Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Březen 28, 2024, 18:01:48
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -
Strana: 1 2 [3] 4 5 ... 20

Autor Téma: (Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon  (Přečteno 117703 krát)

Yuyana

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 2237
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #30 kdy: Květen 24, 2015, 14:52:50 »

No vidíš, úspěch :-D.
Já neříkám, že je to tvou nešikovností, to bych si nedovolila :-D.
Každopádně... regenerace je u nepřátel nepříjemná věc. Vybavujou se mi draci z Gothicka 2 (datadisk). Auuu, velmi jsem trpěla.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #31 kdy: Květen 24, 2015, 20:16:26 »

Nee, to já tě nepodezříval :D, to jsem jen chtěl naznačit, že mi ten nevysvětlitelný skok v obtížnosti byl divný mě samotnému. Nechci říci, že by teď ta hra byla zas nějak jednodušší, obtížnost funguje asi tak, jak má, ale to, co bylo předtím prakticky nezranitelné, teď už zraňuju normálně. Délka soubojů je akorát, stihnu to ještě předtím, než mi začnou dřevěnět prsty :D Pak už dělám chyby.

Ad regenerace ... v Gothicu mi to ani nepřišlo, ale v Baldurech mě vždycky regenerace draků drala :D A co draků, ten dlakovlk u Firkraaga, to byl opravdu extrém.

I duchové mají svá práva ...

Úkol ježibab mě dovedl až k vlkodlakovi, ten tentokráte padl velmi rychle a cizí hlas mě stále varoval, abych do jeskyně nevstupoval. Vstoupil jsem. V kořenech prastarého dubu byl uvězněn podivný duch. Neměl jsem v jeho historku důvěru, ale pomoc jsem mu přeci jen slíbil. Mrtví v okolí byli jen souhrou náhod, už neměl jak jinak na sebe upozornit. Navíc mi slíbil záchranu dětí v bažinách - ježibabám věřím mnohem méně.

Přinesl jsem mu proto požadované věci - havranní peří, jeho kosti a černého koně. Provedl jsem obřad, při kterém jsem ho mohl stále zradit, ale slovo zaklínače je slovo zaklínače. Duch se vtělil do koně a zmizel. Rychtář mi poskytl odměnu dle zvyků ... jeho uříznuté ucho. To jsem položil na kámen v blatech a objevili se ježibaby.

Principielně se obě varianty (za osvobozeného vs zabitého ducha) neliší, babizny jsou opravdu zlé, takže zlo, které jsem vypustil alespoň děti tak nějak uchránilo. Mám takové tušení, že se s tou entitou ještě setkám. Určovat, co je a co není zlo, je ve světě zaklínače docela problém. Nic tu není absolutní a tahle entita mi nakonec dala mnohem lepší alternativu. Nehledě na to, že je to odvěký nepřítel ježibab a znáte to, nepřítel mého nepřítele ... ? ;)

Ježibaby se pozvolna rozpovídaly o Ciri, ale moc se mi to nelíbilo, měly zjrátka zálusk na její masíčko. Proto také tak promtně utekla. Hra se chvilku za Ciri přepne, ale je to hodně krátký úsek, skoro až zbytečný

Spoiler: ukázat
i když, odhalí se tím identita Divokého honu, nicméně teď celkem nedůležitá informace


Heh, takže další střípek je za mnou. Potracenku už dokážu docela obstojně usekávat, ale pořá to není ono, takže ještě jeden střípek v oblasti zbývá. Místo toho jsem se rozhodl pokračovat v úkolu za Keiru a navštívit myší ostrov.

Celkem přímočarý postup věží nahoru. Lampa mi pomohla poslouchat dialogy duchů a v laboratoři čaroděje jsem narazil na ducha Adriany. Podivný duch a ještě podivnější historka, byť velmi mrazivá a jak se později ukázalo, velmi reálná. Zdejší čaroděj prováděl na lidech výzkum léčby jednoho specifického moru. Ale to není pointou příběhu, pointou je, že obyvatelé nedaléké vesnice se domnívali, že zdejší pán má nadbytek všeho a tak se ho rozhodli odstranit. Jeden z vesničanů využil své blízké známosti s pánovou dcerou, Adrianou a propašoval své krvelačné kumpány do věže. Jenomže se to hodně zvrtlo a když už se milí přátelé hodlali Adrinanu zasvětit do tajů ženství, vypila lektvar, který jí pro případ jistoty poskytl čaroděj. Usnula tvrdým spánkem, takže si všichni mysleli, že umřela. Když se probudila, zjistila, že je stále ještě ochrnutá a pomalu sledovala, jak jí zaživa pojídají krysy, které kumpáni dříve z nevědomosti pustili. A tak vznikla celá zdejší kletba.

Mohl jsem ducha Adriany zabít, ale ten parchant, co se dříve vydával za jejího milého, si nezaslouží nic jiného, než-li pomstu. Věděl jsem, co se stane a tak jsem vzal Adrianiny kosti a zanesl mu je. Adriana se ve skutečnosti proměnila v morovou pannu a svého milého po právu zabila. Eh, kodex nekodex, k čertu s ním, tohle si ten bastard opravdu zasloužil. Nebudu přece chránit kdejakýho nýmanda :D

Keira si ze mě trochu vystřelila, ale budiž jí odpuštěno, moje pohnutky nezná. Byl jsem už na odchodu, když mě poprosila o poslední, ale velmi podivný úkol. Nějaký kupec ztratil její alchymistické přísady. Najít zbytky kupce nebyl problém, ale místo přísad se jednalo o velmi vybrané druhy jídel. Nj, ženské ... :D Udělal jsem save, vrátím se k tomu později, výsledek noční projížďky už znám teď :D Musím říci, že Keira je celkem půvabná čarodějka, byť má stejné manýry jako ostatní. Rozhodně mi přišla sympatičtější, než-li Yennefer. Ještě, že je ta lóže čarodějek tak zredukovaná :D

Na Vranově jsem se od kovářů ještě stihl dozvědět pár zajímavostí, ale nic pro můj level. Vzal jsem ovšem jeden zaklínačský úkol a po pár loadech v rukou držel kuroliškovu trofej ... teda, musel jsem trochu nacpat body do šermířství, aby to odsýpalo rychleji, ale byť jsem měl celou dobu navrch, nakonec jsem se jen tak tak zachránil od smrti vykrvácením :)

Jsem rád, že se problémy s hrou zase vyřešily a nemusel jsem sahat ani na obtížnost. Původně jsem si myslel, že ten třetí stupeň už bude moc, ale je to nakonec celkem vyrovnaná úroveň. Musím u toho přemýšlet, nic zkrátka není zadarmo, ale není to ani nic šíleného. Koneckonců, je mi skoro 100 let a mám už za sebou dva díly ... :D
IP zaznamenána
This is the end ...

Yuyana

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 2237
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #32 kdy: Květen 25, 2015, 09:00:05 »

Ty tvoje deníčky jsou vždycky takový spisovatelský :-D. Měl bys je vydávat knižně :-). Já takový dlouhý texty snad ani neumim. Možná bych to taky mohla zkusit :-D. Deníček, ne tu hru. To by mě asi porazilo :-p.
IP zaznamenána

Milhaus

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 1891
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #33 kdy: Květen 25, 2015, 13:01:42 »

Já ty bandity na koních sundával po jednom pomocí znamení Igni a pak je jednou ranou na zemi dorazil. Ono když je kůň shodil (po tom útoku ohněm), tak jim hvíli trvalo, než se zvedli ze země a v tu chvíli se dali zabít na jednu ránu. (já byl na 4 levelu, oni na 9 levelu). Navíc přijížděli postupně po jednom, takže šel jeden po druhém :).
« Poslední změna: Květen 25, 2015, 13:06:56 od Milhaus »
IP zaznamenána

Yuyana

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 2237
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #34 kdy: Květen 25, 2015, 13:15:19 »

Hehe, dobrá metoda. Maj mít ty koně pořádně vycvičený :-p.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #35 kdy: Květen 25, 2015, 16:47:50 »

Já je sundavám Aardem, Igni by mě nenapadlo, to občas švihnu po letící potvoře, když mě míjí. Mám nějaké botky, které ho posilují. Většinou se mi banditu taky podaří na zemi dorazit, ale někdy skočím jinam a musím ho dorazit klasicky.

Prima je taky bojovat rovnou z koně. Chce to cvik, ale tábor banditů je během chvíle vyčištěný a s minimální námahou. Zkusil jsem to náhodou, v té druhé oblasti je na jihu dost tuho, tak jsem tam použil k cestování koně, abych si jen objevil značky. Tábor lidojedů byl první, co jsem takto vyčistil.

V zápiscích dost věcí vynechávám, nejde to postihnout úplně celé. Vemu vždycky pár hlavních motivů a čekám, co se z toho vyvrbí, hlavně co do té délky :D U takovýchto her to jde snadno, protože za pár hodin se toho uděje ve hře opravdu dost. Ani ne tak po stránce příběhu, jako z pohledu různých minipříhod, které plynou z té roztahanosti úkolů. Dnešek mě ještě čeká, nechám si to až budu v práci :) Wizards & Warriors jsem psal tak, že na PC jsem měl otevřený PSPad a na notebooku hrál, protože tam to bylo podstatně hutnější.

Doklepal jsem to až na level 10 a začínám více sledovat detaily ve velikosti mapy a výskyt potvor. Vzdálenosti mezi vesnicemi a různými body nejsou nijak velké, navíc je to vesměs v rovině, ale přesto to vbuzuje dojem rozlehlosti. Lesy jsou opravdu hezké, stejně tak blata, ale už to začíná být motoní. Nadvakrát už jsem se dostal až na konec mapy. Do míst, která neobsahují nic významného totiž nemá smysl ani chodit. Mapa oblasti je tedy větší, než je realita.

Levelscaling se opravdu nekoná, ale není problém se tu střetnout se dvěma skupinkama ghúlů, které se významně liší v levelu. První zdání tedy může klamat, ale stačí přijít blíže a objeví se level potvory, případně rovnou značka smrtelného nebezpečí. Dneska jsem např. narazil v rámci úkolu na wyvernu, ale nebyla nijak tuhá, narozdíl od jiných wyvern, které je tu možnost vidět.

U zaklínačských zakázek jsem přišel na to, že nemá smysl jít do těch pro vyšší levely, protože je to jakoby penalizováno. Něco se dá, ale za ten čas to nestojí. Jakmile zakázku levelem převýším, je to snažší. Nejspíše to souvisí se statistikama Geralta, protože ty se navyšují. Bez nějakého hlubšího zkoumání bych to přirovnal rostoucímu útočnému bonusu - čím vyšší level, tím vyšší pravděpodobnost zásahu. Předpokládám, že když teď vyrazím na potracenku, bude to zas o kus snažší. Hlavně není kam spěchat. Chtěl bych ještě ten jeden level udělat v oblastech a pak bych vyrazil zas do Novigradu - tedy až po potracence.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #36 kdy: Květen 25, 2015, 19:27:58 »

Vrozená nátura čarodějek

Ráno se neslo v poklidném duchu. Zamířil jsem si to rovnou za Keirou. Není pochyb, že se snaží s Geraltem manipulovat, ale konec konců, v podzemí mi byla dost platnou pomocnicí a arogance a manipulace jsou typické vlastnosti každé z členek lóže. No, skoro každé, takové ty vedlejší postavičky nebyly ještě tak zkažené, ale čím výše postavená čarodějka, tím horší charakter.

Přede mnou je vyhlídka na prima večeři a velmi blízké seznámení s Keirou. V rozhovoru je možnost, jak z toho vybruslit, ale není důvod :) Z rozhovoru nad stolem plného jídla je více než-li jasné, že Keiře stále vrtá hlavou Myší ostrov a vzpomínka na jejího známého kouzelníka. Noc má poměrně rychlý spád, animace se příliš neliší od té z novigradského nevěstince (!!) a vše končí uspávacím kouzlem. Nad ránem je vše jasné, celá noc se odehrávala na pobřeží, v těsné blízkosti Myšího ostrova ...

Úkol se aktualizoval a následovala cesta na ostrov a ke schodišti. Ostrov jsem při té příležitosti vzal podrobněji, v malé kryptě jsem našel lepší zbroj. Na schodišti se spustila animace a s ní nastala slovní konfrontace s Keirou. Geralt je sice udivený, ale já nikoliv :) Opravdu tahle vedlejší linka není nic překvapivého, Keira je znechucená svým postavením vesnické čarodějky, což dala už předtím párkrát najevo. Touží opět po palácovém přepychu a tak se chytá první velké příležitosti - zápisky čaroděje s popisem léčby moru. Má v plánu je poskytnout Radovidovi. Celkem se dá tato situace vyřešit 3-4 odlišnými způsoby, z nichž některé asi budou mít v budoucnu nějakou dohru:

Spoiler: ukázat
Můžete se pohádat a nechat Keiru jít i se zápisky, popř. jí vyjádřit slova opovržení. Další možností je pohádat se, ale nenechat jí jít. V tom případě to končí bojem. Keira se nerozpakuje Geralta zabít a umí pár hezkých kousků - ostatně v podzemí to bylo vidět. Jenomže pro Geralta je to mnohem nebezpečnější, byť Keira je jen level 7. Na druhou stranu, nablízko je velmi slabá a pár dobře mířených ran jí spolehlivě pošle na věčný odpočinek. Čtvrtá možnost je určitý kompromis, namísto nejistého přijetí u Radovida jí lze nabídnout pobyt na Lock Muin a zápisky si od ní vyzvednout po dobrém.


V rozhodování převážilo vše, co jsem s Keirou doposud zažil a tak výběr byl jednoduchý ... Keira zmizela v portálu a mám takové tušení, že se zas někdy v přátelské atmosféře setkáme a hlavně jsem zvědav, jak na románek s Keirou zareagují Yenn a Triss, pokud tedy vůbec zareagují :D Tím ze scény mizí jedna významná postava a Geralt pomalu dostoupal na level 9.

Průzkum pokračuje

Na řadě je podrobnější průzkum lokace a postupné plnění dostupných zaklínačských zakázek. Vzal jsem to směrem na západ, dolu a na východ. Cestou se mi podařilo osvobodit několik vesnic / osad od banditů nebo potvor, takže se tam zpět nastěhovali osadníci. Na západě mě překvapil tábor lidojedů, kde jsem poprvé využil taktiku souboje z koně. O něco dále ovšem přituhlo. Partička topivců na levelu 15, kurolišek na skalisku a vesnice Újezd s ghúly na levelu 22. Trošku nepříjemné je, že pár ukazatelů je zrovna v místech, kde není bezpečno, budu si akorát muset zapamatovat, které to jsou :)

Nic extra jsem cestou nenašel, pominuli tedy setkání s Všebohem. Taková přepasená potvora, co žije ze zásob jedné vísky. Mohl jsem ho zabít, ale nakonec vesničané si tuto iluzi boha vytvořili sami, tak jsem jim alespoň poradil, že by někdy stálo za to, podívat se do krypty pod oltářem. Je to zkrátka jen na nich, aby viděli, čemu uvěřili a co si vykrmujou :D

Celou objížďku jsem ukončil na východě v ležení ilfgárďanů, kde mě čekaly dva jednoduché vedlejší úkoly - najít syna jedné ženštině, tedy spíše poinformovat o jeho roli zběha a najít ztracenou hlídku. Hlídka nebyla ani tak hlídkou, jako popravčí četou, cestou za jejich osudem jsem musel vybojovat souboj s wyvernou. Ale byla to zakázka pro level 7, tedy wyverna patřila mezi ty slabší svého druhu.

Zběžný průzkum úkolníčku ukázal, že tu mám ještě pár jednodušších zakázek, z nichž nejvýznamnější bylo hledání manželky lovce z Větvic. Ta se ztratila před pár dny v lese. První, co mě překvapilo bylo, jak rychle se její sestra manžela ujala. Menší vyšetřování ve vesnici ukázalo, že Hana odešla jednoho večera v doprovodu další ženy. V lese mě pak dostihla právě její sestra a nabídla mi dvojnásobek, pokud manželovi Hany řeknu, že je mrtvá a nebudu pátrat dál. Další podivnost a ještě více to vzbudilo mojí zvědavost. I když, v tuhle chvíli už jsem motiv tušil. Trocha pátrání a Hanu jsem našel. Samozřejmě mrtvou, dokonale rozsápanou. O kus dále byl jasný i pachatel - vlkodlak.

Musím říci, že tohle pátrání bylo zatím nejzajímavější, párkrát jsem stopu ztratil. Nakonec jsem však stanul před loveckou chatou a postupně se dostal až do jeskyně pod ní. Zde už jen následovala konfrontace s rychleji se regenerujícím vlkodlakem, o jehož totožnosti už nebylo pochyb a kde jsem dostal v rozhodování na výběr:

Spoiler: ukázat
Než jsem Hanina manžela mohl zabít, zastavila mě její sestra. Moc dobře věděla, co je Hany manžel zač a i přesto se do něj zamilovala. Jenomže on si vybral Hanu, která pro změnu nevěděla nic, tak jí chtěla jednoho večera v lese konfrontovat s realitou. To se ovšem zvrtlo, což už ostatně víte ;) Manžel se obvykle v podobě vlkodlaka zavíral do podzemí, aby nemohl zabíjet lidi, tedy takový lidumilský vlkodlak :) Jenomže tentokráte jeho touha po krvi vzešla z pomsty (chtěl nebohou Hany sestru zabít), což jsem mu nemohl dovolit a dílo jsem dokončil.


Další vlkodlak skonal mým mečem. Je zajímavé, jaké maličkosti mě vědou k rozhodnutí, koho nechat žít a koho ne :)

V rámci experimentu s levelováním jsem si odběhl do Vranova zkusit souboj s potracenkou. Je to opravdu zas o kousek lepší, ale pořád tomu ještě něco chybí. Se svým levelem 10 už to o 4 převyšuju, ovšem není kam spěchat, pár zakázek mimo se ještě určitě najde :D Doposud mě na každý level stačilo 1000 zkušeností, od levelu 10 je to už 1500 zkušeností. Zisk z vedlejších úkolů je přitom mizerný, hodně pomohlo čistění osad, za to bylo nějakých 160 zk.

Finančně už na tom taky nejsem zrovna špatně, problém je jen s přeplněným inventářem. Pořád jsem přetížený. Proto jsem taky začal tolik využívat koně. Zbraně používám víceméně ty samé, jen ocelové meče nacházím postupně v lepší kvalitě. Zbroj už mám ovšem celkem slušnou, i když kombinovanou (od lehkých kalhot a rukavic, přes střední vestu až po těžké boty :)). Zvažuju, zda-li už není na čase nechat si něco vyrobit, neboť nákresů mám již taky pěknou řádku.
IP zaznamenána
This is the end ...

Yuyana

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 2237
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #37 kdy: Květen 25, 2015, 19:41:47 »

Elemire neni už ti to blbý, že tě to nedonošený dítě pořád poráží :-D. každopádně ti závidim tvoje sloupce. Jsem se nudila v práci, takže jsem to zkusila taky. Už jdu domů, takže nemůžu pokračovat, ale tak... :-D alespoň jsem se zabavila.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #38 kdy: Květen 25, 2015, 23:18:54 »

Neboj, však ono se do práce zase vrátíš :) Četl jsem to u večeře. To by mi asi zabralo víc, jak směnu. Je málo her, kde bych takhle zpětně dokázal odvyprávět hraní a udržet přehlednost. Máš v tom hezky vystihnutou tu politickou situaci, to je přesně svět podle mého ... vyznavači magie na pranýři :D

Mno, blbé mi to s tou potracenkou je, ale já vždycky jenom nakouknu a pak zas loadnu starší save a pokračuju :) Ono se to sice jmenuje potracenka, ale dítě to připomíná jen pokud je to klidné a směješ se na to :D Ono to možná bude chtít ještě nějaký fígl. Dopoledne jsem narazil i na půlnočnici a u té mi třeba doporučený postup docela selhal.

Ještě mě tak napadá, já zcela zapomněl na jednu klasickou stavbu, co jsem zahlídl kdesi na východě v divočině. Narazil jsem tam totiž na latrínu :D Úplně osamnělá, jen o kus dále stál takový polostan pro obchodníky ... možná tam v sézoně prodávají burčák :D
IP zaznamenána
This is the end ...

Yuyana

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 2237
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #39 kdy: Květen 26, 2015, 08:23:04 »

Oh, díky. Však já taky fůru věcí zapoměla nebo nevěděla jak dobře popsat (nemám tvojí zkušenost s deníkama :-D), navíc jsem byla v práci jen pár hodin a bylo strašně moc lidí. Hlavní problém je, že je to třetí díl a když chci něco napsat, musim automaticky vysvětlit předchozí díly, zmíňenou politickou situaci, původ některejch monster, smysl některejch organizací... protože jinak ten text nedává smysl.

Každopádně do práce se vrátim dnes a ráda bych udělala shrnutí k lokacím, který jsem měla původně v plánu napsat... ale nakonec k tomu nedošlo :-D. Uvidíme, jak bude čas. Právě jak jsi tu psal o všech těch nemrtvejch, tak jsem měla v plánu navázat svym bojem s nemrtvejma v DA, abysme byli tematicky příbuzný. Ale ty jsi jsi se mezi tim dostal k vlkodlakům a já začala mágama :-D. Obávám se, že práva mágů jsou moje téma :-D. Ale nebudu dělat přednášky, pokud mě nikdo nevyprovokuje :-).

Origin mi stále nabízí witchera, nevzdává to. Osamělá kadibouda, půlnočnice... zajímavý. Blbý je, že tu k tomu nemám fotky, takže si více méně představuju nějaký monstra :-D. Ale zas to mám zajímavější a pocvičim fantazii.
« Poslední změna: Květen 26, 2015, 08:25:57 od Yuyana »
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #40 kdy: Květen 26, 2015, 10:01:18 »

Na vkládání obrázků stále ještě pracuji. Zatím mám vyhlídnutých pár modulů, ale ještě je musím otestovat. Prokládat deníky screenshotama je určitě lepší.

Já se některým tématům vyhýbám záměrně. Ponejvíce jde o ty části, kde si vůbec nejsem jistý, nebo to nemám jak dát do souvislosti :) Politika je u Zaklínače třeba docela klíčová, ale to už chce o tom univerzu vědět mnohem více a já až takový fanoušek nejsem :D Podstatné je samozřejmě také to, zda-li jsem tu hru už někdy hrál, nebo je to premiéra.

Yennefer je mi třeba v Zaklínači krajně nesympatická a vůbec mi není lhostejné, jak Geralt sebou nechává manipulovat, protože čarodějkám jde v první řadě o politiku a neváhají k tomu využít veškeré dostupné prostředky. Moje volby byly v předchozích dílech jiné a vůbec nechci, aby mi hra nutila svoji vizi jenom proto, že vývojářům přijde Yennefer neodolatelná :D Jenomže to bych musel dát právě do souvislostí a třeba se taky v té vizi pletu a nakonec budu mít volnosti dosytosti :D Nechávám si to proto na později.

Dvojku jsem třeba odehrál za obě frakce a vyzkoušel si většinu těch konců, ale u trojky už teď vím, že ač je to dobrá hra, nebudu mít motivaci to rozehrát znovu a s jinými volbami. Ve dvojce měla rozhodnutí vliv na samotný gameplay (některé lokace zůstanou uzamčené), ale v open-world už to tak jasně ohraničené není. Přijde mi to zatím jako něco na způsob Gothic 3 - budu hrát za orky nebo za rebely? V principu je to jedno, vlastně můžu hrát hodně dlouho souběžně. Je tedy pravdou, že trojka je závěrem série, ono to může dost překvapit, protože si tu vývojáři nemusejí připravovat půdu pro pokračování. To se uvidí, až se vrátím na hlavní dějovou linku.

Pročetl jsem za noc pár recenzí a jeden by si myslel, jak nepřekonatelné dílko to je. Jenomže s tím bych nesouhlasil. On Zaklínač 3 zas tak převratný není, využívá jen osvědčených postupů. Zajímavé je naroubování příběhové linky do open-worldu, jak už jsem dříve psal, kdy tě to do ní tak nějak tlačí, protože zkušenosti jsou hlavně za úkoly a nejvíce zrovna za hlavní úkoly. Svět je vymodelovaný hezky, ale při sledování denního rytmu NPC začneš vnímat nedostatky. AI je i na třetí obtížnost tak nějak mimo - bandité se ti klidně seřadí do houfu a budou čekat, dokud je nezačneš pražit Igny. Možná pak nějaký vyběhne, ale za chvilku se zas vrátí do hloučku. Šíp nebo šipka prostřelí cokoliv, takže někdy ani nevíš, odkud to přilítlo apod.
IP zaznamenána
This is the end ...

Yuyana

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 2237
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #41 kdy: Květen 26, 2015, 10:50:42 »

No, já si ze zoufalosti pořídila účet na photobucketu. Dokonalý to neni, ale obrázky tim na veřejnost dostanu :-D. Každopádně se těšim, až to dopracuješ :-).

Máš velkou pravdu v tom záměrnym vyhýbání. Člověk kolikrát totiž ještě sám neví, co z toho vyleze :-D, a navíc je to zmatený a vysvětlovat to třeba někomu, kdo nezná sérii? Ha ha. Kolikrát se to v danym díle hry ani nevysvětlí a musí se čekat na pokračování :-D.

Au, to je ošklivý, když ti tohle cpou, znám to moc dobře. To bylo tolik her, kde mi cpali nějakou "neodolatelnou" ženskou :-D.

Znáš to, občas je kolem něčeho mánie, a střízlivý lidi nemaj tušení proč. Tak je to ve všech oblastech :-).
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #42 kdy: Květen 27, 2015, 00:09:24 »

CD Projekt Red tu balancuje mezi vlastní fikcí a reáliemi použitými v knihách Sapkowského. Pro někoho, kdo to nečetl, jsou pak určitá rozhodnutí méne pochopitelná. Kdysi jsem viděl akorát seriál, takže tak nějak tuším, co se předtím dělo a v čem hra jakoby pokračuje. Jenomže s trojkou se opět objevuje to svázání se začátkem, což mi nesedne a docela to nabouravá ten vlastnoručně pěstovaný charakter Geralta. Zkusím, ale spoilery nebudu zakrývat :D

O věcech minulých ...

Vstoupit do prostředí Zaklínače bez znalosti knižní předlohy je bezproblémové, vlastně vazba na nějakou předlohu je v jedničce hned v počátku zadupána záhadnou amnésií Geralta, který se v rámci rekonvalescence ocitá na Kaer Morhen, sídle zaklínačů školy Vlka (ostatně právě sem patří). Postupem v ději se sice dovídá, co zhruba k jeho zranění vedlo a že mu v první chvíli pomohla jakási čarodějka, ale celý tento motiv nakonec upadá do pozadí, aby ve dvojce na chvilku zmizel zcela. Objevuje se opět až s třetím dílem, který se s ním vytasí hned na začátku.

Ústřední postavou je totiž čarodějka Yennefer z Vengerbergu, která se vydala po stopách Divokého Honu. Geralt se samozřejmě vydal pro změnu po jejích stopách, byť zatím nevěděl proč. Měl jen takové zvláštní tušení. Ve dvojce ovšem Yennefer promtně vyměnil za čarodějku Triss Ranuncul (v originále Triss Merigold) a prožil s ní mnoho hezkých chvilek. Na konci příběhu se jejich cesty náznakem rozešly a trojka začíná dopisem od Yennefer. Čas se posunul kupředu a Geraltovi se už naplno vrátila paměť. K Yennefer ho váže poněkud silnější pouto, než tušil a čarodějka je už na dosah. Rozhodně tedy neumřela ani neskončila v rukou Divokého Honu. Setkání s ní je po tom všem vlastně jedno velké překvapení ...

Mno, sepsané takto v kostce to vypadá velmi jednoduše a srozumitelně, kdyby ovšem nebylo těch jednotlivých voleb v každém z předchozích dílů. Chtě nechtě se musím vrátit na úplný začátek a postavit pár vybraných postav na patřičná místa příběhu.

Zaklínači a čarodějky jsou zvláštní kastou. První jsou specielně vycvičenými bojovníky pro boj s monstry všeho druhu a členy se mohou stát jen muži, kteří prošli tzv. zkouškou trav (podstoupili mutaci). Ne každý to přežije, nehledě na to, že tato zkouška se provadí ještě v dětském věku. Kasta čarodějek by oproti tomu vlastně neměla být rodově určitá, protože magii mohou ovládat jak ženy, tak i muži (pokud mají patřičné schopnosti), ale o ženách mluvím záměrně, protože mám na mysli konkrétně Lóži čarodějek, což je politicky velmi mocná organizace, která se snaží pracovat v utajení. A není divu, z řad mágů se totiž rekrutují rádci vládců, vznik Lóže je tedy celkem pochopitelný krok - čarodějky na pozadí tak udržují jednotlivé vladaře na uzdě. Jenomže nic není zadarmo. Odměnou za dlouhověkost a v případě čarodějek za stále mladistvý vzhled, je sterilita. Musí se tedy obejít bez vlastních potomků.

Geraltova amnésie v prvním díle je celkem užitečná. Geralt ztratil vazby na své přátele a různé postavy, hra je tedy o objevování a hledání vlastní cesty. V tu chvíli vkročí Geraltovi do cesty Triss Ranuncul a proroctví elfské věstkyně Ithilinne prostřednictvím málého chlapce jménem Alvin. Proroctví předpovídá příchod věčné zimy. Alvin jako zázrakem přežil útok barghestů a později se prokáže jako velmi silné zřídlo, což je mimo jiné základní předpoklad pro to, stát se mágem. Není tedy divu, že Lóže o něj projeví zájem. Do třetí kapitoly tedy děj plyne celkem volně, ale nyní jsem si musel vybrat, jaký osud pro Alvina přichystám. Buďto ho předám do opatrovnictví Triss, nebo ho svěřím své staré známé, léčitelce Shani. Pro hru je to poměrně klíčové rozhodnutí. Ani ne tak pro Alvina, ale rozhoduje to o vztahu, který se rozvine mezi Geraltem a Triss nebo Geraltem a Shani (pro tu jsem se bez rozpaků také rozhodl). Nevybraná strana se logicky až do konce hry nakrkne :D Nic to ovšem nemění na politických událostech, Triss se stává vedle Keiry Metz a Fercartema další poradkyní Foltesta, krále Temérie.

Geraltovi skříží cestu ještě mnoho žen, mezi jinými i princezna Adda, potomek incestního poměru Foltesta se svou sestrou. Pokud si to dobře vybavuju, měla se Adda stát manželkou redanského krále Radovida Strohého (Nemilosrdného), který se rozhodl s Foltestem uzavřít spojenectví (Nilfgaard opět vystrkuje růžky). Akorát je tu drobný problém - Adda byla prokleta zhrzeným milencem královo sestry a je z ní striga. Už tehdy jsem nezabíjel vše, na co jsem přišel a kletbu jsem zlomil, za čož mi Foltest ještě na začátku druhého dílu děkoval. V jedničce jsem zároveň začal pěstovat své dobré vztahy s nelidmi, zejména elfy, ale udržel jsem si přitom neutralitu, byť mě hra v různých okamžicích do politikaření tlačila.

Příběh graduje přechodem do alternativní dimenze večného ledu, kde jsem byl naplno konfrontován s Divokým Honem, ale abych pravdu řekl, tahle pasáž mi nikdy moc srozumitelná nepřišla. Nehledě na podivný osud Alvina, spojený s jeho schopnostmi. Po několika hodinách hraní trojky mi to ovšem začíná být jasnější. Celé to pak končí zajímavým outrem, kde se zamaskovaný vrah pokusí zabít Foltesta. Z vraha se nakonec vyklube zaklínač a hra bez vysvětlení končí.

Vysvětlení ani není třeba, druhý díl si nese podtitul Vrahové králů. Foltest sice unikl, ale ne na dlouho. Z obavy o svůj život využívá Geralta jako svého osobního strážce, čímž Geralt nadobro o svou neutralitu přichází a navíc se stávají s Triss milenci. Hra sice přejímá ze save pozic určitá rozhodnutí z jedničky, ale jejich vliv na hru není tak významný, jak by se mohlo zdát. Shani a dobré vztahy s nelidmi jsou bez okolků zapomenuty. Doufal jsem, že na Shani ještě ve hře narazím, ale marně. Naštěstí Triss není ve dvojce tak otravná, tedy v porovnání s dalšími čarodějkami, které v různých fázích děje do hry vstupují.

Začátek hry probíhá v podobě výslechu, vedeného Vernonem Roche, neboť král je v té době již po smrti. Holt ani Geralt není zárukou nesmrtelnosti. Úvod je jakousi rekonstrukcí nedávných událostí, kdy Foltest dobývá hrad La Valette, neboť potřeboval zajistit důstojný život pro své levobočky. Do cesty se mu bohužel postavil Aryan La Valette, syn jeho milenky baronky Marie Louisy La Valette. S tím přišlo i první rozhodnutí, kdy jsem Aryana přemluvil ke složení zbraní a později mu ve vězení pomohl k útěku. Mezi tím se na scéně objevil drak a jednotky Scoia'tael (takoví elfští partyzáni, bojující za práva nelidí). Atmosféra totiž houstne a s tím roste i míra rasismu. Elfové a trpaslíci jsou šikanováni a uzavíráni do ghet. Jenomže ona si ani jedna ze stran rasového konfliktu nemá ve skutečnosti co vyčítat.

Vernon trošku situaci uspíší a v jeho doprovodu mizím do Flotsamu, zapadlé rybářské osady, kde tak nějak o Triss přijdu, neboť je v průběhu děje unesena neznámo kam a neznámo kým. Stalo se tak ve chvíli, kdy jsem usilovně pomáhal Sheale de Tancarville, další čarodějce z Lóže. Děj se ve Flotsamu rozjíždí pozvolna, ale končí důležitým výběrem, který rozhodne o přístupnosti či nepřístupnosti určitých oblastí. Buďto zůstanu loajální mrtvému králi, tedy na straně Roche, nebo převládnou mé sympatie k nelidem a přislíbím pomoc Iorwethovi, vůdci zdejších Scoia'tael. Roche je poměrně tolerantní a kvůli výběru Iorwetha na mě rozhodně nezanevře. Finále ve Flotsamu je za něj dokonce zajímavější, bohužel zbytek už je pak slabší. Mimo jiné se dozvím jméno vraha Foltesta, je jím zaklínač Letho. Nebudu to nějak rozlišovat a vemu děj při jednom. Ostatně, už si přesně nepamatuju, za kterou veaantu bylo co :D

Odjezdem do Aedirnu končí druhá kapitola a na scénu přichází král Henselt, vládce Kaedwenu, mimochodem docela slušný rasista ;) Aedirnem totiž po smrti krále Demawenda (to je ten, co umře v intru) zmítá povstání, vedené Saskií (Panna Aedrinská). Ta sídlí ve Verdenu, trpasličím městě a brání princi Stennisovi usednout na trůn. Henselt se to na oko pokusí vyřešit mírovou dohodou, ale tak nějak se to zvrtne a jeho dvorní čarodějka, Sabrina Glevissig, se pokusí získat výhodu speciálním kouzlem. Jenomže místo toho sešle na celé bojiště kletbu a Henselt jí za odměnu nechá upálit. Od této události už uběhly 3 roky a Geralt se objevuje na patřičné straně konfliktu dle předchozí volby: Roche - Henselt, Iorweth - Saskia. Nutno ještě zmínit, že poradcem Henselta je čaroděj Detmold, velice obratný diplomat a na pozadí se časem mihne nám již známá Sheala de Tancarville. Na straně Saskie je pro změnu Filippa Eilhart, vůdkyně Lóže čarodějek.

Vím, něco tu nehraje, ale nepředbíhejme :) Obě strany se tak nějak snaží získat výhodu, což spočívá v prolomení kletby na bojišti. Hrát za Iorwetha je opravdu pestřejší, mimo jiné se člověk dozví o tom, že Filippa Eilhart preferuje ženy. Jenomže ta, kterou si vybrala je ve skutečnosti špeh :) Henselt je pak proradný v obou variantách a je možnost ho zabít, nebo ho nechat zabít Rochem, protože ten s ním má také nevyřízené účty (Henselt nechal popravit jeho družinu). Pomaličku začíná na povrch vyplouvat, že Saskia není zrovna tím, čím se zdá a Filippa jí má nějak v moci. Bodeť by ne, Saskia je ve skutečnosti dračice a to v pravém slova smyslu. Sheala o tom všem samozřejmě věděla, spiknutí má mnohem větší rozsah.

Končí třetí akt a cesta pokračuje do rozvalin Loc Muin, kde už čeká král Radovid. Nj, Henselt měl taky v plánu s ním jednat ;) Problémem je ovšem Anais, dcera Foltesta, která už se objevila právě na začátku při obléhání hradu La Valette a je klíčem k moci nad Temérií. Diplomatickou roztržku přeruší Sheala a drak. Honba za Shealou vede až k teleportu, kde mi Sheala pověděla pár zajímavostí. Jenomže jaksi netušila, že teleport není zrovna v dobré kondici a tak se rozprskne v éteru (přeci jí nenechám pláchnout :)). Byly to totiž čarodějky, kdo stály za vraždami králů a úkolovaly zaklínače Letha. Podívanou přerušil drak. Těžce zraněnou Saskii jsem poté v dobré víře a s těžkostí v srdci zabil. Tenkrát jsem netušil, že bych jí mohl pomoci. Nakonec došlo i na Filippu. Po tom všem není divu, že Radovid nemá čarodějky rád a pořádá na ně hon. Triss do toho komplotu naštěstí nepatřila, ale i tak jsem dal nakonec přednost Anais a pokusil se jí zajistit budoucnost panovnice ... zbytečně. Poté, co došlo na konfrontaci s Lethem, kterého jsem nechal odejít (zabít jde velmi snadno), následuje outro ... z jihu zaútočilo nilfgaardské císařství. Odtuď také pramení začátek trojky, kdy se Radovid zmocní Kaedwenu.

Moje averze k čarodějkám plyne z toho všeho, nehledě na to, že jsem dvěma pomohl na onen svět a v trojce to byla málem další. Shani je asi provždy už minulostí, ostatně zastávka v novigradském nevěstinci jasně ukázala, kolik času už uplynulo, ale odstavení Triss se mě nakonec dotklo. Proto bylo podlehnutí Keiře tak snadné, zkusila na mě podobnou omdlívací scénku, co Triss na začátku Flotsamu :)
IP zaznamenána
This is the end ...

Yuyana

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 2237
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #43 kdy: Květen 27, 2015, 09:05:12 »

Hmmm, zmatek. Zmatek! A spousta milenek. Se mě snažíš dohnat, tou zmateností a frakcema, co? :-D A já se tak snažila, abych to měla srozumitelný :-D. No, knížky jsem nečetla, tak se nemám čemu divit :-p.
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #44 kdy: Květen 28, 2015, 09:04:58 »

To je totiž celý problém Zaklínače, jakmile začneš něco takového tvořit, je těžké v tom udržet nit :D Ve hře je celkem dost postav, které se tam jen mihnou, nebo se odněkud bez vysvětlení vynoří a přitom mají vliv na pochopení příběhu. Jako bys prostě vytrhávala kousky příběhu z rozsáhlého románu. Musím říci, že ač jsem si myslel, jak jsem dvojku odehrál pečlivě, tak už jsem si nevybavil přesně všechna rozhodnutí ve třetí kapitole. Výhoda je, že to nakonec můžeš hodit za hlavu a vůbec se tím nezabývat :D

On ten prapůvod možná bude v jedničce, kdy CD Projekt ještě ani náhodou nemohl tušit, jak to s nimi dopadne a že nakonec vzniknou ještě další dva díly.

Průzkum pokračuje ...

Velká část včerejšího půtování krajinami Velenu pokračovala v duchu průzkumu a hledání vhodných zakázek. Nic, nic a stále nic ... Stočil jsem to směrem na sever k Novigradu a poté na východ do okolí Oxenfurtu. Cestou jsem se zbavil veškerého přebytečného arzenálu, neboť poslední dobou bývám dosti přetížený. U alchymisty v Oxenfurtu jsem zjistil, jak se dá dobře vydělávat na prodeji bylinek. Vlastně proč ne. Lektvar nebo další alchymistické výrobky stačí vyrobit jen jednou a poté už se během meditace sami doplňují pouze alkoholem. Sběr ingrediencí tak začne za chvíli postrádat smysl, ale když vidím, kolik jsem na tom vydělal, občas asi ještě něco utrhnu :)

Eh, vlastně zpět, musím se kousek vrátit. Je zajímavé, že v Novigradu už jsem byl, ale když jsem zkoušel projít přes most přes Pontar pod Oxenfurtem, hlídky mě bez propustky nepustily. Samozřejmě jsem si ve vojenském táboře toho podivného prodavače všiml. Jeho nabídka byla 100 orénů za kus falešného papíru, ale když prý pomůžu jeho bráchovi odehnat ghúly, aby mohly v poklidu obírat mrtvé, tak sleví. Jo, slevil, na 25, neberte to :) O kousek dál jsem ovšem u tabule nalezl zakázku na nějakou příšeru z lesa a kousek opodál se od kapitána dozvěděl pár podrobností. Co myslíte, že bylo krom peněz odměnou? Ano, propustka přes Pontar :)

Z lesní příšery se nakonec vyklubala patrola Scoia'tael. Jeden na mě mířil šípem a tak jsem se rozhodl, že se tomu podívám blíže na zoubek a dle požadavku jsem meče odložil. Tu elfku už si jménem nepamataju, zemřela poměrně rychle ... Už mě to totiž začíná poněkud štvát. V předchozích dílech jsem pro tuhle bandu a nelidi vůbec udělal tolik a přesto mají pořád potřebu na mě mířit zbraněma, povyšovat se nade mnou a ještě mi rozkazovat! Jasně, tentokráte jsem jim bez mečů přišel jako snadný cíl. Je to jen banda obyčejných hrdlořezů, který uměj tak akorát fňukat o utlačování, které si ovšem zasloužili sami a tak jsem s nima po právu naložil. Pro příště, kdokoliv na mě vytáhne zbraň, nedostane už šanci.

K vidění toho moc za řekou ani v Oxenfurtu není, ted pokud vynechám vyjížďku lodí. Loďky jsem doposud ignoroval, ale je to zajímavý dopravní prostředek, byť tedy hodně magický, protože těmhle malým člunům s přímou plachtou je úplně jedno, odkud vítr fouká :D Dorazil jsem do opuštěného přístavu zamořeného ghúly a v nedaleké pevnosti už jsem se chystal zničit jejich hnízdo, když mě zdejší alghúl přepadl a musel jsem loadnout. Hle, jaké překvapení. Po loadu mi hra normálně započítalal oblast jako vyčištěnou, aniž bych to ve skutečnosti dokončil :) Ale tak co, bug sem, bug tam ...

Pokračoval jsem dále po břehu a opět narazil na přístav, kousek za méně hlídaným mostem. Byl tábor nilgaardských zběhů. Tentokráte jsem se už zapotil, ve skupince byly i slabší jednotky, ale také obrněnci na levelu 14-16. To se mi v tuhle chvíli hlásí ještě jako smrtelné nebezpečí. Postupně jsem zlikvidoval ty slabší, pak střelce a nakonec po jednom ty nejtužší. Nejvíc dali zabrat právě obrněnci se štítem. Nedokázal jsem jim ho rozbít, pokud to tedy vůbec jde, ale usekal jsem je. Taktika jeden na jednoho byla nakokec strašně jednoduchá. Chce to do štítu řezat, pak obrněnci skočit za záda, 1-2x seknout a znovu. On se bude jen krýt a nebude útočit. Skoro bych řekl, že ve dvojce to bylo lépe udělané. Nehledě na to, že tady je to jen zdlouhavé, protože usekat něco, co je o 6 levelů výše, prostě trvá déle. Z jedné chatrče jsem pak osvobodil morušínského kováře.

Zmíněný most jsem poté přešel a na jihu vyčistil pár míst s bandity, až jsem nakonec došel do vísky Zálipí. Konečně po dlouhé době jedna zajímavá víska. V pěstním zápasu jsem tu zmydlil zdejšího šampióna Rybáře a šel si prohlédnout informační tabuli. Se zápasy jsem začal už dříve, je to jednoduché přilepšení k platu a opět v nich záleží jen na mém "umu", žádné QTE. V zakázkách byly problémy s panstvím jedné dříve výše postavené členky šlechty a mizející mrtvoly na hřbitově. Hm, Doubravka se mi aespoň představila jako šlechtična, ovšem osud jí moc nepřál. Vrátila se do rodného kraje a jejich bývalé sídlo obydlila nějaká vychytralá potvora.

Na panství Zpatských jsem dorazil onedlouho a hned šlápl do výbušné pasti. Lehce oslepen jsem dovrávoral kousek dále a jen tak tak se zastavil před další pastí. No, očividně mám co do činění s potvorou, která umí klást důmyslné pasti. Je jich totiž celý dvůr :D Ve stodole jsem popadl žebřík a vylezl na půdu a hle, konečně první výsledek mých voleb z předchozích rozhodnutí:

Spoiler: ukázat
Letho, zaklínač školy zmize a královrah, kterého jsem nechal ve dvojce z Loc Muine odejít.


"Přítel" byl v průšvihu, císař se ho rozhodl zbavit a nyní po něm pase družina lovců lebek. Rozhovor byl poměrně rychlý, neboť jezdci dorazili. Nemohl jsem ho jen tak nechat, ať už si o tom myslím cokoliv a seskočil z okna za ním. Přepadovka byla složená ze zvědů, takže to odsýpalo. Že ho vyčenichali, nebylo náhodou, podezření padlo na jeho starého známého Ludvíka. Nasedli jsme proto oba na koně a Ludvíka navštívili. Nemám rád zrádce, takže ani tady jsem neváhal. Těžce zraněného Ludvíka jsme poté nechali svému osudu a vyrazili po nové stopě. Hlavní skupinka lovců, vedená Arnoutem Vesterem, se zabydlela v hospodě v Zálipí. Měl jsem počkat a nezasahovat :) Přítel dostal šípem z kuše a po krátkém boji, kdy část bandy vyřídil, padl mrtvý na zem. V tu chvíli jsem vstal a udělal své rozhodnutí, Vester odkráčel ve dvou půlkách. Nj, přítel ovšem nebyl mrtvý, jen pod vlivem silného jedu. Tentokráte jsem udělal chybu, měla to být totiž kamufláž a kdyby to vyšlo, Vester by všude rozhlásil, že hledaný je mrtvev a přítel by měl konečně klid. Stalo se, poslal jsem ho tedy tam, kam posílám všechny ... do Kaer Morhen :D

Když už jsem byl ve vesnici, navštívil jsem Doubravku a pověděl jí o vyčištění jejího panství. Truhlu s odměnou jsem našel v zamčené stodole (klíč byl v truhle v jednom ze stavení). Byl čas na druhou zakázku. Hrobník mi pověděl pár znepokojujících informací, tak jsem se vydal rovnou na hřbitov. Skupinka ghúlů za tím vším asi nestojí, pátrání mě tedy dovedlo až do osamělé chýše, kde se na ohníčku vařila dětská stehenní kost, očividně dílo hrobice. Sebral jsem její trofeje a na hřbitově si na ní počkal. Přiběhla celá rozlícená, ale mému stříbrnému meči beztak podlehla. Což mě tak připomíná, že bych měl asi nějaké trofeje začít prodávat. Ta její je celkm slušná (bonus ke zkušenostem), ale více mě potěšil ten stříbrný meč, co z ní vypadl. O něco dříve jsem našel elfský ocelák, který má sloty pro vylepšení, takže už mám konečně komplet výbavu mečů z relikvií.

V tu chvíli mě na mysli přišla potracenka ... :D Ale ne, ještě mám jednu zakázku v močálech, lov potvor y pro level 12, to bych snad mohl zvládnout. Úkol to byl poměrně přímočarý, za vším stál starý mihavec, který opravdu mistrovsky ovládal iluze. Ještě štěstí, že jsem se s Keirou potkal tak brzy, její kámen na rušení iluzí mi už párkrát pomohl. Těžko říci, co bych bez něj dělal. Boj s tímto mihavcem byl trošku tužší, jeho údery byly opravdu silné, ale neregeneroval se, tak stačilo jen postupně usekávat. Poskočil jsem na level 11.

Konečně ta potracenka

Nakonec tedy došlo i na ní, vrátil jsem se proto do Vranova. Nečekal jsem nějaký zázrak, ale byl jsem zas o kus chytřejší. Během loadovacích obrazovek se objevil jeden zajímavý typ. Alghúla lze uklidnit pomocí znamení Axie. Alghúlové totiž mění dva druhy podoby a v té, kdy se jim naježí trny (opravdu se naštvou), se rychle regenerují. Tohle dělá i potracenka. Původně jsem si myslel, že doporučení používat Axie platí jen pro to, abych jí uklidnil, když jí baron nese. První kolo moc nevyšlo, rozhodl jsem se, že jí zkusím změnit ve strážného ducha, ale když jsem se po první bitvě s přízraky rozhodl trochu poodejít ze scény, vypadla mu a změnila se v bojovou formu. Mohl jsem si tak vyzkoušet Axie v praxi a opravdu to funguje. Jenomže jsem neměl natřený meč proti prokletcům, tak jsem to projel - souboj se dost protáhl a už se mi opravdu začaly prsty motat. Na druhý pokus jsem došly až k druhému boji s přízraky a ... a bylo po všem. Tak jednoduché!! :D Samozřejmě jsem musel Axie využívat a nezabíralo to hned napoprvé. Předtím vždycky v téhle fázi potracenka baronovi z rukou vyklouzla a proměnila se. Klíčem k úspěchu je asi pozabíjet ty přízraky co nejrychleji, aby se dalo Axie seslat co nejdříve a hlavně neopouštět to nádvoří.

Dobře, tohle máme za sebou, tak ještě rituál a potracenku pohřbít. Baron jí přijal za své dítě a pojmenoval ji Dea. Poté potracenka definitivně umřela. Zůstal jsem ještě u jejího hrobu a o půlnoci jí vyvolal. Pořád je tu ta část, kdy mi má pomoci najít svou matku a sestru. Vydal jsem se tedy za jejím duchem, který mě postupně dovedl až do rybářské chatrče. Rybář mi pověděl zajímavý příběh. Dcera je v Oxenfurtu a manželku Annu cosi uneslo. Prý měla na rukou podivné žhavé kresby. Hm, to už jsem někde viděl. Se zjištěním jsem se vydal zpět za baronem a cestou přislíbil pomoc Zaříkavači při Tryznách. Baronovi jsem pro změnu slíbil dceru vyhledat, abych se přesvědčil, že je v pořádku, ale příběh o Anně začal postupně dávat smysl až nyní.

V přehledu postav nejsou vidět portréty do té chvíle, dokud na danou postavu opravdu nenarazíme. Nelze se tedy řídit podle toho. Klíčem byla ovšem ta znamení na rukou. Viděl jsem to totiž u Bábi v blatech, když jí ježibaby potrestaly za pomalost. Kdo by to byl řekl, že mám Annu přímo na dosah ruky. Z barona určité věci padají jak z chlupaté deky, ale konečně jsem se dočkal celé pravdy o tom, jak to mezi nimi bylo. Těžko posoudit, kdo má v tom příběhu větší vinu - zda-li voják jdoucí z boje do boje, nebo nevěrná manželka, co v milenci hledá útěchu za věčně nepřítomného manžela. Baron jejího milence zabil a od té doby to šly jejich životy divným způsobem. Když Anna otěhotněla, nechtěla si dítě nechat a vyhledalal pomoc u ježibab. Jenomže jejich zvrácenost vedla k jinému výsledku, který už všichni známe. Nicméně Anna se ježibabám zavázala a tahle část dohody prostě platí.

Vynechám teď baronovu snahu a záchranu manželky, to mě ostatně čeká dnes, ale i já s ním měl dohodu. Měl mi povědět o Ciri. Ta se u barona neměla špatně, ale při koňských závodech jim radost z výsledku překazil bazilišek, který ač silně zraněn, barona vynesl na vrcholek věže poblíž. Jenomže přístup nahoru žádný, Ciri proto musela využít svých teleportačních schopností a to byla chyba. Ne proto, že barona zachránila, ale poskytla jasnou stopu pro Divoký Hon. Odjela tedy na vyhraném koni do Novigradu, kam jí baron poslal, protože Novigrad je místem, kde lze nalézt čarodějky. Musím na tomhle místě říci, že ovládání Ciri mi přijde čím dál horší, je to oproti Geraltovi už hodně jiné, ale naštěstí jsou to jen krátké úseky a nic extra náročného na koordinaci. Baron příběh skončil, poděkoval i vyjma odměny mi dal co? ... propustku :D Ještě než jsem odešel, zahlídl jsem zajímavé stvoření, co si baron přivezl ze Skellige, jsem zvědav, co mi další příběh v tomto ohledu připravil :)

Trojka v tuhle chvíli ukázala, že má open-world zmáknutý dobře. Původní vodítka k Ciri jsou 3 a není nutné po všech jít. Přitom mě hra postup přímo neblokuje, což bylo vidět třeba na těch propustkách. Trošku problematičtěji vidím ten kámen od Keiry, protože jsem ho opravdu už využil vícekrát a nevím, kde jinde bych na něj narazil. Hra mě nyní přidala možnost pokračování na Skellige, ale doporučený level je 16. Přitom jsem ještě ani nepořešil ten odkaz do Novigradu. Je jasné, že tam Ciri už taky není, ale ty zkušenosti nejspíše doženu právě v Novigradu. Nehledě na to, že Triss bych rád viděl ;)
IP zaznamenána
This is the end ...
Strana: 1 2 [3] 4 5 ... 20