Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Listopad 19, 2018, 21:20:01
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: (Elemir) - Betrayal at Krondor  (Přečteno 806 krát)

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
(Elemir) - Betrayal at Krondor
« kdy: Duben 24, 2018, 20:51:42 »

Dobrá, původně jsem to neměl moc v plánu, ale myšlenky na Betrayal at Krondor (BaK) mě dostihly už při hraní Stonekeepu, kdy se mi v závislosti na postupu různě měnilo osazenstvo družiny a nakonec mě ještě více nalomil Richmond svým dotazem k výběru další hry ;)

BaK jsem kdysi už jednou rozehrál, ostatně je to jedna z her, na kterou existuje fanouškovská čeština, což je vzhledem k množství dialogů a infotextů dost výhoda. Ale nevzpomínám si přesně, kdy to bylo. Určitě to však bylo po roce 2002, možná 2003. Poflakoval jsem se někde okolo startovní pozice a došel až do nějaké vesnice. Hra mi přišla graficky celkem fajn, byť grafika BaK je taková zvláštní. Postavy v družině a různá NPC jsou digitalizovaní herci, kdežto okolí je nějaký mix spritů a předrenderovaného pozadí. Pohyb je plynulý, jen v bojích se hra přepne do tahového režimu. Bojiště jsou docela malá a boje tou svou mechanikou trochu připomínají sérii Realms of Arkania. Hra je navíc docela ukecaná. Krom dialogů s NPC si docela dost povídali i členové družiny mezi sebou. Příběh hry je inspirovaný ságou Trhlinových válek od R. E. Feista. Ani nevím, proč jsem tenkrát přestal hrát.

Dneska jsem se chtěl podívat jen na instalaci a trochu si prohlédnout začátek. Stále jsem neměl v úmyslu se hro přímo pouštět. Čeština se mi však odmítla nainstalovat na GOG verzi hry a tak jsem musel sáhnout po volně dostupném balíčku, který kdysi vyšel na Bonuswebu. Instalace nebyla úplně bezproblémová, protože jsem jaksi pozapomněl, jak zrádné jsou samorozbalovací archivy v DOSu :)

Archiv je potřeba rozbalit do předpřipraveného adresáře pomocí patřičného příkazu, popř. je potřeba archiv přejmenovat na něco nesmyslného - archiv obsahuje stejnojmenný soubor krondor.exe, takže rozbalování selže kvůli kolizi. Vytvořil jsem si proto podadresář Krondor a z nadřazeného adresáře, který jsem připojil do DOSBoxu, jsem spustil soubor archivu i s uvedením cesty:

Kód: [Vybrat]
krondor.exe c:\Krondor
Chvilku to trvá. Poté jsem ještě s pomocí install.exe nastavil zvukovku jen na SoundBlaster. Poté jsem ještě doinstaloval češtinu a DOSBox ukončil.

Pro jednodušší spouštění a podrobnější nastavení jsem si z GOG verze hry překopíroval stávající konfigurační soubory a připravil si zástupce na ploše. To už je taková běžná rutina, kterou provádím u každé hry.

BaK se rozběhl krásně a na první pohled není vidět nic, co by se oproti GOG verzi odlišovalo. U ní mě totiž zarazila velikost adresáře s hrou, který je mnohonásobně větší. Dělá to jeden speciální soubor, který si tam v GOGu dodali. Jedná se ve skutečnosti o nějaký image CD s bonusovým (?) obsahem.

Začátek hry proběhl standardně, vydal jsem se i kousek jižně, kde jsem po nějaké době došel do vesnice, co jsem nejspíše zahlédl i před lety, ale nějak mě to táhlo dále, takže o 3 hodiny a 15 minut později jsem se objevil před hlavním městem ... :D

Psaní deníku k BaK bude nejspíše poněkud komplikované, protože za ty tři hodiny to byl jen příval informací a mezi tím vším jsem se učil ovládat UI hry. Boje zprvu docela odsýpají, což si právě z té předchozí rozehrávky pamatuji a hodně mě to zaujalo. Zkoušel jsem i automatický boj, ale ten je spolehlivý jen tehdy, pokud není na bojišti příliš protivníků, pak je lepší sáhnout po manuálním ovládání boje. A samozřejmě už jsem zjistil, jak s tužšími boji lehce vyběhnout ;)

Jsem sám na sebe zvědav, ale je to opravdu poslední odbočka, pak už musím Wizardry 8 dojet :D
IP zaznamenána
This is the end ...

tono

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 323
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #1 kdy: Duben 25, 2018, 16:34:15 »

Betrayal at Krondor, alebo ako brat vždy hovoril Zrada v Krondore je hra na motívy výbornej knihy Trhlinové války. V dobe keď som túto hru hral sa mi zdala pekelne ťažká. Myslím že Sierra vydala aj volné pokračovanie s názvom Betrayal in Antara.
IP zaznamenána

Richmond

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 369
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #2 kdy: Duben 25, 2018, 17:50:43 »

No vida! :) Jelikož ve hře není žádný deník, je naprostá nutnost zapisovat se všechno z rozhovorů! Já jsem měl nakonci opravodu obrovský soubor plný textu, ve kterém jsem se neustále přehraboval. Ono to bylo nuntné především z toho důvodu, že jsem to nemohl hrát denně a tudíž po týdenní pauze člověk měl mlhavé tušení, kam jít a proč. Ale osvědčilo se, opravdu informací je hodně a hlavně cest k dohrání je také dosti. Osobně řadím BaK do naprosto ojedinělé kategorie v rámci cRPG, kde stojí úplně samostatně. Nic podobného jsem já nehrál.

Pomohlo mi i to, že jsem předtím dočetl celou ságu Riftwar. Knížku Zrada v Krondoru jsem také četl, ale ta je vlastně jen přepsaná hra, Feist využil příbehu, který sespali lidé z Dynamixu a pak to vydal knížně :) Ale pohybovat se po známém světě bylo opravdu fajn a jasné plus do atmosféry. Dál už psát nic víc nechci, na vše si přijdeš určitě sám. Možná jen k té grafice. Nejvíce se mi líbily severní místa se sněhem. Ta kombinace grafických stylů je možná bizarní, ale já si na to zvyknul a v půlce už se mi to vyloženě líbilo. Prostě to na mě dělalo dojem "reálného" světa Midkemie.
IP zaznamenána

Richmond

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 369
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #3 kdy: Duben 25, 2018, 17:52:46 »

Betrayal at Antara je o dost jiná hra, ale i ta se mi nakonec libila. Byl tam tuším problém s licencí, takže se vlastně vytvářely 2 projekty (ještě Return to Krondor).
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #4 kdy: Duben 25, 2018, 18:48:11 »

Trhlinové války jsem před nějakou dobou sehnal na Aukru, ale ještě jsem to nečetl. Jsou to nějaké tři knížečky (musel bych se podívat). Na bonusovém CD u GOG verze je video ke hře s komentářem Feista.

Zrovna jsem na začátku 2. kapitoly a mám něco přes 500 screenshotů :D Nit jsem zatím neztratil, ale budu muset začít deník sepisovat, protože u některých z těch věcí bych mohl časem souvislost zapomenout. Občas jsou to takové drobnosti, jejichž význam se ukáže až časem, třeba rozhovor v hospodě v Krondoru, kdy je potřeba se za dotyčnou osobou zastavit až po audienci u prince, jinak nebude jedna pasáž příběhu dávat příliš smysl apod. Docela pendluju sem a tam, protože z počátku jsem vyrazil do Krondoru přímo a nikde jsem se příliš nezdržoval.

Často se mi také stává, že po cestě zdánlivě nic nenajdu a při cestě zpět si všimnu nečeho, co je vidět až z tohohle směru. Nejvíc mě vadí akorát pohyb a mapa, která se neustále natáčí ve směru pohledu. Mírně mě to dezorientuje. Pokud jdu po cestě, tak OK, ale jakmile se mihnu kolem pevné překážky, tak mě to vždy někam poodhodí a k tomu ještě lehce natočí. Mezi mapou a obrazovkou výhledu je také nesrovnalost v délkách. Někdy stojím kousek od křižovatky a mapa mi přitom říká, že křižovatka je ještě notný kus ode mě.

Mechaniky hry prozkoumávám postupně, BaK je dost intuitivní. Naštěstí nechybí popis předmětů, takže na řadu věcí jsem přišel snadno - např. broušení mečů nebo opravování zbrojí a kuší. Dneska mě třeba potrápila záhadná otrava členů družiny, se kterou si zdánlivě nedokázal chrám poradit. Důvodem byly otrávené zásoby jídla :D V hospodě jsem pak zjistil, že jde poměrně snadno trénovat hudební nástroje a díky hraní si pak celkem solidně přivydělávat.

Obtížnost bojů je těžko popsatelná, někdy je to tuhostí nepřítele, jindy dojde štěstí. Boj je mnohem komplexnější, než se na první pohled zdálo, třeba jsem zjistil, že dlouhý boj všechny vyčerpává a snižuje jim zároveň přesnost a sílu, takže i nepřítele lze utahat. Zraněná postava pak ztrácí pohyblivost, čehož se dá také využít. K tomu jsem pomalu pronikl i do magie.

Teď se zrovna plácám v jedné vesničce, kde hledám ruku nebožtíka a hlavní postupovou linii mi zatarasili silnější protivníci. Jenomže na lepší kouzla nebo výbavu nemám peníze. Z Krondoru jsem odcházel docela bohatý, ale léčba a pár svitků mě stálo 400 zlatých, což není v této fázi zrovna málo.

Svět Midkemie je hezky živý a zajímavý. Teď už couvnout nemohu :)
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #5 kdy: Duben 26, 2018, 09:30:40 »

Úvod

Deník k Betrayal at Krondor (BaK) bude vskutku tvrdý oříšek :) V současné chvíli mám za sebou 12 hodin, ve kterých se toho událo tolik, že vlastně ani nevím, jak začít a zda-li informace kouskovat, nebo se je snažit sdružovat bez ohledu na okamžik, kdy jsem dotyčnou věc zjistil (pochopil atd.).

Jak už je u mě zvykem, začal jsem bez manuálu a kupodivu mi nijak nechybí. Hra je poměrně intuitivní, ale minimálně z počátku jsem přeci jen pár věcí minul a musel jsem se k nim později vracet. Předně je potřeba se dokonale seznámit s UI hry. Pravé a levé tlačítko myši má jinou funkci, takže příslušné ikonky reagují podle toho, kterým tlačítkem na ně kliknete. Levé tlačítko obvykle otevírá přehledové volby nebo slouží jako klasický přepínač, kdežto pravým tlačítkem se vyvolávají podrobnosti. Např. stisk pravého tlačítka na portrétu postavy na kartě vlastností vyvolá životopis, podobně pravý klik na předmět vyvolá jeho popis. Použití předmětu, např. lektvaru, se aktivuje levým dvojklikem. Použití předmětu na jiný předmět se provede klasicky přetažením (např. brousek se uchopí a přesune na meč). Každý z užitkových předmětů má určitý počet použití, což je vidět, pokud si předmět levým tlačítkem zvýrazníte.



U stackovatelných předmětů se při pokusu o předání jakékoliv postavě zobrazí výzva, kde si lze zvolit, zda-li se celé množství předá konkrétní jí, nebo se rozdělí rovnoměrně mezi všechny členy družiny, popř. se zvolí jiný poměr dělení. Tohle je velmi užitečná volba v případě rozdělování dávek jídla, protože je nemusíte dělit ručně, hra se o to postará sama.

Inventář je poměrně malý, s čímž je nutné počítat. Věci v inventáři se navíc automaticky skládají, nemůžete je tedy ručně přerovnávat. Předměty jsou kreslené, takže mají i odpovídající velikost (zbrojí se třeba do inventáře vejde málo). Nadbytečné věci jdou samozřejmě prodávat, ale ve hře existuje ještě jedna prima vychytávka. Předměty můžete strkat do speciálního vaku, který poté postava položí na zem a vy si ho zde můžete později vyzvednout. Výhoda je v tom, že vak je dobře vidět, takže stačí, abyste ho umístili někam při cestě a nemůžete ho minout. Je to navíc bezpečnější způsob pro skladování věcí. U mrtvých protivníků se mi několikrát stalo, že mi z mapy po nějaké době zmizeli, tudíž je lepší je o věci obrat hned a uložit si je právě do vaků. Pokud jde o identifikaci předmětů, tak ta probíhá automaticky - nic k tomu není třeba umět.



Zbraně a zbroje se opotřebovávají, proto je potřeba si jejich stav hlídat. Opotřebované věci mají navíc nižší výkupní hodnotu. Meče se brousí brouskem, zbroje se vyklepávají kladívkem a kuše potřebují náhradní tětivu. Účinnnost opravy kolísá a předmět lze po použití opravit jen jednou. Nejčastěji se tak zbraně a zbroje opravují po boji.

Boj je tahový a má své významné limity, které plynou z bojeschopnosti a počtu postav. Postavy jsou v družině maximálně 3, což z počátku nevadí, ale časem se bude družina dostávat častěji do přečíslení, takže je potřeba se o ní lépe starat. Postavy by měly být před bojem dostatečně odpočaté, jinak si nesou různé penalizace už předem. V boji pak záleží na délce boje a utrženém zranění. Postavy se totiž vysilují a každé zranění jejich bojeschopnost zhoršuje - zraněná postava má např. čím dál více omezenou hybnost, stejně jako unavená postava. Je to opravdu komplexnější, než se na počátku může zdát. Automatický boj doporučuji co nejdříve přestat používat, při přečíslení poskytuje horší výsledky, ale to asi není nic překvapivého ;)



Z boje se dá utéci, což je významný taktický prvek. Utéct však může jen družina jako celek a jedině tehdy, pokud je některý z jejích členů na tahu. Jakmile jedna nebo více postav v boji lehne k zemi, útěk již nebude možný. Postavy totiž v boji neumírají a postavu v bezvědomí nelze na bojišti nechat. Teprve když do bezvědomí upadnou všichni, tak družina automaticky zemře a je čas na load :) Postava, která upadla v boji do bezvědomí, se dostane do blízkosti smrti a není možné jí regenerovat spánkem. Na řadu musí přijít léčba v chrámu. Ostatně do blízkosti smrti se může postava dostat např. i výbuchem pasti na truhle, postupující otravou, nemocí atd. Možná se časem dostanu k nějakému kouzlu, ale zatím jsem odkázaný jen na chrám (mimochodem chrámy se mezi sebou svou efektivitou a službami liší).



Ale abych to nezakecal, útěk je při troše štěstí dobře zneužitelný při přečíslení silnějšími oponenty, kdy lze protivníky kuchat po jednom a po každém padlém zdrhnout. Počet protivníků se bude postupně zmenšovat a družina se může mezitím regenerovat spánkem. Ke spánku je však potřeba mít i dostatek jídla, takže to není zas tak jednoduché ;) Někdy se stane, že na něco tužšího narazíte na dost nevhodném místě a pak je potřeba další postup nejdříve zvážit. Postavy nedostávají klasické zkušenosti, proto je taktika s útěkem dobře použitelná (o nic tedy nepřijdete). Dovednosti postav se jinak zlepšují jejich používáním.

Samostatnou kapitolou je mapa a interakce s prostředím, čímž úvod zakončím. Interakce s prostředím je to jednodušší, prostě klikáte na prvky, které se různě objeví (zámky, slovní popisky apod.). Potíž činí jen méně intuitivní prvky, jako jsou třeba pařezy v lese. Hra totiž mění kurzor myši jen zřídkakdy a tohle jsou zrovna případy, kdy je kurzor pořád stejný. Dobré je proto klikat na cokoliv, u čeho vám přijde, že se vymyká tomu všemu kolem. Speciální kategorií jsou hádankové truhly, kdy musíte na truhle "vyťukat" správnou odpověď.



Mapa ve hře je dvojího druhu - mapa světa a automapa. Mapa světa je jasná, zobrazuje dotčenou část Midkémie, kde vidíte jednotlivá města (významná místa), osady a vaší polohu + směr natočení družiny. Hnědé kroužky na mapě světa znázorňují osady, což jsou místa, která jsou ve hře normálně přístupná (procházíte se mezi jednotlivými staveními). Bílé kroužky znázorňují města a významná místa, kam vás hra přenese skrze speciální menu vstupu (někde na cestě k dotyčnému místu se vás hra otáže, zda-li chcete vstoupit). Poté se vám zobrazí 2D obrazovka, po které můžete projíždět kurzorem myši a na patřičných místech se vám ukáží možné vstupy do staveb nebo dungeonů. Je potřeba si dávat dobrý pozor a obrazovku důkladně prozkoumat. Zprvu jsem netušil, jak tohle funguje, takže své první město jsem s nepořízenou opustil :D



Automapa je tvořena renderem z obrazovky výhledu, takže co vidíte před sebou a okolo sebe, vidíte i v automapě, akorát na to koukáte z pohledu shora. Má to ovšem jednu drobnou vadu na kráse a tím je zkreslení délek. Automapu si můžete přibližovat a oddalovat, což se hodí hlavně v dungeonech. Velkou nevýhodou automapy je ovšem fakt, že mapa se natáčí ve směru pohledu družiny (nemá pevný sever), což já osobně nemám ve hrách zrovna rád.



Jak je vidno, není toho zrovna málo a na některé věci jsem opravdu přišel až po několika hodinách hraní. Nezmínil jsem třeba ještě magii, ale já se pak postupně budu k jednotlivým bodům občas vracet v rámci popisu cesty Midkémií, tohle byl opravdu jen takový nutný úvod, aby se čtenář rychleji dostal do obrazu. Kdybych to kouskoval, vznikl by z toho nejspíše maglajz.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #6 kdy: Duben 26, 2018, 09:33:58 »

Chapter I: Into a Dark Night

Ještě než se do toho pustím, tak si přeci jen neodpustím drobnou poznámku. BaK je dost ukecaná hra. Sice neobsahuje větvené dialogy, ale rozhovory a popisy událostí jsou poměrně obšírné a plné detailů. Dá se v tom proto poměrně snadno ztratit. Ve hře se prakticky pořád něco děje a BaK svým pojetím připomíná knihu, která vás porůznu aktivně vtahuje do svého děje. Velkou roli v tom hraje fakt, že družina nemá svého vysloveného vůdce, ale její složení a priority se mění v závislosti na ději. Z tohoto důvodu budu navenek vystupovat nezávisle, tedy jako hráč nebo vypravěč.

Příběh se začíná odehrávat kousek na jih od Yabonu, což je město na pomezí Severních zemí, obývaných elfskými kmeny, jejichž příslušníci jsou označováni pojmem moredheli. Vztahy mezi severem a jihem nejsou zrovna nejlepší a nejspíše se schyluje k další válce ... Seňor Locklear seděl opřen o vzrostlý strom na nedaleké mýtině a mladík jménem Owyn mu právě ošetřoval zraněnou ruku. Owyn je synem šlechtice, ale namísto politikaření našel zálibu v magii. Stal se z něj celkem schopný učeň, leč další studia si nemohl dovolit a tak se potuloval různě po světě. Právě náhoda a zvědavost ho dovedly ke zraněnému Locklearovi, o kterém se dozvěděl od vesničanů v Yabonu.



Locklearův doprovod tvořil spoutaný elf jménem Gorath. Owyn se pokusil na Goratha optat, ale dostalo se mu jen neurčité odpovědi. Gorath není vězeň v pravém slova smyslu, ale má významnou cenu pro prince Arutha, protože by mohl vědět více o možném válečném tažení elfů, takže Locklear nechtěl nic ponechat náhodě. Jenomže zajmutí Goratha vyvolalo sled podivných událostí a oba se během své cesty několikrát střetly s nájemnými zabijáky - někdo se snažil Goratha umlčet. A právě při posledním střetu přišel Locklear ke svému zranění.

Než se Owyn stihl ještě jednou dotázat, Gorath se prudce zvedl a oba diskutující odstrčil stranou: "V táboře je vrah!" Z nedalekého mlází vylezl elf Haseth, jak ho Gorath posléze oslovil, ale než se stihl rozkoukat, držel ho Gorath pevně zezadu a uštědřil mu smrtící ránu jeho vlastní dýkou. Byla to poslední kapka a Locklearův pohár trpělivosti přetekl. Nebyl naštvaný na Goratha, ale vadilo mu, že na ně bezdůvodně útočí. Nakonec Locklear přistoupil ke Gorathovi a sundal mu pouta. Co naplat, nejlépe se ubrání, když budou moci bojovat oba. Gorath beztak nemá kam utéci. Je v jeho vlastním zájmu, aby se Lockleara držel, protože jedině tak má šanci přežít.



Ovšem v tu chvíli vyvstala otázka, co s Owynem? Mladík toho věděl už příliš a pokud by se vrátil do vesnice, mohl by nechtěně prozradit něco, co by oba bojovníky mohlo ohrozit. Locklear proto Owynovi oznámil, že po dobu jeho cesty do Krondoru za princem Aruthem mu bude sloužit jako páže. Jakmile dorazí do Krondoru, Locklear ho ze svých služeb uvolní. K tomu ihned dodal, že možná alternativa by se Owynovi zcela jistě nezamlouvala. Svědci prostě nesmí zůstat! S tím se naše trojice vydala směrem na jih.



Před cestou jsem ještě obral Hasethovo tělo o výbavu, což postavy sice udělají, ale moc se jim do podobných činností nechce. Očividně s tím mají morální problém. Při zvednutí váčku s mincemi jsem byl v rychlosti seznámen s měnou a jejím přepočtem (koruny na zlaté a obráceně). Směrem na LaMut nás ještě párkrát přepadla menší skupina žoldáků, ale nic významného. Ještě před samotnou cestou na jih nás dostihl Philip. Páže, které se zná s Owynem ze společného pobytu v Yabonu. Pověděl nám o prázdných domech, které v osadách zůstávají. Opuštěné stavby ovšem často léta chátrají a není proto radno v nich přespávat.



LaMut je první město při cestě na jih, ale v té době jsem ještě netušil, jak obrazovka města funguje, takže jsem družinu bez rozmyslu otočil zpět na cestu :) Zune je naproti tomu malá osada, kde si lze prohlédnout pár domků a navštívit zdejší hostinec. Cesta se pod Zune stáčí na JV a brzy jsem po cestě narazil na drobnou anomálii - najednou se před družinou objevila podivná past.



Smyslem pasti je projít tak, aby se postavy nedostaly mezi protilehlé sloupky, jinak je spraží výboj blesku. Jakmile se alespoň jedna postava dostane na druhou stranu, tak past zmizí. Pastí je ve hře více typů, tohle bylo jen pro zahřátí :) Ostatně hra se do této chvíle občas tvářila jako tutorial, teprve od této chvíle začalo přituhovat. Pastem a hlídkám žoldáků/banditů, se obvykle nedá vyhnout a to bez ohledu na šíři cesty nebo okolních luk.

Locklear si po průchodu pastmi oddychl a nahlas se zamyslel nad Gorathovými pronásledovateli. Nezdálo se mu příliš pravděpodobné, že by s nimi vrazi drželi po celou dobu krok. Nejspíše vůbec neprošli průsmykem Inclindel severně od Yabonu. Delekhan určitě využil agenty, kteří byli v Království již přítomni. Jenomže na to mu Gorath namítl, že Delekhan sídlí v Sar-Sargothu a zpráva o Gorathově útěku mohla putovat jen tak rychle, jak rychle putovali oni. V tu chvíli se do rozhovoru vmísil Owyn a zmínil existenci mágů, kteří se umí domlouvat myšlenkami na dálku. Gorath k tomu souhlasně přikývl. Delekhan prý udržuje styky s mágy podobných schopností. Další část cesty proběhla v rychlosti, protože hra družinu přesunula na další úsek automaticky. Stálo to jen pět dní cesty. Družina se poté objevila na pobřeží Hořkého moře, nedaleko od osady Questorův pohled.



Questorův pohled je významná křižovatka na pobřežní cestě. Dominuje mu hostinec Babonova noclehárna a cvičírna šermířského mistra Tada Questora. Samozřejmě tu nechybí ani obchod (Zbraně Pierce Perryho). Obchody jsou trošku zrádné a tím teď nemyslím cenu zboží a nízké výkupní částky, ale ne každý obchod vykupuje vše. Na to je potřeba myslet. V téhle chvíli jsem potřeboval rozprodat zbraně a zbroje, na což je Pierce Perry ideální.





Služby obecně fungují jako 2D obrazovky měst, je tedy potřeba projíždět je myší a sledovat, kde se jaký interaktivní prvek nachází (opět je poté označen modrým popiskem). V noclehárně je možné si nezávazně pohovořit, nakoupit zásoby jídla, nebo zkusit zahrát na loutnu. Zrovna jsem měl štěstí a Owyn si vydělal pár zlatých :) Hraní na loutnu je odvislé od dovednosti Hudba, ale v pozdních večerních hodinách jsou v hospodě už natolik namol, že platí i za nepovedené vystoupení :D

I nepovedené představení vede k tréninku Hudby, což jsem o několik hodin později zjistil a této možnosti jsem začal trochu zneužívat. Krom toho se dá u některých obchodníků koupit cvičná loutna, ale to stojí jednak peníze a pak cvičná loutna má jen omezený počet použití. Trénink hraní se ovšem vyplatí, protože odměna za vystoupení může klidně přesáhnout 20 zlatých. Počáteční investice se tak částečně vrátí. Po odehraném a úspěšném vystoupení musí uběhnout nějaký čas, aby bylo možno opět hrát za peníze. Na hraní je zajímavé ještě to, že unavená postava má Hudbu dočasně sníženu, ostatně jako jiné dovednosti.



Tad Questor nabízí své služby za 75 zlatých, ale s díky jsem ho odmítl. 75 zlatých (neboli dukátů) byla v této chvíli docela pálka. Finance jsou dosti našponované a dobře jsem udělal, že jsem peníze takto nerozvážně neutratil (léčba v chrámech je dost velký žrout peněz a brzy jsem jí byl nucen využívat). Časem se snad moje finanční situace zlepší, ale není zrovna příjemné sledovat, o kolik věcí tím přicházím. Stačí už jen nabídky zbraní a zbrojí v obchodech.

Směrem na Sarth jsem potkal farmáře Rowea. Od mnichů ze Sarthu prý slyšel, že se sem žene nebezpečná bouře. Pokud mu zaplatím 5 zlatých, mohu využít jeho statek poblíž Sarthu, kde mě jeho žena pohostí a poskytne přístřešek na noc. Problém byl s Gorathem, elfy tu přeci jen nemají rádi, takže cena se nakonec vyšplhala na 10 zlatých. Roweho farma se nachází kousek od Sungova chrámu.



Poblíž Sarthu (směrem na jih) jsem narazil na farmu bratra Marca. Dá se s ním poklábosit na řadu témat a Owyn od něj může zakoupit několik útočných kouzel. Cena za kouzla byla ovšem příliš vysoká, takže jsem to prozatím nechal být. Chrám v Sarthu obsahuje ve sklepení velkou knihovnu, která by mě prý mohla zajímat, ale bez znalosti konkrétních svazků se v ní nejspíše ztratím (požaduje se znalost titulu nebo písaře). K prohlídce kouzelnických spisů bude navíc potřeba získat souhlas bratra Anthonyho. Kouzly se zabývá ještě bratr Dominic, ale ten se vrátí až za 2-3 měsíce.

Poté jsem bratra Marca zaskočil otázkou na bouři, kterou mniši podle Roweho předpověděli. Marc o ničem neví, ale Rowemu zemřela žena a od té doby se chová podivně. Navíc v tu samou chvíli přišel o svou farmu. Postupně jsem se dostal až k tématu hospod. Marc by se klidně přidal, protože se pár dní už pořádně nevyspal. Na vině je údajně nějaký ministrant, který si tu posílá snové zprávy. Hm, tahle pasáž mě zatím zaujala nejvíce, Marc se při tom zahleděl na Goratha a poznal v něm tvář ze svého snu.



Vrátil jsem se kousek zpět a zamířil si to do Sarthu, kde sídlí Ishapovo opatství. Zdejším opatem je otec John, ale moc sdílný nebyl. Pochválil si práci bratrů Marca a Anthonyho a pak mě vypoklonkoval. V chrámu se nachází zajímavá zeď, na níž cosi chybí. Tuhle záhadu jsem rozlouskl o něco později. Normálně se na tomhle místě nachází portál spojující chrámy mezi sebou, ale Ishapův chrám je teprve před dokončením. Na mapě opatství jsem našel vstup do jeskyní, ale podle Lockleara to bez mapy nemá smysl. Při tom všem jsem přehlédl, že přímo pod chrámem je vstup do knihovny, ale ani v té se zatím nedá nic dělat. Podobně jsem napoprvé minul zdejší obchod, který má na skladě notně drahé svitky kouzel.

Směrem na Krondor je poblíž pobřeží Sungův chrám. Nepřijali mě zde zrovna vlídně, důvodem je únava místních z probdělých nocí. Někde poblíž se vyskytuje mág, který zdejším mnichům a vysoké kněžce nedopřeje klid na spánek. Musí být dokonce velmi blízko, protože snová magie je dost silná. Únava je bohužel tak velká, že ani zdejší léčitel není schopen vykonávat své služby. Sungův chrám je přitom velmi významným chrámem. Jak jsem se později dozvěděl, jeho léčitelé patří mezi nejzdatnější.







Oním mágem je čaroděj Nago, který se i se svým doprovodem usadil na bývalé farmě Roweho. Boj vypadal beznadějně, takže jsem to po prvním pokusu vzdal a vydal se opět směrem ke Krondoru. Mno, ale o mnoho jsem si nepolepšil. Na hlavní křižovatce stála početná hlídka žoldáků. Ty jsem naštěstí vymlátil s taktikou útěku, takže nyní jsem mohl bezpečně pokročit do samotného města. V této době se mi začal nebezpečně plnit inventář, takže jsem již nebyl schopný vše odnášet a musel jsem se k tomu vrátit později, kdy jsem loot odnášel po kouscích na tržnici do města. Mezitím jsem si ovšem poradil ještě s Nagem a zajistil si tak plnou funkčnost Sungova chrámu (Nago zas tak tuhý není, je to spíš o štěstí, s čím začne kouzlit, sám toho mnoho nevydrží).

V Krondoru se nachází princův palác, dva obchody a hospoda. Palác je uzamčený, podle stráží někdo sabotoval vstupní bránu a seňor James se vydal do stok hledat "řešení". Proč do stok, to ví snad jen on sám. Stoky však obsahují tajný vstup do paláce, takže o důvod navíc se do nich podívat.



Velké tržiště se jmenuje Znamení orla a dají se tu dobře rozprodávat zbraně a brnění. Obchod Prubířské drahokamy se pak věnuje vzácným šperkům a drahokamům. Ostatně tohle lze prodávat i ve Znamení orla, ale v Prubířských kamenech je za to vyšší výkupní cena, což odpovídá zaměření obchodu. Není tedy tak úplně jedno, kde své zboží (loot) rozprodáváte. V hostinci U duhového papouška to funguje jako kdekoliv jinde, u jednoho stolu však sedí výběrčí daní Nivek. Až budu mít po audienci u prince, mám se u něj zastavit (samozřejmě jsem na to zapomněl :)).

Stoky jsou drobné bludiště, za což může hlavně automapa. Hned na začátku jsem potkal zloděje Limma. Pověděl mi o Jamesovi a nabídl mi k odkupu předražené paklíče. S díky jsem ho odmítl a on poté zmizel. Uvnitř stok je několik hlídek plus jedna přepadovka Nočními jestřáby. Ve skutečnosti jsou to obyčejní nájemní vrazi, kteří se jen snaží předstírat svou příslušnost k cechu nechvalně proslulých zabijáků. A jak to vím? O chodbu dále jsem se srazil s Jamesem, který mi tohle všechno prozradil :) Skuteční Noční jestřábi se stáhli do Romney a nejspíše se tu řadu let ani neukáží. Tihle falešní mají jen vzbudit zdání návratu cechu a prince Arutha tím dohnat k akci. Těžko říci, kdo za tím vším stojí. Locklear se v tuhle chvíli více rozpovídal o svých zjištěních ze Severních zemí. Hned na to jsem od Jamese dostal klíč od poklopu do paláce (stejný klíč má i jedna hlídka falešných jestřábů).





Ten správný poklop se nachází v dobře střežené části stok. Vstup vedl okolo výpustě latrýn a ven na nadvoří paláce. Zrovna se tudy procházel princ Arutha v družném rozhovoru s kouzelníkem Pugem. Byl poněkud překvapený, hlavně ze stavu oblečení družiny, ale brzy jeho pohled spočinul na Gorathovi. Jakmile Gorath stáhl kapuci, zpoza ulice se vynořil další vrah. Čaroděj Pug však zasáhl včas a zlikvidoval jak letící šíp tak i onoho zabijáka.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #7 kdy: Duben 26, 2018, 09:36:09 »

Chapter II: Shadow of the Nighthawks

Princ Arutha neměl nejmenší důvod Gorathovi věřit a tak nechal mladou Gaminu, dceru Puga, aby se pokusila proniknout do Gorathovo mysli. Jenomže Gorathova mysl byla příliš neuspořádaná. V záblescích jeho vzpomínek našla jen okamžik, kdy se jako dvanáctiletý chlapec ujal vedení zbytku kmene svého otce a pak už to byla jen změť náhodných obrazů. Arutha podezříval Goratha ze skrývání myšlenek, ale to se Pugovi nepozdávalo. Do rozhovoru se náhle vložil letitý mág Makala, zástupce Tsuranijského cířase, který zpochybnil případný Gorathův motiv. Válka by oběma obchodním partnerům rozhodně neprospěla, nehledě na trhlinová tajemství, která by se mohla dostat do rukou barbarů.

Podle zjistění Lockleara se na severu dali do pohybu Temní bratři. Nad Sar-Sargothem rozvinuli Murmandamusovy prapory a začali shromažďovat moredhelí armádu u hranic. Gorath býval klanovým vůdcem, který se proslavil během Trhlinových válek proti Tsuranijcům, a když padla řeč na císařství, vložil se do rozhovoru i on. Varoval prince před armádou na severu a činností Nočních jestřábů, kteří bedlivě sledují císařství. Princ ovšem slova Goratha nezkousl, přeci mu nějaký vyvrhel nebude diktovat, co smí a co ne!



Brzy se však princ uklidnil a otázky se stočily na důkazy, které může Gorath předložit, stejně tak na jeho skutečný motiv. Podle Goratha není Delekhan, bývalý Murmandamusův polní generál, tak uznávaný, jak si v Krondoru myslí. Naopak, moredhelové by ho klidně a rádi svrhli, ostatně Delekhan se trůnu chopil silou, ale vše má své meze. Jakmile Delekhan překročí hranice, tak se k němu naopak přidají další klany jen proto, aby rozmnělnili jeho podíl na vítězství. Bohužel, na porady velení Delekhana smí jen omezená skupina zasvěcených, krom poradců Naraba a Naga (toho času již mrtvého), milenky Liallan a jeho syna Moraeulfa, to jsou ještě Noční jestřábi. Gorath proto požádal Arutha o důvěru a finanční obnos na cestu do Romney, kam byli Noční jestřábi vytlačeni.

Princ souhlasil jen se svobodou pohybu, byť Gorathovi stále nevěřil, proto mu odmítl poskytnout finance. Ty si má Gorath obstarat sám. Hned na to si nechal přinést mapu a předložil Gorathovi vlastní upravený plán. Do Romney se Gorath vydá ve společnosti Jamese. Do jednoho měsíce by měli být schopni dosáhnout ursinského brodu a v hospodě U černé ovce se poté přidají ke speciálnímu oddílu krále Lyama. Pokud najdou nějaké důkazy, bude je princ akceptovat jedině tehdy, pokud mu je donese James.



Princ poté všechny poslal na "procházku", a když ho míjel čaroděj Pug, tak ho přátelským gestem zastavil. "Potřeboval bych se s tebou o něčem poradit, bratranče." Arutha znovu přikročil k mapě a začal probírat možné cíle útoku Delekhanovi armády - Vyšehrad a Northwarden. Northwarden vypadl, mnohem pravděpodobnější se jevil Vyšehrad. Princ se rozhodl preventivně stáhnout oddíly z Malacova kříže, Darkmooru a Lytonu a spojit je s kopiníky u Dimwoodu. Poté poprosil Puga, aby svůj odjezd domů do Stardocku ještě na chvilku odložil. Pug ho ujistil, že zůstane. Také cítí něco neobvyklého ve vzduchu, ale o magii tu nepůjde, spíše za to může dnešní zkažená polévka ...

Ráno se James na chodbě srazil s Katalou, manželkou Puga a matkou Gaminy. James očividně jeví o Gaminu zájem, ale byl si dobře vědom míry, kterou nesmí překročit, proto rozhovor za včasu stočil jiným směrem. Od Kataly se dozvěděl o dvou významných obchodech s magickými předměty. Jeden je v Sarthu a druhý provozuje jistý Dabeh severně od Romney. S tím se James s Katalou rozloučili.





Ještě před odchodem jsem navštívil pokoj Lockleara, který mi tu naštěstí nechal své vybavení, takže jsem nemusel sahat k loadu a před postupem do druhé kapitoly přerovnávat inventáře :) Owynovu výbavu jsem byl ochotný oželet. Cesta hlavní branou nepřipadala v úvahu a Locklear už v paláci také nebyl, takže jsem nakonec vklouzl do Stok, kde se mezitím objevily nové hldíky žoldáků. Podařilo se mi stokami bez úhony prokličkovat a u výstupu jsem potkal Owyna, který se znovu začlenil do družiny. Opět jsme byli tři.

James je dle životopisu znám také jako Jimmy Ručka, což byl legendární učitel Lockleara, který se na něj během rozhovoru s Limmem ve stokách odkazoval. Krom toho býval členem zlodějského cechu, takže má potrénované páčení. Nicméně mi oproti Locklearovi přijde o něco slabší, ale Owyn brzy handicap družiny vykompenzoval, protože jsem se s ním později stavil u bratra Marca a nakoupil od něj nabízené svitky.



Z Krondoru jsem to vzal nejprve na Tanneurs, což je paralelní cesta k pobřežní cestě okolo Sarthu. Je zde Hamilova zastavárna a Tomova krčma (dají se tu hrát kostky). V zastavárně se dají nakoupit různé klíče a cvičná loutna. V jednom z domů je pak ukrytý Algon Kokoonův roh, který pochází nejspíše z draka. Dále po cestě je vesnice Eggley, kde žije historik Kellyn. Poté se cesta stáčí na SV a kousek nad Questorovo pohledem je křižovatka. Na ní stála naneštěstí silná hlídka, tak jsem to vzal do Questorova pohledu a pokusil se projít do Zunu. Družina byla ovšem dost opotřebovaná a neprošel jsem přes zabijáka na cestě. Musel jsem proto na jih a do Sungova chrámu. V druhé kapitole se hlídky na cestách obnovily a zesílily, takže jsem se na chvilku objevil v pasti a musel jsem se vrátit zpět přes Eggley a Tanneurs. Cestou do chrámu jsem přitom narazil na svou první hádankovou truhlu.

Z chrámu jsem zamířil ještě na farmu bratra Marca, kterému přibylo pár nových dialogových možností. Při rozhovoru o Cechu smrti mi nabídl kouzlo na definitivní zabití příslušníků tohoto cechu, což jsem samozřejmě neodmítl. Owynovi jsem pak dokoupil předtím vynechané svitky. Cena byla vysoká, z Krondoru jsem odcházel z 600 zlatými a nyní jsem balancoval okolo 300 zlatých. S tím jsem se po jižní cestě vydal do Darkmooru (kus cesty proběhl automaticky).





Darkmoor je jedna z osad, odkud nechal princ stáhnout jednotky, což se projevilo přítomností silné skupinky zabijáků směrem k Malacovu kříži. Ve vesnici je vetešnický obchod a hospoda. Krom toho zde žijí dvě ukecané sestry, Elizabeth a Caroline. Hned na kraji vesnice je domek bláznivé stařeny, která mumlá cosi o rusalkách. Podle Caroline jí syna a manžela zabili zlí duchové a od té doby propadla šílenství. Někdo jí dokonce považuje za čarodějnici. Se stařenou se dá hovořit, ale jen v noci. Rozhovor obsahuje určitou nápovědu, ale zatím mi není zcela jasný její význam. Nedaleko Darkmooru je Ruthiin chrám, kde poskytují léčení a teleportační služby - docela drahé.

Z Darkmooru jsem se musel otočit zpět ke Krondoru. Přes hlídku zabijáků jsem prostě neměl šanci projít. V tu chvíli jsem si vzpomněl na Niveka z hospody U duhového papouška. Najednou se mu mluvit samo od sebe nechtělo, jak původně slíbil, tak jsem ho začal pomalu napájet vínem :) Jistý Max Feeber, který vlastní farmu poblíž Sethanonu, minulý rok záhadně zbohatnul a nedávno vznesl hned tři požadavky na nákup půdy. A nevybral si nic obyčejného, na neurozeného až podezřelá troufalost. Max se již dříve pokoušel koupit nějaký majetek od Jareda Lycrowa ze Sethanonu, ale neuspěl. Už notně podnapilý Nivek mi pak ještě prozradil, že po tomhle neúspěchu popadl Max lopatu a rozhodl se vykrádat hroby ... a nejspíše měl štěstí.



Zkusil jsem se proto vydat směrem k Tanneurs, ale u Owyna náhle propukla otrava. Sungův chrám pomohl, ale jen na chvilku. Postupně propadl otravě i James a nakonec i Gorath. Bylo mi to divné a ještě divnější mi bylo, že otrava začala u každého v jinou dobu a bez ohledu na probíhající léčení. Pak mě napadlo zkontrolovat zásoby jídla a zjistil jsem, že některé jsou otrávené :) Vyhodil jsem je pryč a místo nich nakoupil zásoby z prověřených zdrojů. Naštěstí jsem při pokusech nesavoval, takže jsem se vyhnul zbytečným výdajům. Léčba otravy sice není drahá, ale zadarmo to také není ;)

Cesta do Sethanonu vede skrze křižovatku, která družinu automaticky posune dle výběru na sever k Dinwoodu nebo na východ k Sethanonu. Dinwood je nebezpečný, tak jsem se stočil k Sethanonu, ale do města jsem také nedošel. Na cestě k němu jsem se srazil s tuhými přízraky a dvojici přízraků jsem už nebyl schopný porazit (Owyn byl dost vyčerpaný předchozím kouzlením). Nedaleko na východ jsem ovšem objevil "bezejmennou" osadu. Na mapě zdánlivě není.



V té době tu byl zavřený obchod a hospoda. Oboje dvoje vede Nia, ale v obchodě začal před nedávnem strašit poltergeist, tak obchod uzavřela. Naneštěstí se tyto zprávy rychle rozšířily a obchodníci z okolí sem odmítají dovážet jakékoliv zboží, tedy i zásoby pro hospodu. Pokud se mi podaří poltergeista vyhnat, dá mi za odměnu meč Galonovy zalotvor, který koupila od jednoho poustevníka.

K vesnici patří menší hřbitov. Na jeden už jsem narazil dříve poblíž Zunu a zjistil jsem přitom, že hroby je možné vykrádat. Gorath mi sdělil, že špehové občas hroby využívají jako skrýše, takže jejich vyhrabávání má smysl, leč na to potřebuji lopatu. A tu jsem nyní již měl :) Podle náhrobku jsem se zaměřil na hrob Jareda Lycrowa, který vlastnil místní hospodu. To jméno mi bylo vůbec divné, ale v tuhle chvíli jsem si ho s vyprávěním Niveka nespojil. Podle všeho je tedy tahle osada Sethanon (?). Kostře Jareda chyběla jedna ruka.





Směrem na východ je dům Hershela, který má utkvělou představu, že tu někdo z nás (James) za jeho domem v noci cosi hledal. Dále už se odmítal bavit. Ten někdo velmi podobný Jamesovi žije kousek za vesnicí na farmě a jmenuje se Max Feeber :) Našel jsem ho na poli, ale předtím jsem z jeho stodoly vyndal čtveřici falešných pečetí cechu sklářů v Romney. V domě měl potom ukrytý ještě pohřební rubáš a lopatu. Moc dlouho nezapíral a přiznal se k zneuctění ostatků Jareda. Údajně tím chtěl vystrašit Niu, aby se přestěhovala a vše mu prodala. Jenomže na tom něco nesedí, protože Max přitom mluvil o Jaredovi jako o nějakém chlapíkovi, co vlastnil zdejší hospodu a na jehož jméno si vůbec nepamatuje. Přitom podle Niveka Max moc dobře věděl, kdo je Jared. Dostal jsem z něj alespoň to, že spolu s rubášem vytáhl omylem ruku a tu pak vytratil někde za Hershelovým domem.

Mimálně půl hodiny jsem kolem Hershelova domu běhal a k tomu i po možné trase mezi hřbitovem a Maxovo farmou. Nikde nic! Říkal jsem si, že v té textuře trávy by se mohlo ledacos ztratit, obzvláště když se k tomu přidá porost stromů, ale takhle zákeřní by snad vyvojáři nebyli :) I když, kdo ví? Nakonec jsem to vzdal a kolem Maxovo farmy se pustil dále na východ směrem k Lytonu.



Cestou mě přepadla trojice drsnějších zabijáků (podobně jako za Darkmoorem), ale postupně jsem je přinutil k útěku. Tím to ovšem neskončilo. V Lytonu mě zastavila samozvaná stráž a požadovala 25 zlatých za průchod. Nechtěl jsem to tak úplně nechat být a po loadu jsem do Lytonu napochodoval bez poplatku. Následovala dost tuhá a bezvýchodná bitka. Po pár dnech odpočinku jsem byl ovšem připraven a s pomocí kouzel bandity do jednoho porazil. V Lytonu si určitě oddychli.

V Lytonu je krom několika domů už jen funkční hospoda a nefunkční obchod. V jednom z domů na mě vystartoval nevrlý chlápek a ihned vyštěkl, že ta ruka, co jsem mu prodal, je bezcenná! Došlo mi, o co tu asi jde. Max Feeber kecal. Ruku našel a rozhodl se jí zpeněžit tím, že jí bude vydávat za ruku někoho významného. Muž ruku naneštěstí vhodil do studny, ale za 150 zlatých byl ochotný pro ní zajít. Zaplatil jsem a počkal. Později jsem se v hospodě dozvěděl, že onen muž, jmenoval se Glover, za tu ruku zaplatil rovných 300 zlatých, takže mě to vyšlo celkem levně. V hospodě se dá také pochytit informace o válce cechů v Romney, která se dotýká i Maxe Feebera, který údajně schraňuje falešné pečeti cechů, což už mi podle nálezu ve stodole došlo.





S rukou jsem zaběhl k hrobu Jareda a ruku a rubáš vrátil zpět do rakve. Řádění poltergeista v tu chvíli přestalo. Nia mi za to poděkovala a odměnila mě slíbeným mečem. Hned na to otevřela svůj obchod, ale jedná se jen o další vetešnictví. V tuhle chvíli jsem postup hrou pozastavil a nyní zvažuji, že bych dopořešil záhadu s duchy na křižovatce a pak se teprve posunul dále směrem na Romney. Něco mi říká, že tak rychle to zase nepůjde. Pokaždé mě před nějakým významnějším cílem čekala tužší bitva a dokud nebudu schopný bojovat se čtveřicí zabijáků, tak asi nemá moc význam, abych se dral vpřed.



12 hodin uteklo jak nic a přitom se událo tolik věcí! Jestli hra bude pokračovat v podobném duchu, tak si budu muset udělat ještě výtah z deníku, kde si zvýrazním jednotlivé vztahy a možná klíčová témata (věci, postavy apod.). Už jenom na příběhu okolo Maxe a Jareda bylo vidět, jak je snadné opomenout klíčovou informaci. Stačilo, aby se mi do téhle části příběhu připletl problém s otravou, a rázem jsem byl nucen řešit zcela jiný problém. Přitom mi původní informace úplně vypadla z hlavy a přišel jsem na ní až při psaní deníku. Tohle by se mi mohlo vymstít.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #8 kdy: Duben 26, 2018, 17:11:08 »

Čeština do GOG verze hry

Vrtalo mi hlavou, proč původní češtinu nelze na GOG verzi aplikovat a důvod je poměrně jednoduchý. Obě verze se liší velikostí datového souboru, takže původní čeština od Otmara Onderka zahlásí chybu, protože instalátoru pak nesedí soubor Krondor.001. Nejde jenom o velikost souboru, ale i o pořadí jednotlivých souborů v něm, protože Krondor.001 je samozřejmě archiv. Tohle pořadí je uvedeno v pomocném souboru Krondor.rmf, který si spouštěcí soubor Krondor.exe natahuje zřejmě jako první a podle něj pak hledá jednotlivé soubory v archivu.

GOG verze v pohodě skousne počeštěný spouštěcího soubor Krondor.exe, který bez problému natáhne GOG verzi Krondor.001. V češtině však bude jen menu apod., tedy jen to, co je součástí souboru Krondor.exe. Hře však jde předhodit i počeštěný Krondor.001 z původní verze hry, popř. využít originál a přehrát ho češtinou, ale zároveň je potřeba k němu dohrát i původní definiční soubor Krondor.rmf. Bez něj se hra nespustí, protože v GOG verzi datového souboru jsou pravděpodobně některé soubory umístěné jinde.

Rozdíl velikosti souborů může a nemusí hrát nějakou významnou roli. Je možné, že v GOG verzi bylo něco přiopraveno, ale to pro nás nemá prakticky význam, v takovém případě by se musela vytvořit úplně nová verze češtiny. Osobně vycházím z toho, že hra byla původně hratelná a dohratelná i v původní verzi, takže počeštění GOG verze hry tímto způsobem by nemělo mít žádný negativní vliv. Níže nabízím odkaz na archiv počeštěných souborů, které můžete použít na počeštění GOG verze hry:

Soubory k potřebné počeštění GOG verze hry: BaK_GOG_CZ.zip
IP zaznamenána
This is the end ...

Ivan

  • Pokročilý
  • ***
  • Příspěvků: 220
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #9 kdy: Duben 26, 2018, 21:05:30 »

Tak tohle si asi rád zahraju.:-) Úplně mě to tady navnadilo. Já jsem se ke hře dostal, když jsem si koupil Score s Jagged Alliance 2 a tohle bylo na druhém CDčku. Tenkrát se mi ta hra strašně bavila a strašně se mi líbila, i když mi přišla strašně složitá a kvůli angličtině jsem jí tenkrát vůbec nerozuměl. Teda nerozuměl bych asi ani teď (příběh bych neřešil, ale u těch hádanek by to byla škoda), ale koukám, že to Elemir hraje v češtině, tak se na to asi taky vrhnu.:-)
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #10 kdy: Duben 27, 2018, 03:32:39 »

U BaK je potřeba číst všechno, tady to není tak, že by se hned na první pohled dalo rozlišit, co je důležité a co jen dokresluje atmosféru. Občas jsou střípky informací ukryté ve zdánlivě obyčejných dialozích, popř. to začne dávat smysl až po absolvování rozhovoru v úplně jiné vesnici apod. Angličtina by to dost protahovala.

Těžko říci, jestli jde BaK pořešit třeba jen sledováním hlavní linky, protože já teď zrovna nemůžu po hlavní lince jít kvůli tuhým potvorám a celé hodiny se kvůli tomu potácím na opačné straně mapy, kde na mě hra chrlí úplně něco jiného :) Vedlejší úkoly navíc vedou ke zbraním, které tu situaci ulehčují a to bez těch rozhovorů moc nejde.

Pokud jde o ty truhly, to se dá pořešit i kombinatorikou, protože každá pozice písmenka se může skládat jen ze čtyř možných písmen, takže u krátkých slov je to otázka chvilky.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #11 kdy: Květen 01, 2018, 08:39:17 »

Kapitola 2 se protahuje

Můj původní plán obdržel značnou trhlinu ve chvíli, kdy jsem kousek od domnělého Sethanonu porazil dvojici přízraků. S trochou taktizování to šlo, ale kousek dále po cestě na mě baflo hned dalších 5 přízraků a moje šance na úspěch se rázem rozplynuly :) Zřejmě jsou tu hlídky přízraků odstupňované stylem dvojnásobek přechozího plus něco navíc. Osobně tedy doufám, že tohle je poslední hlídka před vstupem do města. Postupně jsem totiž zjistil, že ta víska na východě není Sethanon, ale je to jen nějaká přidružená osada. Sethanon je skutečně na konci severní cesty a musím se k němu nejprve probít přes duchy. Ve hře trošku mate pohled na automapu, protože města a významná místa se na ní zobrazují jako soustavy staveb někde při okraji mapy, takže ono to má jakoby fyzickou podobu, ale dojít se k tomu nedá - při cestě je družina zastavena a naběhne jen dialogové okno s volbou.

Chvilku jsem se tedy motal kolem zdejších cest, přičemž jsem v jednom domě vyrušil bandity. Boj to nebyl úplně šťasný a James skončil blízko smrti. Problém nastal ovšem ve chvíli, kdy jsem zjistil, že západní cestu na Tanneurs mi opět zablokovala trojice zabijáků. Zřejmě je to trest za to, že jsem je předtím dokázal pouze zahnat na útěk. Na jih pod Lytonem jsem konečně spatřil chrám, ale dojít k němu jsem nemohl, protože tady na mě pro změnu čekala čtveřice zabijáků, podobně jako při cestě z Darkmooru do Malacova kříže. Možná je to dokonce ta samá partička. S polomrtvým Jamesem to nemělo vůbec smysl zkoušet, takže jsem vyrazil přes Lyton dále na východ.



Cesta byla místy trošku matoucí, navíc je tu několik staveb bez příslušnosti k osadám, ale k tomu se za chvilku vrátím. Na jedné křižovatce jsem potkal Abuka, který Jamesovi za 70 zlatých ukázal jeden trik se zámky. Dost nejistě jsem se držel jižní cesty, až se mi konečně na automapě objevilo několik staveb za horským hřebenem. Podle mapy světa měl být někde v okolí Silden, ale moc se mi nezdálo, že tohle by mohlo být ono. Na první pohled to vypadalo tak, že k těm stavbám v pohodě dojdu, tudíž to možná bude jen nějaká osada (tady jsem právě pochopil, jak je to se zobrazením měst na automapě). Na okraji nové lokace mě však přepadlo několik zákeřných banditů. Boj s nimi nebyl obtížný, ale započal tím, že po družině hodili hroudy hnoje s nakažlivou infekcí, kterou po boji všichni skutečně chytili. To už jsem se lehce hroutil do křesla, protože to začalo čím dál více vypadat na load ... jenomže poslední záchytný bod jsem měl docela daleko. Převážila zvědavost, třeba dále najdu něco, co mi pomůže.



Silden je námořní přístav s jedním obchodem a hospodou. V hospodě jsem si dokázal něco málo vydělat, ale taky jsem upoutal pozornost hostinského, který se mě snažil vyrazit kvůli nákaze. Na ostrově nedaleko je prý chrám, kde by mi mohli pomoci. Je to částečně pravda, v Sildenu kotví loď, která mě převezla na ostrov s chrámem Eortis, ale zdejší knežka mi s politováním sdělila, že tenhle chrám nemá moc léčit. James trochu protestoval a podařilo se mu uhádat alespoň pokus o zázrak. Vlastně bychom mohli být chrámu prospěšní, pokud bychom dokázali zdejší okolí zbavit rusalek. Eortis by se pak nad námi mohl slitovat a za odměnu nám pomoci.





První trojice rusalek je nedaleko na sever od Sildenu. Instinktivně jsem se jim však vyhnul, protože nákaza si vybrala svou daň a do blízkosti smrti se dostal i Owyn. U Goratha jsem tuším také nákazu zahlédl, ale nějakým způsobem to ustál a vyléčil se. Místo s rusalkami jsem obešel a došel jsem do menšího oblouku tvořeného horským pásmem. Dole v údolí je dvojice hospod, které nabízejí dost předražený nocleh. Od jednoho pocestného jsem se dozvěděl, že hostinští mají dohodu s rusalkami, aby v noci pocestné přepadaly a tím jim zajistily dostatek nocležníků. Rusalky jsou přes den ukryté a chrání je skupina žoldáků. Je to fakt, žoldáci jsou nedalo jižním směrem a shodou okolností stojí na cestě, kterou bych se mohl dostat do Sloopu (osada poblíž cílové Romney). A byl jsem opět v pytli :) Hospody jsem zneužil alespoň k tréninku Hudby.

V téhle části hry jsem poprvé sáhl po manuálu, abych se ujistil, že opravdu nemám jinou možnost, než je návštěva chrámu. Trochu jsem doufal v existenci nějakého lektvaru, klidně za vyšší cenu, ale stav blízko smrti, otrava a nákaza jdou skutečně jen přes chrám (u otravy jsem ovšem našel protijed). Možná i proto tajně doufám, že v pozdějších fázích hry přeci jen získám něco, co mi v tomto ohledu pomůže :) Když už jsem u toho manuálu, dozvěděl jsem se z něj ještě jednu poměrně užitečnou věc. Trénink dovedností je možné korigovat pomocí speciálního přepínače vedle ikonky každé dovednosti. Aktivovat lze najednou více dovedností, ale čím více jich bude, tím pomalejší bude celkový trénink každé z nich. V boji jsem si zapnul obranu a zteč a opravdu je to na jejich růstu znát.



Noční chození zdejším krajem mi příliš nebezpečné nepřišlo, nikdo a nic se mě ani nepokusilo přepadnout. Vzal jsem to jedinou možnou cestou, a to zpět do Lytonu. K mému překvapení se tu opět objevila skupina žoldáků s výběrem daní. Tentokrát jsem zaplatit musel, protože boj jsem si dovolit nemohl. Kolem Sethanonu jsem pokračoval dále na západ a cestou jsem našel trojici zaheslovaných a dobře ukrytých truhel. Místu s trojicí zabijáků jsem se pokusil vyhnout kolem jednoho kopce a měl jsem kliku. Zanedlouho už jsem byl poblíž Tanneurs a odtud už jsem mohl v bezpečí dojít do Sungova chrámu.

Současná situace nebyla zrovna růžová, v chrámu jsem za léčbu utratil dost peněz a dostal se tak na pouhých 95 zlatých. S tím se moc vyskakovat nedá. V batohu jsem sice měl cenné drahokamy, ale nechtěl jsem je zatím bez rozmyslu prodávat. Někde je možná obchodník, který mi udělá dobrou cenu (nakonec jsem zjistil, že na západní straně jsou celkem dva obchodníci s drahými kameny - jeden je v Krondoru a druhý v Jestřabíně). Po krátké úvaze jsem se rozhodl pro postup podél pobřežní cesty a odtud do LaMutu.



LaMut je trpasličí město na okraji Severních zemí, kterému vévodí impozantní pevnost. Místní osádka často svádí boje s moredheli a trpaslíci jsou proto "mírně" podezřívaví - v noci panuje v LaMutu a okolí stanné právo. Velitelem pevnosti je kapitán Belford, se kterým se James přátelsky přivítal a optal se ho na hraběte Kasumi. Ten se prý nyní zabývá jinými záležitostmi. Belford mi poté pověděl o nedávné krádeži drahokamů z Makalovo sbírky. Trpaslíci by byli vděční, pokud bych zloděje vypátral. Dostal jsem k tomu lehké vodítko, ale více jsem se dozvěděl až v hostinci U modrého kola od hospodského Sumani. Mám zajít do Loriel a vyhledat jistého Keifera Alescooka. Se Sumanim jsem si krom toho popovídal na řadu dalších témat a nakonec si za 75 zlatých trochu potrénoval boj.

Poznámka: Makala je onen postarší mág z Krondoru, který byl na návštěvě prince Arutha. Jeho cílem bylo dojednat s princem zavedení permanentní trhliny mezi Královstvím a Kelewanem.

V hospodě jsem se dozvěděl i o nedalekém trpasličím dole jménem Mac Mordain Cadal, který jsem objevil už cestou do LaMutu. Je to dvoupatrový dungeon, kde jsem se hned na počátku srazil s trpaslíkem Naddurem. Pověděl mi o nedávné nehodě, kterou vyvolal zdejší trol. Došlo při ní k zasypání několika chodeb, mezi nimiž byl i tunel skrze horské pásmo na druhou stranu. Trpaslíci na obou stranách hor nyní pracují na jeho obnovení, ale nějakou dobu to ještě potrvá. Pokud bych mezitím trola zabil, tak by se všem ulevilo.





Trol nebyl zas takový problém a podle rozhovoru s trpaslíkem jsem usoudil, že doly patří mezi úvodní dungeony, kam jsem měl zajít už dříve (s Naddurem se dá také dobře pokecat na několik témat). Zřejmě jsem tedy neměl v Kapitole 1 tak usilovně pospíchat do Krondoru :) Doly jsou plné banditů, podobně jako tomu bylo u stok pod Krondorem. Jedna ze zamčených sekcí prvního patra obsahuje deník jiného trpaslíka, který v něm popisuje, že zdejší síně původně obýval drak Rhuargh. Jeho komora se údajně nachází pod místem, kde trpaslíci zrovna kopou. Časem se jí možná podaří trpaslíkům otevřít a já bych se mohl dostat k dračímu pokladu. Druhé pratro dolů je zatím velmi malé a obsahuje jednu trhlu, kterou James nedokázal otevřít.

Z LaMutu jsem se vydal přes Zun do Jestřabína, po stopách zloděje drahokamů. Cestou jsem přitom minul Killianin chrám. Opravdu to celé nasvědčuje tomu, že jsem se v této části mohl na počátku klidně zdržet. Je tu vše, co bych býval potřeboval. V Jestřabíně je obchod s drahokamy, čehož jsem zároveň využil a něco ze své sbírky rozprodal. Boje v okolí jsou přijatelné, byť je tu dost kouzelníků, ale naučil jsem se do bojů chodit více odpočatý a hodně to pomáhá. S jídlem nemám žádný problém a pomalu se mi začalo dařit i finančně (hotovost jsem navýšil lehce přes 1000 zlatých). Úplné terno to není, protože Killianin chrám třeba má dost drahé léčení, ale tentokrát jsem se snažil, aby mi nikdo v boji neupadal do bezvědomí.



Cestou do Loriel je poblíž jedné hory dům s týpkem nakaženým morem. Je to nejspíše past - vyžaduje to urychlený přesun do chrámu kvůli léčbě. Dotyčný je podle obyvatel z Loriel spřažený s místní kořenářkou, které dohazuje pacienty (sám je nakazí a poté je na ní odkáže). Moc se mi to nepozdávalo, už jen kvůli závažnosti nákazy. Nákazu jsem preventivně přešel loadem, protože v té době jsem ještě nevěděl o Ishapovo chrámu poblíž Loriel. Nic zajímavého mi zdejší oblast nepřinesla, proto jsem chvilku rozvažoval, kam dále - jedna z možností byl návrat na jih, kolem Jestřabína dojít do Questorova pohledu a odtud se pak podél pobřežní cesty vydat znovu směrem na Romney. Pak jsem si to ovšem rozmyslel. Když už jsem tu, tak bych mohl udělat okružní cestu a přejít přes startovní bod hry.

Severně od Loriel je most a kousek za ním je osada Tyr-Sog. Nikterak zajímavá. Západně je po cestě dvojice domků, z nichž v jednom žije písař, který mi dal úkol s nalezením jedné hádankové truhly poblíž Jestřabína. Jedna podobná truhla je i poblíž Yabonu - to je ta, o které mluvilo páže hned na počátku hry. Yabon je jinak opět nezajímavá osada, vlastně je zajímavá jen tím, že leží kousek od startovní lokace a žije tu Owynova teta :) Owyn do jejího domu samozřejmě odmítl vstoupit a vlastně to neumožnil ani ostatním v družině. Brzy jsem došel na místo startu a odtud se vydal zpět do LaMutu, kde jsem byl překvapen splněním úkolu s ukradeným rubínem. Vůbec si nevybavuji, že bych něco splnil, ale hledaný rubín nejspíš není ničím odlišný od ostatních rubínů, takže velitel Belford se spokojil s jakýmkoliv rubínem, co jsem u sebe měl. Při cestě z LaMutu jsem si dobře prohlédl místní hřbitov, na což mě odkazoval Sumani, ale nenašel jsem tu nic extra zajímavého. Jen jeden dopis o spolčení zabijáků s místní čarodějnicí. Zajímavé pro mě bylo spíše to, že až tady jsem pochopil, jak se písemnosti čtou :)





Další postup je opět mlhavý. Měl bych se zastavit ještě u písaře, a poté mám k dispozici dvě možnosti. Buďto se vrátím po jižní cestě a zkusím projít okolo Sildenu do Romney, nebo to vezmu severní trasou, která je nyní podobně dlouhá, ale pro mě v tuhle chvíli dost nevyzpytatelná (může být ve skutečnosti mnohem těžší). Problém je i v tom, že porada s princem Aruthou vedla ke konkrétním časovým údajům, takže mám trochu obavy, abych něco nezmeškal. Pokud bych se vydal severní cestou, mohlo by mě to v případě nuceného loadu stát dost ztraceného času, protože pořád musím počítat s tím, že některý z úseků bude nad mé síly a budu nucen se vracet. Časově jsem se posunul o 6 hodin a 15 minut, tedy na celkových 18 hodin a 15 minut.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #12 kdy: Květen 01, 2018, 22:41:50 »

Příběh hry a hlavně příběhy jednotlivých postav se začínají komplikovat :) Chvilkami se v některých událostech ztrácím, protože mi očividně chybí větší znalost Midkemie a života v ní. Poskočil jsem o dalších 7 hodin a 30 minut, přičemž jsem si hnedle vyvrátil některé poznatky o sledu událostí, protože nyní už jdu zase po (designéry) vytyčené trase, takže se dozvídám věci tak, jak měly jít za sebou.

Je to docela zajímavé, BaK sice nabízí dostatečnou svobodu, ale ne vždy to vše potom do sebe hladce zapadá. Není to nic rušivého, ale je tu zřetelný kontrast mezi tím, kdy jdete po nalinkované trase a kdy naopak tuto trasu záměrně ignorujete. Některým peripetiím jsem se možná mohl vyhnout, protože přímý postup na Romney nabízí dostatek kompenzací, ale zase jsem měl takto možnost lépe proniknout do bojového systému hry a pořešit část úkolů alternativním způsobem.

Nyní už bych mohl přejít do Kapitoly 3, ale mám tu ještě pár nedořešených věcí po cestě, takže je zítra dokončím a pak teprve postoupím dále. Dneska jsem byl nucen psát deník průběžně, protože je toho opravdu už moc a dost jsem pendloval mezi různými body mapy.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 5134
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #13 kdy: Květen 03, 2018, 19:50:36 »

Kapitola 2 - pokus o severní průraz

Když jsem dopsal minulý příspěvek, vzpomněl jsem si ještě na jednu možnost, jak se vyhnout případné časové tísni - teleporty v chrámech. Ishapův chrám je kousek od mostu u Tyr-Sog, takže pokud bych nedokázal do Eldpointu dojít, tak se poměrně snadno a rychle mohu dostat díky Dalovo chrámu až poblíž Darkmooru, kde je Ruthiinin chrám. Nemusel bych tak absolvovat komplet cestu podél pobřeží. Zbaven jedné starosti, jsem družinu nasměroval k Jestřabínu, abych našel písařovu truhlu.

Bloudil jsem tu mezi jednotlivými kopci a přemýšlel, co jsem asi tak mohl minout. Poblíž Jestřabína jsem přitom v jednom záhybu kopců našel hlídku banditů. Věděl jsem o ní, záměrně jsem jí tu nechal, abych mohl předtím bojovat nejprve s mágy na cestách. Bandité hlídali dobře zapastěnou truhlu se smaragdy uvnitř. Byla to ovšem jediná truhla široko daleko, tak jsem to vzal přes Loriel až k písaři. James na něj bez okolků vystartoval s tím, že písař o pasti na truhle moc dobře věděl, proto její obsah nemohl zaznamenat! Písař byl z obvinění poněkud rozmrzelý, ale slib dodržel. Za odměnu jsem získal knihu s názvem Migrace tažných ptáků. Kniha klame svým názvem, ve skutečnosti je to tréninková příručka, jak jsem již věděl od jedné ženštiny z jihu. Má 100 nábojů a každé použití zabere dost času, tedy je potřeba mít i dostatek zásob jídla (zatím jsem jí nechal nepoužitou).



Na východ od Tyr-Sog vede zrychlený průsmyk až do údolí za horským pásmem. Do Eldpointu je to ještě kus cesty, navíc tu stála silnější hlídka banditů. Musel jsem se probojovat nadvakrát, ale vyšlo to. Při cestě je naštěstí pro chvíle nouze Dalův chrám. Nedaleko chrámového vchodu vylezlo z křoví páže Phillip a bylo možné se ho optat na Vyšehrad (jedno z hraničních pevnostních měst, o kterém se zmiňoval princ Arutha). Zatím to vypadalo nadějně.

Velekněžka Dalova chrámu má problémy se zásobami, které kradou zdejší bandité. Uvítala by, pokud bych pro chrám dokázal obstarat pytle s obilím. Hotové jídlo moc dlouho nevydrží, proto ho nelze skladovat, takže mi nezbyde, než někde nějaké pytle najít. Dalův chrám pro mě znamenal krom úkolu s obilím milník v chápání očarování. Původně jsem si myslel, že volba Požehnání sešle nějaké užitečné ochrany a boosty na družinu, ale ona je to ve skutečnosti nabídka permabonusu k předmětům.

Mladý kněz mi vysvětlil, že očarování je odvislé od síly boha. Mezi nejsilnější bohy patří Lims_Kragma, Kahooli, Dala a Tith. Středně silní jsou Killian, Silban, Ruthia, Banath a Astalon. Ostatní bohové jsou pak slabší. Typ požehnání na Jamesově meči rozeznat nešlo, ale každé očarování lze podle slov kněze z předmětu sejmout a nahradit očarováním novým. Cena očarování je přitom odvislá od kvality materiálu (obyčejné předměty očarovat nejde) a podle chrámu, ve kterém k očarování dochází. Nechal jsem proto Jamesův meč odčarovat a znovu očarovat. Výsledná magie byla o násobek silnější a stálo mě to 22 zlatých. Gorathův Galon Žalotvor by však vyšel na 225 zlatých, tak jsem to zatím nechal být. Je štěstí, že jsem zrovna narazil na chrám jednoho z nejsilnějších bohů. Barva ikonky požehnání pak určuje aplikovanou sílu boha (červená je nejsilnější, žlutá je střední).





Ona to i po očarování není žádná sláva, ale to se poměrně brzy změnilo. Dále po cestě jsem narazil na farmu, kde měla farmářka potíže se zatuhlými dveřmi do stodoly. Dveře po pár pokusech povolily a za odměnu jsem dostal hrst drobností. Ovšem nedaleko stodoly byl vidět kopeček hlíny a pod ním byl schovaný meč Goblinní bodlo. Je to elfí zbraň a dost silná.

Kousek po cestě jsem se již dostal na dohled Eldpointu, ale vstup do vesnice byl zčásti střežený neznámými potvorami (později se z nich vyklubali trolové). Trojice trolů na západě se dá obejít, ale jeden hlídkuje u obchodu, takže je beztak potřeba s nimi bojovat. Jde to z tuha, ale po jednom se to umlátit dá. Mnohem horší je hlídka na východě, protože ta obsahuje čtyři troly a po pár odpočincích jich bylo rovnou pět. Bylo to na dlouho, ale nakonec jsem složil i je. V bojích mi významně pomohl speciální zraňující nátěr na zbraně. Díky odstranění východní hlídky trolů, se mi zpřístupnila cesta do Vyšehradu.





Vyšehrad je dobře vyzbrojená pevnost, umístěná nad kupeckou cestou skrze průsmyk masivu Zuby světa a velí jí baron Traville, kterého nyní zastupuje baron Kevine. Nedávno někdo sabotoval most z pevnosti do průsmyku a jako vedlejší efekt přitom došlo k odříznutí skupiny goblinů, která nyní přepadá obchodníky na cestách. Pokud bych to chtěl prošetřit, byla by má pomoc určitě vítaná. Zbytky mostu jsou dostupné i skrze obrazovku města, ale cesta k nim trvá několik dní a to samozřejmě spotřebovává zásoby jídla (je to skutečně na dlouho, takže se mi při pokusu o návrat podařilo umřít :)).

Do Severních zemí se dá zdánlivě dostat už z průsmyku nad Tyr-Sog, ale zprvu jsem neměl důvod pokoušet štěstí. Je to totiž oblast, která jde Gorathovi po krku, takže mi nepřišlo jako dobrý nápad, strkat sem byť jen špičku nosu :) Směrem z Vyšehradu tomu brání zborcený most. Okolo Eldpointu začalo navíc s troly přituhovat, takže začínám mít pocit, že jsem si vybral špatnou cestu (severní cesta průsmykem je taktéž hlídaná troly). Naštěstí se mohu snadno vrátit do Dalova chrámu a transportovat se na jih ...



Cestou k Dalově chrámu jsem opět potkal Phillipa a nyní s ním bylo možno pohovořit na téma obilí. To prý snadno seženu u farmáře Haileyho Betencourta jižně od Vyšehradu. Tuším, kde to je, ale jižní cesta je bohužel taktéž obsazena troly a znovu už jsem s nimi bojovat nechtěl. Když jsem poté stál u teleportu v chrámu, rozmyslel jsem si nakonec i rychlý přesun. Jednak to stojí dost peněz a navíc jsem si chtěl zkusit, jak moc jsem opravdu tlačený časem.

U Tyr-Sog jsem zkusil projít na sever, ale kousek od křižovatky mě zastavil poručík Finn a oznámil mi, že severní cesta přes průsmyk Inclindel je kvůli závějím zablokovaná. Tím se mi potvrdilo, že Severní země jsou v Kapitole 2 nedostupné, podobně jako se čeká na zprovoznění tunelu skrze Mac Mordain Cadal za hory na západě. S tím jsem se definitivně stočil k jihu.

Kapitola 2 - jižní cesta bude přeci jen jistější

Cesta do Jestřabína proběhla v poklidu, ale na východě jsem narazil na Isaaca, který tu předtím nebyl. Ostatně ze severu se mi podařilo u jednoho kopce před Jestřabínem stoupnout do pasti, takže asi dost záleží, jak podrobně se dotyčná lokace projde, protože na náhodné události to nevypadá. Isaac je totiž týpek, který zakoupil kradený rubín z LaMutu. Získal jsem ho zpět výměnou za nabroušení Isaacova meče a je to doopravdy úplně obyčejný rubín.

Poznámka: pokud jde o pasti na cestách, u Vyšehradu jsem v jednom místě narazil na past, která je zřejmě zabugovaná.

Isaac je jinak starý známý Jamese, tedy v tom ne zrovna pozitivním slova smyslu - je to částečně napravený podvodník, kterého kdysi James pomáhal chytit. Dá se s ním pohovořit na pár témat, ale všechno se to točí okolo směru dalšího postupu, jakoby hra dopředu počítala, že se tudy budu prodírat s Gorathem už v Kapitole 1. Isaac mě v nich krom směru nabádal k ostražitosti před festivalem v Eggley a Tanneurs, kde by byla přítomnost elfa dost nevítaná.



Další úsek cesty proběhl automaticky a já se objevil poblíž Silbanina chrámu. Porazil jsem tu odpor v podobě rozdivočelých vidláků a v chrámu jsem od velekněžky vzal úkol s doručením zprávy Franklinovi Hurley. Kvůli quegianské horečce je cesta do chrámu nebezpečná a Hurley se proto obává vydat na cestu, což v praxi znamená, že je potřeba se k Hurleymu směrem od chrámu probít skrze hlídky pirátů z Quegu (krom přepadovky u chrámu už jde jen o jednu další hlídku na cestě, plus je to okořeněno jednou hlídkou banditů, které jsem musel dříve vynechat kvůli přesile). Hurley bydlí kousek od Eggley a odměnou mi bylo pár zlatých (zpět do chrámu už není třeba chodit).

Eggley se mezitím výrazně proměnilo. Zůstala tu aktivní jen hospoda, kterou nyní vede pirát Devon (taktéž z Quegu). Důvodem je nešťastná událost na konci Festivalu cizinců, před kterým mě varoval Isaac. Hlavní protagonista festivalu byl na závěr oslav zabit výběrčím a místní se nyní bojí vrátit do svých domovů z obav před hněvem bohyně Killian, takže se rozhodli odejít do jiných měst. Časem se mám prý zas zastavit na kus řeči ... na příkladu Eggley je vidět, že hra je docela bohatá na různé události, které souvisí s drobnostmi. Zřejmě by stačilo neobjevit Isaaca a k Festivalu v Eggley by vůbec nedošlo, přitom já ani neměl důvod Isaaca hledat, úkol z LaMutu jsem splnil i bez něj ;)



Z Eggley jsem přes Tanneurs zamířil k Sethanonu a postupně si to vyříkal s hlídkami duchů. Celkem tu bylo hlídek ještě více, takže boje byly kvůli loadům zdlouhavé a každý drobný úspěch jsem musel završit odpočinkem. K tomu mi vypomohly zásoby jídla z obchodu Nin, kde mám docela dobrou slevu. Na čas jsem už teď nebral zřetel. Sethanon je přitom jen ruina, ale podle info textu se jedná o významné místo v Midkemii. Samotná tvrz je nedostupná, ale ve zbořeništi na západě jsem našel trojici svitků se silnými kouzly, takže to zbytečná námaha nebyla.

Poznámka: Sethanon je součástí příběhu o důsledku Trhlinových válek, konkrétně je ústředním motivem knihy Zlo v Sethanonu - v Sethanonu byla zastavena moredhelí armáda vojenského předchůdce Delekhana. Kosti padlých zde dosud v hojném počtu pokrývají podlahy tvrze.



Ze Sethanonu jsem se vydal kolem Lytonu směrem do Malacova kříže. U dříve objeveného chrámu jsem se konečně postavil čtveřici zabijáků a kupodivu je hravě složil. Jakoby družina za tu dobu pochůzky na severu notně zesílila. Chrám je zasvěcený Lims-Kragmě, takže tu mám druhý nejsilnější chrám. Rozhovor s velekněžkou nebyl zrovna příjemný, mírně mě z něj mrazilo, ostatně kdo by se chtěl vybavovat a podobách smrti ... Nicméně jsem využil zdejšího požehnání a nechal jsem očarovat Galon Žalotvor, který mezi tím začal používat James. Předpokládal jsem, že Lims-Kragmino požehnání bude jako zrozené pro boj a nemýlil jsem se, James se stal obávaným bojovníkem.

Cestou k Malacovu kříži je vidět odbočka, která vede k soše draka. Socha je poněkud tajemná a Owyn u ní upadl do tranzu. Během snění se objevil na záhadném místě a promlouval k němu hlas Věštce Aala. Ten mu prozradil něco málo z budoucnosti, ale jednotlivá znamení nebyla příliš jasná. Aal na to Owynovi odpověděl, že pravý význam slov pochopí, až k těmto událostem dojde, pak je prý bezpečně pozná. Časem se má Owyn zase na kus řeči zastavit. Věštce se dá optat na dvě jména - Goratha a Delekhana. U Goratha věštec prozradí, že není tím, za koho se vydává, ale sám Gorath to prý nemusí vědět. V srdci nosí nějakou bolest. K Delekhanovi prozradil, že tento moredhelí vůdce nikdy nepřekročí hranice mezi Královstvím a Severními zeměmi.



Další zastávkou byl Malacův kříž, který je docela bohatý na různé události. Začal jsem jako vždy v hospodě :) U královniny rady vede hostinský Ivan Skaald. Je to dost upovídaný týpek a krom toho je to vášnivý hráč šachu. Ostatně jednu ze šachových soutěží jsme zrovna minuli. James se okamžitě se zapálením pustil do diskuse a ukázalo se, že to také není žádný zelenáč, ale proti Ivanovi nemá šanci. Řeč padla i na různé strategie a mezi nimi byl zmíněn Abbarův gambit. Později jsem při jedné odbočce na Krondor neplánovaně navštívil bratra Marca a od něj jsem získal možnost nahlédnout do svitku, který se Abbarovu gambitu věnuje. Znalost této strategie je zřejmě důležitá proto, aby šlo nad Ivanem vůbec vyhrát, bohužel jsem to pak zapomněl zkusit :)

O nic méně zajímavý byl dotaz na případného dvojníka Jamese, což byla událost vztahující se k návštěvě osady u Sethanonu. Doposud jsem si myslel, že se jednalo jen o čirou podobu mezi Jamesem a vykradačem hrobů Maxem, ale celá věc se má ve skutečnosti jinak. Ivan zná týpka jménem Lysle Rigger, který se nyní ukrývá v Darkmooru (našel jsem ho ve stodole, ve které předtím samozřejmě nikdo nebyl). James se domnívá, že by to mohl být jeho bratr-dvojče, což zase souvisí s osobním příběhem Jamese. Lysle je spojený s Mockery v Krondoru (místní cech zlodějů) a jejich vůdce Poctivý muž si ho nechal povolat z Keshe, protože situace Mockerů se díky Nočním jestřábům zkomplikovala. Cestou měl v Sildenu prověřit nově vznikající cech spojený s jistým Crawlerem, který svými muži postupně infiltruje ostatní cechy - nově byly jeho aktivity zjištěny v Romney. Noční jestřábi prý nejdou v Krondoru po Aruthovi, ale jdou po Poctivém muži. Během dalšího pátrání se Lysle dozvěděl o Gloverovi z Lytonu a jeho "zálibě" v rukách mocných. Zrovna se mu naskytla příležitost, když viděl Maxe vykrádat hroby a mrtvole Jareda od ruky tak trochu pomohl ;) Byl to tedy Lysle a nikoliv Max, koho Hershel tu noc viděl. Lysle ruku potřeboval, aby mohl otestovat možnou příslušnost Glovera ke Crawlerovu cechu (Glover je ale asi spíše jen podivín).





S Ivanem se toho dá probrat ještě více, ale poslední informace, která stojí za zmínku, jsou najatí žoldáci lorda Lytona. Je to právě ta skupinka žoldáků, která se mě v Lytonu pokusila obrat o "vstupné". Lord Lyton žije kousek od vesnice, ale předtím jsem ho nějak minul. Nikoho si samozřejmě nenajal a naopak by rád tyhle lapky pořešil. Potřebuje k tomu ovšem skutečně své vlastní muže, ale nemá k tomu dostatek prostředků. Požádal mě proto o 6 královských zbrojí, což nebyl žádný problém.

V hospodě se dá potkat žena jménem Petrumh, která si Jamese s někým spletla. Dlouho trvalo, než ji James přesvědčil. Petrumh je údajně babička Lysla a za jídlo nám prozradila, že Lysle byl naposledy navštívit Lyton. Byla to sice správná, ale již neaktuální informace, jak jsem popsal výše - Lysle se mezitím schoval v Darkmooru. Mimochodem, cestu do Darkmooru střežilo oněch 5 zabijáků, ale ani ti mi už nečinili problém :)



Malacův kříž ukrývá jedno z dalších Ishapovo opatství, to místní vede opat Graves. Od něj jsem získal za drobný peníz vstupenku na přednášku Guy du Bas-Tyra, prvního poradce krále Lyama. Je to skvělý mistr taktiky. Guy Jamese poznal a po přednášce si s ním soukromě pohovořil. James mu spolu s Gorathem osvětlili svůj úkol a Guy na to jen souhlasně pokývl. V Romney je skutečně skupina králových mužů, které tam poslal vévoda de Sevigny. Bylo to kvůli narůstajícím problémům mezi cechy. Guy se obává, že v tom má prsty Cech smrti, což by odpovídalo i naším současným zjištěním. Poté se Guy v doprovodu svých mužů odebral pryč.

Namísto přímého postupu do Romney jsem udělal drobnou odbočku do Krondoru, protože Lysle mě odkázal do stok za Limmem, kterému se mám ohlásit pomocí hesla. Čekala mě za to drobná odměna a volný přístup do stok (ten jsem měl ovšem volný už předtím :)). Poté jsem se zastavil za bratrem Markem, ale šlo původně o omyl, chtěl jsem místo toho navštívit opatství, ale ve tmě jsem zabloudil na jeho farmu. Odměnou mi byl dříve zmíněný náhled do šachového svitku. Poté jsem se zas vrátil za Lyton a pořešil rusalky a jejich ochranku (v Sildenu mě však loď nechtěla převézt do chrámu, takže efekt to zatím nemělo žádný, tedy až na uvolněnou cestu k osadě Sloop). Cestou k Sloopu jsem za jedním opuštěným domem našel kvalitně očarovaný rapír. Sloop je jinak nezajímavá osada, ve které býval kdysi funkční chrám, ale ten nyní zeje prázdnotou. Odtud už to bylo kousek do Romney.



Před Romney mě zastavil starosta Mitchel Waylander se svou ostrahou. Ukázal jsem mu pečeť sklářů a mohl jsem vstoupit (stačí jeden kousek pečeti). Krom stodoly Maxe jsem ještě na jednu pečeť narazil někde cestou, ale už si nevzpomínám kde. Mitchel je členem jednoho z cechů a podle jedné skupiny obyvatel je to v podstatě samozvaný starosta a jako takový má jen omezenou moc. Ostatně dostal jsem se na jednu poradu cechů, odkud mě však kvůli nemístným poznámkám vyhodili. V Romney je samozřejmě i obchod, ale to nejdůležitější je hospoda U černé ovce, kde končí Kapitola 2.





Když jsem se vrátil na jih, bylo zřejmé, že hra s přímým postupem do Romney počítá, jen to chce překonat určitá krizovější místa. Důkazem je třeba nalezený očarovaný rapír a dostatek truhel s lootem, tedy i penězi. Cesta na sever ovšem zbytečná nebyla. Pořešil jsem si tak třeba několik vynechaných míst z Kapitoly 1 - vlastně díky tomu cestování mám v současné době více jak polovinu mapy Midkemie za sebou. Krom toho jsem se ujistil, že mě žádný časový limit netlačí a díky tomu jsem se začal méně obávat častého odpočinku, což se pro změnu projevilo na lepších podmínkách v boji. V boji mi samozřejmě pomohlo i očarování meče, což byla další věc, kterou jsem díky výpravě po severu Království objevil. Jih už pak byl svým způsobem jen formalita, tedy až na Sethanon :) časově to bylo opravdu náročné, procházka po severu a následný postup na jihu mě zabral dalších 9 hodin, čímž jsem se posunul na celkových 27 hodin a 15 minut. Prozatím jsem hlavně rád, že se mi podařilo uzavřít část větvení v úkolech, protože spolu s odkrytím rozsáhlé oblasti se mi toho nakupilo moc najednou a pomalu jsem se v tom začal ztrácet. Finančně si také nevedu nejhůře, hotovost udržuji stále okolo 2000 zlatých.
IP zaznamenána
This is the end ...

Richmond

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 369
Re:(Elemir) - Betrayal at Krondor
« Odpověď #14 kdy: Květen 05, 2018, 08:51:31 »

Pokud si dobře pamatuju z knih,nejde o věštce, ale věštkyni (v podobě dračice). Zřejmě chyba překladu :) A také vidím, že některá místa (Vyšehrad, JEstřabín...) byla také přeložena. Já se právě bál toho překladu, tak jsem to před pár lety hrál originál z gog verze. Ale jinak vypadá ten překlad dobře, co vidím na obrázcích.

BaK je skoro nemožné projít tak, aby člověk udělal úplně vše, co lze. Já sám jsem pak následně po dohrání zjistil, že jsem dost věcí minul. Sice zatím nemám chutě hrát to znovu, ale za pár let to možná přijde a já zkusím trochu jiné postupy :)
IP zaznamenána
 

+ Rychlá odpověď