Prolog Might and Magic II

Následující článek je překladem prologu z manuálu k Might and Magic II: Gates To Another World. Krom jiného je v něm nastíněn zrod světa Might and Magic (resp. lze to zevšeobecnit) a elementárních pánů.

Prolog

Popis vysvětlující zmizení Coraka Mystického, jak bylo podáno jeho učňem, Gwyndonem Youngem:

Corak měl vždy mnoho hrozných tajemství, ale v poslední době se ukázal být navenek příliš smutný. Toto mě velmi znepokojovalo. Co mohlo rozrušit tak silnou a koncentrovanou bytost, jakou Corak bezesporu byl? Nebyl jen veleknězem, jak na něho ostatní pohlíželi, ale byl také válečníkem a po padlém králi Kalohnovi Poraziteli také nejmocnějším arcimágem. On byl vše, čím se učenci snaží být a co neznalí tvrdí, že jsou.

Corak mi často povídal různé příběhy o podivuhodných světech s odpornými netvory a mocnými válečníky. Jednou se dokonce zmínil, že on sám přišel z jiného světa. Myslel jsem si, že jeho příběhy jsou pouhé bajky nebo mýty, které mě měly pobavit. Málo jsem však věděl, že mluvil pravdu a že problém, který by vzešel z této pravdy by ho dokázal dovést až na pokraj šílenství.

Jednoho dne, zatímco jsem pracoval na překladu kouzelného svitku, Corak vpadnul do knihovny s utrápeným výrazem ve tváři. Řekl mi o zločinci z jiného světa, který vpadl na náš milovaný CRON! Pak úplně zapoměl na mou přítomnost a přešel ke kletí a začal si cosi mumlat, zatímco zuřivě prohledával knihy, hledajíc nějaký ztracený text, který by obsahoval jasnou informaci, jež by mu pomohla nevítané cizince vyhnat. Hnán šílenou zvědavostí jsem se pokusil tajně poslouchat konverzaci, kterou vedl sám se sebou. Mluvil o tom, že CRON je mimo svůj směr, o vysoce destruktivní bytosti jménem Sheltem a o požehnaném šampiónovi, jež by dokázal CRON uchránit před nastávající vlnou ohnivého ničení, která by zničila celou zem.

Po příhodě s jeho vpádem do knihovny se po několik následujících dní choval velmi podivně. Uzavíral se po celé hodiny osamocen v soukromí své studovny. Strašlivý zvuk vždy vycházel z poza zamčených dveří a pak náhle utichl. Vždy se objevil poněkud pozměněn. Do studovny se vracel až poté, co spořádal téměř celou hostinu sám, jako by nejedl celé dny. Jindy byl bledý z dlouhých hodin intenzivního výzkumu prováděného v knihovně. Pak se vrátil zpět ke studiu a za několik hodin se navrátil opálený tak, jako by se právě vrátil z Murrayho Letoviska, kde se celý týden jen slunil.

Toto podivné chování pokračovalo téměř čtrnáct dní. Jeden den, po neobvykle dlouhém sezení, opustil svoje studium a ihned začal křičet o konci světa a o tom, jak to nemůže zastavit. Bylo to něco neskutečného. Byl pokryt sněhem, přestože právě vrcholilo léto! Zoufale se rozhlédl a vytáhl podivný dráp se čtyřmi spáry, který jsem ještě nikdy neviděl. Corak pronesl kouzelné slovo a v tu chvíli jeho tělo zahalil oslepující žár ryzí moci. Byl na něj děsivý pohled, koupal se ve sprše čiré éterické energie a jen tak tam stál, povznesen svou nově nalezenou mocí.

O chvilku později otřásl budovou hrom a Corak byl pryč. Věřím, že se takto sám přepravil, aby zastavil zkázu valící se na CRON. Bohužel, mám o tom jisté pochybnosti. Možná kouzlo moci bylo nad jeho síly a Corak tak zavinil svou vlastní zkázu. Jistý si však být nemohu. Zůstal jsem tak zcela osamocen, učeň bez mistra, který by mi řekl, zda-li mám nebo nemám pravdu.

O týden později mě navštívil Lord Pinehurst a zamířil rovnou do Corakovi studovny. Cizí, děsivé hluky začaly znovu a Lord Pinehurst byl pryč. Vstoupil jsem do studovny a všiml si, že jeden z Corakových strojů chybí. Nazítří jsem přijal zapečetěný dopis, doručený zvláštním kurýrem Lorda Pinehursta. Psal, že byl opatrný a abych se neobával. Měl jsem odcestovat k hradu Pinehurst a pokračovat ve svých studiích tam. Odcházím s nadějí, že narůstající chaos v mém životě brzy skončí.

Historie CRONu

Toto je shrnutí historie CRONu, jak ji shromáždil Corak Mystik, nalezená ve studovně Luxus Palace Royale Gwyndonem Youngem:

Já Corak, zvaný Mystik, jsem shromažďoval tyto historie ze světa vhodně pojmenovaného CRON díky osobní zkušenosti, získané užitím magického artefaktu, který dovoluje cestovat napříč celou strukturou času.

Zpočátku tam byla jen nicota. Přesto z této nicoty cosi povstalo. Nehmotná substance, která je schopna tvořit život, náhle ožila. Od chvíle stvoření jsem já i ostaní započali počítat čas. Formování této substance zabralo celé jedno století, než se vytvarovala do rozpoznatelné formy.

Poté se z chaosu vynořilo velké množství vody a smísilo se s prázdnotou. Podivné bytosti vzešly z tohoto chaotického spojení. Elementární páni velké síly bojovali o vládu nad vodami. Největším z nich byl mocný Acwalandar, nejmocnější a nevznešenější z králů vod. Nadpřirozená divokost spojená s tajemnou inteligencí mu umožnila udržet nezpochybnitelnou vládu nad všemi ostatními elementály. Vládl po tři generace, než přišly první nepokoje.

Mocná stvoření z neznámého a tajemného světa vtrhla na CRON s cílem vyrvat ho z rukou krutým pánům vod. Bitva, která měla trval staletí, právě započala. Acwalandar a jeho přisluhovači byli překvapeni a podivné bytosti získaly opěrný bod, který už nepustily. Rozpačitost a strach z neznáma se rozšířily mezi jinak netečnými vodními elementály. Kdo byli tito válečníci, kteří se tu náhle vynořili z prázdnoty? Byli to duchové vzduchu, kteří přišli z dálky rozšiřovat své impérium. Jejich pán, stvoření bouřlivého vzduchu, děsivý na pohled, se jmnenoval Shalwend. Mohl povolat obrovské zástupy strašlivých vzdušných elemntálů, jež by dokázaly překvapené vodní pány odfouknout. Vzduch bojoval s vodou víc než sto let až do chvíle, kdy se rovnováha stran přiblížila natolik, že ani jedna ze stran ji už nedokázala vychýlit.

V úsilí o narušení rovnováhy a ve snaze najít východisko, Acwalandar pověřil své služebníky, aby vytvořili ultimátní zbraň. Dostal však mnohem více, než očekával. Jeho vazalové vyvolali neuvěřitelně mocné bytosti ničení, které měly zůstat pod plnou kontrolou vodních pánů. Tak se zrodili elementálové ohně. Tato nenávistná stvoření měla jediný smysl života - ničení, ale nedokázali se k němu přiblížit. Pomalu a bez slitování stravovali svými plameny elementály vzduchu až z nich nezbylo nic. Pánů ohně bylo však málo a nedokázali zničit pány vzduchu zcela.

Vůdce ohnivých hord, Pyrannaste, Pán plamenu, neměl rád železnou vládu Acwalandara a vodních pánů. Jakékoliv zaváhání při plnění rozkazu mělo za následek uhašení provinilého ohnivého elementála. Pyrannaste čekal, protože byl trpělivý a ačkoliv se svými vazaly trpěl, trpěl pod vládou vodních elementálů, ještě více nenáviděl Shalwenda a vdušné elementály.

Osmdesát let otroctví a války uběhlo než se Pyrannaste začal domnívat, že je již čas povstat proti Acwalandarovi. Protože chtěli jen uniknout z otroctví, ale přitom byli stále schopni zničit opovrhovaného Shalwenda, Pán ohně se rozhodl rozejít se vzdušnými elementály v míru. Z počátku se jim dařilo, ale zášť a přílišná sebedůvěra bujela v řádách Legie vody - nejsou snad ohniví elementálové našimi služebníky, vytvořeni proto, aby nám sloužili? Nemůžeme je snad rozdrtit stejně, jako jsme rozdrtili pány vzduchu? Takto armády Ackwalandara uvažovaly, ale zapoměly přitom, že budou proti vzduchu bojovat opět bez pomoci. Také zapoměly, že na uhašení ohnivých elementálů ztratí páni vod hodně ze své síly.

Chytrý Acwalandar si uvědomil, že sféra vody nemůže skončit vítězně ve válce proti oběma, vzduchu a ohni. Přesto jeho zástupci byli příliš hluší. K čemu je hlas rozumu proti rozzuřenému davu? Po padesát let voda bojovala proti vzduchu a ohni, oheň bojoval s vodou a vzduchem a vzduch proti ohni a vodě. Bitvy byly kruté a spojenectví neexistovala. CRON se přeměnil v chaotické bojiště, kde ani jedna ze zůčastněných stran nedokázala získat převahu nad ostatními.

A pak přišla pohroma. Z míst o jejichž existenci se pramálo vědělo přišla ještě hrůzostrašnější stvoření, která sama sebe nazývala císaři země. Byli vedeni Gralkorem Krutým. Jediným úderem napadli CRON a způsobili zastavení malicherného boje mezi vodou, vzduchem a ohněm. Starověcí nepřátelé byli přinucení se spojit proti novému nepříteli, aby přežili. Zpočátku se sféra země zdála být nezranitelná, avšak o osmdesát let později, po nesčíslných bitvách, byl objeven způsob, jak je zničit. Acwalandar a vodní páni rozmočili zemní elementály záplavou vody. Pak Pyrannaste a páni ohně vodou upekli rozpuštěné tvory v prach. A nakonec Shalwend a páni vzduchu vyzdvihli prach k obloze a rozptýlili jeho částečky přes všechen tehdejší svět, čímž elementály země zcela vymýtili.

Běda však jejich snaze! Úsilí třech elementárních kmenů přišlo příliš pozdě, aby zastavilo Gralkora Krutého a císaře země. Ti se spojili dohromady a vytvořili obrovskou masu země, která plavala na vodě, byla imunní vůči ohni a nerozptýlila se jako listí ve větru. Po dvacet let se elementálové pokoušeli porazit zemskou masu Gralkora Krutého. Bídně selhali a císaři země převzali kontrolu nad tím, co jednou bude CRONem.

V roce 500 Gralkor a zemní elementálové s pomocí dřiny svých otroků pilně vytvářeli pevnou zem. Téměř sto let se všichni elementálové, voda, vzduch, oheň, a země snažili vytvořit dokonalou pevninu. To, co vytvořili, je dnes známo jako pevná hmota země CRON.

Zvěsti o CRONu se nějakým způsobem šířily i na další světy v neúprosném toku, tak to alespoň připadalo elementálům. V 7. století začala Gralkorův svět osidlovat malá a ubohá stvoření. Jednalo se o mnoho typů humanoidních tvorů, ale všichni byli v základu podobní a oplývali stejnou odolností, která jim umožňovala přežít na CRONu. Voda je pohlcovala, vzduch vířil kolem nich, oheň je pálil, ale jen v extrémních případech a po mocné zemi chodili. Humanoidé dokázali extrahovat vlastnosti z každého ze čtyř elementů a využít je ve svůj vlastní prospěch. Ale nejdůležitější ze všech byla jejich schopnost ovládat magii. Nejprve zde bylo jen pár těchto patetických tvorů, ale rychle se množili a šířili po celé pevnině. Humanoidé po letech dřiny a bolesti zesílili. Jejich ambice rostly a pokusili se CRON přivlastnit. To vzbudilo pozornost Gralkora Krutého a přinutilo jej to jednat.

Bohužel pro elementály jednal Gralkor příliš pozdě. Humanoidé byli na CRONu již přes sedmdesát let a přizpůsobili se všem potížím, které jim elementálové mohli způsobit. Měli zbraně a kouzla, kterými mohli zastavit takměř všechny elementály, vyjma elementárních pánů. Gralkor si toto neuvědomil a dopustil se závažné chyby, když je napadl. Vyburcoval své síly, aby vymazaly tyto slabé humanoidy. Humanoidé však již věděli, co očekávat a připravili pro elementály past.

Shromáždili všechny své mágy na ostrově Pradávných a spojili své síly při tvorbě koule moci. Tento orb měl mystickou schránku a pařát se čtyřmi drápy. Po jednom drápu za každou elementární sílu a sám mohl kontrolovat elementární bytosti, které představoval. Čtyři drápy mohly být spojeny tak, že vytvořily držák na kouli. Toto tvořilo zbraň nezměrné síly, která mohla zaručit porobení nebo zničení každé elementární bytosti. Mnohé testy byly provedeny za účelem vylepšení této jedinečné zbraně. Těžká zmrzačení a hrozné smrti byly výsledkem většiny z nich. V druhé polovině osmého století se objevil muž jménem Kalohn, sice slabý v umění magie, ale zato s velkou kuráží, který testoval orb a přežil bez úhony. Předtím zemřelo mnoho humanoidů jak při testování, tak i při útocích Gralkora. Kalohn to vše ihned ukončil.

Sám vyšel na nejvyšší horu v celém CRONu a vyzval čtyři elementární pány k bitvě. Následovalo mocné ničení, přičemž došlo k přetvoření bojiště v kráter, dnes známý jako Mrtvá zóna. Kalohn ozbrojený zářícím oranžovým orbem se stal vítězem. Poté vykázal každého ze čtyř elementárních kmenů do různých rohů CRONu a vytvořil bariéry, aby je za nimi uvěznil. Uvnitř každé elementární zóny umístil odpovídající dráp mocného pařátu v pořadí voda, vzduch, oheň a země. Orb si pak ponechal.

Po zapuzení elementálů a znemožnění jejich vlivu na humanoidy na CRONu došlo k rychlému vývoji civilizace a všichni prosperovali. Kalohn získal velkou magickou moc díky častému používání orbu při boji s elementály. Stal se králem Kalohnem Zaklínačem a vládl moudře přes třicet let. Mladým se dostávalo vzdělání a lepších podmínek života. Tvořila se nová společenství a obchod kvetl. Lidé byli šťastní a spokojení.

V polovině dévátého století se elementálové pokusili o pomstu. Ačkoliv neschopný fyzicky vstoupit do CRONu, nemohl Ackwalandar zapomenout na porážku od jednoho tak malého a nicotného člověka, že se rozhodl začít studovat to, čím byl poražen - magii. Měl velké vlohy pro kouzelnictví, učil se velmi rychle díky pozorování humanoidů, kteří procházeli poblíž jeho říše. Získal významné dovednosti ve formování a vyzývání. Výsledkem těchto schopností bylo monstrum ohromných rozměrů a síly. Naplnil ho životem mnoha svých stoupenců a obdaroval ho nejstrašnější zbraní, kterou znal - ohněm. Stvořil tak prvního draka, tvora bezduchého ničení a neuvěřitelné síly. Tento drak byl vytvořen jen kousek od vodní bariéry a opustil Acwalandara se záměrem zničit Kalohna a poté i celý CRON.

Král Kalohn Zaklínač cítil zrození dračího stvoření a hrozbu, kterou představuje. Snažil se jej najít, aby ho zahubil a poté skoncoval jednou pro vždy i s elementárními pány. Setkal se s tímto temným tvorem v Savanách hojnosti. Bohužel s veškerou svou mocí měl Kalohn už jen sílu z nyní mdle zářícího orbu a zemřel tak po velmi krátkém boji. Drak vypustil ohnivé plameny a zcela pohltil Kalohna ve smrtící lázni. Kalohn se pokusil vykouzlit vodní štít, ale kouzlo bylo v poslední chvíli změněno a vlna síly z orbu prošla Kalohnovým tělem a vlna zapříčinila zpustošení Savany. Přes svou sílu nemohl drak bez větru vzlétnout a byl příliš těžký, než aby mohl plavat. Zemřel pomalou smrtí, bezmocný v prostředí tolik přirozeném pro jeho pána.

Následky bitvy byly četné a katastrofální. Savana Hojnosti byla zničena a stala se Močálem zkázy, oblastí plné zla. Pověsti říkají, že orb stále ještě existuje kdesi v těchto končinách, ale nikdo jej dosud nenalezl. Draci vstoupily na CRON skrze dříve uzavřené bariéry a přinesli zmatek a zkázu mezi lidmi. Princezna Lamanda, Kalohnova dcera, převzala vládu nad zemí. Všechny tyto faktory vedly k úpadku a konečnému pádu civilizace.

Nyní je desáté století vlády chaosu. Meče a kouzelnictví nahradily zákon a pořádek a staly se způsobem života. Monstra se volně potulují zemí CRONu a dělají, co se jim zlíbí. Jen izolované oblasti odolávají barbarství, ale jsou odsouzeny ke zkáze. Vše co zbývá ze slavné minulosti CRONu jsou už jen příběhy stařen o mocných válečnících a kouzelnících bojujících proti ďábelským hordám a o tragické zkáze krále Kalohna.