Jal jsem se zkoumat kostel. Po pár rychlých bojů jsem narazil na pár duchů, kde jeden se sháněl po kocourovi. Toho jsem čistě náhodou znal, byl to ten, co chtěl donést pozlacený obojek, aby mohl zazářit před kočkou starosty a sbalit jí. Tak jsem za ním zašel, pokecal s ním o tom duchovi, on mi řekl o něm ne zrovna hezké věci, tak jsem se zase vrátil za duchem a dal mu nakládačku.
Šel jsem dál do kostela, uvnitř jsem pro mě překvapivě narazil znovu na oživlou mrtvolu radního a umírajícího doktora z města, z obou vylezlo, že za všechno můžou oni. Doktor měl špatné svědomí a tak se mi svěřil, že všechny ty nemrtvé atd oživil on. Mrtvola radního se spíše chlubila, pověděla mi, že i on byl s velekněžkou jedna ruka a že jej bílá čarodějka vyhmátla a pak vykuchala. To mě trochu zmátlo, nevěděl jsem, jestli jsem sem nešel dřív, než jsem měl. Ostatně mluvili o i nemrtvém baronovi, kterémužto bych měl dát nakládačku, ale kterého jsem též minul (je to ten v té pevnosti, která je oblita jedem). Za dveřmi byl už hlavní boss oblasti a tak jsem se rozhodl sem zatím nejít a vyřídit nejprve toho barona kostlivců a pak jít za čarodějkou, aby byl "správný děj".
Do pevnosti za baronem jsem se dostal relativně rychle. Vedli sem dvě cesty. Jednak buď přes ten jed, který šlo podpálit, nebo přes starou barabiznu plnou pastí. Nakonec jsem vyzkoušel obě cesty, ve finále tak či tak jsem stál před baronem kostlivců, jeho armádou i jeho kostěnou manželkou
. Pavouk dal pavouk, kosti lítali vzduchem, po chvíli nebylo co řešit.
Vydal jsem se tedy do další části, najít Bílou čarodějku, v domnění, že to bude jen krátká odbočka, že jí prostě po Stopřasku proklepnu, zjistím, že je nevinná a zase se vrátím zpět dát nakládačku tomu hlavnímu bossovi - nějakému nemrtvému černokněžníkovi. Ale to byl omyl.
V nové lokaci vedly cesty různými směry. Kousek u mostu mě potkal prchající chlapík, který mi dal pár základních informací. Cestu jsem zvolil kupodivu rovnou k domu Bílé čarodějky, po chvíli jsem potkal nějaké stráže Neposkvrněných (místní sekta maniaků), kteří hlídali dům čarodějky, kterou zajali. Po chvíli přesvědčování mě pustili dál, nicméně kolem domu byla magická bariera, kterou se nedalo projít. Mohl jsem ale pokecat s místními houbami, které měly vcelku upovídanou náladu, ale říct mi nic nechtěly, dokud je nepřehádám v hádankách. To jsem udělal, ale stejně mi nic důležitýho neřekli. Prej je někde v lese chlap, jterej má kouzlo, které umí rušit bariery.
Kousek dál po cestě jsem potkal obchodníka-kováře s ženou a poraněným zvířetem, které prej přepadli banditi. Chtěl doprovodit domů. Se zvířetem jsem promluvil a pak jej vyléčil pomocí krvavého kamene, který jsem dřív našel. Tím se použil i hvězdný kámen, což mi otevřelo novou lokaci v mém útočišti. Obchodníka i s ženou a zvířetem jsem tedy doprovodil do Stříbrné zátoky, což byla taková malá vesnice plná právě těch fanatiků.
Ve městě jsem dostal nějaké úkoly, v hospodě potkal ženu kostlivce-legionáře, které jsem předal závěť, v horním patře ženu, kterou hlídal kostlivec-bomba (což je takový místní druh výbušného kostlivce, který vždy přiběhne k hrdinovi a bouchne, ale také bouchne po prvním zásahu). Žena chtěla osvobodit, kostlivec vyhrožoval, že jestli se přiblížím, že bouchne. Nakonec jsem jej pomocí kouzla teleport odteleportoval pryč a tam vybuchl a žena byla zachráněna. Před hospodou jsem také potkal prostitutku a prostituta. Nejprve jsem tedy najal prostitutku pro mého hrdinu, vypadalo to slibně, ale nakonec mi jen přečetla nějakou pohádku a tím to haslo. Pak jsem najal prostituta pro svojí hrdinku a z toho se vyklubal fanatik, který mi jí chtěl zabít.
Místní Neposkvrnění tu měli i kostel, před kterým byl čaroděj-kočka, kterého jsem znal z první vesnice a který mě do toho celého namotal a který mi řekl pár základních info o vesnici. Také mí dal úkol infiltrovat tyto fanatiky zevnitř. Šel jsem tedy promluvit z jejich vedoucím kostela, ten mi dal knížku a pak mi položil pár otázek a tím jsem byl skoro přijat. Další zkouška měla probíhat někde v jeskyni mimo město. Nicméně stráže, které jsem po cestě potkal mi říkali, že bych měl nejprve posílit a zlepšit se (což podle potvor na 14 levelu o kousek dál se ukázalo jako pravda). Vybodl jsem se tedy na to a šel hledat to kouzlo k odstranění bariéry.
Chvíli jsem zkoumal svět, po boji s pár opilými golbiny a naštvaným trollem jsem nakonec našel místo plné pastí, po jejíž překonání jsem konečně našel ten svitek. Také jsem tu narazil na místní orky, ale ti byli nějací moc silní a tak po té, co jsem narazil na větší skupinku a dostal od nich nakládačku, jsem se rozhodl se na to zatím vybodnout.
Šel jsem do domu čarodějky. Kouzlo na odstraňování bariér fungovalo, nicméně uvnitř nebyla nešťastná čarodějka, ale průchod někam dál, do nějaké jeskyně. V jeskyni byli opět fanatici. Bylo jich hodně a boje s nimi byli opravdu těžké. V jednom místě jsem našel posledního přeživšího jejich útoku a zachránil ho před jisto jistou porážkou. Ten mi pak pomohl pomocí svého rypáku za odměnu najít truhlu s pokladem čarodějky. Neustále tu na mě mluvily kaluže vody, že mám jít dolů k jezírku. Tak jsem tam šel, nicméně tu byla silná sestava Neposkvrněných i s jejich velitelkou, která si navíc vyvolala 3 kamenné golemy. Pokud se mi zdálo, že ty předchozí boje jsou docela těžké, tento byl extra tuhý. Musel jsem byprovokovat bitku jen s jním hrdinou, zatímco ostatní jsem nechal dál můstku a jakmile začala bitka, utekl jsem k nim i s tím jedním. Na můstku, kde mě nemohli obklíčit, jsem se na to já a mí pavouci vrhl, ale i tak to bylo těsný. Každopádně bylo po nich a mě pomalu začalo docházet, že to s tou čarodějkou nebude jen krátká odbočka.
Po rozhovoru s jezírkem jsem otevřel nějakou bránu mezi dimenzemi a vlezli do třetí mapy. Po chvíli bojů s robotickými krysami a robotickými sovami a po mačkání různých tlačítek, hejblátek atd navihován zdejšími sochami, jsem našel tu, která se mnou neustále mluvila přes ty kaluže vody i přes sochy. Nicméně zrovna ve chvíli, kdy chcípla. Každopádně cesta vedla dál na ledové pláně, kde byla neustálá vánice a mí hrdinové byly podchlazení až na kost.
Po pár přátelských rozhovorech s místními neposkvrněnými, kteří tu měli tři tábory, jsem se dozvěděl pár základních informací. Osvobodil jsem z ledového krystalu nějakého zemského elementála, který byl uvězněn kvůli boji za svobodu proti diskriminaci, za což mě napadli 3 sněhuláci. Později jsem našel i ještě jednoho uvězněného elementála, a opět mě napadli sněhuláci a pak jsem našel trolla, po jehož osvobození mě napadli opět sněhuláci, nicméně se ukzalo, že troll je psychopat a a tak jsem nakonec zabil i jej.
V tomto světě taky zuřila válka elementálů všeho druhu, takže jsem každou chvíli narážel na hloučky bojujících zemských, ohnivých, ledních a vzdušných elementů, které ale neútočili jen na sebe navzájem, ale i na mě. Našel jsem tu i nějakého skřeta, který postavil vezení pro zdejšího psychopatického krále elementů a zjistil, že čarodějka bude nejspíše v něm. Nicméně mě tam nechtěl dovést, dokud nevykuchám kovárnu živlů, kterou obsadili neposkvrnění a kteří tam vykuchali všechny skřety.
Šel jsem tedy ke kovárně, před kovárnou mě čekal další extra tuhý boj. Uvnitř jsem narazil na samotnou velekněžku, která měla všechno todle vraždění na svědomí. Mluvila jaksi zmateně a vše to nějak směrovalo k oné prázdnotě, kterou mi ukázal ten skřet již dřív. Po rozhovoru zmizla a poštvala na mě nějaké své obludy, které jsem vykuchal. Našel jsem zde i svitek, který odstranil barieru do hradu samotného krále elementů. U hradu jsem byl již dřív, ale právě jsem se tam nemohl dostat.
Také mi bylo jasné, že hledání čarodějky nebude tak snadné a tak jsem se vrátil do svého útočiště, podívat se na novou místnost, která se mi otevřela. Dostal jsem na výběr jeden z živlů a podle toho se mi otevřel portál. Já si tedy vybral oheň a za portálem byl element ohně prodávající kouzla a útoky do dovednost zbraně. Prodal jsem mu co se dalo, koupil chybějící kouzla a různé útoky pro svojí bojovnici.
Vrátil jsem se do první lokace do kostela, vyřídit zdejšího bosse. Využil jsem zde opět taktiku dveří a nalákal jej jen jednou postavou, aby mě nemohli nepřátelé obklíčit. Dveřmi mohl projít jen jeden z nich a tam se do něj pustili pavouci. On si přivolal všechny tři silné obludy této mapy (ghúla, barona kostlivců a pak nějakou obludu ohnivých kostlivců). Nebylo mu to nic platné a stejně chcípl. V jeho doupěti jsem našel další hvězdný kámen, nějaké cetky. Zaskočil jsem do města říct veliteli legie, jak to dopadlo a ten měl snad poprvé za celou hru ze mě radost.
V útočišti se mi otevřel nový portál, místnost s pracovnou, kde byla vypravěčka tajemství, která prodávala mapy k pokladům. Peníze v této hře jak jsem zjistil moc velkou roli nehrají, na normální kupování zejména kouzel stačí nalezené krámy a i tak jsem měl kredit 35 tisíc. Nicméně kdybych si chtěl koupit všechny mapy od ní, stálo by mě to 75 tisíc. Tedy zdá se, že peníze nějaké využití mít budou.
Ještě jsem se vrátil ke kostelu a ke kouzelné studni, která hledala svého kamaráda a chtěla mě přenést do nějakého jiného světa. Tentokrát jsem se tedy nechal přenést, nicméně jsem zjistil, že je to přesně ten svět ledových plání, jen za dveřmi, které se dají otevřít jen z druhé strany. Tedy vlastně nic nového.
Přesunul jsem se hradu zdejšího krále, odstranil barieru a připravil se na boj s ním. Tento boj byl asi zatím nejtěžší z celé hry. Ledový král byl ne jen že imunní proti všem kouzlům, ale oni ho naopak všechny elementární útoky léčily. Vylákal jsem jej ven, a bojoval s ním mimo jeho komnatu, jelikož tam kouzlil různá prostředí, od ledu až po blesky (prostě všechny elementy) a vyvolával na mě nějaké obludy. Byl to boj veskrze zoufalý, i přes tento strategický manévr mě drtil jak prd. Ale nakonec jsem jej asi na čtvrté umlátil. Získal jeho kouzelnou hůlku, ve které byli uvěznění jeho bráši (element ohně, země a vzduchu). Ti po mě chtěli, ať je osvobodím v kovárně živlů. Tak jsem tam zašel, hůl položil do výhně a tím je pustil. Byli mi docela vděční a slíbili pomoc.
V hradě byla ještě cesta dál, jednak další magická bariera, kterou se mi nepodařilo odstranit a pak o kousek dál venku byla cesta k portálu, na které ale byla všude láva a nedalo se přes ní přejít. Nechal jsem to tedy být s tím, že mi asi něco chybí.
Další cesta logicky vedla do vězení, kde by měla být Bílá čarodějka. Poklop jsem našel snadno, pár pastí překonal také snadno, z cely do které jsem vylezl, jsem se skrz druhou celu taky dostal v klidu, nicméně pak zde byla místnost, kam pokud někdo vstoupil, i hned uhořel. Což byl docela problém. Nikde žádný vypínač, nic jasného, jak to vyřešit. Nakonec mi pomohli magické pyramidky sloužící k teleportování. Jednu jsem dal pomocí telekineze na druhý konec místnosti a pak se tam prostě přeteleportoval. Takto jsem se tedy dostal až k samotné Bílé čarodějce, která byla ale u ledu, přes který se nedalo dostat. Nyní přišel čas požádat o pomoc elemety, které jsem osvobodil. v kovárně živlů na mě stále čekali, ten ohnivý byl pro a dal mi runu, kterou jej mám přivolat. Šel jsem tedy zpět do vezení čarodějky, přivolal elementála, ten odstranil led a hurá, Bílá čarodějka byla zachráněna.
Hned se tam zjevil i skřet z útočiště a oba zmizeli. Z toho, co mi Bílá čarodějka stihla říct, jsem pochopil asi tolik, že ona zabila radního, že ona je ta dobrá, zatímco ta zlá (ta velekněžka) je její sestra, se kterou mají silné pouto, takže když zemře jedna, zemře i druhá. Že radního zabila proto, že jí nasralo, že jí zabil chlapa - kouzelníka, ale že jinak by nikdy nikomu nic. Taky tam byl zase jakýsi náznak, že nejsem stopař, ale že jsem něco víc. S těmito náznaky, která hra dává, mě už začíná hra docela štvát. Vždycky postavy jakože nakousnou něco, ale nic jasného mi neřeknou. Pak si to musím domýšlet sám. Každopádně pachatele vraždy jsem našel, ale bylo poněkud nejisté, co s ním. Ostatně zmizel do útočiště, takže jsem tak či tak musel jít za ní.
V útočišti jsem si s ní tedy promluvil znovu, vylezlo z ní, že ona i její ségra jsou obě černokněžnice, ze slavného rodu černokněžníků (kde jejich rodiče vyvraždili stopaři), umějící využívat pramen, nicméně že ona je ten dobrý černokněžník, zatímco ségra je popletený a tedy zlý černokněžník. Že se obě zamilovali do stejného mága. A že mág dal přednost té bílé, tudíž té černé to nějak asi polámalo srdíčko a tak vůbec. A že i to sesterský pouto už nefunguje, jak by mělo. No, prostě jsem dostal dva úkoly, jednak zjistil, co má ta černá zlá černokněžníce za lubem a jít do nějakých dolů a tak. A jednak obnovit sesterské poutu a přivést zlou na stranu dobra.
Jo, až tak jsem klesl. Stopař lovící černokněžníky, dostává úkoly od černokněžníka a snaží se zachraňovat jiného černokněžníka. Nechal jsem to zatím být a vrátil se do hradu ledového krále.
Zde mi pořád zůstávalo několik věcí nevyřešených. Jednak kouzelná studna a jednak cesta přes lávu k teleportu. Cestu k teleportu jsem nakonec vyřešil pomocí kouzelných teleportovacích pyramid a za portálem byla místnost mříží a bednou, nicméně tam se mi zatím dostat nepovedlo. Bariera mě dál taky nepustila.
Šel jsem tedy z venku k místu, kde byla kouzelná studna, kterou jsem měl zachránit. Před vstupem byl hodně silný Strážce. Ten pojal ledové kouzla jako léčivá, ostatní kouzla jako neubližující, zbraně a vůbec útok fyzický jako jemně lechtající a jediné, co mu trochu vadilo, byl oheň. Jinými slovy pavouk, který běžně dával zranění 60-100, mu dával zranění 5-10. Moje bojovnice, která dávala běžně zranění 150-200, dávala zranění 10. Boj trval nebývale dlouho, on tedy nijak moc nic nedělal a moc mi neubližoval, ale i tak tam padlo asi 30 pavouků, 5 elementálů ohně, 4 vlci a 5 silných kostlivců, než jsme jej nakonec umlátili. Pak tu bylo potřeba vyřešit jednu malou past a už mi nic nebránilo otevřít dveře ke studni a k truhle, co zde byla. Ta nešla otevřít, tak jsem jí rozbil kouli. Uvnitř byl nějaký amulet stráží, což bude zřejmě ten předmět, který mi chyběl k postupu dál v hradě krále. Budu na to muset přijít, kam to patří a jak to použít.
Autor
Téma: Divinity: Original Sin (Přečteno 39650 krát)