Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Září 20, 2018, 00:08:16
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: (Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon  (Přečteno 72348 krát)

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5000
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #270 kdy: Leden 11, 2017, 15:57:25 »

Využil jsem akci na Originu a zdarma si stáhl Mass Effect 2. Trošku mě to připomnělo doby, kdy jsem hrál DeusEx a kupodivu jsem nezůstal jen u testu a docela seriózně jsem tu hru rozehrál. Nicméně poměrně brzy jsem narazil na jedno překvapení. Je jím členka týmu Miranda Lawson.

Úplně jsem zapomněl sledovat text a myslel jsem si, že zažívám deja vu :) Normálně jsem viděl Yennefer ze Zaklínače. V některých cutscénách je to dost patrné, byť Miranda mi přijde ... no, jak bych to citlivě ... no, prostě trochu víc při těle :D Kupodivu i to nadřazené chování jí nechybí. Rozdíl je akorát v tom, že Mass Effect 2 je starší hrou, takže ispirace je spíše obrácená. Někdo z CDProject Red se v Mirandě očividně vzhlédl.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5000
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #271 kdy: Červen 30, 2017, 19:49:56 »

Po skoro půl roce pauzy jsem se včera do Zaklínače 3 vrátil. Nakonec jsem se rozhodl, že budu hraní Albionu prokládat právě jím. Nebylo těžké vzpomenout si, kde jsem skončil a co mě čeká, ale protože tuhlu rozehrávku jsem rozjel kvůli alternativním volbám, tak jsem provedl několik změn.

Po krátkém rozkoukání, kdy jsem se s Yenn dostal z "pasti" Myšilova, jsem vstoupil do iniciačního obřadu volby nového krále na Skellige a po krátkém rozhovodu s Crachem jsem se rozhodl pomoci nejprve jeho synovi. Chtěl jsem to vzít přímo po příběhové lince, ale nakonec jsem celý ostrov Undvik v podstatě prozkoumal do nejmenšího detailu. Byť je Undvik poměrně rozlehlý, tak tu není zas tolik bodů k důkladnému průzkumu a nejvíc času zaberou vlastně jen dialogy.

Poblázněnému kapitánovi lodi jsem se rozhodl pomoc a po skončení hlavní mise jsem mu donesl dratve a hřebíky. S díky to přijal, ale tím to také skončilo. Zachránit ho nijak nelze - opustit Undvik odmítl. Z kotle trolů jsem vytáhl lučištníka a s ním se vydal za Hjalmarem. Ve vesnici na východě jsem v hlásce narazil na zamčenou truhlu, ale nevzpomínám si bych našel klíč, tak jsem jí vynechal. Ostatně nákres na kus vlčí zbroje se válel v jiné truhle.

Ve třech jsme si to vydali vyříkat s obrem a protentokrát se mi povedlo osvobodit šíleného válečníka z klece. Asi je to tou nastavenou nižší obtížností, hra mě totiž upozornila, že nesmím šlapat na sníh, což by spolehlivě obra probudilo a opravdu to takto funguje. Předtím jsem si podobné hlášky nikdy nevšiml. Hra mě navíc tuhle rozehrávku tipy docela zásobuje, ale je také možné, že je to tou GOTY edicí.

Tím pro mě první fáze hledání jarla skončila a moc jiných změn jsem v rozhodnutích udělat ani nemohl. Z kovárny jsem si ještě vyzvedl nástroje pro Jolanu z Vranova a vydal se pro změnu na Spikeroog za Cerys.

Vzhledem k malé rozloze ostrova jsem si to tu trochu proběhl a pak se vydal rovnou do sídla jarla a odtud pak do starého domu za Cerys. Hra se mě dlouhou dobu snažila natlačit do řešení úkolu formou lsti, až jsem si skoro začal myslet, že úkol ani jinak vyřešit nelze, ale nakonec jsem přeci jen dostal možnost návrh Cerys odmítnout a s Hymem bojovat. Boj ničím nepřekvapil. Je dvoufázový a v meziobdobí je potřeba honit a uklidňovat jarla. Druhá fáze proběhne ve sklepení, kde se Hymovi trochu obnoví zdraví. Výsledek řešení je obdobný řešení formou lsti. Hlavním plusem je tedy spíše jen to, že při výběru lsti není nutné se zaobírat bojem.

Po pomoci Cerys jsem udělal drobnou odbočku, kdy jsem se rozhodl prozkoumat zbylé menší ostrovy - An Skellig a Faroe, Hindersfjall jsem vynechal, protože ten souvisí s hlavní linkou, nicméně před jejím dokončením jsem nakonec ostrov také nejprve proběhl mimo ní. Na An Skellig jsem vzal úkol s věží, ale je mimo můj level, tak jsem ho vynechal a místo toho se vydal po cestě poutníka. k Mému překvapení mi nikdo pouť nezadal a jaksi jsem zapomněl, jak se k tomu dostat. Problém totiž nastal v zatopených jeskyních, kde jsem nenašel potřebný důkaz o absolvování poutě. Tak jsem alespoň pomohl s vyčištěním arény. Faroe taky nebylo ničím překvapivé, protože tu žádné volby k dispozici u ničeho nejsou. Železné panně jsem vysvětlil, kdo je největší bojovník a kamaráda zaklínače Caradina jsem nasekal i s jeho ochrankou na drobné kousíčky.

Nakonec jsem se vydal zpět na Kaer Trolde a zůčastnil se hostiny na počest hrdinských činů uchazečů o místo krále. Do toho jsem si zkusil zaboxovat s berserkery, ale moc mi to nešlo. Po masakru v hlavním sále jsem se rozhodl pomoci Hjalmarovi, se kterým jsem vyrazil právě po stopách berserkerů. Čekal jsem od toho něco zajímavějšího, ale skončil jsem v podzemí jejich vesnice, které jsem znal už z dřívějška, akorát jsem netušil, k čemu je ve hře dobré. Čekali mě jen dva boje a krátké rozuzlení, ale nic jsem se prakticky k motivu nedozvěděl a to samé jsme přednesli před radou. Vlastně to bylo ještě horší, protože Hjalmar dokázal smýt jen vinu z rodu, ale Birnu jako zosnovatele neodhalil (jako je tomu při volbě pomoci Cerys). Přijde mi to takové polovičaté, ale zase to je tím, že znám výsledek alternativy. Díky tomuto se Hjalmar stal novým králem.

Teprve nyní jsem navázal na hlavní linku a zašel za Yenn k anomálii. Průběh vyšetřovaní moc ovlivňovat nejde a to ani při vyšetřování na Hindersfjallu. Vyhnul jsem se akorát nadměrnému rýpání. Ve Freyininých zahradách jsem nejprve pořešil Morkvarga (ostatně všechny záležitosti nesouvisející s hlavní linkou jsem vzal ještě před zahradou). Rituál nekromancie proběhl standardně, včetně vsuvky za Ciry.

Změna přišla až s osobním úkolem Yenn, kdy mě požádala o pomoc s džinem. Úkol běží stále stejně, během volby jsem akorát Yenn odmítl a tím ukončil veškerou možnou romanci. Překvapil mě až dodatek v závěru, kdy si lze s Yenn promluvit na téma vztahu s Triss a získat tak v podstatě její svolení. Tohle tuším v původní hře nebylo. Obecně, Yenn mi přišla už po posledních patchích v původní hře trochu smířlivější, ale nejsem si jistý, zda-li to byl krok správným směrem. Předtím jsem měl vůči Yenn vyhraněný názor, ale takhle je mi jí spíše čím dál více líto :) Občas má totiž v dialozích takové drobné úlety, které dost otupují tu její typickou kousavost. Možná je to ale i tím, že už hru hraju po třetí a vytratil se z toho efekt překvapení.

Na Skellige jsem ještě dopořešil koňské závody a box a poté se vydal zpět do Novigradu za Lambertem a odtud do Vranova. Víc se mi opravdu ze Skellige řešit nechtělo, protože zkušenostní zisk je dost tristní a jiný důvod pro zakázky a vedlejší úkoly nemám. Jsem přesně v tom bodu, který jsem hře prorokoval - z pohledu znovuhratelnosti nenabízí žádný jasný tahák. Prostě nemám důvod ty úkoly a zakázky dělat, protože celá ta omáčka je stále stejná, tedy až na pár vyjímek, a nemá mě to tudíž ani čím překvapit. Na druhou stranu, aby to zase nevyznělo až tak negativně, ono to v podstatě nevadí, protože díky tomu, že za to jsou beztak prd zkušenosti, můžu se alespoň věnovat hlavní lince a nebát se přitom o Geraltův level.

U úkolu pro Lamberta jsem ale změnu neudělal a Caradina jsem zabil, hezky holýma rukama :) Nejsem si totiž jistý, jak by Lambert na milost zareagoval a jestli by mi to potom nevrátil na Kaer Morhen. Změn v týmu už mám i tak dost, takže nechci riskovat nějaké nemilé překvapení. I když při první rozehrávce jsem tuším celý tenhle úkol minul a taky se nic nestalo ... no, alespoň o důvod více, zkusit to příště :)

Pro dnešek jsem se tedy zastavil v bodě, kdy mám vyzvednout Umu a přesunout se na Kaer Morhen. Ani bych býval neřekl, že tenhle zdánlivě krátký úsek hry mi zabral 10 hodin. Když k tomu připočtu úplný úvod, tak jsem na Skellige strávil zhruba 12-13 hodin. Hlavní dějová linka by se u mě tedy asi i tak smrskla minimálně na těch 10 hodin. Geralt je nyní level 24, přičemž level 22-23 už měl při příjezdu na Skellige. Hra mě prostě dopředu nepustí, tak snad na Kar Morhen se to zlepší. Rád bych konečně oblékl lepší zaklínačský set.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5000
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #272 kdy: Červenec 01, 2017, 19:52:49 »

Komplet Kaer Morhen mi vyšel na cca 4 hodiny, kdy jsem splnil vše, co šlo. Drobný problém nastal akorát v počátku, kdy jsem na mapě dlouho pobíhal jako level 24, přičemž v železném dole jsou potvory level 30, tedy v tu dobu smrtící. Pokrok v hlavní lince mi však zajistil postup na level 25, takže ještě před proměnou Umy jsem měl celou mapu pořešenou.

Musím prostě opět říci, že Kaer Morhen je nejhezčí částí trojky a vysoké detaily tomu zas o něco vypomohly. Je až škoda, jak málo věcí je sem situováno a ústředním motivem mapy tak zůstavá jen samotný hrad.

Z pohledu dialogových voleb jsem neměl moc volnosti, jak s Eskelem tak i s Lambertem lze provést čistě jen kosmetické obměny, s Vesemirem nelze v podstatě ani to. Naklikal jsem tedy to, co mi bylo nejbližší a zbytek si nechal pro rozhovor s Yenn.

Docela mě překvapilo, že u Yenn není v dialozích žádná změna, kterou bych dokázal postřehnout. Přitom zrovna její rozhovor na Kaer Morhen měl projít úpravou. Mě osobně to opravdu přijde stejné, jako při první rozehrávce. Opět jsem jí mohl vytočit až na nejvyšší možnou míru apod. Úprava se možná týká spíše případu, kdy je aktivní romance s Yenn, ale to nemohu posoudit, k tomu jsem se dostal právě až po patchi.

Během společné chlastačky jsem akorát dostal možnost nenavázat na Lambertovu otázku ohledně Triss, ale mnohé by to asi nezměnilo. Drobný rozdíl jsem našel jen ve vztahu Yenn - Lambert, kdy jsem při opravě megaskopu zmínil Lambertovo okouzlení Yenn a ona poté během chlastačky záměrně naznačovala své sympatie k němu. Tohle si moc nevybavuju, ale při první rozehrávce jsem to také mohl způsobit jinou volbou odpovědi. Celé se mi to zkoušet nechce, vlastně je to takhle mnohem lepší, protože na Kaer Morhen později dorazí ještě Keira, která by se měla stát Lambertovo přítelkyní, tak třeba z toho ještě něco zajímavého vypadne :)

Moc z toho nadšený nejsem, pořád mi to celé přijde hodně nesmyslné a nedotažené. Je zajímavé, že třeba Shani a její krátká romance v datadisku je vzhledem k jedničce okecaná dobře, ale dvojka s Triss v ústřední roli tohle zbytečně zamotala. Odmítnutí Yenn je navíc nebezpečné i vzhledem k možnému konci hry. Zmenšuje to volnost v rozhodování v klíčových částech úkolu pro Ciri.

Pro zítřek mi chybí posklízet plody své pomoci jednotlivým členům budoucí aliance, takže jsem zvědav, jak to bude nakonec vypadat. Letho nepřijde, Keira ano a zbytek uvidím. Přemýšlím akorát nad tím, jak se zachovat vůči Radovidovi, ale nejspíše ho nechám žít. Opravdu se mi nechce řešit problém mezi Vernonem a Dijsktrou. To bude asi poslední z možných voleb a budu mít splněno. V datadiscích budu pokračovat zas jindy, protože v nich se přímá návaznost projeví až na konci druhého datadisku a tak daleko se mi zatím pokračovat nechce.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5000
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #273 kdy: Červenec 02, 2017, 18:56:40 »

Necelé další 3 hodiny mi trvalo dostat se do bodu, kdy jsem vstoupil do mlh a vyrazil na ostrov za Ciri. Většinu času jsem plnil pár okrajových úkolů, zejména Gwint na Skellige a kompletaci nákresů zaklínačských zbrojí a mečů, abych si zvětšil možný výběr mezi sety. Prozatím jsem ovšem zůstal věrný gryfí zbroji, kterou jsem upgradnul do prvotřídní kvality. Z vlčí zbroje jsem si vytvořil akorát základní set - nákresy pro 2. vylepšení jsem jaksi minul (?). Nicméně je to jedno, díky Gwintu jsem se vyškrabal na level 26, takže beztak mi je souzena akorát vylepšená gryfí zbroj, všechny ostatní mají pro 3. vylepšení podmínku level 29 a výše, u prvotřídní gryfí je to právě level 26.

Ohledně možných spojenců pro alianci jsem byl docela překvapen. Cerys mě odmítla podobně jako v případě, kdy jsem jí pomohl ke královské koruně, kdežto Hjalmar bez ohledu na svůj královský stav na pomoc přispěchal. Podobně se na mě vykašlal Crach a namísto pomoci mi opět vrazil rodinný meč Ostří zimy. V tomto ohledu tedy žádná změna. Dijkstra mě taky poslal kamsi, protože jsem mu nepomohl dořešit komplet jeho úkol a standardně jsem nepochodil ani u císaře Emhyra. Vernon, Zoltan a Myšilov s pomocí ani na chvilku neváhali. Nakonec jsem tedy skončil v obdobné sestavě jako v obou předchozích rozehrávkách, jen Letho bude ještě chybět.

U Cracha jsem akorát narazil na jednu zajímavost v rozhovoru - šlo se ho zeptat na možné podezření, kdo zosnoval útok na hostinu. Vypadlo z něj, že nejspíše Birna nebo její syn. Nic s tím však dělat nejde, má to čistě jen informativní charakter.

Ostrov Mlh vyžaduje minimální level postavy 22, takže si stále držím konstantní náskok 4 levelů, ale nebýt toho Gwintu, tak bych začal zaostávat. Společně s osvobozováním osad je to jediný významný zdroj zkušeností, který nepodléhá korekci - množství zkušeností je konstantní bez ohledu na aktuální level postavy.

Zítra mě čeká vyzvednutí Ciri, boj na Kaer Morhen a nejspíše to dojedu rovnou až do finále.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5000
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #274 kdy: Červenec 03, 2017, 20:00:49 »

Uf, skutečně jsem to před hoďkou dojel, ale seděl jsem u toho od rána, takže to stálo opravdu za to - v noci jsem pár hodin strávil s Albionem a ráno hned tohle :) Celkově jsem se nakonec dostal na čas necelých 110 hodin pro základní hru.

Bitva o Kaer Morhen proběhla přesně dle očekávání, Letho chyběl, Keira se spolčila s Lambertem atd. Zajímavý je akorát úvod, kdy se na scéně objeví Triss a je možné si s ní chvilku promluvit. Původně jsem to chtěl přeskočit, ale v mém případě to asi nemá význam. Podle mě je tohle jeden z těch bodů, které slouží pro "utajení" dvojité romance a to se mě netýká. V tomhle si myslím, že rozhodnutí u džina je definitivní a novou romanci s Yenn už vytvořit nelze.

Po boji jsem splnil všechny nepovinné úkoly pro Ciri, abych si pojistil kladný konec hry a do toho jsem dojel pár vedlejších úkolů z Novigradské oblasti a honbu za dalšími zaklínačskými nákresy. Boj na Kaer Morhen mě posunul na level 29, což třeba znamená, že jsem mohl obléci prvotřídní vlčí zbroj, ale nějaké nákresy mi přeci jen chyběly. Minul jsem je totiž na Skellige, což jsem ale věděl. Obecně totiž platí, že co odlehlá ruina, to nějaký nákres. Z počátku jsem to bral naslepo a kupodivu se trefil, ale pak jsem si vzpomněl, že mapky k nákresům lze zakoupit u kováře, takže chybějící nákresy pro ostatní školy jsem posbíral už podle nich. Normálně bych se tomu vyhnul, ale nyní jsem existenci mapek ocenil. Přeci jen jsem to nechtěl prolézat systematicky ruinu po ruině apod. I při tomhle zrychleném průzkumu se mi kupodivu povedlo narazit na lokace, které jsem v předchozích rozehrávkách minul. Na to je Zaklínač 3 opravdu obří a obzvláště v ruinách se dá třebas přehlédnout vstup do sklepení.

Rozhovory s jednotlivými členy aliance mi v rámci Novigradu přišly stejné, jen jedna drobná odbočka u Triss reflektuje existující romanci. Tahle iluze však vezme trochu za své s přechodem na Skellige, kde se skoro ve všech akcích objeví Yenn. Chvilkami jsem si připadal, jako bych měl romanci právě s ní a nikoliv s Triss. Ono to takhle bylo už u první rozehrávky, vlastně to o něco později docela trefně okomentovala Filipa. Nevím, podle mě je to opravdu stavěné spíše buďto pro romanci s Yenn nebo pro hru bez romance. Takhle jsem z toho měl opět divný pocit.

Poměrně záhy, ještě v Novigradu, jsem se vyšplhal na level 30 a postupně se dopracoval až na level 34 těsně před finále (na levelu 32 je přitom možné bez problému vstoupit do prvního datadisku). S tím přišel další upgrade výstroje a definitivní rozhodnutí, že nechám Radovida žít. Před opuštěním porady mě ještě dohnala Triss a navázala na rozhovor z Novigradu, což je poslední příspěvek k romanci, ale velmi povedený. Byť některé části romance vypadají vzhledem k přítomnosti Yenn divně, tak bych přesto řekl, že nakonec CD Projekt ty dialogy opravdu sladil dohromady. Zbytek hry pak dopadl dle scénáře, kdy se Ciri stane zaklínačkou.

Boje nemá smysl moc komentovat, vzhledem k normální obtížnosti to byla naprostá rutina. Nicméně i tak jsem párkrát zubama zaskřípal. Animace a pohyby jsou podstatně lepší, než si pamatuji z první rozehrávky, ale přesto hra občas zablbla a dělala si co chtěla. Nejhorší byly situace, kdy do nepřítele sekáte, ale hra se tváří, jako byste sekali do vzduchu. Popř. vám "neuzná" krytí. Celkově je to ale opravdu o dost lepší, než to bylo původně. Souboj s Imlerithem je zjednodušený, ale u Eredina jsem si to docela užil i tak, protože i na nižší obtížnosti to stále vypadá jako skvělé šermování a není to ani o tolik kratší boj.

No, abych pravdu řekl, po první rozehrávce jsem měl docela obavy o znovuhratelnost, ale nakonec to není tak strašné, obzvláště když si vezmu, že je to už třetí rozehrávka. Sice to nemá ten prvotní wow efekt, řadu dialogů a videí jsem zrychleně odklikával, ale i tak tu stále byly pasáže, které jsem projížděl pečlivě celé. Ve výsledku mě spíše překvapilo, jak málo voleb má ve skutečnosti nějaký podstatný efekt a kolik z toho jsou jen kosmetické záležitosti. Na druhou stranu proč ne, ta nejistota má taky něco do sebe ;)

Teď si dám zase od Zaklínače pauzu. Před datadisky spíš plánuji ještě jednou sjet jedničku a přidat se v ní k řádu.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5000
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #275 kdy: Červenec 11, 2017, 19:47:10 »

Nějak se v tom plácám a nemůžu se pořád do Albionu zcela ponořit, navíc nemám příliš souvislého času, takže jsem se nakonec rozhodl v Zaklínači 3 pokračovat.

Původně jsem chtěl do Srdce z kamene vplout rovnou po hlavní lince, ale než jsem se nadál, měl jsem komplet nové lokace prošlé a vysbírané všechny otazníčky. Vlastně otazníčků moc nezbylo, protože řadu míst jsem si nejenom pamatoval, ale hlavně celá datadisková oblast je opravdu dosta malá a vesměs zde platí, že co ruina, to něco zajímavého. Mimo tyhle místa snad nic nebylo.

Boje už nebyly žádným překvapením, protože veškerou taktiku, kterou jsem si při první rozehrávce vydřel, jsem si perfektně pamatoval ... opravdu jsem se v tu chvíli cítil jako zkušený zaklínač :) Trochu mě rozhodil akorát mág na pláži, než jsem přišel na to, jak se mu dostat k tělu, k tomu jsem předtím dospěl určitě jiným způsobem. Nyní jsem ho rozhodil Aardem a pak už jsem ho prakticky nepustil ke kouzlení.

Příběh už mě moc neuchvátil, protože celá zápletka okolo prokletí Olgierda von Everec vyzní akorát napoprvé, napodruhé už člověk zná všechny okolnosti a může lépe korigovat průběh dějě. Napoprvé je totiž úžasné právě to, že vůbec nevíte, co si o celé záležitosti myslet, komu věřit a komu naopak ne. Při druhém setkání s Olgierdem jsem akorát udělal drobnou změnu a zastal se jednoho odsouzence, čímž jsem se dostal do souboje s Olgierdem. Byla to přesně ta pasáž, která byla na propagačních videích ze hry, takže nyní už vím, proč jsem jí předtím minul. Ve všem ostatním jsem ale pokračoval už dle předchozího mustru. S Olgierdem a jeho osudem celkem sympatizuju, takže to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem mu pomohl.

Pasáž ze svatbou a Shani jsem si nechal jako druhou v pořadí, nejprve jsem vykradl aukční síň. Abych vlastně nekecal, sice jsem v mnoha ohledech šel ve stejných šlépějích jako při první rozehrávce, ale jelikož jsem se výrazně zlepšil v gwintu, tak se mi u některých voleb otevřely nové možnosti, jako třeba tajná informace o jednom vydraženém obrazu a možném kupci z Novigradu. Po přepadení akčního domu jsem nechal zadavatele úkolu žít, ona to zas tak velká změna oproti jiným volbám není.

Svatbu jsem jinak zkopíroval skoro do detailu dle předchozích voleb, tedy pokud se těm několika možnostem obměny akcí dá vůbec volba říkat ;) Zakončil jsem to samozřejmě vyjížďkou v loďce po jezeře, ale Shani jinak zůstala stejná, pořád to končí fiaskem a jejím odjezdem na frontu. Ale jak už jsem psal někdy dříve, u Shani je to alespoň dobře okecané, takže tu mezi jedničkou a událostmi ze Srdce z kamene nezůstává tak hluché místo jako třeba u Triss. Nicméně i tak bych raději uvítal, kdyby romance se Shani mohla mít dohru v druhém datadisku.

Závěr hry byl poměrně rychlý, o tom nemá smysl se rozepisovat, ale v datadisku jsem objevil ještě jednu novinku (tedy mám takový pocit, že jsem to předtím minul). V jedné vylidněné vesnici žije postarší dvojice manželů a shodou okolností sem vede jediná zaklínačská zakázka na pohřešovaného pomocníka zdejšího bylinkáře. Úkol může klidně skončit po chvilce pátrání, protože stopy jsou nejednoznačné, ale zaujal mě požadovaný level potřebný k úkolu. Ten mi totiž naznačil, že v úkolu se nejspíše může za určitých okolností bojovat a teď bylo potřeba zjistit, kdy k tomu dojde. Stačí ve skutečnosti zajít za chalupu té dvojice, kde Geralt zachytí pach hnijícího masa a úkol refreshne a objeví se nové možnosti. Oba kanibalské příživníky jsem ovšem nechal být, jen jsem jim pohrozil. V opačném případě dojde právě na ten boj. V případě boje ze staříka vypadne klíč od chalupy, ale v ní jsou beztak ještě jedna zavřené dveře a ty jsem neměl jak otevřít.

U různých zámků mi pár restů zůstalo obecně, krom tohoto třeba ještě dříve zmiňovaná truhla na Skellige. Musel bych si to opravdu podrobně vypisovat i s řešením, protože na některé klíče se dá narazit spíše náhodou, než-li cíleně a obvykle na to člověk hned zapomene :)

Srdce z kamene mi celkově zabralo 13 hodin a to se vším všudy, datadisk tedy opravdu velký není. Jak už mě nemělo co překvapit, tak jsem tím prosvištěl o to rychleji. A je to dobře, protože jak jsem naznačil hned v úvodu, děj už nemá čím překvapit, takže to alespoň nestihne přejít v nudnou rutinu.

O krvi a víně je oproti tomu něco zcela jiného, protože nová lokace má plnou velikost a přídavek celkově mnohem více připomíná plnohodnotný datadisk. Poslední dva dny jsem se po počátečním nakousnutí hlavní linky věnoval především průzkumu krajiny. Splnil jsem jen pár zakázek a to ještě spíše jen těch, na které jsem narazil náhodou přímo v "divočině". Záměrně jsem se snažil nic extra nebrat.

V principu je to i v mém zájmu, protože hlavní linka je docela spletitá a je možné, že v určitých fázích mě hra už k některým úkolům nepustí, takže je dobré to useknout co nejdříve. Minimálně mám obavy o rytířský turnaj, který jak se ukázalo, má vliv na setkání s Paní jezera (chybí mi jedna splněná ctnost ;) ). Dneska se mi víceméně podařilo průzkum dokončit a mám za sebou rozhodně více jak 13 hodin.

V Beauclair jsem mezi tím splnil pěstní zápasy a zapsal se do gwintového turnaje. Ten jsem bohužel nevyhrál, podmínkou je totiž hrát za Skellige, což nejprve obnáší oběhat všechny možné hráče po Toussaintu a doplnit si balíček. Jenomže jsem s tímhle balíčkem nebyl moc sžitý, takže jsem v rozhodující chvíli udělal nepěkný kiks. Zápas se navíc musí opakovat jako celek, takže save/load tu nemá význam. Je to ovšem milé zpestření, už jen kvůli rebelujícím trpaslíkům :D

Geral se mi vyšplhal už k levelu 46-47, přičemž jsem vlastníkem velmistrovské vlčí zbroje, takže se pomalu vrátím k hlavní lince a k zaklínačským zakázkám. Moc toho asi nezbylo, ale o to více se nyní budu moci soustředit na samotný děj a nebudu se už muset rozptylovat objevováním světa apod. Zatím je ještě čas, ale pomalu rozmýšlím, jakou cestou se po hlavní lince vydám. Znám obě, takže to není volba ze zvědavosti, ale zvažuju to spíše kvůli rychlosti, protože alternativní linka setkání s Dettlafem je výrazně rychlejší (jít přímo za Starším pro "radu"). Každopádně hra mi už stihla připomenout stávající romanci s Triss, takže finále mě taktéž nemá čím překvapit :D

Pokud jde obecně O krvi víně, stále mi to přijde jako to nejlepší na celém Zaklínači 3. Je to opravdu rozumně vyvážený kousek, který mnohem lépe odpovídá završení celé zaklínačské dráhy Geralta. Rozhodně bych si to dokázal představit jako hlavní zápletku celé hry, namísto Divokého honu, Ciry a Yennefer ;)
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5000
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #276 kdy: Červenec 12, 2017, 20:28:09 »

Splněno! :) O víně a krvi mi nakonec vyšlo zhruba na 28 hodin, přičemž jsem se nakonec vyhnul většině zaklínačských zakázek a vedlejších úkolů. Po kompletaci průzkumu Touissantu jsem se vrátil na hlavní linku, kde jsem se zasekl u "osvobozování" Syanny, protože jsem si to musel dát hnedle 2x. Úkol totiž ruší možnost odkletí lady Vivienne, přišel bych tedy i o komplet rytířský turnaj.

Vivienne jsem odklel s pomocí Guilloma a dal je tím rovnou dohromady. Hra na to zareaguje ještě tím, že oba jsou později součástí doprovodu kněžny při útoku upírů. Je to o něco lepší varianta, než když se z Guilloma stane alkoholik ;) Turnaj jsem projel taky celý, na konci mě čekal celkem prima ocelový mečík.

Když už jsem u těch mečů, Paní jezera jsem nakonec navštívit ještě před turnajem, protože se mi povedlo splnit poslední podmínku ctnosti v jiném úkolu - původně jsem si myslel, že to právě čeká na kletbu u lady Vivienne. Tím jsem získal i silný stříbrný meč, takže jsem mohl setové meče komplet vyměnit za tyhle.

A tím odbočky definitivně skončily a naběhl jsem přímo na hlavní linku a té se držel až do konce. Odsýpalo to poměrně rychle a moc překvapení už jsem nezažil. Pohádková země je třeba jedním z míst, které při druhém hraní bohužel ztrácí většinu svého kouzla. Nicméně pár vtipným hláškám Geralta jsem se zasmál i tak :) Syannu jsem vybavil stužkou a vyrazil na Dettlaffa.

Boj jsem si musel zopakovat, napoprvé jsem kupodivu nedokázal vystihnout útoky netopýrů, ale napodruhé to bylo velmi rychlé. Syannu jsem při soukromém rozhovoru lehce nahlodal směrem k dobru a odměnou mi bylo, že se s kněžnou usmířily. Dosáhl jsem tak ideálního konce a v klidu si mohl jít pokecat s Regisem a pak se podívat na překvapení na mé vinici ... ano, přijela Triss :D

Rozhovor s Triss probíhá poněkud odlišně, než to bylo s Yen, byť úvod a animace jsou udělány stejně (jen je zaměněný model postavy). Triss na rozdíl od Yen není na volné noze, takže si vlastně jen odskočila na "dovolenou". Dlouhý a spokojený život v Touissantu nás tedy nečeká :) Pokud jde o romanci s Triss obecně, docela mě překvapilo, že pár dialogů v datadisku nereflektuje skutečný stav a defaultně předpokládá, že mám vztah s Yen - Regisovo osvětlení motivů Dettlaffa, kdy mi poskytl jako analogii Geralta vs Yennefer.

Celkem jsem v GOTY strávil 151 hodin 27 minut, ale pro jistotu zopakuji, že jsem se nezabýval řadou zakázek a úkolů a navíc jsem měl sníženou obtížnost na normal. K tomu jsem dost dialogů ke konci i přeskakoval, což ve výsledku taky něco ušetří. Měl jsem hlavně opravdu větší obavy o znovuhratelnost, ale v základní hře to klasicky zachraňoval Velen a u datadisků se jednalo teprve o druhou rozehrávku, ale i tak jsem stále toho názoru, že O víně a krvi je na tom z pohledu znovuhratelnosti (a hratelnosti obecně) nejlépe. Dost tomu ovšem pomáhá to, že jsem do Touissantu vlezl na levelu přes 40, kdy odpadne pakárna se škálováním monster dle obtížnosti a je to čistě o umu a přípravě. Pokud jde o výsledný level, ten jsem měl tuším na konci 52-53 - v O víně a krvi to opravdu nemá smysl řešit.

Někdy v budoucnu to zkusím ještě bez jakékoliv romance s hlavními protagonistkami, byť si od toho přílišnou změnu neslibuji. Každopádně na pořadí oblíbenosti jednotlivých dílů se nic nemění, jednička u mě stále hraje prim. Paradoxně, byť se u trojky jedná o GOTY, tak mě do reality hodně rychle vrátilo několik bugů, které ve hře přetrvaly a pily mi dost krev i předtím - inteligence Klepny, zasekávání v soubojích + podivný autofocus atd. Je to sice mnohem lepší, ale přehlížet to nejde.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5000
Re:(Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon
« Odpověď #277 kdy: Březen 19, 2018, 20:13:13 »

Přišlo mi to jako nedávno, co jsem Zaklínače 3 projel znovu a ono už je to více jak 1/2 roku :D Nějak jsem nevěděl, do čeho o víkendu píchnout, tak jsem schválně zkusil New Game + a řekl si, že bych se postupně prokousal jen hlavní linkou a vyhnul se romancím se všema čarodějkama. Normálně bych tomu asi zmínku nevěnoval, ale překvapilo mě pár věcí.

NG+ začíná někde na levelu 55, což odpovídá konci základní hry + obou DLC. Výhodou je, že Geralt má komplet výbavu, takže začátek je přeci jen o poznání svižnější. Navenek se vše tváří tak, jako by to jelo úplně od počátku (příběh, předměty apod.), jen potvory mají vyšší level. Celkově je to ale uděláno tak, že ty požadované (doporučené) hranice úkolů/oblastí zhruba odpovídajídají tomu, co bylo v nové hře, jen je to posunuto nad level 50 (místo levelu 10 je např. 63 apod.).

Společně s tím sílí i předměty, takže můj velmistrovksý vlčí set už začíná místy zaostávat (dneska jsem vstoupil do Novigradu). Předpokládám, že nově poskládané sety budou mít lepší statistiky, ale to si budu muset nejprve ověřit. V principu je to asi jedno, obtížnost se vlastně příliš nezměnila, opravdu je to posunuté spíše číselně, než že by to bylo nějak herně znát.

Mírným překvapením byl zkušenostní zisk, je to opravdu tak, jak jsme tu dříve spekulovali. Hra mi sama udržuje konstantní růst, takže i když plním jen hlavní linku a mám za sebou pár souvisejících vedlejších úkolů, tak můj level odpovídá doporučenému postupu. Nijak tedy nestrádám a nejsem nucen plnit cokoliv jiného. Dokonce jsem díky těm pár vedlejším úkolům o level napřed :)

Čekal jsem nějaký pozvolný nástup, ale zdržel jsem se jen v Bělosadu a to ještě kvůli tomu, že jsem ho vzal opravdu komplet pečlivě. Ve Velenu jsem vypnul nadbytečné značky a šel jsem opravdu jen po hlavní lince. Baronovi jsem akorát pořešil jeho ženu a dceru až do finále a obdobně tomu bylo i u Keiry, kde jsem navíc dopořešil zaříkávače. Zakázku jsem nevzal ani jednu a z úplně vedlejších úkolů jsem dobral akorát pěstní souboje. Rozhovory místy už jen odklikávám, takže než jsem se nadál, byl jsem před branami Novigradu ;) Řekl bych, že jsem se dostal někam na 7-8 hodin.

Keiřinu nabídku společně strávené noci jsem odmítl a ráno jsem jí samozřejmě překecal k cestě na Kaer Morhen. V Novigradu jsem jako první pořešil pěstní souboje a nyní mě čeká společný úkol s Triss. Předpokládám, že to taky nebude celé trvat příliš dlouho, ale zase je pravdou, že v Novigradu a okolí je více lákadel, které mohou zdržet. Zajímá mě ale čistě to, zda-li i tady mě hra bude level udržovat v souladu s rychlostí postupu skrze hlavní linku. U rozhovorů s Triss si jinak budu dávat pozor na volby, poněvadž mě zajímá, jestli se odtažitý přístup nějak projeví na dialozích s Dijkstrou apod.
IP zaznamenána
This is the end ...
 

+ Rychlá odpověď