Recenze Lords of Xulima

Řekl bych, že to bylo někdy na podzim roku 2013, kdy jsem na portále RPGcodex poprvé zaregistroval vývoj tohoto herního titulu, který měl v té době za sebou úspěšnou crowdfundingovou kampaň na IndieGoGo (12021 USD) a Kickstarteru (35657 USD). Jak jsem se později dozvěděl, smyslem obou kampaní nebylo získat peníze na vývoj hry samotné, ale získat dodatečné prostředky na rozšíření jejího obsahu a zvýšení profesionalizace (soundtrack, dabing, lokalizace apod.). Avšak věc, která mě na tom celém skutečně zaujala, byl popis hry a její technické zpracování. Měsíce postupně běžely, Lords of Xulima (čti Šulima) získali zelenou v programu Steam Greenlight a v srpnu 2014 přešli do fáze Early Access. Ovšem po zhlédnutí traileru můj zájem o hru paradoxně poklesl. Na vině byla jak moje averze k Early Access, tak mě nakonec ani moc nezaujal příběh. Najednou mi to všechno přišlo takové polovičaté a nezáživné. Nutno podotknout, že prezentace je skill, který Numantian Games chybí. Pustil jsem to tedy z hlavy a nebýt impulsu zde na fóru, asi by u toho i zůstalo.

Za hrou tedy stojí španělské nezávislé studio Numantian Games, které založil Jesús Arribas. V podstatě to byl právě on, kdo vdechl celému tomu světu život ještě dávno předtím, než došlo k založení samotného studia. Jak sám uvedl, impulzem mu byl blog CRPG Addicta a touha vytvořit poctivé oldschool RPG, které by ale zároveň mělo být do určité míry inovativní. Za inspiraci si vzal sérii Wizardry a Might and Magic. A jak to vlastně celé vypadá?

Jednou z klíčových věcí Lords of Xulima je příběh. V základu nijak nevybočuje od klasického schematu "Zachraň svět!", ale postupem času zjistíte, že zápletka je mnohem komplikovanější. Kontinentem Rodinií zmítá válka a jeden z bohů, Golot, si mezi lidmi vybere svého zástupce. Tomu svěří tajnou misi, jež má vést k ukončení válečného konfliktu. Vyvoleným je explorer Gaulen, což je pevně daná postava, bez níž vaše družina nevyrazí. Cílem je bývalý domov bohů a dnes již dávno zapomenutý kontinent Xulima. Ovšem problémem Xulimy je bůh Yul a teror, který zde rozpoutal. Krom té lidské války totiž zuří válka i mezi bohy a Yul, Pán temnoty a smrti, začíná mít notně navrch. Bodeť by ne, když jeho síla roste s každou mrtvou duší. Válka na Rodinii je mu proto po chuti, ale k dosažení svého cíle mu nedostačuje. Přesvědčil proto ke spolupráci 4 prince, potomky xulimského krále Artheriona, aby se přidali na jeho stranu a svěřil jim do opatrovnictví klíče ke čtyřem chrámům dalších bohů. První z věcí, kterou se po příjezdu na Xulimu dozvíte je, že chrámy slouží v podstatě jako vězení, ovšem vězení bez možnosti návratu. Máte před sebou zdánlivě jednoduchý úkol. Zažehnat hrozbu Yula, umožnit tak návrat zbylých osmi bohů (ano, chrámů je ve skutečnosti více ...) a radovat se z konce války. Jenomže jak začnete příběh postupně rozplétat, vyrojí se i řada pochybností a na závěr vás dorazí outro.

Během hry nemáte prakticky jedinou možnost volby, svědomitě plníte Golotovu vůli a pochybnosti si necháváte pro sebe. Dialogy se tu prakticky mění v monolog, kdy můžete maximálně rozhovor posouvat, ale jinak je vše striktně nalinkované. Každá z klíčových postav vám odvypráví svůj kus a tím to hasne. A to doslova, protože setkání s většinou těchto postav končí bojem. Čas od času, v klíčových momentech příběhu, k vám promluví Golot, což je řešeno formou cut scény. A to je první věc, kdy na vás dýchne atmosféra starých herních dob. Před sebou máte hvězdný prostor, v popředí se zobrazují titulky a do toho z pozadí promlouvá Golotův hlas. V dnešní době to vše může vypadat nezáživně, ale dialogy jsou čtivé a je na nich vidět pečlivá příprava. Vše má svůj smysl a jednotlivé části do sebe postupně zapadají, takže je to jako jedno velké puzzle, ze kterého postupně skládáte příběh. Proběhlé události se zaznamenávají ve stručnější formě i do deníku družiny, takže v případě pochybností se k nim můžete kdykoliv vrátit. Hlavní příběhová linka je rozdělena na 4 samostatné úkoly, které se vám postupně zapíší do deníku a zbytek je už na vás. V téhle části musím také upozornit, že ke hře nebyla v době psaní recenze čeština a těžko říci, zda-li kdy vůbec bude. Alespoň základní znalost angličtiny je proto pro pochopení příběhu nutná.

Jistá strohost se objevuje i při tvorbě družiny. Samozřejmě, krom předpřipravené družiny máte možnost sestavit si svou vlastní, ale rozhodně nečekejte přílišnou volnost. Lords of Xulima zná jen rasu lidí, takže volíte pohlaví, povolání (z 10 dostupných) a příslušnost k jednomu z božstev (bonus do statistik). K tomu si zvolíte počáteční dovednosti, portrét, jméno a jste na konci. Jak už jsem zmínil výše, explorer Gaulen je nutnou součástí družiny, k němu si poté zvolíte 5 dalších charakterů a můžete vyrazit na Xulimu. Poněkud mě to překvapilo, ale managamentu postav si ve hře užijete ještě dost. Což je ostatně část, která stojí za bližší prozkoumání. V základu každá postava disponuje pěticí atributů (Strenght, Constitution, Agility, Speed a Energy) a pěti typy rezistencí. Nijak to nevybočuje ze standardu, zajímavé to začne být až ve chvíli, kdy zjistíte, co všechno jednotlivé atributy ovlivňují. Např. Strenght poskytuje bonus k poškození, ale také určuje nosnost postavy a díky tomu i celkovou nosnost družiny. Bez patřičné velikosti Agility nebudete moci držet silnější zbraně a Speed rozhoduje o počtu útoků za kolo (později vysvětlím u boje). Energy je sice primárně užitečná kouzlícím charakterům, neboť rozhoduje o množství many, jenomže i bojovníci se bez ní neobejdou, obzvláště pokud chtějí používat silnější typy útoků. Ty jsou totiž taky vázány na spotřebu many.

Dovedností ve hře najdete celkem 106, ale je to dáno také tím, že se do nich počítají i kouzla. Na první pohled fungují dovednosti velmi podobně jako u Might and Magic, ale na ten druhý zjistíte, že je to více komplikované a spíše to připomíná mix Might and Magic s AD&D. Dovednosti mají vždy alespoň jednu úroveň, kterou zvyšujete investicí dovednostního bodu a podobně jako v Might and Magic X se nové dovednosti učíte tak, že si patřičnou dovednost vyberete ze seznamu a zainvestujete do ní jeden dovednostní bod. Jenomže dovednosti nejsou tříděny jen podle kategorií povolání, ale jsou závislé i na patřičném levelu postavy. Protože kouzla se učí stejně jako dovednosti, tak k těm mocnějším se dostanete až na vysokých levelech. Aby toho nebylo málo, tak každé povolání má své preferované dovednosti a doplňkové dovednosti. Preferované vás stojí jeden dovednostní bod na úroveň, ty doplňkové pak 2 a více bodů dle toho, jak blízko má patřičná dovednost k onomu povolání. U kouzel je to standardně více bodů, tady pro změnu záleží na síle kouzla. Při výběru nové dovednosti počítejte i s tím jedním bodem navíc za naučení. Je to dosti omezující, obzvláště když vám hned prozradím, že za levelup dostanete jen 4 dovednostní body.

Když už jsem to načal, levelup je manuální, volíte si ho z menu postavy a krom 4 dovednostních bodů budete mít možnost zvýšit dva atributy o 1 bod. Zvýšení atributů je povinné, dovednostní body můžete klidně hromadit, ale použít je můžete opět jen během dalšího levelupu. A dostáváme se opět k dovednostem. Pokud si myslíte, že si je budete moci zvednout hned o několik úrovní najednou, tak na to rovnou zapomeňte. Každou dovednost smíte během levelupu zvednou jen o 1 úroveň. Pokud jde o malý počet dovednostních bodů, hra nabízí několik dalších možností, jak je získat. Jednou z nich je placený trénink u trenéra, ale jeho nevýhodou je fakt, že cena se postupně navyšuje, takže brzy se dostanete k opravdu vysokým částkám. Další možností je jeden druh magické tekutiny, bylinkaření a něco získáte i za úkoly (obdobně si lze vylepšit i atributy). Hra vás tak záměrně nepustí k přílišnému rozletu, udržuje tím obtížnost.

Vrátím se na chvilku ještě ke Strenght a inventáři. Inventář je společný a v principu neomezený. Klidně můžete družinu přetížit, tak k čemu vlastně váhové "omezení" je? Přetížená družina se sice může pohybovat, ale získává penalizaci k rychlosti pohybu a k iniciativě. To první pocítíte na spotřebě jídla, to druhé v boji. Lords of Xulima je jednou z her, kde hraje jídlo významnou roli a jeho zásoby se v průběhu času postupně snižují. Přetížená družina tedy spotřebovává jídlo rychleji. Navíc jídlo není zrovna levná záležitost a pokud dojde, získáváte další formy penalizace - nelze odpočívat, v boji získáte další postih k iniciativě a postih k útočnému bonusu a v závislosti na výběru obtížnosti hry můžou hladové postavy i umírat. Určitě se vyplatí si zásoby jídla hlídat (nákup potravin, sběr ovoce apod.) a stejně tak si hlídat i váhu inventáře, což vás bude frustrovat asi více, neboť věci nelze nikde skladovat. Můžete je jen prodat, nebo nenávratně vyhodit.

Pomalu se tak dostáváme k samotnému hraní hry. Lords of Xulima má striktně oddělený průzkum od boje. Svět je složen ze samostatných oblastí, mezi nimiž procházíte skrze nahrávací obrazovku. Průzkum pak probíhá z izometrického pohledu, kdy se po krajině volně pohybujete s jednou postavičkou (představuje Gaulena). Jakmile dojde na boj, hra se přepne do pohledu z první osoby. Ačkoliv se pohyb po krajině může zdát realtime, není tomu tak. Mapa má ve skutečnosti rastr (grid) a čas je s ním pevně svázán - pokud stojíte, stojí i čas. Díky tomu se po mapě pohybujete víceméně konstantní rychlostí, akorát čas plyne různě rychle - podle terénu, zatížení apod. Trochu nepříjemné je to v souvislosti s vedením postavičky, kterou musíte navádět manuálně, což znamená držet tlačítko myši a udávat směr. Postavička se vám přitom bude v určitých typech terénu celkem často zasekávat o různé překážky (typicky les), které nebude schopna sama bez pomoci obejít. Někdy ani netušíte, co jí vlastně brání v cestě. Budete jí tedy muset vyprostit, což znamená kroky navíc, tím pádem další uplynulý čas a nežádoucí ztenčení zásob jídla, obzvláště, pokud je družina přetížená. Je potřeba s tím počítat. Přitom průzkum lesních oblastí se mnohdy vyplatí, neboť tak občas najdete cestičku ke skrytému zákoutí s pokladem. Ovšem v tu chvíli máte zase jiný problém - postavička zmizí v porostu a vy se můžete jen domnívat o směru, kterým jí navádíte :)

Interakce s prostředím zahrnuje celkem obligátní věci. Krom bylinkaření stojí určitě za zmínku páčení dveří/truhel a odstraňování pastí. Oboje dvoje je totiž řešeno formou zajímavých miniher. Páčení připomíná vzhledem hru Miny. Pomocí jednotlivých polí je nutné spojit startovní a cílovou pozici v zámku. Obtížnost je přitom řešena tak, že máte zároveň určeno, kolik polí k tomu musíte použít. Každá chyba stojí jeden zlomený paklíč, což lze zlepšit tréninkem Lockpicking. Paklíče lze sice nakoupit, ale minimálně v počátku budete penězi raději šetřit. V tu chvíli přichází na řadu další možnost, jak zámek otevřít a tou je vylomení (funguje na většinu truhel a dveří). To stojí pro změnu čas (musíte k tomu mít potřebné zásoby jídla) a navíc to postavy zraní, což sebou nese penalizace za zranění. Poslední možností je automatické otevření, které má nastavenu procentuální šanci, ale s tím se mi snad nikdy nic otevřít nepovedlo. Pasti jsou pro změnu o postřehu. Jakmile past objevíte, je možné se jí pokusit odstranit (je potřeba mít alespoň jeden bod v dovednosti Trap Disarming). Otevře se přitom okno s devíti poli a podle obtížnosti zámku i příslušný počet ozubených koleček (max tedy 9). Kolečka se točí různě rychle a mění barvu. Jakmile je kolečko zelené, přišla vaše chvíle. Ovšem jediná chyba a past se spustí. Bylinkaření potom spočívá v prostém sběru bylinek, které po konzumaci poskytují určitý bonus (body do atributů, zásoby jídla atd.).

Pokud jde o vesnice a interakci s NPC, nečekejte nic převratného. Vesnice jsou si strukturou velmi podobné a prakticky ve všech najdete to samé - obchodník, obchodník s jídlem, hospoda, klerik a trenér. Zapomeňte na chození do domů, všichni stojí venku a venku probíhají i všechny akce. Jsou to taky jediná NPC, se kterými si lze ve vesnici promluvit. Trenér je poněkud univerzální postavou, může vás za úplatu trénovat (zisk dovednostních bodů) a zároveň je zadavatelem vedlejších úkolů (jejich splnění pak u něj taky hlásíte). Vaše startovní pozice začíná před vesnicí Velegarn a dlouhou dobu se ani jinam nepodíváte. Lords of Xulima není open-world hrou, naopak, používá několik mechanik, aby vás udržela ve vymezeném úseku. Tou nejčastější jsou silné skupiny monster, přes které prostě v danou chvíli neprojdete. Dost často tedy budete pobíhat z jednoho konce na druhý a hledat, kudy už lze projít a kudy ještě ne. Má to však jednu výhodu. Pokud už vás hra někam "pustí", tak máte víceméně jistotu, že budete moci (až na malé vyjímky) danou oblast kompletně prošmejdit a to včetně dostupných dungeonů - samozřejmě cestu si budete muset probojovat. Dungeony jako takové nejsou nijak rozsáhlé a omezují se jen na jedno patro, což třeba u věží působí dosti podivně. Samostatnou kapitolou jsou všemožná puzzle, ať se jedná o pouhé hádanky nebo hrátky s pákama či teleporty. Nečekejte od toho žádné složitosti. K těm těžším vám hra nabídne patřičné indicie, takže je to jen o čtení.

Stejně jako příběh, je druhou klíčovou věcí v Lords of Xulima boj. Ale než vám ho přiblížím, musím zmínit ještě pár věcí kolem. Počet potvor ve hře je konečný a jejich obtížnost je předem daná (žádný levelscaling tu naštěstí nehledejte). Boje se pak dělí na dva typy - náhodná setkání a pevné hlídky. Pevná hlídka stojí na určeném místě a v podstatě vyčkává. Má kolem sebe definovánu kruhovou oblast, která je zároveň hranicí, jak blízko se můžete přiblížit, než vás napadne. Vymezenou oblast si lze předem prohlédnout, stejně tak vypočítanou obtížnost hlídky. Je tedy plně na vás, zda-li jí napadnete. Náhodná setkání fungují trochu jinak. Řada oblastí, včetně některých dungeonů, má předdefinovaný počet potvor, které vás mohou v různých kombinacích náhodně napadat (na mapě je nevidíte). Ještě před zahájením boje máte ovšem možnost se pokusit ze setkání utéct nebo využít Gaulenovu dovednost Camouflage. Pokud by byla skupinka oproti vám výrazně slabší, můžete jí dokonce nechat prchnout. Když se vám podaří všechna setkání v takové oblasti vyhrát a zároveň zlikvidovat všechny pevné hlídky, získá družina extra bonus zkušeností. Z počátku to může být otravné, obzvláště boje s vosami a podobnou těžko zasažitelnou havětí, ale jak bude družina sílit, stane se to pro vás spíše vítaným zdrojem dalších zkušeností.

Boj je v Lords of Xulima tahový a pořadí postav/protivníků je určeno na základě iniciativy. Pořadí je navíc vidět přímo na herní obrazovce i s číslem kola, takže máte celkem dobrý přehled o následujícím průběhu boje. Krom iniciativy zasahuje do boje výrazně i Rychlost (Speed), která určuje počet tahů v kole (porovnává se rozdíl rychlostí mezi postavou a protivníkem). Postavy s vysokou iniciativou a rychlostí mají tedy určitou výhodu, což se cení hlavně u kouzelnických profesí. Pořadím protivníků lze samozřejmě zamíchat i během boje, např. omračujícími údery, zmrazením apod. Průběh samotného boje pak standardně záleží na vašich dovednostech a výzbroji. Tady bych asi zmínil jen dvě věci. Tou první je kritické selhání, které představuje procentuelní šanci, že postava ve své akci selže. Postižená postava se při něm zároveň sama poraní. A tou druhou je formace družiny, kdy si volíte, která postava bude v první a která v druhé řadě. Postavy v zadní řadě smějí používat jen střelné zbraně, kouzla nebo dlouhé zbraně (např. halapartny). Na oplátku jsou díky tomu chráněny před řadou běžných útoků zblízka (postavu v zadní řadě chrání ta před ní). Proti plošným útokům to sice nepomůže, ale ty nebývají většinou tak silné, takže schopný léčitel v družině by to měl stíhat kompenzovat. Více nebezpečné mi přijdou útoky, kterými protivník zasáhne postavy stojící za sebou, střelecké útoky hvězdicemi (shuriken) a kouzla, obzvláště, když se povede kritický útok (+50% poškození navíc).

V boji lze vyjma klasického zranění uštědřit a také obdržet ještě další typ zranění, kam se řadí otrava, krvácení a zlomeniny. Krom toho, že způsobují další úbytek zdraví za kolo a mohou negativně ovlivnit bojeschopnost zraněné postavy, tak jsou zároveň kumulativní (stejné typy se sčítají). Pokud se jim nebudete věnovat (léčit je), mohou se díky tomu během několika kol rozrůst do obludných rozměrů. Boj se slabší potvorou se tak může rázem stát noční můrou (jedovatí pavouci, bažinné krysy apod.). Některá povolání (zejména bojovníci), dostanou časem možnost tenhle typ poškození trénovat formou dovednosti. V základu je však získají už díky zvolené zbrani, např. sekery způsobují zlomeniny, meče krvácení apod. Kumulativní nejsou jen výše uvedená zranění, ale i další negativní efekty, kam se řadí omráčení, zapletení, spánek atd. Občas se díky tomu naskytly okamžiky, kdy jsem jen rezignovaně koukal, jak moje postavy zmizely z pořadí a už se prakticky nedostaly na tah. Případně vám potvoráci vyřadí klerika a vy se jen bezmocně díváte, jak v první řadě za chvilku vykrvácí paladin, neboť mu to způsobuje za kolo mnohem větší poškození, než dokážete pokrýt lektvarem léčení.

Z boje máte naštěstí možnost utéci, nikoliv družina jako celek, ale jen postava, která je zrovna na tahu. Pokud by se například výše zmíněný paladin ještě stihl dostat na tah, tak útěkem ho lze zachránit, protože všechna tahle dodatečná zranění po opuštění boje zmizí. A dá se toho i takticky využít. Když totiž boj prohrajete, hra pro vás končí a musíte si jí nahrát z uložené pozice. Takhle vám zůstane přeživší postava, která pak zajistí léčení družiny. O zkušenosti se v Lords of Xulima nemusíte tolik bát, protože je dostávají i postavy zabité v boji. Není to sice plný počet, ale výsledné množství se vypočítá na základě dosavadního úspěchu, kdy byla postava v boji ještě živá. Z toho ale také vyplývá, že pokud jdete do boje s již mrtvou postavou, tak ta nedostane nic. Protože ve hře budete umírat dost často, hlavně z počátku, rozhodli se vývojáři ještě pro jedno "zpříjemnění" hry. Postavy nemusíte nutně vláčet do vesnice ke klerikovi, na jejich oživení stačí obyčejný spánek. Samozřejmě musíte k tomu mít patřičnou zásobu jídla. Jak dlouho bude nutno spát, záleží na míře, jak moc byla postava zraněna do "minusu". Ovšem hned musím také dodat, že postava sice bude živá, dle délky odpočinku bude mít možná i plné zdraví a manu, ale bude mít aktivní fatální zranění, což sebou nese negativa v boji (častější kritické selhání). Chcete-li tedy postavu po smrti zcela vyléčit, je nutnou podmínkou odpočívat plných 24 hodin. I přeživší postavy si z boje mohou odnést méně vážná zranění a na ty stačí jen osmihodinový odpočinek (opět výše zmíněný paladin, sice vyvázne, ale úplně bez postihu to nebude). V souvislosti se smrtí během boje mě překvapila jedna věc, ve hře nemáte možnost postavu během boje oživit - lektvar ani kouzlo.

Výčet protivníků je v Lords of Xulima obsáhlý, krom lidských protivníků je plný různých variant obrů, démonů, nemrtvých, zástupců zdejší fauny a výtvorů přírody. Každá ze skupin je odstupňována dle obtížnosti a hra vám je bude postupně servírovat v různých kombinacích. Započne askarskými válečníky, které doplní o vojáky, později i šamany, až budete nakonec stát proti jejich vzájemné kombinaci s ulrogy. Každopádně skupina je složena jen z členů dané skupiny bestiáře, nemůže se tak stát, že by vás přepadla skupina nemrtvých pohromadě s démony (existuje jen jedna podobná vyjímka, kde se jedná ovšem o záměr). Co jsem napočítal, na bojišti proti vám může stát max 10 protivníků (5 v první a 5 v druhé řadě). Nicméně je to zase úměrné jejich úrovni, čím jsou silnější, tím méně početné skupiny z nich hra skládá. Během boje nepočítejte s přílišnou tupostí protivníka, pokud jde např. o kombinované skupiny bojovníků na blízko se střelci, budou střelci automaticky vzadu a i když se vám je podaří posunout do přední linie (zabijete jednotku před nimi), při nejbližší vhodné příležitosti vám zase prchnou dozadu. Podobně jsem zaregistroval i jistou snahu o cílení na konkrétní členy mojí družiny (paladin by mohl vyprávět :)). Postupně, jak se vám bude navyšovat počet zabitých členů jednoho druhu, budou se vám v knize bestiáře odkrývat podrobnější informace o nich. Má to však jednu nevýhodu. Zobrazené informace jsou aktuální pro střední obtížnost hry (počet zdraví, odměna). Hrajete-li na nižší, bude jejich zdraví zhruba o 1/3 nižší, při těžší naopak zhruba o 1/4 vyšší. Trochu na škodu je i to, že se do bestiáře nezapisují speciální protivníci, jakými jsou unikátní potvory nebo úkolová NPC (princové, čarodějnice apod.).

Zbraně jsem nakousl již u boje a myslím si, že více se v tom nemá smysl vrtat. Lords of Xulima si ze svých vzorů vzalo dvě zajímavé věci. Jednou je bonusové očarování a druhou je použitý materiál. Přitom konkrétní hodnota očarování je závislá právě i na zvoleném materiálu předmětu. Bohužel věc, která mi ve hře chyběla, je absence specielních předmětů (artefakty, relikvie, specielní sety). Navíc loot je ve hře generický, takže pokud budete mít smůlu jako já, budete vybavení inovovat velmi pozvolna. V inventáři je implementováno porovnávání předmětů (inventář vs postava), takže nemusíte zuřivě překlikávat a cvičit paměť. Zbraně a zbroje jsou doplněny o statistiku postihu k nosnosti postavy. Každá postava unese v závislosti na velikosti síly určitou hmotnost. Pokud na postavu navlečete věci s větším součtem hmotnostního postihu, než je váhové omezení postavy, tak postavu přetížíte a následuje co? Ano, následuje penalizace :)

Na řadě je technické zpracování hry, ke kterému nemám prakticky žádné připomínky. Hra běží poměrně svižně a za celou dobu jsem zažil jen jedno zamrznutí. Po grafické stránce vypadá hra opravdu hezky a příjemně se na to kouká. Zpracování oblasti Karraga patří třeba mezi mé nejoblíbenější. Modely a animace potvor jsou také dobře zpracované. Rozhodně mi to nepřijde nijak odfláklé a pokud si vezmu, že se jedná o indie titul, tak nezbývá, než pánům z Numantian Games zatleskat. Zvuky a hudba jsou též na dobré úrovni, i když tady se musím na chvilku zastavit. Nemůžu si totiž pomoci, už od Velegarnu mám u některých hudebních motivů nebo zvuků pocit, že bych je dokázal přiřadit k jiným hrám. Přinejmenším se jedná o silnou ispiraci. Namátkou Baldur's Gate, Golden Land, Gothic 3, Heroes of Might and Magic. Z pohledu bugů bych řekl, že jsem narazil zhruba na 3. Šlo o chybný výpočet bonusu u jedné bylinky (Milesia), kdy se mi oproti popisu přičetlo více bodů many, u druhého šlo o odměnu za splněný úkol, kdy se mi ve skutečnosti nepřičetlo vše, co mi infobox oznámil (bonus z Kharimo krve u démona Xabraluze) a u třetího se jedná o nemožnost odcestovat na jeden z ostrovů souostroví Varas Talak. Ten třetí považuji za celkem vážný, protože to zasahuje i do výsledných statistik hry. Naštěstí to není pro dohrátí hry podstatné. Steamfobiky pak upozorním, že hra vyžaduje registraci na Steamu.

Edit: 15.1.2015 vyšla i DRM-free verze na GOG, takže i v tomhto ohledu máte nakonec na výběr.

Pokud jste to dočetli až sem, tak jste si nejspíše už obrázek o hře udělali sami. Za sebou mám zhruba 130 hodin hraní v normální úrovni obtížnosti, což je na dnešní dobu docela slušná porce (je to více jak polovina toho, co jsem odehrál ve Skyrimu i s oběma datadisky a je to o polovinu delší, než byl Might and Magic X Legacy). Přitom mi nepřijde, že bych se nějak zbytečně zdržoval. U vyších verzí obtížnosti bych tedy při prvním hraní klidně předpokládal ještě delší herní doby. Na druhou stranu je nutno říci, že herní dobu výrazně natahuje množství soubojů, těch je opravdu požehnaně a nekteré se dokážou protáhnout. Určitě vás ale nechci strašit, rozhodně se nejedná o žádné desítky minut :) V závislosti na složení družiny budou některé z bojů pro vás lehké, i když vám hra bude hlásit vysokou obtížnost skupiny. Typickým příkladem jsou nemrtví. S klerikem v partě jsou to jedny z nejsnadnějších soubojů, protože klerik má samozřejmě bonus k poškození nemrtvých kouzly. I přes to množství bojů to nevede k nudě. Soubojový systém považuji za velmi propracovaný. Kondice postav, připravenost družiny, to vše tu má vliv. Za každou odchylku od normálu hrozí citelné penalizace. V samotném boji si pak musíte hlídat daleko více věcí. Lords of Xulima opravdu nedávají nic zadarmo a stejně tak to platí i u normální obtížnost. Nelze se nechat ukolébat její větší benevolencí k chybám, občas i tak dostanete studenou spršku, obvykle díky vlastní nepozornosti. Nicméně pro zkušenější bych doporučil zvolit raději rovnou vyšší obtížnost.

Když jsem Lords of Xulima rozehrával, měl jsem drobnou nevýhodu v absenci manuálu a tak jsem si vybral družinu spíše na základě intuice a preventivně zvolil právě normální obtížnost. Gaulena doplnil v první řadě Soldier, Paladin a Barbar, do druhé řady přišel Divine Summoner a Klerik. Velké překvapení pak bylo, že Divine Summoner není klasický kouzelník, nýbrž si povolává na pomoc zástupce jednotlivých božstev (vyjma Yula). Level 19 se stal přelomový. Svitky jsem za hru využil aktivně jen jednou a lektvary many jsem začal kupovat až ke konci hry. Leveloval jsem, jen pokud už to bylo nutné a s výcvikem jsem skončil kousek pod levelem 50, dál už nebyl důvod nic zvyšovat. Existuje trošku disbalanc mezi prostřední částí hry a koncem, ale to bylo spíše tím, že jsem se odchýlil od vytyčené trasy (hra dává v poslední třetině větší volnost). Stejně tak jsem měl možnost vykompenzovat, nebo spíše bych řekl odstranit, některé chybky ve vývoji postav. Minout Lords of Xulima by byla bývala velká chyba. Na počátku jsem některým prohlášením vývojářů příliš nedůvěřoval, ale mohu potvrdit, že nepřeháněli. Might and Magic v tom přímo nehledejte, ale pokud hledáte kvalitní dungeon inspirovaný staršími díly Might and Magic a vyznačující se vyšší obtížností, tak mohu jen doporučit.

Elemir, 10.1.2015