Kapitola 2 - pokus o severní průrazKdyž jsem dopsal minulý příspěvek, vzpomněl jsem si ještě na jednu možnost, jak se vyhnout případné časové tísni - teleporty v chrámech. Ishapův chrám je kousek od mostu u Tyr-Sog, takže pokud bych nedokázal do Eldpointu dojít, tak se poměrně snadno a rychle mohu dostat díky Dalovo chrámu až poblíž Darkmooru, kde je Ruthiinin chrám. Nemusel bych tak absolvovat komplet cestu podél pobřeží. Zbaven jedné starosti, jsem družinu nasměroval k Jestřabínu, abych našel písařovu truhlu.
Bloudil jsem tu mezi jednotlivými kopci a přemýšlel, co jsem asi tak mohl minout. Poblíž Jestřabína jsem přitom v jednom záhybu kopců našel hlídku banditů. Věděl jsem o ní, záměrně jsem jí tu nechal, abych mohl předtím bojovat nejprve s mágy na cestách. Bandité hlídali dobře zapastěnou truhlu se smaragdy uvnitř. Byla to ovšem jediná truhla široko daleko, tak jsem to vzal přes Loriel až k písaři. James na něj bez okolků vystartoval s tím, že písař o pasti na truhle moc dobře věděl, proto její obsah nemohl zaznamenat! Písař byl z obvinění poněkud rozmrzelý, ale slib dodržel. Za odměnu jsem získal knihu s názvem Migrace tažných ptáků. Kniha klame svým názvem, ve skutečnosti je to tréninková příručka, jak jsem již věděl od jedné ženštiny z jihu. Má 100 nábojů a každé použití zabere dost času, tedy je potřeba mít i dostatek zásob jídla (zatím jsem jí nechal nepoužitou).
Na východ od Tyr-Sog vede zrychlený průsmyk až do údolí za horským pásmem. Do Eldpointu je to ještě kus cesty, navíc tu stála silnější hlídka banditů. Musel jsem se probojovat nadvakrát, ale vyšlo to. Při cestě je naštěstí pro chvíle nouze Dalův chrám. Nedaleko chrámového vchodu vylezlo z křoví páže Phillip a bylo možné se ho optat na Vyšehrad (jedno z hraničních pevnostních měst, o kterém se zmiňoval princ Arutha). Zatím to vypadalo nadějně.
Velekněžka Dalova chrámu má problémy se zásobami, které kradou zdejší bandité. Uvítala by, pokud bych pro chrám dokázal obstarat pytle s obilím. Hotové jídlo moc dlouho nevydrží, proto ho nelze skladovat, takže mi nezbyde, než někde nějaké pytle najít. Dalův chrám pro mě znamenal krom úkolu s obilím milník v chápání očarování. Původně jsem si myslel, že volba Požehnání sešle nějaké užitečné ochrany a boosty na družinu, ale ona je to ve skutečnosti nabídka permabonusu k předmětům.
Mladý kněz mi vysvětlil, že očarování je odvislé od síly boha. Mezi nejsilnější bohy patří Lims_Kragma, Kahooli, Dala a Tith. Středně silní jsou Killian, Silban, Ruthia, Banath a Astalon. Ostatní bohové jsou pak slabší. Typ požehnání na Jamesově meči rozeznat nešlo, ale každé očarování lze podle slov kněze z předmětu sejmout a nahradit očarováním novým. Cena očarování je přitom odvislá od kvality materiálu (obyčejné předměty očarovat nejde) a podle chrámu, ve kterém k očarování dochází. Nechal jsem proto Jamesův meč odčarovat a znovu očarovat. Výsledná magie byla o násobek silnější a stálo mě to 22 zlatých. Gorathův Galon Žalotvor by však vyšel na 225 zlatých, tak jsem to zatím nechal být. Je štěstí, že jsem zrovna narazil na chrám jednoho z nejsilnějších bohů. Barva ikonky požehnání pak určuje aplikovanou sílu boha (červená je nejsilnější, žlutá je střední).
Ona to i po očarování není žádná sláva, ale to se poměrně brzy změnilo. Dále po cestě jsem narazil na farmu, kde měla farmářka potíže se zatuhlými dveřmi do stodoly. Dveře po pár pokusech povolily a za odměnu jsem dostal hrst drobností. Ovšem nedaleko stodoly byl vidět kopeček hlíny a pod ním byl schovaný meč Goblinní bodlo. Je to elfí zbraň a dost silná.
Kousek po cestě jsem se již dostal na dohled Eldpointu, ale vstup do vesnice byl zčásti střežený neznámými potvorami (později se z nich vyklubali trolové). Trojice trolů na západě se dá obejít, ale jeden hlídkuje u obchodu, takže je beztak potřeba s nimi bojovat. Jde to z tuha, ale po jednom se to umlátit dá. Mnohem horší je hlídka na východě, protože ta obsahuje čtyři troly a po pár odpočincích jich bylo rovnou pět. Bylo to na dlouho, ale nakonec jsem složil i je. V bojích mi významně pomohl speciální zraňující nátěr na zbraně. Díky odstranění východní hlídky trolů, se mi zpřístupnila cesta do Vyšehradu.
Vyšehrad je dobře vyzbrojená pevnost, umístěná nad kupeckou cestou skrze průsmyk masivu Zuby světa a velí jí baron Traville, kterého nyní zastupuje baron Kevine. Nedávno někdo sabotoval most z pevnosti do průsmyku a jako vedlejší efekt přitom došlo k odříznutí skupiny goblinů, která nyní přepadá obchodníky na cestách. Pokud bych to chtěl prošetřit, byla by má pomoc určitě vítaná. Zbytky mostu jsou dostupné i skrze obrazovku města, ale cesta k nim trvá několik dní a to samozřejmě spotřebovává zásoby jídla (je to skutečně na dlouho, takže se mi při pokusu o návrat podařilo umřít
).
Do Severních zemí se dá zdánlivě dostat už z průsmyku nad Tyr-Sog, ale zprvu jsem neměl důvod pokoušet štěstí. Je to totiž oblast, která jde Gorathovi po krku, takže mi nepřišlo jako dobrý nápad, strkat sem byť jen špičku nosu
Směrem z Vyšehradu tomu brání zborcený most. Okolo Eldpointu začalo navíc s troly přituhovat, takže začínám mít pocit, že jsem si vybral špatnou cestu (severní cesta průsmykem je taktéž hlídaná troly). Naštěstí se mohu snadno vrátit do Dalova chrámu a transportovat se na jih ...
Cestou k Dalově chrámu jsem opět potkal Phillipa a nyní s ním bylo možno pohovořit na téma obilí. To prý snadno seženu u farmáře Haileyho Betencourta jižně od Vyšehradu. Tuším, kde to je, ale jižní cesta je bohužel taktéž obsazena troly a znovu už jsem s nimi bojovat nechtěl. Když jsem poté stál u teleportu v chrámu, rozmyslel jsem si nakonec i rychlý přesun. Jednak to stojí dost peněz a navíc jsem si chtěl zkusit, jak moc jsem opravdu tlačený časem.
U Tyr-Sog jsem zkusil projít na sever, ale kousek od křižovatky mě zastavil poručík Finn a oznámil mi, že severní cesta přes průsmyk Inclindel je kvůli závějím zablokovaná. Tím se mi potvrdilo, že Severní země jsou v Kapitole 2 nedostupné, podobně jako se čeká na zprovoznění tunelu skrze Mac Mordain Cadal za hory na západě. S tím jsem se definitivně stočil k jihu.
Kapitola 2 - jižní cesta bude přeci jen jistějšíCesta do Jestřabína proběhla v poklidu, ale na východě jsem narazil na Isaaca, který tu předtím nebyl. Ostatně ze severu se mi podařilo u jednoho kopce před Jestřabínem stoupnout do pasti, takže asi dost záleží, jak podrobně se dotyčná lokace projde, protože na náhodné události to nevypadá. Isaac je totiž týpek, který zakoupil kradený rubín z LaMutu. Získal jsem ho zpět výměnou za nabroušení Isaacova meče a je to doopravdy úplně obyčejný rubín.
Poznámka: pokud jde o pasti na cestách, u Vyšehradu jsem v jednom místě narazil na past, která je zřejmě zabugovaná.
Isaac je jinak starý známý Jamese, tedy v tom ne zrovna pozitivním slova smyslu - je to částečně napravený podvodník, kterého kdysi James pomáhal chytit. Dá se s ním pohovořit na pár témat, ale všechno se to točí okolo směru dalšího postupu, jakoby hra dopředu počítala, že se tudy budu prodírat s Gorathem už v Kapitole 1. Isaac mě v nich krom směru nabádal k ostražitosti před festivalem v Eggley a Tanneurs, kde by byla přítomnost elfa dost nevítaná.
Další úsek cesty proběhl automaticky a já se objevil poblíž Silbanina chrámu. Porazil jsem tu odpor v podobě rozdivočelých vidláků a v chrámu jsem od velekněžky vzal úkol s doručením zprávy Franklinovi Hurley. Kvůli quegianské horečce je cesta do chrámu nebezpečná a Hurley se proto obává vydat na cestu, což v praxi znamená, že je potřeba se k Hurleymu směrem od chrámu probít skrze hlídky pirátů z Quegu (krom přepadovky u chrámu už jde jen o jednu další hlídku na cestě, plus je to okořeněno jednou hlídkou banditů, které jsem musel dříve vynechat kvůli přesile). Hurley bydlí kousek od Eggley a odměnou mi bylo pár zlatých (zpět do chrámu už není třeba chodit).
Eggley se mezitím výrazně proměnilo. Zůstala tu aktivní jen hospoda, kterou nyní vede pirát Devon (taktéž z Quegu). Důvodem je nešťastná událost na konci Festivalu cizinců, před kterým mě varoval Isaac. Hlavní protagonista festivalu byl na závěr oslav zabit výběrčím a místní se nyní bojí vrátit do svých domovů z obav před hněvem bohyně Killian, takže se rozhodli odejít do jiných měst. Časem se mám prý zas zastavit na kus řeči ... na příkladu Eggley je vidět, že hra je docela bohatá na různé události, které souvisí s drobnostmi. Zřejmě by stačilo neobjevit Isaaca a k Festivalu v Eggley by vůbec nedošlo, přitom já ani neměl důvod Isaaca hledat, úkol z LaMutu jsem splnil i bez něj
Z Eggley jsem přes Tanneurs zamířil k Sethanonu a postupně si to vyříkal s hlídkami duchů. Celkem tu bylo hlídek ještě více, takže boje byly kvůli loadům zdlouhavé a každý drobný úspěch jsem musel završit odpočinkem. K tomu mi vypomohly zásoby jídla z obchodu Nin, kde mám docela dobrou slevu. Na čas jsem už teď nebral zřetel. Sethanon je přitom jen ruina, ale podle info textu se jedná o významné místo v Midkemii. Samotná tvrz je nedostupná, ale ve zbořeništi na západě jsem našel trojici svitků se silnými kouzly, takže to zbytečná námaha nebyla.
Poznámka: Sethanon je součástí příběhu o důsledku Trhlinových válek, konkrétně je ústředním motivem knihy Zlo v Sethanonu - v Sethanonu byla zastavena moredhelí armáda vojenského předchůdce Delekhana. Kosti padlých zde dosud v hojném počtu pokrývají podlahy tvrze.
Ze Sethanonu jsem se vydal kolem Lytonu směrem do Malacova kříže. U dříve objeveného chrámu jsem se konečně postavil čtveřici zabijáků a kupodivu je hravě složil. Jakoby družina za tu dobu pochůzky na severu notně zesílila. Chrám je zasvěcený Lims-Kragmě, takže tu mám druhý nejsilnější chrám. Rozhovor s velekněžkou nebyl zrovna příjemný, mírně mě z něj mrazilo, ostatně kdo by se chtěl vybavovat a podobách smrti ... Nicméně jsem využil zdejšího požehnání a nechal jsem očarovat Galon Žalotvor, který mezi tím začal používat James. Předpokládal jsem, že Lims-Kragmino požehnání bude jako zrozené pro boj a nemýlil jsem se, James se stal obávaným bojovníkem.
Cestou k Malacovu kříži je vidět odbočka, která vede k soše draka. Socha je poněkud tajemná a Owyn u ní upadl do tranzu. Během snění se objevil na záhadném místě a promlouval k němu hlas Věštce Aala. Ten mu prozradil něco málo z budoucnosti, ale jednotlivá znamení nebyla příliš jasná. Aal na to Owynovi odpověděl, že pravý význam slov pochopí, až k těmto událostem dojde, pak je prý bezpečně pozná. Časem se má Owyn zase na kus řeči zastavit. Věštce se dá optat na dvě jména - Goratha a Delekhana. U Goratha věštec prozradí, že není tím, za koho se vydává, ale sám Gorath to prý nemusí vědět. V srdci nosí nějakou bolest. K Delekhanovi prozradil, že tento moredhelí vůdce nikdy nepřekročí hranice mezi Královstvím a Severními zeměmi.
Další zastávkou byl Malacův kříž, který je docela bohatý na různé události. Začal jsem jako vždy v hospodě
U královniny rady vede hostinský Ivan Skaald. Je to dost upovídaný týpek a krom toho je to vášnivý hráč šachu. Ostatně jednu ze šachových soutěží jsme zrovna minuli. James se okamžitě se zapálením pustil do diskuse a ukázalo se, že to také není žádný zelenáč, ale proti Ivanovi nemá šanci. Řeč padla i na různé strategie a mezi nimi byl zmíněn Abbarův gambit. Později jsem při jedné odbočce na Krondor neplánovaně navštívil bratra Marca a od něj jsem získal možnost nahlédnout do svitku, který se Abbarovu gambitu věnuje. Znalost této strategie je zřejmě důležitá proto, aby šlo nad Ivanem vůbec vyhrát, bohužel jsem to pak zapomněl zkusit
O nic méně zajímavý byl dotaz na případného dvojníka Jamese, což byla událost vztahující se k návštěvě osady u Sethanonu. Doposud jsem si myslel, že se jednalo jen o čirou podobu mezi Jamesem a vykradačem hrobů Maxem, ale celá věc se má ve skutečnosti jinak. Ivan zná týpka jménem Lysle Rigger, který se nyní ukrývá v Darkmooru (našel jsem ho ve stodole, ve které předtím samozřejmě nikdo nebyl). James se domnívá, že by to mohl být jeho bratr-dvojče, což zase souvisí s osobním příběhem Jamese. Lysle je spojený s Mockery v Krondoru (místní cech zlodějů) a jejich vůdce Poctivý muž si ho nechal povolat z Keshe, protože situace Mockerů se díky Nočním jestřábům zkomplikovala. Cestou měl v Sildenu prověřit nově vznikající cech spojený s jistým Crawlerem, který svými muži postupně infiltruje ostatní cechy - nově byly jeho aktivity zjištěny v Romney. Noční jestřábi prý nejdou v Krondoru po Aruthovi, ale jdou po Poctivém muži. Během dalšího pátrání se Lysle dozvěděl o Gloverovi z Lytonu a jeho "zálibě" v rukách mocných. Zrovna se mu naskytla příležitost, když viděl Maxe vykrádat hroby a mrtvole Jareda od ruky tak trochu pomohl
Byl to tedy Lysle a nikoliv Max, koho Hershel tu noc viděl. Lysle ruku potřeboval, aby mohl otestovat možnou příslušnost Glovera ke Crawlerovu cechu (Glover je ale asi spíše jen podivín).
S Ivanem se toho dá probrat ještě více, ale poslední informace, která stojí za zmínku, jsou najatí žoldáci lorda Lytona. Je to právě ta skupinka žoldáků, která se mě v Lytonu pokusila obrat o "vstupné". Lord Lyton žije kousek od vesnice, ale předtím jsem ho nějak minul. Nikoho si samozřejmě nenajal a naopak by rád tyhle lapky pořešil. Potřebuje k tomu ovšem skutečně své vlastní muže, ale nemá k tomu dostatek prostředků. Požádal mě proto o 6 královských zbrojí, což nebyl žádný problém.
V hospodě se dá potkat žena jménem Petrumh, která si Jamese s někým spletla. Dlouho trvalo, než ji James přesvědčil. Petrumh je údajně babička Lysla a za jídlo nám prozradila, že Lysle byl naposledy navštívit Lyton. Byla to sice správná, ale již neaktuální informace, jak jsem popsal výše - Lysle se mezitím schoval v Darkmooru. Mimochodem, cestu do Darkmooru střežilo oněch 5 zabijáků, ale ani ti mi už nečinili problém
Malacův kříž ukrývá jedno z dalších Ishapovo opatství, to místní vede opat Graves. Od něj jsem získal za drobný peníz vstupenku na přednášku Guy du Bas-Tyra, prvního poradce krále Lyama. Je to skvělý mistr taktiky. Guy Jamese poznal a po přednášce si s ním soukromě pohovořil. James mu spolu s Gorathem osvětlili svůj úkol a Guy na to jen souhlasně pokývl. V Romney je skutečně skupina králových mužů, které tam poslal vévoda de Sevigny. Bylo to kvůli narůstajícím problémům mezi cechy. Guy se obává, že v tom má prsty Cech smrti, což by odpovídalo i naším současným zjištěním. Poté se Guy v doprovodu svých mužů odebral pryč.
Namísto přímého postupu do Romney jsem udělal drobnou odbočku do Krondoru, protože Lysle mě odkázal do stok za Limmem, kterému se mám ohlásit pomocí hesla. Čekala mě za to drobná odměna a volný přístup do stok (ten jsem měl ovšem volný už předtím
). Poté jsem se zastavil za bratrem Markem, ale šlo původně o omyl, chtěl jsem místo toho navštívit opatství, ale ve tmě jsem zabloudil na jeho farmu. Odměnou mi byl dříve zmíněný náhled do šachového svitku. Poté jsem se zas vrátil za Lyton a pořešil rusalky a jejich ochranku (v Sildenu mě však loď nechtěla převézt do chrámu, takže efekt to zatím nemělo žádný, tedy až na uvolněnou cestu k osadě Sloop). Cestou k Sloopu jsem za jedním opuštěným domem našel kvalitně očarovaný rapír. Sloop je jinak nezajímavá osada, ve které býval kdysi funkční chrám, ale ten nyní zeje prázdnotou. Odtud už to bylo kousek do Romney.
Před Romney mě zastavil starosta Mitchel Waylander se svou ostrahou. Ukázal jsem mu pečeť sklářů a mohl jsem vstoupit (stačí jeden kousek pečeti). Krom stodoly Maxe jsem ještě na jednu pečeť narazil někde cestou, ale už si nevzpomínám kde. Mitchel je členem jednoho z cechů a podle jedné skupiny obyvatel je to v podstatě samozvaný starosta a jako takový má jen omezenou moc. Ostatně dostal jsem se na jednu poradu cechů, odkud mě však kvůli nemístným poznámkám vyhodili. V Romney je samozřejmě i obchod, ale to nejdůležitější je hospoda U černé ovce, kde končí Kapitola 2.
Když jsem se vrátil na jih, bylo zřejmé, že hra s přímým postupem do Romney počítá, jen to chce překonat určitá krizovější místa. Důkazem je třeba nalezený očarovaný rapír a dostatek truhel s lootem, tedy i penězi. Cesta na sever ovšem zbytečná nebyla. Pořešil jsem si tak třeba několik vynechaných míst z Kapitoly 1 - vlastně díky tomu cestování mám v současné době více jak polovinu mapy Midkemie za sebou. Krom toho jsem se ujistil, že mě žádný časový limit netlačí a díky tomu jsem se začal méně obávat častého odpočinku, což se pro změnu projevilo na lepších podmínkách v boji. V boji mi samozřejmě pomohlo i očarování meče, což byla další věc, kterou jsem díky výpravě po severu Království objevil. Jih už pak byl svým způsobem jen formalita, tedy až na Sethanon
časově to bylo opravdu náročné, procházka po severu a následný postup na jihu mě zabral dalších 9 hodin, čímž jsem se posunul na celkových 27 hodin a 15 minut. Prozatím jsem hlavně rád, že se mi podařilo uzavřít část větvení v úkolech, protože spolu s odkrytím rozsáhlé oblasti se mi toho nakupilo moc najednou a pomalu jsem se v tom začal ztrácet. Finančně si také nevedu nejhůře, hotovost udržuji stále okolo 2000 zlatých.