Dlouho jsem odolával všemožným slevovým akcím, ale nakonec mi to nedalo. Vzpomněl jsem si u toho totiž na podobné váhání s Quake 2, kdy byla hra ve finále několik let nesehnatelná. U čtyřky tohle určitě nehrozí, ale zase je to vázané na Steam, tak kdo ví ...
Quake 4 není žádná novinka, hra vyšla už v roce 2005 a nějakou chvilku jsem její vývoj sledoval. Dokonce jsem si svého času vyzkoušel demo. Jenomže jsem u toho dost váhal. Co naplat, po povedené dvojce se idSoft naplno orientoval na multiplayer akci a vznikl Quake 3, což bylo pro mě zklamání. Nehledě na to, že Quake 3 byl u mě záhy překonán Unreal Tournamentem. Plusem bylo snad jen to, že Quake 3 měl perfektně vyladěný engine pro linux (pod OpenGL), takže jsem si mohl užít i efekty, které na Windows zrovna pod DirectX tak snadno nešly.
U čtvrtého dílu jsem se obával podobné orientace na multiplayer a proto jsem dal od hry nakonec ruce pryč, byť demo naznačovalo gameplay podobný dvojce. Dokonce to celé připomínalo zmodernizovanou dvojku. Komplet prostředí bylo až důvěrně známé a odevšad vybíhaly ty samé jednotky. Opravdu se to lišilo jen tou vypiplanou grafikou. Nicméně ani to nestačilo a na dlouhá léta jsem tento titul pustil z hlavy.
Když jsem si předevčírem hru kupoval, pořád jsem si nebyl jistý singleplayer obsahem. Ten se naplno ukázal až včera při rozehrávce a dost mě to překapilo. Samozřejmě jsem nesáhl zrovna po hard obtížnosti, přeci jen už mívám s akčními tituly této školy problém, ale to bylo na tom právě to úžasné. Quake 4 mi nabídl přesně to, co tak důvěrně znám. Po nějaké chvíli už jsem mířil dostatečně přesně a rychle se zorientoval. K tomu žádný autoheal, ale klasické lékárničky různě rozmístěné po levelu, popř. medik.
Párťáci jsou ve hře velkou novinkou, do řady akcí tak nemusím jít sám, byť to klíčové na mých bedrech většinou spočine
Atmosféru to nijak nenarušuje, řada těhle NPC stejnak natáhne bačkory v nějaké předpřipravené události. Ale ani to tu nepůsobí jako pěst na oko. U jedné situace (lekačky) jsem si hodně vzpomněl na první levely Doom 3. Co naplat, za hrou stojí stejný tým
Jednotlivé úrovně mi dnes možná přijdou menší, lépe čitelné a zapamatovatelné, ale to už je možná způsobeno jen tím, že si dvojku nevybavuju až do úplných detailů. Přesto si při procházení jednotlivých úrovní připadám, že jsem po krátké pauze navázal tam, kde jsem ve dvojce skončil. Ostatně ten příběh je tomu i podřízen, mě osobně jen překvapuje, jak doma se tu skutečně cítím.
Zatím jsem zhruba ve 1/3 hry a zrovna jsem narazil na něco, co by se dalo považovat za bosse. První pokus nevyšel ...
