Prolog

V časech dávno minulých, Pradávní cestovali na mnoho míst, obsadili mnoho světů. Jeden z nich, známý jako Axeoth, se po odchodu Pradávných velmi změnil. Bylo vybojováno mnoho bitev. Země byly dobity. Impéria vznikly a pak zanikly.

Tváří v tvář monumentálním překážkám bylo dosaženo velkých věcí, které pak byly ztraceny. Byli zrozeni vůdcové, ze kterých vznikli hrdinové a z nich se pak staly legendy. Jsou vytesávány památníky, aby byla zachována vzpomínka na ty, kteří padli v bitvě.

Legendy pokračují ...

 

Úvod

Výňatek z "Encyklopedie Historiky" od Isaeca Nortona

Historie Chedianu

Z pradávné historie Chedianu toho moc nevíme, zvláště pak z období před Velkou pohromou. Jeho původní obyvatelé byli poloskřeti, kteří nám nezanechali mnoho písemných záznamů, protože většina jejich tradic, které si udržovali, se tradovala ústně z generace na generaci. Bohužel, po Velké pohromě se na většinu jejich tradic zapomělo. S příchodem nových ras se toho mnoho nezměnilo.

Krátká poznámka k době

Doba je udávána v letech po Velké pohromě (po VP) nebo před Velkou pohromou (před VP), což je počet let předtím nebo potom, co Verhoffin seslal kouzlo, jež zničilo starou Ursanskou říši.

Období klanu Dia (asi 500-0 před VP)

Expediční výpravy Ursanské říše poprvé objevily Cheh´dian někdy kolem roku 500 před VP. Existuje několik útržků záznamů z této doby, které popisují několik potyček se skupinou poloskřetů v severní oblasti známé jako Chadianne. Toto jméno podle všeho vzniklo pravopisnou chybou poloskřetího slova "Cheh´dian", které znamená "Země klanu Dia". Tento překlep zůstal, nicméně se časem vyvinul ve jméno, které dneska známe jako Chedian. Tradice a historii chedianských poloskřetích osadníků však pozřel čas hlavně proto, že většina vypravěčů zahynula při Velké pohromě.

Velká pohroma (0 před VP)

Před Velkou pohromou (před rokem 0) byl Rysh, kontinent, na němž leží Chedian, hodně odlišným místem. Državy Ursanské říše na kontinetu byly téměř úplné. Oblast jejího vlivu byla velká a její ambice ještě větší. Během tohoto období byli císařové Ursanské říše sužováni podezíráním a nedůvěrou. Bezprostředně před rokem 200 před VP se v odlehlé provincii v blízkosti centra Ursanské říše objevil do té doby neznámý čaroděj a postavil obrovskou věž. Užíval jméno Verhoffin a prohlásil tuto věž jako suverénní provincii nezávislou na Ursanské říši. Císař Ralfor a jeho následovníci proti němu podnikli několik neúspěšných válečných tažení. Někdy kolem roku 10 před VP zadal císař Trandis vrahovi jménem Nazrim úkol zavraždit Verhoffina. Po 10 let s pomocí několika kouzelných artefaktů se Nazrim pokoušel ukončit Verhoffinův život, avšak selhal a odpovědí na jeho pokus bylo to, že Verhoffin vystoupil na vrcholek své věže a seslal kouzlo, které zničilo polovinu Ursanské říše. Na tisíce mil napáchal spoušť a zničil úrodnou zemi. Zemětřesení srovnala obydlená města se zemí. Obrovský kus země obklopující Verhoffinovu věž byl rotržen ve dví a v krajině se vytvořilo místo, které nyní známe jako Verhoffinovo moře. Většina obyvatel Ursanské říše ztratila domov nebo rodinu. Ačkoliv Ursanská říše trvala dalších 13 let, je tato událost všeobecně spojována s jejím pádem.

Noví osadníci (0 před VP - současnost)

Ze všech oblastí postižených Velkou pohromou (někdy též zvané Verhoffinovou pohromou) byl Chedian postižen nejméně. I když se podnebí i tvář krajiny změnily, utrpěl velmi málo škod. V ostatních oblastech bylo přežití skutečným bojem. Přežili pouze ti, kteří byli schopni následovat běh skromných zásob potravin. Nakonec je tyto zásoby přivedly do úrodné země Chedianu. Od Velké pohromy populace v této oblasti nesmírně narůstala. Nejdříve se převládající obyvatelstvo poloskřetů zdráhalo přijmout nové osadníky, ale časy byly velmi těžké a každé schopné ruce byly vítány.

Moderní Chedian (521 po VP)

Moderní Chedian je rozdělen na šest hlavních klanů, z nichž každému vládne náčelník. Každý vůdce, jinak známý jako jarl, vládne samostatně a je nezávislý na ostatních klanech. I když obchod mezi jednotlivými kmeny je běžný. Většina hospodářství modeního Chedianu (zvláště v Thjorgardu) je založena na obchodování, těžbě a používání nového kovu známého jako thjoradská ruda. Thjoradská ruda je kov, který je lehko zpracovatelný a který dobře snáší silná okouzlení. Některé z nejsilnějších kouzelných předmětů byly vyrobeny v posledních 500 letech právě z thjoradské rudy.

Vezmeme-li v úvahu, jak úžasné vlastnosti thjoradská ruda má, je velmi překvapivé, že o její ovládnutí bylo svedeno tak málo válek. V posledních 500 letech došlo pouze asi k tuctu válek (obecně známých jako Thjoradské války), přitom k poslední z nich došlo téměř před sto lety. S vyjímkou klanů Sturmfordu a Drangheimu, jarlové ostatních klanů spolu často komunikují a řeší své neshody každé léto na festivalech známých jako "Thing".

Většina každodenního života v Chedianu se nyní soustředí na období sadby a na období nájezdů. Podél pobřeží Verhoffinova moře se nachází několik rozkvetlých měst a neni nic mimořádného vidět kočovné lodě plné vojáků, které směřují vstříc bohatým zemím na jihu.

Thjoradské války

Od doby, kdy byla objevena thjoradská ruda (někdy okolo roku 100 po VP), bylo svedeno několik válek o to, kdo ovládne její cenné zdroje. Poslední válka proběhla v roce 418 po VP mezi Thjorgardem a Tronheimem.

O thjoradské rudě

Thjoradská ruda je kovová látka, která se dá lehko očarovat. Je také od přírody velice těžká. Nachází se pouze v dolech Gulchu v oblasti Thjorgardu. Je také možné, že by mohla být nalezena někde v Bažinatých horách (horách, jež obklopují Verhoffinovo moře), i když náklady na její hledání by byly pro hledače, kteří by se o to pokusili, téměř nepřekonatelné.

Ranné války (112-200 po VP)

První čtyři thjoradské války byly svedeny mezi soupeřícími náčelníky vesnic v oblasti nyní známé jako Thjorgard. Během tohoto období se do popředí dostává zvláště jeden náčelník. Byl znám jako Bjarnus Silný a kromě sjednocení thjorgardských klanů založil i město Thjorgard (pojmenované po rudě, která zde byla získávána). Jeho vojsko si podrobilo i poslední z thjorgardských klanů, který proslul jako Thjorgardský klan. Thjorgard si užíval míru dokonce i po Bjarnově smrti ... až do roku 238 po VP.

Střední války (240-310 po VP)

V roce 238 po VP Hridmir Slaměná ruka, thjorgardský jarl, přicestoval do Tronheimu, aby se zde poprvé setkal se svou budoucí nevěstou. Během hry s kameny, kterou Hridmir hrál s jejím starším bratrem Hafgrimem, se ti dva začali přít. Hridmir nakonec zaškrtil Hafgrima na desce hracího stolu a ihned odcestoval domů. Hafgrimův otec, Dain Fasoltssen, byl rozzuřený. Jako odškodné za zabití svého syna požadoval po Hridmirovi zaplatit 2000 liber thjoradské rudy. Hridmir odmítl a Dain napadl Thjorgard.

Thjorgard byl v obležení po třicet dní, dokud Dain neprolomil zdi a Hridmir neuprchl. Pod Dainovým velením jeho armáda vyplenila město Thjorgard. Domy byly vypáleny, obchody byly vyrabovány a jeho obyvatelé byli sužováni strachem. Dain udržel město přesně dva dny, dokud nepřijela Hridmirova sestra Oda a nevyhnala jeho vojsko z Thjorgardu. Hnala je celou cestu až do Tronheimu a pak dokonce obsadila jeho město. Dain nakonec Odě zaplatil a ta se svým vojskem odtáhla.

Thjorgard a Tronheim měli mezi sebou ještě další tři války a během tohoto období byl Tronheim nejméně dvakrát vyhlazen. Nakonec Dainův vnuk Leip přinutil Thjorgard podepsat mírovou smlouvu, která vydržela až do roku 404 po VP.

Pozdní války (350-400 po VP)

Tronheim nebyl jediný klan, který se zajímal o cenou rudu známou jako thjoradská ruda. Thjorgard byl v roce 350 po VP napaden vojskem, kterému velel frostgardský jarl Olaf Tlustý. Měl v úmyslu podrobit si celý Chedian pod vládou své železné pěsti. Nechal si vyrobit zvláštní meč a věřil tomu, že ho nikdo nemůže zastavit, pokud bude mít u sebe tuto kouzelnou zbraň, také jinak známou jako Johrgamesh. Zatímco jeho armáda pochodovala vstříc bitvě s thjorgardskou armádou, sám Olaf Tlustý zabloudil v lesích. Byl obklíčen loupežníky. Zabili ho a jeho meč ukradli. Bez svého jarla byla frostgardská armáda nasledujícího dne rozprášena. Většina těch, kteří přežili, byla vzata do zajetí. Někteří pamětníci této bitvy žijí v Thjorgardu dodnes.

Několik let po smrti Olafa Tlustého jeden bojovník ze Sturmfordu postavil armádu s úmyslem zmocnit se Thjorgardu násilím. Prohlašoval o sobě, že je vnukem Svena Krvavé sekery, legendárního bojovníka, který v boji vždy zvítězil. Po několika pokusech dostat se do Thjorgardu od moře, byl překvapen silnou bouří a utopil se, když šla jeho loď ke dnu.

Ne všechny války byly svedeny na bitevním poli. Bohatý thjorgardský obchodník se pokusil koupit si jarlovství v Thjorgardu. Tehdejší jarl, Roderik Silný, byl podle toho, co se povídá, tlustý povaleč. Zajímal se více o to, jak si užívat vlastního majetku, než aby se postaral o svůj lid. Ragnar použil peníze, které vydělal obchodováním s thjoradskou rudou, aby ovlivnil některé lidi v blízkém okolí jarla Roderika. Naneštěstí pro Ragnara však jeden z Roderikových důvěrníků spiknutí odhalil a místo toho, aby se stal novým jarlem, nasadil si Ragnar smyčku kolem krku.

Závěrečná válka (404-418 po VP)

Když byl Thjorgard přinucen podepsat mírovou smlouvu s Tronheimem, vyžadoval Leip, aby bylo každý rok odváděno 1000 liber thjoradské rudy jako poplatek tronheimskému jarlovi. Od roku 400 po VP thjoradská těžba prudce poklesla. Thjoradští horníci sotva vytěžili dostatek rudy, aby mohli zaplatit Tronheimu. Roku 404 po VP toho lidé měli dost.

Lid Thjorgardu pod vedením muže jménem Geitlif Strongpick sesadil svého jarla. Rychle jmenovali Geitlifa novým jarlem a ten okamžitě poslal do Tronheimu zprávu. Už nebudou dále nic platit. Tronheim odpověděl vysláním armády, která obklíčila Thjorgard. Geitlif byl na tuto reakci připraven a začal využívat tunely, které se proplétají skrz thjorgardské hory, aby mohl napadat thronheimskou armádu ze zálohy. Po roce neustálých střetů a nevýrazných vítězství ze strany Geitlifa thronheimská armáda konečně opustila Thjorgard.

Thjorgard a Tronheim nepřestali bojovat. S menšími přestávkami se bili ještě celých dalších čtrnáct let, dokud v roce 418 po VP záhadně neustali. Kolují zvěsti a jejich autoři tomu i věří, že to bylo právě uzavření horské stezky mezi Tronheimem a Thjorgardem, které zamezilo dalším bojům. Od konce poslední Thjoradské války, ke které došlo skoro před stoletím, se Tronheim a Thjorgard stali blízkými spojenci. Několik thronheimských jarlů se oženilo s někým z rodin thjorgardských jarlů a obráceně. Nastolili mír, který vypadá, že vytrvá navěky.

Historie elfů

Elfí jména

Před velkou pohromou byli všichni elfové v Chedianu součástí jednoho ze třinácti klanů. Každý klan se skládal z několika subklanů, kterým se říkalo sily. Když dávali svým potomkům jména, dodržovali elfové tehdejší doby následující pravidlo:

Dané jméno de matčina jména A'jméno klanu a'jméno silu

Takže například elfí žena, která se jmenovala Ete a byla dcerou Forbhlaithů, jež byli součástí klanu Dorad a silu blackclaw, měla plné jméno:

Ete de Forbhlaith A'Dorad a'blackclaw

Všimněte si malého písmena a' před názvem silu. Od té doby, co byly sily subklany, se přestaly psát s velkým počátečním písmenem. V elfí komunitě je toto známo jako královské nebo vlastní jméno. Používá se pouze ke slavnostním obřadům a oficiálnímu představení elfům jiného klanu. Pro většinu všedních představování používají elfové běžné jméno, které se skládá z daného jména a jména klanu. A proto by příkladem předchozího bylo:

Dané jméno A'jméno klanu neboli: Ete A'Dorad

Přestože se klany a sily rozpadly, většina elfů se stále snaží následovat jejich příkladu, jak jen to je možné. Je zde pár "moderních" elfů, kteří začali používat způsob pojmenování od lidí. Tito elfové obvykle žijí ve větších městech a často komunikují s lidmi a trpaslíky, kteří jen vyjímečně rozumí pojetí klanů a silů.

Elfí klany

Před Velkou pohromou žili elfové odděleně od ostatních ras a zachovali si nezávislost, dokud platili Ursanské říši daně. Elfové byli jednou z mála skupin, která se nebránila pohlcení Ursanskou říší. Pravdou je, že existuje několik důkazů, že ve skutečnosti elfové o to, být součástí Ursanské říše, přímo požádali.

Většina záznamů byla psána na speciální papír, zvaný Cuni. Tento papír byl vyroben z dnes již vymýceného stromu Cundisu. Většina záznamů se nacházela v hlavním sídle elfích zemí, známém jako At´rann, což znamená "utopie" (doslova "Místo blaženosti" neboli "Místo světla", obě slova byla v elfím jazyce synonymy). Podle starobylých map bylo město At´rann vzdáleno na 400 honů jižně od Verhoffinovy věže. Dnes by to mělo být místo, které leží přímo na dně Verhoffinova moře.

Od té doby, co byl At´rann pohřben na dně moře, se předpokládá, že byli všechny historické cuni zničeny. I když to je předmětem neustálých dohadů. Někteří od té doby prohlašují, že At´rann byl utopií elfů, která byla chráněna před zkázou během běsnění Velké pohromy a nyní spočívá neporušen na dně Verhoffinova moře.

Právě oni věří v existenci kompletně sepsané historie elfů, která je nazývána Cunickými záznamy. Tito přívrženci věří, že zahrnují osud všech klanů, včetně záhadného ztraceného čtrnáctého klanu známého jako A'Rikdun. Již mnoho historiků se vydalo na výpravy do oblasti, kterou považovali za místo At´rann a snažili se najít důkaz o jeho existenci. Do dnešního dne se všechny tyto výpravy vrátili s prázdnýma rukama.

Bez těchto záznamů o elfí historii nevíme prakticky nic, snad až na několik událostí, kdy se jejich historie kříží s historií ostatních kultur. Proto tedy víme, že náčelník elfího klanu Thrata A'Dorad pozval Ursanskou císařskou stráž, aby zřídila posádku v elfím městě Etendaru. Není ale známo, kdo vlastně byl a proč to udělal. Většina elfí historie se totiž traduje tím způsobem, že si ji elfové mezi sebou předávají ústně. Mnohé z jejich vyprávění je mýtus spojený s hrdiny elfů. Snad se však jednoho dne v blízké budoucnosti některá z výprav z pravděpodobného místa At´rannu vrátí s kousky Cunických záznamů.