávat s jedovatými potvorami ... :D
Na východě bludiště seděla nešťastná Khamillia, která přišla o svého přítele Caleba. Caleb se vydal do brlohu gazerů, jejichž zkameňující útok je smrtelný a bohužel byl jimi napaden. Podle nepotvrzených zvěstí se dá útoku gazerů bránit s pomocí starobylého zrcadla, ale Khamillia o jeho skutečné existenci pochybuje. Schválně jsem šel gazery prubnout, ale bylo to poměrně rychlé a mohl jsem leda tak loadnout ...
V téhle chvíli jsem ještě netušil, že protijed pro Honorah nenajdu, tak jsem pokračoval dále. Na sever od Khamillie je vstup do podzemí, kde jsem poprvé velmi ocenil automapu, protože automapa zobrazuje i možné průrazy, které pak lze otevírat s pomocí kouzla Kano. Podzemí je v této části docela malé, ale odkrývá se kousek po kousku, jak postupně nacházíte potřebné průrazy a klíče. Poprvé jsem se tu také střetl s harpyjemi v nedaleké jeskyni jsem narazil na Larse.
Lars hledá starobylé zrcadlo a původně se domníval, že takové zrcadlo vlastní Honorah, ale spletl se. Čekal jsem, že bude vědět něco o protijedu, nebo mě k němu nasměřuje, protože to byla poslední možnost, co mi v tuhle chvíli zbyla. Lars ovšem zaujal dost neutrální postoj a na nic nereagoval, jen pořád dokola omýlal, že potřebuje zrcadlo, aby mohl projít brlohem gazerů. V podzemí je krom Larse uzamčené skladiště, k němuž potřebuji klíč a diamant. Diamant jsem získal a u klíče jsem usoudil, že ho nejspíše dostanu od Larse, až mu donesu zrcadlo ... mno a tím jsem se dostal do začarovaného kruhu. U Honorah jsem také nic nového nezjistil, na jméno Lars nijak nereagovala.
Chvilku jsem zvažoval, co dále, a pak jsem se rozhodl, že budu muset gazery zkusit ještě jednou. Možná je klíč ke skladišti přeci jen jinde anebo v brlohu najdu protijed. Boj zblízka nepřipadal v úvahu, tak jsem Shivu vyzbrojil lukem, doplnil toulec do maxima a vyrazil na lov. Kupodivu to šlo velmi hladce, až jsem byl překvapen. Brloh gazerů je docela rozlehlý, ale klíč ke skladišti jsem nenašel, opravdu ho musí mít Lars (BS 1 obsahuje i extra místnost dostupnou jen skrze teleportační runu, ale ani v ní požadované věci nejsou). Našel jsem ovšem poslední kousek pečeti.
Nakonec jsem si tedy oddychl, protože jsem začínal mít obavy o zákys, ale vše dobře dopadlo, tedy až na Honorah. Její osud ovlivnit nemohu a nyní už to vlastně ani nejde, protože řešení znám a to už by nebylo fér.
Průchod lokacemi Broken Seal mi zabral 8,5 hodiny, přičemž jsem v některých úsecích bojoval o život doslova holýma rukama :) Rozbíjení zbraní je skutečně dost rychlé a chtě nechtě jsem musel začít používat vše, co se mi zrovna dostalo pod ruku. Když dojdou zbraně nablízko, přijde na řadu klidně i luk. Hra mi v tomhle nedává žádnou volnost, ale asi je to dobře. Příjemným překvapením v Broken Seal 1 byl nález Elfí kroužkové zbroje, která má vyšší třídu zbroje a přitom je lehká. Hodně mi to pomohlo s přetěžováním postavy. Časem se totiž vůbec netěším, až budu stěhovat sklad z Broken Seal 4 někam dále do Labyrintu. Potěšil i nález svitku s fireballem. Celkový čas je nyní 12,5 hodiny.
Poznámka: Figurine of Ressurection je jednorázový předmět, kterým postava na sebe sešle ochranu proti smrtící magii (figurka poté zmizí). Zřejmě to má jen dočasný efekt a asi by se to dalo použít při kontaktním boji s gazery. Pak jsem v batohu našel předmět v podobě oka, který vyvolává kouzlo Sight (lze používat opakovaně). Kouzlo Sight zvýrazní předměty na zemi (opticky je zvětší). Při použití obou předmětů se přitom nespotřebovávají Spell Pointy.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 07, 2018, 17:10:02
Po složení pečeti se otevře cesta z Broken Seal 1 do Elemental Barrier 3. Na ní pak postupně navazují Elemental Barrier 1 a 2. Pojmenování těchto lokací je trošku matoucí, člověk by tu čekal něco jiného. Smyslem každé z těchto lokací je najít specifický orb, nechat ho nabít a poté s ním zrušit jednu z energetických bariér na konci lokace Elemental Barrier 2 (orb - bariéra tvoří pár). Tím se odemkne přístup do pětice lokací rytířů, kde příběh pokračuje v podobném duchu.
Elemental Barrier 3 je zprvu záhadou, protože se ocitnete v malé místnosti a naproti sobě máte natvrdo uzamčené dveře. Vaší jedinou cestou ven je teleport v rohu, který vás ovšem odvede bokem, jakoby ty části na sebe ani nenavazovaly, což je ostatně pravda :) EB 3 je hodně o teleportech. V nové části lokace jsem musel zatížit plošiny kovovými koulemi, což není tak snadné, jak by se mohlo zprvu zdát. Musel jsem kouli nejprve dostat do správného směru, pak jí postrčit a hned poté vyběhnout, abych jí předběhl a mohl případně zastavit v konkrétní části cesty, protože některé plošiny se nacházely dále od zdi, takže by je koule jen přejela bez zastavení. Tím se odemkla chodba vedoucí do další velké místnosti.
Uvnitř místnosti pobíhala tlupa kentaurů a v boji citilně přituhlo. Hlavně jsem byl nucen častěji léčit. Z jednoho kentaura vypadl už na pohled zajímavý meč jménem Rancor, ale nechtěl jsem ho používat z důvodu obav, že je stejně jako jiné zbraně rozbitelný (později jsem našel ještě jeden zajímavý meč a opět si ho jen schoval). Dveře na jih vedly do jižní místnosti, kde celkem nic moc nebylo. Zajímavější byly jen dveře na sever, kde stojí trojice magických úst a u každých byl jeden druh teleportační runy, plus popisek pořadí jejich užití. Konečně tedy došlo na lokaci, kde využiji všechny tři runy najednou.
Jde o test, který mě postupně dostal na tři různá místa lokace a v každém jsem musel procházet správným pořadím teleportů. Hinty mi poskytla magická ústa a celé se to točilo okolo povídky z manuálu. V principu o nic nejde, chyba by se dala snadno napravit loadem, ale potěšilo mě, že jsem většinu odpovědí věděl. U jedné otázky se dokonce krásně využije automapa, protože to, co hledáte, najdete na ní ;) Pomalu jsem se dostal až do místnosti s deskami rozmístěnými do podoby ciferníku, kde bylo potřeba nastavit správný čas a nově otevřený teleport mě dopravil k energetickému orbu a východu z lokace.
Během této cesty se mi v jednu chvíli otevřely uzamčené dveře v úvodní místnosti. Za nimi jsem našel Duncana a jeho vnuka Jake. Duncan patřil k Balthazarovým lidem a sám je expertem na sféry energie. Ani už neví, proč si ho vlastně Balthazar najal, ale pověděl mi, že na konci Elemental Barriers je trojice energetických bariér, které mohu odstranit jedině tak, že na každou z nich použiji správnou sféru energie. Jednotlivé sféry však musím nejprve nalézt a poté mi je Duncan pomůže nabít, jinak by nefungovaly.
Při cestě k východu z EB 3 jsem pro změnu narazil na žoldáka Skulka, od nějž jsem se dozvěděl mnohem více o lebkách osmice mágů. Mágů bylo původně 9 a poslal je sem koncil, aby Shadow Weavera zastavili. Ve chvíli, kdy Černá horda opouštěla vnitřek Labyrintu, tak se jim podařilo teleportovat za magické pečeti a dostali se až k citadele. Jenomže nakonec byli přemoženi a Shadow Weaver jednoho po druhém popravil. Tedy až na Balthazara, který podlehl jeho vůli a přidal se k Černé hordě (před Balthazarem mě varovala už jedna z lebek v podzemí pod Broken Seal). Duše popravených mágů zůstaly uvězněny v lebkách, které nechal Shadow Weaver napíchnout na kůly pro výstrahu ostatním. Občas je prý v těchto místech slyšet šepot, jak se duše mágů snaží promlouvat ke kolemjdoucím.
Elemental Barrier 1 je oproti trojce mnohem větší bludiště plné nášlapných plošin a zavřených průchodů. Pro většinu lokace je společná jižní cesta, která na západě vede do brlohu ghúlů a na východě pro změnu do bludiště. Zhruba uprostřed této cesty má kovárnu Kern, který mě po pozdravu ihned varoval před možným střetem s ghúly. Tyhle potvory není radno provokovat, protože jejich kůži prosekne jedině posvěcená čepel z ryzího stříbra. Občas prý za ním chodí poutníci, jestli by jim takový meč nevykoval, ale k tomu je potřeba získat svatý symbol a velmi ryzí stříbro. Pokud bych oboje našel, pak mi za 5 zlatých pomůže.
Chvilku se na mě pobaveně díval a pak vážným tónem dodal, že nabídka byla myšlena vážně, ale ryzí stříbro se špatně shání. Byl by to však asi můj jediný problém, protože svatý symbol bych mohl získat od mnicha Rhegada, který se před nějakou dobou připojil k hordě a pozbyl tím svých duchovních schopností.
Rhegada jsem našel v bludišti. Pověděl mi svůj příběh a důvod, proč se přidal k hordě. Místní ovzduší je prý natolik zkažené, že mu málokdo odolá a časem se nechá na temnou stranu strhnout každý, byť by to bylo jen chvilkové pobláznění. On za to však zaplatil poměrně vysokou cenu. Jeho duchovní sílu mu nikdo nevrátí, ale hodila by se mu pomoc s tréninkem dovednosti meče. Pokud mu přinesu tréninkovou knihu, dá mi za ní svůj svatý symbol (na symbol jsem se ho však musel nejprve zeptat).
Až do této chvíle mi smysl podobných knih unikal, měl jsem za to, že jejich smysl je zcela jiný, takže jsem všechny nalezené knihy pečlivě schraňoval a nosil je u sebe. Díky tomu jsem Rhegadovu podmínku mohl ihned splnit. Nicméně další tréninková kniha se nachází přímo zde v lokaci EB 1, takže její dřívější použití by nebylo fatální. Nehledě na to, že tu jde stále jen o nepovinné aktivity. Na stříbrném meči mě však zaujal fakt, že je to první nezničitelná zbraň, kterou bych vlastnil. Sice podle Kerna není moc účinná na běžné nepřátele, ale alespoň u ní nehrozí, že se v průběhu boje zničí.
O kus dále jsem na zemi našel svíjejícího se Greyreigna. Byl přepaden ze zálohy a po útoku mu zůstala hluboká rána. Dýka útočníka nebyla naštěstí otrávená, ale k léčbě bude potřeba něco silnějšího, třeba mango. Nj, jenomže to se snadno řekne. Jedno jsem nakonec našel v doupěti pekelných psů, kam vede jeden jednosměrný teleport (ven se musí s pomocí cestovní runy). Odmměna za záchranu byla poněkud nečekaná, Greyreign mi předal pohár z ryzího stříbra.
Nadmíru mě to potěšilo. Mango je dost vzácné, takže získat stříbrný meč není ve skutečnosti tak jednoduché. Stačilo by málo, a může vám chybět klíčový předmět pro splnění úkolu. O nutnosti 5 zlatých ani nemluvím. Po dlouhé době se mi tedy vyplatila moje opatrnost a šetření. Kern mi vykoval meč a já vyrazil na ghúly.
Boj s ghúly probíhal velmi dobře, meč jim uštědřoval zranění klidně i za 50 bodů, takže padali jak přezrálé slívy. V doupěti je poté potřeba pořešit několik hádanek s vkládáním správných předmětů do zdířek, ale opět je tu hint v podobě lebek a hlavně vše potřebné se dá najít přímo v brlohu. Odměnou mi byla duhová sféra, kterou mi Duncan opět nabil.
Cesta k východu vedla přes podivně zelenou podlahu, se kterou jsem se setkal již v doupěti pekelných psů, ale tam mi jaksi unikl její význam. Tahle podlaha totiž vysává Spell Pointy! Naštěstí mám v zásobách runy, které umí Spell Pointy zase rychle obnovit, ale dokud tudy budu pendlovat, tak to nemá moc význam.
Elemental Barrier 2 je jen o něco méně záhadná než EB 3. Z úvodního sálu vede trojice dveří, přičemž ty na východ mě dovedly skrze několik dalších místností až k první energetické bariéře. Hned na počátku jsem se srazil s viditelně vyšinutým Murc'metem. Kdysi to býval velitel grupy žoldáků, ale všichni se od něj nakonec odvrátili a utekli. Byli jimi Toh, Jared a Khristoph. Asi jsem se Murc'meta nějak dotknul svou poznámkou a během chvilky jsem se díval na ostří jeho meče. Byl to však velmi mizerný protivník a padl hned po první ráně ... na to jak se vychvaloval svým uměním ... :)
Získal jsem tak alespoň klíč, s nímž jsem se dostal právě do sálu se třemi dveřmi. V další místnosti seděl podivín Nigel, který cosi blábolil o smrti a prolínání sfér. Asi jsem ho taky naštval, ale alespoň nezaútočil.
Kousek před první bariérou pak postávala Toh. Pověděla mi něco blíže o životě v Labyrintu a různých frakcích. Přičemž mě varovala, že věřit se dá jen některým. Poté mě varovala před Murc'metem, tedy abych mu nevěřil, protože v boji je to jinak neumětel (ano, už vím :)) a pak svedla rozhovor na svou minulost. Spolu se svými přáteli Jaredem a Khristophem netrpělivě očekávali rozkaz k pochodu Černé hordy, ale nic nepřicházelo a tak se dohodli, že zkusí mezitím najít legendární meč WarMonger. Jenomže teď jsou její přátelé pryč a ona neví, co se s nimi stalo.
WarMonger patřil lordu Borelovi, o kterém se lze dočíst v povídce u manuálu k Darkspyre. Byl to milenec čarodějky Chesschantry a zřejmě otec její jediné dcery. Oba se však dopustili zrady na lidstvu a byli posléze poraženi. Přežila snad jen Chesschantrina dcera, ale nikdo neví, co se s ní pak stalo. Meč by se měl nyní nacházet v podzemí pod územím White Knighta.
Zbývalo už jen najít posledné sféru energie, což znamenalo vyřešit trojici puzzlů. Musel jsem se vrátit do druhého sálu a vyzkoušet dveře na sever a na jih. Na jihu se nacházela kasárna minotaurů, celkem tuhých protivníků. Obzvláště pro někoho, kdo má vysátou manu z předchozí lokace :) Musel jsem proto postupovat opatrně. Do kasáren vedl teleport, který se aktivuje vhozením mince a uvnitř kasáren je trojice pák k aktivaci, které zřejmě něco dalšího v lokaci odblokují.
Na sever jsem se dostal pro změnu do hnízda harpyjí a odtud přes mincí aktivovaný teleport do části s nášlapnýámi deskami. Průšvih byl, že jsem neměl desky čím zatížit a každé opuštění této části znamenalo, že musím teleport znovu aktivovat mincí. Musel jsem sem nakonec celkem 3x. Naštěstí mi pomohlo to, že z nově otevřených místností vylezlo pár minotaurů, takže další plošiny už jsem mohl zatěžkat jejich těly.
Dostal jsem se tak až k teleportu, který mě dostal do ohromného sálu na JV, kde jsem si musel pohrát s x-násobným množstvím plošin, abych si postupně otevřel místnosti po obvodu sálu. Po nějaké době mi naštěstí opět pomohla těla skolených minotaurů. Odměnou mi byla sféra stínu a východ ze sálu mě dovedl do místnosti s Toh. Eh, málem bych zapomněl, v místnosti se sférou jsem našel části brnění z lastur, mezi nimiž byly chrániče regenerace zdraví. Fungují výtečně, ale raději jsem je schoval, co kdyby to byl zase jen dočasný bonus?
Se sférou stínů jsem došel za Duncanem, aby mi jí nabyl a vrátil jsem se zpět. Poté jsem přistoupil k první bariéře, vzal do ruky patřičnou nabitou sféru a hodil ... bariéra zmizela. Takto jsem to skoncoval i se dvěma dalšími bariérami a otevřela se mi cesta do Blue Knight's Domain.
Průchod lokacemi Elemental Barrier mi zabral dohromady 4 hodiny, přičemž nejkomplikovanější byla EB 2 - dlouho mi trvalo, než jsem pochopil průchod přes severní místnost s plošinami a poté mi další čas zabralo zatěžkávání plošin ve velkém sále. Do toho jsem musel pendlovat mezi EB 2 a 3 kvůli nabití orbu. Celkově jsem tedy na 16,5 hodinách, z pohledu hry mám za sebou zhruba 1/3 Labyrintu.
Přispěvatel: Richmond Prosinec 07, 2018, 17:25:25
ad Summoning - obrázky super, bude to prostě jedna z těch hidden gems her, což mě těší. Ale snažím se to fakt pročítat opatrně, tohle budu stopro v bodoucnu hrát (v horizontu pár měsíců řekl bych, měl jsem na ni spadeno v příštím roce).
Přispěvatel: Elemir Prosinec 07, 2018, 19:06:45
U The Summoning se docela snažím nepsal konkrétní postupy, ale je fakt, že bys přišel třeba o pointu v příběhu. I když ono to podle mě do rozehrávky zase docela zapomeneš. U příběhu je opravdu dobré vzít si manuál k The Summoning a Darkspyre a pak si to začít propojovat, teprve tím ti to jakoby vleze pod kůži a pak už by to bylo horší z paměti vypudit. Jinak hra je opravdu skvělá a není to jen tím, že jsem předtím hrál Underworld Ascendant.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 09, 2018, 22:10:19
Nenapadlo mě zrovna žádné příhodnější pojmenování, ale přede mnou je nyní 5 lokací, kterým vládne 5 rytířů - každý vládne jedné z nich. Pro cestu dále potřebuji od každého z nich získat specifický předmět, kterým si poté otevřu cestu do další pasáže Labyrintu. První v cestě byla Blue Knight's Domain.
Než jsem však do nové lokace přešel, tak jsem začal se stěhováním svých skladů. Jako cílovou destinaci jsem si vybral úvodní halu v Elemental Barrier 2. Nebylo to zrovna nic jednoduchého, protože po většinu času jsem se přesouval značně přetížen a byla toho halda, co jsem musel stěhovat. A hlavně si vybavit, kde jsem nechal další věci mimo skladiště. Určitě jsem tedy nepřenesl vše, ale i tak je toho požehnaně. Zabralo mi to celou 3/4 hodinu a vůbec si nedělám iluze, že po odkrytí cesty dále budu stěhovat znovu :D
Hned kousek po cestě v Blue Domain jsem opět potkal kouzelnici Rowenu a opět tu byla jen na skok. Zopakovala mi poznatky získané od kouzelníka Dunstana, tedy snahu Shadow Weavera získat Staff of Summoning. Situace není zrovna růžová, protože Shadow Weaver už jednu polovinu hole má, na mě je, abych mu zabránil získat tu druhou polovinu. Potíž je v tom, že druhá polovina hole je ukryta v jiném světě (heh, takže Nigel zas tak moc neblábolil :)). Budu muset nejprve najít všech osm lebek kouzelníků a podrobnosti (pomoc) získat od nich.
Jakmile Rowena zmizela, otevřely se dveře do chodby dále a já nakráčel do menší místnosti, kde jsem se potkal s rytířem Makabre. Je to další člen Černé Hordy, ale není nepřátelský. Vyměnili jsme si pár trefných vět a poté jsem se od něj dozvěděl něco o pětici místních rytířů-vládců. Krom Blue Knighta jsou dalšími rytíři White, Ebon, Green a Crimson. Říše Crimson Knighta sousedí s další pasáží Labyrintu, kterou stráží další pečeť. Od každého z vládců musím získat talisman, kterým poté pečeť odblokuji. Nejrozumnější z rytířů je prý Green Knight, který je zároveň nejslabší.
Od Makabre vede jediná přístupná cesta na jih, která končí pastí v podobě uzamčení cesty zpět. Přede mnou se objevilo několik místností odemknutelných Iron Token a lebky poblíž mi oznámily, že jsem se ocitl uprostřed testu. Smyslem je projít trojici místností a získat další tokeny a k tomu harpyjí pírka (slouží jako další typ klíče). První místnost obsahuje truhlu s trojicí předmětů a lebka napovídá, že musím vyřešit rovnici. Zdi a zdířky na zemi tu pak jasně vykreslují tvar ... + ... = ... V bedně byl kámen, prázdná lahvička a Jera potion.
V první chvíli jsem si myslel, že půjde o součet vah, ale ve skutečnosti jde o podstatu kombinace předmětů, protože do zdířek nelze vložit vše. Vlastně každá zdířka vyžaduje specifický předmět, takže odtud se pak odvine celé řešení. Problém byl jen v tom, že mi chvilku trvalo, než jsem přišel na to, kde zrovna tady jeden klíčový předmět získat:
Spoiler: ukázat
Druhá místnost byla čistě o boji. Potíž je snad jen v tom, že místní osazenstvo domény se skládá ze samurajů a ti jsou poměrně tuzí, obzvláště pak jejich velitel, který měl u sebe další token. Získal jsem ovšem krom toho samurajskou přilbu a brnění, které je sice těžší než elfí kroužková zbroj, ale taky má podstatně vyšší třídu zbroje.
Třetí místnost je dostupná skrze teleport do mezimístnosti, kde je potřeba zatížit plošinu. Mno a tady to mohlo být vysloveně krizové, protože plošina vyžaduje velké zatížení. Skončil jsem tak, že jsem ze sebe musel sundat i zbroj a Shiva pobíhala chvilku nahá - dokonce tak byla nucena bojovat s jedním samurajem :D V místnosti bylo důležité přehodit páku, protože ta odblokuje místnost na východ od Makabre. S pomocí pírek a posledního tokenu jsem si odemkl cestu do místnosti s teleportem a skončil zrovna před Makabre.
Místnost na východ je označena jako kontrolní místnost a při prvním pohledu dovnitř se mi zježily vlasy hrůzou. Je tu velké množství pák a tím pádem mi na mysl přišlo patřičné množství kombinací. Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší. Lebka v "únikové" místnosti z testu mi poskytla hint, že nejvrchnější páka má být nalevo? Ano, i s tím otazníkem. Nicméně mě to lehce uklidnilo a začal jsem porůznu páky přehazovat.
Došlo mi, že to souvisí s místností na sever od Makabre, kde je trojice uzamčených dveří, takže po příslušné změně pák jsem se vždy šel podívat, jestli se některé z dveří náhodou neotevřely. Opravdu se mi nakonec povedlo otevření jedněch dveří docílit a dále jsem postupoval podobným způsobem. Páky v kontrolní místnosti ve skutečnosti zobrazují schéma dveří na východ odsud, díky tomu víte i o všech místnostech, ale přehazováním pák se některé dveře otevřou a jiné zavřou. Běžet se pokaždé dívat, je poněkud komplikované. Náhodou jsem ovšem přišel na to, že automapa zaznamenává i otevření a zavření dveří, aniž bych se k nim fyzicky přiblížil, ukazuje tedy reálný stav lokace v danou chvíli. Přesně tohle pak později využili vývojáři u Anvil of Dawn :) Je to výrazná pomoc.
V kontrolní místnosti jsem se potkal se samurajem Subotaiem, který sem přišel s velitelem Korguzem, aby se připojili k hordě. Korguz je prý moudrý muž a mohl by mi pomoci. Musím mu však nejprve projevit patřičnou úctu. Přinejmenším bych si před vstupem do jeho domu měl sundat boty.
Vymotal jsem se skrze místnosti na východě, kde jsem našel teleport k místnímu vládci a cestu do podzemí. Mimochodem odtud vede i cesta ven, směrem do White Knight's Domain. Cesta k vládci vede do velké obdélníkové místnosti, kde jsem byl záhy napadem Blue Knightem. Je to tuhý protivník a dobře jsem odhadl, že budu muset využít luku. Rytíř se mnou ovšem držel krok, takže se hodně špatně získával dostatečný odstup (je potřeba často měnit směr a tím odstup postupně prodlužovat). Navíc je dost odolný. Můj magický luk má ovšem jako sekundární útok fireball, takže kombinace fireballu, běžných šípů a trpělivosti vedla ke kýženému výsledku - Blue Knight padl. Zbyl po něm klíč k teleportu a medailon.
Podzemí pod Blue Knight's Domain tvoří zkratku do White a Crimson Knight's Domain. Zprvu mi bylo divné, proč by něco takového v podzemí existovalo, ale časem se tahle zkratka vyjasnila.
Do White Knight's Domain jsem vešel skrze podzemí, čímž jsem se objevil na severu lokace a dolů jsem musel s pomocí kouzla Kano skrze kaskádu uzamčených dveří. Cestou jsem opět narazil na samuraje a směrem na jih jsem otevřel místnost s tuhým kouzelníkem, kam jsem naneštěstí příliš zbrkle nakráčel. Jeho blesk nebyl až tak nebezpečný, ale měl strašně moc HP a dlouho trvalo, než jsem ho ustřílel (sláva jedovým šípům). Kupodivu z něj nevypadl žádný předmět.
Tím se mi otevřela cesta do zbytku domény, která je poměrně rozsáhlá, ale cesta vpřed mě nejprve dovedla do podzemí, kde jsem nečekaně narazil na White Knighta. Mírně jsem se zděsil z omezené možnosti taktizovat, ale nakonec jsem poměrně úspěšně využil vstupní chodbu a úniku do boku na křižovatce. On se pak vždycky při pronásledování lehce zasekl a tím jsem získal dostatečný odstup a mohl si mimo jiné posbírat šípy. White Knight nakonec vydržel méně než jeho modrý kolega. Zbyl po něm jen medailon.
Doména obsahuje krom přímé cesty do Blue Knight's Domain trojici izolovaných oblastí, z nichž jsou z pohledu popisu zajímavé jen dvě - Korguzovo úkryt a Hall of Heroes. Začnu s Hall of Heroes. Tohle je oblast složená z dlouhé chodby, kde je po stranách situováno několik uzamčených místností. Dá se sem dostat snadno teleportem. Cílem je dostat se do místnosti na jihu, která se otevírá vložením čtveřice specifických předmětů.
V místnostech po cestě je halda samurajů a lebky s hinty. Poměrně brzy jsem odtud na chodbu vytahal slušnou zásobu lootu a Shiva se oblékla do nové zářivé zbroje, kterou doplnila štítem ochrany před magií. Konečně jsem tak narazil na lepší výzbroj. Horší to bylo s předměty k otevření jižních dveří.
Vyšel jsem samozřejmě z toho, co jsem tu našel a pomalu si patřičné předměty spároval s otvory, ale jeden předmět mi chyběl a netušil jsem, co přesně to má být. Tedy tušil jsem, kam hint směřuje, ale nic z toho, co jsem tu našel, nezabralo. Pomohla až náhoda, kdy jsem z truhly v inventáři vytáhl jeden předmět až z Broken Seal 1. Nejsem si úplně jistý, jak se to s ním má, protože po výlezu z Hall of Heroes jsem tento předmět našel na podlaze u teleportu do haly a přitom bych přísahal, že předtím tam neležel.Dveře se otevřely a uvnitř hrobky jsem na zemi nalezl meč Skull of Zekiel.
Spoiler: ukázat
V jedné uzavřené místnosti vstupní chodby jsem po vyřešení hrátek s teleporty našel Nasira, který mi stejně jako Subotai pověděl o Korguzovi. Toho jsem nalezl v izolované oblasti dostupné skrze runu Gebo.
Před vstupem do místnosti s Korguzem jsem si dle rady Subotaie a Nasira sundal boty. Korguz tohle gesto náležitě ocenil a mužům po svém boku zavelel pohov. Neúcta by mě bývala stála život. Korguz se mě nejprve optal, zda-li jsem tu kvůli připojení k jeho armádě, ale je to neutrální topic, protože Shiva s díky odmítla a Korguz to plně akceptoval. Trochu jsem se obával, abych se do něčeho nechtěně nenamočil, ale hra to očividně ani neumožňuje.
Korguz mi pověděl, jak se to má s ním a jeho připojením k hordě. Přestože jsem stál před členem hordy, získal si u mě dostatečnou důvěru a svěřil jsem se mu s plánem porazit Shadow Weavera. Ostatně Korguzův osud mi naznačoval, že tento bojovník má své zásady a pořád v něm zbylo něco z jeho šlechetnosti. Byla v tom zrada v jeho rodné zemi, kdy ho nižší šlechta připravila o moc a rodinu. Pod vlajkou Shadow Weavera se mu naskytla možnost pomsty. Korguz se po mém přiznání jen pousmál a dodal, že se nemusím bát. Vše, co jsem mu právě řekl, zůstane mezi těmito zdmi.
Poté mi poskytl cennou radu - nic co bych už nevěděl. Musím najít meč WarMonger, protože ten jediný dokáže Shadow Weavera zranit, ale hned k tomu dodal, že meč v sobě ukrývá ďábelskou duši a její vůli je snadné podlehnout. Přesto jinou možnost nemám. S tím jsem se teleportnul zpět na hlavní cestu a vydal se do Green Knight's Domain.
K mému velkému údivu jsem narazil na Green Knighta poměrně rychle, v podstatě mě k němu dovedla jediná možná cesta vpřed. Netvářil se nijak nepřátelský, ostatně jak Makabre říkal, tenhle rytíř není zrovna rozený válečník a mnohem více spoléhá na svou inteligenci. Pozdravil mě a oslovil mě jménem. Na můj údiv jen odpověděl, že mě jeho špehové sledují už od doby, co jsem se po vstupu do Labyrintu setkal s Malachim. Nicméně nemá důvod Shadow Weaverovi o mě nebo Malachim říkat, v podstatě je mu jedno, kdo válku vyhraje. Jeho zajímá jen vlastní moc, kterou může získat a s tím bych mu mohl pomoci, tedy právě proto na mě čekal.
Dostal jsem od něj jasnou nabídku. Mám prokázat svou sílu a porazit Ebon Knighta a donést mu jeho hlavu. Ebon Knight je nejsilnější a pro Green Knighta nejobávanější protivník (přesně jak říkal Makabre). Pokud ho dokážu porazit, bude jasné, že dokážu porazit i ostatní vládce. Za odměnu pak od něj dostanu medailon, který přede mnou samozřejmě ukryl - to kdybych se ho pokusil podvést :)
Z Green Knight's Domain vede hned v úvodu odbočka do Ebon Knight's Domain a přes trůnní sál Green Knighta se pak dá snadno dostat na cestu do Crimson Knight's Domain. V tu chvíli mi došlo, proč je zkratka podzemím taková, jaká je. Je to vlastně rychlospojka, která mi zjednoduší cestování mezi Elemental Barriers a vnitřkem Labyrintu poblíž Citadely. Green a Ebon Knight's Domain jsou jen odbočky.
Doména zeleného rytíře je středně velká a vesměs jde o různé hrátky s plošinami. Dá se tu najít zajímavý loot, ale to nejlepší se nachází ve dvou izolovaných oblastech (např. kouzla 4 Way Fireball a Battle Rage). Skrze jižní teleport se dá dostat do místnosti s antimagickou podlahou, kde spectra střeží najěkou místnost. Pustí mě jedině s heslem. To se dá vytáhnout z Torhana, který býval velitelem stráží, ale jelikož holduje příliš alkoholu, tak ho Shadow Weaver propustil.
Spoiler: ukázat
Druhá místnost je dostupná skrze runu Rajdo. Dostal jsem se do místnosti s bojovým mágem Sidoniem, který trénuje Shawow Weaverovi speciální oddíly. Pokud se na to cítím a mám dostatečnou úroveň, tak mě naučí velmi speciální kouzlo ... Battle Rage. Mám prý jediný pokus, tak si to mám dobře rozmyslet. Neváhal jsem a Sidonius mi postupně předvědl každé ze šesti potřebných gest.
Měl jsem docela kliku, moje úroveň wizardry není moc vysoká, ale kouzlo jsem opravdu schopen zapsat do rychlého slotu, takže je očividně správně. A s tím jsem pro dnešek skončil. Zbývá mi tedy jen Ebon a Crimson Knight, přičemž u Ebon Knighta jsem v lokaci zjistil (jen jsem nahlédl), že tu nefunguje magie, což platí i pro automapu.
Pohnul jsem se o dalších 6 a 1/4 hodiny, přičemž 45 minut z toho mi zabralo stěhování skladišť, jak jsem již v úvodu popisoval. Postup tedy dle očekávání zpomalil a pomalu se sune ke 2 hodinám na lokaci, ale je pravdou že v doménách rytířů citelně přituhlo. Celkově jsem tedy na 22 hodinách a 45 minutách.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 12, 2018, 19:12:25
Průšvih je, že v podzemí domén rytířů mám najít WarMonger a obávám se, že to s tím souvisí. Poslední vhodný save mám docela daleko, zopakoval bych si tak přinejmenším 3,5 hodiny postupu. Musel jsem tedy nakouknout do cluebooku a vypadá to, že celý problém je mnohem větší, protože v Crimsons Domain mi nefunguje správně ani teleportační místnost, která by mi s tímhle možná taky pomohla. Nechci vysloveně koukat na nějaké walkthrough, abych se nedozvěděl něco, co ještě vědět nepotřebuju. Nakonec to tedy vezmu skutečně znovu od Blue Domain a z ní zamířím rovnou do Crimsons Domain a uvidím. V podstatě jsem to měl v plánu hned od dosažení konce domén, kdy začalo být jasné, že tohle není standardní stav.
Tohohle jsem se u her vždycky děsil a vůbec se nedivím, že si někdo dělá přípravku a z walkthrough apod. materiálů si vytáhne případné bugy a další podivnosti.
Edit: asi jsem jen něco přehlédl při zatěžkávání plošin. Na stránkách Jaeluse je ve FAQ právě zmínka o souvislosti zatížení plošin a vyvolání teleportů v teleportační místnosti. Holt už to nebude bez nápovědy, ale pokud to vyřeší můj problém, tak mi to vůbec nevadí.
Edit 2: ušetřil jsem si sice hodně času, ale nakonec řešení cesty k WarMongeru v Crimsons Domain neleží :) Jak jsem se motal v tom hledání cesty do Crimsons Domain z podzemí, tak jsem si zaměnil oboje podzemí pod doménami a vypadlo mi z mysli, že na křižovatce jsem ještě nezkoušel teleportační runy. No, stane se :D
Přispěvatel: Elemir Prosinec 12, 2018, 20:31:19
Přispěvatel: Elemir Prosinec 13, 2018, 20:20:51
Dneska jsem krom toho zjistil, že hra umí zobrazit čas, po kdy byla hra spuštěná, takže jsem asi ani nemusel čas psát ručně. V současné chvíli je tam něco málo přes 29 hodin, což odpovídá. Když mi dojde mana, tak nechám hru třeba nějakou dobu spuštěnou a jdu se podívat na net apod. Nestává se to často, ale poslední dva dny bych to odhadl tak na 3/4 - 1 hodina denně. Nejvíc many mi bere léčení a otevírání dveří. Teď v jiné dimenzi jsem nucen používat i manově náročnější kouzla, takže úbytek je hned znát (já to pak popíšu přímo v záznamu deníku).
Bohužel, už se občas objevují i drobné bugy, které tu hru trochu kazí. Nevadí to samotnému hraní, ale nepůsobí to hezky, např. se míchají popisky předmětů, když se na různé předměty díváte hned po sobě a občas zůstane popisek jakoby viset ve vzduchu po zavření karty postavy.
K WarMongeru se pak také vyjádřím více v záznamu deníku. Docela mě setkání a používání tohohle meče překvapilo, neboť jsem v tom hned viděl, kdo se touhle herní implementací později inspiroval ;)
Příběh se jinak začíná zajímavě zamotávat, trochu mi něco na začátku nesedělo a vidím, že asi právem. Souvisí to právě s tou úvodní povídkou v manuálu. Vím i něco více o lordu Borelovi, takže znalost povídky z Darkspyre v tomto ohledu asi zas tak nutná není. V The Summoning je to vysvětleno také.
Pomalu se spíš začínám divit, že Dreamforge na tomhle nepostavili komplet vlastní IP (myslím propracovanou až do nejmenšího detailu). Špatně to navržené není, byť uznávám, že tvořit epizodu zasazenou do již hotového Forgotten Realms nebo Ravenloftu je snazší ;) Anvil of Dawn vlastně používá podobnou premisu jako The Summoning, jen se obměnily kulisy a protagonisté. Ale to je zas dáno tím, že New World Computing si zadali tvorbu vlastního dungeonu a ten logicky nemohl navázat na The Summoning a Darkspyre. Každopádně to vysvětluje, proč jsem se do té hry ponořil tak rychle. Podvědomě mi to přišlo známé.
Vůbec se však neodvažuji odhadnout, jak daleko jsem. Hodně to mate. Polovina to bude určitě, ale u jiné dimenze jsem třeba nepočítal s tím, že je to dungeon roztažený přes 3 lokace. Pak mě čeká 5 lokací typu End a konečně se objevím na dohled Citadely.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 14, 2018, 13:34:45
Současný čas činí necelých 39 hodin, přičemž velkou část mi nyní zabral průchod skrze Otherside (ona jiná dimenze). Za chvilku se k tomu vrátím ;) Za sebou mám zhruba 22 lokací (možná dokonce 24, těžko říci, jak se počítá podzemí atd.). Pokud je v The Summoning 40 lokací, tak by to přibližně odpovídalo vůči schématu Labyrintu. Asi budu mírně za polovinou hry. Mohl bych to sice spočítat podle obsahu v cluebooku, ale raději se nechám překvapit :)
Ale teď k Otherside ... zatím to byl jednoznačně nejkomplikovanější úsek hry. Tuhostí to bylo přiměřené, ale je tu halda puzzlů a přesně v duchu jedné rady v manuálu, kde vývojáři nabádají hráče klidně k šíleným kombinacím postupů. Někde jsem četl, že nevýhodou The Summoning je neintuitivnost některých řešení a pokud bych to měl na něco vztáhnout, tak jsou to právě lokace Otherside 1-3.
Možná jsem sem zašel příliš brzy, protože co se týká puzzlů, tak hra na počátku obsahuje jednodušší kombinace a časem navádí na různá složitější řešení a postupy. Potíž je hlavně v různé náhodnosti. Ono ve finále na to přijdete, ale je to hodně o pozorovacím umu a jednotlivé poznatky si dobře zapamatovat.
Nejhorším prvkem hry jsou vícesměrné teleporty, které se navíc řídí náhodou. Klidně vás 10x pošlou na stejné místo a po jedenácté najednou skončíte jinde. Tyhle teleporty jsou naštěstí osamocené, ale zase můžou být poblíž doplněné nášlapnou plošinou, která tu ovšem je jen pro zmatení ;) Skoro všechny prvky ve hře něco dělají, ale je tu i pár fake plošin apod.
Teleporty se jinak v základu dělí na podlahové a prostorové. Podlahové lze např. přejít s botami Levitace a hlavně nad podlahovým teleportem můžete přehodit předmět. Naopak prostorový teleport vám prohodit předmět neumožní, popř. změní jeho směr apod. To nejsou žádné neznámé prvky, prostorové teleporty využíval už Eye of the Beholder. Potíž The Summoning je ovšem další vrstva aktivit a hlavně různé kombinace teleportů, přičemž na první pohled jednotlivé typy teleportů od sebe neodlišíte.
Byť je tu jedno pravidlo ... pokud jsou dva teleporty v řadě za sebou, je dosti pravděpodobné, že máte skrze ně prohodit libovolný předmět, který druhý teleport pohltí a "zužitkuje". No a prostorovým teleportem nemusíte poslat jen předmět, ale jde jím přesměřovat i kouzlo.
U kouzel jsem také našel jednu zajímavost - opravdu se vyplatí příslušnou sekci v manuálu pečlivě pročíst. Např. kouzlo Zap Away je schopné přesunout jakýkoliv volný předmět, klidně zátěž na nedostupné plošině atd. Nefunguje to tedy jen na nepřátele. Holt se to ale musí vyzkoušet ... no a když vám dochází možná řešení, dojde i na to ;)
Další záludností jsou uzamčené dveře, které ovšem mají poblíž klíčovou dírku. Někdy se bez klíče obejdete s pomocí kouzla Kano, jindy ne a má svůj význam. Časem jsem ve hře zjistil, že klíče z jednotlivých lokací lze využívat i jinde a ušetřit si klíč se hodí. Otevírat úplně vše totiž znamená, že musíte také vše v lokaci projít a to může být problém kvůli oblastem, které jsou dostupné jen skrze teleportační runy, protože množství teleportačních run je limitované a rozhodně s nimi nedoporučuji plýtvat!! Klidně si hru v případě nejasností loadněte a raději si průchod daným úsekem zopakujte v jiném pořadí, jen abyste se třeba nemuseli zbytečně vracet a plácat na to 2x tolik run.
Hodně věcí je ve hře kupodivu klíčových pro různá puzzle. Jsou to dokonce předměty, které jsem s radostí předával různým NPC v rámci jejich úkolů. The Summoning se navenek tváří velmi vlídně, ale na několika místech jsem už zjistil, že bez opatrnosti bych se zřejmě v pozdějších fázích hry krásně vyšachoval a buhví, jak by hra skončila, pokud by tedy byla vůbec dohratelná.
Za celou dobu jsem např. našel jeden jediný Dr. Jojo lektvar, což je lektvar, který umí obnovit komplet zdraví, ale zároveň je klíčovým předmětem zrovna v Otherside. Naštěstí jsem si ho předtím schoval. Možná ještě nějaký další mám ve svém skladišti, nebo jsem ho možná jen někde přehlédl a nechal ležet, protože on na první pohled vypadá jako Jera lektvar, jen je více zářivější ... a proč bych sbíral Jera lektvary, když si je mohu vyrábět? :)
Každopádně jsem rád, že jsem se skrze Otherside vymotal i bez pomoci. V klidu mohu říci - zlatá Ultima Underworld :D Puzzle jsou totiž jen jedna část problému, poté je potřeba další věci odpozorovat z rozhovorů ... no, jsem zvědav, jak Otherside do deníku vůbec popíšu ...
Musím tu ale zdůraznit ještě jednu věc. Docela mě překvapilo, jak se u mě angličtina zlepšila a už se tolik nemusím vracet ke screenshotům. Dokonce čtu některé rozhovory poměrně rychleji a přesto vím, co čtu. Ne že by to bylo něco převratného, ale sám cítím, že je to takové přirozenější, resp. chytám ten kontext mnohem přirozeněji. Nevím, jestli je to jen tou hrou, ale teď bych ještě potřeboval, abych na podobnou úroveň dostal svůj mluvený projev :D
Přispěvatel: Elemir Prosinec 18, 2018, 21:16:53
Počátek v Crimson Domain začal standardně postupným otevíráním uzamčených sekcí, přičemž jsem na několika místech našel klíče od jednotlivých místností v teleportační sekci. Nicméně klíčů jsem našel o jeden méně a další překvapení mě čekalo v samotných místnostech, kde jsem objevil jediný aktivní teleport. Vzhledem k tomu, že jedním ze zdánlivě neužitečných klíčů byl Golden Key, tak jsem dostal zcela jiný nápad - mohl bych se vrátit do Broken Seal 1 a zkusit obejít Larse (ukol pro Honorah). Zatím jsem však pokračoval v průzkumu Crimson Domain.
Poměrně rychle jsem se dostal do úzkých, neboť jsem narazil celkem na čtveřici neodemknutelných dveří. Jediný dostupný teleport mě dopravil do izolované místnosti, kde byla trojice plošin a dvě kovové koule, ale očividně tu není souvislost mezi plošinami a dveřmi. Udělal jsem tu ovšem zákeřnou chybu. Nic by se nestalo, zbytek Crimson Domain není pro postup ve hře důležitý, ale to jsem zatím nevěděl. Ty plošiny totiž aktivují další teleporty v teleportačních místnostech, ale to jsem jaksi přehlédl :)
Díky jednomu z teleportů se dá dostat na druhou stranu domény a odtud sejít do podzemí, konkrétně na křižovatku. Z této strany křižovatky pak jde projít přes dveře na jih. On celý problém vlastně vznikl tak, a raději to zopakuji, že zrovna tyhle dveře na křižovatce se po průchodu zpět zasekly (zůstala jakoby zatížená plošina před nimi). Od této chvíle jsem nemohl do severní poloviny Crimson domény projít přes podzemí a byl jsem tudíž odkázaný na postup od jihu směrem do Green Domain. Nebýt na počátku mé zvědavosti, tak se mi tohle vůbec nestalo :D Ale jak už jsem psal, pro získání potřebných předmětů a přístupu k zapečetěným dveřím to není nutné, protože tohle vše se nachází právě na jihu domény, popř. se využije teleportačních run. Zřejmě je to záměrný chyták od vyvojářů.
V jižní části jsem narazil na NPC Maela, který mi pověděl příběh o Balthazarovi a prozradil mi tajemství jeho nesmrtelnosti. Balthazarovo tělo lze sice zničit, ale to po nějakém čase znovu obživne. Jeho duše je totiž ukryta v předmětu s názvem Decanter of Lost Souls, který najdu v Citadele. Jedině jeho zničením (lze ho rozbít) mohu Balthazara osvobodit a zbavit ho jeho prokletí. Když jsem pak hledal řešení problému s nalezením WarMongeru, tak jsem zjistil, že onen tuhý mág ve White Domain byl právě Balthazar a rozhodně to nebylo naše poslední setkání.
Na JV domény se nachází pětice lebek s hinty, které se vztahují ke zdířkám na zemi. Jde samozřejmě o zdířky, kam pasují medailony rytířů, ale zatím jsem měl jen tři z nich, takže krom zablokovaného postupu na sever vyvstala otázka, jak se dostat ke Crimson Knightovi? No, jak jinak, zkusil jsem teleportační runy :)
Byla to tuším runa Raido, která mě přepravila do izolované lokace a postavila mě rovnou na nášlapnou plošinu. Po opuštění plošiny na mě vystřelila čtveřice fireballů, takže jsem měl co dělat, abych mezi nimi prokličkoval. Cesta na jih byla z této lokace uzamčená, dveře se očividně otevírají z druhé strany, zřejmě přímo ze severní části domény, ale to bylo nyní jedno. Krom Raido runy jsem měl i runu Gebo, která vede pro změnu do části s průchodem do dalšího úseku Labyrintu. Otevřel jsem tedy jediné možné dveře a z místnosti se na mě vyřítil Crimson Knight.
V první chvíli mě to moc nepotěšilo, na boj jsem nebyl připraven a tak jsem se dal na ústup. Rytíř to nevzdal a vydal se za mnou, ale jak jsem bleskurychle zahnul za zeď, tak on se jaksi zasekl a zrovínka si stoupl na plošinu :) Byla by to prima pomoc už tak, ale on tam poté začal zmateně chodit sem a tam, takže za chvilku inkasoval několik fireballů a šel k zemi :D V tuhle chvíli to byl jednoznačně nejjednodušší souboj, co jsem s rytíři absolvoval, byť to nebylo zrovna moc fér.
Po boji s Crimson Knightem přišlo na řadu drobné váhání nad postupem. Vrátil jsem se proto k myšlence s Golden Key a vydal se zkusit štěstí do Broken Seal 1. Byl to v podstatě jen nápad, vůbec jsem netušil, zda-li ten klíč bude identický s tím, co má zřejmě u sebe Lars (pokud vůbec nějaký má). Na druhou stranu to bylo riskantní i z toho důvodu, protože jsem netušil, jestli si mohu dovolit takhle snadno přijít o klíč, který možná v Crimson Domain přeci jen hraje větší úlohu, než by se na první pohled mohlo zdát. Klíč ke zdířce v podzemí opravdu pasoval a druhé dveře jsem otevřel s pomocí diamantu. Uvnitř jsem našel pár zajímavostí a hlavně protijed pro Honorah.
Od Honorah jsem získal starobylé zrcadlo, které se mi prý bude časem hodit a rovnou mě varovala před Larsem. Byl to právě Larsův zloděj, kdo Honorah napadl. Zrcadlo však nezískal, protože ho Honorah skryla kouzlem neviditelnosti. S Larsem měla pravdu, jakmile jsem se u něj se zrcadlem zastavil, tak mě bez milosti napadl a zbyl po něm Golden Key :) Takže jsem přeci jen měl pravdu. Ty klíče jsou skutečně záměnné a jak jsem později zjistil, tohle se týká všech typů klíčů, což je dobré mít občas na paměti a klíči zbytečně neplýtvat.
Celý tenhle úkol mě přišel trošku zvláštní, protože smysl zrcadla by měl být spojený s průchodem skrze část Broken Seal 1, kdežto přirozený vývoj událostí mi ho umožnil splnit až mnohem později. Prvotní řešení by spočívalo v zabití Larse, ale k tomu jsem neměl nejmenší důvod a ani nebylo možné Larse skrze rozhovor donutit zaútočit (určitě nebudu napadat neutrální postavu jen proto, že by mohla mít něco, co souvisí s úkolem ... no, obchodník v hradu ve Wizardry VI byl výjimka, ale to jsem také loadnul a časem jsem na správný topic k rozhovoru přišel :)). Teď jsem trošku na vážkách, možná je to zrcadlo důležité až mnohem později, ale to se teprve uvidí.
Crimson Knight's Domain jsem zatím pustil z hlavy a zamířil si to do Ebon Knight's Domain. Třeba to hra nakonec i takto vyžaduje. Hned v úvodní místnosti jsem se potkal s kartografem Vortigernem, který se tu řadu let snaží o zmapování této domény. Místní problém mi došel velmi rychle, protože jsem si hned v počátku zkusil už dříve vyvolat automapu, abych věděl, kde jsem, a hra mi jen vypsala, že tu podobná magie nefunguje. Celý vtip spočívá v tom, že Vortingerova mapa vás odkáže na stranu 89 v manuálu - je tu schéma propojení místností skrze teleporty.
Z počátku to není tak úplně jasné a hlavně jsem si myslel, že tohle schéma se vztahuje až k něčemu, co je dostupné mnohem později ve hře. Jakmile jsem však viděl, jak jsou ty místnosti konstruované, tak to bylo mnohem snažší. Jedná se totiž o malé čtvercové místnosti a v každé z nich je v jednotlivých rozích teleport. Krom nich jsou tu ještě dvě identické větší místnosti. Jediná potíž je vlastně v tom, že ty místnosti jsou identické a 2 teleporty jsou vícesměrné, takže jsem si u jejich výstupu musel udělat na zemi značku v podobě odloženého předmětu. Jinak je průchod do nitra domény poměrně snadný ... šlo by to asi zmapovat i ručně, ale to hotové schéma je velká pomoc.
V dalších částech domény jsem se setkal se zabijáky a kousek od sálu Ebon Knighta jsem potkal kouzelnici Taru. Podobně jako Sidonius, i Tara může postavu naučit kouzlo pomocí názorné ukázky gest. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopil, o jaké kouzlo přesně jde, ale podle symbolu na rychlém slotu a v porovnání s manuálem jsem zjistil, že je to Magic skill.
Setkání s Ebon Knightem nebylo zrovna příjemné. Jakmile jsem vstoupil za dveře jeho sálu, tak mě to popostrčilo a dveře definitivně zaklaply. Jenomže trůnní sál je celkem malá obdélníková místnost a od Ebon Knighta už se nedal tak snadno držet odstup. Jeho útoky byly navíc klidně okolo 100 HP, boj zblízka tedy nepřipadal v úvahu. Vyklubal se z toho nakonec poměrně zdlouhavý souboj.
Nejprve jsem zkusil klasickou lukostřelbu, ale to je opravdu hodně pomalé a pokaždé jsem nakonec udělal nějakou chybu a zemřel. Komplet obsah toulce je samozřejmě nedostatečný a krizový je pak hlavně sběr šípů po zemi, kdy se postava musí zastavit a riskuje zásah od rytíře. Větší pokrok jsem zaznamenal v kombinaci kouzla Battlerage a lukostřelby, ale pořád je potřeba šípy sbírat (významná je ovšem část, kdy kouzlo postavu hodně zrychlí, takže si dokáže snadno udělat odstup klidně na 3 výstřely v řadě). Jenomže kouzlo je drahé a moc dlouho nevydrží, a když jsem ani po druhém zakouzlení Ebon Knighta nesundal, začalo to vypadat bledě.
Během lukostřelby jsem si však všiml, že se mi pomocí otrávených šípů povedlo rytíře lehce otrávit a možná by pak stačilo jen utíkat a vyčkat, než ho jed dorazí (otrava je bez protijedu permanentní stav). Neubíralo mu to zrovna přehršel zdraví, tak jsem se v klidu usadil a připravil se na zdlouhavý proces. Šípy jsem ušetřil a na otravu použil kouzlo Poison Cloud. S občasnou podporou lukostřelby mi celý boj zabral 25 minut! Z toho jsem samozřejmě většinu času jen kroužil kolem dokola místnosti.
Green Knight mi sice říkal, že Ebon Knight je z nich nejtužší, ale tohle jsem vskutku nečekal. Očarované šípy mu při Battlerage působily klidně poškození 20 HP, takže jeho celkové zdraví muselo být snad přes 500 HP. Od Green Knighta jsem získal slíbený amulet a mohl jsem teoreticky projít do End lokací Labyrintu. Jenomže tady zasáhla tak trošku náhoda.
Po několika pokusech při boji s Ebon Knightem jsem se chtěl vyzbrojit něčím účinným a pohled mi v jednu chvíli padl na meč Skull of Zekiel. Vybavil jsem s ním Shivu a vyrazil do boje. Jaksi jsem si ale nevšiml vzhledu ikonky, která neobsahovala klasický piktogram pro útok, ale piktogram pro interakci. Jakmile jsem klikl na jedničku pro útok, tak naskočilo dialogové okno a mě po chvilce došlo, že Zekiel byl jedním z devíti kouzelníků koncilu, kteří sem přišli porazit Shadow Weavera.
Původně jsem si ty různé hůlky s lebkami a tento meč s oněmi kouzelníky nespojoval, bral jsem to jako klasické zbraně. Myslel jsem si totiž, že lebky kouzelníků budou vypadat jako běžná magická ústa, co tu jsou po doménách dostupná. Poslední lebku jsem našel před zapečetěnými dveřmi do další části Labyrintu.
Docela mě to zvyklalo, protože nyní jsem si s nimi mohl promluvit jako s kompletem a díky předchozímu rozhovoru se Zekielem jsem věděl, že každá z lebek mi ukáže jedno gesto z kouzla Gateway, kterým se budu moci dostat do jiného světa (Otherside), kde pak najdu polovinu Staff of Summoning. Skoro jsem se nechal nalákat, ale pak mi došlo, že v podzemí pod doménami se má nacházet ještě meč WarMonger a ten jsem také stále nenalezl.
A tady jsem znovu začal spekulovat nad významem severní poloviny Crimson Domain. Z pohledu hlavního úkolu nebyla důležitá, vše pro postup vpřed jsem našel, ale jelikož mi hlavou vrtal právě onen legendární meč lorda Borela, tak jsem pomalu nabyl přesvědčení, že vchod do patřičné části podzemí se nachází zrovna v té severní části Crimson Domain, kam se nyní nemohu dostat. No, nenacházel :) Ale našel jsem tu obchodníka Ogotaie, od kterého jsem mohl koupit láhev džina a od džina si pak vyžádat odměnu za vysvobození - vybral jsem si vak, který redukuje váhu vložených předmětů.
Poznámka: nabídka džina je různorodá, ale zaujaly mě pouze dvě věci a to právě tento vak a pak rada ohledně budoucnosti. Jenomže stejnou radu jsem dostal i od Maela a později mi jí dokonce zopakovala lebka kouzelníka Pale, takže jsem zvolil vak. Svým způsobem je to chyták, rada je totiž docela drahá (láhev stojí 10 zlatých) a nevhodnou volbou odměny se dá její potenciál promarnit. Později jsem v Otherside narazil na podobnou volbu, kdy jsem zvolený předmět mohl získat mnohem snáze přímo na patře, ale rozhodl jsem se kvůli tomu už neloadovat. Mělo to ostatně svůj důvod, jak později zmíním.
Samotná pointa s WarMongerem byla mnohem jednodušší. Jak jsem se pořád zaobíral otázkou cesty vpřed, tak jsem na křižovatce úplně zapomněl vyzkoušet teleportační runy. Celá tahle pasáž je totiž mnohem větší a bez run se k meči přiblížit nedá. Navíc jsem se tu podruhé střetl s Balthazarem. Fungují tu runy Gebo a Thurisaz, přičemž Thurisaz by mě vzal býval přímo k Balthazarovi. Nicméně pro pochopení toho, co lze v místnosti za Balthazarem najít, je dobré projít i vnější část dostupnou skrze runu Gebo.
Je tu halda soch se čtyřmi hlavami v podobě hadů, kteří plyvou oheň. Každá hlava směřuje jedním směrem a po vyplyvnutí ohnivých koulí se celá socha pootočí, takže pokud narazíte na vícero různě rozmístěných soch, tak svými koulemi v podstatě pokryjí celý prostor. Je proto potřeba dávat dobrý pozor (damage není zrovna zanedbatelný), ale zase to má jednu výhodu, protože každá socha může nechtěně svými plivanci zničit jinou sochu :)
Místní magická ústa mají krátké průpovídky o Borelovi a meči, ale teprve poslední ústa naznačují, co vlastně hledáte a jak se to dá změnit. WarMonger je bez krve jen obyčejným mečem, na který má výrazný vliv zub času, takže jakmile ze země zvednete bezejmenný rezavý meč, začne vám být jasno. Poškození nemá zrovna nejmenší, ale 20 HP je na legendární meč poměrně málo a dlouho trvalo, než se na tom něco změnilo.
V tuhle chvíli jsem měl tedy pořešenou celou část domén rytířů a v ruce jsem třímal pozůstatky legendárního meče. Mohl jsem projít rovnou do End lokací, ale teď podle mě přišel ten správný okamžik, abych si promluvil s lebkami kouzelníků. Vzal jsem to hezky po pořadě. Každá z lebek mě naučila jedno gesto pro kouzlo Gateway. CloudBurst mě navíc upozornil, že pro spojení hole budu potřebovat kouzlo Mending, ale na podrobnosti jsem se měl zeptat jeho bratra FireFanga, protože to souvisí s WarMongerem. FireFang na téma prokletého meče nezačne mluvit sám, je potřeba se ho na něj přímo dotázat. Vše to souvisí s používáním meče, ale mám být při tom opatrný, ďábelská podstata meče je příliš silná.
Nebylo mi ovšem tak úplně jasné, co mám poté se složenou Staff of Summoning dělat. Silvanus mě jen varoval předtím, abych se nepokoušel vyvolat jednoho z mágů, protože by to zničilo jeho duši uvězněnou v lebce. V Citadele bych však měl najít předmět, který mi napoví, protože k vyvolání dotyčné postavy musím mít nejprve něco, co s ní tvořilo pevný svazek. Od lebky kouzelníka Pale jsem se pro změnu dozvěděl, že Balthazar byl jeho bratr a pověděl mi, jak ho zničit (osvobodit jeho duši) a taktéž mě odkázal na Citadelu.
Z pohledu stráveného času jsem při řešení obou domén a hledání WarMongeru strávil 7 hodin. Zákys to tedy nebyl zrovna zanedbatelný, ale zase musím dodat, že celý ten problém vznikl díky mé nepozornosti, než že by to bylo složité na rozlousknutí (ostatně podobnou chybku jsem udělal v Ultimě Underworld, když jsem přehlídl druhý klíč, co zbyl po Tyballovi). Plno věcí si tu navíc šetřím, to se týká třeba teleportačních run, takže mi ani nehrozí, že bych něco nesplnil jen proto, jelikož se na dotyčné místo nemám jak dostat. Tohle by ostatně mohl být v opačném případě docela problém, ale naštěstí se mi zatím skoro vše daří řešit tak, jak mi to přichází pod ruku. Ono by se klidně mohlo stát, že mi runy dojdou a pak bych se podobně jako u úkolu pro Honorah musel spolehnout na to, že řešení najdu později a budu se muset kvůli němu vracet.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 18, 2018, 21:20:39
Při nahlédnutí do End Level 4 jsem si všiml postavy kouzelnice Roweny, takže přede mnou byl další předěl v příběhu, ale nakonec jsem se vrátil do Crimson Knight's Domain a zakouzlil Gateway. Přede mnou se vytvořila trhlina v prostoru a já skrze ní prošel kamsi na druhou stranu ...
Už na první pohled bylo vidět, že jsem jinde a magická ústa mi prozradila, že místním vládcem je král Evermore. Na toho jsem po pár krocích dokonce narazil a dal se s ním do družného rozhovoru na téma Staff of Summoning. Byl udivený, že vidí dalšího cizince, co si jde pro hůl, nicméně ho to nijak nepohoršovalo. Evermorovo předci kdysi nabídli svou říši jako svatyni, kde bude hůl ukryta a hůl si čas od času někdo "vypůjčí". Strážci přitom neřeší správnost pohnutků nových (dočasných) majitelů. Více se však prý dozvím přímo od strážce Qasara. Tím začíná poměrně perné a spletité dobrodružství v Otherside.
Nebudu Otherside popisovat přesně tak, jak jsem skrze ní procházel, ale pokusím se to vzít spíše systematicky, protože je to poměrně náročné na popis. Otherside tvoří celkem 3 samostatné lokace a klíčem k úspěchu je pochopení funkce místních teleportů. V každé lokaci je několik různých typů teleportů a správnou funkci je třeba nejprve otestovat. Někdy je řešení přímo na očích, jindy to vyžaduje různě dlouhé testování. Několik osamocených teleportů však funguje skoro vždy jako vícesměrné teleporty, které vás posunou ze zdánlivě patové situace dál (volba výstupu z teleportu je náhodná, proto se hůře tipuje, co je jednosměrný a co vícesměrný teleport). V jednotlivých lokacích Otherside je krom toho řada prvků pro zmatení, které si můžete nechtěně s funkcí dotyčných teleportů spojit.
King Evermore sídlí v lokaci Otherside One. Uprostřed lokace je trůnní místnost a na jih od ní jsou královské pokoje. Cestou k nim minete dvojici teleportů vázaných na klíč a jeden jednoduchý teleport jižně od nich. V královských pokojích je klíč, kterým lze druhý teleport z dvojice aktivovat. Lehkým pokusem lze zjistit, že vhozený předmět do druhého teleportu skončí za osamělým teleportem na jihu, který pro změnu brání přístupu ke dveřím do chodby na jih.
Spoiler: ukázat
V místnosti za nimi lze najít další pytel redukující hmotnost vložených předmětů. Tohle by měl být vlastně takový zahřívací rébus, ale pořešil jsem ho ve skutečnosti až v době, kdy jsem značně tápal, kam dále.
Na sever od trůnního sálu je v zemi zdířka a poblíž jsou magická ústa, která napoví, že do zdířky patří dvojice očí. Eye of Sight je ten správný předmět, ale pokud si nevedete stejné skladové hospodářství jako já, bude problém sehnat druhý kousek ;) On se dá tedy najít i zde v Otherside One, ale vyžaduje to pořešit další rébus.
Místnost na západ od zdířky vede k dvoucestnému teleportu. Jeden směr končí v malém bludišti, kde je potřeba si pohrát s kouzlem Kano, druhý pak končí v místnosti s bleskovými koulemi a kaskádou pulzujících teleportů. Skrze teleporty je potřeba projít se správným načasováním, ale na severu mě zastavilo několik dveří a páka, která jakoby polohy dveří různě přehazuje. Omylem jsem se odtud vrátil na začátek a teleporty mezi tím přestaly pulzovat a zůstaly trvale aktivní, čímž už jsem se ke dveřím nemohl znovu dostat. Z cluebooku jsem se později při zpětném ohlédnutí dozvěděl, že za nimi lze najít právě další Eye of Sight.
Naštěstí jsem to nemusel řešit, ale otevření cesty za magickými ústy mi mnoho nepomohlo. Je tu jeden dvoucestný teleport a řada dalších úst se zdířkami poblíž. Jenomže tentokrát mi byla většina hintů nesrozumitelná. Očividně mi chybělo plno úkolových předmětů. Naštěstí se dá skoro vše najít zde v lokacích Otherside.
Zbyl mi tedy teleport, který mě v první chvíli vzal do bludiště malých izolovaných místností. V každé místnosti byly dva teleporty, které mě různě přesouvaly mezi dalšími podobnými místnostmi. V jedné z nich byla páka, která deaktivuje návratový teleport do místností v bodě, kde se dá z jedné malé místnosti vystoupit ven do okolí, čímž je velký sál, který obsahuje všechny tyto menší místnosti. Je to ovšem izolovaná lokace, takže ven lze jedině s runou Gebo, anebo s pomocí kouzla Teleport, které tuto runu supluje - jako náhodou se nachází zrovna v této části lokace.
Runy Raido a Thurisaz fungují v Otherside One také, ale není radno jimi plýtvat, obzvláště runou Thurisaz, protože ta vede do místnosti, kterou lze pořešit až mnohem později. Všechno jsou to navíc izolované lokace, takže se sem nedá dostat jiným způsobem. Runa Raido vede do místnosti strážce Qasara, se kterým jsem zabředl do delšího rozhovoru na téma Shadow Weavera a Staff of Summoning. Zajímavé na tom rozhovoru byly dvě věci.
Jednak mi Qasar pověděl smutný příběh o svém bratrovi, který strážil jednu polovinu hole a Shadow Weaver ho obelstil a nakonec zabil. Během rozhovoru však začal o Shadow Weaverovi hovořit jako o ženě, až to Shivě nedalo a přímo se na tuhle změnu zeptala. Qasar odvětil, že Shadow Weaver je ve skutečnosti žena, která se skrývá za svou maskou. Mám být obezřetný a nikomu příliš nedůvěřovat. Začalo to ve mě hlodat, těch žen v celém příběhu okolo Války bohů není mnoho a pomalu jsem začal pochybovat i o kouzelnici Roweně.
Polovina hole je však Shadow Weaverovi na nic. Musím získat obě části a poté je spojit s pomocí kouzla Mending. Ovšem dostat se k druhé polovině hole bude trošku oříšek. Qasar jí z obavy před zcizením proměnil s pomocí kouzla, které ale může říci jedině příslušníku své rasy. A jelikož už je jediným zástupcem své rasy, tak je to skoro nemožný úkol.
Situace nebyla zrovna růžová, král Evermore mě sice mohl libovolně vracet zpět do Labyrintu, ale kompletní set předmětů do zdířek jsem ze svých zásob nesložil. V tuhle chvíli bylo opravdu jasné, že zbytek věcí musím najít někde tady. Zbyl mi tedy jen teleport poblíž prvních magických úst se zdířkou a jako náhodou jsem měl štěstí, protože mě najednou vzal do izolované chodby, odkud vedla dvojice východů. Severní vede do Otherside Two, jižní do Otherside Three. Mno, ale tím jen začalo další kolečko puzzlů ...
Než se však vrhnu dále, musím se ještě na chvilku zastavit u WarMongeru, tedy zatím jen u rezavého meče. V Otherside se nachází dvojice celkem tuhých potvor, krom bleskových koulí jsou to také dost nepříjemní brouci a zrovna při boji s brouky se mi v Otherside One přihodila zajímavá situace. Po jednom úderu mi najednou vyskočilo dialogové okno, kde se mi rezavý meč představil jako WarMonger. K jeho obnovení bylo totiž potřeba prolít krev a tím se meči navrátila část jeho původní síly (nyní damage až 60 HP). Má to ovšem jeden háček.
Meč vyžaduje mnohem více krve a nelze ho jen tak odmítnout, protože s počtem padlých nepřátel postupně leveluje a za každý level pak postavu naučí jedno gesto z kouzla Mending. Ocitl jsem se tak v určité pasti, protože nevím, co od meče čekat, jestli třeba jeho nadužívání nebude mít nějaký vedlejší negativní efekt apod. WarMonger je po Stříbrném meči druhá nezničitelná zbraň a oproti Stříbrnému meči je navíc univerzální (neřeší typ protivníka). Byla by proto škoda ho schovat a nepoužívat, byť bych už od něj kouzlo znal. Možná se skutečně ještě nějakého překvapení dočkám.
Otherside Two a Three vypadají z počátku hodně podobně, ale každá lokace poté nabídne odlišný postup a samozřejmě i odměny. Ve dvojce jsou po stranách vstupu dva teleporty, přičemž ten jižní je dvoucestný. Cesta vpřed pak vede kolem dovojice zamčených dveří, které ukrývají další zamčenou místnost. Na něco je potřeba patřičný klíč, něco otevře kouzlo Kano (je potřeba si to vyzkoušet, protože ušetřené klíče se mohou hodit později). Teleportační runy jsem zatím nechal v batohu a vydal se severním teleportem.
Ten mě vyhodil v místnosti s brouky, kde je řada plošin a magická ústa se zdířkou poblíž. Do zdířky je potřeba strčit Palimsest, aby se aktivoval výstupní teleport, který pak vede na počátek velkého bludiště na východě. Je to více méně bojová část lokace a krom toho tu jsou jedny zamčené dveře, které se otevírají z druhé strany (do příslušné místnosti se dá jít jedině s teleportační runou Gebo). Z bludiště jsem získal klíč, kterým jsem odemkl teleport v chodbě na počátku a nyní šlo projít na začátek lokace (je to ovšem jen jednosměrná cesta, zpět se musí zase přes severní teleport na začátku lokace).
Jižní teleport mě vzal do místnosti, kde jsem musel posunout velký krystalový blok do rohu a pak pomocí jedné plošiny pod ním aktivovat teleport. Tím se teleport u severní zdi této místnosti přehodil a vykopl mě zpět na začátek lokace. Druhý výstup jižního teleportu tuším nehraje přílišnou roli, tak ho nebudu popisovat.
Výsledkem těchto aktivit je zpřístupnění souběžné chodby s chodbou z bludiště na východě. Za dveřmi je ovšem plošina, která otevírá další dveře vepředu a je potřeba si s jejím sešlápnutím trochu pohrát. Na konci nové cesty je větší místnost s řadou vratných teleportů, které jsou navíc vesměs prostorové, takže jimi nelze nic prohodit. Výjimkou je dvojice teleportů za sebou, skrze něž je naopak potřeba nějaký předmět prohodit, čímž se vratné teleporty vypnou. Díky tomu jsem se dostal ke krystalovému bloku, který jsem předtím odteleportoval v předchozí místnosti a přesunul ho na správnou plošinu tak, aby se mi otevřely dveře dále.
V další místnosti mě čekalo několik dalších teleportů, ale řešení je vlastně jednoduché. Většina teleportů poskytuje dopředný směr, ale jeden jediný je vratný - lze ho odstavit zatěžkáním plošiny, např. kouzlem Magic Wall (ostatně tohle je velmi užitečné kouzlo - je ovšem časově omezené). Další plošinu za rohem je potřeba zatížit nějakým předmětem, který se hodí šikmo do chodby právě směrem k plošině. Tím se zpřístupní místnost s pákou, která uvede do pohybu další krystalový blok a vratný teleport se bude střídavě zapínat a vypínat. V místnosti u tohoto teleportu je potřeba zatěžkat plošinu, čímž se na druhé straně objeví Sun Key (jeden z předmětů pro mnagická ústa v Otherside One).
No, takhle hezky od ruky mi to samozřejmě nešlo, bylo to přesně tak, jak jsem popisoval na začátku :) Na řešení jednotlivých puzzlů jsem přicházel postupně a mezi Otherside Two a Three jsem dokonce na střídačku pendloval. Vyřešení jednoho puzle mi kolikrát pomohlo s pochopením jiného puzzle. Nebylo to tak úplně triviální, je to hodně o náhodě, ale také jsem si u toho říkal, jestli jsem do Otherside nešel moc brzy, protože hra zatím komplikovanost puzzle gradovala postupně, kdežto tady to byl výrazný skok, jakoby mi něco ze znalostí chybělo.
Otherside Three je na první pohled zdánlivě jednodušší. Severní puzzle u vstupu vede do střední místnosti, kde je potřeba si pohrát s plošinami a teleporty (opět je tu dvojice teleportů, která reaguje na vhození předmětu). Odměnou je skillbook pro kouzelníka (Sorceror's Tome), který je dalším z potřebných úkolových předmětů (mno, pro někoho by mohlo být dost lákavé ho použít na svou postavu :)). Severní chodba vpřed pak vede na křižovatku s pastí v podobě ohnivých koulí, kterou lze deaktivovat zatěžkáním plošin ve vstupní chodbě. Není tu ovšem nic zajímavého.
Jižní teleport u vstupu je opět dvoucestný, ale zajímavá je jen JV část lokace, kde jsou soustředné čtvercové zdi s prostupy, ve kterých jsou vratné teleporty. Cílem je střed této stavby, kde je truhla s černou perlou (další úkolový předmět). Kousek od této stavby jsou mluvící ústa, která naznačí, že je potřeba nejprve projít trojici zkoušek. První dvě jsou čistě bojové (přesila koulí a pak přesila brouků), ale třetí zkouška je docela tuhé puzzle. První teleport poslal Shivu do izolované místnosti s dvojící krystalových bloků. Dlouho mi trvalo, než jsem zjistil, jak s nimi nějak účinně pohnout.
Spoiler: ukázat
Díky tomu jsem si zpřístupnil dveře do další části, kde už mě čekaly jen různé hrátky s deskami. Nejhorší na tomhle puzzle byl opravdu hlavně ten začátek. Na konci třetí zkoušky mě to teleportovalo přímo k truhle.
Zbytek lokace tvoří izolované místnosti, dostupné skrze teleportační runy. Runa Gebo mě vzala do královské pokladnice, kde jsem si mohl za odměnu vybrat jeden předmět. Zvolil jsem plášť neviditelnosti, byť mnohem více užitečnější mi přišlo kouzlo na dočasné zvýšení bojových dovedností (nabyl jsem najednou dojmu, že tohle je možná jediné místo, kde se mohu kouzlo Weapon Skill ve hře naučit).
Z pokladnice vede teleport do místnosti, kde leží runa Raido a část svitku s kouzlem Shape Change (první polovina svitku je uzamčená v jedné z místností hned na počátku lokace, ale je potřeba získat nejprve Cross Key). Další teleport mě pak vzal na začátek. Zkusil jsem ještě runu Raido, čímž jsem získal slušivou Helmet of Fear. Runu Thurisaz jsem ušetřil, protože jsem jí předtím zbytečně použil v Otherside One a na ono místo určitě budu muset ještě jednou jít.
S nabytým inventářem jsem se vrátil do Otherside One a začal jsem postupně plnit zdířky u magických úst potřebnými předměty. Krom Dr. Jojo lektvaru jsem měl vše, ale jak jsem pak v manuálu zjistil, Dr. Jojo lektvar lze kdyžtak vyrobit rozpuštěním diamantu pomocí kouzla Liquify (diamanty byly ovšem do této doby dost vzácné, tak mě to zatím ani nenapadlo zkoušet). Po vložení posledního předmětu se mi otevřela místnost, kde jsem našel klíč od posledních dveří v lokaci a nápovědu, že inkarnace Staff of Summoning je blízko.
Pořadí předmětů vkládaných do zdířek (směrem od jihu k zamčeným dveřím na severu):
Spoiler: ukázat
S pomocí runy Thurisaz a klíče jsem se dostal k bezejmenné postavě, na které mi bylo něco silně podezřelého. Podle obsahu rozhovoru jsem usoudil, že tohle je možná ona reinkarnace poloviny hole ... a co teď? Znovu jsem začal rozmýšlet nad rozhovorem s Qasarem a nakonec jsem loadnul. Řešení jsem měl celou dobu na očích :)
Spoiler: ukázat
Po tomto nečekaném úspěchu jsem se nechal králem Evermorem přesunout zpět do Crimson Knight's Domain.
Othersida byla docela perná lokace. Průchod všemi oblastmi mi zabral celých 5 hodin, což je ale na druhou stranu docela dobré. Osobně mi přišlo, že jsem tu bloudil mnohem déle, ale ono to možná mate, protože jakmile jsem se u složitějších puzzlů chytil, tak jsem jakoby zapadl do rytmu. Otherside však byla dobrým varováním před neuváženým plýtváním s různými, třeba i zdánlivě nepotřebnými předměty. Hlavně jde tedy o teleportační runy Raido a Thurisaz (Gebo už nyní umím jako kouzlo Teleportation). Nedokážu si třeba představit, jak bych se asi býval dostal dále, pokud bych Sorcerer's Tome použil na sebe. Zřejmě bych musel Otherside opustit a doufat, že tuhle knihu najdu někdy později znovu ... anebo bych musel loadnout. Podobně s runou Isa. Nyní mě konečně čeká nerušený přechod do End Level lokací.
Celkový čas je 38 hodin a 45 minut.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 24, 2018, 10:10:34
Lokací typu End Level je celkem 5. Cesta skrze Crimson Knight's Domain vede do End Level 4 a odtud pak do End Level 3, která slouží jako křižovatka mezi jižní a severní větví End Level lokací. Označení těchto lokací je poněkud matoucí a těžko si na počátku představit, co budou obsahovat a jak budou koncipované. Trochu jsem se obával jednotvárnosti, protože těch levelů je v The Summoning tolik, že by přeci jen na nějaké to opakování prvků, textur, puzzlů atd. mohlo dojít. Jenomže hned End Level 4 ukázal, že nápady vývojářům rozhodně nedošly a pořád dokázali přicházet s novými.
Na počátku End Level 4 jsem se znovu setkal s Rowenou. Pověděla mi další podrobnosti k Staf of Summoning, ale nebylo to nic nového, vše už jsem jednou slyšel od jiných NPC. Hra nejspíše počítá s tím, že by někdo mohl zvolit mnohem přímočařejší postup a tak se snaží potřebné informace vměstnat do jednotlivých předělů, které tvoří právě setkání s kouzelnicí Rowenou. Mnohem užitečnější byla druhá část rozhovoru, kdy mi Rowena prozradila, jak se dostat do Citadely. Existují celkem dvě cesty. Jednak si mohu zvolit poměrně nebezpečnou a nejistou cestu skrze stoky (Sewer Level 1-3), které navíc nelze magicky mapovat, nebo se můžu pokusit projít hlavní bránou. Jakmile budu v Citadele, mám se vyhnout sestupu do nižších pater, s tím mě Rowena opět opustila.
Počátek lokace vypadal poměrně standardně, po chvilce bloudění prázdnými chodbami jsem se setkal s kovářem. Je to hlavní Shadow Weaverův plátnéř, ale v současné době je příliš zaneprázdněn, než aby se zabýval obyčejnými zakázkami. Pokud mu však donesu kus kůže, železnou rudu a mithril, vyrobí mi speciální očarované brnění. Všude po lokaci jsou vstupy do dolů, tak by to pro mě prý neměl být takový problém, tedy až na mithril, který je velmi vzácný.
U zmínky o dolech mi to ještě netrklo, ale za chvilku už jsem spatřil první žebříky do podzemí a než jsem se nadál, bylo zřejmé, že End Level 4 se bude procházet kombinovaně. Jenomže v tomhle případě nejde o žádnou malou lokaci! Těch sestupů a výstupů je příliš, a občas se mi podařilo zabloudit. Krom toho je tu opět pár míst, která jsou dostupná jen skrze teleportační runy. Nadzemní lokace se hemží kyklopy, ale díky WarMongeru jsem s nimi neměl větší obtíže, podzemí je naopak zcela bez nepřátel.
Nejprve jsem v podzemí narazil na trpaslíka Earthborna, který tu kutal železnou rudu. Nicméně se mu podařilo nakutat i něco málo bílého stříbra, jak trsplíci říkají mithrilu, a byl by ochoten ho se mnou za něco směnit. Nechtěl však nic obyčejného, někde v lokaci se údajně nachází mocná sekyra Mithras, a pokud mu ji přinesu, tak mi svou zásobu Mithrilu přenechá.
Samozřejmě, vše potřebné se dá najít v End Level 4, ale není to zrovna nic snadného. Opravdu jsem musel prolézt každou skulinku a zkousnout řadu jednocestných dveří - některá místa jsou průchozí jen z jedné strany, většinou jde o důležitější místnosti. Sekeru jsem nakonec našel a od Earthborna jsem získal mithril.
Na východě podzemí jsem během průzkumu narazil na vstup do stok a letmo jsem do nich nahlédl. Rowena měla pravdu, Palimsest tu opravdu nefunguje. Nad průzkumem stok jsem v tuhle chvíli navíc ani neuvažoval, nejprve jsem chtěl najít cestu do Citadely skrze hlavní bránu. Nicméně tu udělám drobnou vyjímku a stoky popíšu, není to nic proti ničemu ;)
Jakmile se mi časem podařilo do Citadely vstoupit, tak jsem samozřejmě bez ohledu na Rowenino varování vstoupil do nižších pater a skrze podzemí Citadely jsem sestoupil do Sewer Level 3. Na první pohled tu není nic neobvyklého, ale po pár krocích jsem zjistil, že Shiva pomalu vstupuje do kalné vody a za chvilku jí byla vidět jen ramena. To by ještě nebylo to nejhorší, ale místy je voda dost hluboká a Shiva při pokusu o plavání ztrácela zdraví - nic strašného, ale časem se to nasčítá a pár desítek HP to dá.
Jakmile má postavička ruce pod vodou, tak navíc nemůže bojovat, kouzlit a ani manipulovat s předměty. Mno a to nejhorší, co můžete ve stokách potkat, jsou samozřejmě tuhé potvory :) Místy se naštěstí nacházejí malé ostrůvky, na které postavička může vylézt a věnovat se boji nebo léčení. Tohle vše už samo o sobě dělá ze stok dost nepříjemné místo, ale ruku v ruce s tím jde rozlehlost stok a jejich spletitost. Je to vskutku úžasné a důmyslné bludiště. Byl jsem proto rád, že jsem si průzkum stok nechal až před postup skrze Citadelu.
Při průchodu stokami mě párkrát napadlo, že by to zmapovat asi šlo, ale byl by to nadlidský úkon. V kalných vodách jsem strávil necelé 3 hodiny a byl jsem nakonec rád, když jsem našel alespoň cestu zpět - východ do podzemí End Level 4 jsem nenašel. Navštívil jsem opravdu všechny 3 levely, ale popravdě jsem si krom Sewer Level 3 nebyl svou polohou jistý. Největší legrace na tom všem je, že ve stokách prakticky nic zajímavého není, je to prostě jen alternativní cesta do Citadely. No, jedna věc přeci jen za zmínku stojí ... u výstupu do podzemí Citadely je truhla s perlou.
V nadzemní části End Level 4 jsem v JV rohu našel v jedné místnosti Shadow Weaverova posla. Nebyl zrovna nadšený, když ho Shiva oslovila a nečekaně jí napadl. Zbyla po něm uniforma a vzkaz. V tu chvíli mi došlo, že s pomocí těchto předmětů bych se mohl snadno dostat přes bránu Citadely, a tak jsem vše pečlivě sbalil a uklidil do vaku.
Mezi tím jsem nalezl poslední potřebné suroviny pro výrobu očarované zbroje a kovář se dal ihned do práce. Nic za svou službu nepožadoval, zcela mu postačilo, že se mohl alespoň na chvilku věnovat výrobě něčeho výjimečného. Enchanted Plate byla v tuhle chvíli jednoznačně tím nejlepším, co si Shiva mohla obléci. Zbroj tvoří komplet kyrys, boty a rukavice. Jen helmu jsem musel dodat vlastní, ale k té černé se náramně hodila helma strachu.
Časem jsem však v souvislosti s Enchanted Plate přišel na to, že zbroje se taktéž opotřebovávají a jejich obranné číslo poté klesá. Byla škoda, že jsem tuhle zbroj neschoval na horší časy, protože v dalších částech End Level lokací jsem objevil plátové zbroje, které jsou sice o něco horší, ale pořád dost dobré. I poškozená zbroj však poskytuje dostatečnou ochranu. Na první pohled se to nezdá, ale rozdíl v inkasovaném poškození je dost znát.
End Level 3 je oproti čtyřce o poznání menší a celá lokace je hlavně rozdělena na dvě izolované poloviny. První polovina tvoří křižovatku mezi severní a jižní částí End Level lokací, druhá polovina je doupě zloděje Ravena - je dostupná až později skrze End Level 5. Zprvu je potřeba se vypořádat s několika středně tuhými puzzle s teleporty. Mno, to by ani tak nebyl problém. Problém tu na vás totiž čeká hned na počátku a představují ho zavřené dveře naproti vstupu do lokace.
Tyhle dveře totiž vyžadují vhození tří mincí do zdířky a hned jak jimi projdete, tak plošina na druhé straně dveře zase uzamkne. Před dveře se dá sice dostat s pomocí runy Gebo nebo kouzlem Teleport, ale průchod dveřmi vás bude opět stát 3 zlaté :D A to je vskutku dost bolestivé, obzvláště pokud jste penězi nešetřili. Pro ty, co nemají peníze, nebo je o něco dále utratí, jak brzy popíšu, to může znamenat konec přímého postupu k bráně Citadely a zbydou jim jen stoky. Věřte tomu, že minimálně jednou se vracet určitě budete.
Kousek od dveří sedí Hiram, který se dostal do křížku s Ravenem. Ten na něj vypsal hodně tučnou odměnu a rád by ho viděl mrtvého. Hiram se proto musí pečlivě skrývat a poprosil mě o pomoc. Pokud se mi podaří Ravena zabít a přinesu jako důkez jeho hlavu, tak mě zasype zlaťáky ... hm, to zní dobře, tedy až moc dobře :) Naneštěstí po hlavě Ravena netouží jen Hiram, ale v End Level 5 se ukrývá také zlodějka Hedda, která je na tom podobně. Hlavu lze donést však jen jedné postavě (Hiram byl pro mě jasná volba).
Z End Level 3 jsem se vydal na jih do End Level 2. Tahle lokace je opět tvořena jen soustavou chodeb a místností, které jsem si musel postupně odemknout. Je tu i pár chytáků v podobě jednosměrných dveří, ale ty vesměs uzavírají jen malé místnosti s teleporty. Opět je proto potřeba se mít na pozoru před jedním teleportem, který je dvousměrný a jeden ze směrů míří právě sem.
V lokaci je několik NPC, z nichž nejdůležitější jsou kouzelník Ehdrik a švec Murchad. Ehdrik postrádá svou Staff of the Serpent, ostatně je už mírně sklerotický a pořád jí někde zapomíná. Slíbil jsem mu proto pomoc a on mi na oplátku přislíbil, že pokud uspěji, tak mě naučí kouzlo Dispell. Hůl je dobře ukryta v místnosti fénixů a napoprvé jsem jí zdárně přehlédl. Mimochodem, fénixové nejsou zrovna žádná ořezávátka, nicméně jejich AI je velmi slabá a snadno se zapomínají zaseknutí v rohu, takže je pak velmi snadné je bez úhony umlátit.
Murchad je ochotný hrdinovi ušít boty odolnosti proti ohni, které jsou důležité pro postup v End Level 1, ale potřebuje k tomu několik surovin, z nichž nejdůležitější je Sandstone. A samozřejmě to nebude zadarmo - 6 zlatých. Nutnost vlastnit tyto botky je trošku sporná, protože zranění z lávy není nijak extrémní a celý End Level 1 mi hlavně přišel jako nepovinný, ostatně za chvilku se k tomu vrátím.
Dalšími dvěma NPC v End Level 2 jsou Thorfin Ironfist a Erolf. Thorfin mi pověděl něco málo o poslíčcích a Erolf mě varoval před neuváženým sestupem do End Level 1. Nejprve bych se měl prý pořádně připravit. Vyrazil jsem proto i se surovinami k Murchadovi a nechal si u něj ušít botky.
End Level 1 tvoří lávové stěny, ale vzhledově se celá lokace neliší od jiných předchozích lokací. Je to vlastně soustava různě velkých a propojených místností v barevné paletě rudých odstínů. Na zdech je místy vidět animace lávy a dveře jsou tu tvořeny ohnivými stěnami. Podlaha vyzařuje intenzivní žár, a podobně jako ohnivé pasti působí konstatntní ohnivé zranění. Nejsou to příliš vysoké hodnoty, ale vzhledem k současným bojům s efríty a fénixy je pohyb po lokaci vskutku nebezpečný. Botky odolnosti proti ohni zajišťují 100% imunitu před žárem a mají i tu výhodu, že jsou trvanlivé (nevyčerpají se), čehož jsem se zprvu docela bál.
Průchod lokací není samozřejmě lineární, jednotlivé části jsem si opět musel odemykat postupně skrze různá puzzle, ale není tu nic obtížného, co by stálo za podrobný popis. Jedna velká část je pak dostupná jen skrze teleportační runu Thurisaz. V téhle části se pak nachází zbrojnice, kde si lze vzít určitý typ výbavy (jde o různé kategorie zbraní) - jakmile vstoupíte do jedné sekce zbrojnice, ostatní se automaticky a definitivně uzavřou. S tímhle chytákem se dalo setkat už v podzemí End Level 4, ale na to jsem přišel až o něco později. Je to vlastně to jediné zajímavé, co jsem v End Level 1 našel :) Přišlo mi to zvláštní, ale tahle lokace opravdu vypadá jen jako nepovinný doplněk.
Z End Level 1 jsem zamířil přes End Level 3 do End Level 5. Hned na počátku jsem se před teleportem setkal s léčitelkou Ghervass. Je to další z řady potencionálních obětí Ravena, ale narozdíl od Hirama nebo Heddy po mě nic v souvislosti s ním nechtěla. Nabídla mi ovšem za úplatu kouzlo Heal. A tady se právě skrývá drobný zádrhel.
Ghervass požaduje za výuku kouzla 8 zlatých, přičemž 6 zlatých mě už stály botky u Murchada. Oboje dvoje představuje dost slušného žrouta financí a pár zlatých je potřeba i na pořešení celého End Level 5! Odtud tedy plyne nebezpečnost dveří na 3 zlaté v End Level 3. Na kouzlo už mi nezbylo a pomalu jsem začal tušit možnou zradu. Naštěstí mi pár zlatých stále zůstalo, jinak bych tu býval pravděpodobně skončil a musel bych se vrátit do End Level 4 a spolehnout se na průchod stokami.
End Level 5 je rozlehlá lokace, přičemž její největší část tvoří úvodní sál s rozlehlou stavbou uprostřed. Na jihu jsou dvě uzamčené místnosti, které se odemknou po vhození mince do zdířky u dvěří. Dá se odtud získaz pár užitečných předmětů, ale pro mě to byla spíše jen ztráta 2 zlatých. U dveří středové stavby se dá pro změnu aktivovat teleport, který mě dopravil do izolované místnosti, kde jsem potkal Heddu - rivala bandity Ravena. Jak jsem již psal, Hedda požaduje stejně jako Hiram Ravenovu hlavu, ale odměna je za to prachbídná.
Na sále je mnohem zajímavější množství lebek. U každé z nich je pak zdířka na určitý předmět (lebky poskytují hint). A tady v tom puzzle se skrývá druhé velké nebezpečí v postupu. Jde o celkem 15 předmětů a část z nich zaručeně nebudete mít u sebe :D Něco se dá najít v End Level 1 a 2 a něco i zde v End Level 5, ale jestli jsem dobře postřehl, tak klíčovým předmětem je
Spoiler: ukázat
a to může být problém. Tenhle typ chytáku zkritizovala před lety i Scorpia :D Ono tohohle předmětu není ve hře mnoho a tenkrát snad museli vývojáři v nějakém patchi dokonce další kus přidat, ale já měl kliku. Jeden jsem měl u sebe a druhý jsem měl pečlivě schovaný ve svém skladišti :) Jako bych tušil, že se mi budou časem náramně hodit. Podle toho článku Scorpie jsem totiž netušil, o které části Labyrintu přesně píše, ale je klidně možné, že mě ještě dotyčný problém čeká a nemine.
Smyslem zdířek je, že tvoří zámky u dveří menších místností uvnitř středové stavby. Do obvodové části stavby se dá dostat celkem snadno, ale jakmile se dostanete do části se zamčenými dveřmi, tak cesta ven vede skrze teleport, který se musí pokaždé odemknout mincí anebo musíte najít alternativní cestu skrze skrytý teleport a ten je právě v místnosti, kterou otevírá výše uvedený klíčový předmět. Není tedy nutné odemykat vše, ale to na počátku vůbec nevíte, takže jsem se velmi nerad vracel do svého skladiště a předměty zkompletovat (chyběla mi akorát Rowenina hůlka, kterou jsem někde minul).
Skrytý teleport vede do dalšího sálu, odkud se aktivuje další skrytý teleport a skrze něj se dá dostat na velkou křižovku. Jižní směr vede skrze pár puzzle k bráně Citadely, severní směr pak do izolované části End Level 3, kde se dá po vyřešení puzzle s klíči dostat k Ravenovi.
Dovnitř Citadely mě stráž nepustila, ale bylo mi jasné, že v obleku posla to nebude problém, proto jsem nijak nespěchal a vydal se nejprve za Ravenem. Oblast Ravenova doupěte připomíná vzhledem velkého havrana v letu. Raven je dobře skrytý a chová se zprvu neutrálně. Upřímně mě překvapila jeho reakce na starobylé zrcadlo od Honorah, které sebou stále nosím. Ukázalo se, že to byl právě Raven, kdo po tomhle zrcadle touží nejvíce. Byl ochotný zapomenout na vše, jen když mu zrcadlo předám.
Cvičmo jsem si udělal save, protože tentokrát mě opravdu zajímalo, jaké mám vlastně alternativy. Nedat mu zrcadlo vede jasně k boji, přičemž Raven je docela tuhý oponent. Tuhle variantu jsem si samozřejmě zvolil jako hlavní, ale pokud jsem naopak Ravenovi zrcadlo předal, tak mě sám Raven najmul pro dva úkoly. Jedním z nich bylo zabití Heddy, jeho rivalky. No, nezkoušel jsem to, takže netuším, jaká je za to odměna. Po zabití Ravena se dveře na 3 mince trvale otevřou.
Nakonec jsem na Shivu navlékl uniformu poslíčka a zkusil projít přes stráž u brány. Zabralo to! Brána se otevřela a já se ocitl uvnitř. V tu chvíli mě ovšem napadlo, zda-li to není jen jednosměrná cesta, protože jsem se nijak extra nevybavil a můj sklad zůstal daleko za mnou. Nejde ani tak o nějaké cetky, ale ve skladišti jsem zanechal třeba runy s perma bonusem k dovednostem. Chvilku jsem váhal, ale pak jsem se cvičmo odebral do podzemí Citadely, abych jen letmo nahlédl, co mě kdyžtak čeká. Jenomže z letmého nahlédnutí se záhy vyklubal kompletní průzkum, který skončil až ve stokách. Tím jsem si bod návratu zpečetil :)
Popravdě tuším, jak by se to dalo obejít. Pokud existuje cesta ven skrze stoky, tak musí existovat i cesta ven skrze bránu. Paradoxně jsem se nezkoušel skrze bránu otočit, protože jsem jaksi čekal, že k tomu budu potřebovat průvodní list posla. Nicméně to by nebyla zas taková překážka a minimálně jednou bych mohl Citadelu skrze bránu opustit, protože v End Level 2 jsem našel a zlikvidoval ještě jednoho posla. Uvidím tedy časem.
Stoky jsem již popsal, takže mi zbývá už jen podzemí Citadaly. Celá tahle oblast má kruhový tvar a postupně si odkrýváte cestu do jejího středu, kde se nachází hrobka jedné významné postavy. Cestu k ní však stráží tuzí kostlivci a duchové. Skrze teleportační runy se pak dá dostat do dvojice vcelku nezajímavých izolovaných místností.
Cesta k hrobce byla poměrně přímočará. Je k tomu potřeba haldy klíčů, ale vše se dá pohodlně najít cestou sem. Před vstupem dovnitř mě zaujal hint od mluvících úst, který mi prozradil, že zde odpočívá Chess. Okamžitě mi došlo, že jde o zkráceninu jména kouzelnice Chesschantry. Ostatně po kliknutí na ostatky na sarkofágu se mi její duch zjevil v celé své kráse.
Rozhovor s Chess byl zajímavý, ale to co mi pověděla, jsem tak trochu už tušil. Shadow Weaver je totiž její dcera Abighael, která se mstí za příkoří, jež se její rodině udála. Vyvolat Boha Magie by však byla velká chyba, protože Abighael na jeho porážku není dostatečně silná a výsledkem by bylo pouze to, že by Abighael na svět vypustila mnohem větší zlo. Podle Chess mám zapomenout na to, co Abighael provedla a poprosila mě, abych po spojení Staff of Summoning vyhledal Abighael a vyvolal před ní jí samotnou. Ona už se o Abighael postará a navrátí světu mír a klid. Mám si proto vzít sebou její lebku.
V tuhle chvíli jsem si znovu vzpomněl na slova kouzelnice Roweny, která mě nabádala, abych se do spodních pater Citadely za nic nevydával. Je ovšem otázkou, co tím sledovala. Od počátku hry Rowenu podezírám z toho, že právě ona je Abighael. Podle povídky z manuálu se dá vytušit, že Shadow Weaver se zmocnil jejího Amuletu mládí, který je zřejmě spojen s Bohem Magie (on je totiž navíc skutečným otcem Abighael). Nj, ale pokud je Shadow Weaver Abighael, pak nemůže být Abighael Rowena. Vyřešení této záhady mě čeká ve vyšších patrech Citadely ...
Časově jsem se posunul o dalších 12,5 hodiny na celkový čas 51 hodin a 15 minut. Přede mnou jsou už jen 4 patra Citadely. Postava dosáhla úrovně 10 (Heroes) a hlavními dovednostmi je na 8. úrovni. Healing bych mohl docvičit do maxima s pomocí dovednostních knih, mám zrovna dvě knihy z tohoto oboru, ale zatím to nechávám být. V případě nutnosti bych mohl sáhnout ještě po runách s perma bonusy. Ty jsou celkem 3 - Perth (náhodně zvýší jeden bojový skill o 1), Manaz (náhodně zvýší jeden kouzelnický skill o 1) a Odin (náhodně zvýší nebo sníží vybraný atribut, ale zároveň může dojít ke změně pohlaví postavy). Run Perth a Odin mám docela dost.
Přispěvatel: Elemir Prosinec 25, 2018, 22:54:28
Průchod horními patry Citadely je na první pohled dost komplikovaný, ale pokud se na to podívám zpětně, tak hlavní cesta až na vrchol věže je ve skutečnosti přímočará. Problémem však je, že po celou dobu vůbec netušíte, co je povinné a co ne. Věž je poměrně důmyslné bludiště a první tři patra se procházejí kombinovaně. Každé patro pak má svou sestavu potvor a nechybí ani násobné střetnutí s mágem Balthazarem.
Krom toho jsou tu dva další problémy. Jeden spočívá v omezené možnosti opuštění věže a tím pádem omezení přístupu k mému skladišti mimo věž. Krom uniformy posla je potřeba vlastnit jeho průvodní list. Jeden jsem vypotřeboval na první vstup do věže a druhý jsem nechal ležet v End Level 2. Skrze bránu bych tedy mohl projít už jen jednou, pak bych musel procházet leda skrze stoky, což je přinejmenším dost nepohodlné. S dostupností skladiště souvisí druhý problém, protože ve věži jsem se podobně jako v End Level 5 setkal s nutností používat předměty, které jsem zrovna u sebe neměl. V podstatě vše potřebné se dá najít přímo ve věži, ale občas to drhne a v jednom případě se dá dokonce udělat dost hrubá chyba. Nejhorší je ovšem absence teleportačních run, protože runa Raido je jediný způsob, jak se z finálního patra dostat zpět na nižší úrovně Citadely.
Nakonec jsem cesty mimo Citadelu nebo návrat na nižší patra nevyužil, ale rovnou také musím dodat, že jsem Citadelu neprošel komplet. Jsou místa, kam jsem se prostě nedostal - někde jsem postup tušil, jinde to bylo s pochopením průchodu horší, ale hlavně jsem se najednou dostal do finále tak rychle, že už jsem využil přímý postup a přestal se ohlížet zpět. Permabonusy z run a knih jsem nakonec také nevyužil. Dost run jsem nechal ve skladišti a na různých místech poslední části Labyrintu, takže bych to nejprve musel odnosit do Citadely a uspořádat si to. Pořád jsem čekal, jestli to bude nutné nebo ne a nakonec se ukázalo, že Shiva je dostatečně silná i bez toho. A v neposlední řadě jsem měl štěstí, že jsem si do Citadely přinesl dost klíčových předmětů (třeba boty levitace).
Popis pater vezmu spíše systematicky patro po patře, aby to bylo lépe pochopitelné. Úvodní patro se skládá ze tří izolovaných částí. Západní polovina je dostupná ihned po vstupu a vede odtud mimo jiné cesta do podzemí. Na jihu je v menším labyrintu vstup na druhé patro a druhý vstup se pak nachází pro změnu na severu. Pro odkrytí severního vstupu je však potřeba si pohrát s plošinami v místnostech poblíž (odblokují plošiny ovládající dveře poblíž místnosti s uzamčeným žebříkem). Přes druhé patro se dá dostat do východní poloviny prvního patra - z jihu do JV čtvrtiny, ze severu pak do SV čtvrtiny. JV čtvrtina neobsahuje nic zajímavého, ale v SV čtvrtině je dobře uzamčená místnost. Nejprve se však musíte vypořádat s vratnými teleporty, což se mi běžným způsobem pořešit nepovedlo, ale díky botám levitace jsem se snadno dostal k dveřím v chodbě za nimi a tím jsem teleporty krásně obešel. Druhý teleport je dvoucestný a vede do místnosti s plošinou, která oba teleporty deaktivuje.
S dobře uzamčenou místností jsem ovšem nepohnul, protože mi chyběl jeden klíčový předmět. Do místnosti vede několik dveří a každé se odemknou vhozením správného kouzelného svitku do zdířky před nimi. Bohužel jsem někde v Citadele nesebral svitek Blesku. Určitě jsem ho našel, ale už jsem si nevzpomněl, kde jsem ho nechal ležet a do svého skladiště se mi taky zrovna vracet nechtělo. Podle cluebooku se v místnosti nachází Decanter of the Lost Souls, který je potřeba na definitivní zabití Balthazara. Nutné to určitě není, navíc Balthazar byl dost slabý a každou jeho inkarnaci jsem snadno porazil.
Botky levitace jsem využil i na druhém patře a to hned na dvou místech. Na SZ se nachází schodiště na třetí patro, ale v chodbě před ním je past ovládaná plošinou (uzamyká dveře v chodbě). S botami se však deska nesepne. Tohle schodiště není na první pohled důležité, ale oceníte ho při častém pendlování mezi patry, protože je součástí zkratky, takže tudy budete chodit častěji. Druhým místem je střed patra, který je dostupný skrze třetí patro. Je tu jedna truhla s jadeitovým klíčem, ale jakmile truhlu zvednete, tak se plošina pod ní odlehčí a ocitnete se v objetí vratných teleportů. Bez botek nebo teleportační runy Raido je to patová situace. Jadeitový klíč vám umožní odemknout teleport k jedné vybrané knize zvyšující magický skill (nevyužil jsem toho a klíč si schoval na horší časy, nicméně on jiné využití v Citadele opravdu nemá). Na druhém patře jinak zažijete plno hrátek s vícesměrnými teleporty a z pohledu bojů je tu celkem tuho - vyskytují se tu poměrně odolní golemové.
Z pohledu postupu do finále má největší význam samozřejmě třetí patro, ale to je mnohem záludnější než předchozí dvě patra. Krom vícesměrných teleportů je potřeba tu posbírat dostatečné množství černých a bílých perel, díky nimž se dá odemknout přístup k teleportu do místnosti se žebříkem do doupětě Shadow Weavera (4. patro Citadely). Věřte tomu, že sehnat všechny perly není zrovna jednoduché. Je to dokonce tak zákeřné, že přesně pro tento úkol je potřeba i ta perla ze stok pod Citadelou :) Ona už ta dvě předchozí patra mi dala dost zabrat s přemýšlením nad různými puzzle, takže se to pro mě začalo nepříjemně natahovat a hlavně jsem začal ztrácet koncentraci. Nakonec jsem z toho vybruslil a k žebříku na čtvrté patro se dostal. Nicméně u něj jsem si uvědomil, že jsem se ocitl v pasti, protože z téhle místnosti nevedla cesta ven. Šlo by to jedině přes runu Raido, ale ta mi zbyla už jen jedna a chtěl jsem si jí proto schovat na možné horší časy. Runa Raido je opravdu jediný způsob, jak se z finále dostat zpět a musím dodat, že jsem jí málem skutečně potřeboval.
Problém doupěte Shadow Weavera totiž spočívá v tom, že tu musíte posbírat 7 Iron Tokenů, kterými si otevřete portál do středu patra. Jenomže hned na úvod musíte jedním tokenem otevřít cestu po obvodu věže, přičemž cesta je uzamčená jak na jihu, tak i na severu. Časem jsem se proto vrátil a odemkl tokenem i druhé dveře. A právě to byla hrubá chyba - tokenů je na patře jen 8! Mohl jsem se sice vrátit na první patro Citadely, kde jsem si jeden plonkový token ukryl, ale namísto toho jsem se rozhodl, že si celé patro zopáknu. Ostatně ono není rozlehlé, z obvodu se dá skrze teleporty dostat do šesti izolovaných místností a v každé je potřeba najít jeden token. Po dosažení uzamčeného teleportu jsem se přesunul do předsálí komnat Shadow Weavera. V cestě mi stála dvojice mečů podobných WarMongeru, ale WarMonger je díky nově nabyté síle "přesvědčil", aby se vrátily do své sféry bytí.
Na rozhovoru s meči mě zaujaly dvě věci. Jednak jsem si u toho uvědomil, jak nebezpečné by bylo, pokud bych WarMonger nepoužíval a tím ho nevytrénoval. Byl by to v podstatě konec hry, protože bych nebyl schopen jí dokončit. Druhá věc byla poznámka mečů, kterak WarMonger pochytil až příliš lidských vlastností. Další uzamčené dveře jsem odemkl částí Staff of Summoning a za nimi jsem se znenadání ocitl tváří v tvář Shadow Weaverovi.
Shadow Weaver stála v klidu na druhém konci místnosti a v tichosti mě pozorovala. Využil jsem proto situace a vyhnul jsem se rozhovoru. Namísto toho jsem se zmocnil truhly opodál, ve které ležela druhá část Staff of Summoning a náhrdelník magie. Měl jsem tedy už dva předměty, které mohu pro vyvolání použít (onen náhrdelník a hlavu Chess). Oba díly hole jsem spojil s pomocí kouzla Mending a v tu chvíli mě Shadow Weaver oslovila. Rozhodným hlasem mě požádala o předání hole a ihned dodala, že proti ní nemám nejmenší šanci. Pak mi dala čas na rozmyšlenou. Překvapilo mě to, protože jsem čekal spíše bojové finále, ale tomu nic nenasvědčovalo. Rozhodl jsem se tedy pokračovat v načatém plánu a do druhé ruky jsem popadl hlavu Chess a započal vyvolávání.
Shadow Weaver z toho nebyla zrovna nadšená a rozčileným hlasem mi oznámila, že vůbec netuším, co jsem právě provedl. Chesschantru osud tohoto světa nezajímá o nic více než jí, a Chess se nebude rozpakovat získat vládu nad ním pro sebe. Poté mi prozradila, že můj osud byl dávno předurčen a po celou dobu jsem jen plnil její plány, protože to byla právě ona, kdo mě pro tento úkol povolal - ano, Shadow Weaver je nejenom Abighael, dcera Chesschantry, ale je to zároveň kouzelnice Rowena, což mi dokázala tím, že si sundala svou masku. Nyní však není čas na řeči, její matka přichází ...
Jakmile se Chesschantra zjevila, zůstal jsem vlivem záhadné síly paralyzován na místě a Chess mi sebrala z rukou hůl. S její pomocí vyvolala skrze náhrdelník boha Magie. Ihned na to se rozpoutala ohromná bitva mezi ním a oběma ženami. V skrytu duše jsem doufal, že Chess a Rowena boha porazí a poté Chess splní svou část dohody, jenomže jakmile bůh padl, obrátila se Chess proti Roweně. Spolu s Rowenou jsem zahynul i já a Chess se ujala krutovlády nad světem.
Nebyl to zrovna hrdinský konec, ale i to se stává ;) Poté jsem si ještě vyzkoušel další dva možné konce. Vyvoláním boha Magie jsme s Rowenou opět zahynuli a bůh nastolil svou krutovládu. Existuje však ještě jedna varianta. Vzpomněl jsem si na rozhovor WarMongeru se strážnými meči a začal jsem uvažovat, že WarMonger byl přeci dlouho ve spojení s Borelem, takže by mohl být dostačující pro jeho vyvolání. A skutečně to funguje. Jakmile se Borel objevil, Rowena propukla v pláč a spolu se svým otcem se vydala do jiné sféry bytí, aby žili svůj spokojený život mimo svět, který by je už beztak nikdy nepřijal. Spolu s nimi zmizel i Warmonger a po Roweně zůstal na zemi oblek Shadow Weavera. Ze zvědavosti jsem si ho navlékl na sebe a prošel jedním z nově otevřených teleportů. Ocitl jsem se mezi strážemi a jejich velitel mi sdělil, že vojska právě dobyla poslední vzpurná místa a finální vítězství je tak naše. Nato zmlkl a čekal na nové rozkazy. S klidem jsem mu odvětil, že nyní nastává nová doba, doba míru a blahobytu. A já? Bez větších rozpaků jsem přijal svou novou roli vládce světa.
Popravdě jsem si po tom všem docela oddychl. Citadela byla tak akorát na hranici únosnosti, kdy byla hra ještě zajímavá/zábavná, a kdy by to bylo už jen zbytečné natahování herní doby. Vlastně jsem nyní rád, že jsem si lokacemi Otherside prošel už mnohem dříve, protože co do obtížnosti puzzlů jsou na tom podobně, hned za sebou by to byla mnohem větší zátěž. V nadzemních patrech Citadely jsem strávil 8 hodin a 15 minut, čímž jsem se dostal na celkový čas 59,5 hodiny. Herní dobu jsem tedy odhadl poměrně dobře. Do souhrnu se zatím pouštět nebudu, ale s klidem mohu prohlásit, že The Summoning je opravdu povedená hra a klidně jí nafařím 80% (je to skutečně hodně porovnatelné s Anvil of Dawn - tam kde AoD ztrácí, tam The Summoning exceluje a naopak, takže je to hodně vyrovnané, a proto i to shodné hodnocení). Ostatně některé ty mouchy bych chtěl probrat právě ve finálním zhodnocení.
Přispěvatel: Richmond Prosinec 27, 2018, 17:08:22
Přispěvatel: Elemir Prosinec 27, 2018, 18:27:58
Repetitivní ta hra samozřejmě svým způsobem je, ale každá ta lokace je nadesignovaná tak, že jsou ty prvky různě obměněné a kombinované a pak se také střídají ob několik lokací, takže nikdy neprocházíš 2x po sobě skrze stejné puzzle apod. Už jen s těmi vícesměrnými teleporty se toho dá vymyslet docela dost. Pořád to tedy zkouší tvou pozornost. Tohle se mi na tom právě strašně líbilo, ale ke konci toho už bylo opravdu moc. Chvilkama si to přímo říkalo o ručně kreslenou mapu, ale to tu zrovna nejde nijak snadno dělat, leda bych si tiskl přímo automapu ze hry a dělal si poznámky do ní. Jediný skutečný problém činí rychlost regenerace many, ale kupodivu jsem i s tímto dokázal slušně vyběhnout a nečinné postávání jsem absolvoval jen několikrát.
Možná udělám hned dva souhrny - jeden sem a druhý přišpendlím na oldgames, protože těch mých 80% tam teď vypadá jak pěst na oko :D
Přispěvatel: Elemir Březen 23, 2019, 13:35:09
The Summoning (1992) je v pořadí třetí hrou studia Event Horizon Software, které si dnes pamatujeme spíše jako DreamForge Intertainment (společnost se v roce 1993 po vydání hry Veil of Darkness přejmenovala). Už tahle souvislost by mohla o lecčems vypovídat, ale ve skutečnosti to není tak jednoduché. Event Horizon Software nebyli nováčky v herním průmyslu, v podstatě se jednalo o ostřílené matadory - jako DreamForge Intertainment je máme spojené s takovými peckami, jakými jsou oba díly Ravenloftu (1994 a 1995), nebo se sice vlažněji přijatým, ale technicky jinak výborným Anvil of Dawn (1995). Nicméně v případě The Summoning se přeci jen pohybujeme na samém počátku kariéry studia, které si teprve muselo své místo na slunci vybojovat.
V roce 1990 vyšla jejich prvotina Darkspyre, což je realtimový dungeon pro sólo postavu, který v porovnání s The Summoning působí spíše jako technické demo. Ona to je plnohodnotná hra, ale krom bojů a řešení různých puzzlů neobsahuje nic jiného. Na herní plochu nahlížíte z Top-Down pohledu a k ruce si občas musíte vzít čtverečkovaný papír. Boje a vývoj postavy jsou přitom perfektní - ostatně vývoj postavy je lehce modifikovaný Dungeon Master ;) Boj je kapánek komplikovanější, protože se musíte k nepříteli správně natáčet, ale jinak se jedná o klasické sekaní a mezi jednotlivými seky (popř. obecně jakýmikoliv akcemi) je různě dlouhá prodleva (moderně označovaná jako cooldown - zklidnění).
Po Darkspyre došlo k mírné modifikaci použitého enginu a na herní obrazovku se začalo nahlížet mírně zboku (iso-pohled). V roce 1991 Event Horizon Software vydali hru Dusk of the Gods, což je RPG zasazené do prostředí severských mýtů, které už působí jako příprava na rozsáhlejší a propracovaný The Summoning. Ostatně podobný mezikrok udělali v Event Horizon o několik let později, kdy mezi Ravenloft: Strahd's Possession a Ravenloft: Stone Prophet vsadili Menzoberranzan. A opravdu, ta kvalita se titul od titulu napříč celou jejich tvorbou lepšila, byť v případě Menzoberranzanu se mnou nemusíte souhlasit. Nicméně Menzoberranzan už jsem před nějakou dobou probíral, tak se můžete podívat na jeho shrnutí přímo v patřičném topicu.
Pokud bych měl hodnotit The Summoning jen v rámci studia Event Horizon Software, tak to bude velmi jednoduché, je to u mě jasný top, co na tomhle enginu v rámci cRPG vydali (Veil of Darkness beru jako adventuru) a minimálně 80% je jasných. Jenomže z pohledu roku 1992 to může vypadat poněkud jinak. The Summoning se pokusil zacílit přesně tam, kam se o pár měsíců dříve stihla trefit Ultima Underworld a tím byl osud The Summoning podle mě zpečetěn. Krom toho vyšla v ten samý rok celá řada významných dungeonů/cRPG, které dnes po právu řadíme mezi klasiky žánru, jmenovitě třeba Wizardry VII, Eye of the Beholder III: Assault on Myth Drannor, Might and Magic: Clouds of Xeen, Realms of Arkania: Blade of Destiny, Ishar: Legend of the Fortress a další. V tomhle kontextu celkem i chápu řadu nižších hodnocení, ale The Summoning podle mě dokonale naplňuje to, čemu by se dalo říkat "Hidden Gem". Měl prostě jen smůlu, že v té konkurenci tak dokonale zapadl. Přitom v Computer Gaming World si ho o řadu měsíců později pochvalovala samotná Scorpia.
Já jsem si od dohrávky The Summoning nechal záměrně delší pauzu, abych si ujasnil, jak tu hru vlastně popsat a zasadit do kontextu, popř. jestli to nevzít za úplně jiný konec. Důvodem bylo právě celkově nižší hodnocení hry napříč weby, které příliš nekoresponduje s tím, čím se The Summoning stal pro mě, a popravdě mi to začínalo být divné. Už několikrát jsem tu tuhle polemiku vedl, a jen zopakuji, že vzhledem k mým dnešním znalostem bych asi část svých hodnocení her pozměnil, protože už mám za sebou přeci jen slušný vzorek dohraných dungeonů a dokáži je mezi sebou mnohem lépe a objektivněji porovnat, nicméně dungeony jsou pro mě poměrně specifický druh žánru, kde jasně preferuji atmosféru a celkovou hratelnost, tak si dovolím zůstat svůj :)
Poznámka: Ve finále těch pauz při psaní shrnutí bylo více, protože jsem měl tendeci se místy příliš odklánět od tématu.
K prodlevám při psaní mě vedly celkem dva hlavní důvody, jednak je to moje současná rozehrávka The Elder Scrolls: Arena, kde jsem z počátku hodně tápal, jak tu hru uchopit (ona to nakonec vyřešila za mě právě díky své atmosféře). Druhým důvodem bylo Chesterovo hodnocení Black Cryptu (http://crpgaddict.blogspot.com/2019/01/black-crypt-won-with-summary-and-rating.html), kdy jsem si uvědomil, jak nebezpečné může být škatulkování her a hlavně jaký může nastat problém v chápání různých herních pojmů. Cheta nějak extra nesleduji, jednak jsem jeho existenci začal vnímat mnohem později a pak si hlavně vybírám jen tituly, které mě opravdu zajímají. Možná právě proto mi v jeho vyjádřeních něco uniká, ale bez ohledu na to, u Black Cryptu podle mě šlápl dost vedle.
Při popisu her máte v základu dvě možnosti, jak k němu přistoupit. Pokud nejste limitováni místem, pak nejlepší forma recenze je opravdu detailní popis toho hlavního, čím se hra vyznačuje. Pokud si chcete práci zjednodušit, nebo máte málo prostoru pro psaní, anebo píšete pro znalé publikum, pak je jednodušší určité aspekty hry popsat příměrem vůči podobné známější hře. Co si budeme povídat, vývoj her je plný vzájemných inspirací napříč herním světem a vždycky tu bude existovat nějaký titul, který lze pro danou skupinu her považovat ve své podstatě za obdobu Biblického Adama a Evy. Jenomže ono to ve skutečnosti není tak jednoduché. Jak se herní průmysl vyvíjel, narůstala i ta společná základna inspirací a mnohé hry jsou ve skutečnosti kombinací mnoha takových Adamů a Ev. Každý aspekt hry pak klidně můžete spojit s úplně jiným příměrem a teď je otázkou, nakolik to lze ještě za zjednodušení považovat. V tuhle chvíli začne být různé škatulkování her spíše na obtíž (nota bene uvnitř stejného žánru).
The Summoning by se dal na základě vzhledu a zakladní funkcionality popsat jako výsledek vztahu Ultimy a Dungeon Mastera, kde ovšem neovládáte skupinu hráčů, ale k dispozici máte jen jednu jedinou postavu. Po stránce interakce a skladby hlavního příběhu je to pak bratranec Ultimy Underworld ... a tím bych mohl skončit a ve výsledku víte kulový :) Toliko ke klonům a podobným nesmyslům. No, já mám výhodu v tom, že tohle není recenze, ale souhrn, byť si zrovna říkám, jestli to je opravdu až taková výhoda? K popisu vzhledu a k popisu vývoje postavy opravdu stačí onen příměr s Ultimou a Dungeon Masterem, na tom není co vysvětlovat, ale pro nás jako pro hráče je mnohem důležitější, jak to k sobě ladí a jak se The Summoning vlastně hraje, a tom by ten souhrn měl být především.
Z počátku je to trošku nezvyk. Vývoj postavy pochopíte poměrně rychle, obzvláště pokud máte Dungeon Mastera za sebou, v principu je to v podstatě to samé, jen v bleděmodrém. Díky tomuto modelu vývoje postavy navíc dostanete ohromnou volnost, protože nejste nijak svázáni s konkrétním povoláním a při tvorbě postavy si volíte jen to, co si pro tu chvíli myslíte, že se vám na úplném počátku hry bude více hodit. Nicméně se můžete kdykoliv velmi snadno přeorientovat, anebo si klidně zahrát na univerzála. Každou dovednost se totiž učíte jejím používáním. Záleží tedy opravdu čistě na vás. I když úplně tak svobodné to vlastně není.
Trénink dovedností má totiž ve své podstatě dvojí omezení. Z pohledu zbraňových dovedností jste limitováni tím, že zbraně se poměrně rychle opotřebovávají, takže rozbité kusy budete muset nahrazovat tím, co budete mít zrovna po ruce (zbraň se po rozbití doslova vypaří). Díky tomu si každou ze čtyř zbraňových dovedností budete cvičit celkem rovnoměrně. U kouzel je to o něco lepší, protože každá ze čtyř škol magie obsahuje krom bojových kouzel i kouzla na boji nezávislá (např. otevírání dveří) a v jejich tréninku jste tak limitováni jen vlastní trpělivostí s jejich opakovaným sesíláním (ve hře chybí spánek a mana se regeneruje velmi pomalu). A proč vlastně tolik zdůrazňuji ten boj? No, to je právě to druhé omezení. The Summoning obsahuje finální počet nepřátel, takže krom předem daného celkového množství zkušeností máte též limitovaný počet příležitostí pro bojové akce. Vytrénovat zbraňovou dovednost do maxima čistě v boji, je proto takměř nemožné. Ve hře naštěstí existují bonusové knihy a hlavně si až do konce hry vystačíte i s nižšími úrovněmi dovedností.
Rychlost rozbíjení zbraní je hodně limitujícím prvkem, který vám hra na počátku dobře skryje. Úplně první, s čím budete zápasit, je totiž samotné ovládání hry a koordinace pohybu postavy. Na první pohled se to nezdá, ale naklonění herní roviny je lehce matoucí (pro orientaci) a pokud jde o ten pohyb postavičky, tak ten je důležitý kvůli boji a interakci s okolím (k interaktivnímu prvku se musíte nejprve dostatečně přiblížit a poté se k němu správně natočit, obdobně to platí i pro ten boj). Ono to s tím nakloněním herního okna vlastně není tak úplně výstižné, herní výhled je nakloněný a zároveň se vám bude zdát, že celý prostor je trochu pootočený vůči severu (jakoby nahoře obrazovky nebyl sever, ale místo něj tam byl severovýchod). Chce to skutečně nějakou chvíli, než si na to zvyknete. Mě se navíc na počátku povedlo, že jsem přehlédl způsob vyvolání automapy, takže jsem hezkou řádku hodin musel mnohem více namáhat svůj orientační smysl.
Automapa je hned další zajímavost hry. Vyvolává se použitím speciálního svitku, který dostanete hned na počátku hry. Sama automapa má jednu ohromnou výhodu - krásně na ní vidíte komplet celé patro a aktivní stav různých dveří. V samotném herním okně totiž vidíte jen blízké okolí, což je svým způsobem hodně podobné omezené dohlednosti ve first person dungeonech, proto má automapa ve hře takový význam. Nejprve si však musíte celé patro projít, jelikož jednotlivé body (místa) se zaznamenávají průběžně při procházení (hodně to v tomto ohledu připomíná Map Kit z Wizardry VII). Ruční mapování v The Summoning nepřipadá skoro v úvahu, což vás na jednom místě hry donutí ke skřípění zubů - mohu prozradit, jde o stoky.
Většina lokací má ve hře přijatelnou velikost (komplet se vejdou do okna automapy) a nejde přitom o žádná komplikovaná bludiště, byť tu samozřejmě narazíte na izolované oblasti dostupné jen skrze teleporty nebo teleportační runy, popř. některá patra prolézáte kombinovaně, ale není to nic, co byste případně nezvládli i bez automapy. Stoky jsou ovšem něco jiného. Jsou to dohromady 3 samostatné oblasti, přičemž každá z nich je natolik rozlehlá, že se do okna automapy nevejde a navíc jde o šílená a hodně tuhá bludiště (potvory + topení v hluboké vodě). Stokám se dá ve hře naštěstí vyhnout, ale musíte si dávat dobrý pozor na úkolové předměty (k tomu se ještě časem vrátím).
Správně bych se měl teď o kousek vrátit a prozradit něco k UI, ale to je zrovna jedna z věcí, kterou je dobré spíše vidět a ozkoušet si jí. Pochopit práci s UI je přitom mnohem jednodušší, než si secvičit přesný pohyb s postavičkou. The Summoning se dá krásně ovládat myší, prakticky k tomu nepotřebujete žádné klávesové zkratky, jedinou záludností je karta postavy a inventář. Samotné herní okno je ve skutečnosti tvořeno dvěma na sobě nezávislými okny, která jsou položená jakoby na sobě. Svrchní okno přitom představuje kartu postavy + inventář a je vertikálně posuvné, takže si ho vytahujete a skrýváte posunem nahoru a dolů, čímž mimo jiné měníte výhled na herní obrazovku, která je pod ním (nebo lépe řečeno za ním). V minimální velikosti vidíte na kartě postavy portrét vašeho charakteru + ukazatele stavu, ikonky rychlých slotů a část inventáře. Jakmile si UI osaháte, tak vám to celé přijde poměrně intuitivní, ono to vypadá děsivě jen při popisu :)
Trošku komplikovanější jsou rychlé sloty pro kouzla, tady mi třeba z počátku uniklo, že v rámci jednoho slotu lze listovat a mít tak připraveno více kouzel dané školy najednou, ale nebudu to nijak komplikovat a posunu se dále. Ostatně není od věci si u The Summoning přečíst manuál. Ohromným plusem hry je fakt, že její ovládání je bez ohledu na prvotní pocity opravdu intuitivní a na počátku vám hra nabídne dostatek času, abyste si vše mohli v klidu osahat. Hra nikam nepospíchá, nemá žádný časový limit a dokonce vám dá na výběr, jak rychle se chcete vydat po hlavní příběhové lince lince.
Intro hry má dvojí účel, ale to je u tohoto vývojářského týmu standard. Jednak vás uvede do příběhu a zároveň si během něj definujete váš herní charakter. Příběh The Summoning je takový fantasy standard, který začíná rozsáhlejší povídkou na stránkách manuálu - v intru pak vidíte její stručný souhrn, nicméně doporučuji si povídku přečíst. The Summoning dějově navazuje na Darkspyre a bez znalosti souvislostí budete mít guláš v jednotlivých postavách. Povídka má bohužel jednu vadu, po jejím přečtení jsem začal tušit identitu hlavního záporáka. Je to obdoba Columbovského přístupu k řešení případu, vy sice identitu zločince tušíte, ale nejprve ho musíte konfrontovat s dostakem faktů a on se zřejmě nakonec sám přizná. V The Summoning ve skutečnosti nemáte možnost cokoliv ovlivnit, děj je poměrně přímočarý a ve finále máte jen 3 možnosti, jak se zachovat.
Přispěvatel: Elemir Březen 23, 2019, 13:35:23
Po intru se objevíte v lokaci s názvem Antechamber, což je malá úvodní lokace, jejíž smysl a účel spočívá v tom, aby vám dala na výběr mezi přímým postupem do hry a tutorialem. Tutorial se skládá ze tří samostatných lokací a každá se věnuje určitému aspektu hry. Jeho absolvování není nezbytně nutné, ale rozhodně to není ztráta času, byť byste třeba The Summoning hráli už podruhé (příběhově je tutorial provázaný se zbytkem hry). Tutorial je navíc propojený s hlavní částí hry, takže si ty lokace lze projít kdykoliv. Naproti tomu přímý postup do hry je trošku komplikovanější, protože vyžaduje znalost kouzla na odemčení dveří (Kano). Jeho znalost přitom závisí na vaší úvodní volbě zaměření postavy, ale v případě absence kouzla není třeba zoufat, na počátku tutorialu se ho dozvíte.
Kouzla se podobně jako u Dungeon Mastera sestavují skládáním určitých prvků - v DM to jsou runy, v The Summonig pak gesta dlaní. Gesta získáváte postupně tím, jak objevujete svitky s popisem konkrétních kouzel. Připravte se ovšem na to, že gest je hezká řádka. Objevování nových kouzel jejich náhodnou kombinací je díky tomu a pomalé regeneraci many prakticky nemyslitelné. Hledání svitků a řešení úkolů je mnohem jistější cesta, jak si rozšířit repertoár kouzel. Vedle klasické magie lze pro některá kouzla používat i runové kameny, což může být užitečné, ale runových kamenů je celkově omezený počet a samozřejmě zabírají místo v inventáři. Výhodné jsou spíše podpůrné kameny, např. runa Berkana, která vám doplní manu do maxima.
Volba zaměření postavy během intra je opravdu jen tou prvotní volbou. Během tutorialu, ale i při přímém postupu do hry, máte možnost svou orientaci změnit a zaměřit se na něco jiného, popř. si základ dovedností rozšířit. Zrovna magie je typickým příkladem, protože nutný základ vašich kouzel tvoří školy Sorcery a Healing, proto jsou jejich kouzla obsažená už v tutorialu. Díky tomu si je můžete poměrně snadno osvojit a začít s tréninkem příslušných škol/dovedností.
Tutorial je ovšem záludný v tom, že vám celkem úspěšně skryje problémy spojené s rozbíjením zbraní. Zbraní všeho druhu je v tuhle dobu všude dost a frekvence rozbíjení není nijak závratná. Později však zjistíte, že zbraní citelně ubylo a k dispozici je omezený počet druhů. A jako na potvoru to budou zbraně, na které se vůbec, ale vůbec nespecializujete :D Nemusím snad ani dodávat, že potvory jsou s postupem ve hře stále odolnější, takže vaše efektivita jako nováčka s danou zbraní bude viditelný handicap. Časem se dostanete do stavu, kdy budete mít skoro všechny zbraňové dovednosti na podobné úrovni a ani v jedné nebudete excelovat. V druhé polovině hry se však dostanete k nerozbitelnému meči, což je trošku škoda, protože já osobně mám raději hry, kde je větší volnost ve výběru zbraní pro finále. Ono tomuhle konkrétnímu meči se totiž ani nevyhnete, jeho používání je nezbytně nutné pro úspěšné dokončení hry, ale více k tomu prozrazovat nebudu.
U peripetií s rozbíjejícími se zbraněmi vás brzy napadne, že by bylo dobré si nosit nějakou zásobu sebou. Inventář postavy je ale omezený, což se dá sice kompenzovat bednami a vaky, ale krom toho má postava váhový limit. Jak už u mě bývá zvykem, vyřešil jsem to dočasnými skladišti. Problém skladišť ovšem spočívá v tom, že je čas od času musíte přestěhovat blíže vaší současné pozici, což obnáší zdlouhavé přenášení, protože přetížená postava se neúměrně vleče. Vzhledem k tomu, že jsem schovával prakticky vše, tak to byly desítky plných beden :) Bral jsem dokonce různé kameny, co kdyby se to všechno jednou hodilo? A taky že hodilo, vůbec jsem nemusel litovat!
Pokud jde o různá puzzle, tak The Summoning je poměrně zákeřná hra. Různých variací puzzlů není mnoho a všechno se to v podstatě v různých obměnách opakuje, ale ten samotný systém je přitom geniální. Na počátku se třeba setkáte s jednoduchým plošinovým puzzle, na kterém se naučíte, jak s ním pracovat. Později ve hře najdete obdobné puzzle, ale s vyšší úrovní obtížnosti nebo prokombinované s jiným puzzle. Hra si vás takhle sama učí a ukazuje vám různé možnosti. Na vás je potom ty znalosti využít a správně je skombinovat. Pokud něco z toho nepochopíte, tak později budete mít vážný problém. U složitějších puzzlů se např. využívá magie, takže znalost efektů kouzel také není od věci, byť byste ta kouzla běžně nepoužívali. Samotná zákeřnost puzzlů však tkví v něčem jiném a tím jsou různé předměty, bez nichž se při řešení neobejdete.
U některých předmětů snadno odhalíte, že budou součástí nějakého úkolu nebo puzzle, ale pak je tu řada předmětů, které byste si s ničím takovým rozhodně nespojovali. V The Summoning plníte z pohledu příběhu jediný úkol, ale krom něj budete v podzemí narážet na různá NPC, která po vás budou požadovat různé služby a předměty ... Nyní budu trošku SPOILOVAT ... Na to ovšem pozor! Smyslem těchto úkolů je z vás vymámit důležité předměty. Já vím, vykašlat se na pomoc umírající kleričce je těžké, ale klidně se na tyhle úkoly můžete vybodnout, nejsou za to žádné zkušenosti a na příběh to nemá vliv. Ale i když všechny tyhle nástrahy překonáte a k Citadele si dopravíte všechny poctivě nasyslené věci, tak vám hra nehodí pod nohy jen klacek, ale přímo kládu, protože cesta do Citadely a zpět přes hlavní bránu má omezený počet průchodů, takže pokud budete neopatrní, zbydou vám jako alternativa už jen stoky :D
Výborné na tom je, že hra si s vámi doslova hraje. Vždycky existuje nějaká alternativa. Různých klíčových předmětů je ve hře vícero kousků, takže časem zas nějaký objevíte. Stejně tak pokud si někde vyplácáte klíče. Až na to dojde, hra vám poskytne jiné. Hodně věcí je totiž nepovinných, ale to vy jakožto nováčci ve hře samozřejmě nemůžete vědět, a tak se budete usilovně snažit najít další klíč, abyste ty zpropadené dveře mohli otevřít, protože za nimi je zajisté předmět, který vám zrovna chybí ... jenomže ono za těmi dveřmi ve skutečnosti není vůbec nic :) Botu ovšem udělat můžete, obzvláště bych varoval před neuváženým používáním teleportačních run (zatím jsem to nezmínil, ale ve hře není ani jeden obchodník!). V The Summoning máte naštěstí neomezený počet savů, takže tu máte hned jednu z nejsilnějších pojistek před dead endem.
Mě tenhle aspekt hry nesmírně bavil. Úplně čistě svépomocí jsem všechna puzzle taky nedal, problém byl právě v tom šetření run, takže jsem přinejmenším jednou zapomněl, že by dotyčná lokace mohla mít nějakou izolovanou oblast. Pomohlo tedy pouhé nahlédnutí na odkrytou mapu lokace, aby mi to docvaklo. Jinak ta běžná interaktivní puzzle nejsou zas tak komplikovaná, jen musíte opravdu dávat dobrý pozor už od začátku, abyste měli přehled o možných způsobech řešení. Trošku komplikovanější jsou pak slovní zadání, ono ne vždy si byť jen vzdáleně vybavíte, co by mohla hra asi tak chtít a tak dojde na klasické zkoušení všeho na všechno. Pokud jste třeba do podobného většího zákysu nečetli manuál, tak v tuhle chvíli na to dojde, protože některá řešení najdete ukryta právě v něm.
Puzzle nebo rozhovory s NPC přitom nejsou něčím, co by se dalo označit za vítanou změnu v nastávající rutině, protože co si budeme povídat, The Summoning je klasický dungeon a jeho nedílnou a většinovou složkou jsou zkrátka boje. Hra je poměrně rozlehlá, ale před rutinou vás chrání pravidelná obměna nepřátel a prostředí. Boj tak není příliš monotónní, byť technika boje není vyslovený zázrak a jakmile zvládnete pohyb s postavičkou, tak máte půlku úspěchu zaručenou. Nepřítel má stejně jako vy mezi údery pauzu, takže před výpadem couvnete a v pauze přiskočíte a udeříte. V 75% vám to vyjde a potvora vás ani neškrábne. Problém jsou akorát rychlejší potvory a bossové lokací. Tuhé bosse nemá smysl pižlat, ve hře totiž existuje taktický prvek v podobě otravy, která je perzistentní, takže stačí bosse otrávit a pak kroužit po místnosti, dokud boss nenatáhne bačkory. U jednoho bosse to na férovku ani nejde ... eh, asi bych měl spíš napsat v rozumném čase to nejde. Ale tohle v pravý čas sami poznáte. Finále hry je jinak nebojové.
Ono by se toho dalo napsat docela dost i o předmětech, ale já se k závěru zaměřím už jen na dialogy s NPC, protože tohle je složka hry, kterou chtěli vývojáři do světa dungeonů (myšleno kobek) přinést něco nového, ale v tomto je předběhla právě Ultima Underworld. Smyslem NPC bylo celý labyrint oživit, dát mu mnohem větší smysl - konkrétně ukázat, že to nejsou jen kulisy pro boj, ale že tohle místo si žije vlatním životem a potýká se s každodenními problémy. Systém dialogů hodně připomíná Wizardry 6 a 7, ale kupodivu jsem nebyl schopný u nikoho najít topic, který by mi odkryl skryté dialogy. Údajně to jde, ale asi jsem během rozhovorů nedával přílišný pozor, takže mi něco uniklo. Ono není divu, NPC je v The Summoning opravdu požehnaně a hra navíc neobsahuje deník. Vemte si, že ve hře je přes 30 lokací a v některých jsou klidně 3 NPC. Život to hře opravdu dodalo, ale co naplat, Ultima Underworld to zkrátka dělá lépe a má lépe našponovanou atmosféru. Což mě tak napadá, že hudební podkres v The Summoning není nic moc.
Musím říci, že The Summoning mě opravdu chytil a věnoval jsem mu veškerý dostupný čas. Je to vskutku hodně chytlavá záležitost a její mechaniky se snadno osvojí. Překvapila mě i kombinace puzzlů a příběhu, Ultima Underworld je v tomto ohledu jasný top, ale i v The Summoning najdete pasáže, které by UUI mohly směle konkurovat, např. hlavní puzzle v jiné dimenzi. Mouchy bych možná protentokrát ani nehledal, jedinou vadou na kráse je asi iso-zobrazení, ne každému to musí sednout. Když jsem třeba po odehrání TS uvažoval nad rozehrávkou Dusk of the Gods, tak jsem se zarazil právě nad tím, že budu vlastně hrát jenom trochu jiný TS a to už mě moc nelákalo. Pokud jde o hodnocení, tak za sebe zůstanu u těch 80%. Určitě je to hra, která si pozornost zaslouží.
Přispěvatel: Ringo Březen 26, 2019, 16:12:00
Teď doufám, že jej dají na GoG, tohle bude určitě must have a must play.
Přispěvatel: Richmond Březen 26, 2019, 18:53:08
Shrnut jinak super, je vidět, že autor už má hodně nahráno a může srovnávat, což je vždy plus. Já už to psal asi víckrát. Považuju tuhle hru za hidden gem a utvrdila mě v tom právě recenze Scorpie v CGW. Krabici navíc není problém sehnat i za slušné peníze, tak doufám, že se sbírka rozroste.
Pro mě asi opravdu bude v té hře největší problém orientace plus to natáčení postavy pro souboje a interakce. Ale snad to zvládnu.
Mimochodem, Veil of Darkness jsem kdysi dohrál a je to opravdu špičková adventura s RPG prvky, určitě doporučuju.
Přispěvatel: Elemir Březen 27, 2019, 08:36:18
TS lze ovládat na klávesnici i kombinovaně, je potřeba si to vyzkoušet. Přes klávesnici se dají třeba krásně vyřešit směry chození, protože postava pak chodí přesně v daných směrech, ale mě spíš sedlo kroužení s postavičkou skrze myš a útok/volba typu útoku pak přes klávesnici. Problém je to zdánlivé pootočení herního okna, u myši jsem jasně viděl, že kam ukazuji, tam taky jdu. Dostatečné zvládnutí pohybu si lze otestovat už v tutorialu, kde se objeví tuším hned dva souboje s vícero nepřáteli najednou. Jde mezi nimi krásně kličkovat a jde to uhrát v podstatě bez zranění. Alternativou je nahnat nepřátele v chodbách ke zdi, kde je pak mantinelem pohybu právě ta zeď, která drží postavu ve správném směru (hrozí však možné přehlédnutí vypadlého lootu).
Každopádně není to nic extrémního, je to opravdu hlavně o zvyk. Potíž je spíš léčení a magie obecně, protože obnova many je velmi pomalá, proto je dobré se raději lépe bránit (bojovat), než postavičku potom zdlouhavě léčit. Limit v obnově many je bohužel problém i pro samotné hraní, kde potom jasně převládá boj zbraněmi a magie je hlavně support. Několikrát se mi stalo, že jsem hru nechal běžet a šel si dělat něco jiného, protože jsem měl manu na nule. Navíc jsem úzkostlivě šetřil doplňovací runy, ostatně jako všechno ostatní. Pořád jsem čekal, že to ke konci výrazně přituhne, ale bojová obtížnost hry je nakonec vyrovnaná.
Osobně mám krabici, ale na GOGu je to skutečně jedna z mála her, co tam ještě postrádám. Přitom se docela divím, že to GOG nebere systematicky, ale zase je pravdou, že Ravenlofty a Menzoberranzan byli zařazeny spíše jako škatulka AD&D. Tohle by spadlo do nějaké obecnější produkce SSI a v ní je celkově halda her.
Jinak k tomu srovnávání, musím říci, že to na sobě sám cítím. Více o těch hrách a souvislostech přemýšlím a hlavně mi docházejí určité komentáře ze starých diskusí, které třeba probíraly různé mechaniky, nebo jsem třeba moc nechápal porovnání pro mě docela odlišných her. Ono jak jsem byl úzce vázán na tu větev her odvozených od D&D (potažmo TES III), tak to bylo hodně znát. Však taky u Anvil of Dawn jsem s tím z počátku u kategorizace zápasil. Pro mě to není úplně přirozené, protože jsem do toho vlaku naskočil až v době, kdy už ty hry tak různorodé nebyly. A tady je právě hezké sledovat, co se odkud v těch hrách vzalo.
Přispěvatel: Richmond Srpen 25, 2020, 18:28:41
Přispěvatel: Elemir Září 03, 2020, 06:55:06
Přispěvatel: Richmond Září 03, 2020, 17:31:42
Přispěvatel: Ringo Září 03, 2020, 18:03:42
Přispěvatel: Elemir Září 03, 2020, 19:53:58
Přispěvatel: Ringo Září 03, 2020, 20:22:50
Přispěvatel: Elemir Září 03, 2020, 21:38:32
Přispěvatel: Ringo Září 03, 2020, 21:45:43
Z časových důvodů to ale je mimo plán. Nejhorší je, že to retro hraní mě zaměstnává takřka na plno a já přitom rozjel i několik novějších moderních her a vždycky si říkám, rozehraji si do toho takovou bokovku na relax, když si budu chtít od té nové hry na chvíli odpočinout a tou bokovkou má být nějaká retro hra z devadesátek, i taková, kterou jsem už hrál a nakonec pak zjistím, že se ta retro pařba stala pařbou hlavní a k té modernější hře ne a ne se vrátit. Vlastně si říkám, nepřemáhám se já? Co stojí za touhou rozehrát moderní hru, když mě stejně vždycky asi bude nejvíce lákat rochnění se v pixelech :-)
Přispěvatel: Elemir Září 04, 2020, 21:33:57
Přispěvatel: Ringo Září 07, 2020, 11:55:18
A u Black Cryptu jsi mi připomněl, že už asi půl roku mám předchystanou recenzi, ale nevím proč, nechce se mi k této hře dávat obrázky z netu (jako to dělávám u her, které jsem dohrál dávno a screeny se mi nezachovaly) a chci tam dodat svoje, což by znamenalo hru znovu a to mi kapku nabourává plány :-) Je to prostě příliš TOP dungeon na to, abych to odbyl zapůjčenými obrázky od jiných.
Přispěvatel: Ringo Srpen 31, 2023, 14:51:57
Ale proč to píši. Zvědavost mi nedala a rozhodl jsem se podívat na pasáž zdejšího deníku do momentu, který jsem již prošel a popsal (abych si to nevyspoiloval, snažím se jet vlastními silami bez návodu, a taky abych měl to své popsáno vlastními slovy bez hintů z jiného deníku, jak danou situaci pospat, v tomhle jsem naprosto zásadový:-), a to abych se podíval, zda jsme postupovali stejně, protože hra má dost nelineárních momentů. Překvapilo mě, jak jsme to každý hráli jinak, ale hlavně mě zaskočila jedna věc.
Protijed. Ten se nachází totiž už v Broken Seal One za Larsem (kterého je třeba zabít, což mě popravdě nenapadlo, že bych měl sejmout NPC, která na mě neútočí a podíval jsem se tady bohužel poprvé do návodu, protože on má gold key), pak je třeba otevřít zámek, který vyžaduje nejen ten jeho gold key, ale diamant k tomu. Otevře se místnost, v níž je protijed. Pak lze získat to zrcadlo a projít bezpečně Gazery. Překvapilo mě, že jsi tenhle quest řešil až tak zpětně, kdy už to nemělo význam a nesl jsi takovou štreku protijed nalezený v Crimson Domain.
Dále jsi ze startu psal, žehra neukládá přesně tam, kde ukládáš, ale že má asi nějaké instantní savepointy, kde tě to po loadu hodí a musíš třeba nějakou část jet znovu. Mně se teda hra takhle nechová a kde uložím, tam taky loadnu, se vším všudy. Napadlo mě, že ti tohle mohlo dělat nějaké paměťové nastavení DOSboxu, kdy ti to sice savlo do paměti, ale ne přímo na disk. tam se to uložilo třeba až po té, co hra donutila hard disk hrábnout do paměti a něco z ní načíst.
Celkem je zajímavé, jak jsi pohořel na některých momentech, které tě donutily přemýšlet o tom, zda tam není bug. Třeba ta perla, já ji našel hned, stejně jako ty ostatní 4 věci, co se měly vložit do slotů u lebek ve White domain, kde je pak lebka na kůlu č. 4.
Jinak Warmonger je parádní chytáček. Když mi jedna NPC mluvila o tom meči, tak jsem si říkal, kde jej tak asi hledat, jenže já už jej měl u sebe, jenže se jmenoval Rusty sword a bylo jej nejprve třeba pořádně omlátit o nepřátele :-) K tomuto snadnému a rychlému zjištění mi dopomohla náhoda, kdy jsem hrabal v inentáři a přemýšlel, který meč způsobí těm zpropadeným samuraiům největší damage a zkusil jsem Rusty a on na mě promluvil. V ten moment jsem byl již naprosto přesvědčen, že tato hraj e naprosto geniální a neuvěřitelně herní historii podceněná.
Přispěvatel: Elemir Srpen 31, 2023, 21:23:30
K Honorah jsem se vracel kvůli tomu, že mi nevycházely počty klíčů a vrtalo mi hlavou, jestli jich je vůbec dostatečný počet na vše. Nenesl jsem tedy zpět protijed, ale klíč, kterým jsem pak odemkl tu skrýš s protijedem. Zlatých klíčů je nakonec tuším více, než je potřeba, takže záleží na tom, co kde utratíš první a mě se zrovna povedlo jeden vyplýtvat na nějaké bezcenné puzzle už v začátku a Larse mě samozřejmě nenapadlo zabíjet :).
Nejsem si teď úplně jistý, jak to bylo s tím zákysem, co pak v deníku popisuji, protože si už nedokážu přesně vybavit jednotlivé lokace, takže mě teď zpětně kupodivu ty zápisky moc neříkají :D. Vlastně až teď mi dochází, jak byl The Summoning na popis komplikovaný. Jinak krizové momenty samozřejmě byly, protože jak se chytnu nějaké myšlenky, tak se jí obvykle držím, a když se toho nakupí víc, tak se v tom dokážu i pěkně ztratit. Třeba o těch spešl runách jsem věděl, poměrně brzy, ale ... jo, vlastně to byl myslím ten zákys, já musel v jednom místě kouknout na kompletní mapu na webu a tam jsem pak viděl, že jsem měl použít runu, což mě samozřejmě mohlo napadnout i bez toho, jenomže nenapadlo :D.
Přispěvatel: Ringo Srpen 31, 2023, 23:48:11
Jinak já přišel na to, že gold keye se generují v Beginner levelu 3. On se tam jeden pokaždé objeví po slnění puzzloidního průchodu. Takže se tam pro ten jeden vygenerovaný dalo vrátit a Larse vlastně nebylo třeba zabíjet.
Přispěvatel: Elemir Září 01, 2023, 10:56:07
U perel si např. vybavuji, že jsou dvojího druhu, jestli si to tedy dobře pamatuji, a přišlo mi, že hra některé předměty generuje v závislosti na postupu. Což je vlastně pravda, když třeba ten gold key se generuje opakovaně :). A právě tu černou perlu jsem myslím našel ještě jednou volně vygenerovanou v okolí, kde předtím nebyla. Každopádně po téhle příhodě jsem si začal lépe třídit předměty v inventáři :D.
Jako bez hintů jsem The Summoning určitě nedal, škoda jen, že jsem pak neprovedl revizi některých částí zápisků, aby bylo zřejmé, kdy a co se přesně přihodilo. Zrovna u The Summoning by asi bývalo lepší, kdybych to publikoval až po absolvování mnohem větších celků, jako to máš Ty. Ale jak jsem psal už někde na začátku deníčku, z počátku jsem The Summoning prostě dost podcenil :D.
Přispěvatel: Ringo Září 01, 2023, 12:40:08
Jinak hra podle mě negeneruje nic náhodně nebo dle postupu, vše je pevně dáno. Pokud nějaký klíč použiješ jinde, než se počítá, tak vždy je někde na nějakém dalším místě další takový klíč, akorát jej musíš pohledat. Tu perlu jsi podle mě jen přehlédl, ona vypadla z jednoho ze samurajů. Možná jsi jej pak posunul a pod ním byla ta perla.
Ty gold keye se generují jen v jednom jediném místě, protože za tím místem je puzzle, který gold key vyžaduje a po průchodu se ten puzzle zresetuje. Takže kdybys jej chtěl jít podruhé, chyběl by ti klíč. Proto se po průchodu vše uvede do původního stavu, včetně objevení gold keye na daném místě, je to vlastně celý smysl toho jednoho puzle. Další klíče se ve hře nijak nikde negenerují.
Přispěvatel: Elemir Září 02, 2023, 10:38:38