To je totiž celý problém Zaklínače, jakmile začneš něco takového tvořit, je těžké v tom udržet nit
Ve hře je celkem dost postav, které se tam jen mihnou, nebo se odněkud bez vysvětlení vynoří a přitom mají vliv na pochopení příběhu. Jako bys prostě vytrhávala kousky příběhu z rozsáhlého románu. Musím říci, že ač jsem si myslel, jak jsem dvojku odehrál pečlivě, tak už jsem si nevybavil přesně všechna rozhodnutí ve třetí kapitole. Výhoda je, že to nakonec můžeš hodit za hlavu a vůbec se tím nezabývat
On ten prapůvod možná bude v jedničce, kdy CD Projekt ještě ani náhodou nemohl tušit, jak to s nimi dopadne a že nakonec vzniknou ještě další dva díly.
Průzkum pokračuje ...Velká část včerejšího půtování krajinami Velenu pokračovala v duchu průzkumu a hledání vhodných zakázek. Nic, nic a stále nic ... Stočil jsem to směrem na sever k Novigradu a poté na východ do okolí Oxenfurtu. Cestou jsem se zbavil veškerého přebytečného arzenálu, neboť poslední dobou bývám dosti přetížený. U alchymisty v Oxenfurtu jsem zjistil, jak se dá dobře vydělávat na prodeji bylinek. Vlastně proč ne. Lektvar nebo další alchymistické výrobky stačí vyrobit jen jednou a poté už se během meditace sami doplňují pouze alkoholem. Sběr ingrediencí tak začne za chvíli postrádat smysl, ale když vidím, kolik jsem na tom vydělal, občas asi ještě něco utrhnu
Eh, vlastně zpět, musím se kousek vrátit. Je zajímavé, že v Novigradu už jsem byl, ale když jsem zkoušel projít přes most přes Pontar pod Oxenfurtem, hlídky mě bez propustky nepustily. Samozřejmě jsem si ve vojenském táboře toho podivného prodavače všiml. Jeho nabídka byla 100 orénů za kus falešného papíru, ale když prý pomůžu jeho bráchovi odehnat ghúly, aby mohly v poklidu obírat mrtvé, tak sleví. Jo, slevil, na 25, neberte to
O kousek dál jsem ovšem u tabule nalezl zakázku na nějakou příšeru z lesa a kousek opodál se od kapitána dozvěděl pár podrobností. Co myslíte, že bylo krom peněz odměnou? Ano, propustka přes Pontar
Z lesní příšery se nakonec vyklubala patrola Scoia'tael. Jeden na mě mířil šípem a tak jsem se rozhodl, že se tomu podívám blíže na zoubek a dle požadavku jsem meče odložil. Tu elfku už si jménem nepamataju, zemřela poměrně rychle ... Už mě to totiž začíná poněkud štvát. V předchozích dílech jsem pro tuhle bandu a nelidi vůbec udělal tolik a přesto mají pořád potřebu na mě mířit zbraněma, povyšovat se nade mnou a ještě mi rozkazovat! Jasně, tentokráte jsem jim bez mečů přišel jako snadný cíl. Je to jen banda obyčejných hrdlořezů, který uměj tak akorát fňukat o utlačování, které si ovšem zasloužili sami a tak jsem s nima po právu naložil. Pro příště, kdokoliv na mě vytáhne zbraň, nedostane už šanci.
K vidění toho moc za řekou ani v Oxenfurtu není, ted pokud vynechám vyjížďku lodí. Loďky jsem doposud ignoroval, ale je to zajímavý dopravní prostředek, byť tedy hodně magický, protože těmhle malým člunům s přímou plachtou je úplně jedno, odkud vítr fouká
Dorazil jsem do opuštěného přístavu zamořeného ghúly a v nedaleké pevnosti už jsem se chystal zničit jejich hnízdo, když mě zdejší alghúl přepadl a musel jsem loadnout. Hle, jaké překvapení. Po loadu mi hra normálně započítalal oblast jako vyčištěnou, aniž bych to ve skutečnosti dokončil
Ale tak co, bug sem, bug tam ...
Pokračoval jsem dále po břehu a opět narazil na přístav, kousek za méně hlídaným mostem. Byl tábor nilgaardských zběhů. Tentokráte jsem se už zapotil, ve skupince byly i slabší jednotky, ale také obrněnci na levelu 14-16. To se mi v tuhle chvíli hlásí ještě jako smrtelné nebezpečí. Postupně jsem zlikvidoval ty slabší, pak střelce a nakonec po jednom ty nejtužší. Nejvíc dali zabrat právě obrněnci se štítem. Nedokázal jsem jim ho rozbít, pokud to tedy vůbec jde, ale usekal jsem je. Taktika jeden na jednoho byla nakokec strašně jednoduchá. Chce to do štítu řezat, pak obrněnci skočit za záda, 1-2x seknout a znovu. On se bude jen krýt a nebude útočit. Skoro bych řekl, že ve dvojce to bylo lépe udělané. Nehledě na to, že tady je to jen zdlouhavé, protože usekat něco, co je o 6 levelů výše, prostě trvá déle. Z jedné chatrče jsem pak osvobodil morušínského kováře.
Zmíněný most jsem poté přešel a na jihu vyčistil pár míst s bandity, až jsem nakonec došel do vísky Zálipí. Konečně po dlouhé době jedna zajímavá víska. V pěstním zápasu jsem tu zmydlil zdejšího šampióna Rybáře a šel si prohlédnout informační tabuli. Se zápasy jsem začal už dříve, je to jednoduché přilepšení k platu a opět v nich záleží jen na mém "umu", žádné QTE. V zakázkách byly problémy s panstvím jedné dříve výše postavené členky šlechty a mizející mrtvoly na hřbitově. Hm, Doubravka se mi aespoň představila jako šlechtična, ovšem osud jí moc nepřál. Vrátila se do rodného kraje a jejich bývalé sídlo obydlila nějaká vychytralá potvora.
Na panství Zpatských jsem dorazil onedlouho a hned šlápl do výbušné pasti. Lehce oslepen jsem dovrávoral kousek dále a jen tak tak se zastavil před další pastí. No, očividně mám co do činění s potvorou, která umí klást důmyslné pasti. Je jich totiž celý dvůr
Ve stodole jsem popadl žebřík a vylezl na půdu a hle, konečně první výsledek mých voleb z předchozích rozhodnutí:
Letho, zaklínač školy zmize a královrah, kterého jsem nechal ve dvojce z Loc Muine odejít.
"Přítel" byl v průšvihu, císař se ho rozhodl zbavit a nyní po něm pase družina lovců lebek. Rozhovor byl poměrně rychlý, neboť jezdci dorazili. Nemohl jsem ho jen tak nechat, ať už si o tom myslím cokoliv a seskočil z okna za ním. Přepadovka byla složená ze zvědů, takže to odsýpalo. Že ho vyčenichali, nebylo náhodou, podezření padlo na jeho starého známého Ludvíka. Nasedli jsme proto oba na koně a Ludvíka navštívili. Nemám rád zrádce, takže ani tady jsem neváhal. Těžce zraněného Ludvíka jsme poté nechali svému osudu a vyrazili po nové stopě. Hlavní skupinka lovců, vedená Arnoutem Vesterem, se zabydlela v hospodě v Zálipí. Měl jsem počkat a nezasahovat
Přítel dostal šípem z kuše a po krátkém boji, kdy část bandy vyřídil, padl mrtvý na zem. V tu chvíli jsem vstal a udělal své rozhodnutí, Vester odkráčel ve dvou půlkách. Nj, přítel ovšem nebyl mrtvý, jen pod vlivem silného jedu. Tentokráte jsem udělal chybu, měla to být totiž kamufláž a kdyby to vyšlo, Vester by všude rozhlásil, že hledaný je mrtvev a přítel by měl konečně klid. Stalo se, poslal jsem ho tedy tam, kam posílám všechny ... do Kaer Morhen
Když už jsem byl ve vesnici, navštívil jsem Doubravku a pověděl jí o vyčištění jejího panství. Truhlu s odměnou jsem našel v zamčené stodole (klíč byl v truhle v jednom ze stavení). Byl čas na druhou zakázku. Hrobník mi pověděl pár znepokojujících informací, tak jsem se vydal rovnou na hřbitov. Skupinka ghúlů za tím vším asi nestojí, pátrání mě tedy dovedlo až do osamělé chýše, kde se na ohníčku vařila dětská stehenní kost, očividně dílo hrobice. Sebral jsem její trofeje a na hřbitově si na ní počkal. Přiběhla celá rozlícená, ale mému stříbrnému meči beztak podlehla. Což mě tak připomíná, že bych měl asi nějaké trofeje začít prodávat. Ta její je celkm slušná (bonus ke zkušenostem), ale více mě potěšil ten stříbrný meč, co z ní vypadl. O něco dříve jsem našel elfský ocelák, který má sloty pro vylepšení, takže už mám konečně komplet výbavu mečů z relikvií.
V tu chvíli mě na mysli přišla potracenka ...
Ale ne, ještě mám jednu zakázku v močálech, lov potvor y pro level 12, to bych snad mohl zvládnout. Úkol to byl poměrně přímočarý, za vším stál starý mihavec, který opravdu mistrovsky ovládal iluze. Ještě štěstí, že jsem se s Keirou potkal tak brzy, její kámen na rušení iluzí mi už párkrát pomohl. Těžko říci, co bych bez něj dělal. Boj s tímto mihavcem byl trošku tužší, jeho údery byly opravdu silné, ale neregeneroval se, tak stačilo jen postupně usekávat. Poskočil jsem na level 11.
Konečně ta potracenkaNakonec tedy došlo i na ní, vrátil jsem se proto do Vranova. Nečekal jsem nějaký zázrak, ale byl jsem zas o kus chytřejší. Během loadovacích obrazovek se objevil jeden zajímavý typ. Alghúla lze uklidnit pomocí znamení Axie. Alghúlové totiž mění dva druhy podoby a v té, kdy se jim naježí trny (opravdu se naštvou), se rychle regenerují. Tohle dělá i potracenka. Původně jsem si myslel, že doporučení používat Axie platí jen pro to, abych jí uklidnil, když jí baron nese. První kolo moc nevyšlo, rozhodl jsem se, že jí zkusím změnit ve strážného ducha, ale když jsem se po první bitvě s přízraky rozhodl trochu poodejít ze scény, vypadla mu a změnila se v bojovou formu. Mohl jsem si tak vyzkoušet Axie v praxi a opravdu to funguje. Jenomže jsem neměl natřený meč proti prokletcům, tak jsem to projel - souboj se dost protáhl a už se mi opravdu začaly prsty motat. Na druhý pokus jsem došly až k druhému boji s přízraky a ... a bylo po všem. Tak jednoduché!!
Samozřejmě jsem musel Axie využívat a nezabíralo to hned napoprvé. Předtím vždycky v téhle fázi potracenka baronovi z rukou vyklouzla a proměnila se. Klíčem k úspěchu je asi pozabíjet ty přízraky co nejrychleji, aby se dalo Axie seslat co nejdříve a hlavně neopouštět to nádvoří.
Dobře, tohle máme za sebou, tak ještě rituál a potracenku pohřbít. Baron jí přijal za své dítě a pojmenoval ji Dea. Poté potracenka definitivně umřela. Zůstal jsem ještě u jejího hrobu a o půlnoci jí vyvolal. Pořád je tu ta část, kdy mi má pomoci najít svou matku a sestru. Vydal jsem se tedy za jejím duchem, který mě postupně dovedl až do rybářské chatrče. Rybář mi pověděl zajímavý příběh. Dcera je v Oxenfurtu a manželku Annu cosi uneslo. Prý měla na rukou podivné žhavé kresby. Hm, to už jsem někde viděl. Se zjištěním jsem se vydal zpět za baronem a cestou přislíbil pomoc Zaříkavači při Tryznách. Baronovi jsem pro změnu slíbil dceru vyhledat, abych se přesvědčil, že je v pořádku, ale příběh o Anně začal postupně dávat smysl až nyní.
V přehledu postav nejsou vidět portréty do té chvíle, dokud na danou postavu opravdu nenarazíme. Nelze se tedy řídit podle toho. Klíčem byla ovšem ta znamení na rukou. Viděl jsem to totiž u Bábi v blatech, když jí ježibaby potrestaly za pomalost. Kdo by to byl řekl, že mám Annu přímo na dosah ruky. Z barona určité věci padají jak z chlupaté deky, ale konečně jsem se dočkal celé pravdy o tom, jak to mezi nimi bylo. Těžko posoudit, kdo má v tom příběhu větší vinu - zda-li voják jdoucí z boje do boje, nebo nevěrná manželka, co v milenci hledá útěchu za věčně nepřítomného manžela. Baron jejího milence zabil a od té doby to šly jejich životy divným způsobem. Když Anna otěhotněla, nechtěla si dítě nechat a vyhledalal pomoc u ježibab. Jenomže jejich zvrácenost vedla k jinému výsledku, který už všichni známe. Nicméně Anna se ježibabám zavázala a tahle část dohody prostě platí.
Vynechám teď baronovu snahu a záchranu manželky, to mě ostatně čeká dnes, ale i já s ním měl dohodu. Měl mi povědět o Ciri. Ta se u barona neměla špatně, ale při koňských závodech jim radost z výsledku překazil bazilišek, který ač silně zraněn, barona vynesl na vrcholek věže poblíž. Jenomže přístup nahoru žádný, Ciri proto musela využít svých teleportačních schopností a to byla chyba. Ne proto, že barona zachránila, ale poskytla jasnou stopu pro Divoký Hon. Odjela tedy na vyhraném koni do Novigradu, kam jí baron poslal, protože Novigrad je místem, kde lze nalézt čarodějky. Musím na tomhle místě říci, že ovládání Ciri mi přijde čím dál horší, je to oproti Geraltovi už hodně jiné, ale naštěstí jsou to jen krátké úseky a nic extra náročného na koordinaci. Baron příběh skončil, poděkoval i vyjma odměny mi dal co? ... propustku
Ještě než jsem odešel, zahlídl jsem zajímavé stvoření, co si baron přivezl ze Skellige, jsem zvědav, co mi další příběh v tomto ohledu připravil
Trojka v tuhle chvíli ukázala, že má open-world zmáknutý dobře. Původní vodítka k Ciri jsou 3 a není nutné po všech jít. Přitom mě hra postup přímo neblokuje, což bylo vidět třeba na těch propustkách. Trošku problematičtěji vidím ten kámen od Keiry, protože jsem ho opravdu už využil vícekrát a nevím, kde jinde bych na něj narazil. Hra mě nyní přidala možnost pokračování na Skellige, ale doporučený level je 16. Přitom jsem ještě ani nepořešil ten odkaz do Novigradu. Je jasné, že tam Ciri už taky není, ale ty zkušenosti nejspíše doženu právě v Novigradu. Nehledě na to, že Triss bych rád viděl