Hodně jsem přemýšlel, jestli to sem zařadit a jak to vůbec zařadit, takže předem upozorňuju, že ač se budu snažit určité věci skrývat do spoileru, budu deníček držet spíše ve volnějším stylu.
Kdo se nechce připravit o překvapení, nechť to raději nečte Ke hře jsem zasedl zkusmo už dopoledne. Stáhl play patch a řekl si, že se podívám, jak to u mě vůbec poběží. Byl jsem proto poměrně překvapený, že hra se rozeběhla a poměrně svižně. Není to určitě nic extra, grafika je u mě zhruba o řád lepší, než-li v Gothic 3, ale hůře se to odhaduje. Zkrátka chci říci, že je to dobře koukatelné, byť si to chtělo zvyknout na vykreslování scény při pohybu - obraz se mírně rozmázne. Pro úplnost parametry mojí sestavy:
CPU AMD Phenom II 965 X4
Grafika Radeon HD 5770
RAM 6 GB
Rozlišení 1680 x 1050
Díky tomu nezůstalo jen u intra a tutoriálu
Odehráno mám nějakých 12 hodin a hned na úvod můžu prohlásit ... je to Zaklínač! Obavy o děj a hratelnost byly liché, jen to konzoloidní ovládání mě dere. U Dragon Age Inquisition jsem si myslel, že jsem možná jen z hraní akčních RPG vypadl, ale je vidět, že tohle určitě důvod není. Naštěstí je to u Zaklínače zmršené mnohem méně, takže po pár soubojích už to docela šlo. Blbé ovšem je, že ovládání inventáře a spol. je zmršené taktéž. Ještě jednou si někdo bude stěžovat na inventář v Oblivionu a sešlu na něj hromy blesky
Mno, ale nakonec si zvyknete, ono nic jiného nezbývá
Pro hraní jsem zvolil druhý stupeň obtížnosti. Ne že bych si nevěřil, ale tušil jsem, že budu nějakou chvilku zápasit s ovládáním a tak jsem se držel při zemi. Jednou z voleb je možný import rozhodnutí z druhého dílu. Protože save nejsou kompatibilní, probíhá to formou otázek, které vám položí generál císaře Emryse, na což je potřeba si chvilku počkat, nejprve je totiž třeba pořešit úvodní úkoly.
Příběh začíná poměrně komorně, jakoby by z oka vypadl jinému začátku, jenom herci jsou jiní ... Opět jsme v pokoji v Kaer Morhen, ale na židly nesedí Triss, nýbrž jiná postavička, čarodějka Yennefer a na dvoře cvičí pod "usilovným" dohledem Vesemira moje adoptivní dcera Ciri. Všechno je to navíc poměrně dobře zpracovaný tutorial, Vesemirovu nabídku základu tréninku jsem proto s radostí přijal, přeci jen to člověku z hlavy vypadne. První věc, co mě potěšila, tady lze konečně překážky přeskakovat a celkově mi Geralt přijde o něco lépe rozpohybovaný, než-li ve dvojce. Chce to ovšem chvilku trénovat a pokud si zapnete češtinu, tak dávat bacha na nesoulad v instrukcích vs nastavené ovládání. Chvilku jsem takhle zatuhl na kotoulech.
Překlad je chvilkama trošku problematický, protože občas si přečtete něco jiného, než-li postavy ve skutečnosti říkají. Navíc dabing o fous předbíhá postavy, takže zatímco dabing skončil, postavy ještě melou pantem. Nevypadá to dobře a občas mě to i vadilo.
Trénink skončil, Ciri vyskočila na hradby a ... a najednou vše zamrzlo a zjevil se Divoký hon, který Ciri zabil ... v tu chvíli se Geralt probudil ... Ano, byl to jen sen, sen z předtuchou něčeho zlého. Geralt je ve skutečnosti s Vesemirem na stopě Yennefer a stopa ho zavede do Bělosadu. Na scénu přichází několik drobných úkolů a relativně notná porce svobody.
Ani jsem nemusel chodit z hospody ven a už na mě dolehla potemnělá zaklínačská atmosféra. Válkou sužovaná víska je nepřátelská k cizincům, mají své vlastní problémy a pohrdají každým, kdo se zdá pomáhat Nilfgárďanům. Poznal to i zdejší trpasličí kovář, kterému někdo vypálil dům. Hnedle je z toho první větší úkol - najít žháře. Geralt k tomu disponuje novou dovedností, kterou je průzkum okolí. Na venek to vypadá jako značné zjednodušení, ale i tak dost práce zůstává stále na hráči. Je hezké jít po stopách, jenomže žhář došel k potoku a tady stopy zametl. Kam teď? Po 1/4 hodině hledání a skupince zabitých utopenců nacházím poblíž vesnice návaznost. Stopy mě dovedli až k Napovi. Pomocí znamení ho oblbuju a vedu k trpaslíkovi (odmítl jsem se nechat Napem uplatit). Neváhá, zavolá nilfgardské stráže a Nap je bez soudu popraven ... holy shit, nic není černobílé! Ať jsem se podíval kamkoliv, vůbec nemám pochyb kde jsem a co je tohle za hru.
Když už jsem začal s těmi "zjednodušeními". Velkou pomůckou je minimapa, kde se zobrazují různé věci a dokonce úkoly zde mají svůj ukazatel, kam za nimi jít. Není to žádná šipečka na konkrétní bod a kupodivu jsem to i uvítal. Svět je už jen v tom úvodu natolik rozsáhlý, že bych tu bloudil hodně dlouho. Na mapě světa je možný i fasttravel, ale jen na místech, kde známe směrovou tabuli. K cestování mám k dispozici i svého oře Klepnu, ale zatím spíše využívám vlastní nohy. Kůň je sice zpracován zatím nejlépe, co jsem v hrách zažil, ale pořád je to opruz.
Hledání Yennefer mě zavedlo až za zdejším velitelem posádky, jenomže něco za něco. Já ulovím gryfa, on mě řekne více. Jsem na prvním levelu a mám lovit gryfa? Možná obyčejného, ale tenhle je rovnou královský! Po hodině pátrání vím, co potřebu a s Vesemirem chystám past. Vesemir mi věnuje kuši, nový zaklínačský doplněk
, ale já raději klasiku ... meče. Gryf přiletěl a začíná ta pravá zábava. Vývojáři tvrdili, že každá potvora bude vyžadovat určitou strategii a nelhali. Tentokrát si s hrubou silou moc vystačit nelze. Chvilku trvalo přijít na to, že Aard mi gryfa dostatečně zbrzdí, abych ho mohl sekat do zad (stejně jako ve dvojce, útoky ze zadu jsou ničivější). Usekal jsem ho na 1/3 a gryf odletěl. A tady nastal drobný fail. Gryf klidně čekal, dokud se neozdravím a nepůjdu ho dorazit
Ale co už, je tuhý, já mám trofej a velitel je taky spokojený - Yenn je ve Wyzimě ... kurňa to mi mohl říct rovnou
Ale nebudu pospíchat. Jedna ze zakázek mě dovedla honit přízrak u studny. Opět následovalo pátrání a sbírání střípků, s čím mám tu čest a jak na to. Tohle je celkem zábavná část hry, žádné přiběhnu, zabiju a schrábnu odměnu. Protivníkem byla polednice a změna taktiky - olej proti přeludům na meči a znamení Yarden. Chvilku to trvalo, než jsem na to přišel. Hra se sice snaží poradit, ale komu není rady ...
Každopádně tyhle prvotní úspěchy, kdy si člověk troufne na úkol pro vyšší doporučený level, ho nesmí ukolébat. Mnohokrát jsem dostal na frak i od utopenců
V hospodě jsem vše oznámil Vesemirovi, leč se zase něco zvrtlo a zařvalo pár nepočestných občanů
Venku už čekalo překvapení ... sama Yenn a v plné parádě v doprovodu nilfgarských stráží, císař si mě přeje vidět.
Tady začíná ta pasáž, kdy si lze zvolit předchozí rozhodnutí z dvojky a po krátké audienci nsáleduje úkol hledání Ciry.
Nj, je to jeho dcera a najednou má o ní starost
Hezké je, že nemusím hlavní linku sledovat, ale protože nejvíce zkušeností je za plnění úkolů, je tohle nejsnažší způsob. Cesta mě dovedla do jedné malebné hospůdky, kde jsem se nepohodl se strážci zdejšího barona. Vlastně jsem se chtěl jen procvičit. Jenomže to se hned odrazilo na chování okolí. Jakmile jsem dorazil do baronova sídla, všichni přede mnou začali utíkat a stráže mě bez okolků napadly. S pomocí starce jsem našel alternativní vstup a s baronem si nakonec promluvit. Pověděl mi hezký příběh o Ciry. Dokonce až tak věrohodně, že jsem si ho prožil na vlastní kůži ... hra mě nechala chvilku hrát za Ciry a byl to zajímavý zážitek. Skoro bych řekl, že svého učitele výrazně předčila.
Nj, ale na scéně je opět klasické něco za něco. Já najdu baronovu manželku s dcerou a on mi poví o Ciry. Úkol mě zavedl za podivínským zaříkávačem, co má rád kozy (ty zvířecí
). A tak jsem nakonec musel jeho kozu najít. Dostal jsem zvoneček a radu. Jenomže to tupé zvíře se páslo na každém kroku a když už nevědělo co, tak si to zamířilo k jeskyni velkého černého medvěda. Sakriš, já o něm věděl a snažil se mu mermomocí vyhnout a to tupé zvíře mě k němu stejnak zavede
No, bitva tuhá, Yarden skvělý. Souboje se opravdu povedly. V první chvíli jsem nevěřil, že toho medvěda udolám a taky to rozhodně nebyla chvilková záležitost.
Vůbec, největší obavy jsem měl o skloubení open-worldu a příběhu. Jenomže ono si to tu hezky žije po svém a příliš se to neliší třeba od dvojky. Hra mě udržuje v určitém koridoru formou tuhých protivníků, ale nikterak okatě. I když jsem se vydal po hlavním příběhu, nemá to nikterak hladký průběh a postupně přituhuje. Pokud to takto bude pokračovat i dále, budu navýsost spokojený.
A ženy? No, jsou tu, ale asi to nebude tak snadné. První žhavá kandidátka mi zrovna nevyšla (kořenářka v Bělosadu), ale třeba na to ještě dojde
Každopádně Yenn jsem docela odbyl. Já nevím, mě je ta čarodějka nesympatická. Triss má svoje mouchy, ale je zkousnutelnější, byť nejraději jsem měl Shani.