Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Březen 28, 2024, 16:44:26
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: (Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum  (Přečteno 8673 krát)

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« kdy: Červenec 12, 2018, 14:13:54 »

Nakonec na to přeci jen došlo :D Vyhýbat se prvnímu dílu Might and Magic mi šlo perfektně celá léta a možná bych si klidně okecal, proč se do něj nepouštět vůbec. Podobně v případě druhého dílu, ale celá věc má jeden podstatný háček. Nejde ani tak o to, že bych si měl doplnit patřičné vzdělání, ale starší díly Might and Magic se v jednu dobu staly ústředním motivem pro obsah stránek. Přitom tu paradoxně dostaly původně zrovna ten nejmenší prostor a dostupné informace jsou dosti nekompletní, což platí i pro díly, které jsem sice již odehrál, ale informace jsem zatím zpracoval jen z části.

Podle plánu jsem měl Might and Magic I rozehrát už minulý rok a skutečně jsem k tomu měl nakročeno (Apple II verze), ale nakonec z toho sešlo a nejdále jsem se tak v jedničce dostal před haldou let při svém prvním pokusu o pokoření této hry (postupně pak tyto informace doplním). Zmapoval jsem přitom velký kus Sorpigalu (tedy alespoň mi to tak tenkrát připadalo :)) a poté jsem z neznámých důvodů hru ukončil. Možná bych někde na disku vyhrabal ještě příslušný save, ale nemám v úmyslu se k němu vracet a navazovat na něj.

Nyní asi opravdu nastala ta správná chvíle, kdy bych to měl zkusit znovu. Jednak mi Rengo nasadil svou rozehrávkou brouka do hlavy a pak mě hlavně tlačí ostatní RPG resty - dokážu si živě představit, jak si vymýšlím další důvod, proč se to ani tentokrát nepovedlo :D Moc vhodnějších chvil už letos nebude a za chvilku to bude rok od loňského pokusu.

Původně jsem před léty začínal s IBM/PC verzí, ale minulý rok jsem silně koketoval s myšlenkou, že bych měl začít stylově a sáhnout po Apple II verzi, kterou to vše vlastně začalo. Nakonec jsem tak opravdu učinil, jak už jsem výše psal. Jako emulátor jsem využil Applewin, který umí emulovat Apple IIe, tedy Apple II s komplet nainstalovanou doplňkovou výbavou. Není to taková plejáda možností jako v případě WinUAE u Amigy, ale Applewin je poměrně jednoduchý a intuitivní na ovládání, co víc si přát? ;)

Applewin krom jiného umí tvořit screenshoty a ukládat obraz paměti. Ostatně možnost ukládání paměti byla velkým lákadlem. Po vzoru Ali a její rozehrávky MAC verze jsem zvažoval, že bych tím pořešil save, ale pokusím se tomu co nejvíce vyhýbat a budu hrát raději tradičněji, jen s možností ukládání v hospodě.

Vybrat jsem si mohl ve skutečnosti kteroukoliv verzi, protože vztah mám tak nějak ke všem a každou z verzí pro různé počítačové platformy navíc vlastním, takže bych se ani nemusel cítit příliš provinile :D Nj, jenomže s obrazem disket už je to horší, tady jsem musel sáhnout po upravené verzi bez protipirátské ochrany. Nemám v to úplnou důvěru, ale podle všeho se jedná o léty prověřenou verzi a ke všemu z důvěryhodných stránek, tak to snad bude v pohodě.

Poznámka: potíž je hlavně v tom, že s takto upraveným obrazem diskety se nedá pracovat např. s pomocí diskových utilit pro práci s Apple II filesystémy ve Windows, protože ony se chovají jako nestandardně naformátované (takto se na Apple II právě řešila protipirátská ochrana). Applewin tyto obrazy disket v pohodě schroupe, ale třeba CiderPress nikoliv. Nejsem applista, takže si jiným způsobem (zatím) poradit neumím. Disk B je přitom poměrně důležitý, protože obsahuje uložené charaktery a save pozici hry, které díky tomu nemohu vytáhnout. Transfer družiny mezi jedničkou a dvojkou však funguje bez problémů, takže jde spíše o komplikaci typu, že si nemohu dělat jednoduše vlastní zálohy save pozic, což není pro mě úplně ideální situace.

Alternativou k rozehrávce byla c64 verze, ale u ní jsem zkoušel jen MMII a nebylo to zrovna to, co bych si od toho představoval. Emulace byla příliš pomalá, čímž Applewin právě netrpí. Popravdě jsem byl ještě včera přesvědčen, že nakonec kvůli pohodlí zvolím IBM/PC verzi, ale na notebooku jsem našel jen svou rozehrávku v Applewin, takže finální rozhodnutí se nakonec skutečně stočilo k Apple II verzi.

No, ono je potřeba při volbě verze vzít opravdu v potaz i následující pokračování v MMII, protože jak jsem naznačil výše, druhý díl umožňuje import družiny a ten je samozřejmě nejjednodušší v případě stejné platformy. Nejsem si příliš jistý, zda budu chtít pokračovat i v Apple II verzi MMII, na to je ještě moc brzy. Navíc si nejsem ani jistý tím, že vůbec import postav využiju. Z tohoto důvodu jsem si družinu do jedničky nastřílel poněkud netypicky - je komplet složená z ženských charakterů:

RYKSHA, rytířka, půl-ork zlého přesvědčení, Inteligence 9, Síla 18, Osobnost 10, Odolnost 14, Rychlost 15, Přesnost 12 a Štěstí 7
ZORIETA, paladinka, trpaslík dobrého přesvědčení, Inteligence 6, Síla 14, Osobnost 14, Odolnost 16, Rychlost 15, Přesnost 18 a Štěstí 7
EONA, lučištnice, člověk dobrého přesvědčení, Inteligence 14, Síla 12, Osobnost 7, Odolnost 11, Rychlost 17, Přesnost 17 a Štěstí 11
LILI, zlodějka, gnóm neutrálního přesvědčení, Inteligence 9, Síla 15, Osobnost 8, Odolnost 10, Rychlost 15, Přesnost 12 a Štěstí 19
REBECCA, klerička, člověk neutrálního přesvědčení, Inteligence 9, Síla 9, Osobnost 17, Odolnost 7, Rychlost 17, Přesnost 6 a Štěstí 15
LATHIA, kouzelnice, elf neutrálního přesvědčení, Inteligence 17, Síla 8, Osobnost 8, Odolnost 12, Rychlost 17, Přesnost 15 a Štěstí 9

Původně to byl vlastně jen takový pokus o družinu kvůli otestování hry, ale pomalu to vypadá, že tahle družina se opravdu vrhne do víru dobrodružství. Ve velikostech atributů nehledejte žádný smysl, neřešil jsem to příliš ani u MM 3-5, tak nevidím důvod, proč to řešit zde. Obecná rada zní, že každá postava by měla mít v klíčových atributech 15+ bodů, což tak úplně nesplňuju, ale pokud se bude hra tvářit schůdně, nemám důvod na tom cokoliv měnit.

Začátek hry je beztak trošku rozpačitější a plný grindu, takže rozhodující bude chování postav na vyšších levelech. Po odehrátí Swords and Sorcery (SaS) tuším, jak to bude zhruba vypadat a moc nadšený z toho nejsem, protože SaS je bezpochyby jen lehčí odvar MMI. Předpokládám, že to v prvních hodinách upadne do nudné rutiny, ale podstatné bude, jak dlouhá tahle fáze bude a jak často se bude opakovat.

Nemá smysl předstírat, že o hře nic nevím, protože jsem samozřejmě už dříve četl deník Stridera a Ali, plus jsem četl diskuzi k jedničce a dvojce na Oldgames. Úvodní fáze je u jedničky holt dlouhá, ale klasicky v duchu Might and Magic, protože to počáteční zápolení o holý život je i v následujících dílech, jen to celé trvá mnohem kratší dobu. Moje představa je dosáhnout alespoň levelu 6 a poté pokračovat v průzkumu mimo zdi Sorpigalu. Může to být docela opruz, ale na levelu 1 mám zatím výrazný problém s řadou bojů a hlavně je to dost pendlování mezi bodem respawnu a hospodou pro uložení hry. V tomto ohledu naprosto chápu využití načítání paměti emulátoru.

První desítku bojů mám určitě za sebou, ale podle zkušenostního zisku je jasné, že tady půjde přinejmenším o pár tisíc soubojů, než na požadovanou metu dosáhnu. K tomu předpokládám, že paladinka a lučištnice budou jako meziobory levelovat pomaleji, stejně jako je tomu u pozdějších dílů série.

Ke hře samotné a začátku zatím nic psát nebubu. Prozatím jsem rád, že hra uspokojivě funguje, byť emulátor má i své mouchy. Rozhodující bude několik následujících hodin a pak bych se definitivně rozhodl, jestli budu v Apple II verzi pokračovat.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #1 kdy: Červenec 12, 2018, 14:16:11 »

Technikálie okolo emulace Apple II

Hraní Apple II verzí her není v dnešní době zrovna obvyklé a popravdě k tomu není mnoho důvodů, takže jsem se rozhodl trochu přiblížit, jak to s tou emulací je a co konkrétně to obnáší.

Emulátor Applewin je z historického pohledu poměrně starý emulátor, který začal vyvíjet Mike O'Brien už v roce 1994. Jeho vývoj stále probíhá, byť dnes se na něm podílí již jiní lidé a šířen je pod licencí GPL. Applewin emuluje v základu hardwarovou konfiguraci Apple IIe, což by se svým způsobem dalo označit za nejvyšší verzi (model) série počítačů Apple II.

Poznámka: Apple IIe je technicky vzato "teprve" 3. generací série Apple II (uveden byl v roce 1983), ale z pohledu vybavenosti a rozšiřitelnosti na tom byl výborně. Do 4. generace patří Apple IIc, jehož hlavní devizou byl kompaktní formát, ale díky použitému procesoru 65C02 se stal pro některé starší programy nekompatibilní. Posledním zástupcem Apple II série je Apple IIGS, který ovšem patří mezi 16-bitové počítače. Zpětná kompatibilita s předchozími sériemi byla zajištěna emulací skrze čip Mega II, proto ho vůbec neuvažuji.

Apple IIe byly komplet osazeny do té doby volitelným (doplňkovým) hardwarem, takže je to opravdu to nejkompletnější, co se dalo v sérii Apple II počítačů sehnat. Apple IIe mohl být dále osazen např. SoftCards od Microsoftu, což je modul, který umožňuje spouštět programy napsané pro operační systém CP/M. Ostatně samotné Apple IIe jsou 8-bitové počítače, které pohání procesor MOS Technology 6502 (modifikovaný 6502 pohání i populární Commodore 64).

Applewin se používá hodně podobně jako třeba WinUAE v případě emulace Amig. Díky emulaci jedné hardwarové konfigurace je však mnohem jednodušší a dostatečně intuitivní. Není potřeba se zabývat podrobnějším nastavováním, emulátor funguje perfektně už v defaultním nastavení. Applewin je navíc poměrně svižný a spustit ho bylo možné již na PC s procesorem 486.



K práci s emulátorem slouží ikonky po pravé straně okna, z nichž nejdůležitější jsou ikonky pro mechaniky a ikonka pro restart (symbol nakousnutého jablka). Některé ikonky navíc ukrývají další menu skryté pod stiskem pravého tlačítka myši (např. vysunutí obrazu disku). Okno emulátoru si krom toho lze roztáhnout na celou obrazovku a s pomocí klávesy Print Screen se pak dají tvořit screenshoty (ukládají se ve formátu bmp do adresáře, odkud byl spuštěn příslušný software).

Applewin toho sám o sobě moc neumí, je "vybaven" jen základním operačním systémem, ale to není nijak důležité. K provozu programů není OS nutný, hry lze spouštět i bez něj. Protipirátské ochrany her na Apple II dokonce OS záměrně obcházely. Výrobci softwaru totiž využívali na svých disketách různé modifikace souborového systému. Počítač pak z diskety nabootoval program, který příslušnou úpravu znal a poté obsah diskety zpřístupnil. Díky tomu nelze chráněné diskety běžnými prostředky kopírovat, což si lze snadno ověřit pokusem pod plnohodnotným operačním systémem.

Operačními systémy pro Apple II byly ProDOS a DOS 3.3. ProDOS je dokonce doposud vyvíjen a ve verzi 2.4 si ho můžete stáhnout ze stránek Archive.org (viz ProDOS 2.4). Stačí jen nabootovat příslušný obraz diskety. V úvodním menu ProDOSu se lze pohybovat s pomocí šipek, Return = Enter.



Utilita COPYIIPLUS.7.2 slouží k práci se souborovým systémem, tedy mimo jiné k zobrazení adresářů apod. Na úvod vás vyzve k zadání aktuálního datumu a poté se spustí menu s jednotlivými nabídkami programu.



Když si pak do mechaniky vložíte obraz nějaké diskety s hrou, která je chráněná, tak si poté můžete pomocí volby VIEW FILES zkusit zobrazit její obsah. V horším případě se nenačte vůbec nic, v tom lepším se pak zobrazí info, že disketa není naformátována pro ProDOS nebo DOS 3.3.





První obrázek je výsledek pokusu o přečtení diskety s Wizardry I pro Apple II, druhý obrázek je pokus o přečtení diskety B u Might and Magic I pro Apple II. V případě špatného formátování diskety je šance si její obsah zobrazit pomocí programu CiderPress pod Windows a poté si jednotlivé soubory vyextrahovat. U MMI je to mnohem komplikovanější. Strukturu diskety si lze za určitých okolností prohlédnout, ale co s tím dále, to už netuším, protože se to celé vypíše v HEXA kódu :)

Vrátím se nyní k samotnému emulátoru a formátu disket. Apple II mechaniky umí pracovat s oboustranně naformátovanými disketami velikosti 5 1/4 (5.25). Normálně to vyžaduje fyzické otáčení diskety, ale má to tu výhodu, že na jednu plotnu se vešlo dvojnásobné množství dat. Might and Magic I tedy sice obsahuje obrazy disket A, B, C a D, ale fyzicky jde jen o 2 diskety (A, B a C, D). Na to je potřeba dávat pozor, abyste měly opravdu všechny potřebné obrazy stran. Applewin podporuje obrazy disket ve formátu .dsk, .nib, .do a .po. Nib je speciální formát, který vzniká při kopírování chráněných disket. Dsk je obecný formát, .do je formát disket pro DOS 3.3 a .po je formát disket pro ProDOS.

Spuštění hry je opravdu jednoduché. Stačí příslušný obraz (typicky disk A) připojit do první mechaniky a poté emulátor restarnout skrze ikonku s nakousnutým jablkem. Poté už se řídíte případnými pokyny ve hře nebo manuálem ke hře. U MMI je potřeba s pomocí Esc vyskočit a poté dle výzvy vložit disk B a odentrovat. Přehazování obrazů disket je přitom rychlé. Ostatně hra běží celkově poměrně svižně a to včetně soubojů, z čehož jsem měl největší obavy. Přitom hraju v základním nastavení emulátoru (rychlost emulace lze popřípadě volitelně zvýšit). V průběhu hraní si jenom dávejte pozor na klávesu Caps Lock! Její stisknutí přepíná klávesnici, takže pak vám nemusí zdánlivě fungovat písmena (přepnou se na kombinaci Shift + příslušná klávesa). Stačí jen znovu klepnout na Caps Lock a vše bude při starém.



Použitá verze hry je výtah originálních disket vytvořených 20. října 1986. S velkou pravděpodobností se jedná o první oficiální release hry, který tehdy vyšel v brožovaném sešitu formátu A4. Prohlédnout si ho můžete na stránkách Mocag. Jedná se o poměrně vzácné balení, které se mi před nějakou dobou podařilo taktéž sehnat. Sešit funguje jako manuál, ke kterému je pak připojena mapka světa a v kapsičce na zadní straně je vložena dvojice 5.25 disket. O rok později vyšla i klasická krabicová verze.

Pro hraní je důležitý obzvláště obraz strany B, kam se ukládají vytvořené charaktery a save. Zálohováním tohoto obrazu lze tedy docílit jakési zálohy postupu hrou, ale hlavní význam je pak kvůli importu družiny do Might and Magic II, kdy se potřebné údaje z disku B přenesou na disk B u dvojky (dvojka na to obsahuje patřičnou utilitku přímo v menu hry ... Start -> Transfer Characters).





Utilitka si nejprve načte vložený disk B z jedničky a poté načtené údaje uložíte na disk B dvojky. Funguje to dobře, ale doporučuji si přečíst manuál dvojky, protože to má samozřejmě svoje limity (program upravuje statistiky importovaných postav).
« Poslední změna: Červenec 13, 2018, 14:36:24 od Elemir »
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #2 kdy: Červenec 12, 2018, 18:26:12 »

Počátek hry

S hraním jsem začal v podstatě předevčírem a po nějakou dobou jsem nebyl ještě zcela rozhodnut, zda-li si jen neprojdu Sorpigal a pak to zas neodložím. Důvodem bylo již dříve zmíněné váhání nad verzí hry. Včera se mi však povedlo odhalit pár záludností okolo emulátoru a od té chvíle už nic nebránilo tomu, abych se do hry pořádně zakousl :)

Z počátku jsem přemýšlel i o novém nahazování charakterů, ale při letmém pohledu na jejich statistiky jsem usoudil, že to hratelné je a klidně s nimi budu moci pokračovat. Na světě tak byla čistě ženská družina. V principu o nic nejde, protože v hospodě si lze předpřipravit až 18 charakterů a hru klidně rozjet s vícero družinami. Pokud bych časem narazil na nějaký limit, např. nemožnost splnit nějaký úkol kvůli absenci mužského charakteru, tak si prostě na počátku v hospodě některou z hrdinek zaměním za jiný charakter. Tahle možnost přetrvala až do pátého dílu ságy, ale praktický smysl to u nich moc nemá.













Oproti 3-5 dílu je v jedničce záludnost v podobě přesvědčení. Tahle charakteristika postavy je sice ještě v trojce, ale už to nehraje takovou roli. V jedničce se přesvědčení může měnit podle toho, jak se chováte k okolí, takže to není konstantní parametr. Má to svoje výhody i nevýhody, ale to bych si nechal až na situace, kdy na to narazím přímo ve hře. Nechtěnou změnu přesvědčení lze opravit v chrámu.

Před samotným hraním jsem si vytiskl jmenný přehled kouzel, protože kouzla se ve hře volí kombinací čísel. První číslo určuje požadovaný level kouzla a druhé pak určuje konkrétního kouzlo z tohoto levelu. Např. u klerika kouzlo 1,8 vyvolá Turn Undead. Rozdíl oproti novějším dílům série spočívá v tom, že kouzla příslušného levelu získávají postavy automaticky v závislosti na svém vlastním levelu. Nic se tedy neučí. Univerzálním platidlem je opět mana a gemy (v případě silnějších kouzel). Některá kouzla mají konstantní efekt, některá sílí s velikostí levelu postavy. Někdy spolu s tím roste i manová náročnost kouzla.

Už na první levelu mají kouzelnická povolání pár užitečných kouzel. Kromě efektivního Turn Undead je to třeba světlo (Light), léčba zranění (First Aid), požehnání (Bless) a mapovací kouzlo Location (zobrazí pozici družiny a směr, kterým se dívá). Výhodou je, že všechna jmenovaná kouzla stojí jen 1 bod many. Pro družinu na 1. levelu je to významné ulehčení.







Disk A funguje jako startovní a krom úvodní obrazovky obsahuje sérii scén, na kterých je v kostce popsán obsah hry a její možnosti. Není to příliš podrobné, ale jako návnada k hraní to poslouží :) Už v téhle části si lze všimnout rozdílů mezi jednotlivými verzemi hry. Krabicové verze hry totiž obsahují obrázky právě z Apple II verze, takže to může mírně mást, ale distributor na to náležitě upozornil dodatečnou poznámkou na zadní straně krabice. Porovnání s realitou na obrazovce tedy nemusí sedět, ale to není zrovna můj případ :)

První díl série je pověstný svou tajemností ohledně příběhu hry. Není tu žádné klasické intro ani žádný příběh v manuálu. Hráč neví proč a co má ve hře dělat. První náznaky se dozví teprve v první hodině hraní, kdy narazí na svůj první hint, ale tím to zase na dlouhou dobu končí.

Skutečný start hry se nachází na disku B. Krom předpřipravených charakterů si zde lze vytvořit své vlastní, nebo si sbírku charakterů prohlédnout jako seznam. Nejdůležitější volba je schovaná pod symbolem # (GO TO TOWN). Je to trošku matoucí, symbol # slouží jako zástupný znak pro číslici a používá se tvaru Shift + číslo. Tím se mezi sebou přepínají jednotlivé hospody v každém z pěti přítomných měst (Sorpigal, Porthsmith, Algary, Dusk a Erliquin).



Z počátku je dostupná jen hospoda v Sorpigalu, tedy Shift + 1, protože se jedná o startovní pozici. Ne že by se do ostatních hospod nedalo podívat, ale tím to končí. Bez družiny nelze hospodu opustit. Hospody mají v MMI klíčovou roli, protože krom výběru družiny slouží jako jediné místo, kde lze hru ukládat. Je to drobná komplikace celé hry, které se trošku děsím, protože to nutí více rozmýšlet nad postupem hrou.

Poznámka: ohledně hospod tu platí to samé, co pro pozdější díly. Já to nebudu rozlišovat, ale ve hře existuje hospododa jako Inn a klasická Taverna. Inn je právě to, kde si volíte družinu a ukládáte hru. Jiný účel Inn nemají. Taverna je naproti tomu místo, kde se můžete napít, získat nějaké tipy, nebo si poslechnout drby.





Po volbě družiny, kdy jsem si dal rovnou pozor na pořadí postav, nás to vyplivlo ven před hospodu. Pořadí postav hraje roli zejména v boji, protože to určuje rozestavení postav po ploše. Od toho se odvíjí, kdo na koho může nebo nemůže útočit a čím. Nefunguje to však vysloveně jako první a druhá řada, či něco podobného. I postavy na 5. a 6. pozici mohou být snadno zasaženy útokem potvor nablízko. To hlavní však schytává první trojice postav. Postavy mohou během boje snadno měnit pozici.

Boj jsem si mohl hned vyzkoušet, došlo k tomu až nepříjemně brzy - 1 pole od hospody :) Nebylo to samozřejmě poprvé, co jsem si mohl boj v jedničce vyzkoušet, ale družina je zprvu vyzbrojena jen palicema a tohle byla docela přesila. Obzvláště Sprite jsou problematické, ostatně jako i v pozdějších dílech ;) No, nepovedlo :)





Boje jsem zatím pustil z hlavy a pustil se do mapování Sorpigalu. Mapování je v jedničce poměrně jednoduché, protože mapy mají striktně velikost 16 x 16 polí. Družina sice nemá kompas, ale kouzlo Locate zobrazí koordináty družiny, takže jsem okamžitě věděl, kde stojíme, a kterým směrem se družina dívá. Locate ukazuje celkem dvojici koordinát. Jedna určuje pozici vůči mapě světa a druhá se vztahuje k pozici uvnitř konkrétní mapy. Jedinou záludností jsou nulové stěny, které občas směřují do volného prostoru, takže to vypadá, jako by dvě chodby rozdělovala jen tapeta.

V Sorpigalu je dostupné v podstatě vše, co bych měl znát (nebo poznat). Jsou tu zamčené dveře, temná místa, místa s nemožností kouzlit apod. Vyjímkou nejsou ani iluzorní stěny, které skrývají jedno překvapení v podobě skřítka, který slouží jako dopravce mezi městy (poplatek je 1 gem).



Chodby Sorpigalu jsou celkem bezpečné, první dva body respawnu se nacházejí na jih a na sever od pozice [0,12]. Potvory se na těchto místech respawnují po každém uložení hry v hospodě, takže jsou to ideální místa pro trénink družiny. Jako bonus se po každém boji zavřou dveře ven. Přítomnost zloděje v družině je proto více než žádoucí, neboť zámky jsou často zapastěné. Po boji nechávám družinu většinou odpočinout (dle obtížnosti boje) a pak si pomocí SEARCH vyzvednu případný loot (ne z každého boje něco vypadne). Využívám tedy běžně doporučenou taktiku. Odpočinek po boji proběhne většinou bez komplikací, za těch několik odehraných hodin mě během spánku přepadli jen jednou. Později se dá podobnému překvapení předejít kouzly, ale to budu muset nejprve polevelit.

Boje jsou z počátku tužší, a opravdu to probíhá co boj, to odpočinek. Palice jsou těmi nejhoršími zbraněmi, co lze ve hře nosit. Jejich odkup je dokonce za rovných 0 zlatých, což o lecčems svědčí :D Naštěstí jsme si prvními boji vydělali menší obnos, takže v kovárně B and B Blacksmiths jsem zakoupil první dvojici krátkých mečů a později kuši pro Eonu. Vadilo mi, že po většinu bojů na nepřítele nedosáhne, tak jsem chtěl tento handicap vykompenzovat. Časem dostala luk i zlodějka Lili. Z tužších potvor pak občas padne něco lepšího, takže nakonec dostali lepší zbraně všichni.



Během průzkumu města jsme narazili na sochu s hintem, který nás odkazoval na kouzelníka Ranaloua v Korinském útesu. Od něj bychom se měli dozvědět více. Jenomže Korinský útes může ležet kdekoliv :) Navíc pochybuji, že bychom se tam na prvním levelu vůbec dostali. Vzpomněl jsem si u toho na fontány ve Fountain Head v Might and Magic III. Systém hintů tu bude asi velmi podobný.



Nejzajímavějším místem se však stalo městské vězení. Je to jediná uzamčená budova v Sorpigalu. Všechny zámky se stejně jako potvory na bodech respawnu obnovují, takže opakované návštěvy vězení po uložení hry znamenají, že jsme se museli pořád dokola zaobírat zámkem na dveřích. Uvnitř je hned na křižovatce bod respawnu a na východ a západ je malá cela. Ve východní cele je iluzorní zeď, která vede do jakési temné kruhové chodby. Je tu vlastně tma jak v pytli a magické světlo mi pokaždé při otočení družiny opět zhaslo. Hned za stěnou je další bod respawnu a v okolí jsou ještě 3 další. Iluzorní stěny jsou navíc průchozí jen jedním směrem, takže zmapovat celý prostor vězení mi nějakou dobu zabralo, protože jsme ještě netušili, jak jsou body respawnu rozmístěné. Vězení je tak ideálním místem pro trénink družiny.



Prvních pár hodin to vypadalo dobře, obzvláště když na nás vyběhli nemrtví a Rebecca jich většinu poslala do zapomnění s pomocí Turn Undead, ale po čase jsem si všiml, že z bojů získáváme čím dál méně zkušeností. Přitom obtížnost bojů příliš neklesla. Začal jsem zvažovat, že jde o pojistku proti nadměrnému grindu, protože po 13-20 xp se blbě leze, ale těžko říci. Z města vede na JV chodba do podzemí, kterému jsem se chtěl prozatím vyhnout, ale pokles zkušeností z bojů mě donutil to prubnout.

Po sestupu ze schodiště jsme se ocitli v naprosté tmě. Nijak mě to nevykolejilo a po vzoru Wizardry jsem začal oťukávat políčko po políčku. Na souřadnicích [13,5] jsme vpadli do souboje, kde nešlo kouzlit. Po nějaké době mi začalo být divné, že chodíme pořád po tmě, tak jsem jen tak cvičmo zkusil Light a voila, hned to bylo lepší :D





Textura podzemí je odlišná od městské a na řadu přišlo dokonce více barev. Bezpečně lze prozkoumat většinu podzemí, bodů respawnu je tu sice více, ale z pohledu obtížnosti je to podobné městu. Vyjímkou jsou jen ohniví brouci, kteří jsou ve skupině smrtící. Pendlování mezi podzemím a hospodou už je tedy další a podobně časté. Zatím se mi nepodařilo dostat akorát do JZ rohu, protože cesta sem vede přes několik bodů respawnu hned po sobě a na to se ještě necítím (bezpečně jsem dal jen 3 boje ze 4).

Na SZ podzemí je aréna, kde si lze na výzvu mistra arény zabojovat. Smysl je asi takový, že kvůli bojům nemusíte pendlovat mezi body respawnu a bojujete tak dlouho, dokud vám stačí síly. Zkusil jsem to zatím jen jednou, takže netuším, jestli třeba boje postupně přituhují apod. Na JV patra je pro změnu záhadný teleport, který nás přepravil buhví kam (z onoho místa jsme nenašli cestu zpět, takže jsem se ani nepokusil o mapování).



V průběhu pendlování mezi hospodou a podzemím se nám podařilo konečně dostat do situace, kdy na nás skupinka potvor bezhlavě nezaútočila, ale naopak jsme jí dokonale překvapili :) V tu chvíli jsme měli možnost zaútočit, nebo jí nechat být. Jak jsem se dočetl, bezhlavé útočení na cokoliv může vést ke zhoršení přesvědčení, tak jsme jí nechali být. Beztak šlo o slabé červy, za které by bylo jen pár zkušeností.

Díky pastem se nám tu poprvé stalo, že jsme došli újmě otravou. Na první pohled to vypadalo jako bezvědomí, protože před dotyčnými postavami vyskočil stejný symbol, ale rychlý přehled družiny ukázal, že jde o otravu. Tu jsem prozatím nucen léčit za peníze v chrámu (RESTORE HEALTH). Je to za krásných 25 zlatých.



U boje jsem zapomněl ještě jednu věc, kterou jsem si teď ve spojitosti s otravou vybavil. Zatím se mi nestalo, že by mi nějaká postava v boji umřela. Hodně zraněné postavy mi upadají do bezvědomí, takže Rebecca je může v pohodě léčit, stejně tak stačí spánek po boji. Postavy v bezvědomí navíc získávají zkušenosti, byť to asi nefunguje za všech okolností, protože Zorieta mi z nějakého důvodu o 25 zkušeností zaostává. Opravdu netuším, jak k tomu došlo.



Postup hrou je takový, no, řekněme opatrný. Čekal jsem poněkud rychlejší rozjezd. Naštěstí to není jen o čistém grindu. Netuším, jak jsem na tom byl časově před rokem s tvorbou postav, navíc jsem asi něco málo v Sorpigalu předtím udělal, protože postavy měly už 25 xp, ale současný postup mi zatím zabral rovných 7 hodin. Postavy se přitom přehouply kousek přes 1500 xp, takže v tomto ohledu opravdu nic moc. Z diskuze na Oldgames si vybavuji, jak si Ringo pochvaloval grindění a "dostačující" jedno dopoledne. Mno, 7 hodin není málo, z toho možná 2 hodiny zabralo mapování, ale touhle rychlostí se na kýžený level 6 dostanu někdy koncem měsíce :D

Nemám moc odvahu lézt mimo město, navíc všechna potřebná kouzla pro větší akce se nacházejí na vyšších levelech, takže jsem se prostě stal vězněm grindu. Podzemí mi v tomhle ohledu moc nepomohlo, protože lépe hodnocených bojů jsem v něm zažil málo a ohnivé brouky zase pro změnu nedám.



Textové ovládání je v pohodě, je to jen o trochu komplikovanější, než u 3-5 dílu. Možná bych to přirovnal spíše k Wizardry VI, ale bez použití myši.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #3 kdy: Červenec 12, 2018, 20:46:52 »

První levelup

O hodinu a čtvrt později jsme se konečně dobelhali k 2000 xp, takže jsme mohli pomýšlet na první levelup. Zlepšování postav je dost náročné na zkušenosti, pro první přechod je 1500 xp u rytíře, zloděje a klerika a 2000 xp u paladina, střelce a kouzelníka. Další levelup je dvojnásobek předchozího, tedy např. 3000 xp pro rytíře a 4000 xp pro kouzelníka. Rozdílná je i cena tréninku, která začíná na 25 zlatých pro první trojici a 40 zlatých pro druhou trojici povolání.

Levelup je trošku nebezpečný v tom, že hodnota zdraví se vypočítává na základě náhodného hodu, jak je zřejmé ze seznamu níže. Jenomže to se týká jen základu. Postava krom toho získává ke zdraví bonus za hodnotu odolnosti, což je potřeba mít na paměti (u mě akorát Ryksha a Zorieta). Tedy za předpokladu, že nechcete nic ponechat náhodě ;)

Body zdraví za levelup:

Rytíř: 1-12 HP
Paladin: 1-10
Střelec: 1-10
Zloděj: 1-8
Klerik: 1-8
Kouzelník: 1-6

Zvažoval jsem, že bych to prostě nechal na počítači, ale pak jsem si řekl, že tenhle přístup by se mi mohl zle vymstít. Ono dostat za levelup třeba jen 1 HP není zrovna nic, co by mě těšilo. Postava během tréninku zestárne o rok, ale je zajímavé, že zestárne jen ta trénovaná, takže po dobrém hodu lze dojít do hospody, uložit a pokračovat dále. Není tedy potřeba trénovat všechny najednou, což by taky nebylo zrovna ideální - bylo by to zdlouhavé.

O bojovníky ani tak nejde, ale nejhorší by tohle bylo u kleričky a kouzelnice. První čtveřice postav se mi tak nějak vyvedla, ale pak už jsem sáhl po loadování. Výsledek byl:

Ryksha získala 12 HP, Zorieta 11 HP, Eona 7 HP, Lili 8 HP, Rebecca 7 HP a Lathia 6 HP.

Při dohánění poslední pětistovky zkušeností jsem postřehl, že potvory mírně přituhly, takže hra asi přeci jen koriguje obtížnost hry vzhledem ke zkušenostem postav, což by znamenalo, že pozdržením levelupu si v případě problémů nepomůžu. Jako levelscaling se to přímo netváří, spíš se mění pravděpodobnost výskytu takové či onaké jednotky. Další překvapení mě čekalo v Aréně, kde najednou taky přituhlo. Asi jsem měl zrovna štěstí na jednodušší souboj, protože většina soboujů v Aréně je docela tuhých, takže už je mi jasné, kde nabírat zkušenosti.

Když to tedy shrnu, tak mám za sebou 8,5 hodiny a všichni jsou konečně na levelu 2. To rozdílné stárnutí mě ovšem opravdu překvapilo. Původně jsem si myslel, že bych vždy leveloval až všechny najednou, ale za těchto okolností je to vlastně jedno.
IP zaznamenána
This is the end ...

tono

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 826
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #4 kdy: Červenec 12, 2018, 23:11:51 »

S bratom sme to kedysi hrali tak do 3/4. Som rád že si ju rozbehal aj na dnešnom železe. Celý názov tá hra myslím má "Might and Magic: Book One: Secret of the Inner Sanctum"

edit: Keď tak nad tým premýšľam ono je celkom možné že sme tú hru predsa len dohrali. Teda pamätám si že na konci vypísalo nejaké moc dlhé heslo s ktorým sme ale nevedeli čo spraviť :)
« Poslední změna: Červenec 12, 2018, 23:23:55 od tono »
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #5 kdy: Červenec 13, 2018, 08:25:35 »

Přesně tak. Kompletní název hry využívá rozdělení příběhu na Book One a Book Two. Přemýšlel jsem, že bych to v názvu topicu použil, ale pak jsem si řekl, že použiju uniformnější název v souladu k Might and Magic II, ze kterého už to Book Two vypadlo, aby bylo zcela zřejmé, že jde o první díl. Byť úplně správně to čistě jen vzhledem k jedničce samozřejmě není.

IBM/PC verze by byla asi úplná jistota, GOG využívá nějakou novější (popř. upravenou) verzi hry, která je v pohodě spustitelná pod DOSBoxem (originál z roku 1987 má nějakou protipirátskou ochranu (?)), takže s ní nejsou prakticky žádné problémy. Tuhle verzi před pár lety odehrálo celkem dost lidí na Oldgames. DJ dokonce zkoušel Apple II verzi, ale to jsem před rokem ještě netušil, takže jsem neměl ani ponětí, co k tomu budu vše potřebovat. O Apple II jsem se v životě nezajímal, znám ho jen teoreticky. Commodore 64 verze je taky v pohodě, akorát byl jeden čas problém sehnat obrazy disket. Apple II a c64 diskety lze sice přečíst s pomocí specializovaného převodníku, ale do něj se mi zatím něchtělo investovat.

Když jsem začal pročítat poznámky o protipirátské ochraně Apple II programů, tak mi tak nějak zpětně zatrnulo. Při problematické životnosti disket to musela být docela sázka do loterie, protože zálohy šly dělat jen mezi disketami. Ne že bychom to na PC neznali, ale přeci jen už jsme pak měli o něco spolehlivější 3.5 diskety a hlavně žádné omezení při kopírování.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #6 kdy: Červenec 13, 2018, 10:43:03 »

Podle Richmondova údivu v Knize návštěv nad příliš pomalým postupem jsem se začal trochu více pídit po odlišnostech. Z Archive.org jsem vytáhl Fander Treespook`s grove of Might & Magic, což byl svého času vynikající zdroj informací k prvnímu dílu. Bohužel, stránky nebyly nikdy zcela dokončeny, ale pořád obsahují dost informací, které mohu využít. Použitá verze hry zřejmě vychází z IBM/Tandy.

Dalším zdrojem informací je Thurylovo psané Let's Play Might & Magic: To Boldly Go Where No Gnome Has Gone Before (SSLP). Využita při něm byla MAC verze hry. Pro mě bylo podstatné, že Thuryl v záznamu uvadí soupisy soubojů a získaných zkušeností, což jsem poté mohl porovnat s Fanderovo tabulkou (viz Might & Magic I - Monsters).

2 Poltergeisti a 5 Spritů by mělo vynést 258 xp pro každou přeživší postavu. Pokud vezmu Fanderovu tabulku, tak je to (2 x 150 + 5 x 250) / 6 = 258,3 xp ... tedy opravdu to sedí. U mě třeba zrovna boje se Sprity nesedí, nebo se mi to alespoň tak jeví. Naopak si třeba vzpomínám na boj se Zombiemi a to by tak zhruba odpovídalo. Zatím se to tedy jeví tak, že u portů na ostatní platformy došlo k redefinici statistik monster. Skeleton je třeba za 50 xp, a když vás přepadne grupa 6 Skeletonů, tak očekáváte právě těch 50 xp, nikoliv 20 apod. Budu to schválně více sledovat.

Další rozdíly spočívají v mapách. Nyní už jsem mohl celkem beztrestně kouknout na mapu Sorpigalu a jeho podzemí. Fander na mapách uvádí i místa s pravidelným výskytem potvor a světe div se, ani to tak úplně nesedí :D Jejich pozice sedí, ale já mám těchto míst na mapách celkově méně.

Uzamčené dveře už jsem probíral v Knize návštěv. Oproti PC verzi jsem měl v Sorpigalu zamčené jen vězení. V podzemí se pak uzamykají jen mříže v chodbách.

Našel jsem ještě jednu verzi obrazů Apple II disket, tak se na ní večer podívám. Neslibuju si od toho žádnou velkou změnu, ale 2 zdroje přeci jen zaručují větší jistotu, že chyba není třeba někde na straně prolomení ochrany disku.
IP zaznamenána
This is the end ...

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 568
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #7 kdy: Červenec 13, 2018, 17:36:47 »

Ta PC verze z GOGu, kterou jsem hrál, neměla žádný problém. skutečně bych zvážil včas, do jaké verze tedy jít.

Ještě k prvním zápisku v Tvém deníku:
1) volba pohlaví sice hraje ve hře roli, ale není to nic, co by ti znemožnilo hru dohrát. Nechci spoilovat, ale mě osobně ten úkaz opravdu velmi pobavil :)
2) skutečnost, že vlastně člověk na začátku hry absolutně neví, co má dělat, hodnotím jako fajn věc. Nemám moc rád hry, které do hráče rvou od začátku spoustu informací. Osobně raději sbírám střípky a odkrývám hlavn příběh. I když tady ten příběh je opravdu hodně upozaděný.
3) opravdu je dobré na každém políčko "rotovat", hinty se zobrazí pouze na jednom směru pohledu.
4) bacha na spinnery a různé "klouzací" políčka, které je jak na skluzavce šoupnou o kus dál
5) kouzla jsou podobně jako v MM3 k mání ve městech a každé z nich nabízí jinou škálu, zpočátku Sorpigal jen ty základní, postupně se to lepší.
6) spousta věcí je stejná jako v MM3, takže brzy budeš jako doma (např. studánky s dočasným zvýšením statistik apod.)
7) pozor na questy! vždy můžeš mít aktivní pouze jeden a kouzlem tuším se dá odejmout a pak můžeš přijmou jiný. Zatím se tě to netýká, ale jakmile přijdeš do některého hradu, tak pak pozor na to.
8) přesvědčení i povolání hraje roli, protože některé questy jsou jen pro vybrané kombinace, ale opět to nic neznamená pro dokončení hry.
9) věk - postavy stárnou a každá jinak. někteřé nepřátelé umí nechat zastárnou postavy o několik let. Někdy pomůže chrám, jindy jen některé (jediné) místo na planetě
10) přeji hodně zábavy. pro mě to bylo zjevení a první takový pokus jít do opravdu hodně staré hry a velkou zásluhu na tom má právě crpgaddict, i to mapování v Excelu jsem po něm převzal a doslova mi to otevřelo nový svět :)
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #8 kdy: Červenec 13, 2018, 19:57:28 »

Díky :) Já už asi zůstanu a Apple II verze, přeci jen jsem v tom odehrál dost hodin a opravdu bych rád zkusil něco jiného. Je pravdou, že tohle má smysl asi jen s 1st Edition, protože 2nd Edition se bude lišit už mnohem méně, ale jde také o ten pocit, že hraji něco, co je tomu začátku asi nejblíže. Importovat asi nakonec nebudu, dvojku bych rozehrál s novou družinou a v PC verzi.

ad 1) já si vybavuji, že tam něco s pohlavím bylo, ale deníky jsem komplet četl hodně dávno a nyní jsem se spíše díval jen na počátky, abych si to pak právě nespoiloval. Čistě ženská družina mi přišla zajímavá, ale zase je fajn, že ať děláš cokoliv, 100% věcí ve hře kvůli něčemu neuděláš :) (viz Tvůj bod 8). Nějak si nedělám iluze ani v tom, že projdu 100% hry. Je klidně možné, že bych se k jedničce časem vrátil, tak jsem zvědav, jaké důvody mi pro to hra poskytne.

ad 3) snažím se. Z počátku jsem vynechal i proklepávání zdí, ale ukázalo se, že to byla chyba.

ad 4) pokud je to rozumně technicky vyřešeno, tak to asi nebude problém, ale díky za varování ;)

ad 5) tomu teď nerozumím. Já myslel, že kouzla se postavy učí zcela samy?

ad 7) tohle jsem vůbec netušil, dám si na to tedy dobrý pozor. Zatím jsem opravdu na nic jako úkol nenarazil, vyjma toho hintu, takže vůbec netuším, jak jsou úkoly v MMI řešeny.

Když se ještě vrátím k té volbě verze, hintbook je pro všechny jen jeden, takže v postupu příběhem a úkoly musí být ty verze shodné. A to bych řekl, že je to podstatné. Pokud budu levelovat pomaleji, tak to pořád není takový opruz, aby se to nedalo uhrát. Chvilkama to asi bude drhnout, ale pokud vyjdu z Ringova skóre (levelu), tak na dokončení hry by mi měla v pohodě stačit polovina levelů.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #9 kdy: Červenec 14, 2018, 08:51:59 »

1st a 2nd Edition Might and Magic I

Jsem si naprosto vědom, že přesně takhle vznikají herní mýty a fámy, berte proto prosím následující text trochu s rezervou :) Nemám možnost to nijak ověřit, leda, že bych zakoupil skutečné Apple IIe a modlil se za funkčnost svých disket.

Might and Magic I, neboli jak správně tono podotknul, celým jménem Might and Magic: Book One: The Secret of the Inner Sanctum, byl původně vytvořen pro počítače Apple II. Nejprve si Jon Van Caneghem prodával kopie hry sám, ale ještě v roce 1986 vyšla i první oficiální edice. Zcela oprávněně se lze domnívat, že v jejím případě šlo stále o tu samou verzi hry, kterou JVC předtím prodával sám.

Když jsem před pár lety zakoupil krabicové balení Apple II verze MMI, tak mě v manuálu zaujala poznámka o Second Edition. Datum copyrightu bylo přitom 1987, tedy rok po "údajném" vzniku hry. Nechtěl jsem to nechat být a začal jsem se po tom více pídit. Udělal jsem však přitom jednu podstatnou chybu. Původně jsem si myslel, že to Second Edition se vztahuje k samotnému manuálu.

Postupně jsem zkoušel další prodejce krabicovek Apple II verze, ale všichni měli taktéž Second Edition. Copyright na disketách přitom nese rozsah 1986-87. Později jsem se dozvěděl o sešitovém vydání Apple II verze, které je skutečně z roku 1986 a manuál nese označení First Edition. Na disketách je pak uveden jen rok 1986. Někde mezi tak možná lítá ještě jedna krabicovka, ale její existence je málo pravděpodobná.

V podstatě pro ní nebyl důvod, protože už v roce 1987 (tedy "pár" měsíců poté) začaly vycházet konverze hry pro další platformy a ty se balily do stejných krabic se shodnými tištěnými materiály. IBM/Tandy nebo třeba i c64 verze tak obsahují manuál s instrukcema pro Apple II :) K jednotlivým verzím byl proto přibalen ještě extra list s pokyny pro tu konkrétní platformu. Kompletovat dva různé obsahy pro Apple II mi tedy přijde za těchto podmínek nepravděpodobné, protože by to znamenalo odlišné přelepky na diskety a dvojí verzi manuálu.

Pochopit, co se stalo, mi pomohla až současná rozehrávka Apple II verze, kdy jsem narazil na výrazný rozdíl v hratelnosti oproti PC a MAC verzi. Jak už jsem uváděl dříve, verze od Talismana se hlásí s datumovkou 20.10.1986. Není důvod tomu nevěřit a tak jsem to vzal tak, že se jedná s velkou pravděpodobností o rip disket ze sešitového balení hry. To datum už je poněkud pozdní na to, aby si to šlo spojit třeba ještě s domácím prodejem hry přímo od JVC ;) Obrazy disket jsou z roku 1996 (záleží na zdroji, odkud je stahujete), tedy z doby, kdy se tahle edice dala sehnat snáze. Nehledě na to, že jí tým okolo Talismana mohl vlastnit už z 80. let.

Vrátím se nyní zpět k poznámce o datumech copyrightu. Je poněkud zvláštní, že v krabicích Apple II verze jsou diskety s rozsahem 1986-87, ale ještě zvláštnější je právě ten copyright v manuálu. Hra přeci vyšla v roce 1986, takže se muselo stát ještě něco jiného. A to něco je právě Second Edition.

JVC zřejmě nebyl úplně spokojen se svou první oficiální verzí hry a možná to bylo i na podnět fanoušků, takže s výrobou konverzí došlo i na úpravy samotné hry. First Edition z roku 1986 tak nahradila Second Edition z roku 1987, která je v současné době navíc mnohem dostupnější a tak není divu, že novodobější ripy jsou právě z ní. Vlastně je to docela velké štěstí, Talisman zřejmě nevědomky zachránil něco, co už mohlo být dávno zapomenuto.

Na druhou stranu jeho verze byla asi dlouhou dobu jediná dostupná, takže málokdo se pídil po odlišnostech. Důvodem mohl být také fakt, že prostě nebyl důvod tvořit další rip. Kolonka Might and Magic I byla odškrtnutá a tím to haslo. Před nějakou dobou však vznikla nová technika prolamování ochran chráněných disků pro Apple II a shodou okolností jí někdo zkusil zrovna na Second Edition. Nový postup spočívá v modifikaci hlavičky, takže celý proces nijak nemění velikost disket a navenek vypadá celý zásah čistěji.

Savy lze mezi oběma verzemi přenášet pohodlně skrze disk B. Nejprve se spustí Disk A Second Edition (SE) a poté se hře na výzvu podstrčí Disk B z First Edition. Jakmile jste ve hře se zvolenou družinou Mimo hospodu), tak obrazy disket prohodíte (připojíte Disk B z SE). Při návratu do hospody se hra uloží už na něj.

Ale vynechal jsem to podstatné a tím je důvod, proč zvážit volbu té či oné edice. JVC měl očividně pro Second Edition pádný důvod. Nejvýraznější rozdíl spočívá opravdu v levelování, tedy v zisku zkušeností, které dostáváte za boje (viz můj dřívější příspěvek s porovnáním vůči MAC verzi). Progres je ve First Edition opravdu pomalý. Krom toho jsem si všiml, že zloděj má ve First Edition častěji problém se zámky a pastmi. Dá se to přežít, ale pak je tu ještě jeden důvod a tím je porovnatelnost verzí. Pokud to má jakž takž fungovat, tak by se měla použít stejná edice hry a to je právě důvod, proč nad dalším postupem váhám.

Na závěr si ještě dovolím vsuvku ohledně ochran Apple II disket a legality. Samozřejmě se jedná o porušení licence, protože v obou případech došlo k modifikaci kódu hry, proto se regulerně hovoří o cracku. Už v článku o technikáliích okolo emulace jsem psal, že ochrana se řešila modifikací souborového systému. To by ovšem samo o sobě nestačilo, takže program, který znal správnou strukturu byl zároveň zašifrován. Jednalo se o obdobu současných komerčních programů na ochranu datových nosičů.

Je to samozřejmě sporné, ale v dnešní době není moc šancí, jak zachránit kus historie čistě legální cestou. Řada těch firem už dávno neexistuje a někdy jsou ty diskety jediným zdrojem software. Stačí si vzpomenout na NWC vs Ubisoft, kdy se po NWC nenašla řada zdrojových kódů k jejich hrám. Je to prostě taková šedá zóna, ale hlavu bych si tím moc nelámal. Správně byste měli vlastnit originální nosič, ale je to trochu paradox, když pak k jeho zprovoznění musíte využít ne zcela legální cestu. Holt tenkrát se s tím ani nepočítalo. Někdy si říkám, proč to vlastně vůbec řeším ...
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #10 kdy: Červenec 14, 2018, 14:21:30 »

Rozhodnuto

Nakonec jsem zas tak dlouho nad edicí nerozvažoval. V podstatě o nic nejde, takže jsem se rozhodl pokračovat ve First Edition. Pokud by to vázlo nebo by to začalo být divoké, tak mám stále možnost přetáhnout save do Second Edition a pokračovat v ní. Sice bude to hraní o něco náročnější na čas, ale asi bych si pak vyčítal, že jsem to alespoň nezkusil.

V podzemí pod Sorpigalem jsem se pomalu prokousal přes čtveřici bojů až do JZ rohu, kde jsem obdržel svůj první úkol - mám zanést svitek kouzelníkovi Agarovi do Erliquinu. To by asi nemusel být až takový problém. Díky bojům se Sprity a jednorožcovitými jsem získal dost gemů, kterými nyní mohu za cestování platit. Pravděpodobně to asi taky udělám.

Čtveřice zmíněných soubojů při cestě do JZ rohu je zajímavá tím, jak funguje. Jsou to hned 4 body vedle sebe a na každém se respawnuje stále stejný typ potvory. První jsou Flesh Eateři, druhé jsou Mutant Larvy, třetí Skeletoni a čtvrtí jsou Fire Ants, s nimiž jsem nyní už dokázal držet krok. Dohromady tyto boje vynesou něco málo přes 100 xp, což není v mé situaci zrovna špatné a hlavně je to jistota. Po Fire Ants často zůstavají truhličky různé kvality, takže jsem si konečně dopomohl k prvním zbraním +1 (sekera a dýka). V podzemí z někoho vypadl ještě Amber Gem, ale ten nevím k čemu je.

Pokud jde o zkušenostní zisk, tak jsem si začal dělat podrobné soupisky z bojů a vyšlo mi, že dostávám 40% toho, co bych jinak dostával v Second Edition. Na první pohled to vypadá děsivě, ale dalších 2000 xp na level 3 jsem včetně průzkumu JZ podzemí nasbíral za 3 hodiny a 45 minut.

Hra se mi s druhým levelem mírně přizpůsobila, což bylo vidět na znásobení potvor v bojích, popř. mi hra začala předhazovat nové typy potvor. Nejšílenější jsou zatím Minor Devils, kteří jakoby nahradily moje předchozí problémy s Fire Ants. Naneštěstí na mě v každém ze dvou případů bafla větší skupina. Opravdu to není tak časté, po většinu času bojuji s přiměřeně silnými skupinami potvor.

Po podzemí už se tedy mohu pohybovat víceméně volněji. V případě možné krize se dá v chodbách z boje utéci. Útěk nefunguje vždy, ale nestává se to tak často. Podle mě závisí na terénu, ve kterém se družina nachází, protože ve vězení je třeba útěk skoro nemožný a to bez ohledu na typ potvor. Pokud jde o útěk přímo z rozehraného boje, tak to se mi taky ani jednou nepovedlo.

Rád bych teď zůstal na levelu 2 a pokračoval bych ve sbírání zkušeností na level 4. Chci si ověřit, jak moc se mi hra přizpůsobí a jestli to opravdu závisí na levelu, nebo spíše na celkovém množství získaných zkušeností.

Edit: 40% xp nakonec neplatí vždy. U tužších potvor jsem zjistil, že ta tabulka už zase sedí. Např. za Locust Plague nebo Minor Demon je správně 200 xp. To by znamenalo, že zpomalený bude jen rozjezd hry a po nějaké době by se to mohlo zase srovnat. Zatím to vypadá, že úprava na 40% xp se týká jen potvor, za které je méně než 100 xp.
« Poslední změna: Červenec 14, 2018, 15:34:25 od Elemir »
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #11 kdy: Červenec 15, 2018, 15:41:40 »

Ve hře jsem zatím nepostoupil ani o píď, ale pomalu si skládám různé postřehy a deník využiju rovnou jako přípravku pro podklady pro stránky o MMI. Je toho docela dost a hra umí stále překvapit. Je to vidět už jen na tom, jak postupně některé své postřehy upravuji a překopávám.

V současné chvíli jsem se dostal na 19 hodin a všechny moje postavy mají lehce přes 8000 xp, takže jsem se u všech dostal k možnosti postoupit až na level 4. Pokud to nějak shrnu, tak po 8,5 hodinách ve hře jsem se dostal k levelu 2, po 12 hodinách a 45 minutách k levelu 3 a po 19 hodinách k levelu 4. Když to zaokrouhlím, tak po úvodním rozjezdu na level 2 to zhruba vychází na 3,5 hodiny na každých 2000 xp.

Mým cílem je dosáhnout zkušenostma až k možnosti přechodu na level 5 (opět u všech), více tímhle stylem asi nedám, bylo by to až moc úmorné. Znamená to totiž získat dalších 8000 xp. Přitom jsem stále na levelu 2 a k dispozici mám jen "nízkoziskové" potvory. Je to však pro mě důležitá meta, protože je to identické množství zkušeností, které jsem posbíral doposud za celou hru. Zajímá mě, zda-li to bude opravdu trvat zhruba 14 hodin, nebo to půjde rychleji.

Krom toho stále sleduju, co to dělá s okolím a přepadovkama. Zatím mi nepřijde, že by hra držela tempo nějak lineárně. Trochu sice přituhlo, ale těch opravdu nezdolných bojů je mnohem méně, než bych při takovém zkušenostním odskoku čekal (čekal jsem právě, že pro okolí už se budu tvářit jako level 3). Zřejmě se to změní až ve chvíli, kdy postavy skutečně vytrénuju. Krok se mnou drží jen Aréna, kde to ale možná funguje trošku jinak.

Jiné rozložení zkušenostního zisku je hodně znát. Nakonec to není tak úplně vázané na velikost zkušeností z dané potvory, jako spíše na četnost jejího výskytu v přepadovkách. Pokud mě třeba přepadne něco, co dává v Second Edition 150 xp, ale zároveň je to relativně běžné, tak ve First Edition je z toho zkušeností podstatně méně. Krize je to opravdu u Spritů, protože ti jsou sice častí, ale zároveň jsou dost tuzí a jejich efekt prokletí je kumulativní. Zřejmě to byla jedna z prvních výtek, které JVC od fanoušků MMI dostal :D

Klidně si dovolím tvrdit, že oproti Second Edition o celou polovinu zaostávám. Jakmile tedy dosáhnu na 16 000 xp, tak si budu moci říci, že jsem o level níže, než bych mohl býval být. Ale tady se zas musím vrátit k tomu, že jde o test, kdy se držím záměrně na levelu 2. Je dost možné, že na levelu 4 by se složení přepadovek obměnilo a začal bych růst výrazně rychleji, jenomže to musím nejprve ověřit. Pak to bude aplikovatelné i zpětně. Osobně si nemyslím, že by mezi First a Second Edition měl být až takovýhle rozdíl. First Edition má určitě pomalejší rozjezd, ale nikoliv v řádu desítek hodin.

Je to nezáživná rutina, pořád chodím ty samé boje, ale boj je v MMI koncipovaný přesně tak, že mi to nevadí. Navíc jsem si při boji všiml pár drobností, které jsem před tím nevnímal a občas dokáží boje i přes tu rutinu překvapit. Jenom by to chtělo nějak pořešit klávesnici, abych nemusel čísla volit přes Shift. Nejde mi to totiž přepnout.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #12 kdy: Červenec 16, 2018, 14:52:30 »

Rozdíly mezi First a Second Edition hry jsou vskutku jasné a už není pochyb o tom, co se před léty stalo. Second Edition Apple II verze je vskutku identická s IBM/Tandy verzí a tím pádem je záhada definitivně vyřešena. Všechny Second Edition si tedy budou s velkou pravděpodobností podobné (spíše dokonce totožné), jedinou velkou odlišností je zatím skóre v MAC verzi hry.



Edit: dneska se mi podařilo ve First Edition najít Iron Chest, ze které vypadl Large Shield +1, takže ani zde nepadají +1 předměty jen ze Silver Chest.
« Poslední změna: Červenec 17, 2018, 08:01:53 od Elemir »
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 7296
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #13 kdy: Červenec 17, 2018, 18:24:35 »

Postup pokračuje zhruba tak, jak jsem předpokládal. Beru pořád tu samou trasu skrze čtveřici přepadovek v podzemí. Teoreticky mi to vychází tak, že co jedna cesta, tak 100 xp. Jenomže krom toho mě přepadají i náhodné hlídky kolem a ty mají i větší sílu, takže realita je o něco vyšší skóre. 10 cest do podzemí mi vynese zhruba 1250 - 1500 xp, z toho si v průměru dám vždy o 1-2 cesty navíc, protože si třeba naběhnu na tuhou past u stříbrné truhly apod. 10 cest pak vyjde časově na 1,5 až 1 a 3/4 hodiny. Kompletních mám zatím 30 okruhů a vyneslo mi to v podstatě rovné 4000 xp (5 hodin rovných). V přepočtu na boje je to 120 soubojů + 30 dalších, když vezmu, že mě průměrně na každou cestu 1x přepadnou mimo body respawnu (některé náhodné přepadovky probíhají dokonce na bodech respawnu).

Tužší hlídky dávám docela v pohodě, ono je to skutečně vyrovnané k tomu levelu 2. Vyjímkou jsou akorát hlídky s více jak čtyřmi Sprity, to je prostě průšvih. Na démony už jsem ale třeba kupodivu dlouho nenarazil.

Zatím jsem tedy v polovině svého předsevzetí směrem k 16 000 xp. Kdybych tušil, jak úmorné to bude, tak bych se na to vykašlal :D Zítra mě čeká druhých 5 hodin a pak už na to kašlu a pokračuji ve hře s vylevelenýma postava. Už takhle mám víc jak polovinu výzbroje v +1 kvalitě, což je prostě vedlejší efekt toho grindění :) Tím se dostanu ke 30 hodinám ve hře a konečně se uvidí, o kolik je začátek ve First Edition delší (zkusím to pak přirovnat k Ringovu postupu podle diskuse na Oldgames).
IP zaznamenána
This is the end ...

Richmond

  • Zasloužilý člen
  • *****
  • Příspěvků: 568
Re:(Elemir) - Might and Magic I: Secret of the Inner Sanctum
« Odpověď #14 kdy: Červenec 17, 2018, 20:39:27 »

Skouknul jsem celé video, je neuvěřitelné, že to zvládneš skoro hodinu a půl fundovaně rozebírat. Hodně zajímavé povídání ale to bylo.
Tvé peripetie s First Edition tedy jsou fakt zajímavé, snad to nějak postupně obrátí k rychlejšímu tempu. :) Ale jestli tě to potěší, já jsem na tom v BT1 podobně, mám cíl nejít do podzemí dřív než budou všichni na levelu 7. :)
IP zaznamenána