Dokud se postapo nezačalo více probírat, tak jsem to taky tak nějak automaticky řadil k sci-fi, byť mám stále na paměti všechny ty podivné filmy z 80. let. Ono to v podstatě bylo logické, protože za katastrofu obvykle mohla atomová válka a lidé mohli na povrch vystoupil nejdříve 50-70 let poté kvůli klasickému zamoření. Ostatně to hrozí dodnes, dokud se do hlavic bude cpát plutonium. Pro mě to tedy byla vzdálená budoucnost, akorát vliv na společnost a lidstvo je přeci jen poněkud jiný
Fallout jednička tuším začíná právě tím, že hlavní hrdina opouští kryt a vstupuje do prostředí, kde už některá osazenstva z krytů před lety vylezla a jiná teprve vylézat budou? Proto mi to nepřišlo divné. To je věc, která se dá celkem dobře představit, nehledě na to, že si na masírku v hodinách branné výchovy taky ještě dobře pamatuju
Mě k těmhle hrám nic moc netáhne, ale to je prostě dáno tím, že jsem zaměřený spíše na středověk. Klasické sci-fi je tak někde na hranici a záleží i na samotné hře. Byť má třeba rád Star Trek, tak hrám jsem se zatím úspěšně vyhýbal. Příliš mě nelákají.
Podobně jako s postapo zápasím i s jiným pojmy, jako je steampunk a cyberpunk. Jako složenina dobrý, ale ten punk mi v tom nesedí
Když vezmu, jaká totalitní společnost se nachází třeba v DeusEx, tak mi nějaké hnutí odporu rozhodně jako extra hybná síla společnosti nepřijde. Nehledě na to, že JC Denton rozhodně nepředstavuje prototyp anarchisty. Ale jo, tuším, co to má vyjadřovat, jen mi přijde zvláštní spojovat odpor s hnutím, které mělo úplně jiné cíle. Legrace nastala pár dní zpět, kdy jsem se v jedné diskuzi dočetl, že TES Morrowind obsahuje cyberpunkovou rasu trpaslíků (poznámka směřovala k architektuře a jejímu propojení se stroji). Úplně pominu, že trpasličí stroje fungovaly na páru ...
Ale odbočím ke klasičtějšímu tématu, předevčírem jsem vstoupil do otevřené bety Ghost Recon Wildlands.
Hra je zasazená do Bolivie, kde má speciální tým za cíl rozbít drogový kartel a to hezky odspoda od základních pešáků přes jednotlivé bosse frakcí až směrem k nejvyššímu záporákovi hry. OK, zápletka je jasná a na akční hru, jejímž hlavním tahákem mají být taktické souboje, ostatně je to přeci Ghost Recon, je to až až. Nj, jenomže po customizaci vlastní postavy následuje desetiminutový dialog atd. atd. Heh, mě ta omáčka ale moc nezajímá, jsem prostě zvyklý na klasické mise s nepovinným brífingem.
Za scénář by se nemusel stydět ani Steven Segal ... vlastně asi jo, i Segalovo filmy si zachovávají určitou míru vkusu, kdežto moje hlavní hrdinka a její tým neustále melou pantem o ničem a prokládají to rádoby drsňáckými řečmi, nadmíru obohacených lacinými vulgaritami. Dobrý, o cílovce hry mám jasno, s hráči mého věku se už dneska jaksi nepočítá. Vietcong byl alespoň vtipný, ale tohle je prostě tým vystřižený jak z béčkového filmu 90. let. Co bych dal za to, kdyby mlčeli a chovali se jako skuteční profesionální vojáci.
Tohle všechno se ještě dá překousnout, kamenem úrazu je něco jiného a dojde vám to hned v první misi - ta hra je naneštěstí openworld. Tým v plné polní se tu promenáduje v oblasti několika km čtverečních, sbírá důkazy a podle toho mu naskakakují mise. To obvykle obnáší další pobíhání po mapě. Mno, pobíhání, ono se dá naštěstí i jezdit, popř. létat. Ovšem to je veškerá interakce, kterou tu lze absolvovat.
Nicméně aut je tu k dispozici plno, na chudou Bolivii je až s podivem, že na silnici nepotkáte žádnou prehistorickou plečku. Alespoň mě potěšilo ovládání aut, které je docela slušné. Z létajících strojů lze využít všudypřítomné helikoptéry, ty najdete skoro v každé vesnici ... Létání mě však moc nazaujalo. S dopravními prostředky se váže ještě jedna kuriozita. Občas jste nuceni nasednout do dvoumístného vozidla, kdežto tým má celkem 4 členy. Je pak legrace sledovat, jak ve dvojici dojedete na druhý konec mapy, vystoupíte a ti dva, které jste nechali tam někde vzadu, jsou zase u vás
Čas od času tým narazí na odpor, což je ta správná chvilka, kde si vyzkoušet bojové dovednosti. Mno, ale co máte vymýšlet, když trojice nepřátel stojí na otevřeném prostranství? O nic lepší to není ani ve vesnicích. Přemýšlet nad rozmístěním jednotky je ztráta času, obzvláště díky tomu, že nepřítele lze snadno identifikovat a označit. Stačí si pak počkat, až se jich někde sejde více pohromadě a v pohodě je ze vzdálenosti 100 m postřílet samopalem. Kdepak, nedělám si legraci. Tým je tu paradoxně na obtíž. Hodí se akorát v případě, že hlavní postava nedopatřením zemře, což je taky umění, když je ve hře autoheal. Ne, dá se umřít celkem snadno, to bych zase přeháněl, ale to opravdu musíte naběhnout někam bez rozmyslu a dostat se do křížové palby. Většinou nepřítele spíše zaskočíte a nedáte mu šanci.
AI totiž reaguje docela pomalu, takže i když záporákovi sejmete parťáka hned vedle, tak mu chvíli trvá, než zburcuje okolí (je úplně jedno, že řve na ostatní, vše má prostě svůj čas
). Nj, jenomže když pak zjistíte, jak účinný je samopal na velkou vzdálenost, tak ty dva vedle sebe stojící přeci pokropíte rovnou a nedáte jim šanci ani hlesnout. Funguje tu i stará klasika, kdy ve vesnici vzburcujete poplach a s týmem se uklidíte do prvního patra domu. Nepřátele pak postupně likvidujete na schodišti, protože je to jeden sebevražedný týpek za druhým. Jedna z prvních věcí, kterou jsem si u soubojů vybavil, byla vzpomínka na Delta Force: Land Warrior. Má to k tomu mnohem blíže.
Věc, která mě ovšem rozsekala nejvíc, je existence levelů postavy a dovednostních bodů. Po Division tu tak máme od Ubisoftu druhé RPG podobného ražení
Odpustit by se toho dalo hře plno, má to hezky vymodelovanou krajinu, souboje úplně marné nejsou, navíc je to možná dáno jen tím, že jsem zatím v oblasti, kde nemá taktizování smysl, ale vadí mi ten openworld a systém úkolů po mapě. To je prostě klasická pakárna. Moje hlavní "hrdinka" je navíc špičková hackerka a pravděpodobně i multilingvistka. Navíc vůbec nikomu nevadí, tedy vyjma nepřátel, že se tu klidně promenádujeme po krajině a vesnicích, takže o utajení nemůže být ani řeč, ale to už jsem psal. Čekal jsem od toho něco jiného, takže k nákupu mě to jaksi nepřesvědčilo.